Archiv štítku: survival horror

Black Water: Abyss (2020)

Black Water: Abyss (2020)

Země: Austrálie
Rok vydání: 2020
Žánr: natural / survival / cave horror / ozploitation

Originální název: Black Water: Abyss

Režie: Andrew Traucki
Hrají: Jessica McNamee, Luke Mitchell, Amali Golden, Benjamin Hoetjes, Anthony J. Sharpe

Hrací doba: 98 min

(Budou velké spoilery.)

Australský režisér Andrew Traucki svou tvorbu zasvětil zvířecímu survival hororu. Na téhle receptuře vystavěl už svůj debut krokodýlí „Black Water“ (2007), jímž se u mnohých fans zapsal v dobrém v dobrém světle a jehož pomocí si hned na začátek připsal docela slušný úspěch, na nějž posléze navázal i se žraločí variací „The Reef“ (2010).

Trauckiho třetí celovečerák „The Jungle“ (2013) ovšem prošuměl, načež se holomek na nějakou dobu odmlčel. V letošním roce se takříkajíc vrátil domů, a to hned v několika ohledech. Z džungle zpátky do vody, také zpátky ke krokodýlům a v neposlední řadě také ke značce, na níž se kdysi „udělal“.

Dvojka „Black Water: Abyss“ samozřejmě zachovává základní atributy původního „Black Water“. Opět se tedy ocitneme v australské divočině, kde bude parta lidí uvězněná na malém prostoru a kolem nich bude pod vodou kroužit hladový Schnappi. To všechno samozřejmě smysl dává – vždyť proč by se mělo jednat o „Black Water“, když by nebezpečí představoval yetti na Sahaře, co? V některých ohledech však pokračování svého předchůdce kopíruje až příliš. Například opakovaný motiv těhulky nebo nemlich to samé vypořádání se s krokodýlem zavání spíš opakováním již viděného.

Největší invence „Black Water: Abyss“ oproti jedničce tkví v tom, že do hry přimíchává ještě jeden hororový subžánr – jeskynní horor. Spekulace o tom, zdali se krokodýlové objevují v podobných jeskynních systémech, přenechám někomu, kdo na rozdíl ode mě s oblibou listoval v přírodopisných knihách. Jakkoliv je taková diskuze nepochybně na místě v případě, kdy se snímek snaží působit realisticky, čistě z filmového hlediska se jedná o docela rozumný posun.

Mimoto „Black Water: Abyss“ přihazuje také zbytečný milostný trojúhelník, který tu vlastně nehraje moc velkou roli a jen samoúčelně prodlužuje stopáž o pár minutek. V neposlední řadě pak také dvojka obrací způsob, jakým se postavy dostanou do nesnází a jak se zachovají. V jedničce se chudáci ve svízelné situaci ocitli ne vlastní vinou a souhrou blbých náhod a pak se začali chovat jak blbci.

Oproti tomu ve dvojce si za prekérní situaci postavy mohou vlastně samy, protože si zbytečně hrály na dobrodruhy. Ještě bych bral, že se někdo rozhodně prozkoumat neznámou jeskyni. Nechápu nicméně, proč s sebou na výpravu berou i lidi, kteří s tím nemají moc zkušeností a navíc o tenhle druh zábavy ani nestojí, a ještě méně chápu, proč tam lezou v momentě, kdy se na oblast žene velká bouřka. Tu borci odbudou slovy, že je bouře určitě mine, a vlezou dovnitř. No, a pak se diví, že se jeskyně začne zatápět. Stoupající voda pak samozřejmě vyhovuje i nově příchozímu krokodýlovi. Dobrodruhům naopak těžce nevyhovuje to, že původní cesta zpátky se – pozor, přijde překvapení – zavalila. Na druhou stranu výpravu trochu šlechtí, že na rozdíl od blbek v jedničce nesedí jen na prdeli a okamžitě se pokouší něco vymyslet.

