Archiv štítku: demo

Lamp of Murmuur – The Burning Spears of Crimson Agony

Lamp of Murmuur - The Burning Spears of Crimson Agony

Země: USA
Žánr: raw black metal
Datum vydání: 26.3.2020
Label: selfrelease

Tracklist:
01. A Burning Spear to the Heart of Dawn (Part I)
02. Meditating in the Poisonmists
03. A Burning Spear to the Heart of Dawn (Part II)
04. Eternally Banished to Agony

Hrací doba: 24:21

Odkazy:
bandcamp

Nedávno jsem zaznamenal britský label Death Kvlt Productions, který se soustředí na vydávání černé metalové primitivity. Mezi zvučnější jména, která label neperiodicky hostí, patří třeba Autokrator. Většinu prostoru však věnuje novějším projektům, které si striktně hoví v lo-fi zvuku a black metalu druhé vlny.

Vedle kvalitních projektů jako Sadisme nebo Mal du siécle sem patří i Lamp of Murmuur. Washingtonský one-man-band pracuje se dvěma polohami – s black metalem navazujícím zejména na americkou zetlelost. V druhém případě jsou to ambientní plochy, které si půjčují temné aspekty z temného dungeon synthu. Z black metalu jde slyšet například raný Leviathan a hnusnější Judas Iscariot. Z ambientu pak smrdí pásky z katalogu Les légions noires nebo třeba nemetalové předehry od Demoncy.

Demo „The Burning Spears of Crimson Agony“ představí obě hudební spektra. Více se však věnuje black metalu, který navzdory špinavému zvuku a zpátečnickému přístupu není vůbec pitomý. Lamp of Murmuur i navzdory oddanosti fundamentální absurditě žánru tvoří dlouhé a rozmanité kompozice, které dokážou překvapit změnami v rytmech, riffy i vokálem. Dvě poslední zmíněné složky táhnou hudbu nejvíce. Riffy jsou místy atmosférické. Vzápětí se však chytře překlápí do dřevitých poloh. Vokál nejčastěji sází na tradičně zastřený blackmetalový ryk. Místy jej však obmění modernější ztrápené halekačky nebo attilovské nápěvy.

Díky kvalitně odvedeným dílčím aspektům tak „The Burning Spears of Crimson Agony“ dokáže i navzdory šablonovitosti zapůsobit. Památných momentů je zde dost. Lze zmínit třeba druhá polovina „A Burning Spear to the Heart of Dawn (Part II)“, ve které se zničehonic utne chaotická sypačka, skladba se překlopí do primitivní polky a na tu vzápětí naváže ambientní kytarová vyhrávka doprovázená sklíčeným polo-zpěvem. Plusem je i vyvážený zvuk – dostatečně čitelný, ale dost hnusný na to, aby posluchače obestřel správně hnusnou aurou.

První a druhou část „A Burning Spear to the Heart of Dawn“ od sebe dělí ambientní mezihry, které sice nezapůsobí stejnou silou jako dlouhé skladby. Nedá se však říct, že zde své opodstatnění nemají. Lamp of Murmuur to s ambientem umí. Dokazují to třeba počinem „Cursed Deambulations of the Nocturnal Entities“, na kterém pomocí syntezátorů přetváří svůj předchozí materiál do umírněnější polohy. Skladby „Meditating in the Poisonmists“ a „Eternally Banished to Agony“ působí spíše jako ochutnávky, a v tomto ohledu fungují dobře. První zmíněná připomene synthy ze soundtracků herní série „Blood Omen“; druhá zakončuje demo kolísavou melodií chátrajícího piana.

Projektů podobných Lamp of Murmuur je po kokot. Jen málo se jich pro tristní nedostatek hudebního charakteru ale vyplatí sledovat. Lamp of Murmuur do té trochy patří a „The Burning Spears of Crimson Agony“ slouží jako krátký, ale úderný úvod do kapelního katalogu.


A Binding Spirit – A Binding Spirit

A Binding Spirit - A Binding Spirit

Země: Německo
Žánr: black metal
Datum vydání: 3.1.2020
Label: selfrelease

Tracklist:
01. A Binding Spirit

Hrací doba: 14:38

Odkazy:
bandcamp

Není to zas tak dávno, co jsem zde hovořil o minialbu „A Nocturnal Emanation“ od německého projektu Zalmoxis. Šlo o hodně vydařený kousek, který si i po napsání recenze s chutí pouštím, což se moc často nestává, protože ve většině případů si chci dát od nahrávky nějaký oddech po intenzivním poslechu, jehož je pro sepsání dojmů k veřejné prezentaci třeba. I proto vám tuhle nahrávku můžu rozhodně doporučit; pokud jste předtím recenzi minuli, určitě si „A Nocturnal Emanation“ sežeňte (a v ideálním případě si u toho nalistujte i ten článek).

