Archiv štítku: demo

Black Spirit – Behind the Light That Fades

Black Spirit - Behind the Light That Fades

Země: Španělsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 2.2.2019
Label: Infinite Night Records

Tracklist:
01. Behind the Light That Fades
02. The Descent
03. The White Dyed Black
04. Mystical Infinity

Hrací doba: 19:39

Odkazy:

Udržet si v současné nadprodukci vydání přehled není žádná sranda a ještě větší kumšt je sledovat demo nahrávky nových kapel a vybírat ty se skutečným potenciálem. Je to sice primárně otázka času a (přísné) selekce, ale svou roli hraje i štěstí. Povedené demo určitě potěší každého srdcaře a myslím, že je velice příjemné sledovat kapely od jejich počátků, jak se vyvíjejí a mění, zvlášť pokud se jim podaří z počáteční jiskry vykřesat něco mocného. Tuším, že tohle by mohl být případ španělské, jednočlenné kapely Black Spirit.

Druhé, letošní demo „Behind the Light That Fades“ jsem si pustil náhodou poté, co jsem se omylem ukliknul, ale nechal jsem nahrávku běžet a krátce po skončení intra jsem musel poslechu věnovat veškerou pozornost. Z letmého zdání produkují Black Spirit surový black metal, jakého bylo vždy všude plno, jenže zdání, jak víme, často klame. Zdejší materiál totiž s přehledem překonává dnes tak přemnožené unholy vampyric sračky, co s diletantskou „raw produkcí“ recyklují primitivní riffy béčkových kultů.

Celkově vás čeká 20 minut poctivě zpracované blackmetalové temnoty. Black Spirit by bylo asi vhodnější přiřadit k současným a neméně povedeným jménům jako Endalok, Sorguinazia, Délirant, Celestial Grave, případně k těm „lepším“ kapelám vydávaných Signal Rex, Harvest of Death nebo Black Gangrene Productions. Zdejší protagonista žánr určitě nenapodobuje jen z nějakých fádních pohnutek, ale skutečně jím dýchá a dokáže hudebně, s posvátnou úctou a nezbytnou dovedností, vyjádřit to hnusné temno, které je obsaženo uvnitř (a mimo) nás. Ostatně black metal je k tomuhle výjimečně vhodné médium. Sice se vám nejspíš bude při poslechu Black Spirit honit hlavou jedno přirovnání za druhým, ale dojde-li na lámání chleba, tak prostě rozhoduje autenticita a schopnost v posluchači něco zanechat. Chuj s tím, je-li to provedeno neoriginálně či nějak defektním způsobem.

Zvuk výborně balancuje mezi hnusnou špínou a zřetelností, přesně tak aby sílu a ponurou atmosféru hudby umocnil. Přijde mi ale trochu škoda, že je hudba Black Spirit až zbytečně „rovná“ a je tu prostě i nějaká vata. Jenže na každou „prázdnou“ pasáž tu zase připadá aspoň jedna, kdy poslech fakt tíží a jak jsem řekl, nutí se nahrávce řádně oddat.

Black Spirit

V posledních dnech jsem „Behind the Light That Fades“ sjel mnohokrát. Slabší místa sice tahají za uši, ale chuť demo poslouchat, ani nutkání ho doporučit všem potenciálním zájemcům, neslábne. Český undergroundový label Infinite Darkness Productions mimochodem nedávno vydal čerstvé sedmipalcové ípko „The Dead Await Us“. To jsem sice neslyšel celé, ale vypuštěná, titulní skladba je parádní. Zdejší aktér S.G.C. má také kapelu Pollution Chamber s jedním demem „Accelerated Deterioration of Humanity“, které není příliš vzdálené soundu Black Spirit, takže mě napadá, zda se nejedná o předchůdce, i když je samozřejmě možné, že obě kapely fungují paralelně. Každopádně za poslech to stojí taky. No, a srovnám-li tuhle zmíněnou věc a dosavadní tři nahrávky Black Spirit, vyjde mi, že jsem kurva zvědavý, s čím se borec vytasí příště, protože posun mezi nimi je patrný nejenom na poli produkce.


