Archiv štítku: black metal

Besatt – Demonicon

Besatt - Demonicon
Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 2.3.2010
Label: Undercover Records

Tracklist:
01. Exordium
02. The Leader of Fallens (Azazel)
03. The Ninth Spirit (Paimon)
04. Holding the Seal (Forneus)
05. Ruthless Warrior (Moloch)
06. Born in Flames (Asmodeus)
07. Demon of Destruction (Agares)
08. Master of Ceremonies (Mephistopheles)
09. Warden of Hell (Belzebub)

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook

Besatt, kteří již dlouhé roky platí za jedny z čelních představitelů polského blackmetalového podzemí, se po pár letech zase rozhoupali a vrhli do lačně rozevřených chřtánů hord posluchačů nový pekelný kotouč. A že to tentokráte stojí za to, jen co pravda! Ale to trochu předbíhám… čtěte však dále…

Hned od začátku „Demonicon“ kromě oparu síry z podzemních hlubin smrdí také… změnou. Ano, takhle na mě novinka Besatt působila, ještě než jsem si ji vůbec poprvé pustil. Hlavně – a to člověka přímo buší do očí – se jedná o obálku, která je vůbec poprvé za celých 19 let od založení smečky a 14 let od vydání pilotního dema barevná! Vůbec poprvé se Besatt oprostili od černobílých zlo obrázků a artwork „Demonicon“ tak v jejich diskografii doslova svítí. Velice zajímavě rovněž působí tracklist, kde je už jen podle názvů jednotlivých skladeb jasné, že každý song pojednává o jednom z pekelných démonů.

Pln očekávání tedy vrážím placku do přehrávače a čekám, co se bude dít. A že má očekávání nejsou malá, vždyť Besatt už jsou jistou zárukou kvality, přestože minulé „Triumph of Antichrist“ mě i přes své nesporné kvality oproti svému předchůdci „Black Mass“ zas tak moc nechytlo. To, co se však na mě z reprobeden vyvalilo tentokrát, mě sestřelilo a odrovnalo úplně maximálně. Řeknu to tu hned a na rovinu, tohle je dle mého názoru vrchol celé tvorby Besatt a zcela jistě ta nejlepší fošna, kterou kdy tito raraši zplodili!

Všechny atributy, všechna poznávací znamení, která byla pro Besatt vždy určující, jsou na „Demonicon“ vypilována do absolutní dokonalosti. Všechno je tam, kde má být, každá puzzle je na svém místě a dohromady tvoří celek, který drtí. Rytmika, melodika, riffy, vokál, prostě všechno. Besatt to tentokrát vyhráli na všech frontách, a jestli toho nebyli schopni nikdy předtím, tak teď s „Demonicon“ můžou tvrdě konkurovat první blackmetalové lize (a tím nemyslím pouze underground, ale celou scénu včetně velkých severských kapel) a v nejednom ohledu jí to i natřít. A to jak v oblasti hudby samotné, tak i ve zvuku, který je rovněž na úrovni a celému tomuhle matroši dodává ty správné koule!

Besatt na „Demonicon“ s lehkostí předvádějí něco, co jen tak někdo nedokáže – po celou dobu nahrávky jet v tom nejostřejším tempu, kdy sypačka začne s prvním songem a končí až po dohrání alba, aniž by však posluchačova pozornost měla šanci byť i na chviličku opadnout. Kolik kapel tohle o sobě může s klidem prohlásit? Zas tolik jich nebude, ale Besatt mezi ně patří. Vymakali kytarové melodie na nejvyšší úroveň, nasázeli jednu vražednou pasáž za druhou, na nic se nečeká a kapela pálí ostrými hned od první vteřiny. A výsledek? Nebojím se říci – famózní!

A chcete vědět, které pecky jsou na desce nejlepší? Oukej, nalistujte si tracklist a celý si jej pročtěte. Vím, zní to jako klišé, ale je to tak. Každý song na „Demonicon“ je absolutní hitovka, to je bez debat.

Besatt - Demonicon

Možná si říkáte, že jsem zase jednou někoho přechválil. Možná ano, zeptejte se za půl roku, ale v současné době se mi placka točí v přehrávači každý den (a to mnohdy i víckrát) a pořád mě to rozbíjí. Nemám tedy sebemenší důvod šetřit s body a nedat naprosto suverénní osmičku. Pokud s oblibou holdujete pořádnému true black metalu, okamžitě si „Demonicon“ pořiďte, jen těžko byste mohli být zklamaní.


Trollech

Trollech - Jasmuz
Země: Česká republika
Žánr: black metal

Otázky: H.
Odpovědi: Asura
Počet otázek: 14

Odkazy:
web / facebook / bandzone

Trollech bez debat patří mezi nejvýraznější kapely českého black metalu, hudebně i textově. A když jednou za pár let vypouštějí nové album, vždy to stojí za to, vždyť výjimkou není ani aktuální “Jasmuz”, o němž se rozhovořil baskytarista a zpěvák Asura. Nezůstalo však samozřejmě jen u novinky, padly i nějaké otázky na minulost a dokonce i menší náznak, jak by mohla vypadat další deska…


Myslím, že hlavní téma našeho povídání je vcelku jasné – právě vydané album “Jasmuz”. Ještě než se na něj podíváme podrobněji, mohl bys, prosím, na úvod nějak zběžně popsat tvé osobní pocity z výsledné nahrávky a třeba také dodat, v čem vidíš největší posun od minulého “Skryti v mlze”?

Osobně jsem rád, že je vydání “Jasmuze” za námi. Původně měla deska vyjít už v září 2009, ale vše se pozdrželo. Samozřejmě kvůli penězům a Alexově práci. Label je pro něj vedlejší aktivita. Výrazný posun vidím ve finálním zvuku, který je hutnější než “Skryti v mlze”. Skladby jsou zajímavější a ucelenější, album je na vícero poslechů. Jsou tam skryté a vrstvené melodie, které postupně vylézají na povrch. Použili jsme více vokálů – od řvaní až po čistý zpěv a sbory. Aranže skladeb jsou jiné, posunuli jsme se opět hudebně o krok dál. A album je koncepční, což jsme nikdy před tím neměli.

“Jasmuz” je koncepční deskou s příběhem, mohl bys letmo nastínit její děj? Ať třeba ti, co texty nečtou, vidí, o co přicházejí :-)

Příběh je o kováři jménem Jasmuz, který se setká s arogantním dědicem trůnu. Ten zjistí, že Jasmuz zná (aniž by sám Jasmuz tušil) tajemství prastarého kování. Do děje vstupují různé bytosti z tohoto i jiného světa. Jasmuz plní různá přání princi – dědici trůnu. To by asi mohlo stačit. Ať je to letmo he he he.

Mně osobně docela přijde, že je v posledních pár letech celkem populární nahrávat koncepční alba. Co vedlo k tomuto rozhodnutí Trollech? Plánovali jste stvořit desku s příběhem delší dobu nebo se jedná o dílo náhody?

Neplánovali, je to opravdu dílo náhody. Zhruba před čtyřmi lety jsem příběh o Jasmuzovi napsal pro tehdy tříletého Sama. Dal jsem to přečíst zbytku kapely, námět se líbil a tak jsme Jasmuze zhudebnili. Spíš mě štve, že album vyšlo dost pozdě.

