Archiv štítku: horor

Od soumraku do úsvitu III: Katova dcera (1999)

Od soumraku do úsvitu III: Katova dcera

Země: USA
Žánr: western / horor

Originální název: From Dusk Till Dawn III: The Hangman’s Daughter

Rok vydání: 1999
Režie: P. J. Pesce
Hrají: Marco Leonardi, Michael Parks, Ara Celi, Temuera Morrison, Rebecca Gayheart, Lennie Loftin

Hrací doba: 94 min

Zdroj fotek: IMDb.com

Je docela zajímavé, že „Od soumraku do úsvitu III: Katova dcera“ bylo natočeno dříve než „Od soumraku do úsvitu II: Krvavé peníze“, ale právě „Krvavé peníze“ byly puštěny do oběhu dříve, pročež jsou druhým dílem. Už v článku, v němž jsem psal pár svých bezvýznamných tlachů ke dvojce, jsem se prohlásil, že je tato nejhorším z trilogie „Od soumraku do úsvitu“ nejhorší, z čehož přímo vyplývá, že „Katova dcera“ je o něco lepší než její předchůdce. To je dobře. Jenže nikoliv se dvojkou, nýbrž s jedničkou musí být „Katova dcera“ poměřována, abychom byli schopni odpovědět na otázku, zdali obstála a jestli má její existence smysl. Odpověď asi tušíte – původní „Od soumraku do úsvitu“ je samozřejmě lepší a o hodně.

Druhý díl se pokusil přijít s nějakým vlastním ksichtem a zkusil se na svět upírského doupěte v Mexiku podívat trochu jinou optikou než jednička (snad i proto tam nakonec ono doupě v podstatě ani nebylo, svou však prý sehrál i rozpočet). Jasně, ve výsledku to bylo céčko jak poleno, ale dejme tomu. Naproti „Katova dcera“ ve velké míře sází na jistotu a vlastně jen kopíruje první „Od soumraku do úsvitu“. S jedním rozdílem – děj byl přesunut do minulosti. Dle jedné zmiňované historické postavy nejspíš na začátek 20. století, což filmu dodává příjemný westernový nádech. To je asi největší invence, s níž trojka přišla.

Dějová linka je takřka totožná jako u jedničky. Dlouhou dobu se toho moc neděje. Nebo tedy děje, ale nehrají v tom žádnou roli upíři ani žádná jiná havěť, která ráda pije, saje a tak podobně krev. Opět se prchá před zákonem, zákon (včele s katem, jehož dceru si vzal bandita s sebou) je tentokrát kriminálnímu živlu v patách, do toho se zamíchají další postavičky jako stárnoucí spisovatel, který se chce přidat k mexickému revolucionáři, holka, co se chce stát banditou, nebo páreček křesťanských misionářů. Všichni tihle se tak různě potkávají, vzájemně se nasírají, zase se rozcházejí a ve finále se se jich půlka mezi sebou chce zabít. No, to je nakonec vedlejší.

Důležité totiž je, že po necelé hodině konečně všichni postupně nalezou do starého dobrého Titty Twisteru a nastane to, na co divák čeká už pěkně dlouho – na upírskou řežbu. Prostě, jak už bylo řečeno, úplně stejný vývoj jako první díl, a kdyby někdo náhodou originální „Od soumraku do úsvitu“ neviděl, tak ten přerod je podobně rychlý. Zde lze ale vytýkat, že mlátička mezi návštěvníky a upíry tentokrát není příliš dlouhá a těch pár postav, které okamžitě nezdechnou, se velmi rychle uklidí do sklepení a začnou hledat cestu ven. Hledání sice není dvakrát úspěšně a dojde na další konfrontaci s nemrtvými, ale i tak to není taková nonstop jízda jako u prvního dílu.

Od soumraku do úsvitu III: Katova dcera

Až na tenhle detail „Katova dcera“ dost okatě kopíruje osu jedničky, ale pár drobných detailů je povedených a lze je ocenit, stejně jakože se film nebojí krve a nahoty (přišlo mi, že obojího u dvojky trochu ubylo). Na mysli mám kupříkladu taneček před zakousnutím oběti nebo ukopnuté koule (doslova, haha) a třeba upíří babička olezlá červy je taky povedená. Možná je to paradoxní, ale trojka i navzdory opisování od originálu funguje mnohem lépe a baví víc než „Krvavé peníze“, které se to snažily pojmout jinak.

Pokud se dokážete přenést přes skutečnost, že je „Katova dcera“ vlastně obšlehem jedničky jen v jiné historické době, pak dostanete možná až překvapivě koukatelný a docela sympatický škvár. Jako nenáročná oddechovka to je vlastně v klidu. Samozřejmě, že nic víc než skrz naskrz béčková sranda to není, ale nějak mě tenhle film neuráží a nevysírá. Možná to bude i tím, že jsem to čekal horší, ale prostě je to v cajku. Když se chce člověk pobavit, tak se pobaví.

Od soumraku do úsvitu III: Katova dcera


Od soumraku do úsvitu II: Krvavé peníze (1999)

Od soumraku do úsvitu II: Krvavé peníze

Země: USA
Žánr: krimi / horor

Originální název: From Dusk Till Dawn 2: Texas Blood Money

Rok vydání: 1999
Režie: Scott Spiegel
Hrají: Robert Patrick, Bo Hopkins, Duane Whitaker, Muse Watson, Brett Harrelson, Raymond Cruz

Hrací doba: 88 min

Zdroj fotek: IMDb.com

Natáčet pokračování bijáků, které se u diváků staly kultem, je vždycky docela ošemetná záležitost, jež může dopadnout šeredně špatně (a jistě by si každý z nás vzpomněl na x případů, kdy to tak skutečně dopadlo). Ale vykládejte to filmařům. Možnost natočit za pár šupů druhý díl a vytřískat na známé značce nějaký ten dolar… to je prostě příliš lákavá záležitost na to, aby ji nikdo nevyužil.

Původní „Od soumraku do úsvitu“ byl ve své podstatě brak, ale… sakramentsky stylový a s áčkovou hereckou sestavou. Dvojka s podtitulem „Krvavé peníze“ je hned na první pohled laciný odvar, který ztratil vlastně všechno, co bylo na jedničce tak cool a kvůli čemu je tato dodnes uctívaným počinem. Zbyla jen trochu nablblá historka s hloupoučkým příběhem, do níž se nějak nacpou upíři, aby to jakože mělo aspoň naoko něco společného se světem „Od soumraku do úsvitu“.

