 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 56:54 Odkazy:
|
Můj vztah ke kapele Clutch není zrovna veliký. Přestože se jedná o veterány stoner rocku, já s nimi poprvé přišel do kontaktu až v roce 2013, kdy vydali desku „Earth Rocker“. Z těch největších stonerových kapel je dodnes znám nejméně. Oblíbil jsem si i jiné desky jako „Blast Tyrant“ nebo eponymní „Clutch“, ale celkově mě jejich tvorba až tak nezasáhla a stejně jsem se vždy nejraděj vracel k „Earth Rocker“.
Právě díky „Earth Rocker“ jsem před třemi lety netrpělivě vyhlížel následovníka „Psychic Warfare“ a byl jsem nepříjemně zklamán. Vlastně už ani nevím, kdy naposledy jsem ho slyšel, ale hádám, že to bylo v onom roce 2015. Zatímco „Earth Rocker“ byl živel plný radosti z hraní, bluesové energie i přímočarého prdel-nakopávajícího rokenrolu, „Psychic Warfare“ nebylo nic víc než nuda. K nynějšímu „Book of Bad Decisions“ už jsem tak přistupoval s mírným odstupem, což znamená, že jsem byl stále zvědavý, co Clutch dělají, ale nečekal jsem kdovíco.
„Book of Bad Decisions“ jsem protočil několikrát, ale nemohu si pomoci, je to zase strašná nuda. Podobně jako na „Psychic Warfare“, ani tady jsem si neoblíbil jedinou písničku. Přinejlepším jsou tu skladby, co se dají poslouchat, ale nic víc. Hlavně je tu tolik vaty, až to hezké není. Celá placka má bůhví proč skoro hodinu, což je v případě nezajímavého materiálu setsakra hodně. Ta minulá měla bezmála čtyřicet minut, takže tu máme dalších extra dvacet minut nudy navíc.
Třeba hned první „Gimme the Keys“ představuje standard, jenž neurazí, dá se poslouchat, ale problém nastává ve chvíli, když je takovýhle standard zároveň tím nejlepším z celé desky. Houpavá a pomalejší „Spirit of ’76“ začíná zabředat a brzy nudit, zatímco s titulní trojkou „Book of Bad Decisions“ pak vyniká poloha Clutch, která mi začala vyloženě vadit. A nejenom tady, ono je tím u nich prolezlé ledasco. Tak mě tak napadá, že je to možná důvod, proč jsem jim nikdy úplně nepropadl. Zkrátka smrdí to takovým tím jižanským vidláckým tónem.
Právě tenhle redneck styl se mi už na „Psychic Warfare“ protivil a tady je tomu úplně stejně. Ono to souvisí s celkovým směřováním Clutch, kteří do toho stoneru prostě trochu southern rocku vždycky dávali. Zajímavé je, že někdy mi to tam sedí, ale s posledními nahrávkami horko těžko. Když už se k tomu odhodlali jiné kapely, tak mě to bavilo daleko více, napadají mě třeba Corrosion of Conformity.
Mezi ty věci, které jsou oukej, bych zařadil vtipnou „How to Shake Hands“, „Vision Quest“ s povedeným refrénem, odpíchlou „Weird Times“, poslední baladickou „Lorelei“ a snad i „H.B. Is in Control“. Tyto kusy spolu s prvním zářezem mají alespoň náznak toho přísného projevu, kterým se Fallon a spol. dokázali prezentovat v lepších časech. Hlavním problémem zůstává, že bych tu bez problémů vyházel tak polovinu tracklistu a stejně by to nebylo úplně dobré album. „Book of Bad Decisions“ se díky množství skladeb zbytečně natahuje a trpí tím zejména písně na konci, u kterých už málokdy vydržím dávat pozor. Clutch stále zní jako Clutch, jsou tu nějaké dobré riffy, občas se mi líbí sóla, Fallonův hlas baví, ale celkově je toho všeho prostě málo.
„Book of Bad Decisions“ je tak docela výstižný název, avšak určitě byl zamýšlen jinak. Nudně poskládané písně, moc utahané, bez nápadů a především předlouhé. To vše jsou hlavní aspekty, které mi říkají, ať se s další nahrávkou Clutch už netrápím.