Nyredolk – Demo

Nyredolk - Demo

Země: Dánsko
Žánr: black metal / punk
Datum vydání: 16.10.2018
Label: Caligari Records

Hrací doba: 13:16

Odkazy:
bandcamp

K recenzi poskytl:
Caligari Records

Může vám to připadat zvláštní, že mi ke štěstí stačí jen tohle, ale když jsem viděl obal dema od dánských Nyredolk, věděl jsem, že tohle budu chtít slyšet. Neodradila mě ani škatulka, která slibovala kombinaci black metalu a (crust) punku, přestože podobné věci většinou nemám potřebu vyhledávat. A klidně se pochválím – nakonec se svým rozhodnutím můžu být spokojen.

I když… abych se zase přiznal, původně jsem od Nyredolk očekával ještě trochu víc, než co jejich první třináctiminutový demosnímek nabízí. Doufal jsem, že ta muzika bude o něco obskurnější a divnější a že mě to smete. To se ovšem nestalo, takže jsem první dva, tři poslechy přemýšlel, jestli náhodou nebude záhodno mluvit o zklamání. Dánové si mě však na svou stranu nakonec získali. Po nějaké chvíli jsem si totiž uvědomil, že jejich počínání své kouzlo rozhodně má.

Rozhodně se sluší zmínit, že Nyredolk nehrají bezhlavou primitivní jebačku, jak by se dle žánru možná mohlo zdát. (Crust)punkové vlivy jsou sice na demíčku znát, ale primární roli hraje black metal. Navíc bych se nebál zmínit i další elementy, o nichž se v souvislosti s touhle skupinou nikde nemluví. Osobně si totiž myslím, že borcům neschází ani láska k dřevnímu syrovému heavy metalu a že se jí při skládání vlastní hudby ani nesnažili bránit. Také lze dodat, že špína a barbarský primitivismus zde kráčejí ruku v ruce se s citem pro náladatvornost. Kombinace je to lákavá.

„Indvold“ a „Kødæder“ jsou taky fajn, i v nich najdete povedené riffy a Nyredolk už s jejich pomocí víceméně ukážou, o čem jejich muzika bude, ale to hlavní se podle mě odehrává až ve druhé polovině demosnímku ve skladbách „Dø langsomt“ a „Blottet for empati“. V nich naroste počet atmo-prvků a hlavně některé riffy jsou kurevsky zabijácké.

Celkově vzato si myslím, že první demosnímek Nyredolk je určitě fajn a vlastně i vcelku zajímavá jednohubka. Až mě skoro štve, že jsem si to pustil až v době, kdy byla kazeta vyprodaná, a než jsem se pořádně rozmyslel, zmizel i sedmipalcový vinyl. Stále se mi někde vzadu ozývá našeptávač, že jsem přece doufal v něco víc, ale i přesto jsou Nyredolk sympatičtí a jejich muziku k poslechu můžu doporučit. Další počin si každopádně určitě pustím, i když tentokrát už možná budu přísnější.


Bloodsoaked Necrovoid – Demo 1

Bloodsoaked Necrovoid - Demo 1

Země: Kostarika
Žánr: death / doom metal
Datum vydání: 24.7.2018
Label: Caligari Records

Tracklist:
01. Quintessence of the Colossal Cosmic Entity
02. Metaphysical Prolapse Through Purulent Detaching Nightmares
03. Dismal Catacombs of Eternal Flagellating Torment
04. Consuming Darkness of Void Towards Inconceivably Vast Insanity

Hrací doba: 19:11

Odkazy:
bandcamp

K recenzi poskytl:
Caligari Records

Vždycky mě bavilo do místních recenzí přinášet kapely pocházející z koutů světa, pro něž extrémní metalová hudba není zrovna typická. Sice tak v poslední době činím možná méně, než bych rád, ale zkusme to nyní alespoň částečně napravit za pomoci Bloodsoaked Necrovoid.

Bloodsoaked Necrovoid pocházejí ze středoamerické Kostariky, což samozřejmě není úplná prdel světa, nicméně nejde o stát, jenž by produkoval nějaké zásadní metalové kapely. Název Bloodsoaked Necrovoid je ovšem METAL jako svině a perfektně se hodí ke slibovanému ohavnému death / doom metalu. Jejich první demosnímek pak potenciál hnuso-názvu, hnuso-titulů skladeb i lovecraftovské hnuso-malůvky na obalu naštěstí potvrzuje.

