Dolomia Nera v půlce června vydají destipalcové splitko italských Tenebrae in perpetuum a Gorrch pojmenované „Suicidio Spirituale“. Krátké ukázky z příspěvků obou kapel si můžete pustit na Bandcampu.
Archiv štítku: Tenebrae in Perpetuum
Tenebrae in perpetuum – Anorexia obscura
 |
|
Země: Itálie Tracklist: Hrací doba: 40:37 K recenzi poskytl:
|
Nemyslím si, že by italská formace Tenebrae in perpetuum někdy patřila k žánrovým elitám. Tvrdit něco takového by myslím bylo přehnané. I přesto si myslím, že tahle kapela má na kontě docela slušné nahrávky, které si čas od času poměrně s chutí připomenu. Mluvím zejména o druhé desce „Antico misticismo“ z roku 2006 a o „L‘eterno maligno silenzio“ z roku 2009. Debutové album „Onori funebri rituali“ (2003) nebo eponymní EP (2002) jsem neslyšel už strašně dlouho, ale i na ně si vzpomínám jako na ok nahrávky.
Když skupina rok po vydání „L‘eterno maligno silenzio“ ukončila činnost, smutek jsem kvůli tomu nedržel. Že by mi existence Tenebrae in perpetuum nějak zásadně chyběla a brečel jsem, že to Atratus zapíchnul, to teda tvrdil nemůžu. Když byl ale v roce 2018 ohlášen návrat, menší radost mi to udělalo. Proč prostě kurva ne. Atratus k sobě do tandemu přibral nového bubeníka Chimsicrina (Lorn, Strix, Chelmno, Gorrch) a společně dali dohromady čtvrtou řadovou desku „Anorexia obscura“, která vyšla koncem srpna skrze Debemur Morti Productions, tedy celou dekádu po „L‘eterno maligno silenzio“.
První otázka je nasnadě – co se za těch deset roků změnilo a kam se Tenebrae in perpetuum posunuli? Změna je docela citelná. Zvuk „Anorexia obscura“ není tak syrový a náladotvorný, jak býval na starších počinech. I vlastní materiál není tak přímočarý a konzervativní. Vlastní songwriting je komplexnější, Tenebrae in perpetuum se snaží o pokřivené a obskurní melodie a „Anorexia obscura“ celkově na black metal nahlíží modernějším způsobem, než jak jsme byli zvyklí na dřívějších albech. Rozhodně tedy neplatí, že by kapela dekádu spala zakonzervovaná a nyní se probudila ve stejném stavu jako kdysi. Z pojetí novinky mám pocit, že Atratus během nečinnosti Tenebrae in perpetuum sledoval aktuální žánrové proudy docela aktivně a na „Anorexia obscura“ je po svém reflektoval.
Pořád se nicméně nemůžu plně rozhodnout, jestli a případně nakolik se mi tenhle posun zamlouvá. Než jsem stačil „Anorexia obscura“ pořádně naposlouchat, zjistil jsem, že už se mi některé části dost obehrály. Například se to týká hned úvodní „Dissonanze mentali“. Dále mám s albem ještě velký problém v tom smyslu, že jakkoliv je formálně vysoko a jakkoliv jsou některé konkrétní momenty opravdu skvělé (třeba pasáž uprostřed „Nero, oscuro concetto di assoluto“), celkově se na „Anorexia obscura“ nedokážu úplně soustředit a album samo si tu pozornost urvat neumí.
I když jsem se nahrávku snažil cíleně poslouchat, po chvíli jsem stejně v myšlenkách utekl jinam. A to i když už jsem se ze zoufalství pokusil nahrávku pustit nikoliv od začátku, nýbrž od nějakého pozdějšího songu. Z letargie vždy dokážou vytrhnout jen určité dílčí momenty, přičemž prakticky pokaždé jde o ty samé dokola. A přitom se mi nezdá, že by na „Anorexia obscura“ bylo něco objektivně špatně nebo že by se Tenebrae in perpetuum nyní měli prezentovat něčím, co by mi bylo proti srsti.
Mám pocit, že jsem se tuhle záhadu pokoušel rozlousknout už dost dlouho na to, aby byl nejvyšší čas to vzdát. „Anorexia obscura“ mě prostě minula, vracet se k téhle desce nehodlám a vzhledem k dřívější pozitivní zkušenosti s Tenebrae in perpetuum cítím jisté zklamání. Od poslechu vás ale úplně odrazovat nechci, protože jak už padlo, píčovina to není a třeba to někomu z vás sedne víc než mně. Za zkoušku nic nedáte. Palec nahoru nicméně dát nemohu.
Redakční eintopf – srpen 2019
 |
|
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez:
|
H.:
Obvykle tu hoblujeme metalové bince, takže to protentokrát rozštípnu trochu jinak – nejlepší deskou srpna bude „Norman Fucking Rockwell“ od dreampopové bohyně Lany Del Rey. Všechny dosavadní singly mě bavily, charakteristická atmosféra Lany jim nechyběla, tudíž doufám, že to dopadne lépe než minulé „Lust for Life“. Pokud nebudou žádné featy s posranými rappery, tak by se to mělo podařit.
Oukej, tak abych nebyl za úplnou močku, přidám taky nějaké metaly. „Döda själar“ od švédských Mylingar zní dost násilně a dovolím si tvrdit, že by měla uspokojit všechny, kdo prahnou po odporném zlo death metalu.
Ještě o kousek výš bych ale vypíchnul návrat italského projektu Tenebrae in perpetuum, jemuž v srpnu vychází nová, celkově čtvrtá dlouhohrající deska „Anorexia obscura“. Předešlé „L’eterno maligno silenzio“, které je staré už celých deset let, mám docela rád; zrovna nedávno jsem z police tahal CD, opět to prohnal ušima a pořád super. Doufejme, že novinka naváže se ctí.