Pětice kriminálníků se rozhodne, že by nebylo zas tak špatné si trochu přivydělat, a jak známo, nejrychlejším a nejpohodlnějším způsobem, jak přijít k hromadě prachů, je vykrást banku. V Mexiku. Sraz si dají v jednom motelu, ale vedoucí skupiny má po cestě menší nehodu – s netopýrem. Shodou náhod se tak stane nedaleko již známého pajzlu Titty Twister. Tady nepotká nikoho jiného než místního barmana Dannyho Treja (ten se objevuje na plakátech, ačkoliv ve filmu je vidět sotva tak pět minut), což je také jediný herec, jenž se vrátil z jedničky (no a co, že tam zdechnul – tady hraje jinou postavu), a navíc si jako jediný zahrál ve všech třech dílech. No, asi tušíte, že při tomhle setkání sehrají svou roli upíří špičáky.

Setkání v motelu a výlet do mexické banky však pokračují, při vhodné příležitosti zločinec-upír přetahuje další členy týmu na upírskou stranu. Nicméně v jednom případě se mu podaří spustit alarm, takže k bance dorazí armáda policajtů. Upřímně, až sem se to vlastně dá s určitou dávkou tolerance sledovat. Jednou. Na druhý pokus už je to samozřejmě nuda jako prase, ale když to člověk vidí poprvé, tak je to nepříliš dobré, stále však stravitelné céčko. A když nic jiného, musím říct, že při jedné hlášce jsem se opravdu upřímně a nahlas zasmál. S kvalitami jedničky má však „Od soumraku do úsvitu 2: Krvavé peníze“ společného máloco, pryč je ta původní estetika, špinavá atmosféra a všechny tyhle věci. A rádoby prďácké záběry kamer jako třeba z upíří tlamy nebo skrze šňůru od telefonu to fakt nenahradí.

První dvě třetiny se sice dají strávit, ale při domnělém vyvrcholení filmu v podobě velké přestřelky / bitky upíři versus policajti se už postupně dostavuje trochu nuda, protože je ta scéna zbytečně natahovaná. Asi aby měl film alespoň těch 80 minut a mohl to být celovečerák. Člověk jen nostalgicky zavzpomíná na nestárnoucí krvavou lázeň z jedničky.

Od soumraku do úsvitu II: Krvavé peníze

Samozřejmě, že je dvojka slabší než původní „Od soumraku do úsvitu“. A to o hodně. Nic jiného se asi čekat ani nedalo, přesto takhle citelný propad vůbec nepotěší. Na dvojce je vidět, že to je levný biják točený rovnou pro videodistribuci a možná tak jako výplň televizního vysílání v jednu ráno. Víc než jednou se na to moc koukat nedá a i napoprvé to je místy nuda. Jedna povedená hláška, Robert „Terminátor T-1000“ Patrick v hlavní roli a štěk Bruce Campbella na začátku to bohužel nespraví. Zbytečné pokračování a nejhorší film z trilogie „Od soumraku do úsvitu“.


Od soumraku do úsvitu (1996)

Od soumraku do úsvitu

Země: USA
Žánr: akční / horor / krimi

Originální název: From Dusk Till Dawn

Rok vydání: 1996
Režie: Robert Rodriguez
Hrají: George Clooney, Quentin Tarantino, Harvey Keitel, Juliette Lewis, Ernest Liu, Tom Savini, Fred Williamson, Salma Hayek, Danny Trejo

Hrací doba: 108 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

„Od soumraku do úsvitu“ patří k těm filmům, které jsou v jádru strašná blbost, přesto se těší kultovnímu statusu. Ale to nemyslím nijak zle. Naopak, já mám ten biják dost rád a nejenže jeho kultovnost plně chápu, dokonce sám patřím k těm, kdo tuhle devadesátkovou jízdu uctívají. Ono je tu totiž úplně všechno tak zkurveně cool a badass, že víc už to jde jen těžko.

Nejprve ovšem několik nudných faktografických kydů, kdyby se mezi vámi náhodou našel takový ignorant, který neví, kdo má „Od soumraku do úsvitu“ na svědomí. Na režisérskou sesli se neposadil nikdo jiný než Robert Rodriguez, jenž už sice v té době měl na kontě „Desperado“, přesto myslím, že nic nezkurvím prohlášením, že i „Od soumraku do úsvitu“ patří k jeho zásadním kouskům, díky nimž na jeho jméno slyší tolik lidí. Tyhle dva bijáky patří k vrcholům jeho tvorby, k nimž se znovu dokázal přiblížit až za hodně dlouhou dobu s vizuálně geniální komiksovkou „Sin City – město hříchu“. Ono co si budeme povídat, píčoviny jako „Spy Kids“, které točil v mezičase, jsou opravdu… no, píčoviny.

Ještě větší formát ovšem najdeme v roli producenta a scénáristy – sám Quentin Tarantino. A nejen to, Tarantino si ve filmu zahrál i jednu z hlavních rolí. V hereckém obsazení však najdeme i další známá jména, jmenovitě hlavně George Clooneyho, Harveyho Keitela, Juliette Lewis, ve vedlejších úlohách pak i Salmu Hayek, Toma Saviniho nebo Dannyho Trejo. Obzvláště Clooney si evidentně vychutnal, že si jednou mohl zahrát drsného hajzla, který se s ničím nemaže. Jak ale jistě sami uznáte, celá sestava je sakra epická.

S nadsázkou řečeno, „Od soumraku do úsvitu“ vlastně není film, nýbrž dva filmy v jednom. Děj se točí okolo bratrů Setha (Clooney) a Richieho (Tarantino) Geckových. První polovina je v podstatě krimi road movie, kdy bratři zdrhají před zákonem do Mexika. Ten první totiž seděl a druhý jej osvobodil, při tom zabili pár policajtů a po cestě trochu omylem přidali několik dalších zářezů včetně rukojmí, takže jako nové rukojmí seberou rodinku otce, syna a dcery. Společně s nimi se jim nakonec přece jenom podaří skrz menší lapálie a trvalý přísun tvrdých hlášek dostat do Mexika. Zatím super biják, má to švih a není místo pro nudu. Ani v nejmenším to ovšem nenaznačuje, co bude následovat.