Nahrávka s neoriginálním pojmenováním „Demo 1“ se totiž může pochlubit skutečně chorou atmosférou a zlým soundem. Bloodsoaked Necrovoid nevymýšlejí nic nového a jedou dle osvědčených receptů střídání zlovolného deathmetalového primitivismu s ultra-pomalými umíráčky, které se táhnou jako bahno. Nemusíme zacházet daleko do minulosti a pro srovnání zmiňme třeba jednu rostoucí „hvězdu“ poslední doby – pokud jste si loni prudce pošmákli na debutu Spectral Voice, pak by vás Bloodsoaked Necrovoid mohli zajímat. Sice nejsou Kostaričané tak atmosféričtí, ale díky demo produkci se jejich aktuální počin může pochlubit ještě větší syrovostí a hrubozrnností. Což má taky něco do sebe.

Netvrdím ale, že Bloodsoaked Necrovoid nedokážou vytasit i pořádnou temnou melodii. V tomhle ohledu není nijak těžké vybrat názorný příklad, protože kytarový motiv v prostředku třetího tracku „Dismal Catacombs of Eternal Flagellating Torment“ je prostě působivý a prakticky okamžitě jsem jej pasoval na vrcholný moment celého počinu. Do budoucna bych si takových chvilek nechal líbit i víc, protože tohle je fakt žrádlo.

Naštěstí i v dalších písních je co poslouchat. Třeba „Metaphysical Prolapse Through Purulent Detaching Nightmares“ je zkurvená pomalá tryzna. Anebo finále (a tím i závěr celého demosnímku) „Consuming Darkness of Void Towards Inconceivably Vast Insanity“ má taky hodně co do sebe a může se pyšnit značně neveselou náladou. „Quintessence of the Colossal Cosmic Entity“ jakožto otvírák taktéž funguje uspokojivě a obecně bych ještě zmínil, že když se Bloodsoaked Necrovoid rozjedou a pustí se do vyšších rychlostí, jejich sypačky zní patřičně násilně. Neodpustím si ještě jednu poznámku – výše jsem hovořil o tom, jak už jen názvy působí zlověstně, takže když už jsem je tu všechny vyjmenoval, nezapomeňte si je přečíst pozorně. I tato slova a jejich významy mohou sloužit jako klíč k pochopení toho, co za muziku Kostaričané nabízejí.

„Demo 1“ má celkově jen devatenáct minut a čtyři tracky, ale osobně mohu bez obav říct, že mi to stačí k tomu, abych do Kostariky poslal palec nahoru. Bloodsoaked Necrovoid sice nic neinovují, ale zlo drhnou dost poctivě, má to koule a obecně je to o kotel lepší, než byste nejspíš čekali od prvního demosnímku nějaké kapely z Kostariky. Další fošnu si docela rád pustím, protože si myslím, že pokud budou Bloodsoaked Necrovoid pokračovat v tomhle duchu a případně půjdou ještě nahoru, určitě bude co poslouchat.


Divine Ecstasy – Divine Ecstasy

Divine Ecstasy - Divine Ecstasy

Země: USA
Žánr: black metal
Datum vydání: 11.4.2018
Label: Iron Bonehead Productions

Hrací doba: 09:04

Odkazy:
bandcamp

Divine Ecstasy zrovna není kapela, která by na první pohled vzbuzovala přílišnou důvěru. Obal jejich prvního bezejmenného demosnímku bych si klidně dokázal představit i jako obálku nějakého paperbackového rip-offu „Padesáti odstínů šedi“. Což asi není to, co by chtěl člověk vidět a slyšet u blackmetalové skupiny. To samé platí i při pohledu na fotku audiokazetu, kde uvidíte velkou fotku z vnitřňáku, na níž je vokalista Flesh v oblečku a póze, které byste plus mínus představili, kdyby po vás někdo chtěl popis, jak by mohla vypadat S/M Modrá ústřice.

I navzdory stylizaci, která by se hodila spíš někam do grindcoru, jsou ale Divine Ecstasy po hudební stránce relativně schopní. Nic zásadního se na demosnímku nevymýšlí, devítiminutová kazeta nabízí black metal staré školy, kde uctívání dřívějších pořádků těžce převyšuje jakoukoliv invenci. Ta je popravdě řečeno prakticky nulová.

