Archiv štítku: Death Like Mass

Mgła, Lvcifyre, Bestial Raids

Mgła, Lvcifyre, Bestial Raids

Datum: 3.5.2017
Místo: Katowice, Mega Club (Polsko)
Účinkující: Bestial Raids, Lvcifyre / Death Like Mass, Mgła

Je středa odpoledne, počasí se stále nerozhodlo, zda pustí slunko na oblohu, nebo bude radši dál chcát, a já už sedím ve vlaku do Katovic. Cesta naštěstí žádná nepříjemná překvapení neskýtá, občasnou nejistotu při putování katovickými ulicemi vždy vyřeší mapa. Mega Club je od nádraží vzdálen asi nějakých 20–30 minut chůze, která člověka zavede do průmyslově laděné části města. Žádný hnus, ale Slezsko se nezapře.

Krátce po šesté stojí okolo nevzhledné kostky z černých cihel hloučky lidí, v klubu ještě zvučí Mgła, po nich Bestial Raids a je brzy jasné, že avizovaný vstup o půl sedmé bude posunut. Nu, aspoň netřeba spěchat s dopíjením. Ale prodleva je asi půlhodinová a odbavení u vstupu je rychlé. Za e-ticket pak člověk dostal docela pěknou památeční vstupenku na tvrdém papíře s logy kapel (logo Lvcifyre bylo poupraveno a „maková kuří hnáta“ poukazovala na věci příští) a výčtem zastávek tour. Ta katovická je mimochodem poslední, kapely se předtím zastavily ve Vratislavi, Poznani, Gdyni, Varšavě a Lublinu.

Mega Club zřejmě slouží pouze koncertním účelům; je tu šatna, malá kuřárna a pochopitelně hajzly. Větší prostor kousek od vstupu byl zčásti zaplněn stoly s bohatým merchem kapel a distrem labelu Malignant Voices. Dál už se nachází pouze koncertní sál samotný, kde je i bar a dokonce balkony na bočních stranách. Na ty se ale člověk dostal pouze s extra zakoupenou páskou.

Klub se plnil opravdu rychle, navíc nebylo povoleno odejít z klubu, tedy pokud jste nechtěli zmizet již definitivně, což znamenalo, že v celém prostoru Mega clubu bylo neustále narváno. Sice jsem po vstupu čas příliš nehlídal, ale nebylo ani půl deváté, když z repráků začalo hrát intro první kapely.

To bylo dle mého názoru přebráno z filmu „Devátá brána“, na pódiu již stáli k lidem zády členové Bestial Raids. Kytarista s bubeníkem klasicky v plynových maskách, Sadist s malým líčením. Intro skončilo, ticho téměř okamžitě protnula první skladba večera, brutální a krátká „All Sins Abode“, kterou snad Bestial Raids zahráli ještě rychleji než na desce, je-li to vůbec možné. Zvuk byl od startu celkem ok, bicí tvrdé a trochu vytažené, přece jen Bestial Raids dost těží z nelidské rychlosti a důrazu svého bubeníka. V kytarách se dalo většinou orientovat, ale musím přiznat, že mi zvuk asi trochu vylepšily ucpávky, které jsem po celý třičtvrtěhodinový set neměl motivaci sundat (s výjimkou pár krátkých kontrol, jak to vlastně zní bez nich).

Nepočetný kotel se nastartoval prakticky od začátku. V sálu bylo lidí dost, ale dopředu se nikdo zvlášť netlačil. Nemyslím si, že by to bylo jen agresivitou těch pár jedinců v kotli. Dalo se totiž odtušit, že většina lidí přišla kvůli Mgła. No, a pokud si někdo nechal ujít Bestial Raids jen z takového důvodu, tak chuj s ním. Poláci totiž předvedli nadstandardní námrd. Z nové desky zazněly v přeházeném pořadí zmíněná „All Sins Abode“, „Elder Devilry“, „Descending Thantifaxath“, „Kingdom Below“ a „Angel of the Abyss“. Z předchozí „Prime Evil Damnation“ zazněly jak moje oblíbené „Armageddon Descends“, „Ceremonial Bloodshed“ a „Debauchery Enthroned“, tak i kousky, které mě prostě nudí, jako „Whirlwinds of Extinction“ a „Desolation Temple“. Z debutu ručím pouze za stálici v podobě „Unholy Spirit Diabolos“. Před pěti lety v Tychy, kde předskakovali španělským Proclamation, na mě Bestial Raids udělali asi lepší dojem, ale i tak mi set vyhovoval, hlavně díky novým písním a intenzitě, s jakou to Poláci do lidí prali. Přesto jsem si říkal, zda 45 minut není na monotónní bestiální black metal trochu moc.