Určitě vám zážitek z filmu nezkurvím (ono je to totiž napsané úplně všude a myslím, že to lze považovat za obecnou znalost), když vykecám, o čem je druhá polovina. Při oslavě přejetí hranic v mexickém pajzlu, kde se bráchové mají za úsvitu potkat se svým mexickým kontaktem, se totiž situace trochu zvrtne a snímek se z minuty na minutu překlopí do akčně-hororového nářezu. Onen bar s názvem Titty Twister totiž provozují upíři, kteří žijí z motorkářů a řidičů náklaďáků. Po vcelku normální hodince tedy začnou jatka, která trvají až do konce. Zbytek bijáku je jeden velký krvavý nářez, v němž se to všechno mydlí hlava nehlava, hlavní hrdinové (bratrská dvojice, rodinka a také několik nejdrsnějších návštěvníků baru) kosí krev-sající obludy po desítkách a někteří z nich rovněž odpadávají značně brutálním způsobem.

Od soumraku do úsvitu

Paradoxně ale tohle rozdělení do dvou nesourodých částí snímku nijak neškodí. První polovina se i navzdory několika zábavným momentům bere relativně vážně a vlastně se jedná o drsnou kriminálku. V upírské části ale nastoupí brutální nadhled a spousta krvavých vtípků, létajících končetin, zábavných smrtí a upířích hnusáků, kteří jen čekají na to, aby jim někdo ultimátně drsňáckým způsobem proklál srdce nohou od stolu nebo kulečníkovým tágem, aby se jejich zbytky posléze mohly rozprsknout všude po okolí. Pokud jste se tomu až doteď divili, tak právě tady vám dojde, proč je „Od soumraku do úsvitu“ v některých kruzích tak uctívané. Jen třešničkou na dortu pak budiž také výtečný soundtrack.

Od soumraku do úsvitu

Jistěže to není ten nejúchylnější snímek, jaký si můžete pustit. Všichni labužníci určitě znají i mnohem zvrácenější záležitosti, z nichž se obyčejnému člověku bude chtít blít. Přesto by „Od soumraku do úsvitu“ nemělo chybět na seznamu žádného filmového zvrhlíka, byť se u toho bude díky jisté nadsázce především smát. Zcela zasloužený status kultu tomu ovšem upřít nelze. Co si budeme nalhávat, tohle je jeden z těch bijáků, díky nimž mají RodriguezTarantino takovou pověst, jakou mají. A to se kurva počítá!


Saw 3D (2010)

Saw 3D

Země: Kanada / USA
Žánr: horor

Originální název: Saw 3D

Rok vydání: 2010
Režie: Kevin Greutert
Hrají: Tobin Bell, Costas Mandylor, Betsy Russell, Cary Elwes, Sean Patrick Flanery, Chad Donella

Hrací doba: 90 min

Odkazy: web

Zdroj fotek: IMDb.com

Po mamutím úspěchu filmu „Avatar“ začalo být v kurzu posílat do kin filmy ve 3D, což možná mělo opodstatnění u velkých vizuálních spektáklů, protože to byl další prostředek, jak nalákat lidi a vydělat (nebuďme naivní – to je hlavním účelem mainstreamových počinů). Na tento trendy vlak se sedmým dílem naskočila i série „Saw“, aby to náhodou někdo nepřehlídl, jmenuje se tento díl pro jistotu „Saw 3D“ namísto „Saw VII“ a onen magický nápis „3D“ čumí na každém plakátu. Upřímně mi to nějak není úplně sympatické a navíc v tom zrovna u tohohle druhu filmu nevidím nijak valný smysl. Ale to jen tak na okraj, klidně bych to odpustil, pokud by se ve finále jednalo o slušný film, jenž by dokázal překvapit podobně jako jeho přímý předchůdce. Což se nejedná.

„Saw 3D“ přesto přináší několik poměrně zajímavých nápadů. Původní „Saw: Hra o přežití“ a jeho krátkometrážní předchůdce vyšel v roce 2004 respektive 2003, kdy ještě žádný Facebook pomalu neexistoval a nahrávání vzkazů na audiokazety dávalo smysl. Sedmý díl pochází z roku 2010, kdy už byly sociální sítě běžnou součástí životů, svět internetu poskočil mílovými kroky kupředu a celá společnost se posunula jinam. Je tedy příjemné, že se tvůrci rozhodli v sedmičce konečně vzít tyto skutečnosti v potaz a trochu daný vývoj reflektovat.

Přímo ve světě „Saw“ už se dávno ví, kdo byl Jigsaw, jeho identita je známá, přeživších obětí se navíc za ty roky naskládalo hned několik a jejich příběhy plní stránky novin. Sedmička se dotýká mediálního obrazu Skládačkového vraha a jeho her, což mi přijde jako dobrý tah, a dokonce bych i řekl, že tomu „Saw 3D“ mohlo věnovat i víc (zřejmě ale nebyla chuť nebo odvaha změnit ráz série nějak razantně). Stejně tak je logické, že se objevuje někdo, kdo se na tom všem snaží vydělat, to vzhledem k vychcané lidské povaze smysl dává.

O něco rozpačitější už bylo rozhodnutí vůbec poprvé jednu past umístit do veřejných prostor a nechat ji sledovat diváky. Už jen jak se podařilo hru připravit, dostat hráče i vše potřebné na místo, které je volně přístupné a zjevně frekventované… je to trochu zvláštní. Ono když už jsme u toho, nabízí se otázka, jak si Jigsawův nástupce pořád hledá čas a možnosti na chytání dalších lidí a přípravu dalších pastí, když nyní už by měl mít trochu jiné starosti. Například aby ho nevykostila policie, která po něm jde jak slepice po flusu.

Nicméně tato ozvláštnění jsou v reálu jen marginálie. Jinak totiž „Saw 3D“ jede v již dávno zajetých kolejích. Film má klasicky dvě linky – jedna se věnuje rozmáchlejší hře (ty menší pasti jsou tam vždycky jen na ozdobu, aby divák dostal očekávanou dávku krve a střívek), druhá řeší obecnou dějovou linku, jež se táhne přes všechny dílů. Recept ani ten tak prověřený, jako spíš už provařený, pohodlný a obehraný. Opět se také překrucuje minulost, vytahují se snad už úplně poslední postavy, které se ještě ze starších snímků použít daly, ale to už je klasika. Hlavní je, aby hned několikrát padla obligátní hláška: „Konec hry!“

Saw 3D

No, abychom to dále neprodlužovali, „Saw 3D“ není tak překvapivě slušným snímkem jako šestka. Sedmička se navrací ke standardu série prezentovaném většinou dílů. To znamená neurážející béčko, na nějž se dá koukat, když u něj nebudete příliš přemýšlet. Což samozřejmě není úplně košer, když „Saw“ by formálně měly být jakože chytré horory, ale tak dejme tomu. Fazóna skvělého prvního dílu je stejně v prdeli už dávno a jako nenáročný mainstreamový horůrek na jedno podívání se to ještě pořád dá. A když nic jiného, jestli jste někdy toužili vidět, jak umírá zpěvák Linkin Park, zde se dočkáte.