Celé demo totiž zní už od prvního poslechu tak nějak… povědomě. Propojení rytmiky a kytarových riffů, které jako by vypadly ze základní žánrové učebnice, dokonce i vokál… to všechno psůobí, jako kdybyste to už někde někdy slyšeli. S trochou nadsázky by se skoro dalo říct, že to zní jako šuplíkové songy nějaké starší a známější kapely.

Nicméně ono to zas až tak zásadně nevadí. Jen to bylo nutné zmínit, abyste případně věděli, do čeho jdete. Prahnete-li po originalitě, Divine Ecstasy rozhodně nejsou pro vás. Chcete-li ovšem solidně zahraný čistokrevný black metal dle žánrových pravidel, tak to zabavit dokáže. O něco lepší mi přijde první track „Beast of Devastation“, který se nese v rychlejším duchu. Druhá „Divine Ecstasy“ sází na střední tempo a zapamatovatelný kytarový motiv, takže na první poslech leze víc do ucha, ale „Beast of Devastation“ má o trochu víc fanatismu a právě díky tomu nakonec vyhrává.

Demosnímek je navzdory svému zpátečnictví vlastně fajn. Žádný zázrak, ale na pár poslechů mě to vlastně docela bavilo. Pořád se ale jedná jen o dva songy, tak uvidíme, co bude dál. Divine Ecstasy mají nyní těsně před vydáním nového ípka „Strange Passions“, které přinese už 25 minut muziky, takže nejspíš až tam se ukáže, jak tahle kapela je nebo není životaschopná.


Temple Moon – Demo I

Temple Moon - Demo I

Země: Velká Británie
Žánr: black metal
Datum vydání: 19.4.2018
Label: Iron Bonehead Productions

Hrací doba: 08:41

Odkazy:

V dnešní malé recenzi si zase jednou představíme jméno, které by teoreticky mohlo zajímat ty z vás, kdo si libují v objevování nepříliš viditelných začínajících formací a v poslechu již od demosnímků. Ačkoliv, zrovna skotský projekt Temple Moon není tak úplně neviditelný. Jeho první demo s vpravdě epickým názvem „Demo I“ totiž vydali Iron Bonehead Productions, což je label, jehož angažování prakticky každé kapele nějakou pozornost přinese. Ostatně, přesně díky tomu jsem si Temple Moon všimnul i já sám.

Co se formalit týče, „Demo I“ vyšlo na černé audiokazetě limitované třemi sty kusy. Každá strana kazety nabízí tentýž obsah v podobě dvou písní „Spectral Ascension Through Winter Stars“ a „Endless Cold Upon the Ancient Forest“, které dohromady vydají na bezmála devět minut hudby.

Již grafická podoba „Demo I“ dává vcelku jasně na zřetel, o jakou formu black metalu v případě Temple Moon půjde. Za hlavní lákadlo platí sound, který je syrový, přidušený, celou dobu jakoby pod dekou, jednoduše klasická demáčová práce, jak to máme všichni rádi. Je to podobně zašlé, nebarevné a ortodoxní jako obálka demosnímku. Nakonec je to právě sound, z něhož pramení největší charisma. Což je na jednu stranu samozřejmě fajn, ale není až takový problém najít víc takových počinů, které dokážou nabídnout i víc strhující muziku.

Ne snad, že by Temple Moon byla hudebně vyložená píčovina. Spíš jenom nejde o nic zvláštního. Přístup je docela sympatický a vlastní náplň nakonec relativně taky, nic zásadního se tu však neděje. Vydá to na pár příjemně syrových poslechů, ale za nějaký čas si člověk nejspíš ani nevzpomene.

První track „Spectral Ascension Through Winter Stars“ se nese v pomalejším duchu a vlastně je relativně melodický. Pochválit nicméně lze dobré vokály, hezky vazbící sound a ambientní tečka mi také přijde v klidu, i když se musí opět dodat – nic zázračného. „Endless Cold Upon the Ancient Forest“ mě baví o trochu víc, poněvadž nasadí výraznější tempo a předvede slušně odvedené cvičení na téma black metal à la staří Darkthrone.

