Archiv štítku: Der Blutharsch

Kolaborace Der Blutharsch a Mhönos

Rakouský kult Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand a francouzský hnus Mhönos spojily své síly pro kolaborační počin s prostým názvem „A Collaboration“. Digipack CD už je venku, poslouchat můžete v přiloženém přehrávači.


Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – Wish I Weren’t Here

Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand - Wish I Weren't Here

Země: Rakousko
Žánr: psychedelic rock
Datum vydání: 10.3.2019
Label: WKN

Tracklist:
01. Evil
02. Wish I Weren’t Here
03. All One
04. Make Me See the Light
05. Just Because I Can
06. My Soul Rests Free
07. Forgotten
08. He Is Here
09. O Lord

Hrací doba: 40:35

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand

Stává se docela často, že s přibývajícími roky kapely zvolňují tempo a už nemají potřebu vydávat nová alba s takovou rychlostí, jako to třeba dělaly v dřívějších érách své kariéry. Samozřejmě se nejedná o model, který by byl aplikovatelný vždy a na všechny. Někdy se stává, že se daná skupina nežene do překotného vydávání nových desek již od svých počátků, jindy se zase stává, že i v pozdějších fázích jejich historie některým formacím nevysychá inspirace ani nedochází chuť tvořit. A pokud se tato trvající skladatelská potence potkává s odpovídající kvalitou materiálu, pak se jedná o vysoce sympatickou věc. Což je přesně případ Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand.

Der Blutharsch lze samozřejmě považovat za kultovní kapelu, která sice působila v minoritních žánrech (co do popularity), ale zanechala na nich velký otisk a má za sebou davy oddaných posluchačů. Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand navazují se ctí a nezaslouží si o nic menší respekt. Už jen proto, že Albin Julius a jeho kumpáni jsou stále při chuti a zásobují fanoušky jednou povedenou nahrávkou za druhou.

Schválně sledujte se mnou. Loni jsem tu recenzoval zajímavou kolaboračku „Desire“White Hills. O rok dříve vyšla deska „What Makes You Prey“. Ještě rok předtím psych-rocková jízda „Such & Ordnung“. Ještě ten rok předtím řadovka „Joyride“. A když ubereme ještě dva roky, dostáváme se už k majstrštyku „The Cosmic Trigger“. A to ani nemluvím o tom, že v mezičase vyšla i hromádka neřadových počinů. Ta kadence tam prostě je, a co je nejlepší – kvalita taktéž. Ani letošní rok se bez nového releasu Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand neobejde a chce se dodat – naštěstí. Pokud vám totiž poslední počiny kapely šmakují, rozhodně nebudete zklamáni ani z „Wish I Weren‘t Here“.

„Wish I Weren‘t Here“ zcela jistě není nejsilnějším počinem Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand, ale stále si drží tu fazónu, má skvělou atmosféru, několik excelentních skladeb a celkově opiový psychedelický opar posluchače obepne se suverenitou a jistotou, na jakou jsme u téhle rakouské party zvyklí.

Songy jako „Wish I Weren‘t Here“, „Make Me See the Light“, „Just Because I Can“, „Forgotten“ (zprvu nenápadný, ale přece jenom asi vrchol alba) nebo „O Lord“ prostě mají velké kouzlo a Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand jejich prostřednictvím jednoznačně ukazují, že jsou stále při síle. Většina dalších písniček jsou věci, které pravidelného posluchače asi moc nepřekvapí, ale pořád mají něco do sebe a v rámci desky baví. Jako celek se tedy „Wish I Weren‘t Here“ poslouchá jedna báseň, pořád u toho cítím určité uspokojení (bez dvojsmyslů) a aktuálně si tu nahrávku pouštím rád. Jedinou slabší položkou je sedmá „My Soul Rests Free“, bez níž bych se asi v klidu obešel, ale ani ona mě neobtěžuje takovým způsobem, abych ji musel přeskakovat.