„Saw 3D“ bylo původně zamýšleno jako úplně poslední díl série (i když dle zakončení mi přišlo, že to si scénárista myslel už u „Saw III“, haha) a na dlouho dobu i bylo. Každá další část nejprve vycházela po roce, ale po sedmičce nastalo sedm let ticha. A to i navzdory tomu, že rozuzlení „Saw 3D“ ve skutečnosti není až tak uzavřené, aby nešlo pokračovat dál. No, však se také nakonec o poslední díl nejedná, letos na podzim má jít do kin osmička s názvem „Saw: Legacy“. Ale zázraky od ní asi očekávat nelze.

Saw 3D


Saw VI (2009)

Saw VI

Země: Kanada / USA / Velká Británie / Austrálie
Žánr: horor

Originální název: Saw VI

Rok vydání: 2009
Režie: Kevin Greutert
Hrají: Tobin Bell, Costas Mandylor, Peter Outerbridge, Mark Rolston, Betsy Russell, Athena Karkanis

Hrací doba: 90 min

Zdroj fotek: IMDb.com

Se čtvrtým a pátým dílem se série „Saw“ propadla na své dno. Před šestkou se nabízela logická otázka – skutečně se jednalo o dno, anebo se svět zvrácených her o přežití může propadnout ještě níže?

I šestý díl si s sebou samozřejmě nese stigma událostí z dřívějších snímků. U určitých filmových sérií vůbec nevadí, když některý díl vynecháte, nijak zvlášť nebo dokonce vůbec nijak na sebe nenavazují; jindy je znalost starších dílů výhodou. U „Saw“ je tato znalost nezbytná, protože jakmile byste jedinou část vynechali, pak byste při sledování neměli ánung, co a proč se tam vlastně děje. Samozřejmě i šestka je plná flashbacků, přesto mi přijde, že se v tom vrtání v minulosti nevyžívá tolik jako její dva přímí předchůdci.

Přesto se i v „Saw VI“ objeví nové skutečnosti, které celý zamotaný děj táhnoucí se už šestý film posunou o kousek dál. Především odhalí jednu zásadní informaci, a sice že se na všech hrách podílelo ještě víc lidí, než se doposud zdálo, a dokonce že se jedná o osobu, u níž to dle starších snímků vcelku jasně vypadalo, že o zajímavém koníčku Jigsawa nevěděla nic bližšího. S přivřenýma očima se to asi dá obhájit v rámci toho, že se celá série snaží držet diváka v nejistotě (ponechme nyní stranou, nakolik jsou v tom konkrétní díly úspěšné). Podobné je to i s oživením postavy, jež sice nebyla explicitně zabita na kameru, nicméně minule vcelku jasně vyplynulo, že zemřela. No, ať si každý rozhodne, nakolik ho to bude srát, ale myslím, že v celé sérii už bylo tolik za vlasy přitažených zvratů, že se to vsákne.

Zvlášť, když ve finále je „Saw VI“ pořád lepší než „Saw V“ nebo „Saw IV“. Předně se v šestce povedlo zase jednou vymyslet zajímavou a propracovanou hru. Začáteční past (jen tak mimochodem, všimněte si, že jsou zde vždy dva druhy nástrah – skutečně jednotlivé pasti, které jsou ve filmech jen na ozdobu, aby bylo víc obětí, a rozmáchlejší propracované hry, okolo nichž se ten film vždy točí) je trochu rozpačitá a nepříliš dobře zpracovaná. A tím nemyslím technické zpracování uvnitř snímku, ale spíš že scéna mohla být natočena lépe, protože takhle je trochu nechtěně vtipná.

Ta hlavní hra, o níž v „Saw VI“ jde a která se odehrává paralelně s dalším rozplétáním obecné dějové linky (naštěstí to už je tentokrát poskládáno časově přehledně), je ale poměrně povedená. Pasti jsou opětovně kvalitně choré a ošklivé, budoucí vývoj není tak průhledný jako třeba v „Saw V“ a v neposlední řadě je tentokrát dobrá pointa. Musím říct, že takové vyústění hry jsem opravdu nečekal, překvapilo mě a jedná se o jedno z těch lepších zakončení v celé sérii.

Pouze mě trochu irituje jedna věc. Ve hře se opětovně nacházejí lidé (a tentokrát jich je poměrně dost), kteří tam jsou prostě jen na umření, nemohou se svou situací nic udělat (nehrají, v žargonu počítačových her to jsou NPC) a vždy některý z nich zemřít musí. To, nemůžu si pomoct, podle mě jde proti předkládanému poselství Jigsawových her (tedy naučit někoho vážit si života a tak dále, to už známe). Dokážu „Saw“ sežrat tu myšlenku, že se má takto někdo poučit skrze vlastní bolest a poškození sebe sama, ale nějak mi neleze pod fousy (a to doslova – půl roku jsem si držku neholil, haha), že je hráč nucen leckdy i přímo zabíjet ostatní. Na obranu „Saw VI“ však musím, že zdaleka nejde o první díl, jenž s tím má problém, tenhle logický nedostatek už byl vlastně i v původním „Saw: Hra o přežití“.

Saw VI“

Jistě, pořád se nejedná o nic, u čeho byste se skutečně báli a kousali si nehty, v tomhle slova smyslu „Saw VI“ a snad ani „Saw“ obecně hororem není. Nelze ale šestce upřít, že je místy docela napínavá. Na rozdíl od některých jiných se jedná o relativně důstojné pokračování patřící k tomu slušnějšímu z pozdějších (od dvojky dál) dílů. Originál však stále zůstává jenom jeden, to je samozřejmé.


Repo: Genetická opera! (2008)

Repo: Genetická opera!

Země: USA
Žánr: horor / muzikál / sci-fi

Originální název: Repo! The Genetic Opera

Rok vydání: 2008
Režie: Darren Lynn Bousman
Hrají: Alexa Vega, Paul Sorvino, Anthony Head, Sarah Brightman, Paris Hilton, Bill Moseley, Nivek Ogre, Terrance Zdunich

Hrací doba: 98 min

Odkazy: web

Zdroj fotek: IMDb.com

Darren Lynn Bousman do světa velkého filmu nakoukl prostřednictvím série „Saw“ a nutno říct, že to asi nebyl ten úplně nejlepší start. Vzhledem k tomu, že řádění skládačkového vraha přebral těsně po excelentní jedničce, nutně musí být za režiséra, u něhož započal úpadek značky. Jenže naštěstí pro něj – a nakonec vlastně i pro diváka – není „Saw II“, „Saw III“ a „Saw IV“ zdaleka tím nejlepším, co má Bousman na triku. A nakonec vlastně ani tím nejbizarnějším. Což je také jenom dobře.