Finální verdikt asi zvládnete odhadnout. Temple Moon předvádí solidní průměr. Milovníky demosnímků se zahuleným zvukem to na pár poslechů bavit může, ale po prvotním zaujetí, které je ve velké míře dáno (ne)produkcí, se vcelku rychle ukáže, že větší životnost „Demo I“ bohužel nemá. Uvidíme, jak se tenhle zřejmě jednočlenný projekt bude prezentovat v budoucnu, ale prozatím to žádný náběh na kult teda není…


Amnutseba – Demo II

Amnutseba - Demo II

Země: Francie
Žánr: black metal
Datum vydání: 6.2.2018
Label: Caligari Records

Tracklist:
01. III
02. VI

Hrací doba: 15:35

Odkazy:

K recenzi poskytl:
Caligari Records

Vloni v létě jsem tu do malých recenzí přidal článek o (jak jinak než) záhadném blackmetalovém tělesu Amnutseba z Francie. První demosnímek sice nepatřil k těm, které by člověku vyrazily dech, ale jisté kvality měl. Nahrávku jsem tehdy hodnotil asi tak, že je na ní cítit nemalý potenciál, ale slušela by tomu ještě hlubší atmosféra a schopnost svého posluchače uhranout. Dojmy po poslechu prvotiny nicméně zůstaly pozitivní, takže jsem se nijak nezdráhal pustit se do poslechu druhého demosnímku, jenž vyšel letos v únoru.

S názvy si Francouzi příliš hlavu nelámou. První demo se jmenovalo jednoduše „Demo“ a druhé demo se jmenuje úplně stejně jednoduše „Demo II“. Anonymní číslování mě vždycky bavilo (bez ironie), takže proč ne. A že to s ním Amnutseba myslí vážně, dokazuje i srovnání seznamu stop prvního a druhého demosnímku.

Na prvním demu se objevily skladby „I“, „II“, „IV“ a „V“. Nebojte, nic jsem nevynechal a do pěti počítat také umím – trojka zde skutečně nebyla. Jestli se ptáte, kam se Francouzům zatoulala, nyní je odpověď jasná – na „Demo II“, kde „III“ doplňuje ještě píseň „VI“.

Popravdě by mě docela zajímalo, nakolik bylo tohle rozdělení respektive rozčlenění plánované dopředu, protože poslech nasvědčuje tomu, že bylo. Rozdíl mezi „Demo“ a „Demo II“ je totiž znatelný a skutečně se nejedná jen o to, že na prvotině všechny čtyři songy trvaly od čtyř do pěti a půl minuty, zatímco zde si pro sebe obě stopy zabraly bezmála osm minut. Posun je cítit i v samotné hudební stránce…

Předně se mi zdá, že na dvojce ubylo disharmonií. Ne snad, že by úplně vymizely, ale jsou prezentované s větším rozumem. Což výsledku hodně pomáhá, protože „Demo II“ je přehlednější a nepůsobí tak těžkopádně jako jeho předchůdce. A to je dobře i vzhledem k tomu, že se skladby o nějakou tu minutu prodloužily, protože nyní lze jejich vývoj vstřebat snáze. Takové prohlášení může znít všelijak, ale ne vždy platí, že trvanlivější muzika je ta, do níž se člověk musí déle dostávat. „Demo II“ se mi zalíbilo takřka ihned, a přesto mě baví déle než „Demo“. Nic z právě řečeného navíc neznamená, že by snad Amnutseba učinili krok směrem ke stravitelnosti, jelikož jde stále o hrubě podzemní záležitost. Týrání nástrojů jen dává větší smysl.

Co oproti prvnímu demosnímku naopak přibylo, to jsou chytré kytarové linky, melodie a především zapamatovatelné momenty. Vypíchnul bych zejména druhou polovinu „VI“, která se mi jeví jako to nejsilnější, co Amnutseba doposud pustili do světa, navrch mě potěšilo, že vše vyvrcholí v noisovém dovětku, jenž k náladě nahrávky sedí jak vyšitý.