Mimo jiné jsem ve zmiňované recenzi debatoval o tom, kdo Zalmoxis stojí. Jde o muzikanta, jenž si říká Entheogen nebo také Stulpert nebo také STLPRT. Vedle Zalmoxis má na svědomí řadu dalších projektů, z nichž některé jsou rovněž velmi dobré a prakticky všechny jsou alespoň trochu zajímavé. A Binding Spirit je jedním z nich a společně se Zalmoxis mě z Entheogenovy tvorby zaujal asi nejvíc.

Snad to bude i tím, že A Binding Spirit se se svým zvukem asi nejvíce blíží soundu Zalmoxis na „A Nocturnal Emanation“ (které představovalo značný posun oproti dřívějším demosnímkům) – na rozdíl od dalších projektů Ås a Fortress of the Olden Days, které už přinášejí odlišný náhled na black metal. Rozdíly mezi Zalmoxis a A Binding Spirit jsou podle mě spíš kosmetické – bezejmenný demosnímek A Binding Spirit není tak výpravný a variabilní, také zní trochu zastřeněji. Přesto není problém nalézt společné jmenovatele s „A Nocturnal Emanation“.

Tuto podobnost nicméně nevnímejte jako něco negativního. „A Nocturnal Emanation“ bylo super a „A Binding Spirit“ je taktéž super. Jedná se o čtvrthodinu podzemního black metalu s lákavou obskurní atmosférou a silnou evokativní aurou. Nejde nicméně o nějakou garážovou zběsilost, jejíž kvality končí u syrového zvuku a undergroundového ladění celého materiálu. „A Binding Spirit“ má výrazné momenty, celou skladbou se proplétá výborná kytarová linka a celkově jde o záležitost, která je po kompoziční stránce zvládnutá na jedničku. Entheogen dokáže i v rámci A Binding Spirit nabídnout dost zajímavého na to, aby posluchače udržel ve střehu.

Stejně jako u „A Nocturnal Emanation“ tedy mohu říct, že také „A Binding Spirit“ jsem točil intenzivně a s velikou chutí. Na to, že se jedná pouze o jedinou čtvrthodinovou píseň, v sobě tenhle demosnímek skrývá až nečekaně hodně k průzkumu a posléze i k vychutnání. Podobně lze hovořit i o trvanlivosti nahrávky – „A Binding Spirit“ snese mnohem víc poslechů, než by člověk asi očekával od prvního a navíc poměrně krátkého demosnímku. Už jen tohle samo o sobě svědčí o tom, že Entheogen fakt umí.

Entheogenova muzika mě dost zaujala, přičemž právě projekty Zalmoxis a A Binding Spirit se mi z jeho tvorby trefily do noty nejvíce (a klidně i v tomhle pořadí, což ale neponižuje kvality A Binding Spirit). I když je pravda, že Ås jsem prozatím zkoušel jen dost letmo. Doufám akorát, že si Entheogen svou formu brzo neodpálí a nenaředí svůj nepochybný talent ve zbytečném množství rychle vydávaných nahrávek. Letos už totiž stihnul poslat tři počiny – kromě dvou dokola omílaných ještě full-length „Verlassenheit“ pod hlavičkou Fortress of the Olden Days. Méně je někdy více. Ale to už asi zbytečně sýčkuju, poněvadž doposud jsem maximálně spokojen. Uvidíme, zda to budu moct tvrdit i po hlubším poslechu „Verlassenheit“, které bych zde chtěl v dohledné době rovněž představit…


Czernina – Shed

Czernina - Shed

Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 9.6.2019
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Intro
02. The Greater Our Shadow Becomes
03. Harlot’s Dance
04. The Blackest Filth
05. Carousal with States of Morality

Hrací doba: 29:49

Odkazy:
bandcamp

K recenzi poskytl:
Czernina

Czernina je docela nová polská formace, která v loňském roce vydala svůj první demosnímek s názvem „Shed“. Letmý poslech mě sice na lopatky nepoložil (popravdě řečeno mě v prvních dojmech mnohem víc zaujal obal, který svou atmosféru má), ale nakonec jsem se rozhodl dát demíčku šanci a představit jej tu i v recenzi. K tomu se „Shed“ hodí i z toho důvodu, že se nejedná jen o nějaký kratičký štěk, nýbrž o rovnou půlhodinový materiál, což je na demo poměrně slušná porce. Kdyby Czernina svou prvotinu označili rovnou za full-length, mě osobně by to vůbec neuráželo, protože i po zvukové stránce zní „Shed“ obstojně (rozuměj: špína tomu nechybí, což je samozřejmě plus, ale všechno je v pohodě slyšitelné a rozpoznatelné, takže nejde o neučesanou garáž, která jakoukoliv zvukovou úpravu neviděla ani z rychlíku).