Jestli na snímek „Repo: Genetická opera!“ sedí nějaké pojmenování, tak bizarní je rozhodně to správné slovo. Vše začíná už vlastním příběhem, který taktéž není úplná mainstreamovka. Děj se odehrává v blízké (víc nespecifikováno) budoucnosti, kdy je lidská společnost utopená v dekadenci a její hodnoty se přesunuli k operacím a transplantaci orgánů, což odstartovala epidemie napadající právě lidské vnitřnosti.

Zachráncem se stal jistý Rotti Largo, jenž založil společnost na transplantaci orgánů, která vyrábí i návykové léky proti bolesti. Háček je ovšem v tom, že kdo podstoupí operaci a jaksi nezvládne své fungl nové útroby splácet, skončí špatně. Byla totiž uzákoněna exekuce orgánů, takže společnost GeneCo na něj pošle Repo Mana a ten si vezme zapůjčené vnitřnosti zpět. Rodina Largů se díky tomu stala nejmocnější na světě, ale co čert nechtěl, sám Rotti pomalu umírá a jeho povedená trojice úchylných dětiček (výbušný maniak, dceruška závislá na operacích a frajer, který si na ksicht přišívá cizí obličeje) se hádá o tučné dědictví.

A v téhle situaci se začne odvíjet zprvu trochu zmatený příběh, v jehož středu stojí 17letá dívka Shilo. Ta je dle všeho nemocná, kvůli čemuž ji její až přehnaně milující otec odmítá pustit z pokoje, aby se jí nic nestalo. I navzdory počáteční chaotičnosti však snímek nenudí a vychází mu i postupné odkrývání zamotaných vztahů jednotlivých postav skrze komiksové (doslova!) vsuvky. Z velké části totiž mají na poutavosti „Genetické opery“ podíl úplně jiné věci.

„Repo: Genetická opera!“ je totiž přestylizovaný muzikál s gotickým laděném a propracovanou výtvarnou stránkou. Celková atmosféra filmu je díky tomu skutečně skvělá a místy to jsou vizuální orgie. K tomu je navíc nutno připočíst fakt, že jde opravdu o muzikál, přičemž kombinace promakaného vizuálu s mnohdy povedenými písněmi je vysoce zábavná. Samozřejmě i samotné skladby jsou poplatné ladění snímku, takže mimo jiné nechybí texty o pouličních drogách a vyřezávání orgánů z těl. Navíc je příjemné, že se „Repo: Genetická opera!“ nebojí ani krve, s níž se sice neplýtvá, ale přece jenom by bylo divné, kdyby se vzhledem k tématu pár střev na plátně neobjevilo. Zejména střed filmu je super a nabízí tři asi nejlepší skladby. I když finále v opeře – přesněji řečeno tedy jen jeho rozjezd, další rozuzlení už moc ne – je také kvalitní zhulenost.

Repo: Genetická opera!

Na druhou stranu, ne vždy je všechno úplně dokonalé. Film má určitě i slabší momenty a občas je spíš otravné, že bylo nutné, aby každá postava jakoby zazpívala takřka každou svojí repliku, i když třeba zrovna řekne jenom jednu větu. V některých místech se navíc vyskytuje zbytečný patos – leckdy jej tvůrci dokážou hned vzápětí shodit další what-the-fuck scénou, ale ne vždy. Naštěstí jde o menšinu stopáže. Navíc mi ani nesedlo úplné vyvrcholení. Zatímco začátek pasáže v opeře je výborný, jak se na pódiu začnou řešit vztahy, tak to zase upadne do kýče, což je trochu škoda.

Co ale potěšilo, tak to je obsazení, kde se hlavně ve vedlejších rolích objevují dost zajímavá jména. Například Bill Moseley, jehož ztvárnění maniakálního Otise„Domu 1000 mrtvol“ a „Vyvržencích pekla“ od Roba Zombieho bylo nezapomenutelné, pročež jeho hnusný ksicht potěší, kdekoliv se objeví. Mihne se i pár zástupců hudební scény, krátký štěk si střihne známá rocková kytaristka Joan Jett, hodně mě bavila anglická zpěvačka Sarah Brightman a v neposlední řadě nelze opomenout Niveka Ogreho ze Skinny Puppy. Dost nečekaně je pak zábavná i Paris Hilton (!), což je asi první případ, kdy mě ve filmu nesrala. No, a na hlavní hrdinku se taky kouká moc hezky, protože ta se rodičům dost povedla.

Repo: Genetická opera!

I navzdory tomu, že na „Genetické opeře“ lze najít chyby a vlastně jich není úplně málo, pořád se jedná o vysoce zajímavý snímek. Je hodně specifický, ale to je z určitého úhlu pohledu spíš klad, protože aspoň něčím vybočuje z řady a není zaměnitelný. Což se rozhodně cení. Akorát to znamená, že je nutné být na to ve správném rozpoložení, jinak jde o vcelku nestravitelnou záležitost. Sám můžu říct, že když mě to napoprvé nezastihlo v patřičné náladě, musel jsem sledování po čtvrthodině utnout. Když jsem si ale „Genetickou operu“ pouštěl v momentě, kdy jsem měl na podobnou věc chuť, tak jsem si to dost užil a vlastně jsem od obrazovky takřka neodtrhnul oči. A to je i s vědomím všech přítomných much dobrý výsledek.


Saw V (2008)

Saw V

Země: USA / Kanada
Žánr: horor

Originální název: Saw V

Rok vydání: 2008
Režie: David Hackl
Hrají: Tobin Bell, Costas Mandylor, Scott Patterson, Mark Rolston

Hrací doba: 92 min

Zdroj fotek: IMDb.com

Po třech dílech pod taktovkou Darrena Lynna Bousmana převzal sérii „Saw“ nový režisér. Byť si dosavadní rejža střihnul alespoň dohled nad úvodní pastičkou a jinak realizační tým od čtyřky zůstal, bylo už načase, aby „Saw“ dostalo novou krev – v kontextu tématu výjimečně myšleno obrazně. Respektive tedy alespoň dostat alespoň možnost, aby došlo k nějakému oživení. Povedlo se to?

