Archiv štítku: horor

Saw III (2006)

Saw III

Země: USA / Kanada
Žánr: horor

Originální název: Saw III

Rok vydání: 2006
Režie: Darren Lynn Bousman
Hrají: Tobin Bell, Shawnee Smith, Angus Macfadyen, Bahar Soomekh, Donnie Wahlberg

Hrací doba: 108 min

Zdroj fotek: IMDb.com

V případě „Saw“ se s natáčením dalších dílů nijak neotálí. Po vydání původního „Saw: Hra o přežití“ začaly další části krvavé skládačky přicházet s železnou pravidelností každým rokem. A léta Páně 2006 byla ve znamení „Saw“ s pořadovým tři. Na něm se sešla takřka totožná sestava jako u dvojky, stejný režisér, naposledy původní scénárista, své role si samozřejmě zopakovaly všechny důležité postavy.

Přesto se „Saw III“ nese v trochu jinačím duchu než „Saw II“, ačkoliv se začíná přesně tam, kde předchozí část skončila. Posléze však rozehraje svůj vlastní příběh respektive vlastně dva menší příběhy. Jeden se točí okolo provizorního nemocničního lůžka, na němž leží sám Jigsaw těsně před zhebnutím (už z dřívějších dílů víme, že má rakovinu). Kolem něj se motá unesená doktorka, jež chrchlajícího záporáka musí udržet naživu, než svou hru skončí jistý Jeff. Na něj tentokrát nečekají žádné pasti, nýbrž zkoušky a rozhodování, jestli má z pastí vysvobodit jiné lidi, kteří jsou nějakým způsobem namočení ve smrti jeho syna.

Zatímco dvojka byla o něco akčnější, trojka se snaží namísto bezduchého vraždění x bezejmenných lidí sledovat osudy několika konkrétních jedinců, kteří toho samozřejmě mají společného víc, než se na první pohled zdá – nebo lépe řečeno než je diváku zpočátku odhaleno. To by se snad obecně vzato dalo považovat za plus… kdyby samotné provedení bylo lepší.

„Saw III“ totiž drží nad vodou a v koukatelných mezích jediná věc – vymyšlené pasti. Některé jsou v tomto díle skutečně choré. Především na otáčivou mašinku není vůbec hezký pohled a kvalitně zvrácená je i kafilerka. V tomto ohledu tvůrcům nápady zjevně nechybí. Nad jednou věcí se však pozastavit dá – leckdy je násilí stupňované do takových obrátek, až by člověk řekl, že namísto vydatného řvaní by dotyční museli dávno omdlít bolestí. Na stranu se v tomhle úplně nevyznám a lékařskou fakultu jsem vážně nevystudoval, takže kdo ví, hádám jen dle selského rozumu.

Trochu horší už je to ale s dějovou linkou. Můžeme porovnat s jedničkou, která je – nutno říct, že jako jediná ze série – etalonem toho, jak by horor jako „Saw“ měl vypadat. Zde s postupným odkrýváním skutečností začínal film dávat čím dál tím mrazivější smysl. Ve trojce zpočátku se jasně nalinkovaný příběh začíná odkrýváním naopak zamotávat a působit překombinovaně.

V základě to není vymyšlené úplně špatně, ale má to jeden háček. „Saw III“ své nitky nerozplétá postupně, spíše rozvíjí dvě zdánlivě nepříliš související a souběžně se odehrávající linky. Namísto závěrečného twistu, který by tomu měl dodat korunu, dojde na konci pouze ke spojení těchto linek a k rozuzlení, při němž se divák konečně dozví, jak to měl všechno Jigsaw vymyšlené a jak se všemi vyjebal i s jednou nohou v hrobě. Jinými slovy, tvůrci měli potřebu všechno důležité nacpat až do finální scény. A aby to stihli dostatečně vysvětlit a divákovi to dávalo smysl, tak se při vyvrcholení všichni zabíjejí jen tak napůl, aby si každý právě umírající ještě stačil vyslechnout, co udělal špatně, případně aby to umírající stačil vypovědět. No, a když tam někdo s prostřeleným krkem musí x minut poslouchat kecy, než může konečně zkapat, působí to trochu přitažené za vlasy. Na druhou stranu je alespoň sympatické, že se (opět) nekončí happyendem, ale tím nejhorším možným způsobem.