Když bych to měl tedy shrnout, řekl bych, že „Wish I Weren‘t Here“ je mocně v cajku. Novinka je méně experimentální než třeba „What Makes You Prey“, ani to není takový rokec jako „Sucht & Ordnung“, je méně klávesová než „Joyride“… jinými slovy jsou to Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand zase o malinko jinak, a přitom stále sví. Jejich charakteristický feeling si „Wish I Weren‘t Here“ v sobě určitě nese, takže to prostě chceš slyšet.


Redakční eintopf – březen 2019

Drastus – La croix de sang

H.:
1. Drastus – La croix de sang
2. Aoratos – Gods Without Name
3. Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – Wish I Weren’t Here

Metacyclosynchrotron:
1. Drastus – La croix de sang
2. Aoratos – Gods Without Name
3. Ultra Silvam – The Spearwound Salvation

Cnuk:
1. Vltimas – Something Wicked Marches In
2. Triumvir Foul – The Urice of Abomination
3. Noisem – Cease to Exist

Dantez:
1. Ancestral Voices – Navagraha
2. Pissgrave – Posthumous Humilation
3. Sinmara – Hvísl stjarnanna

H.

H.:

Když jsem začal reálně přemýšlet, co do nového eintopfu napíšu, skoro jsem zhrozil, protože na první pohled jsem neviděl snad ani jednu fošnu, jejíž vydání by ve mně vzbuzovalo alespoň nějaké emoce. Druhý pozornější pohled už naštěstí nechal odhalit pár méně profláklých kusů, které za pozornost stát určitě budou.

Jako první musím upozornit na Drastus. Vlastně jsem o té kapele donedávna prakticky ani nevěděl, nicméně na doporučení kolegy Metacyclosynchrotrona jsem to koštnul a musím uznat, že je to kurevsky kruté. I novinka „La croix de sang“ zní zatím výborně, tak neváhejte a naperte to tam.

Velice slibně se prozatím jeví i debut „Gods Without Name“ od Aoratos. Kapela sice na fotkách vypadá jak banda morových farmářů, ale hudební náplň je dost zajímavá, tudíž i zde rád vystavím doporučení.

Se třetí pozicí už to ale zahraju na jistotu. Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand jsou samozřejmě povinnost, tady prostě není co řešit. Rakouská kultovka i na posledních albech s přehledem ukazuje, že do šrotu nepatří ani náhodou, tak snad „Wish I Weren’t Here“ nepokazí reputaci.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Ani jsem nedoufal, že se dočkám, ale když loni vyšli Altar of Perversion, proč ne letos Drastus? Kapela v předchozím desetiletí vydávala silné nahrávky, které se zasadily o definici atmosférického soundu, jejž vnímáme jako „francouzský“, a minimálně EP „Serpent’s Chalice – Materia prima“ bych označil za jeden z nejcennějších skrytých pokladů žánru, takže proto považuji vydání nové desky za velikou událost. „La croix de sang“ nevydává nikdo jiný než Norma evangelium diaboli.

Za velkou pozornost stojí i debut Aoratos. Může se zdát, že kapely Naase Alcametha jsou zaměnitelné, ale proč se tím trápit, když jeho tvorba obvykle přesahuje většinu? „Gods Without Name“ nabízí hutnou porci majestátního, ultra-negativního black metalu a to mi ke spokojenosti stačí.

Demu Ultra Silvam jsem se z nějakého důvodu vyhnul, ale nová skladba „Birth of a Mountain“ zaujala natolik, že „The Spearwound Salvation“ určitě poslechnu pořádně, respektive s tím už začínám. Očekávejte přímočarý ryzí black metal bez příkras a experimentů, kde je prostor pro melodie a násilí zároveň.

Cnuk

Cnuk:

Na konci měsíce představí své nové EP hlučná americká deathmetalová úderka Triumvir Foul. Jmenuje se „Urice of Abomination“ a podle ukázky na Bandcampu je jasné, že ze špinavého a hnusného stylu prezentovaného na předchozích dvou řadovkách neustoupí ani o píď. Podobnou divočinou, avšak spíše v thrashově-grindcorovém kabátku, je rovněž americká skupina Noisem. Ta v polovině měsíce vytasí svou třetí dlouhohrající nahrávku, která dostala jméno „Cease to Exist“. Jejich výtvory měly doposavad vzestupnou tendenci, tak uvidíme, jak obstojí nyní.