Metacyclosynchrotron:
Novozélandští Diocletian mě vlastně ještě s žádnou řadovkou nezklamali, takže novinku „Amongst the Flames of a Bvrning God“ sjedu důkladně a rád. Menší pochyby vzbuzuje upsání Profound Lore, zvuk vypuštěných ukázek a jejich přílišná podoba s Revenge, ale myslím, že celkově bude vše v nejlepším pořádku.
Nové album „Döda själar“ švédských deathmetalistů Mylingar si také nemůžu nechat ujít, protože předchozí „Döda drömmar“ ve mně dokázalo vzbudit fyzický odpor podobně jako třeba raní Autopsy, i když hudebně razí švédové modernější sound. Kvůli zhovadile nepříjemné atmosféře bych do třetice doporučil i novou desku Hellvetron. Jejich debut sice byla jen průměrná emulace Demoncy či starých Necros Christos, ale s „Trident of Tartarean Gateways“ se chlapům z Nyogthaeblisz podařilo vytvořit fakt autentický hnus.
A jinak vyhlížejte minule doporučované Concrete Winds, protože vydání jejich debutu „Primitive Force“ bylo o měsíc posunuto. A i když černé na bílém to nikde není, nepřekvapilo by mě, kdyby zčistajasna vyšla nová Mgła.
Cnuk:
Srpnový eintopf se mi kompletně situoval k protinožcům. Ani nepamatuji, kdy naposledy mě něco tak vystřelilo do vesmíru jako prvotina Australanů Tropical Fuck Storm nazvaná „A Laughing Death in Meatspace“. To sice neznamená, že by to bylo to nejlepší, co jsem za poslední dobu slyšel, ale cením si tohoto alba především kvůli tomu, jak svěže, ojediněle a neotřepaně zní. Není moc k čemu ho přirovnat, je to prostě šílenost po všech stránkách. Dosavadní singly k chystanému následníkovi „Braindrops“ mě až tak nedostaly, ale je mezi nimi titul „Paradise“, což je výborný kousek. Trochu tuším, že napodruhé už to takové překvápko nebude, ale i tak to určitě bude stát za poslech.
V druhém případě nastává přesun na Nový Zéland za drtičkou Diocletian. Ty jsem si oblíbil v době vydání poslední řadovky „Gesundrian“ a od novinky „Amongst the Flames of a Bvrning God“ čekám ten samý masakr. Myslím, že to pro tyto borce nebude žádný problém, takže si žádné zklamání nepřipouštím, pouze kvalitní war metal. V polovině měsíce je to venku.
A nakonec zpět do Austrálie, za nikým jiným než King Gizzard and the Lizard Wizard. Ti rovněž v polovině měsíce vydají svoji teprve druhou letošní placku „Infest the Rats’ Nest“. V dubnu se na „Fishing for Fishies“ věnovali rybolovu ve stylu sedmdesátkového boogie, nyní se podle všeho vrhnou na thrash metal, samozřejmě s jejich typickým rukopisem. Vkusná obálka a vydané singly naznačují, že to bude přinejmenším vtipné řezivo.
Dantez:
Hide se loni s prvním dlouhohrajícím počinem „Castration Anxiety“ zařadili mezi projekty jako Youth Code, Street Sects nebo Uniform, které dle mnoha posluchačů stojí za renesancí elektro-industriálního zvuku. Debut byl nepříjemný, agresivní a přímočarý. Přišlo mi však, že Hide stoprocentně funkční formuli stále trochu hledají. Proto jsem dost zvědavý, jak do sebe jednotlivé prvky (zejména teda ženské vokály a nemelodické industriální plochy) zapadnou na „Hell Is Here“.
Diocletian podle prvních dvou singlů jedou naopak na jistotu. Všechno hrne tak, jak má. Čekám bezprizorní námrd a jsem rád, že si ho budu moci užít v dostatečně čitelné produkci. Vše napovídá, že „Amongst the Flames of a Bvrning God“ bude důstojným, dost možná ještě o trochu striktnějším následovníkem vydařené „Gesundrian“.
Do třetice vypíchnu nové EP od texaských Street Sects. Jde sice pouze o dva tracky, ale první zveřejněný napovídá, že noise-industriální duo osekává melodické prvky z předešlého alba „The Kicking Mule“ a na jejich místo dosazuje maniakální zvukovou anarchii, takže triumf.
Tenebrae in Perpetuum: skladba z nové desky
Nové album obnovených Tenebrae in Perpetuum bylo pojmenováno „Anorexia Obscura“ a vyjde 30. srpna u Debemur Morti na všech formátech kromě kazety. Níže si můžete pustit první vypuštěnou skladbu „Dissonanze Mentali“.
01. Dissonanze mentali 02. Anorexia obscura 03. Oscillazione ipnot… 04. L’epoca oscura del… 05. Nero, oscuro conce… 06. Criogenia letale 07. Silicio freddo
Novinky u Tenebrae in Perpetuum
Italský projekt Tenebrae in Perpetuum je již několik let nefunkční, ale to nijak nebrání reedicím staršího materiálu. 27. ledna vyjde nová edice debutu „Onori funebri rituali“ na LP a MC. Kromě toho label Ordo MCM chystá na stejný den i kompilaci „La Genesi: 2001-2002“, jejíž náplní budou rané počiny Tenebrae in Perpetuum, jmenovitě demosnímek „The Black Flame’s Age“ (2001) a bezejmenné 7” EP (2002).