Saw III

Mínusů by se ovšem našlo o dost víc. Příliš nepotěší tahání kostlivců ze skříně a vrtání do dějových linek předchozích dílů. Obzvlášť když to působí trochu nadbytečně a jejich vynecháním by se nic moc nestalo. Zbytečně pak vyznívá i začátek filmu, kde se načrtne, co se stalo těsně po konci dvojky, ale jaksi se to zapomene dovyprávět (to se nejspíš záměrně nechalo až do čtyřky); první dvě pasti jsou pro vývoj „Saw III“ vlastně také docela k ničemu. Trochu otravné je mnohdy nelogické chování určitých postav. Mohlo by se zdát, že to je u béček standard, s nímž by se mělo počítat, ale… no, když tak o tom přemýšlím, „Saw III“ už je vlastně regulérní béčko, takže možná to tak má být.

„Saw III“ je opět o něco horší než minule. Srovnávat s jedničkou nemá smysl, to byla úplně jiná liga. Dvojka, když nic jiného, byl popcornový vraždící výplach. Trojka se snaží působit chytřeji, než skutečnosti je. Jakákoliv působivost je ovšem dávno v tahu; chtělo by se říct, že už zbylo hlavně jen násilí, ale na druhou stranu, bez slušných gore scén by v tom filmu zůstala vesměs jen vata. Smutné, že se stále nejedná o dno série.

Saw III


Saw II (2005)

Saw II

Země: USA / Kanada
Žánr: horor

Originální název: Saw II

Rok vydání: 2005
Režie: Darren Lynn Bousman
Hrají: Tobin Bell, Shawnee Smith, Donnie Wahlberg, Erik Knudsen, Franky G, Glenn Plummer

Hrací doba: 93 min

Zdroj fotek: IMDb.com

První pokračování „Saw“ na sebe nenechalo čekat příliš dlouho a do kin přispěchalo jen rok po uvedení jedničky. Dokonce se na „Saw II“ začínalo pracovat již během premiérového víkendu „Saw: Hra o přežití“. Ze štábu, který stál za předcházející části, nezbyl takřka nikdo. Vrátí se samozřejmě Jigsaw, jenž je pro jeho představitele Tobina Bella životní rolí i navzdory klesající kvalitě jednotlivých dílů, jeho pomocnice (oba v „Saw II“ dostávají výrazně větší prostor) a v neposlední řadě také scénárista Leigh Whannell.

Právě skutečnost, že měl scénář na starosti člověk stojící za první částí i původním krátkometrážním snímkem, dával naději, že dvojka nedopadne průserově, byť na jejím scénáři spolupracoval ještě s tehdy začínajícím Darrenem Lynn Bousmanem, jenž se postaral i o režii. Zajímavostí jen tak mimochodem je, že základ zápletky pochází z hlavy druhého jmenovaného, podle níž chtěl natočit film už delší dobu; až později byla upravena, aby odpovídala prostředí „Saw“.

Očekávání však byla přemrštěná a nepodařilo se je naplnit, poněvadž „Saw II“ trpí typickým syndromem druhých dílů. Snaží se být ve všem větší a lepší, všude přitlačit na pilu. V tomto případě to znamená ještě rozmáchlejší hru, více obětí, více pastí, více násilí. V celé té honbě za ještě drsnější podívanou ale „Saw II“ jaksi potratilo hlavní přednosti svého předchůdce a zapomnělo na to, díky čemu bylo „Saw: Hra o přežití“ tak výborné. Atmosféra zdaleka není tak hustá a sugestivní. Jednička dokázala napnout, divák se o postavy bál, i když postupně začínal zjišťovat, že jejich morální kredit možná nebyl úplně bez chybičky. Ve dvojce je spolu zavřeno mnohem víc lidí, kteří padají jako mouchy a vesměs je vám to docela volné, že někdo zdechnul. Zvlášť když první osoba umře dřív, než vůbec zjistíte, jak se jmenovala. Ono je to jedno, je tam pouze jako panák na odstřel.