Už u prvního dema jsem přemýšlel, jestli bych doma neměl mít kazetu, ale nakonec jsem si ji nekoupil, protože pošta ze zámoří (kapela je možná francouzská, ale obě nahrávky vyšly u amerických Caligari Records) je mastná jako svině. Než jsem se stačil rozmyslet, bylo vyprodáno. V případě „Demo II“ už ale podobnou chybu udělat nehodlám, poněvadž tohle za ty prachy stojí. Opravdu dobrá věc, kterou mohu k poslechu s klidným srdcem doporučit.


Coffin Haze – Rehearsal Ritual II

Coffin Haze - Rehearsal Ritual II

Země: Velká Británie
Žánr: dungeon psychobilly surf metal
Datum vydání: 4.11.2017
Label: Caligari Records

Tracklist:
01. A Grave Above All
02. In All Her Cancer
03. I Will Create
04. The Bat [Lou Forbes & The Ventures cover]
05. Revealed, Revered

Hrací doba: 17:51

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Caligari Records

Vždycky mám velkou radost, když v recenzích mohu představit nějakou obskurní kapelu. Ne takovou, která to o sobě jen tvrdí na Facebooku. Ani ne takovou, která se jen umí obléknout do kapucí a zahalit držku, z čehož bychom se všichni asi měli posrat až za roh. Mám na mysli skupiny, které jsou divné, zvláštní a leckdy až ojedinělé a – ano, klidně to řekněme – obskurní po hudební stránce. Dovolím si tvrdit, že Britové Coffin Haze k takovým rozhodně patří!

Myslím, že mi bude stačit, abych jen trochu vysvětlil, co přesně že to Coffin Haze hrají za muziku, a budete se mnou souhlasit, že se nejedná o věc, na jakou narazíte na každém rohu. Pak si to pustíte, a jestli byste předtím měli nějaké pochybnosti, tak nejpozději při poslechu se rozplynou a konečně pochopíte, že tu nemluvíme o standardní hudební produkci.

Na tohle všechno ale ještě bude čas později, nejprve si dejme nějakou menší informační nalejvárnu. Nebojte, nepůjde o nic dlouhého, poněvadž v případě Coffin Haze toho není zas tolik co říct. První demosnímek s názvem „Rehearsal Ritual I“ vyšel v roce 2015 na audiokazetě limitované osmdesáti kusy. Pak nějakou dobu nic, dokud se na podzim loňského roku v oběhu neobjevil druhý demáč, dle očekávání nazvaný „Rehearsal Ritual II“. Opět na audiokazetě, tentokrát ovšem limitované na ambicióznějších (to byla ironie) 150 kopií. Obě vydání proběhla pod značkou borců z Caligari Records.

Teď ale přejděme k tomu, co si na nás (vás) Coffin Haze vlastně přichystali. U následujícího odstavce bych vás požádal o zvýšenou pozornost, jelikož v něm zazní to zásadní, co o Coffin Haze potřebujete vědět:

Myslete na žánry jako surf rock nebo psychobilly. Máte to? Tak teď si zkuste představit, jak by něco takového mohlo znít, kdyby se to někdo rozhodl hrát se zvukem metalového undergroundu v zašlé garáži, s feelingem syrového metalu. Při troše fantazie vám vyjdou – Coffin Haze!

Formálně se to může zdát jako jednoduchý recept, ale jak se ukazuje, plně to stačí k nevšednímu poslechu. Míchat rozličné žánry dávno přestalo být znakem vizionářství či originality, protože zdánlivě už bylo smícháno všechno se vším, ale jak vidno, stále existují skulinky a zákoutí, které ještě nebyly objeveny. Coffin Haze jednu takovou našli. Alespoň tedy mně to tak přijde, jelikož si nevzpomínám, že bych kdy slyšel něco, co by se zvuku téhle skupiny přibližovalo. A to je myslím sakra silné prohlášení!

Coffin Haze

Nejlepší na tom ale je, že „Rehearsal Ritual II“ neboduje pouze díky netradiční žánrové kombinace z ní plynoucího soundu. Ten materiál je totiž fakt dobrý skladatelsky. Připravte se na nahrávku patřičně vyfetovanou a psychedelickou. Zároveň ale strašně fajnovou a pohodovou. Hraje tam hromada vzdušných melodií, a přitom je to zatuchlé jak zapomenutá hrobka. Tenhle kontrast ovšem funguje na výbornou. Výše jsem mluvil o obskurní hudbě – tenhle pojem v poslední době patří k těm, které jsou hojně nadužívány až zneužívány, a přitom jen na seskupení jako právě Coffin Haze sednou.