Jasmuz by nebyl jen další koncepční deskou, ale žel různé okolnosti (peníze, Alexova práce a jiné) zapříčinili pozdní realizaci. Pro fans je album čerstvé, ale pro nás je už minulost.

Trollech

Nevím, jestli to náhodou není jen můj pocit, ale přijde mi, že se na “Jasmuz” hojněji vyskytuje takové to koření “navíc” – více sborů, čistý hlas v “Do vězení” nebo “Osvobození” atd. Musím říct, že některé pasáže mě opravdu příjemně překvapily. Byl tohle třeba záměr, posunout se někam dál? Myslíš, že právě tudy by mohla vést další cesta pro Trollech? A jen tak mimochodem, kdo (z vás?) je vlastně majitelem onoho čistého vokálu?

Určitě jsme chtěli zase o kousek dál. Desku odlišit od předchozí. Album zní uceleně a přesto má každá skladba nějaké poznávací znamení. A o to nám šlo. Další album bude jiné, to už víme teď a cítíme, že je třeba zase udělat změnu. Jo a majitelem čistého hlasu je Throllmas.

Když už jsme těch vokálů… pokud vím, tak zpíváte všichni tři (bas)kytaristé – ty, Morbivod i Throllmas. Jak si vlastně rozdělujete kdo co bude zpívat?

Jak kdy. Někdy jsou zpěvy předem rozdělené, někdy zkoušíme různé varianty. Morbivodovi třeba vyhovují rychlejší sekané věci, mně zas delší tóny a Throllmas, jako jediný, umí zpívat pořádně čistě. Takže jeho role je jasná, ale to už je patrné z předchozí odpovědi.

Bude k novince třeba nějaký videoklip, popř. k jaké písni? Zatím máte na kontě jen jeden ke skladbě “Ve stínu starých dubů”, ten je ale sedm let starý. Proč třeba nevzniklo žádné video k desce “Skryti v mlze”?

Víš, po vydání “Skryti v mlze” jsme vyhodili Johanna. Nebyla nálada něco točit. S Morbivodem jsme se soustředili na jiné věci. Oprostit se od minulosti, začít skládat nové věci a postupně sehnat nové členy. Spíše bych to viděl k další desce, tam by se některé věci dali realizovat a natočit. Uvidíme, jak bude chuť, čas a prostředky.

Osobně jsem sice v poslední době na žádném koncertu Trollech nebyl, ale co jsem slyšel ohlasy, tak se všichni shodují, že v současnosti hrajete v nevídané formě. Nepřemýšlíte třeba o nějakém DVD? Sice by to byla jistě nákladná záležitost, ale věřím, že kdybyste vyhlásili “točíme DVD”, tak zrovna vy byste měli jistě plno, přece jen je Trollech v našich končinách už relativně profláklé jméno (v tom dobrém slova smyslu) a fans by jistě skoupili jak lupeny tak výsledné placky :-)

Ano, jako kapela jsme teď silnější než kdykoli před tím. A je to znát i na pódiu. Ale jak už jsem několikrát řekl, nepřemýšlíme o DVD. Není to naše priorita. Neříkám ne, ale taky neříkám ano. Ještě by na “živáku” byli vidět naše chyby che che che…

V přípravě jsou rovněž reedice vašich prvních tří alb, která jsou již v původních verzích takřka nesehnatelná. “Ve hvozdech” a “Synové lesů” vyjdou společně jako dvoj-CD a “V rachotu hromu” samostatně. Budou nějaké změny oproti dřívějším vydáním? “Ve hvozdech/Synové lesů” má nový obal, ale co dál? Nějaký remaster, bonusy? A kdy budou reedice vlastně k dispozici?

Dvoj-CD “Ve hvozdech” a “Synové lesů” je již venku a je možné objednat ho přes nás. Kdo má zájem, ať napíše na můj mail: asura@trollech.com. Na dvoj-CD jsou bonusy v podobě skladeb z 7″ EP “Tváře stromů”, byl trochu upraven zvuk. Reedice “V rachotu hromů” se připravuje a bude mít jen jiný vnitřek bookletu a zase trochu upravený zvuk.

Trollech

Není žádným tajemstvím, že Lord Morbivod hraje kromě Trollech v asi tak 1000 dalších projektech. Nekoliduje třeba rozvrh Trollech s koncertními plány Stíny plamenů nebo Umbrtky? Jak se podobná situace případně řeší? Jinak jsem si nevšimnul, že by ostatní členové působili i v jiných skupinách, tedy kromě Sheafraidha, který je společně s Morbivodem ve Stínech plamenů. Nevěnujete se třeba ty nebo Throllmas nějakým jiným hudebním projektům mimo Trollech, popř. neplánuješ něco do budoucna?

Musím říct, že v tomto směru Morbivod odvádí obdivuhodný výkon a všem svým kapelám a projektům se věnuje s nasazením a vervou. Vzhledem k tomu, že na živo hraje pouze se Stíny plamenů a s Trollech, tak se dají koncerty domluvit a ve většině případů se nepřekrývají. Pokud nastane situace, že přijdou nabídky pro obě kapely, “vyhrává” ta, která přijde první nebo která je první domluvená. Jednoduché. Mám také projekt, který jsme nedávno dotočili. Jedná se o anti-human pure fucking minimalistic black metal nesoucí název Grondhaat. V něm mám na starosti všechny kytary a řev, texty a kompletní hudbu. S nahráváním mi pomáhali Runevlar (ex Unholy Kill), který nahrál basu a Dhervish, který nabouchal bicí. V této chvíli Morbivod vše mixuje a bude dělat mastering. Poté oslovím nějaké labely, jestli by neměli o Grondhaat zájem. Také s Throllmasem připravujeme projekt, který se ponese v duchu epických alb od kultovní kapely Bathory. Ale bude to naše tvorba, jen chceme zachovat podobnou atmosféru a bereme to něco jako tribut Quorthonovi. Ale zatím sami nevíme, kdy se vše bude realizovat, přednost má Trollech.

Pojďme se teď podívat lehounce do minulosti… Vydáváte u německého UG labelu Ketzer, jak vlastně tato spolupráce vznikla a jak jste s ní prozatím spokojeni? A jen tak na okraj mě napadá, proč LP verze “Jasmuz” nevyšla také u nich?

Spolupráce s Ketzer Records vznikla úplnou náhodou po vydání 7″ split EP, které vyšlo u Pigeonshit Agency. Chtěli jsme změnit firmu, Pigeon byl zrovna v kontaktu s Alexem a řekl mu o nás. My jsme v té době dostali již několik nabídek od našich firem i zahraničních. Alex nám však dal pro nás nejlepší podmínky. Tím vznikla spolupráce s tímto UG labelem. Sem tam spolupráce zaskřípe, je to dáno samozřejmě dálkou a občas jazykovou bariérou a taky někdy chybí nějaké ty peníze. Jinak Alex dělá opravdu vše, co je v jeho silách a všemožně nás podporuje. Shání pro nás koncerty v Německu, dělá fakt kvalitní promotion, jezdí prodávat na různé festivaly a koncerty, spolupracuje s některými CZ/SK labely apod. Je to srdcař, kamarád a má náš respekt. Jo a taky nám furt na koncertech v Německu vozí různý značky piv che che che. O vydání LP jsme mu říkali, ale nechtěl. Důvodem byl nedostatek peněz na realizaci vinylu, protože už měl připravené k vydání CD “Jasmuz” a re-edice. Obrátili jsme se na Werewolf Production a Strny souhlasil. Od Alexe dostal licenci a už to jelo…

Trollech

Teprve nedávno jsem se dozvěděl o “kauze Johannes”, vždycky jsem myslel, že prostě odešel a žádná zlá krev tam nebyla, a tak mi situace, kdy kapelu před nějakými třemi lety opustil, ale pořád tvrdí, že do Trollech patří, přijde taková… lehce nezvyklá. Mohl bys to nějak rozvést, jak se věci mají?

