Země: USA Žánr: zombie horror Originální název: Day of the Dead Český název: Den mrtvých Rok vydání: 1985 Režie: George A. Romero Hrají: Lori Cardille, Terry Alexander, Jarlath Conroy, Joseph Pilato, Richard Liberty Hrací doba: 100 min Zdroj fotek: IMDb.com

„Den mrtvých“, závěrečný díl slavné staré nemrtvé trilogie od George A. Romera, na svého přímého předchůdce „Úsvit mtvých“ opět navazuje jen velmi volně. A to i navzdory skutečnosti, že byl konec předcházející části otevřený a některé postavy přežily. Návaznost lze – samozřejmě kromě samotného nesmrtelného tématu chodících mrtvol, které mají nadprůměrnou chuť na lidské maso – vidět pouze v tom, že zombie epidemie opět postoupila o kus dál. Zatímco ve stařičké „Noci oživlých mrtvol“ jsme byli svědky samotného zárodku apokalypsy pohledem několika obyčejných lidí bez potuch o tom, co se zrovna děje, v „Úsvitu mrtvých“ se již nemrtvé hordy začaly rozšiřovat, ale lidstvo se stále snažilo situaci zachránit a držet pod kontrolou…

Ve „Dni mrtvých“ již živí-mrtví získali převahu a ovládli vše, kam až oko dohlédne. Přeživších zbývají už jen hrstky a právě jednu z takových film sleduje. Jde o nesourodou partičku vědců a vojáků, kteří se ukrývají v podzemní základně. Ze snímku vyplývá, že sem byli převeleni narychlo během sílící epidemie, aby se zde pokusili nalézt řešení. Vojenská posádka má za úkol vědeckým pracovníkům pomáhat a chránit je a vědci zase bádají, jak se zoufalou situací pohnout. Jenže dlouhé měsíce v podzemí, stres, pomalu se tenčící zásoby, nemožnost navázat kontakt s jakýmkoliv jinými přeživšími a ponorková nemoc si začínají vybírat svou daň.

I „Noc oživlých mrtvol“ a „Úsvit mrtvých“ byly svým způsobem poměrně komorní snímky. „Úsvit mrtvých“ asi nejméně, ale ani to nebyl nějaký rozmáchlý krvavý spektákl. „Den mrtvých“ v tomto ohledu linii nepřerušuje a opět pokračuje spíše v minimalističtějším duchu. Po krátkém depresivním začátku se zaleze do bludiště podzemních chodeb, odkud už v podstatě nevylezeme. Velká část stopáže je tedy vlastně jen trochu (ne)mrtvolná konverzačka, kde zombies hrají spíše vedlejší roli objektu vědeckého zkoumání.

Nuda? V žádném případě! Vyhrocené vztahy a hádky jsou dostatečně dramatické a hlavně – množství dialogů je skutečně skvěle a chytře napsaných. Příjemným zpestřením je i operování mrtvol, které chtějí sežrat operujícího, anebo roztomilý učenlivý zombík Bub. Díky tomu všemu film ubíhá příjemně rychle a ve stísněné atmosféře pomalu spěje k nevyhnutelnému…

„Bub’s been responding so well that I let him live… But is he alive or dead? Well, that’s the question nowadays isn’t it? Let’s just say I let him continue to exist.“

Oním nevyhnutelným je finální arci-masakr. Díky tomu, že Romero až do té doby dávkoval krvavé záběry jen zřídka a účelně, má závěr neskutečné grády a dostatečně vynahrazuje absenci brutality v předcházejících minutách. Nutno zdůraznit, že gore je ve „Dni mrtvých“ skutečně výstavní. Vůbec se nebojte roku vzniku, protože předkládané krvavé efekty vypadají parádně i dnes – legendární Tom Savini se tady vyřádil a odvedl prvotřídní práci. I samotné masky zombies jsou na mnohem vyšší úrovni než u „Úsvitu mrtvých“ (o „Noci oživlých mrtvol“ ani nemluvě) a třeba hned první nemrtvý, jenž se ve filmu objeví, je až geniálně odporný.

„Den mrtvých“ je… no, dovolil bych si říct jednu odvážnou, pro někoho možná až kacířskou myšlenku, a sice že „Den mrtvých“ je z celé staré trilogie Noc / Úsvit / Den podle mě nejlepší. Předchozí dvě části jsou bezesporu výtečné snímky, mají nesporný historický význam a pro vývoj žánru jistě měly větší dopad než „Den mrtvých“. Jenže čistě z filmového hlediska mě právě až třetí část oslovuje nejvíce a mám ji nejradši. Tím spíš příliš nechápu, proč je „Den mrtvých“ oproti svým starším příbuzným trochu podceňovaný a mnohdy podhodcený. Jestli byla „Noc oživlých mrtvol“ ukázkou syrové atmosféry a „Úsvit mrtvých“ nejčistším prototypem zombie hororu, „Den mrtvých“ je zase vybroušeným příkladem, jak by měl vypadat chytrý zombie horor. Tak či onak, všechny tři části této volné trilogie jsou zaručené majstrštyky a měly by patřit k základním znalostem v žánru.

