Krasseville - Nous sommes faux

Krasseville – Nous sommes faux

Krasseville - Nous sommes faux
Země: Francie
Žánr: avantgarde
Datum vydání: 6.12.2015
Label: Avantgarde Music

Tracklist:
01. Intro
02. Nihil Time Funeral Process
03. De sangre y mugre
04. Love Sucks and Hurts
05. Tête creuse
06. In Krasseville Everything’s Fine
07. Nous sommes faux
08. De sangre y mugre (outro)
09. Intro de la fin
10. K.G.B.

Hrací doba: 27:57

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Against PR

Na rovinu – tohle je fakt skvělá záležitost. Francouzští Krasseville jsou dle všeho pořádní výtečníci, a jestli něco nemají rádi, tak je to klišé, průměrnost a obyčejnost. Alespoň tedy soudě na základě jejich debutové desky „Nous sommes faux“. Tady jde legrace stranou, přátelé. Věřte mi, že tahle muzika je bez jakékoliv nadsázky či přehánění prostě fantastická. Skutečně ano – a to i navzdory tomu, že název nahrávky v překladu znamená Jsme falešní.

Popravdě řečeno, já sám toho o Krasseville příliš nevím. Přiznávám se, že jsem docela záměrně ani nepátral jinak než jen povrchně, protože v některých případech těm skupinám prostě sluší, když o nich příliš nevíte a máte před sebou jen tu samotnou muziku bez jakýchkoliv předsudků. Jednotliví členové Krasseville se prý nějak motali nebo snad dokonce ještě motají i kolem nějakých blackmetalových kapel, ale to je úplně jedno. Tady je mnohem hezčí nevědět a jen vnímat těch pár náznaků, že tohle bude po čertech vypečená věcička. Třeba nehorázně „wtf“ koláže na Facebooku kapely. Anebo přebal „Nous sommes faux“, který vypadá spíše jako filmový plakát, a to včetně obsazení, titulků a citace z recenze – z nějakého mně neznámého důvodu je to slovenská recenze a ve slovenském originále, což mezi vší francouzštinou působí zvláštně. Ale to mi u zvláštní skupiny se zvláštní hudbou připadá zcela adekvátní.

Jak jste si nejspíš všimli, v informačním boxu u recenze jsem se s tím příliš nedlabal a muziku jsem označil vcelku jednoduchým pojmem avantgarde. To dle mého názoru vlastní náplni „Nous sommes faux“ odpovídá a věřím tomu, že pokud si album poslechnete, tak mi v tomto ohledu dáte za pravdu. Nicméně pro nezasvěceného posluchače to nejspíš příliš užitku nemá, protože mu tahle žánrová škatulka neřekne nejspíš vůbec nic. Šlo by to tedy popsat i jinak? Inu, docela vágně by se dalo říct, že jde o takový dekadentní pop rock. Hodně vágně.

Nedokážu říct, jaký žánr má na „Nous sommes faux“ navrch, pocitově žádný. Formálně je to možná jemný rock, do něhož vstupují někdy popové, jindy prostě „jenom“ krásné melodie. To je dejme případ „De sangre y mugre“ či titulní „Nous sommes faux“. Vedle toho však mají na desce své právoplatné atmosférické ambientní instrumentálky jako „Love Sucks and Hurts“ a „K.G.B.“ nebo minimalistické, žánrově nezařaditelné skladby typu „In Krasseville Everything’s Fine“ či „Intro de la fin“. Ale úplně stejně sem patří i třeba rozverná „De sangre y mugre (outro)“ anebo naopak vážnější „Tête cause“ a noirová „Nihil Time Funeral Process“. Zároveň se na nahrávce vedle dvou výše zmíněných žánrů místy uživí nádech šansonu nebo snad dokonce i jazzový feeling. A tohle všechno Krasseville předvádějí na ploše pouhých 28 minut, aniž by zněli jakkoliv neuspořádaně. Právě naopak – všechny různorodé vlivy jsou na „Nous sommes faux“ zcela přirozeně zapuštěné do jednoho velkého, prazvláštně znějícího celku, jehož účinek je prostě silný.

„Nous sommes faux“ má ovšem ještě jednu vysoce zajímavou vlastnost. Nejen díky svému plakátovému obalu a díky vědomí, že Krasseville asi budou na filmy obecně nějak zatížení, když se právě kolem nich točí notná část jejich příspěvků na Facebooku, ale právě i díky vlastní hudbě a jejímu vývoji deska působí, jako kdyby byla soundtrackem k neexistujícímu snímku (což třeba možná je, nevím… vůbec by mě to nepřekvapilo). A jaký ten snímek je? Opět mohu použít dva přívlastky, které již padly výše – dekadentní a noirový.

„Nous sommes faux“ má vlastně jen jeden zásadní nedostatek. Je totiž strašně kraťoučké. Album vážně trvá žalostných 28 minut, což je na takovou parádu zoufale málo, protože v případě, jako je tento, bych si nechal líbit klidně i přes hodinu. A tahle krátká stopáž má ještě jeden nepříjemný důsledek – počin se prostě ohraje. Mně osobně se totiž „Nous sommes faux“ líbilo tak moc, že jsem jej hrál pořád dokola, a kvůli oné slabé půlhodince to prostě za chvíli znáte celé zpaměti. Říkáte si, že to může vyřešit zpětné dohledání starší tvorby? No, bohužel nemůže. Deska je totiž debutem Krasseville a před ním vyšel jen jeden demosnímek, jehož notná část se shoduje i s obsahem aktuální nahrávky.

Nicméně nechápejte špatně. „Nous sommes faux“ je stále excelentním počinem, který stojí za to, abyste se do něj pustili a abyste s ním svému přehrávači dali zabrat. Jděte, kupte, užívejte si.

Krasseville - Nous sommes faux


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.