Black Water: Abyss (2020)

Dle pravidel survival hororu se samozřejmě posere prakticky všechno, co se posrat může, a krokodýl bez oběda naštěstí nezůstane. Což je dobře, protože se vlastně jedná o nejsympatičtější postavu. Bohužel se „Black Water: Abyss“ nevyhne částečně pozitivnímu konci, kdy alespoň někdo musí přežít. Záchrana z jeskyně mi ovšem přišla hrozně odfláknutá. Výprava se i přes krokodýla pokusí jít nazpět – najde zával. Potom se pokusí pokračovat v jeskyni dál – najde jen slepou chodbu. Když už to vypadá, že je všechno v prdeli, tak si najednou všimnou díry, že hele, támhle by to šlo, jeb ho a jsou venku. Ach jo. No, a když tedy film nechá některé dobrodruhy vylézt, tak na záběr přilepí ještě úplně zbytečné a samoúčelné finále s dalším útokem krokodýla.

Black Water: Abyss (2020)

„Black Water: Abyss“ určitě není špatný film. Traucki má se žánrem dost zkušeností a ví, jak by měl udělat nějaké napětí. Řemeslo v ruce má, což výsledku nepochybně pomáhá a vlastně to i v kombinaci s atraktivním prostředím stačí k tomu, aby se dal výsledný snímek v pohodě zkouknout. Nic to však nemění na skutečnosti, že si „Black Water: Abyss“ zasloužilo pečlivější scénář. Ten totiž platí za největší nedostatek a výsledek táhne dolů.


Black Water (2007)

Black Water (2007)

Země: Austrálie
Rok vydání: 2007
Žánr: survival / natural horror / ozploitation

Originální název: Black Water
Český název: Krvavá laguna

Režie: David Nerlich, Andrew Traucki
Hrají: Diana Glenn, Maeve Dermody, Andy Rodoreda

Hrací doba: 90 min

(Budou velké spoilery.)

Hororové filmy nás pravidelně přesvědčují o tom, že by člověk neměl jezdit někam do divoké přírody, obzvlášť když o tom ani nikomu neřekne. Možností, jak se tu dá bídně zdechnout, se nabízí celá řada. Třeba zde můžete potkat bandu zmutovaných buranů, kteří zrovna dostali chuť na guláš z lidského masa, a vaše kýta se jim jeví jako adekvátní ingredience. Lidožrout představuje nebezpečí i v „Black Water“, tentokrát se ovšem jedná o trochu jinačího nezbedníka.

Australský kousek „Black Water“ se totiž nerozhodl jít cestou krvavého hororového masakru, v němž sviští sekery vzduchem a končetiny odlétávají do všech světových stran. „Black Water“ dává přednost spíš realističnosti a uvěřitelnosti. Jedná se o survival horor, jehož stěžejní část se odehrává na malém prostoru. Oč skromnější je však místo, o to hutnější a hustější atmosféra se tu dá vytvořit.

Ústřední trojici „Black Water“ tvoří manželé Adam a Grace a s nimi ještě Lee, sestra druhé jmenované. Tihle tři se společně vydají na dvoutýdenní prázdniny, během nichž každý den dělají něco jiného. První den se vydají na krokodýlí farmu – záhy se ukáže, že šlo o docela stylovou volbu.

Druhý den se totiž naše trio rozhodně vyjet s průvodcem si zarybařit na řeku. Jak ale jistě správně tušíte, výlet se krutě posere. Jakmile výletníci zastaví, aby nahodili udice, loďku jim převrátí krokodýl a pro jistotu rovnou zabije i průvodce. Ostatní horko těžko zvládnou vylézt na strom a… a dál jsou pěkně v hajzlu…

Situace je následující: tři zoufalci dřepí na stromě a pod nimi ve vodě krouží krokodýl, který sice zabil průvodce, ale zjevně by si ještě něco respektive někoho k snědku dal. Loď se nachází jen o pár metrů daleko, ale převrácená a do vody se navíc člověku moc nechce, když tam plave přerostlá ještěrka s velkými zuby. Mobil se samozřejmě rozbil a nikdo neví, kam naše trojice odjela, tudíž je nikdo nemůže jít hledat, natožpak najít. Všude okolo je australská divočina. Jedna věc se nicméně musí nechat – chtěli dobrodružství, dostali dobrodružství.