Pětka samozřejmě nemá jiné možnosti než pokračovat v linii nastavené předchozími dvěma částmi a pitvat se v minulosti, protože jinak už by to přestalo dávat smysl úplně (už takhle logika nejpozději od „Saw IV“ stojí na docela chatrných nohách). Čtyřka totiž svému následovníkovi nechala dost nedořešených osudů a linek, s nimiž se tím pádem „Saw V“ musí vypořádat. Co do časové osy se série v podstatě nepohnula již od „Saw III“, pětka se pořád vrtá v již proběhnuvších událostech a čím dál tím více zauzlovává a překrucuje minulost. Ostatně by ani neměla jinou možnost, i pokud by čtyřka skončila uzavřeněji, když hlavní hvězda Jigsaw je už nějakou dobu kaput.

Tím jsem chtěl říct, že „Saw V“ nemělo úplně nejlehčí výchozí pozici. Což ale není omluva. Pětka je sice o kousek lepší než čtyřka, ale pořád se nejedná o nijak kvalitní film. Napětí se takřka úplně vytratilo a tentokrát to není žádná velká sláva ani co do pastí. Nepočítáme-li úvodní kyvadélko a finální skleněnou rakev, pořádná hra o přežití se zde nachází pouze jedna, obsahuje celkem čtyři po sobě jdoucí pasti a je v ní zavřeno pět lidí. Horší je, že tato působí poněkud samoúčelně a z povinnosti, jen aby tu něco bylo, protože divák od „Saw“ očekává, že tu někdo zdechne nějakým (leckdy pseudo-)rafinovaným způsobem.

Gró „Saw V“ je v něčem jiném, a sice v řešení postav (vesměs hlavně dvou), které přežily čtyřku, a jejich dalšího počínání. To by nemuselo být nutně špatně, ale je to celé trochu mdlé. Obzvlášť díky tomu, že identitu Jigsawova učedníka a nástupce prozradil již závěr „Saw IV“ (a kdybyste to náhodou zapomněli, oficiální canc českého distributora vám to pro jistotu vykecá), takže divák ví, kdo je kdo, a dlouhé minuty sleduje, než to zjistí i borec ve filmu. To je samozřejmě prokládáno množstvím dalších flashbacků zas a znovu převracejících události, které byly zdánlivě pevně dané v minulých částech, přičemž se v tomto vrací až k prvnímu „Saw: Hra o přežití“ respektive ještě před něj. V tomhle už je děj brutálně chaotický, je to guláš, jenž přes sebe bez ostychu skládá minulost a současnost, mění již dané. Člověk aby si u sledování pomalu vedle kreslil časovou osu a nanášel na ni všechny události, aby se v tom aspoň trochu vyznal.

Saw V

Aby toho nebylo málo, tak nástupce Jigsawa je strašně nesympatická držka a charismatu Tobina Bella nesahá ani po kotníky. Ale není se čeho strachovat, Bell si samozřejmě roli Jigsawa opět zopakoval, v čemž mu nebrání ani skutečnost, že je jeho postava už nějakou dobu mrtvá.

V neposlední řadě mi vadila ještě jedna věc. Ať byly předchozí díly jakékoliv, pořád se jim muselo nechat, že ve svých závěrech přinesly nějaké překvapení. Leckdy bylo trochu přitažené za vlasy, ale nemůžu tvrdit, že bych to přesně takhle čekal. Pětka ztratila i tuhle devízu. Způsoby, jakým hry řešit a v čem tkví jejich pointa, jsou nepřekvapivé a lze je uhádnout velice snadno. Překvapivá finální pointa tentokrát úplně chybí, rozuzlení je předem jasné a finální jakoby ochcávka s již zmiňovanou skleněnou rakví je taky okamžitě zřejmá, jakmile divák bednu prvně uvidí.

Saw V

Stejně jako minule a předminule se tedy nelze zbavit pocitu, že měla vzniknout pouze jednička, s hodně přivřenýma očima možná ještě dvojka, ale další části už jsou pouhá křeč a kvalita se propadla hluboko. Ale ta je vedlejší, hlavní je zjevně ekonomická rentabilita série a na tu „Saw“ nestrádá. Sice nevydělává žádné astronomické sumy, ale natáčení jednotlivých dílů je relativně levné a každý vydělá výrazně více, než kolik stál. Tak na viděnou u šestky, pro niž „Saw V“ nechalo svým závěrem dveře dostatečně dokořán otevřené.


Saw IV (2007)

Saw IV

Země: USA / Kanada
Žánr: horor

Originální název: Saw IV

Rok vydání: 2007
Režie: Darren Lynn Bousman
Hrají: Tobin Bell, Lyriq Bent, Costas Mandylor, Scott Patterson, Betsy Russell, Athena Karkanis, Donnie Wahlberg

Hrací doba: 93 min

Zdroj fotek: IMDb.com

„Saw IV“ velmi úspěšně pokračuje v sestupné tendenci série a opět o kousek překonává své předchůdce – ovšem směrem dolů, v klesající kvalitě. Vůbec nevadí, že Jigsaw už je mrtev, filmu to v ničem nebrání, aby rozehrál další krvavou partii, v níž se to jen hemží smrtícími (doslova) pastmi, do nichž se chytají nijak zvlášť sympatické postavy.

Jedním z velkých problémů „Saw IV“ je, že nepřichází s ničím novým a bojí se posunout celou značku někam dál. Čtyřka vlastně jen vyzobává a řeší postavy z předchozích dílů, které ještě nějakým způsobem nezdechly, včetně těch vedlejších, které se třeba ve dvojce nebo trojce jen mihly na krátkou dobu. No, dokonce v některých případech ukáže i postavy už mrtvé.

A o tom celém vlastně „Saw IV“ je – jen se vrtá v minulosti. Samozřejmě, i zde se odehrává nějaká story, ale i ta je vlastně o tom, jak nějaký starý známý (černý policajt ze dvojky) hledá staré známé (hlavního hrdinu dvojky, který je stále mezi živými). K tomu film přihazuje i několik nových postav, které vám jsou ovšem úplně volné, protože vám je dění na obrazovce nijak nepředstaví, sleduje je jen tak mimochodem a v konečném důsledku to jsou jenom další ovce na porážku, aby měla z koho téct krev.

Největší průser však není v tom, že se „Saw IV“ snaží uzavřít dosud neuzavřené a nevyjasněné osudy lidí, které si divák pamatuje už z minula. Horší je, že se čtyřka vrtá i v ději a časových liniích starších dílů. Z druhého jmenovaného pohledu zamíchá především s trojkou.