Ani jednička nebyla stoprocentně bezchybná a finální zvrat nastolil několik nejasností. Přesto šlo tvrdit, že to bylo dobře vymyšlené. U dvojky už je těch otázek mnohem víc. Celá hra na první pohled působí opět promyšleně, ale když nad tím člověk jen trochu zadumá, zjistí, že tentokrát hraje velkou roli náhoda, kterou sám Jigsaw ovlivnit nemohl. Tím pádem se dojem z jinak pěkně vychcané pointy trochu rozmělňuje, což je rozhodně škoda. V jednom z pozdějších dílů sice Jigsaw hlásá (a shodou okolností zrovna u flashbacku na dvojku), že to není náhoda, nýbrž dobrý odhad lidské psychiky, ale to fakt nesežeru.

Na druhou stranu, i přes jistý příklon k béčkovosti a samoúčelnosti je „Saw 2“ stále koukatelné. Pravda, je to tak na jedno podívání, za víc film asi nestojí, ale když nad tím nebudete příliš přemýšlet a smíříte se s vědomím, že pokračování „Saw: Hra o přežití“ mohlo (a mělo) být důstojnější, a že se nemuselo rýpat do jedničky, dá se to strávit docela v pohodě. Pořád je to poměrně zručně natočené, řemeslně zmáknuté, děj vcelku odsýpá a musí se nechat, že některé pasti jsou povedené. Obzvlášť jáma plná jehel je hodně hnusná, skleněná krabice s břity je rovněž roztomilá a měla by patřit do každé slušné domácnosti.

Saw II

Abychom ale dvojce nekřivdili, mohla dopadnout mnohem hůře. Na svého předchůdce nemá ani zdaleka (což jen tak mimochodem bude hodnocení, které asi budu muset zmínit u každé další části), je to už spíš jen vyvražďovací výplach. Ale koukat respektive podívat se na to dá. Kdyby však zůstalo jen u jedničky, bylo by to lepší, protože „Saw II“ už, řekněme si to na rovinu, silně zavání průměrem.

P. S. Mocný hejt si zaslouží závěrečné titulky. Udělat obstojně vygradovaný závěr s pointou, jež celý snímek převrátí naruby, a vteřinu nato pustit k titulkům gay metalovou kytarovku (tehdy) moderního amerického střihu, to je fakt na pěst, ty vole.


Saw (2003)

Saw

Země: Austrálie
Žánr: horor

Originální název: Saw

Rok vydání: 2003
Režie: James Wan
Hrají: Leigh Whannell

Hrací doba: 9 min

Ještě než se v našem putování po sérii „Saw“ přesuneme k dalším dílům, rád bych se zastavil u jednoho jiného, docela nenápadného kousku. Když jsem v článku o „Saw: Hra o přežití“ napsal, že u něj to všechno začalo, hned vzápětí jsem se v závorce opravil, že to není stoprocentní pravda. Důvodem je právě devítiminutový krátkometrážní počin, jenž prvnímu celovečernímu snímku předcházel.

Právě v kraťasu „Saw“ z roku 2003 byl poprvé představen svět Jigsawa a jeho zvrácených her. Zde ještě bez jakéhokoliv většího vysvětlování a osvětlování, ostatně ani sám Jigsaw se zde vůbec neobjeví a ani o něm nepadne slovo. Devět minut se točí jen okolo jedné pasti, v níž uvízne jistý David. Toho jen tak mimochodem ztvárňuje Leigh Whannell, jenž si posléze zahrál i jednu z hlavních úloh v „Saw: Hra o přežití“ a navíc se postaral o scénář nejen tohoto kraťasu, ale i prvních třech celovečerních filmů.