V tomhle ohledu se jedná typický survival horor a „Black Water“ také trpí na obligátní nedostatky daného subžánru. Hrdina nebo hrdinové se někde zaseknou a na tom jednom místě bojují s nepřízní přírody a snaží se přežít. Nic víc se tam neděje. Premisa, která na celovečerní film vydá horko těžko, a aby fungovala, musí snímek vědět, jak z minima vytřískat maximum napětí. Jinak se z toho stane plytká nuda.

„Black Water“ v tomto ohledu funguje relativně uspokojivě a daří se mu výrazněji nenudit. Byť si samozřejmě musí vypomáhat klasickou berličkou survival hororů, a sice že se totálně dojebe všechno, co se jen trochu může dojebat. Kdyby měli hrdinové jen trochu kliku, tak by film mohl skončit mnohem dřív. A v případě „Black Water“ by se chtělo dodat, že by film pravděpodobně mohl skončit mnohem dřív i v případě, kdyby se naše ústřední trojice chovala jen trochu racionálně a s rozumem. V tomhle snímek přejímá i klišé celého hororového žánru, tedy že se postavy chovají jak kreténi.

Black Water (2007)

S tímhle aspektem musí divák tak trochu počítat, když se kouká na horor, ale občas mě debilní chování postav točí tak moc, až je to přes čáru. „Black Water“ na tuhle čáru bohužel místy naráží. Frajeři sedí na stromě a pár metrů je převrácená loďka. Někde okolo sice plave krokouš, ale víš jak, něco by se vymyslet dalo. Někdo po stromech odleze dál a začne plácat do vody, aby hajzlíka odlákal, a zbylí dva třeba otočí loďku, hupsnou do ní a hurá do civilizace.

Tady ne. Jsou tam dvě ženské a ty se okamžitě začnou chovat jak naprosté krávy. Frajer má nápady a snaží se vymyslet řešení, ale ony se zaseknou a chtějí jen dřepět na větvi, dokud je někdo nenajde. Marně se jim chudák Adam snaží pomocí argumentů vysvětlit, že je nikdo najít nemůže, když nikdo neví, kde jsou. Nic. I s tím krokodýlem by se nejspíš dohodl snáz. Na druhou stranu cením, že herec Andy Rodoreda dokázal tak přesvědčivě kroutit hlavou, obracet oči v sloup a podat výraz „jste pizdy, ale nechci se hádat, protože seš moje stará“.

Black Water (2007)

Jasně, když je člověk rozvalený u televize, tak se to dobře kecá, ale tady mi skutečně přišlo, že velkou část celého dramatu si holky způsobují samy. Obzvlášť to vyniká vedle chudáka chlápka, jenž přemýšlí a chce situaci nějak řešit. No, nakonec to dopadne tak, že když už se blíží noc, tak se o záchranu pokusí sám a zdechne u toho, takže ty dvě pipky nakonec stejně do vody vlezou a začnou tam běhat křížem krážem, i když do ní předtím nechtěly ani za zlaté prase.

Když tohle přežijete, tak je „Black Water“ vlastně docela fajn. Napětí se místy daří vytvořit, nastínit bezvýchodnou situaci taktéž. Zápletka se snaží držet při zemi a sází na realističnost (plus za to, že se točilo s živým krokodýlem a využívaly se primárně praktické efekty), což tak nějak koresponduje s definicí survival subžánru, zároveň je ale nebezpečí dostatečně hororové – na rozdíl od bijáků, kde někomu uvízne noha a on se ji pak devadesát minut snaží vyprostit. Jako jednohubka poslouží.

Black Water (2007)


Let It Snow (2020)

Let It Snow (2020)

Země: Ukrajina / Gruzie
Rok vydání: 2020
Žánr: survival / slasher

Originální název: Let It Snow

Režie: Stanislav Kapralov
Hrají: Ivanna Sakhno, Alex Hafner, Tinatin Dalakishvili

Hrací doba: 86 min

(Budou velké spoilery.)

Na „Let It Snow“ jsem se docela těšil. Někde vzadu – a nemyslím zrovna v zadku – jsem tak nějak tušil, že to asi není úplně oprávněné a že výsledek ani zdaleka nebude tak dobrý, jak bych si přál, ale z nějakého důvodu jsem se rozhodl, že tentokrát budu optimista a budu doufat, že se z toho skutečně vyklube povedená žánrovka. Nevyklubala.