Lvcifyre

Lvcifyre zřejmě pořádnou zvukovku nestihli, takže když jsem se po Bestial Raids lehce osvěžil a vrátil do sálu, začínaly se teprve zvučit bicí. Kapele a personálu to ale šlo docela od ruky. Zvuk byl v pořádku, občas trochu chaos, ale to vzhledem k nátuře hudby Lvcifyre asi nepřekvapí. Ucpávky jsem brzy schoval a to bez jakékoliv újmy na sluchu či prožitku. Když bylo hotovo, všechny reflektory osvětlující pódium byly s výjimkou pár červených světel vypnuty.

Lvcifyre svůj set rozehrávali pomalými riffy z úvodu „Sinister Calling“, ale první vysypaná pasáž již pocházela z „Calicem Obscvrvm“ a od tohoto momentu se kapela prodírala svou poslední a definující deskou „Sun Eater“. Snad v pořadí, v jakém se skladby nacházejí na albu, ale ruku do ohně bych za to teďka nedal. Během „Calicem Obscvurum“ ještě na boku pódia stál Mark of the Devil jako druhý vokalista, ale brzy jeho roli převzal basák, který zlé vokály frontmana a kytaristy T. Kaose doplňoval neméně zvráceným projevem.

Atmosféra v Mega Clubu podstatně zhoustla, lidé pod pódiem více řádili a kotel byl chvilkami hodně ostrý, až jsem byl párkrát nucen zkontrolovat, zda mi z nosu nechčije krev (a to jsem stál spíše bokem). Ale vystoupení Lvcifyre bylo natolik magnetizující, že by mě od blízkosti pódia neodtrhlo ani stádo našňupaných skinů. Atmosféra skladeb „Sun Eater“ byla i naživo tak pohlcující a infernální, že chybělo jen málo k absolutnu. Rozhodně bylo přínosem vidět ony pokroucené riffy zahrané na vlastní oči, všímal jsem si tak i věcí, jaké jsem na desce příliš nevnímal. Lvcifyre se pomalu blížili ke konci, fluidum setu narušily snad pouze jeden nebo dva výpadky ambientních stop mezi songy. Pak nastala opět tma a krátká pauza, během níž na pódium podruhé vstoupil mohutný Mark of the Devil, tentokrát v potrhané kápi, a Lvcifyre, nyní jako Death Like Mass, odehráli dvě skladby z prvního EPka „Kręte drogi“: „Szafot“ a „W gardziel szaleństwa“. Na úplný závěr ještě došlo k „invokaci“, kdy T. Kaos murmurem pronášel slova a Mark of the Devil jej doplňoval svým unikátním hlasem (něco takového se objevilo i na závěr setu Lvcifyre, zde však sekundoval basák Cvltvs). Death Like Mass byli rovněž skvělí, akorát byla škoda, že trochu ochladlo nadšení v publiku a Markovy vokály byly trochu utopené. Po nezemských a téměř perfektních Lvcifyre, výtečná třešnička na dortu.

Pauza před Mgła pak už byla opravdu ultra krátká, takže když začínala „Further Down the Nest“, tak jsem se teprve dostal k pitivu a jal se utratit zbytek zlotých u merch stánku. V hlavním sálu Mega Clubu asi už nebylo téměř k hnutí, dopředu se dalo dostat jen s ostrými lokty, takže jsem mohl zezadu pouze vidět tři statické maskované figury. A aby toho nebylo málo, circa v půlce setu jsem stejně potřeboval odejít na autobus domů. Pokud jste ale Mgła v posledních dvou letech viděli sami, tak si určitě dokážete snadno domyslet, jak to vypadalo zde.

Celkově se výlet do Polska vyplatil, protože Lvcifyre Death Like Mass jsem si užil téměř na maximum, Bestial Raids splnili očekávání a Mgła byli fajn kulisa k odpočinku. Jediné, co mi trochu kazilo dobrý dojem, byl jev, kterého už jsem byl víckrát svědkem i na českých koncertech. Tedy to, když se někdo vsere mermomocí dopředu, třeba i doprostřed kotle a pak se snaží pěstí nebo lokty sestřelit každého, kdo do něj v rámci poga žduchne, samozřejmě pokud možno když si ho daný člověk ani nevšímá, protože kalí. Stěžovat si na násilí během blackmetalového koncertu je sice pičovina, ale popsaná věc není nic jiného než projev podlosti a zmrdství.