Asi nejočekávanějším albem je „Something Wicked Marches In“ od extrémně metalové superskupiny Vltimas. Sestava budí pozornost – David Vincent, Blasphemer a Flo Mounier, ale to samozřejmě ještě nezaručuje super desku. Podle dostupných ukázek je však zřejmé, že tohle propadák nebude, a tak se na konec března, kdy album vyjde, docela začínám těšit.

Aoratos

Dantez

Dantez:

Zkraje března vylezou dvě desky, které si posléze určitě vpálím.

Tou první je „Navagraha“ od Ancestral Voices – projekt, který osciluje na hranicích industriálního techna a ritual ambientu. Předchozí deska „Divination“ se nesla spíše v duchu čistě ambientních ploch, které samy o sobě nenudily, ale při bezmála devadesátiminutové stopáži představovaly vyčerpávající poslech. Po desce následovalo EP „Yantra“, kde byly jednotlivé kompozice obohacené o rozmanité rituální vybubnovávání, které projektu daly směr a solidní drive. Ukázky napovídají, že by novinka mohla nabídnout vitálnější přístup, a tak se na ten (nyní už fakt hodinu a půl dlouhý) sonický kolos celkem těším.

První den března rovněž uzří dno septiku druhá deska filadelfských Pissgrave„Posthumous Humiliation“. Groteskní cover a první dvě ukázky napovídají, že Pissgrave naservírují podobně odporný, hlavně goregrindem načichlý death metal, který představili na debutu.

Poslední zmínka patří druhé dlouhohrající desce islandských Sinmara. Ukázky zní o trochu jemněji než bomby z debutu „Aphotic Womb“, ale atmo se nejspíše opět bude dát krájet.


Der Blutharsch: nové album

Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand vydají 1. března novou desku „Wish I Weren’t Here“. K dostání bude CD i LP (černé nebo zelené) – předobjednávky již běží. Následuje titulní song s obalem.


White Hills / Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – Desire

White Hills and Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand - Desire

Země: USA / Rakousko
Žánr: krautrock
Datum vydání: 17.2.2018
Label: Ván Records

Tracklist:
01. Nom de guerre
02. Await the Moon
03. Desire
04. SFG
05. Lover

Hrací doba: 23:07

Odkazy White Hills:
facebook / twitter / bandcamp

Odkazy Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand / Sure Shot Worx

Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand je název dlouhý jak týden před výplatou, ale pro vydání s názvem „Desire“ stále není kompletní. Na tomhle minialbu se totiž rakouská multi-žánrová kultovka spojila s newyorskými psychedeliky White Hills a až obě kapely dohromady stvořili tohle fialové EP o pěti skladbách.

I když může být trochu otázka, nakolik se skutečně jedná o spojení dvou kapel. Mám totiž takový dojem, že Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand v tomto případě zastupuje pouze Albin Julius. Ten je samozřejmě hlavní postavou a tahounem formace a rozhodně je legitimní říct, že ta skupina je jeho, ale i tak tahle domněnka nejspíš stojí za zmínku. Nepřijde mi totiž, že bych na „Desire“ slyšel cokoliv, co by nasvědčovalo, že zde hraje celá aktuální sestava Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand. Tento dojem nakonec i podporuje fakt, že na fotce k tomuhle vydání je pouze Albin*.

[*EDIT: Má domněnka se nakonec ukázala jako lichá, na nahrávce se totiž podíleli i další členové Der Blutharsch…]

A když už jsme u těch zmínek o něčem, co za zmínku stojí, jistě mohu hned vzápětí zmínit další drobnost. Nejde totiž o první spolupráci obou formací. V roce 2010, kdy se ještě Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand nazývali prostě Der Blutharsch, totiž s White Hills sdíleli sedmipalcový asfalt s názvem „Today I Want to Catch Clouds“ (pokud je vám tenhle titul povědomý, pak ano, stejně se jmenovala i pozdější kompilačka z roku 2014). V případě „Desire“ jde ovšem evidentně o jinou formu spolupráce, jelikož nový materiál je společným dílem obou seskupení.