Docela má mě zaujal i název skupiny. Czernina je totiž v polském jazyce název polévky vyráběné z kachní krve (případně prý lze použít i slepičí, králičí nebo vepřovou krev) a drůbežího vývaru. V překladu ono slovo znamená „černá polévka“. Zajímavé navíc je, že pokrm měl v Polsku v devatenáctém století i jakousi kulturní úlohu. Když muž žádal dívku o ruku a jeho žádost byla přijata, byla mu u rodinného stolu naservírována právě tato polévka. V případě odmítnutí dostal polévku bez kachní krve. Czarnina díky tomu hrála i roli ve slavném díle „Pan Tadeusz“ od polského básníka Adama Mickiewicze.

Czernina mi dopředu slibovali, že hoblují mix devadesátkového black metalu, ohavného sludge a syrového punkového přístupu. Přístup muzikantů ke hraní posoudit neumím, takže jim budu muset věřit. Sludge se na „Shed“ projevuje hlavně skrze řvaný vokál, možná trochu i skrze trochu nabasovaný zvuk nahrávky a občas i hudebně. Black metal nicméně pocitově hraje prim, přičemž se dá do určité míry souhlasit i s tím časovým ohlédnutím, protože některé postupy na poslední desetiletku minulého století nechají vzpomenou. Přijde mi ovšem, že přístup ke kompozici (a nakonec i vlivy sludge) odkazuje spíš na pozdější fáze žánru, tudíž bych to určitě nenazýval 90‘s black metalem.

Kompozice Czernina jsou spíš delšího rázu. Jedinou výjimkou budiž ani ne čtyřminutová „The Blackest Filth“, která uhání neurvale kupředu, a jestli se někde ve větší míře projevuje punk, pak právě v ní. Ne náhodou mi z celého dema přijde nejméně zajímavá.

Skladby „The Greater Our Shadow Becomes“, „Harlot’s Dance“ a „Carousal with States of Morality“ už se snaží o vrstevnatější kompozici, nějakou myšlenku a snad i hlubší atmosféru. V dílčích momentech se tato snaha setkává s úspěchem. Czernina ze sebe dokázali vypotit i pár vcelku dobrých nápadů, s nimiž jemnocit posluchače neurazí. Skutečně skvělé nebo snad pamětihodné momenty tomu ovšem schází a silnější zaujetí se nedostavuje.

Poláci udržují rozumnou laťku prakticky po celou dobu a vlastně nedělají nic moc špatně. Stejně tak ale nepředvádějí ani nic nadstandardního. Jejich tvorba se poslouchat nepochybně dá, ale nějak jsem k tomu nenašel žádný pádnější důvod. Jedná se sice o důstojnou prvotinu, ale podobných slibných demosnímků vycházejí tuny a „Shed“ mezi nimi nijak nevyčnívá. Na pár poslechů tedy ok, ale pokud tyto poslechy budete věnovat něčemu charismatičtějšímu a osobitějšímu, asi uděláte lépe.


Poroniec – Demo

Poroniec - Demo

Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 8.1.2019
Label: selfrelease

Hrací doba: 14:46

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Against PR

Poroniec patří k těm kapelám, které není nutné nijak zásadně představovat. Prostě a jednoduše jde o další začínající formaci. Pochází z Polska, v sestavě najdeme nějaké dva kořeny, kteří jsou z hlediska hráčských zkušeností evidentně nezajímaví, a před sebou máme jejich pilotní demosnímek zcela originálně nazvaný „Demo“. Nic před ním a zatím ani nic po něm.

Úvodní „Zaległości“ začíná krátkým klavírním intrem. A nejen ona. Jak jsem hned vzápětí zjistil, i zbylé dva songy „Codzienności“ a „Niedorzeczności“ otvírá krátké klavírní intro. Podobně si určité sladěnosti můžete povšimnout i v názvech jednotlivých stop. Obojí svědčí o nějaké promyšlenosti a snaze dát i demosnímku určitý tvar a odpovídající vyznění.

V předstihu jsem tak trochu čekal, že půjde o nějakou ortodoxní rubačku, proto mě překvapilo, jak demo zní, a to myslím hudebně i zvukově. Nečekejte žádný demáčový zvuk, nahrávce lze toho z technického hlediska vyčítat asi máloco, protože její sound snese i přísnější parametry. Až mi to skoro přijde škoda, že to nešumí a zvuk není jak z prdele, haha.