Ve světle toho, jak skutečný výsledek vypadá, to bude znít hrozně naivně, ale myslel jsem si, že by z „Let It Snow“ mohl vylézt slušný zimní slasher. Zasněžené hory a vrah na sněžném skútru se sekerou v ruce – z toho by se podle mě dala vysekat slušná naháněčka, kdyby se toho ujal nějaký talent. Jenže tady nebyl talent. Dokonce tu ani nebyla vůle něco takového udělat. „Let It Snow“ se totiž v reálu nese v docela odlišném duchu než v tom slasherovém.

Můžete se zeptat, jak se mi povedlo dojít k takové blbosti, že jsem od „Let It Snow“ očekával něco jiného, než čím ve skutečnosti je, ale na tom vám mohu odpovědět velice lehce: trailer. Upoutávka totiž slibuje něco, čemu se výsledný snímek neblíží ani zdaleka. Dle traileru to vypadá na slasher v ostrém tempu. Jak se ale při sledování ukáže, do té minuty a půl se podařilo narvat všechny, ale fakt bez přehánění všechny jen trochu akčnější záběry z celého filmu. Do minuty a půl. Zbytek stopáže pak kromě obligátního intra tvoří už jen roztahané záběry na to, jak se jedna cuchta plahočí zasněženou pustinou a občas tam potká vraha na skútru. Který ji nechá být.

Hele, nechápejte mě špatně. Nevadí, že „Let It Snow“ je ve finále o něčem trochu jiném, než jsem si v předstihu představoval (ačkoliv pojeb za zkurveně zavádějící upoutávku si to teda furt zaslouží). Neskutečně mě ale točí, že z toho vylezla taková nuda, navíc plná nesmyslných kiksů. Věci se mají asi následovně:

Představte si sjezdovku v Gruzii. Na tu se z nějakým způsobem dostane malá holka, již omylem srazí nějací turisté. Namísto pomoci radši zdrhnou a malou tam nechají chcípnout. Po třech letech je oblast uzavřená, protože se v ní pravidelně ztrácejí lidi. Do nedalekého hotelu (ten se jen tak mimochodem jmenuje Gruzínský ski hotel, haha) nicméně dorazí dvojice arogantních amerických snowboarďáků, kteří si horu chtějí sjet stůj co stůj a na výzvy ohledně nebezpečí reagují tak, že právě tohle hledají. Dle očekávání zmiňovanému vrahovi na skútru neuniknou – jakmile se tu nechají vysadit vrtulníkem, začne konat své dílo…

Let It Snow (2020)

Teda, vlastně nezačne. Vraha ani jednou (!) za celý biják neuvidíme v akci. Jen tam tak trapně jezdí okolo. Chlápka navíc zajme hned po minutě, takže po zbytek filmu už jen sledujeme holku, jak se plahočí po gruzínských horách. Příroda docela hezká, ale tak to je tak všechno, co „Let It Snow“ může nabídnout. Na horor kurevsky málo. Na survival rovněž.

Nyní několik slov ke zmiňovaným přešlapům. Borka si tam vykračuje v třeskuté zimě bez rukavic; omrzliny by musela mít takové, že by jí ty hnáty upadly, natožpak aby s nimi dokázala cokoliv dělat. Zdechnout by po cestě musela hned několikrát (a ne přičiněním vraha), ale i v momentě, kdy opravdu měla jakoby chcípnout, tak nechcípne. Zasraný terminátor. Ještě nepochopitelnější mi ovšem přišlo chování zabijáka, jenž měl spoustu příležitostí oběť sejmout, ale pokaždé se na to z nějakého důvodu vysral. Dám několik příkladů:

Let It Snow (2020)

• Vrah stojí tváří v tvář oběti. Zamává jí klíčky od druhého skútru před očima a odjede.
• Vrah a oběť na sebe čumí na vzdálenost nějakých padesáti metrů. Holka začne ještě jak pominutá. Vrah se otočí a odjede.
• Holka zdrhá před vrahem. Střih. Holka se probere ležící na zemi a vrah nikde.
• Holka zdrhá před vrahem, který ji už už dohání na skútru a napřahuje se sekerou k úderu. Střih. Holka padá z kopce. Střih. Holka se probere ležící na zemi a vrah nikde.