Samotná hra je stejná, jaká se později objeví i v prvním filmu prostřednictvím jednoho z prostřihů do minulosti. Jedná se o „obrácenou past na medvědy“ připevněnou k čelisti. Klíč k jejímu otevření se nachází ve vnitřnostech blízkého těla (člověk je živ, jen nadrogován). Úkolem je v časovém limitu najít v lidských útrobách klíč a masku odemknout dřív, než se tato rozevře a zabije. Toť vesměs celou náplní krátkého filmu. Jestli David přežije nebo ne, vám samozřejmě vyzrazovat nebudu, ačkoliv je to jasné hned z prvních vteřin. Očekáva(tel)né rozuzlení však počinu nijak zvlášť neškodí.

„Saw“ z roku 2003 má jednu zásadní nevýhodu, a sice že jej asi každý viděl až po zhlédnutí „Saw: Hra o přežití“, což kraťasu trochu ubírá na síle. Na druhou stranu, pořád je to velmi solidní krátký kousek, jemuž se daří vytvořit nepříjemnou atmosféru, a jsem si vlastně jist, že pokud bych tohle viděl první, určitě by to zapůsobilo. I přesto si však dovolím říct, že tenhle počin navzdory své nízké stopáži docela s přehledem převyšuje většinu standardních filmů od druhého dílu dál.

Když nic jiného, „Saw“ – myšleno tedy ten krátkometrážní snímek – je pro celou sérii velmi důležitý. Právě on totiž vznikl jako první a na jeho základě studio svolilo k natočení „Saw: Hra o přežití“. Už jen díky tomu si zaslouží uznání – a vlastně nejen to, protože si zaslouží i vidět. Možná bych řekl, že spíš než pro fanoušky série to platí pro ty, kteří pozdější díly nemusí. Za těch devět minut času tato prvotina myslím stojí.


Saw: Hra o přežití (2004)

Saw: Hra o přežití

Země: USA
Žánr: thriller / horor

Originální název: Saw

Rok vydání: 2004
Režie: James Wan
Hrají: Leigh Whannell, Cary Elwes, Danny Glover

Hrací doba: 103 min

Zdroj fotek: IMDb.com

Jedním z důvodů, proč jsem zakládal samostatnou filmovou sekci, byla mimo jiné chuť postupně něco sepsat o všech dílech určitých hororových sérií. Možná, že by snad bylo vhodnější, kdybych napoprvé vytáhnul nějaký kultovní a uctívaný hixplotation nebo slasher s ikonickým zabijákem (na což postupem času taky dojde, o to se zase nebojte!), ale nakonec jsem se nějak rozhodl to odpálit s trochu novějším počinem. Ale ono nakonec neuškodí napsat i o něčem jiném než jen o vykopávkách. A když nic jiného, Jigsaw se vlastně i navzdory svému nepříliš vysokému stáří (z hlediska roku vydání prvního snímku) ikonickým záporákem už stal…

Klidně bych si dovolil říct, že „Saw“ patří k nejúspěšnějším hororovým sériím v novém tisíciletí, není-li rovnou tou nejúspěšnější. Však uznejte sami, kolika podobným počinům se podařilo to dotáhnout na takový počet dílů a mít takový dopad a publikum. Byť, nebudeme si zbytečně mazat med kolem tlamy, na nastartování značky jistě měla podíl i extrémní návratnost. Vždyť „Saw: Hra o přežití“ je vlastně nízkorozpočtová (i přesto zde hrají dobří a relativně známí herci, především veterán Cary Elwes nebo Danny Glover, jehož si všichni jistě budete pamatovat ze „Smrtonosné zbraně“) a byla natočena strašně rychle – v kinech ale vydělala téměř 50násobek vložených nákladů.

Paradoxem ovšem zůstává, že první díl z roku 2004, u nějž to celé začalo (zasvěcení se jistě ohradí, že tohle tvrzení není stoprocentní pravda, ale k tomu se ještě dostaneme později), vlastně hororem není. „Saw: Hra o přežití“ je spíš hodně temný thriller, dejme tomu trochu ve stylu kultovní Fincherovy depky „Sedm“. Mašinu na mrtvoly ze „Saw“ udělaly až další díly – k těm si ale něco povíme až někdy příště. Dnes zavzpomínáme právě na první část, jež dodnes zůstává suverénně tím nejlepším, co se kdy s nálepkou „Saw“ objevilo.