Na druhou stranu, k tomu, co se Poroniec rozhodli hrát, to není zas tak od věci. Jejich black metal je dost čitelný a co do struktury poměrně učesaný. Poláci se nebojí ani melodií a právě ty jsou na demu asi tím nejlepším, protože v některých případech jsou ty melodické kytarové motivy opravdu dobré a i tady můžeme prohlásit, že to snese přísnější parametry. V pasážích, kdy se jen riffuje, to nijak pamětihodné není, ale ty stěžejní nápady ukazují, že Poroniec něco umějí.

Budeme-li se bavit o konkrétních písních, asi nejznatelněji jsou ty dobře udělané melodie slyšet v „Zaległości“. Něco do sebe má ale také „Niedorzeczności“, v níž se objeví i nějaké to „zaříkávání“. Prostřední „Codzienności“ mi z celého dema přijde nejslabší a jako jediná mi v paměti nijak neutkvěla.

Celkově bych řekl, že muzika Poroniec by mohla zaujmout posluchače, jimž se líbila poslední deska Deus mortem. Jisté zalíbení by tu mohli nalézt i příznivci kapel jako Blaze of Perdition nebo Mgła. Hloupé to rozhodně není už nyní a v budoucnu by to teoreticky mohlo být i zajímavé. Klidně si dokážu představit, že pokud by Poroniec dostali prostor v éteru, mohla by jejich popularita výrazně růst podobně jako u posledních dvou zmiňovaných skupin.


Black Spirit – Behind the Light That Fades

Black Spirit - Behind the Light That Fades

Země: Španělsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 2.2.2019
Label: Infinite Night Records

Tracklist:
01. Behind the Light That Fades
02. The Descent
03. The White Dyed Black
04. Mystical Infinity

Hrací doba: 19:39

Odkazy:

Udržet si v současné nadprodukci vydání přehled není žádná sranda a ještě větší kumšt je sledovat demo nahrávky nových kapel a vybírat ty se skutečným potenciálem. Je to sice primárně otázka času a (přísné) selekce, ale svou roli hraje i štěstí. Povedené demo určitě potěší každého srdcaře a myslím, že je velice příjemné sledovat kapely od jejich počátků, jak se vyvíjejí a mění, zvlášť pokud se jim podaří z počáteční jiskry vykřesat něco mocného. Tuším, že tohle by mohl být případ španělské, jednočlenné kapely Black Spirit.

Druhé, letošní demo „Behind the Light That Fades“ jsem si pustil náhodou poté, co jsem se omylem ukliknul, ale nechal jsem nahrávku běžet a krátce po skončení intra jsem musel poslechu věnovat veškerou pozornost. Z letmého zdání produkují Black Spirit surový black metal, jakého bylo vždy všude plno, jenže zdání, jak víme, často klame. Zdejší materiál totiž s přehledem překonává dnes tak přemnožené unholy vampyric sračky, co s diletantskou „raw produkcí“ recyklují primitivní riffy béčkových kultů.

Celkově vás čeká 20 minut poctivě zpracované blackmetalové temnoty. Black Spirit by bylo asi vhodnější přiřadit k současným a neméně povedeným jménům jako Endalok, Sorguinazia, Délirant, Celestial Grave, případně k těm „lepším“ kapelám vydávaných Signal Rex, Harvest of Death nebo Black Gangrene Productions. Zdejší protagonista žánr určitě nenapodobuje jen z nějakých fádních pohnutek, ale skutečně jím dýchá a dokáže hudebně, s posvátnou úctou a nezbytnou dovedností, vyjádřit to hnusné temno, které je obsaženo uvnitř (a mimo) nás. Ostatně black metal je k tomuhle výjimečně vhodné médium. Sice se vám nejspíš bude při poslechu Black Spirit honit hlavou jedno přirovnání za druhým, ale dojde-li na lámání chleba, tak prostě rozhoduje autenticita a schopnost v posluchači něco zanechat. Chuj s tím, je-li to provedeno neoriginálně či nějak defektním způsobem.

Zvuk výborně balancuje mezi hnusnou špínou a zřetelností, přesně tak aby sílu a ponurou atmosféru hudby umocnil. Přijde mi ale trochu škoda, že je hudba Black Spirit až zbytečně „rovná“ a je tu prostě i nějaká vata. Jenže na každou „prázdnou“ pasáž tu zase připadá aspoň jedna, kdy poslech fakt tíží a jak jsem řekl, nutí se nahrávce řádně oddat.