Žádná kauza není. Jen Johannes stále čeří vodu a stále marně. Jednoduše. V únoru 2006 jsme se s Morbivodem rozhodli, že Johanna vyhodíme. Vedlo nás k tomu spoustu věcí: Johanovo výkyvy v náladách a v chování, rozdílné vize ve směřování kapely a k přístupu ke kapele, různé nesmyslné připomínky k obalu (tenkrát ke “Skryti v mlze”) a další věci, které postupem času přibývaly. Onen pověstný pohár trpělivosti přetekl, proto jsme ho vyhodili. Ale Johannes se s tím pořád nevyrovnal, a stále tvrdí, že je členem kapely. Ať si brečí, kde chce, na internetu na různých fórech nebo profilech, v hospodě, doma nebo v práci, zkrátka není a nebude členem kapely. Od února 2006 už prostě NENÍ členem kapely, a že se s tím nedokáže vyrovnat, kope kolem sebe jako malý fakan, je jen jeho problém a jeho mindrák.

Mě osobně se zdá, že Trollech od desky “Skryti v mlze” trochu zvážněli. Souhlasil bys s tím nebo to vidíš jinak?

Nebudu zastírat, že je to jinak. Už některé sklady na “Skryti v mlze” byli vážnější a agresivnější. Dochází pomalu k přeměně, některé věci vnímáme jinak, z jiného pohledu a to se samozřejmě promítne v textech i hudbě. Ale nebudu předbíhat. Už máme hrubé základy nových skladeb a textů. Bude to více temné až černé…

Trollech

Zatím máte na kontě pět dlouhohrajících alb, včetně toho nového, nějaká ta (split)minialba, jeden živák a jedno demo. Který ze všech těchto počinů vidíš jako nejdůležitější pro historii a vývoj Trollech? Máš třeba nějakého osobního oblíbence z těch nahrávek, ať již z hlediska hudby samotné nebo nějakých speciálních vzpomínek ohledně jeho vzniku?

Těžko říct, každá nahrávka byla důležitá. Demo nám sehnalo vydavatele a překvapilo nás, kolik lidí zaujalo. “Ve hvozdech” debutní album a na to se nezapomíná. Držet oficiální vydání, první krok na dlouhé cestě. Druhé album “Synové lesů” bylo o kus dál, nápady na něj z nás tenkrát jen sršely, upevnili jsme si tím pozici. Pak 7″ EP “Tváře stromů”, první asfalt, sice malý, ale o to víc příjemný. EPko naznačovalo změnu. Změna ve zvuku, kus práce a výrazný posun v hudbě, to vše obsahuje deska “V rachotu hromů”. Mnoho fans jí považuje za naší nejlepší. A zase 7″ EP, tentokrát split se SORATH. Známe se sakra dlouho, s klukama jsme hráli v tělesu Mythopoeia, máme společnou zkušebnu. Povedený materiálek. “Skryti v mlze” návrat k syrovému pojetí, deska plná různých nálad a skladeb. Tato deska určitě nezklamala. Úplně jiný zvuk, jiný pohled. “Svatoboj” byla náhoda a možnost zjistit si jak vlastně zníme na živo. Docela se to povedlo. A pro nás obrovská zkušenost. Split CD s Heiden je určitě zajímavý počin, který oslovil mnoho lidí. Ukázka toho, že spolu mohou spolupracovat kapely s rozdílnými vizemi a cítěním. No a na závěr “Jasmuz”, opět něco jiného. Koncepční album, s mnoha nápady, zajímavými momenty. Zase krůček někam dál. Každá deska je vlastně záznamem a odrazem doby, ve které vznikala. Na každou se vážou vzpomínky. Hlavně začátky, kdy jsme seděli vždy u Morbivoda, pivo na stole a nahrávalo se. Debaty nad tím nebo oním a o ničem… Pohoda che che che…

Na úplný závěr klasika – nějaké poselství lesa čtenářům? A aby ten konec nebyl tak úplně provařený, tak můžeš třeba na rozloučenou říct i nějaký vtip, pokud máš náladu :-) Díky za tvůj čas a ať se daří!

Díky za rozhovor a zajímavý otázky. Díky všem, kteří to četli! Žádný strom nevyroste přes noc. A každý strom má svůj stín…

No a dám i ten vtip. Mám rád takový ty suchý che che che…

Sedí dva vojáci v zákopu, kolem zuří válka. Do zákopu spadne granát, vybouchne a jednomu z nich to urve spodní čelist. Ten druhý na to: “Ty vole, se tu směješ a mě to mohlo zabít!”

Che che che…

Metal!


Enthroned – Pentagrammaton

Enthroned - Pentagrammaton
Země: Belgie
Žánr: black metal
Datum vydání: 22.3.2010
Label: Regain Records

Tracklist:
01. In missi solemnibvs
02. The Vitalized Shell
03. Rion riorrim
04. Ornament of Grace
05. Magnvs princeps leopardi
06. Pentagrammaton
07. Nehas’t
08. The Essential Chaos
09. Ad te clamamvs exsvles morvua liberi
10. Unconscious Minds
11. Behemiron

Hodnocení: 6/10

Odkazy:
facebook

Blasfemická sebranka Enthroned z Belgie je asi tím největším vývozcem surového černého kovu ze své domoviny (nebojte se, na Ancient Rites jsem nezapomněl, jen je podle mě zavádějící je považovat za čistý black metal). I když už se v současnosti v řadách této chásky nenachází jediný původní člen, Enthroned se po celých 17 let své existence drží svého kopyta satanic black metalu jako klíště.

Přestože nepopírám, že Enthroned na svém kontě mají pár opravdu povedených nahrávek, za nějakou black metalovou elitu bych je neoznačoval ani v nejmenším. Muzika to není špatná, to jistě ne, je to klasický rouhačský black metal každým coulem s vražedným tempem, dštící síru na všechny strany. Brutální dvoukopáková kulometná salva se prolíná s nepostradatelným krákorákem za vydatné podpory zabijáckých riffů, občas samozřejmě přijde ke slovu i nějaké to lehké zpomalení či dokonce temný chorál na zahuštění atmosféry před další bouří. Ano, přesně takové je i „Pentagrammaton“, a pokud tohle někomu stačí k absolutnímu štěstí, nechť si k výslednému hodnocení přičte jeden bodík navíc.

Já osobně však musím konstatovat, ačkoliv jsem milovníkem všeho black metalem zapáchajícího, že se mi tvorba Enthroned s narůstajícím počtem desek začíná trošičku zajídat a jejich nahrávky mi čím dál tím víc splývají mezi sebou. Enthroned na svět rozhodně nevyvrhli špatné album… jenže ani nějak extra výrazné album. Je to v pohodě, dobře se to poslouchá, to ano, ale upřímně, když chytnu slinu na nějaký pořádný blackmetalový nářez (a to se zrovna mně stává celkem často), zalovím v jiných vodách. Poslechem „Pentagrammaton“ nic neztratíte a například jako kulisa k nějaké jiné činnosti poslouží opravdu dobře, ale jak říkám, když budu chtít hudbu opravdu poslouchat a budu chtít mít co poslouchat, půjdu o dům dál na jinou adresu a na zvonek Enthroned zazvoním, až budu zase potřebovat u něčeho relativně „pohodového“ vypnout.