Prostě hrozný. Stejně jako finální rádoby šokující odhalení, kdo že je to ten vrah. Mně osobně to bylo jasné okamžitě a myslím, že zabijákova skutečná totožnost musela překvapit snad jen… ty vole, to nemohlo překvapit nikoho, protože to bylo naprosto jasný, nikdo jiný by absolutně nedával smysl.

Let It Snow (2020)

Všehovšudy se tedy jedná o strašnou blbost, s níž nemá cenu ztrácet čas. Na „Let It Snow“ jsem nenašel nic pozitivního, co by se dalo pochválit. Naopak jsem se u sledování nudil, rovnou házel facepalmy, případně vypadal stejně zoufale jako holka na fotce nad tímhle odstavcem. Ani jedno z toho není pro film dobrou vizitkou. Palec dolů.


Crawl (2019)

Crawl (2019)

Země: USA
Rok vydání: 2019
Žánr: natural / survival horor

Originální název: Crawl
Český název: Kořist

Režie: Alexandre Aja
Hrají: Kaya Scodelario, Barry Pepper

Hrací doba: 87 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Francouzský režisér Alexandre Aja se do hororových análů zapsal hned zkraje své kariéry, kdy vytvořil dva velmi silné filmy. Krvák „Haute tension“ se výrazně postaral o popularizaci vlny francouzského brutálního hororu známé jako new french extremity, odkud později vzešly i ceněné počiny jako „Ils“, „Martyrs“ nebo „Raw“. Jeho verze „The Hills Have Eyes“ pak ukázala, jak by se měly dělal hororové remaky. Šlo o jeden ze vzácných případů, kdy předělávka dalece předčila svou předlohu, a tuhle variaci na řádění pouštních zmutovaných kanibalů dodnes považuji za nejspíš nejlepší hororový remake. Což vám klidně může připadat jako dost silné tvrzení, ale tady je podle mě na místě.

S dalšími snímky začal Aja uhýbat od hororu a čistokrevná už byla snad jedině „Piranha“ z roku 2010. Když se tedy ukázalo, že se letos zase jednou vrátí ke královskému žánru, očekávání prudce vyletěla nahoru. Nešlo však o jediný důvod. Podobně jako u „Piranha“ se totiž Aja opět vrhl na ekohoror, což je dnes již prakticky mrtvý subžánr. Populární jsou duchařiny; věci jako slashery nebo zombies jsou držáky, které vznikají průběžně pořád, i když třeba někdy v menší kadenci. Vidět v posledních letech na plátnech kin vraždící zvířata je ale naprostý svátek.

Ekohorory velmi často pracují s nějakou mutací, díky níž se zvířata stanou agresivnější a začnou mordovat, co jim vleze do cesty. „Crawl“ tak ale nečiní a vydává se spíš cestou reálnosti a uvěřitelnosti. Příběh filmu by se vlastně klidně mohl stát a svým způsobem se vlastně i stal, protože snímek je volně inspirován událostí, která se stala v roce 2018 během hurikánu Florence.

Hurikán hraje zásadní roli i v „Crawl“. Živel se blíží na Floridu a oblast je evakuována. Naše hlavní hrdinka Haley ani její sestra se ovšem nemohou spojit se svým otcem, a tak se Haley rozhodně do evakuované zóny narychlo vjet a zkontrolovat, jestli se fotříkovi něco nestalo. V bytě jej nenajde, takže se vydá do jejich bývalého domu, kde papínka skutečně najde. V ne moc dobrém stavu ve sklepě. Trochu jej totiž pocuchal aligátor, který sem vlezl nějakou rourou a dál čeká na svůj oběd. Otec s dcerou zůstanou uvězněni za trubkami, zatímco venku zuří přívalový déšť a voda ve sklepě začíná rychle stoupat, stejně jako počet aligátorů v okolí.