Black Spirit

V posledních dnech jsem „Behind the Light That Fades“ sjel mnohokrát. Slabší místa sice tahají za uši, ale chuť demo poslouchat, ani nutkání ho doporučit všem potenciálním zájemcům, neslábne. Český undergroundový label Infinite Darkness Productions mimochodem nedávno vydal čerstvé sedmipalcové ípko „The Dead Await Us“. To jsem sice neslyšel celé, ale vypuštěná, titulní skladba je parádní. Zdejší aktér S.G.C. má také kapelu Pollution Chamber s jedním demem „Accelerated Deterioration of Humanity“, které není příliš vzdálené soundu Black Spirit, takže mě napadá, zda se nejedná o předchůdce, i když je samozřejmě možné, že obě kapely fungují paralelně. Každopádně za poslech to stojí taky. No, a srovnám-li tuhle zmíněnou věc a dosavadní tři nahrávky Black Spirit, vyjde mi, že jsem kurva zvědavý, s čím se borec vytasí příště, protože posun mezi nimi je patrný nejenom na poli produkce.


Nyredolk – Demo

Nyredolk - Demo

Země: Dánsko
Žánr: black metal / punk
Datum vydání: 16.10.2018
Label: Caligari Records

Hrací doba: 13:16

Odkazy:
bandcamp

K recenzi poskytl:
Caligari Records

Může vám to připadat zvláštní, že mi ke štěstí stačí jen tohle, ale když jsem viděl obal dema od dánských Nyredolk, věděl jsem, že tohle budu chtít slyšet. Neodradila mě ani škatulka, která slibovala kombinaci black metalu a (crust) punku, přestože podobné věci většinou nemám potřebu vyhledávat. A klidně se pochválím – nakonec se svým rozhodnutím můžu být spokojen.

I když… abych se zase přiznal, původně jsem od Nyredolk očekával ještě trochu víc, než co jejich první třináctiminutový demosnímek nabízí. Doufal jsem, že ta muzika bude o něco obskurnější a divnější a že mě to smete. To se ovšem nestalo, takže jsem první dva, tři poslechy přemýšlel, jestli náhodou nebude záhodno mluvit o zklamání. Dánové si mě však na svou stranu nakonec získali. Po nějaké chvíli jsem si totiž uvědomil, že jejich počínání své kouzlo rozhodně má.

Rozhodně se sluší zmínit, že Nyredolk nehrají bezhlavou primitivní jebačku, jak by se dle žánru možná mohlo zdát. (Crust)punkové vlivy jsou sice na demíčku znát, ale primární roli hraje black metal. Navíc bych se nebál zmínit i další elementy, o nichž se v souvislosti s touhle skupinou nikde nemluví. Osobně si totiž myslím, že borcům neschází ani láska k dřevnímu syrovému heavy metalu a že se jí při skládání vlastní hudby ani nesnažili bránit. Také lze dodat, že špína a barbarský primitivismus zde kráčejí ruku v ruce se s citem pro náladatvornost. Kombinace je to lákavá.

„Indvold“ a „Kødæder“ jsou taky fajn, i v nich najdete povedené riffy a Nyredolk už s jejich pomocí víceméně ukážou, o čem jejich muzika bude, ale to hlavní se podle mě odehrává až ve druhé polovině demosnímku ve skladbách „Dø langsomt“ a „Blottet for empati“. V nich naroste počet atmo-prvků a hlavně některé riffy jsou kurevsky zabijácké.

Celkově vzato si myslím, že první demosnímek Nyredolk je určitě fajn a vlastně i vcelku zajímavá jednohubka. Až mě skoro štve, že jsem si to pustil až v době, kdy byla kazeta vyprodaná, a než jsem se pořádně rozmyslel, zmizel i sedmipalcový vinyl. Stále se mi někde vzadu ozývá našeptávač, že jsem přece doufal v něco víc, ale i přesto jsou Nyredolk sympatičtí a jejich muziku k poslechu můžu doporučit. Další počin si každopádně určitě pustím, i když tentokrát už možná budu přísnější.


Bloodsoaked Necrovoid – Demo 1

Bloodsoaked Necrovoid - Demo 1

Země: Kostarika
Žánr: death / doom metal
Datum vydání: 24.7.2018
Label: Caligari Records

Tracklist:
01. Quintessence of the Colossal Cosmic Entity
02. Metaphysical Prolapse Through Purulent Detaching Nightmares
03. Dismal Catacombs of Eternal Flagellating Torment
04. Consuming Darkness of Void Towards Inconceivably Vast Insanity

Hrací doba: 19:11

Odkazy:
bandcamp

K recenzi poskytl:
Caligari Records

Vždycky mě bavilo do místních recenzí přinášet kapely pocházející z koutů světa, pro něž extrémní metalová hudba není zrovna typická. Sice tak v poslední době činím možná méně, než bych rád, ale zkusme to nyní alespoň částečně napravit za pomoci Bloodsoaked Necrovoid.