Pokud bych měl vyzdvihnout nějaké konkrétní songy, tak určitě doporučím ty ze středu nahrávky, který je jistojistě tou nejsilnější částí desky. „Ornament of Grace“ zaujme především povedeným závěrem. „Magnvs princeps leopardi“ já osobně pasuji na jedničku této kolekce, výborné sbory v pozadí holt dělají svoje. Titulní věc „Pentagrammaton“ má zase super sólo a následující „Nehas’t“ super refrén. Oproti tomu začátek desky je spíše nevýrazný a konec až moc nasáklý thrashem (například taková „Unconscious Minds“ jako by na tuhle nahrávku ani nepatřila).

Celkově se jedná o bezproblémové blackmetalové album, které rozhodně nemá šanci urazit. To je však na dnešní přeplněné scéně už možná trochu málo. Jestli je pravověrná blackmetalová jízda spíše standardních kvalit pro vaše sluchovody tím pravým, se už ale musíte rozhodnout sami. Jak již bylo řečeno výše, za zkoušku nic nedáte, žaludeční potíže to určitě nezpůsobí, a ať už “Pentagrammaton” u vás dopadne jakkoliv, párkrát otočit se to dá bez problémů. Za mě slabší šestka, ale nebudu vám kecat, chvilku jsem přemýšlel i o pětce.

P. S. Plusové body však kapela musí dostat za (a nutno zmínit, že to je u Enthroned zvykem) hodně dobrý obal a grafiku.

Enthroned


Trollech – Jasmuz

Trollech - Jasmuz
Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: 1.3.2010
Label: Ketzer Records

Hodnocení: 7/10

Zbytek redakce hodnotí:
Seda – 6/10

Průměrné hodnocení: 6,5/10

Odkazy:
web / facebook / bandzone

Mlha se zvedá a koruny plzeňských hvozdů se opět hýbou. Z nor vylézají skřítci jakožto i další rozličná havěť lesní. Dokonce i ten starý obr žijící v rokli se probouzí. A má dobrý důvod, neboť králové lesa Trollech ukuchtili ve své sluji další album. Zatímco před čtyřmi léty se úspěšně skrývali v mlze, tentokrát se nám rozhodli vyprávět “tajemný příběh z pradávných časů”

Co mne jako první bouchlo do očí, je podle mého skromného názoru ne zrovna moc povedená, naopak spíše kýčovitá a přehnaně veselá obálka. Oproti výbornému obalu předchozího “Skryti v mlze” je to dost propad. Možná mám třeba jen blbý vkus, ale tak či tak, je to opravdu jediný výraznější nedostatek, který jsem na “Jasmuz” našel.

Když už jsme u toho porovnávání s na poměry Trollech nezvykle vážnému “Skryti v mlze”, čerstvá novinka není tak temná jako její předchůdce. I přesto – i když je to možná jen můj osobní pocit – “Jasmuz” pokračuje ve vážnějším pojetí Trollech, než jak tomu bylo například na prvních třech nahrávkách. Co je však zřejmé a možná i trochu překvapivé, je to, že snad vůbec poprvé Trollech nemají svou desku naplněnou lesními texty. Lyrickou stránku tentokráte zastupuje koncept, o němž se však nedá prohlásit, že by k Trollech nepasoval. Pravda, lesní motivy se zde sice stále vyskytují, ale přece jenom nejsou středobodem textové stránky.

A jaká ale samotná hudba na “Jasmuz”? To je ta nejdůležitější otázka, odpověď na ni je však lehká – hudba je to hodně dobrá! Pokud bych to měl říct nějakou otřepanou frází, tak jednoznačně můžu prohlásit, že pokud se vám Trollech líbili v minulosti, bude se vám líbit i “Jasmuz”, a pokud jste ji ještě neslyšeli, okamžitá náprava je nutností (i když předpokládám, že kdo je znalý tvorby Trollech, už novinku jistě slyšel, ale nešť…).

Velice hrubé nastínění kvalit “Jasmuz” tedy máme, tak se na to pojďme mrknou podrobněji. Otvírákem alba a zároveň úvodem do děje je “Moudrost kováře”, která se po kratší mezihře zvrhne do velmi dobré jízdy překvapující hlavně vymakaným střídáním dvou různých vokálů. Ono když tak nad tím přemýšlím, tak různých podobných vychytávek je na “Jasmuz” více než dost, což je jenom dobře, protože to nahrávku opravdu příjemně oživuje. Například hned v následující “Královský jezdec” se objevuje vskutku výtečná pomalá pasáž s libovými sbory. V podstatě v každém songu najdete nějaká obdobná ozvláštnění. Mně osobně například hodně šmakuje taková “Brnění” se skvělými valivými kousky nebo “Do vězení”, již nehorázně nakopává bombový čistý vokál na začátku a sólová kytara.

Suma sumárum, musím konstatovat, že Trollech (opět) nahráli kvalitní desku. Pravda, minulé “Skryti v mlze” se mi líbí o chlupínek více, ale to, co kapela předvádí na “Jasmuz”, jistojistě také stojí za to. A to je to hlavní.

Trollech


Watain – Reaping Death

Watain - Reaping Death
Země: Švédsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 30.4.2010
Label: Season of Mist

Tracklist:
01. Reaping Death
02. The Return of Darkness and Evil [Bathory cover]

Odkazy:
web / facebook / twitter

Nějaká minialba nebo singly já osobně nemám moc v oblibě. Nemám rád demáče, nemám rád proma, nemám rád ani živáky nebo bestofky. V případě EPček a prom/dem samozřejmě tvoří výjimku začínající kapely, kde není jiného zbytí. Obecně ale uznávám jen dlouhohrající desky, klasické fošny. Žádné zkurvené remixy, předělávky nebo živáky, prostě plus mínus tři čtvrtě hodina původní muziky. Občas ale nastane případ, kdy člověk prostě musí udělat výjimku…

Oukej, nastíním situaci, jak se věci mají. Představte si, že je skupina vydávající pěkně pekelné placky, jež vám přivodily nejednu probděnou noc při poslechu toho ďábelského matroše. Pak ale tahle smečka vydá absolutní monument, při jehož poslechu člověk prostě musí uchcávat blahy, a vám tak nezbývá nic jiného, než se (samozřejmě za vydatného dávkování onoho opusu) klepat na další porci toho zla. A to je u mě přesně případ Watain a jejich mistrného díla „Sworn to the Dark“, které jsem svého času dokonce v nějakém hlasování i přes silnou konkurenci dosadil na pozici nejlepší desky roku 2007 (a pořád s tím souhlasím!). A když se pak takhle po více jak tři roky klepu (samozřejmě za vydatného dávkování onoho opusu) na další porci, musím i přes svou nechuť k podobným kraťasům vzít s povděkem možnost poslechu napůl singlu, napůl minialba „Reaping Death“, které Watain předhazují lačným posluchačům (mezi něž se řadím) pár měsíců před vydáním dalšího majstrštyku (věřím tomu) „Lawless Darkness“ (už aby byl 7. červen…).

