 |
|
Země: Velká Británie Tracklist: Hrací doba: 52:02 Odkazy: – K recenzi poskytl:
|
Hypnopazūzu je projekt, při jehož představování prostě nelze vynechat osoby, které stojí v pozadí a z jejichž hlav deska „Create Christ, Sailor Boy“ vzešla. Jedná se totiž o spolupráci Martina „Youtha“ Glovera z Killing Joke a Davida Tibeta z Current 93. To jsou samozřejmě jména, jaká by budí pozornost již sama o sobě, natožpak jejich kombinace.
„Create Christ, Sailor Boy“ ovšem není prvním albem, na němž se cesty Youtha a Tibeta proťaly. K první spolupráci totiž došlo už hluboko v 80. letech na nahrávce „Nature Unveiled“ od Current 93, kam Youth natočil baskytarové party. Poté prý dvojice nebyla v kontaktu celé čtvrtstoletí. Nicméně tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne, takže se nakonec pánové opět setkali, slovo dalo slovo a projekt Hypnopazūzu byl na světě. Role jsou rozděleny jasně – Youth složil a natočil veškerou hudbu, David Tibet napsal veškerá slova a nazpíval je. Oba pak vytvořili i obal „Create Christ, Sailor Boy“ – nikoliv společně, ale každý svůj vlastní, tudíž má počin vlastně dva (není ovšem příliš velký problém uhádnout, kdo dělal jaký). Album jde jen tak mimochodem pořídit s jednou i druhou obálkou – verze s Youthovým artworkem vyšla na modrých vinylech a verze s Tibetovým na fialových (plus každá i na černém asfaltu).
Vlastní nahrávka je bezesporu zajímavá a v tom dobrém slova smyslu zvláštní. Ačkoliv muziku skládal Youth, hudebně má „Create Christ, Sailor Boy“ blíže ke Current 93 než ke Killing Joke, nicméně zasvěcení jistě vědí, že má tenhle gentleman v portfoliu také pár „weird shit“ desek s dalšími projekty, takže zas až tak velké překvapení to není. Přesto se mi zdá, že jestli se někdo přizpůsoboval tomu druhému, je to právě Youth. Tím pádem bych řekl, že „Create Christ, Sailor Boy“ potažmo Hypnopazūzu si užijí spíš ti z vás, kdo mají v oblibě Current 93.
Nicméně i navzdory tomu, že je hudba relativně minimalistická a evidentně zcela záměrně nechává obrovský prostor Davidu Tibetu, jenž tak může rozehrát svou pověstnou hru uhrančivě deklamovaných textů, pořád je to i po instrumentální stránce dost vymazlená záležitost. Hudba a vokál a tím pádem i oba přítomní hudebníci jistě hrají zcela vyrovnanou partii a nejen Tibet, nýbrž oba pánové se dokážou postarat o skvělé momenty. Abych ovšem nebyl pochopen špatně, „Create Christ, Sailor Boy“ není soubojem zpěvu a nástrojů. V reálu se mezi sebou obě výrazné osobnosti nepomlátily, takže Tibet i Youth spolu na nahrávce koexistují v jednom vesmíru.
Tím pádem to ani není nutno rozdělovat na instrumentál a vokál, radši rovnou přejdeme ke kompozicím, jež jsou nejpůsobivější – jako celek. Jedním z vrcholů je pro mě určitě „The Crow at Play“, které ohromně sluší ethno prvky i postupná gradace; o tradičně hypnotickém (tentokrát snad dokonce hypnopazūzutickém) Tibetovi ani nemluvě. „Magog at the Maypole“ zase vládne fenomenálním refrénem, jenž se takřka dotýká hudební dokonalosti. Právě tuhle píseň jsem z „Create Christ, Sailor Boy“ slyšel jako první a možná jsem měl díky ní očekávání nastavena až přespříliš vysoko. Ale o tom až za chvíli, protože je tu stále několik dalších skladeb, za něž si dvojice Youth–Tibet zaslouží potlesk. Abychom to zas tak moc nezdržovali, tak už jen heslovitě: „Sweet Sodom Singsongs“ (jedna skoro až folková melodie je regulérně krásná), „The Auras Are Escaping into the Forest“ (temnota), „The Sex of Stars“ (už jen díky Tibetovi).
Bohužel, ne vše je na „Create Christ, Sailor Boy“ dokonalé. Strašně rád bych napsal, že tomu tak je, protože je mi celý ten počin ohromně sympatický a skutečně se mi jako celek líbí, ale slabší momenty tu prostě jsou. Nachází se tu několik písní, které jsou stále velmi dobré, ale nejsou až tak dobré a oproti těm z předchozího odstavce už trochu zaostávají. Do této sorty bych zařadil „Your Eyes in the Skittle Hills“, „Night Shout, Bird Tongue“ a nakonec vlastně i „Christmas with the Channellers“, byť v té posledně jmenované už mi některé pasáže přijdou zbytečně natažené. Nicméně je to „slabší“ jen v rámci alba, obecně vzato se stále jedná o výtečnou muziku vysoko nad průměrnou hranicí a v každé z těchto tří jmenovaných se ukrývají i skvělé nápady a nuance v instrumentální stránce, již vydatně podporuje také David Tibet, který snad ani neumí být špatný.
Kdyby to tady skončilo, tak bych neměl sebemenší problém těch několik málo mušek velkoryse přehlédnout a hluboce se před „Create Christ, Sailor Boy“ poklonit (i když… ono to je možná na místě i navzdory tomuto odstavci). Jenže… „Pinocchio‘s Handjob“ mě i přes slibný název moc nezaujala a nezdráhal bych se ji označit za hluché místo desky. Jeden motiv je sice pěkný, ale pompéznější finále mě dost ruší a celá skladba trpí na to, co trápí i trojici z minulého odstavce, ale v o poznání větší míře – mezi těmi opravdu kvalitními kusy se ztrácí. Totéž pak platí i o „Incidentally, Shaitan“, jež trvá pouze minutu a půl a snad i díky tomu se mi zpočátku dost často stávalo, že jsem ji vlastně úplně přeslechl.
Ale pozor – i přes několik slabších chvilek je „Create Christ, Sailor Boy“ opravdu skvělá a především vysoce zajímavá deska, již by si neměl nechat uniknout žádný příznivce experimentálnějších záležitostí. Z hlediska celku se stále jedná o velmi poutavou záležitost, v níž je toho hodně co objevovat a po dlouhou dobu. Což je jen tak mimochodem jedna z největších předností počinu – trvanlivost; chuť stále poslouchat a nacházet další detaily; jistota, že deska nezapadne a člověk si ji bude pamatovat. A to rozhodně není málo.
Tak jako tak, jsem zvědav, jak a jestli vůbec bude činnost Hypnopazūzu pokračovat. Pokud by nezůstalo jen u „Create Christ, Sailor Boy“ a pánové někdy dali dohromady i pokračování, rozhodně bych se nezlobil, jelikož jim tato spolupráce svědčí. Jedna věc už ale jistá je – dojde i k převedení Hypnopazūzu do živé podoby. První koncert je již ohlášen na říjen, a jestli se někdy stane, že se tohle objeví i v blízkém okolí nebo snad dokonce přímo u nás, určitě u toho budu chtít být.