Bloodsoaked Necrovoid pocházejí ze středoamerické Kostariky, což samozřejmě není úplná prdel světa, nicméně nejde o stát, jenž by produkoval nějaké zásadní metalové kapely. Název Bloodsoaked Necrovoid je ovšem METAL jako svině a perfektně se hodí ke slibovanému ohavnému death / doom metalu. Jejich první demosnímek pak potenciál hnuso-názvu, hnuso-titulů skladeb i lovecraftovské hnuso-malůvky na obalu naštěstí potvrzuje.

Nahrávka s neoriginálním pojmenováním „Demo 1“ se totiž může pochlubit skutečně chorou atmosférou a zlým soundem. Bloodsoaked Necrovoid nevymýšlejí nic nového a jedou dle osvědčených receptů střídání zlovolného deathmetalového primitivismu s ultra-pomalými umíráčky, které se táhnou jako bahno. Nemusíme zacházet daleko do minulosti a pro srovnání zmiňme třeba jednu rostoucí „hvězdu“ poslední doby – pokud jste si loni prudce pošmákli na debutu Spectral Voice, pak by vás Bloodsoaked Necrovoid mohli zajímat. Sice nejsou Kostaričané tak atmosféričtí, ale díky demo produkci se jejich aktuální počin může pochlubit ještě větší syrovostí a hrubozrnností. Což má taky něco do sebe.

Netvrdím ale, že Bloodsoaked Necrovoid nedokážou vytasit i pořádnou temnou melodii. V tomhle ohledu není nijak těžké vybrat názorný příklad, protože kytarový motiv v prostředku třetího tracku „Dismal Catacombs of Eternal Flagellating Torment“ je prostě působivý a prakticky okamžitě jsem jej pasoval na vrcholný moment celého počinu. Do budoucna bych si takových chvilek nechal líbit i víc, protože tohle je fakt žrádlo.

Naštěstí i v dalších písních je co poslouchat. Třeba „Metaphysical Prolapse Through Purulent Detaching Nightmares“ je zkurvená pomalá tryzna. Anebo finále (a tím i závěr celého demosnímku) „Consuming Darkness of Void Towards Inconceivably Vast Insanity“ má taky hodně co do sebe a může se pyšnit značně neveselou náladou. „Quintessence of the Colossal Cosmic Entity“ jakožto otvírák taktéž funguje uspokojivě a obecně bych ještě zmínil, že když se Bloodsoaked Necrovoid rozjedou a pustí se do vyšších rychlostí, jejich sypačky zní patřičně násilně. Neodpustím si ještě jednu poznámku – výše jsem hovořil o tom, jak už jen názvy působí zlověstně, takže když už jsem je tu všechny vyjmenoval, nezapomeňte si je přečíst pozorně. I tato slova a jejich významy mohou sloužit jako klíč k pochopení toho, co za muziku Kostaričané nabízejí.

„Demo 1“ má celkově jen devatenáct minut a čtyři tracky, ale osobně mohu bez obav říct, že mi to stačí k tomu, abych do Kostariky poslal palec nahoru. Bloodsoaked Necrovoid sice nic neinovují, ale zlo drhnou dost poctivě, má to koule a obecně je to o kotel lepší, než byste nejspíš čekali od prvního demosnímku nějaké kapely z Kostariky. Další fošnu si docela rád pustím, protože si myslím, že pokud budou Bloodsoaked Necrovoid pokračovat v tomhle duchu a případně půjdou ještě nahoru, určitě bude co poslouchat.


Divine Ecstasy – Divine Ecstasy

Divine Ecstasy - Divine Ecstasy

Země: USA
Žánr: black metal
Datum vydání: 11.4.2018
Label: Iron Bonehead Productions

Hrací doba: 09:04

Odkazy:
bandcamp

Divine Ecstasy zrovna není kapela, která by na první pohled vzbuzovala přílišnou důvěru. Obal jejich prvního bezejmenného demosnímku bych si klidně dokázal představit i jako obálku nějakého paperbackového rip-offu „Padesáti odstínů šedi“. Což asi není to, co by chtěl člověk vidět a slyšet u blackmetalové skupiny. To samé platí i při pohledu na fotku audiokazetu, kde uvidíte velkou fotku z vnitřňáku, na níž je vokalista Flesh v oblečku a póze, které byste plus mínus představili, kdyby po vás někdo chtěl popis, jak by mohla vypadat S/M Modrá ústřice.