Úvodní okecávačka se nám protentokrát trochu protáhla (a o tom, že byla v podstatě o ničem, ani nemluvě…), ale co jiného dělat, když „Reaping Death“ obsahuje pouhé dvě pecky o celkové délce zuřivých 10 minut. O tom těžko vypotíte vagón odstavců. K nějaké alespoň malé představě, jak by mohl nástupce „Sworn to the Dark“ vypadat, to však napomůže.

Jako první na vás vybafne nový flák z připravované desky „Lawless Darkness“ s názvem „Reaping Death“, po němž je tento singl, celkem logicky, pojmenován. Nástup je vražedný, má to drajv jak sviňa, Watain se však samozřejmě zmůžou na víc než jen pouhou rubanici (ovšem pozor, v jejich podání je i ta hoblovačka nápaditá, sledujte třeba práci kopáků – opravdu mňamka). Změny tempa na sebe nenechají dlouho čekat, povinná pomalá a valivá pasáž má maximální možný účinek, vše prošpikováno skvěle vystavěnými kytarovými melodiemi, jedna devastující pasáž střídá druhou, prostě nářez, co vám budu vyprávět. Hodně překvapí i výborné thrashové sólíčko – takhle mají vypadat kytarové onanie!

Skladba „Reaping Death“ samozřejmě pokračuje v cestě nastolené „Sworn to the Dark“, což je ovšem logické a není to žádným velkým překvapením, tohle album totiž – a myslím, že čas mi to potvrdí – bude podle mě pro Watain určující ještě nějakou dobu (ovšem ne, že by to vadilo).

Watain

Druhou skladbou na CD verzi EPčka je cover „The Return of Darkness and Evil“ původně od legendárních Bathory. Důvod zařazení předělávky Bathory musí být každému jasný – Watain připomínají, že na domácí půdě festivalu Sweden Rock odehrají v červnu speciální vystoupení vyplněné kompozicemi Bathory. Osobně předělávky nějak extra nemusím, takže podrobnější rozbory v tomto případě nechám na někom jiném a pouze shrnu, že se Watain s touhle klasikou popasovali se ctí. Samozřejmě, originál je originál, ale zkuste napodobit Quorthonovu genialitu, že ano? Takhle je to oukej. Jen ještě dodejme, že na 7″ vinylu střídá předělávku Bathory cover „Chains of Death“ od italské oldschoolovky Death SS.

Sečteno podtrženo, první ukázka „Reaping Death“ jasně naznačuje, že na „Lawless Darkness“ bude stát za to se těšit, a že to bude určitě peklo!


Triptykon – Eparistera Daimones

Triptykon - Eparistera Daimones
Země: Švýcarsko
Žánr: black / death / doom / gothic metal
Datum vydání: 23.3.2010
Label: Century Media Records

Tracklist:
01. Goetia
02. Abyss Within My Soul
03. In Shrouds Decayed
04. Shrine
05. A Thousand Lies
06. Descendant
07. Myopic Empire
08. My Pain
09. The Prolonging

Hodnocení: 10/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Právě vycházející „Eparistera Daimones“ je sice debutem Triptykon, přesto bych se nebál označit tuto kapelu za legendární. Jak je to možné? Odpověď není těžké najít – stačí jen letmo prohlédnout sestavu a máte jasno. Triptykon je totiž skupina založená nikým menším než samotným Thomasem Gabrielem Fischerem, který je jednou z nejdůležitějších persón extrémního metalu. K odkazu jím vedených legendárních formací Hellhammer a Celtic Frost se dodnes hlásí cca 90 % všech black- a deathmetalových kapel. Triptykon byli zformování potom, co se Fischer rozešel se zbytkem Celtic Frost a následném rozpadu.

Na „Eparistera Daimones“ byl použit rovněž materiál, jenž byl původně určen pro nástupce „Monotheist“, jediné nahrávky, kterou Celtic Frost po svém znovuobrození v novém miléniu vydali. A je to znát. „Eparistera Daimones“ totiž pokračuje v relativně podobných kolejí, aniž by však opakovala v minulosti vyřčené věci. Jenže ono pokračování v cestě nastolené „Monotheist“ v tomto případě rozhodně není nevýhodou, protože – při vší úctě ke kultovním starým počinům – právě tento opus byl tím nejlepším, co kdy Celtic Frost vydali, a také – a to myslím bez jakékoliv nadsázky – jednou z nejlepších nahrávek, které kdy vznikly. A o „Eparistera Daimones“ musím prohlásit to samé…

„Eparistera Daimones“ má totiž neuvěřitelnou sílu. Zapomeňte na všechny pochvaly, které jsem tu letos napsal o jakékoliv jiné skupině nebo desce, tohle je ALBUM ROKU. Fischerova hudba je zdánlivě jednoduchá, ale jenom zdánlivě, je v ní totiž něco výjimečného a nepopsatelného, co z ní činí nenapodobitelnou záležitost. Něco navíc oproti veškeré jiné hudbě, něco, co se nedá vyslovit, co se musí slyšet.

„Eparistera Daimonesx“ je obludná nahrávka. Obludná a monstrózní. Obrovská černá díra schopná pohltit vše živé. Je v ní cosi majestátního a neuchopitelného. Atmosféra je podobná oné chladné prázdnotě, která vyvěrá rovněž z děl H. R. Gigera, ne nadarmo je to právě jeho obraz „Vlad Tepes“, jenž zdobí obálku „Eparistera Daimones“. Giger a Fischer. Dva výjimeční umělci. Ti se hledali, až se našli. Oba vyjadřují ty samé sugestivní a nestvůrné pocity, jeden sochami a obrazy, druhý hudbou.

Hned s úvodní kolosální kompozicí „Goetia“ začíná něco, co nemá obdoby. Dílo, které boří světy. Už jen ty názvy hovoří za vše. „A Thousand Lies“ („Tisíc lží“). „Abyss Within My Soul“ („Propast uvnitř mé duše“). Z nich přímo dýchá ta mohutnost. Zde veškerá přirovnání selhávají. Skvost vedle skvostu. Jediná skladba nemá chybu. Každičká jediná vteřina tohoto veledíla se rovná něčemu dokonalému.

Hned s prvními pomalými mrazivými riffy „Goetia“ vás vtáhne ta temně surrealistická atmosféra, jakou jinde nenaleznete. Můžu tu vyjmenovat klidně celý tracklist – úvodní 11minutový chaos, zatěžkanou „Abyss Within My Soul“, sugestivní a nádherně gradující „In Shrouds Decayed“, rychlejší „A Thousand Lies“ – všechny mají své pevné místo, účel a význam. Dokonce i mezihra „Shrine“ má své opodstatnění.

Triptykon

Čím déle desku člověk poslouchá, tím víc jej vtahuje do svých hlubin. Napětí roste doslova geometrickou řadou a lehce experimentálnější závěr už je jako výbuch supernovy. Stačí vzpomenout jen „Myopic Empire“, která předvádí opět něco úplně jiného. Excelentní vokály, geniální klavírní intermezzo, z něhož běhá mráz po zádech. Není co dodat. Předehrou před tím nejabsolutnějším je uhrančivá „My Pain“, která svým pojetím může matně připomenout takovou „Drown in Ashes“„Monotheist“. Konec všeho však nastává s 20minutovou „The Prolonging“. Já nemám co dodat, neznám dostatečná superlativa, která by něco takového vystihla.