Jak vidno, „Crawl“ je spíš komorní záležitostí, ale vůbec to nevadí, jelikož se pořád něco děje a hrací doba není dlouhá. Naštěstí se film s výjimkou jedné asi minutové scény obešel bez rodinných usmiřujících pindů a většinu doby se nekompromisně bojuje o přežití s aligátory i vodním živlem. „Crawl“ si vedle ekohororu výrazně bere i prvky survival hororu, pro nějž je typický malý počet postav bojujících na pokraji sil o holý život. Okolnosti ale přidávají další a další překážky, což se děje i zde. Když už se podaří aligátora odlákat, objeví se druhý. Když se podaří dostat k alternativnímu východu, je zablokovaný. Když se konečně podaří vylézt ze sklepa, už je venku tolik vody, že nejde použít auto. Když se povede sehnat loď, akorát se protrhne hráz a přílivová vlna hodí dvojici zpátky do baráku, kde opět začíná honička s hladovými plazy.

Crawl (2019)

Tohle vrstvení událostí a co největší pech postav mě nijak neštval, s tím se u survivalu vlastně počítá. Stejně tak mi překvapivě nevadili ani CGI aligátoři, byť v některých záběrech bylo poznat, že jsou umělí. Jinak ale „Crawl“ navzdory poměrně skromnému rozpočtu (13,5 milionu dolarů) vypadá dost dobře a vůbec není znát, že Floridu ve skutečnosti supluje Srbsko, kde natáčení probíhalo.

Co mi ale trochu vadilo, byla nesmrtelnost hlavních postav, což značně nabourává onu tezi o reálnějším přístupu. Dcera i otec v pohodě přežijí hned několik kousnutí aligátorů. Fotr má celý film otevřenou zlomeninu na noze, a přesto později chodí a ještě nese psa, a když mu aligátor na férovku utrhne ruku, tak ani to jej nijak zásadně nerozhází. Jednoduše si pahýl zaškrtí a dál pokračuje v cestě za záchranou. Paradoxně všichni ostatní kromě hlavních dvou charakterů, kdo se v „Crawl“ objeví, zdechnou prakticky okamžitě a poslouží jen jako maso pro aligátoří žaludky, aby byly alespoň nějaké oběti. Ale když nic jiného, aspoň se díky tomu objeví něco krve a také se díky tomu lépe daří vzbudit dojem, že aligátoři nejsou jen budoucí kabelky, ale skutečně představují nebezpečí a není radno si s nimi zahrávat. Trochu škoda mi nicméně přijde, že vše nakonec skončí happyendem, minimálně fotr nebo pes zařvat mohli (u holky bylo jasné od začátku, že to dá). Což zamrzí o to víc, že i drsnější rozuzlení prý ve hře bylo.

Crawl (2019)

Ve filmu mě dále hodně překvapily lekačky, což není prvek úplně typický pro nastíněné subžánry. Zde jsou nicméně pevnou součástí. Ve většině hororů jsou jump scary řešené tak, že se všechno ztiší a zdánlivě zklidní, aby byl jejich účinek větší, ale to má za následek, že je prakticky vždycky čekáte a nepřekvapí vás. Navíc jde o docela ohranou taktiku. „Crawl“ na to jde ale jinak, nějaký build-up pro lekací moment vůbec neřeší a bafne to na vás bez jakéhokoliv upozornění, díky čemuž jsou ty lekačky mnohem překvapivější a tím pádem i účinnější. Zejména u prvních dvou jsem kurva nadskočil jak už dlouho ne.

Celkově mi „Crawl“ přijde jako fajn biják. Není to žádný zázrak, ale rozhodně je dost zábavný. Naoko se sice snaží držet reality, ale v některých ohledech je dost přepálený. Mně osobně to však nesralo. Převážily dobré dojmy z adrenalinové jízdy, kde není čas klást otázky nebo přemýšlet, protože se buď topíte, anebo po vás jde hladový plaz. Nemá cenu z toho dělat něco zvláštního, nejde o nic víc než kravinu aligátořinu na jedno podívání, ale i ta může být udělána důstojně. A „Crawl“ podle mě takové je. Příjemný biják.

Crawl (2019)