I navzdory stylizaci, která by se hodila spíš někam do grindcoru, jsou ale Divine Ecstasy po hudební stránce relativně schopní. Nic zásadního se na demosnímku nevymýšlí, devítiminutová kazeta nabízí black metal staré školy, kde uctívání dřívějších pořádků těžce převyšuje jakoukoliv invenci. Ta je popravdě řečeno prakticky nulová.

Celé demo totiž zní už od prvního poslechu tak nějak… povědomě. Propojení rytmiky a kytarových riffů, které jako by vypadly ze základní žánrové učebnice, dokonce i vokál… to všechno psůobí, jako kdybyste to už někde někdy slyšeli. S trochou nadsázky by se skoro dalo říct, že to zní jako šuplíkové songy nějaké starší a známější kapely.

Nicméně ono to zas až tak zásadně nevadí. Jen to bylo nutné zmínit, abyste případně věděli, do čeho jdete. Prahnete-li po originalitě, Divine Ecstasy rozhodně nejsou pro vás. Chcete-li ovšem solidně zahraný čistokrevný black metal dle žánrových pravidel, tak to zabavit dokáže. O něco lepší mi přijde první track „Beast of Devastation“, který se nese v rychlejším duchu. Druhá „Divine Ecstasy“ sází na střední tempo a zapamatovatelný kytarový motiv, takže na první poslech leze víc do ucha, ale „Beast of Devastation“ má o trochu víc fanatismu a právě díky tomu nakonec vyhrává.

Demosnímek je navzdory svému zpátečnictví vlastně fajn. Žádný zázrak, ale na pár poslechů mě to vlastně docela bavilo. Pořád se ale jedná jen o dva songy, tak uvidíme, co bude dál. Divine Ecstasy mají nyní těsně před vydáním nového ípka „Strange Passions“, které přinese už 25 minut muziky, takže nejspíš až tam se ukáže, jak tahle kapela je nebo není životaschopná.


Temple Moon – Demo I

Temple Moon - Demo I

Země: Velká Británie
Žánr: black metal
Datum vydání: 19.4.2018
Label: Iron Bonehead Productions

Hrací doba: 08:41

Odkazy:

V dnešní malé recenzi si zase jednou představíme jméno, které by teoreticky mohlo zajímat ty z vás, kdo si libují v objevování nepříliš viditelných začínajících formací a v poslechu již od demosnímků. Ačkoliv, zrovna skotský projekt Temple Moon není tak úplně neviditelný. Jeho první demo s vpravdě epickým názvem „Demo I“ totiž vydali Iron Bonehead Productions, což je label, jehož angažování prakticky každé kapele nějakou pozornost přinese. Ostatně, přesně díky tomu jsem si Temple Moon všimnul i já sám.

Co se formalit týče, „Demo I“ vyšlo na černé audiokazetě limitované třemi sty kusy. Každá strana kazety nabízí tentýž obsah v podobě dvou písní „Spectral Ascension Through Winter Stars“ a „Endless Cold Upon the Ancient Forest“, které dohromady vydají na bezmála devět minut hudby.

Již grafická podoba „Demo I“ dává vcelku jasně na zřetel, o jakou formu black metalu v případě Temple Moon půjde. Za hlavní lákadlo platí sound, který je syrový, přidušený, celou dobu jakoby pod dekou, jednoduše klasická demáčová práce, jak to máme všichni rádi. Je to podobně zašlé, nebarevné a ortodoxní jako obálka demosnímku. Nakonec je to právě sound, z něhož pramení největší charisma. Což je na jednu stranu samozřejmě fajn, ale není až takový problém najít víc takových počinů, které dokážou nabídnout i víc strhující muziku.

Ne snad, že by Temple Moon byla hudebně vyložená píčovina. Spíš jenom nejde o nic zvláštního. Přístup je docela sympatický a vlastní náplň nakonec relativně taky, nic zásadního se tu však neděje. Vydá to na pár příjemně syrových poslechů, ale za nějaký čas si člověk nejspíš ani nevzpomene.

První track „Spectral Ascension Through Winter Stars“ se nese v pomalejším duchu a vlastně je relativně melodický. Pochválit nicméně lze dobré vokály, hezky vazbící sound a ambientní tečka mi také přijde v klidu, i když se musí opět dodat – nic zázračného. „Endless Cold Upon the Ancient Forest“ mě baví o trochu víc, poněvadž nasadí výraznější tempo a předvede slušně odvedené cvičení na téma black metal à la staří Darkthrone.