Opus nade všechny opusy. Veledílo nade všechna veledíla. Tady slova nestačí, 10 bodů je málo pro něco takového. Legenda zůstává legendou a na jménu, pod kterým tvoří, nesejde. Celtic Frost, Hellhammer anebo Triptykon, na tom nesejde, Tom G. Warrior je génius jako málokterý další a to mi nikdo nevymluví. Kdo „Eparistera Daimones“ neslyšel, jako by nežil.

P. S. Pozornost věnujte rovněž stejně skvělým, lahůdkovým textům!


Ragnarok – Collectors of the King

Ragnarok - Collectors of the King
Země: Norsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 22.3.2010
Label: Regain Records

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook

True norwegian black metal. Lépe se asi nová deska Ragnarok, “Collectors of the King”, a vlastně i celá diskografie Ragnarok, popsat nedá. True norwegian black metal se všemi klady i zápory, které tomuto specifickému black metalovému subžánru náleží.

Rychlost se pohybuje na stupni “sypačka” od začátku do konce, jak je však u tnbm zvykem, přítomny jsou typické výrazné kytarové melodie, které tvoří onu specifickou atmosféru a činí tuto festovní porci blasfemie vskutku zábavou mozaikou.

“Collectors of the King” je první nahrávka Ragnarok po menší pauzičce , konkrétně celkem šest let od předchozího výtečného počinu “Blackdoor Miracle”. Od minula kapela docela brutálně pozměnila sestavu, z níž zbyl jen bubeník Jontho. Ten opět roztáčí blastbeatové závody jako o život. Do party si k sobě přibral například HansFyrsteho ze Svarttjern na post ploditele hrdelních běsů. Svou práci odvádí bez debat na jedničku a jeho pěvecké kvality jsou nesporné, přesto mi však vokální linky na předcházejících počinech přišly o něco pestřejší.

To však neplatí jen o vokálech, celý materiál “Collectors of the King” je v porovnání s minulými nahrávkami a zejména s tou poslední o chloupek méně dobrý. Nese se sice ve stejných intencích, jaké posluchači od Ragnarok očekávají, a je to pořád hodně dobrý nářez (!), ale minule mě to holt bralo o kousíček více.

Co však “Collectors of the King” upřít nelze, je opravdu zabijácký tah na bránu. Skladby do sebe možná lehce splývají, ale jako celek to má pořád onu pověstnou sílu. Rozhodně se nedá tvrdit, že by šlo o propadák, přestože nedosahuje kvalit “Blackdoor Miracle” (a ani “In Nomine Satanas” nebo “Diabolical Age”), stále však jde o důstojného nástupce starší tvorby. Z jednotlivých songů bych každopádně vyzdvihnul třetí hitovku “Burning the Earth”, titulní nakládačku “Collectors of the King” a také předposlední, velmi povedenou “May Madness Hunt You Down”.

Řekl bych, že to má na svědomí právě ona v podstatě kompletní obměna sestavy. Teď už je ale vše vyřešené, takže příště to bude určitě opět atomová bomba do posluchačova sluchu. I tak ale zdůrazňuji, že “Collectors of the King” je pořád dobrá fošna, která jakéhokoliv příznivce black metalu minimálně alespoň na chvíli zabaví a která si svou solidní sedmičku zaslouží.


Avsky – Scorn

Avsky - Scorn
Země: Švédsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 2.3.2010
Label: Moribund Records

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
facebook

Nebudu vám lhát, předchozí dva počiny Avsky“Mass Destruction” (2007) a “Malignant” (2008) – nastudované nemám. Věděl jsem sice, co je tahle kapela (nebo spíše jednočlenný projekt) zač, že se pohybuje v hájemství black metalu, a ony první dvě desky jsem si už delší dobu chystal poslechnout, než jsem se však k tomu dokopal, vyšla třetí, aktuální placka “Scorn”. Tak proč nezačít právě s ní? Věřte mi, že za váš čas stojí.

Tenhle vyhlazovací nářez mě osobně sejmul hned napoprvé a ještě mě to nepustilo. Avsky produkují black metal dřevního střihu, který se však v jejich podání mění na maximálně vypilovanou lahůdku se skvělými nápady.

O co tady půjde, značí již první zásek “As the Mountains Collapse”, jehož název sílu téhle hereze plně vystihuje. Deska se rozjíždí mrazivým, “bahnitým” umíráčkem, který se brzy protrhává ve skvostné sólo. To plynule přechází až do dronového kytarového vazbení, což tvoří most do následujícího oldschoolového náklepu, jenž pokračuje dalších několik minut, přesto však nemá sebemenší šanci nudit, neboť je v něm narvána taková spousta skvělých momentů, že ani nebudete věřit svým uším.

“Scorn” obsahuje celkem pět dlouhometrážních (hrací doba každé z nich se pohybuje v rozmezí 7-10 minut), mezi nimiž je vklíněna nesmírně uhrančivá instrumentální mezihra “The Beyond”, při níž doslova běhá mráz po zádech a která zároveň dělí album na dvě části. Zatímco první trojice “As the Mountains Collapse”, “No Compassion, No Regrets” a “Dead End” vyznívá i přes nejednu pomalejší pasáž neurvaleji, rychleji a brutálněji. Oproti tomu závěr, reprezentovaný titulní “Scorn” a zejména posledním mega-opusem “The Sickness Within”, je lehce pomalejší, avšak řezavější a neuvěřitelně působivý. A právě závěrečná “The Sickness Within” celé už tak výborné kolekci nasazuje umrlčí korunu a doslova bortí světy!

Mírným handicapem by pro někoho mohl lehce garážový zvuk, ale… je to v rámci stylu a napomáhá to celkovému vyznění desky, takže se to rozhodně nedá klasifikovat jako negativum.

Celkově se jedná o 50 minut výborného black metalu oldschoolovějšího ražení a s myšlenkou. Jestli se i minulé počiny nesou ve stejném duchu, určitě se vyplatí mrknout na zoubek i jim. Tak či tak, s jistotou mohu tvrdit to, že “Scorn” je kurevsky povedená placka, hodná vaší pozornosti a možná i koupi.


Sator Marte – Za zdmi

Sator Marte - Za zdmi
Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: 22.2.2010
Label: Naga Productions

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web

Sator Marte jsem měl vždy zaškatulkované jen jako jednu z mnoha dalších českých black metalových kapel, která hobluje nástroje, co to dá, kde kulometná palba střídá kulometnou palbu, ale na nic jiného se nehledí. Na koncertě oukej, debut “Termonukleární evoluce” mě však zabavil pouze na chvíli, žádný dlouhodobější účinek se v případě tohoto rychlopalného zla nedostavil. Jenže časy se mění, Sator Marte vydávají druhou placku “Za zdmi” a já nestačím zírat…

“Za zdmi” je totiž deska, kterou (a to si troufám tvrdit odhadnout už teď) si s chutí poslechnu i za nějaký ten rok. Tohle je totiž devastace ušního ústrojí posluchačstva vskutku brutálním black metalovým nářezem, jak se sluší a patří, nikoliv však jen bezhlavou hoblovačkou. Hned ze začátku člověka povalí neskutečně hutný zvuk. Nejenže všechny tři nástroje (plus zpěv) jsou výborně slyšet, ale ony svou intenzitou doslova drtí. Absolutně nejluxusnější je vpravdě ukázková baskytara – už nějaký čas jsem neslyšel nahrávku, kde by takhle nádherně “zvonila”.