Díky tomu všemu už čtyřka působí značně překombinovaně a vykonstruovaně. Takový pocit člověk mohl mít už dřív, ale „Saw IV“ je v tomto ohledu zdaleka nejhorší. Ostatně je to vidět i na tom, že když se do obligátní finální pointy zamíchají události trojky, tak to celé zpočátku vůbec nedává smysl a divák musí strávit tak dvě minuty dumáním, v jakém časovém sledu se to všechno (myšleno události nejen aktuálního dílu, ale i „Saw III“) odehrálo. Jinými slovy řečeno, už je to celé poskládáno až moc divoce a logika se odebrala do věčných lovišť. Nehledě na skutečnost, že opětovně se celá skládačka / hra poskládá do zamýšleného obrazu jen díky náhodě, protože je tu příliš mnoho proměnných a hlavní hráč má absolutní volnost, takže kdyby se choval jen trochu jinak, záměr by nevyšel. Jasně, hru v tom filmu vymýšlel zjevně zdatný manipulátor, ale ne jasnovidec; už je prostě problém to fimařům sežrat bez zdvihnutého obočí.

Tím spíš je ještě smutnější, že velký kus pointy lze docela v pohodě odhadnout, protože vám k tomu film dá hned v několika momentech nepochopitelné vodítko, a protože už značka upadla do jakéhosi stereotypu a šablonovitosti. Se znalostí předchozích dílů už tedy rádoby šokující pointa zas tak překvapivá není­… a nutno dodat, že znalost předchozích dílů je nutná, jinak se ve čtyřce už vůbec nevyznáte. Navíc snad není třeba dodávat, že i tentokrát si tvůrci na konci nechají dokořán otevřené dveře pro další díly.

Saw IV

Aby toho nebylo málo, tak „Saw IV“ nezachraňují ani krvavé scény, které držely nad vodou přímého předchůdce. Ve čtyřce je i to gore slabší – na jeho samoúčelnost už si člověk od dvojky zvykl, ale tentokrát je to takové neinvenční, nepřekvapivé. Ani ty pasti nejsou tak zvrácené jako ve trojce. Jednoduše laťka klesla ve všech myslitelných směrech.

Inu, „Saw IV“ už je regulérní slabota a do této chvíle suverénně nejhorší díl. Jestli dvojka a trojka byly s jistou dávkou tolerance pouze nedůstojnými následovníky první části, čtyřka už odkaz „Saw: Hry o přežití“ vysloveně przní.


Saw III (2006)

Saw III

Země: USA / Kanada
Žánr: horor

Originální název: Saw III

Rok vydání: 2006
Režie: Darren Lynn Bousman
Hrají: Tobin Bell, Shawnee Smith, Angus Macfadyen, Bahar Soomekh, Donnie Wahlberg

Hrací doba: 108 min

Zdroj fotek: IMDb.com

V případě „Saw“ se s natáčením dalších dílů nijak neotálí. Po vydání původního „Saw: Hra o přežití“ začaly další části krvavé skládačky přicházet s železnou pravidelností každým rokem. A léta Páně 2006 byla ve znamení „Saw“ s pořadovým tři. Na něm se sešla takřka totožná sestava jako u dvojky, stejný režisér, naposledy původní scénárista, své role si samozřejmě zopakovaly všechny důležité postavy.

Přesto se „Saw III“ nese v trochu jinačím duchu než „Saw II“, ačkoliv se začíná přesně tam, kde předchozí část skončila. Posléze však rozehraje svůj vlastní příběh respektive vlastně dva menší příběhy. Jeden se točí okolo provizorního nemocničního lůžka, na němž leží sám Jigsaw těsně před zhebnutím (už z dřívějších dílů víme, že má rakovinu). Kolem něj se motá unesená doktorka, jež chrchlajícího záporáka musí udržet naživu, než svou hru skončí jistý Jeff. Na něj tentokrát nečekají žádné pasti, nýbrž zkoušky a rozhodování, jestli má z pastí vysvobodit jiné lidi, kteří jsou nějakým způsobem namočení ve smrti jeho syna.

Zatímco dvojka byla o něco akčnější, trojka se snaží namísto bezduchého vraždění x bezejmenných lidí sledovat osudy několika konkrétních jedinců, kteří toho samozřejmě mají společného víc, než se na první pohled zdá – nebo lépe řečeno než je diváku zpočátku odhaleno. To by se snad obecně vzato dalo považovat za plus… kdyby samotné provedení bylo lepší.

„Saw III“ totiž drží nad vodou a v koukatelných mezích jediná věc – vymyšlené pasti. Některé jsou v tomto díle skutečně choré. Především na otáčivou mašinku není vůbec hezký pohled a kvalitně zvrácená je i kafilerka. V tomto ohledu tvůrcům nápady zjevně nechybí. Nad jednou věcí se však pozastavit dá – leckdy je násilí stupňované do takových obrátek, až by člověk řekl, že namísto vydatného řvaní by dotyční museli dávno omdlít bolestí. Na stranu se v tomhle úplně nevyznám a lékařskou fakultu jsem vážně nevystudoval, takže kdo ví, hádám jen dle selského rozumu.

Trochu horší už je to ale s dějovou linkou. Můžeme porovnat s jedničkou, která je – nutno říct, že jako jediná ze série – etalonem toho, jak by horor jako „Saw“ měl vypadat. Zde s postupným odkrýváním skutečností začínal film dávat čím dál tím mrazivější smysl. Ve trojce zpočátku se jasně nalinkovaný příběh začíná odkrýváním naopak zamotávat a působit překombinovaně.

V základě to není vymyšlené úplně špatně, ale má to jeden háček. „Saw III“ své nitky nerozplétá postupně, spíše rozvíjí dvě zdánlivě nepříliš související a souběžně se odehrávající linky. Namísto závěrečného twistu, který by tomu měl dodat korunu, dojde na konci pouze ke spojení těchto linek a k rozuzlení, při němž se divák konečně dozví, jak to měl všechno Jigsaw vymyšlené a jak se všemi vyjebal i s jednou nohou v hrobě. Jinými slovy, tvůrci měli potřebu všechno důležité nacpat až do finální scény. A aby to stihli dostatečně vysvětlit a divákovi to dávalo smysl, tak se při vyvrcholení všichni zabíjejí jen tak napůl, aby si každý právě umírající ještě stačil vyslechnout, co udělal špatně, případně aby to umírající stačil vypovědět. No, a když tam někdo s prostřeleným krkem musí x minut poslouchat kecy, než může konečně zkapat, působí to trochu přitažené za vlasy. Na druhou stranu je alespoň sympatické, že se (opět) nekončí happyendem, ale tím nejhorším možným způsobem.