„Saw: Hra o přežití“ vyniká hned v několika ohledech a jedním z nich je dozajista nápad – sériový vrah, jenž nezabíjí. Namísto toho zavírá lidi do důmyslných pastí a hraje s nimi hru o jejich život. Vyhrát lze, a když se někomu podaří splnit úkol, může jít. Motivací pak je těm lidem svým zvráceným způsobem pomoct, aby si začali vážit života. Ve své podstatě to není zas tak složitý nápad, ale na filmovém plátně funguje skvěle.

Saw: Hra o přežití

Důvodem, proč je „Saw: Hra o přežití“ tak strhujícím filmem, je ovšem to, že se tento dobrý nápad povedlo přivést k životu brilantním způsobem. Snímek je spíše komorní a jeho velká část se odehrává v jedné špinavé místnosti, kde jsou spolu zavřeni a na řetěz uvázáni dva lidé, kteří spolu zdánlivě nemají nic společného. Pro nudu však není prostor, naopak je člověk celou dobu jako na trní. Postupné odkrývání toho, proč jsou zde Adam a Lawrence zavření, dovysvětlování pomocí flashbacků do minulosti a pozvolné sestavování celé skládačky je opravdu vynikající.

Diváka se daří držet po celou dobu v napětí, čemuž ostatně nahrává i temná atmosféra celého snímku. Právě atmosféra je jednou z dalších velkých předností „Saw: Hra o přežití“ a třeba zejména díky ní je na místě použít výše zmiňované srovnání se „Sedm“. Nálada s postupujícími minutami houstne, jak se pomalu začínají drát na povrch nová odhalení a další střípky zamotané hry, aby nakonec všechno převrátil strhující závěr s pointou, která je na první zhlédnutí skutečně nečekaná (a ještě podtržená odzbrojujícím hudebním doprovodem). Však také kvůli ní se finální „twist“ stal jedním z hlavních poznávacích znamení celé série.

Saw: Hra o přežití

Je sice pravda, že se snímek nevyvaroval několika malých logických nedostatků, u nichž se člověk pozastaví hlavně při opakovaném sledování. Nicméně se naštěstí nejedná o nic natolik zásadního, aby to zabránilo si film užít. Přednosti totiž jednoznačně převažují a třeba právě díky oné dusivé atmosféře se divák nenudí, ani když film nevidí poprvé a už ví, jak to skončí. Nicméně je samozřejmé, že napoprvé má „Saw: Hra o přežití“ účinek největší. A obzvlášť tomu bylo před 13 lety, kdy byl snímek vydán, jeho zápletka ještě nebyla obecně známá a člověk netušil, co od toho čekat… o to víc to pak porazilo. I po těch letech má však tenhle počin stále svou sílu.

„Saw: Hra o přežití“ je do jisté míry znepokojující. Nebojí se naturalismu, brutality ani krve, ale nedělá to samoúčelně, protože na prvním místě stále stojí myšlenka a již vyzdvihovaná úzkostná atmosféra. A díky tomu všemu jde o bravurní kousek, jemuž se žádné další pokračování nepřiblíží ani na dohled. Dokonce bych se nebál říct, že následující díly prvnímu filmu spíš uškodily a jeho kvality až znevážily pádem do béčkových vod.

Saw: Hra o přežití


Fist of Jesus (2012)

Fist of Jesus

Země: Španělsko
Žánr: horor / komedie

Originální název: Fist of Jesus

Rok vydání: 2012
Režie: David Muñoz, Adrián Cardona
Hrají: Marc Velasco, Noé Blancafort

Hrací doba: 15 min

Odkazy: web / facebook / twitter

Zdroj fotek: FistOfJesus.com

Snad ve všech kulturních odvětvích se nachází mainstreamová produkce určená pro masy. Vedle ní však paralelně existuje i menší nezávislá scéna, přičemž je to právě ona, kdo nabízí zajímavější kousky pro náročnějšího posluchače, diváka, kohokoliv… anebo zvrácenějšího diváka. A o filmu to snad platí dvojnásob. Jen mezi nezávisláky totiž může vzniknout taková splatter lahůdka jako „Fist of Jesus“, která prostě musí udělat dobře na srdíčku všem zvrhlíkům.