Ještě lepší je to, že samotné skladby drtí člověka nejen zvukem, ale i samy o sobě. Sator Marte spadli převážně do středních rychlostí, jež se neúprosně valí kupředu a ničí vše v dosahu. Ne že by se na albu nevyskytovala nějaká sypačka, ale už to prostě není rubanice bez mozku od začátku do konce. A to je jenom dobře!

Celou nahrávkou prostupuje jednotné téma mučení, utrpení a hrůzných následcích války, přičemž se kapele podařilo všechnu tu leckdy nepříjemnou atmosféru a pocity z ní pramenící podchytit a zhudebnit. A to navíc s takovou bravurou, že nelze nezatleskat.

První skladba “Řemeslo války” začíná lehce válečným intrem, aby se po pár vteřinách zvrhla do black metalového běsnění. Vše, co jsem řekl výše, tu k tomuto songu mohu bez problému znovu zopakovat a ještě podtrhnout – hutná zvuková stěna, bublající basa, atmosféra se dá krájet. Povedené a ne zrovna veselé texty (které jsou zpěvákovi Navovi jen tak mimochodem výborně rozumět) dojem jen umocňují.

Opravdu výborná je druhá “Koroze”, která ve svých pomalých, táhlých pasážích doopravdy zní, jako kdyby vám někdo sdíral kůži z těla. Skvělá je rovněž titulní “Za zdmi”. Když Nav v první polovině skladby neúprosně vyřvává různé druhy tortury, je to jeden z těch nejsilnějších momentů celé desky. Musím zmínit také “Řetězy”, v níž si kapela chvíli po minutě a půl hracího času vystřihne naprosto ohromující pasáž. Bravo! Ke cti Sator Marte však slouží to, že kompletní sedmička písni je vyrovnaná a povedená až běda, plná výborných nápadů. Navíc od začátku do konce nenudící, čemuž přispívá i délka něco málo přes půl hodiny.

Sator Marte

Myslím, že nebudu vůbec přehánět, když řeknu, že Sator Marte stvořili nejlepší českou black metalovou desku od posledních Inferno. Tahle placka má moje velké doporučení. Opravdu dobrá záležitost, věřte mi! Vskutku odzbrojující nálož!

P. S. To, že se kapela rozhodla shodit corpse paint (alespoň podle aktuální promo fotky), v tomto případě jenom kvituji!


Sekhmet

Sekhmet - Opus zrůdy
Země: Česká republika
Žánr: black metal

Otázky: H.
Odpovědi: Set
Počet otázek: 11

Odkazy:
web / bandcamp / bandzone

Vydání třetí desky “Opus zrůdy” black metalové hordy Sekhmet z Děčína je na spadnutí. Neváhal jsem tedy kontaktovat kytaristu Seta, který (nejen) o novém albu pohovořil…


V současnosti tou nejžhavější zprávou v táboře Sekhmet je dozajista příprava třetí dlouhohrající desky “Opus zrůdy”, která by měla vyjít v dubnu. Mohl bys nám prozradit nějaké další detaily ohledně nahrávky? Jak bude vypadat obálka? Kolik songů mají fans očekávat? Nebo nějaké další podrobnosti?

Satan!!! MC verze už je venku nějaký ten pátek. Dostali jsme od Hell Is Here prod. 160 kusů a za tři týdny byli v prdeli. Jako jedna kuriozita odešel i jeden kus do Japonska.

Obal bude mít 12 stran, je tam intro, cover verze a 8 písniček plných zla a nenávisti vůči křesťanské špíně.

Jaký bude na novince posun v hudební rovině? Vydáváte se spíše ve šlépějích předchozího materiálu nebo na posluchače čekají nějaké menší experimenty? Já osobně bych tipoval, že to bude zase pořádný BM nářez, hehe. Co ty, jaké jsou nové skladby v tvých očích (a uších)?

Já to neumím posoudit. Nějaký extrémně velký posun na muzice jsem nezaznamenal. Asi jako každá nová nahrávka bude mít lepší zvuk, lepší postupy, sem tam nějaký nový nápad, ale že bychom se posunuli někam úplně pryč, to bych neřekl. Snažíme se vyvíjet, ale jestli se nám to daří musí posoudit ostatní za pár dní.

Ve kterém studiu”Opus zrůdy” vzniklo (vzniká?) a kolik času jste zde s nahráváním strávili? A jak dlouho trval samotný proces skládání? Šli jste nahrávat dokonale připraveni, nebo ještě nějaké změny proběhly na místě tzv. “za pochodu”?

Nahrávali jsme v HELL studiu. Mysleli jsme, že připraveni jsme, ale opak byl pravdou. Kvůli nepodařeným partům jsme museli změnit některé věci, které nyní už nemají ten feeling co měli mít anebo zas někde něco přebývá. Bicí byli nahrány za den, ostatní trvalo asi 3 víkendy a pak následovali asi 3 návštěvy, které se týkaly zvuku a jiných vychytávek.

Pokud vím, měl by “Opus zrůdy” vyjít pod křídly britského vydavatelství Aphelion Productions. Jak jste se dostali ke spolupráci s anglickou firmou a proč jste si vybrali zrovna je?

Tak jako jsme rádi, že aspoň někdo má zájem vydat naší muziku. Aphelion jsem vybral, páč jsem s Rossem už několik let v kontaktu a hlavně přislíbil nám i LP verzi. Což byl ten hlavní důvod. Slibují to i jiní, ale věříme právě jemu. Tak snad dodrží své slovo. Vydal na CD i “United in Hell” a slibuje LP verzi ale stále se nic neděje, i když to jsem s ním neřešil já, ale MarcoThe True Endless. Tak nevím kde je problém.

Sekhmet

Jestli mě paměť neklame, se zahraniční firmou máte zkušenosti už z minulosti. Debut “Masová očista člověka” vydával nějaký label z Portugalska. Je to tak nebo jsem se teď ztrapnil? :) Dvojka “Okularis infernum” zase vyšla u českých Murderous Productions. Portugalsko, Čechy a teď Anglie, to je docela pestrá směska, proč u jedné firmy nezůstanete déle? Proč jste třeba ukončili spolupráci s Murderous? Při pohledu “zvenčí” se mi ta spolupráce zdála v pohodě, nějaké promo z jejich strany jsem také zaznamenal…

Tak první vydání, které jsme si nefinancovali sami bylo opravdu u War Prod. z Portugalska, ale byla to pouze kazeta. Cd vyšlo v Itálii. Ty o nich mluvíš jako kdyby to byli nějaké obrovské firmy. Jsou to normální lidé, kteří pracují a tímto si jen dopomáhají. Proč to říkám? Protože my jsme neuzavřeli žádnou smlouvu nikdy s nikým a žádná z těchto firem nám nedohazuje koncerty, nedává podmínky, neposílá peníze na natočení desky ani nic podobného. Teda Murderous sem tam napíše, jestli nechceme hrát tam a tam, ale není to nic převratného a není to ani 10% z toho co jsme odehráli. Nemusíme splňovat podmínky a odevzdávat procento peněz z hraní. Ty peníze co dostaneme, kolikrát nestačí ani na cestu. Ale chci dodat , že se všemi labely jsme byli spokojeni. Co se dohodlo, to se i stalo a vše super. Takže děkujeme všem.