Saw III

Mínusů by se ovšem našlo o dost víc. Příliš nepotěší tahání kostlivců ze skříně a vrtání do dějových linek předchozích dílů. Obzvlášť když to působí trochu nadbytečně a jejich vynecháním by se nic moc nestalo. Zbytečně pak vyznívá i začátek filmu, kde se načrtne, co se stalo těsně po konci dvojky, ale jaksi se to zapomene dovyprávět (to se nejspíš záměrně nechalo až do čtyřky); první dvě pasti jsou pro vývoj „Saw III“ vlastně také docela k ničemu. Trochu otravné je mnohdy nelogické chování určitých postav. Mohlo by se zdát, že to je u béček standard, s nímž by se mělo počítat, ale… no, když tak o tom přemýšlím, „Saw III“ už je vlastně regulérní béčko, takže možná to tak má být.

„Saw III“ je opět o něco horší než minule. Srovnávat s jedničkou nemá smysl, to byla úplně jiná liga. Dvojka, když nic jiného, byl popcornový vraždící výplach. Trojka se snaží působit chytřeji, než skutečnosti je. Jakákoliv působivost je ovšem dávno v tahu; chtělo by se říct, že už zbylo hlavně jen násilí, ale na druhou stranu, bez slušných gore scén by v tom filmu zůstala vesměs jen vata. Smutné, že se stále nejedná o dno série.

Saw III


Saw II (2005)

Saw II

Země: USA / Kanada
Žánr: horor

Originální název: Saw II

Rok vydání: 2005
Režie: Darren Lynn Bousman
Hrají: Tobin Bell, Shawnee Smith, Donnie Wahlberg, Erik Knudsen, Franky G, Glenn Plummer

Hrací doba: 93 min

Zdroj fotek: IMDb.com

První pokračování „Saw“ na sebe nenechalo čekat příliš dlouho a do kin přispěchalo jen rok po uvedení jedničky. Dokonce se na „Saw II“ začínalo pracovat již během premiérového víkendu „Saw: Hra o přežití“. Ze štábu, který stál za předcházející části, nezbyl takřka nikdo. Vrátí se samozřejmě Jigsaw, jenž je pro jeho představitele Tobina Bella životní rolí i navzdory klesající kvalitě jednotlivých dílů, jeho pomocnice (oba v „Saw II“ dostávají výrazně větší prostor) a v neposlední řadě také scénárista Leigh Whannell.

Právě skutečnost, že měl scénář na starosti člověk stojící za první částí i původním krátkometrážním snímkem, dával naději, že dvojka nedopadne průserově, byť na jejím scénáři spolupracoval ještě s tehdy začínajícím Darrenem Lynn Bousmanem, jenž se postaral i o režii. Zajímavostí jen tak mimochodem je, že základ zápletky pochází z hlavy druhého jmenovaného, podle níž chtěl natočit film už delší dobu; až později byla upravena, aby odpovídala prostředí „Saw“.

Očekávání však byla přemrštěná a nepodařilo se je naplnit, poněvadž „Saw II“ trpí typickým syndromem druhých dílů. Snaží se být ve všem větší a lepší, všude přitlačit na pilu. V tomto případě to znamená ještě rozmáchlejší hru, více obětí, více pastí, více násilí. V celé té honbě za ještě drsnější podívanou ale „Saw II“ jaksi potratilo hlavní přednosti svého předchůdce a zapomnělo na to, díky čemu bylo „Saw: Hra o přežití“ tak výborné. Atmosféra zdaleka není tak hustá a sugestivní. Jednička dokázala napnout, divák se o postavy bál, i když postupně začínal zjišťovat, že jejich morální kredit možná nebyl úplně bez chybičky. Ve dvojce je spolu zavřeno mnohem víc lidí, kteří padají jako mouchy a vesměs je vám to docela volné, že někdo zdechnul. Zvlášť když první osoba umře dřív, než vůbec zjistíte, jak se jmenovala. Ono je to jedno, je tam pouze jako panák na odstřel.

Ani jednička nebyla stoprocentně bezchybná a finální zvrat nastolil několik nejasností. Přesto šlo tvrdit, že to bylo dobře vymyšlené. U dvojky už je těch otázek mnohem víc. Celá hra na první pohled působí opět promyšleně, ale když nad tím člověk jen trochu zadumá, zjistí, že tentokrát hraje velkou roli náhoda, kterou sám Jigsaw ovlivnit nemohl. Tím pádem se dojem z jinak pěkně vychcané pointy trochu rozmělňuje, což je rozhodně škoda. V jednom z pozdějších dílů sice Jigsaw hlásá (a shodou okolností zrovna u flashbacku na dvojku), že to není náhoda, nýbrž dobrý odhad lidské psychiky, ale to fakt nesežeru.

Na druhou stranu, i přes jistý příklon k béčkovosti a samoúčelnosti je „Saw 2“ stále koukatelné. Pravda, je to tak na jedno podívání, za víc film asi nestojí, ale když nad tím nebudete příliš přemýšlet a smíříte se s vědomím, že pokračování „Saw: Hra o přežití“ mohlo (a mělo) být důstojnější, a že se nemuselo rýpat do jedničky, dá se to strávit docela v pohodě. Pořád je to poměrně zručně natočené, řemeslně zmáknuté, děj vcelku odsýpá a musí se nechat, že některé pasti jsou povedené. Obzvlášť jáma plná jehel je hodně hnusná, skleněná krabice s břity je rovněž roztomilá a měla by patřit do každé slušné domácnosti.

Saw II

Abychom ale dvojce nekřivdili, mohla dopadnout mnohem hůře. Na svého předchůdce nemá ani zdaleka (což jen tak mimochodem bude hodnocení, které asi budu muset zmínit u každé další části), je to už spíš jen vyvražďovací výplach. Ale koukat respektive podívat se na to dá. Kdyby však zůstalo jen u jedničky, bylo by to lepší, protože „Saw II“ už, řekněme si to na rovinu, silně zavání průměrem.

P. S. Mocný hejt si zaslouží závěrečné titulky. Udělat obstojně vygradovaný závěr s pointou, jež celý snímek převrátí naruby, a vteřinu nato pustit k titulkům gay metalovou kytarovku (tehdy) moderního amerického střihu, to je fakt na pěst, ty vole.