„Lazarus, rise up and walk!“

„Fist of Jesus“ ve své podstatě nabízí kousek příběhu o Ježíšovi, akorát jej ukazuje… hm… v poněkud alternativní verzi. Krátkometrážní snímek začíná vcelku nenápadně, kde Ježíš káže na hoře hrstce svých posluchačů. Vtom ale přiběhne Jákob s tím, že jeho syn Lazar je mrtev. Ježíš se rozhodne učinit zázrak a přivést Lazara zpět k životu. Všimněte si, že film tímhle respektuje události (nebo spíš děj, hehe) Bible. Vzkříšení Lazara tak, jak jej známe v klasické verzi, se ovšem nekoná, protože proces oživování se poněkud zvrhne…

No, u „Fist of Jesus“ nejde o příběhové zvraty nebo pointy, takže vám to nebudu zatajovat. Z Lazara se stane zombie, okamžitě skočí na nejbližší osobu a začnou se tahat první střeva z těl. Jenže pozor, trocha krve těsně po vzkříšení je pouhou letmou ukázkou toho, co na diváka ještě čeká. Následuje ještě menší příběhová chvilka s několika povedenými vtípky a až poté přijde vrchol…

„Judas, do you have something I can use as a weapon?“
„I only have a fish.“

Více jak polovinu „Fist of Jesus“ totiž zabírá arci-epická scéna, kdy se Ježíš a Jidáš pustí do vyřizování účtů s armádou zombies. Teprve tady začnou ty pravé splatter hody. Tvůrci David Muñoz a Adrián Cardona si neberou žádné servítky a rozjedou ultimátní řežbu, v níž vzduchem létají hektolitry krve (oranžové!) a tuny masa, vnitřností a končetin. Těch pár minut se podařilo natřískat kurevsky velkým počtem zvrhlých nápadů a vtípků, nad nimiž se lze královsky bavit i po několika zhlédnutích. Ostatně už jen sama skutečnost, že Ježíš a Jidáš nemrtvé mlátí rybami, je docela k popukání. Když se k tomu navíc přidá kousavá piraňa, napichování na mečouna, řezání údů rybí kostí a dalších kopa chuťovek…

Pro znalce takový vývoj „Fist of Jesus“ nebude překvapením. Jmenovaná španělská dvojice už se totiž o pár let dříve blýskla jiným podobně laděným a taktéž velmi povedeným kraťasem „Brutal Relax“. Novější dílko s Ježíšem je ovšem ještě krvavější a ještě zábavnější. Za vidění však stojí oba kousky. Jenže pozor, sice se jedná o nesvázanou gore zábavu, na níž je trochu vidět, že byla dělaná na koleně, ale to neznamená, že si tvůrci se snímkem skutečně nevyhráli. Zmiňovanou vysokou kadencí nápadů počínaje, pokračuje dobrou hudbou, parádními maskami konče. Ono se stačí podívat jen na plakát, na němž název filmu okamžitě připomene legendárního „Ben Hura“, aby bylo jasné, že se někdo u výroby filmu hodně dobře bavil a dal si na tom záležet.

Fist of Jesus

Samozřejmě „Fist of Jesus“ není zábava pro všechny. Musíte mít smysl pro černý humor, abyste ocenili gore hostinu, jakou Španělé servírují. Když ale na hru přistoupíte, čeká na vás skutečně excelentní chuťovka hodná toho, abyste si ji zařadili ke svým oblíbeným kraťasům. Pro fanoušky „Braindead“ a podobných kultovek naprostá povinnost. Doporučuje deset křesťanů z deseti!

„In the end… we didn’t evangelize anyone.“
„At least we sent a great number of souls to the Kingdom of Heaven.“

P. S. Závěr titulků slibuje, že David Muñoz a Adrián Cardona chystají s Ježíšem a Jidášem i celovečerák „Once Upon Time in Jerusalem“. Pokud k tomu skutečně někdy dojde, tak natěšenost jako svině!