A propos, když už jsme naťukli ty labely, ty sám také jeden vlastníš, že? Mohl bys nám o Mass Catharsis Productions říct něco víc? Na jaké kapely se vydavatelství specializuje, kolik nahrávek již pod touto značkou vyšlo a kterých z nich si nejvíce ceníš? Když má nějaká skupina zájem o spolupráci, jaké podmínky musí splňovat? A co tě vlastně vedlo k jeho založení?

Tak label mám já a Ragnar z důvodu podpory undergroundu. Vydáváme zpřátelené bandy, které pro nás znamenají víc než jen muziku. Jsou to jejich životy, chování, priority, image, pravost atd… ale samozřejmě i muzika hraje svoji roli. Nejde říct co kdo má udělat. To se prostě stane a buď nás to zaujme, a nebo ne. Myslím, že jsme vydali 8 kapel na kazetách. Patří mezi ně zahraniční Infernal Goat (It), Annihilation 666 (De), dále pak u nás Sator Marte, Vrolok a další. Nejvíce si cením asi Infernal Goat i když někdo může říct, že muzika nemá dobrý zvuk, ale je tam ten zápal, pravost a pach starých časů. Pokud někdo něco chce vydat skrze MCP stačí napsat a uvidí se.

Ale zpátky k samotným Sekhmet! Kromě zmiňované dlouhohrající desky připravujete také nějaké splity. Jeden by měl být s Mexičany Noctambulant a druhý s Annihilation 666 z Německa. Proč padla volba právě na tyto dvě sebranky? Prvotní zájem o společný nosič vzešel z jejich strany nebo z vaší? Kdy máme nahrávky očekávat? A ještě jedna drobnost – Annihilation 666. Měl jsem za to, že tahle grupa už nefunguje, nevíš, jak to s nimi je?

Tak ty Mexičani jsou z Ostravy hahaha [Tak za to Mexiko si sypu popel na hlavu… smrt Metal-Archives, které mě zradilo :) – pozn. H.] a zatím to nevypadá nějak dobře. Label Slava Satan z Itálie se stále kroutí a nic se neděje. Teď poslední zpráva byla, že to bude jen CD a ne 7” EP a že v létě, tak uvidíme.

S Annihilation 666 jsme se na tom domluvili u piva, ale ještě jsme se nedohodli na obalu atd. Zatím jen mluvíme. Ale už je prý label na vydání. Ani nevím kdo koho kontaktoval první, ale prostě bude to takto. Snad! Eh….

Annihilation 666 přišel o live hráče ale jinak fungují nadále. Nedávno vydali nějaké 3way split. Teď společně makáme na Satan splitu, takže kapela funguje nadále jen bez koncertů.

Rozhodně ale nepůjde o vaše první splity. Pokud správně počítám, z minulosti máte na kontě již tři. Já osobně se musím přiznat, že mě podobné společné kraťasy dvou (a víc) kapel moc netáhnou a dávám spíš přednost klasickým albům (to myslím obecně, ne jen na splity Sekhmet). Proč se do podobných minialb pouštíte a co si od nich slibujete? Nebylo by třeba lepší než podobné “rozmělňování tvorby” se koncentrovat spíše na vlastní počiny a mít například o jednu dlouhohrající placku více?

Co já vím tak máme jen dva splity. “United in Hell byl nápad kamarádů z Itálie a my ani Inferno s tím neměli problém. Všechno už jsme měli nahraný, včetně songů pro split s Noctambulant. Pak jsem přišel s nápadem udělat split českých kapel kteří tvoří nynější UG tvorbu u nás. Což se celkem povedlo. Všechny kapely nahrály super songy. I když jsem tam chtěl jen pravé přátelé a dnes tomu tak už není. Ale viděl jsem v tom možnost zviditelnění CZ UGBM a tím i obrovskou podporu kapel ve světě. 3. máš na mysli asi “Tribute to Master’s Hamer”. Tam jsme ani neměli být a udělali jsme chybu, že jsme souhlasili. Dozvěděli jsme se 2 týdny před vydáním jestli můžeme v rychlosti nahrát dva songy. Cover je nahraný špatně, náš song je hrozný a celkově si tam děláme ostudu. Ale jsem rád, že mám alespoň něco společného s tímto totálním kultem jako je Master’s Hammer.

Sekhmet

Pár koncertů Sekhmet už jsem osobně navštívil a pokaždé jste hráli nějakou předělávku. Covery se rovněž vyskytují i na vašich deskách – v případě “Masová očista člověka” jste přehráli song od Ortel a na “Okularis infernum” od Marduk. Proč covery nahráváte? Pro mě osobně je to třeba další věc, z níž zrovna neskáču radostí. Dám příklad – když jdu na koncert Sekhmet, chci slyšet songy Sekhmet, a ne jak Sekhmet přehrávají Marduk. Co ty na to? Budou nějaké předělávky i na “Opus zrůdy”?

To je ale pouze tvůj názor a nemusí být pravdou pro každého. Jeden song na koncertě nikoho nemůže urazit přece. Na “Opus zrůdy” bude song od bestie Darkthrone“Under a Funeral Moon”.

Teď bych si, pokud ti to nevadí, dovolil jednu trochu méně příjemnější otázku. Spousta lidí považuje Sekhmet za NSBM skupinu. Zmínky o vás jsou rovněž i na stránkách Antify. Mohl bys to tedy prosím nějak uvést na pravou míru, jak se tedy věci mají?

Hele v této republice má nálepku od Antify skoro každý. My jsme byli polepeni už kdysi a těžko si nálepku ztrhneme sami. Ale tak na druhou stranu proč bychom to někomu měli vysvětlovat. Kdo chce chápat, tak pochopí a ostatní nám jsou u prdele. Od začátku jsme hráli čistě satanic či antichristian BM, ale i tak to někomu přišlo ns. Já to nezměním, hlupáka najdeš skoro všude. Uvedu příklad omezených mozků této organizace. Kapela Detonator 666 se od vzniku distancovala od této věci a inklinuje k peklu a holduje alkoholu. I tak se objevili na Antifě, kvůli nějakému gigu s Krodou na kterém ani nehráli. Zrušili jej právě z důvodů, že nechtěji s tím nic mít, ani zdánlivě. U nás je velmi podobný případ. Myslíš, že je nebo nás vyslechli? Myslíš, že se přišli podívat, aby si ověřili informaci z netu?

SLÁVA SATAN, METAL TO METAL

Sekhmet

Myslím, že to už bude z mé strany všechno. Provařené “vzkaž něco čtenářům” bych protentokrát vynechal (ale kdybys ještě něco na srdci měl, tak ti samozřejmě nikdo nebrání :)) a zeptal bych se na něco jiného. Jako black metalista určitě posloucháš Burzum a jistě víš, že loni Varga propustili z vězení a že chystá nové album “Belus”. To už uniklo na internet. Slyšel jsi jej už? Co na to říkáš?

Je to totálně výborná deska, sice to nepřekonalo nový Gorgoroth ani Darkthrone, ale překonalo to mé očekávání. Je to výborná deska!!! Jen chci dodat, že nesnáším všechny uctívače Burzum a ještě víc nesnáším všechny neuctívače Burzum. Berte věci tak jak jsou a nedělejte závěry za jiné, když se vás ta situace netýká.

Occultus Gnosis. Set