Finální verdikt asi zvládnete odhadnout. Temple Moon předvádí solidní průměr. Milovníky demosnímků se zahuleným zvukem to na pár poslechů bavit může, ale po prvotním zaujetí, které je ve velké míře dáno (ne)produkcí, se vcelku rychle ukáže, že větší životnost „Demo I“ bohužel nemá. Uvidíme, jak se tenhle zřejmě jednočlenný projekt bude prezentovat v budoucnu, ale prozatím to žádný náběh na kult teda není…


Amnutseba – Demo II

Amnutseba - Demo II

Země: Francie
Žánr: black metal
Datum vydání: 6.2.2018
Label: Caligari Records

Tracklist:
01. III
02. VI

Hrací doba: 15:35

Odkazy:

K recenzi poskytl:
Caligari Records

Vloni v létě jsem tu do malých recenzí přidal článek o (jak jinak než) záhadném blackmetalovém tělesu Amnutseba z Francie. První demosnímek sice nepatřil k těm, které by člověku vyrazily dech, ale jisté kvality měl. Nahrávku jsem tehdy hodnotil asi tak, že je na ní cítit nemalý potenciál, ale slušela by tomu ještě hlubší atmosféra a schopnost svého posluchače uhranout. Dojmy po poslechu prvotiny nicméně zůstaly pozitivní, takže jsem se nijak nezdráhal pustit se do poslechu druhého demosnímku, jenž vyšel letos v únoru.

S názvy si Francouzi příliš hlavu nelámou. První demo se jmenovalo jednoduše „Demo“ a druhé demo se jmenuje úplně stejně jednoduše „Demo II“. Anonymní číslování mě vždycky bavilo (bez ironie), takže proč ne. A že to s ním Amnutseba myslí vážně, dokazuje i srovnání seznamu stop prvního a druhého demosnímku.

Na prvním demu se objevily skladby „I“, „II“, „IV“ a „V“. Nebojte, nic jsem nevynechal a do pěti počítat také umím – trojka zde skutečně nebyla. Jestli se ptáte, kam se Francouzům zatoulala, nyní je odpověď jasná – na „Demo II“, kde „III“ doplňuje ještě píseň „VI“.

Popravdě by mě docela zajímalo, nakolik bylo tohle rozdělení respektive rozčlenění plánované dopředu, protože poslech nasvědčuje tomu, že bylo. Rozdíl mezi „Demo“ a „Demo II“ je totiž znatelný a skutečně se nejedná jen o to, že na prvotině všechny čtyři songy trvaly od čtyř do pěti a půl minuty, zatímco zde si pro sebe obě stopy zabraly bezmála osm minut. Posun je cítit i v samotné hudební stránce…

Předně se mi zdá, že na dvojce ubylo disharmonií. Ne snad, že by úplně vymizely, ale jsou prezentované s větším rozumem. Což výsledku hodně pomáhá, protože „Demo II“ je přehlednější a nepůsobí tak těžkopádně jako jeho předchůdce. A to je dobře i vzhledem k tomu, že se skladby o nějakou tu minutu prodloužily, protože nyní lze jejich vývoj vstřebat snáze. Takové prohlášení může znít všelijak, ale ne vždy platí, že trvanlivější muzika je ta, do níž se člověk musí déle dostávat. „Demo II“ se mi zalíbilo takřka ihned, a přesto mě baví déle než „Demo“. Nic z právě řečeného navíc neznamená, že by snad Amnutseba učinili krok směrem ke stravitelnosti, jelikož jde stále o hrubě podzemní záležitost. Týrání nástrojů jen dává větší smysl.

Co oproti prvnímu demosnímku naopak přibylo, to jsou chytré kytarové linky, melodie a především zapamatovatelné momenty. Vypíchnul bych zejména druhou polovinu „VI“, která se mi jeví jako to nejsilnější, co Amnutseba doposud pustili do světa, navrch mě potěšilo, že vše vyvrcholí v noisovém dovětku, jenž k náladě nahrávky sedí jak vyšitý.

Už u prvního dema jsem přemýšlel, jestli bych doma neměl mít kazetu, ale nakonec jsem si ji nekoupil, protože pošta ze zámoří (kapela je možná francouzská, ale obě nahrávky vyšly u amerických Caligari Records) je mastná jako svině. Než jsem se stačil rozmyslet, bylo vyprodáno. V případě „Demo II“ už ale podobnou chybu udělat nehodlám, poněvadž tohle za ty prachy stojí. Opravdu dobrá věc, kterou mohu k poslechu s klidným srdcem doporučit.