Mgła


Death Like Mass – Kręte drogi

Death Like Mass - Krete drogi
Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 14.11.2015
Label: Under the Sign of Garazel Productions

Tracklist:
01. W gardziel szaleństwa
02. Kręte drogi
03. Dar
04. Szafot
05. Przysięga

Hrací doba: 27:19

Odkazy:

Článek by se dal otevřít již stokrát slyšenou ódou na kvality polské scény, neboť z ní už víc jak 20 let stabilně vychází perla za perlou, bez ohledu na to zda se díváme na povrch či hluboko pod něj. Pokud jste náhodou natrefili na kapelu Death Like Mass a její debutový titul „Kręte drogi“, který v listopadu vyšel u polského labelu Under the Sign of Garazel, jistě jste měli veškeré důvody ji považovat za polskou. Název polský, firma polská, členové neznámí. Navíc již s prvním poslechem si lze snadno zesumírovat, že za krásnou přezdívkou Left Hand Trip se neschovává nikdo jiný než Mark of the DevilCultes des ghoules jehož hrdelní dávení je zkrátka nezaměnitelné. Pozornějšímu posluchači nejspíš neunikne ani povědomá ultra-zběsilá rytmika, protože jinde než v Nightbringer, Lvcifyre či zde podobnou salvu neuslyšíte. Tím získáváme dalšího člena, M (neboli Menthora), tentokráte národnosti portugalské. Identita třetího člena zvoucího se Eye of Urge, který zde obstarává strunné nástroje, zůstává skryta, ale opět není těžké si domyslet, že se bude asi jednat o někoho z britsko-polsko-kypersko-portugalských Lvcifyre když to byli oni, se kterými na posledním Nidrosian Black Mass vystupoval právě Left Hand Trip/Mark of the Devil. Nejen aby si zopakoval své hostování na skladbách z výtečné desky „Svn Eater“, ale také aby mohla v plné parádě zaznít hymna „Szafot“, která se na zdejším EP nachází. Ale dost už národnostních dohadů. Nejenže jsou tyto informace podružné, ale také všichni víme, jak to Poláci s tou migrací mají, hehe.

Začněme tedy znovu a jednoduše. Death Like Mass je projekt/kapela členů Lvcifyre a Cultes des ghoules. Jsou zde patrné stopy obou výtečných kapel? Ano, jsou. Jak ovšem smísit ultrarychlý blasfemický death metal Lvcifyre s pomalejší, rituální nekromancií Cultes des ghoules? Tak, že k sobě nelepíte riffy, jak vás napadne, ale že se plně odevzdáte Ďáblu, cha! A teď lidsky. Zběsilou a temnou riffáž Lvcifyre neočekávejte, ale přesto nosič temnotou a intenzitou přetéká podobně. Kapela se občas vytasí s riffy natolik ztrouchnivělými, že by se v klidu mohly objevit i na poslední desce Cultes des ghoules. Ony momenty ale ve zdejším kontextu přeci jen působí jinak. Ještě blíže mají skladby k šílené „Blood Libels“ francouzských Antaeus případně k těm nejsirnatějším momentům Mortuusovských Marduk.

Nebýt zde hrstky slabších momentů a vaty, asi bych „Kręte drogi“ nadšeně korunoval jako jeden z nejsilnějších titulů temného black a death metalu posledních let. K dokonalosti zde ještě kus chybí. S touto nahrávkou také začínám chápat, proč Mark of the Devil ve svých ostatních štacích (pro úplnost: vedle svého hlavního působení v Cultes des ghoules, vokálně a textově zahostoval kromě zmíněných Lvcifyre i v Doombringer a Bestial Raids) upřednostňuje angličtinu před polštinou. Tu asi stíhá podobné prokletí jako češtinu, neboť jsou tu sloky, kdy se Markovi asi „nezpívá“ úplně nejlépe; tedy že nemá možnost tolik čarovat se svým prohnilým hlasem a někdy to rytmicky působí i dost mimo, škoda! Ale když se kapela vytasí s nějakou obzvlášť silnou pasáží (a každá skladba má svou), je kouzlo „Kręte drogi“ absolutně monumentální a kapel, které umí stvořit něco tak majestátně zlovolného, není mnoho. Zaujatost? Jasně. Ale mráz po těle, knedlík v krku a zdrcující pocit čehosi černého uvnitř a vně hovoří za vše.

Zde vykonaná přísaha temnotám je opravdu niterní a k sestupu v ústa šílenství vede cesta klikatá, byť na ni nepotřebujete nijak zvlášť kruté drogy. Pozéry, kteří tento dar odmítnou, bych poprosil odvést na popraviště. Já mezitím debut Death like Mass s klidným svědomím zařadím mezi ty silnější nahrávky loňského roku.