Země: USA Žánr: zombie horror Originální název: Night of the Living Dead Český název: Noc oživlých mrtvol Rok vydání: 1968 Režie: George A. Romero Hrají: Duane Jones, Judith O’Dea, Karl Hardman, Marilyn Eastman, Keith Wayne, Judith Ridley Hrací doba: 96 min Zdroj fotek: IMDb.com

Relativně nedávno světem proběhla zpráva, která musela zarmoutit snad každého příznivce kvalitního hororu – na rakovinu plic zemřel George Andrew Romero, jedna z velkých žánrových ikon. Legendární režisér patří k pionýrům hororu, především tedy zombie subžánru, který by bez jeho přispění zcela jistě nevypadal tak, jak dnes vypadá. Cestu napříč Romerovou zombie ságou začneme právě dnes a samozřejmě nemůžeme začít nikde jinde než u slavné „Noci oživlých mrtvol“…

Nebál bych se tvrdit, že „Noc oživlých mrtvol“ patří k naprosto zásadním žánrovým milníkům, které horor jako celek posunuly někam dál, a v rámci odvětví chodících nemrtvých lačnících po čerstvém mase je základním stavebním kamenem. Právě tato atmosférická lahůdka z roku 1968 stanovila mnohé standardy zombie filmů a snad jako první přišla s dnes již typickým pojetím zombies. To jsou věci, za něž by si snímek za každých okolností zasloužil uznání. Nicméně to, co svůj žánr posune kupředu, nutně nemusí bezchybně fungovat i téměř padesát let po svém vzniku. To se ovšem netýká „Noci oživlých mrtvol“, jež prokazuje svou nadčasovost a spolehlivě dokáže zapůsobit i dnes.

Samozřejmě, že z dnešního hlediska film působí staře, možná až trochu zastarale, obzvlášť pro diváka, jenž je zvyklý na moderní nemrtvé, kteří při lovení potravy neváhají pořádat sprinterské závody. Ale to je nakonec naprosto logické a hlavně – nemyslím to nijak pejorativně. „Noc oživlých mrtvol“ je do morku kostí oldschool záležitost, kde se zombies pomalu potácejí. Vytrvalost a houževnatost jim ovšem nechybí a jejich nebezpečnost roste přímo úměrně s jejich počtem. Zde tento aspekt možná ještě není tak patrný, ale třeba ve volném pokračování „Úsvit mrtvých“, o němž si povíme někdy příště, hraje otázka nemrtvé kvantity ještě větší roli. To už ovšem předbíháme…

„Noc oživlých mrtvol“ zpočátku nic nevysvětluje, vlastně ani na nic nečeká. První minuty sledujeme, jak sourozenci Barbra a Johnny přijíždějí na hřbitov navštívit hrob svého otce. Vtom je napadne nepřívětivě vyhlížející individuum. Barbra utíká, netuší, co se děje, nic nechápe, ale chodící umrlec jí je pořád v patách. Nakonec se skryje v domě, který je až na jednu hnijící mrtvolu v patře zdánlivě prázdný. Postupně se zde sejde sedm lidí a kolem jejich útočiště se srocují hordy nemrtvých, kteří jsou s rostoucím počtem, hladem a postupující tmou stále odhodlanější. Nebezpečí ovšem nečíhá jen venku, nýbrž i uvnitř domu, kde je sedm lidí zavřených na malém prostoru, nikdo nic neví a veškeré informace se dozvídají z televizního nebo rádiového vysílání. Narůstá ponorka, paranoia, šok z prožité hrůzy, neshody, dohady o dalším postupu…

Jestli v něčem „Noc oživlých mrtvol“ exceluje, je to jistě atmosféra – i po těch letech je ohromně silná, těžká a syrová. Obzvláště v první třetině, kdy hrdinové nemají žádné informace a nic nechápou, se daří vykreslit bezvýchodnost a strach nanejvýš poutavě. Nicméně ani následná pomalejší část věnující se prokreslení postav, ani nevyhnutelné finále s útokem nemrtvých hord z vysoké laťky nijak neslevují. Snímek i dnes dokáže připoutat a napnout. Vyděsit už asi ne (ačkoliv ve své době byl považován za vysoce kontroverzní, násilný a krvavý), ale zapůsobit stále umí. Silné atmosféře paradoxně přispívá i černobílý obraz – paradoxně proto, že v té době se již barevné filmy točily, jenže už nezbyly peníze na převod do barev. Zdánlivou nevýhodu však „Noc oživlých mrtvol“ přetavila v jednu ze svých velkých předností.

Ale i to dokazuje, že k fantastickému filmu není nutný štědré finanční zajištění. „Noc oživlých mrtvol“ je nízkorozpočtová záležitost v podstatě dělaná na koleně. Přesto se stala obrovským kultem a legendárním hororovým počinem, jenž svůj žánr posunul kupředu. V tomto případě je ovšem veškerá chvála plně zasloužená – kredit „Noci oživlých mrtvol“ totiž nezajišťuje jen historický význam či nostalgie, ale skutečné kvality snímku, díky nimž jde dodnes o skvělý horor. Naprostá povinnost pro všechny, kdo to s filmem (nejen s hororem) myslí alespoň trochu vážně.