Nyní už ale přejděme přímo k aktuálnímu nosiči. Pod obálkou s fialovým srdcem tepe muzika, jejíž nálada podobně fialově psychedelická. Řečeno trochu srozumitelnějším jazykem, Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand a White Hills se potkávají na poli psychedelického rocku nebo, chcete-li, krautrocku. A to zní hodně slibně. Jednoznačné nadšení však na místě není.

Abychom se špatně nepochopili – „Desire“ vůbec není špatná nahrávka, naopak jde o dobré EP. Akorát mám pocit, že by mohlo být ještě o něco lepší a uhrančivější. Tento názor plyne především z toho, že místy je minialbum možná až příliš ospalé. A když tohle říkám, mám na mysli kupříkladu druhou „Await the Moon“. Určitě není zlá a některé vedlejší motivy jsou hezké, ale její ústřední linie je přespříliš suchá a…

…a jednoduše nedokáže zachytit svého posluchače takovým způsobem, jakým se to daří úvodní „Nom de guerre“ a titulní „Desire“. Obě táhne dopředu hypnotická výrazná baskytara, jejímuž kouzlu lze jen těžko nepodlehnout. Rytmika je ostatně jednou z hlavních zbraní psychedelické muziky – nabídne-li někdo uhrančivou rytmickou linku, má už pomalu z půlky vyhráno. Tyhle dvě písně to opětovně do puntíku potvrzují.

White Hills

Dost se mi líbí i čtvrtá „SFG“, která se jako jediná na počinu obejde bez vokálů a vlastně i přízviska rock, ačkoliv „Desire“ není rockové v tom pravém slova smyslu jako celek. Každopádně, tahle skladba stojí čistě na ambientních vesmírných zvucích a je to moc velká paráda, takhle si to rozhodně nechám líbit! Naopak finální „Lover“ je zase o něco slabší a z tohoto ohledu bych ji zařadil nikoliv po bok „Await the Moon“, ale ještě o něco níže…

Vzato kolem a kolem tedy „Desire“ nabízí tři skvělé písně, jednu neurážející a jednu slabší. Což je právě ten důvod, proč jsem výše prohlásil, že není na místě jednoznačné nadšení. Na druhou stranu, ocenit můžeme celkovou atmosféru počinu, která je krásně psychedelicky rozpitá a její mlhavý opar mám před očima ve stejné barvě jako srdce na obalu. Propojení vizuální, jakkoliv v tomto případě docela jednoduché, a hudební stránky tedy funguje velmi uspokojivě. Což je – navzdory výtkám – nakonec i můj celkový dojem z „Desire“: uspokojení.

Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand


Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – What Makes You Pray

Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand - What Makes You Pray

Země: Rakousko
Žánr: krautrock / experimental
Datum vydání: 16.10.2017
Label: WKN

Tracklist:
01. Shine
02. Wolf on Your Threshold
03. You Bring Low
04. El Ocaso
05. Land of Free
06. Interludio
07. What Makes You Pray
08. Right
09. Time

Hrací doba: 46:03

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand

Zevrubně se rozepisovat o tom, jak Der Blutharsch – respektive nyní již Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – směřují svou hudební dráhu do vod psychedelického rocku, je už snad docela zbytečné. Především z toho důvodu, že tento přerod byl nejpozději na předchozím albu dokonán, takže se zdálo, že asi nemá moc smysl vnímat tuhle rakouskou formaci okolo Albina Juliuse jinak než jako psychedelicky rockovou kapelu. Rozhodně však stojí za to se rozepsat o tom, když Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand vydávají novou desku. Právě to se stane již zanedlouho, protože na 16. října je naplánován nový počin s názvem „What Makes You Pray“ – nejvyšší čas se podívat na to, co od novinky můžete očekávat!

Minulá řadovka „Sucht & Ordnung“ byla fantastická. V dobové recenzi jsem ji řádně nacenil a upřímně řečeno – ani s téměř ročním odstupem bych svá tehdejší slova chvály nebral zpátky, protože ta fošna maká přímo neskutečně i zpětně, i když už ji má posluchač zmáknutou pomalu zpaměti. Ale tak kurva, to přece není žádná novinka, vždyť Der Blutharsch (and the Infinite Church of the Leading Hand) byli vždycky skupinou, která dokázala do světa pouštět úžasnou muziku, která se jen tak neoposlouchá.

A co nejdůležitější – „What Makes You Pray“ status hudebně božské formace opětovně a s naprostým přehledem potvrzuje. Ne snad, že by to bylo překvapení, člověk už pomalu nic jiného než vytříbenou kvalitu od Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand ani neočekává, přesto setsakra potěší, když to můžu zopakovat. A hlavně když si zase můžu užít porci ohromně strhující muziky, v jejímž případě není nutné mírnit nadšení a opatrně volit diplomatická vyjádření. „What Makes You Pray“ je zasraně skvělé a vůbec nemám pochyb o tom, že v recenzi na další album Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand budu aktuální novinku rekapitulovat stejným způsobem jako před chvílí „Sucht & Ordnung“ – že Albin Julius a spol. prostě nestřílejí vedle a vždycky dokážou přijít s nahrávkou, jejíž charisma a poutavost nevyprchává po několika letmých posleších.

Příjemné na tom je, že se kapela ani neopakuje. Opět můžeme srovnat s loňskou deskou. „Sucht & Ordnung“ bylo hodně rock’n’roll a šlapalo ďábelštěji než kdysi armáda kurev na E55. „What Makes You Pray“ je oproti tomu mnohem víc „kraut“, není tak přímočaré, dokonce i trochu nabourává onu tezi, že psychedelický rock už tvorbě skupiny vládne. Novinka se nebojí ani experimentu a v mnohém si při poslechu budete moct vzpomenout i na některé starší počiny Der Blutharsch. Což letité příznivce zajisté potěší.

Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand

Jestli bych mohl „What Makes You Pray“ něco vytýkat, tak snad jedině to, že svůj vrchol posluchači předhodí hned na úvod. Nechápejte mě špatně, i v dalších fázích deska nabízí excelentní skladby, jenže „Shine“ je naprosté hudební blaho, které musí zahřát u srdíčka každého milovníka monotónní hypnotické hudby. Celých dvanáct minut jede základní pomalý rytmus, okolo nějž vyrůstá množství dalších odboček, nových motivů a náznaků, z nichž některé jsou tak skvostné, až skoro zamrzí, že nedostaly větší prostor. Ano, mám na mysli především klávesové nuance v pozadí – jak je tam člověk objeví, tak u některých je to pomalu na orgasmus. Nicméně Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand jsou natolik dobří, že si evidentně mohou s klidem dovolit „plýtvat“ nápady.

Nechci vám vykecávat úplně všechno, ale aby na mě někdo neměl hemzy, že jsem zbytek alba odbyl prostým sdělením, že je to také super, zkusím alespoň heslovitě zmínit několik dalších písní. „Wolf on Your Threshold“ volí podobný přístup jako „Shine“, akorát se nerozrostla do takové délky (lehce nad pět minut) a „vedlejší“ motivy rozvíjené okolo hlavní linky jsou o něco nápadnější. Dost si cením i rockovější „Land of Free“, která navazuje na styl předchozí řadovky, titulní temnotu „What Makes You Pray“ nebo závěrečnou experimentálnější sedmiminutovku „Time“, v níž se Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand otřou i o hlukové plochy.

Nejdůležitější je ovšem celkový dojem a ten se nachází hodně vysoko. „What Makes You Pray“ je obrovská paráda napěchovaná pohlcující atmosférou podanou v excelentní skladatelské formě a se spoustou výtečných nápadů. Posluchači s otevřenou hlavou by tohle rozhodně neměli vynechat!


Der Blutharsch: reedice alba

Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand vydávají reedici vyprodaného alba „Today I Want to Catch Clouds“ (původně 2014). Nová edice je k mání přímo u kapely na CD i LP.