Asi nemá cenu nějak dále rozebírat, že „Rehearsal Ritual II“ mě setsakra potěšilo. Coffin Haze je přesně ten druh kapely, kvůli nimž stojí za to se prohrabávat neznámými formacemi s vidinou toho, že se někde mezi nimi může skrývat perla. Víc k tomu snad není třeba dodávat – snad jedině kromě poznámky, že nejen „Rehearsal Ritual II“, ale ani jeho předchůdce „Rehearsal Ritual I“ byste si neměli nechat ujít…


Archaic Tomb – Congregations for Ancient Rituals

Archaic Tomb - Congregations for Ancient Rituals

Země: Portugalsko
Žánr: death metal
Datum vydání: 12.1.2018
Label: Caligari Records

Tracklist:
01. Initiation
02. Vast Cursed Landscape
03. Bloody Proclamation
04. Sacred Rituals
05. Ophiussa

Hrací doba: 29:14

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Caligari Records

V dnešní recenzi budeme zabrušovat do podzemních hlubin a hned na začátek mohu prozradit, že nepůjde o nějakou píčovinu, abychom z toho pak zase museli takticky vybrušovat. Sice nemohu tvrdit, že se vám v případě „Congregations for Ancient Rituals“ chystám naservírovat nějakou skrytou undergroundovou perlu, z jejíž muziky si sednete na prdel, zadek, ánus, řiť, řitní věnec, zadnici, konečník nebo hýždě, ale pokud máte v oblibě kus deathmetalové špíny, pak by vás Archaic Tomb mohli bavit.

Archaic Tomb je portugalská smečka, v jejíž sestavě nenajdeme žádná známá jména, ale stačí projet line-up na metalových archivech, aby člověku bylo jasné, že tihle borci už mají něco nahráno a nejsou to žádní začátečníci. O drtivé většině těchto kapel jsem sice doposud ani neslyšel, ale je zřejmé, že chlapi ty svoje undergroundy hoblujou dlouho, zaníceně, sveřepě a poctivě. Což jsou nakonec i vlastnosti samotného „Congregations for Ancient Rituals“.

Každopádně, „Congregations for Ancient Rituals“ je prvním demosnímkem Archaic Ritual, jenž vyšel na audiokazetě a kompaktním disku u obskurního amerického labelu Caligari Records, pod jehož křídly se objevují dost slušné (kvalitou) a dost ohavné (obsahem) věci. Tohle demo mezi ně vlastně zapadá dost přirozeně.

Archaic Tomb drhnou špinavý metal smrti, v němž není místo pro kompromisy. Melodické linky, groovy pasáže, experimenty nebo cokoliv podobného neočekávejte. Stejně tak si nechte zajít chuť na nějakou technickou vytříbenost, koule-rvoucí instrumentální výkony a vymakanou ekvilibristiku. Archaic Tomb to za všech okolností valí dřevně a primitivně, s až fanatickým zápalem pro metalový archaismus nejhrubšího zrna. Ve světle toho lze prohlásit, že si skupina své jméno vybrala vskutku příhodně a že podobně výstižný je i název jejich první nahrávky.

Na druhou stranu, „Congregations for Ancient Rituals“ není příliš agresivní nebo rychlá záležitost. Typická je zde spíš hutnost a střední tempo, které v kombinaci se zašlým soundem a povedeným murmurem dávají dohromady patřičně temnou a zlovolnou atmosféru. Síla dema sice není natolik veliká, aby na člověku zanechala výraznější šrám, a do špiček tohoto stylu má nahrávka daleko, ale příznivce formací jako Grave Miasma, Dead Congregation nebo Cruciamentum by tahle fošna potěšit mohla.

Archaic Tomb

Zajímavé může být, že Archaic Tomb se na „Congregations for Ancient Rituals“ vydávají do relativně delších stopáží. Nepočítáme-li rytmické minutové intro „Initiation“, které mně osobně přijde docela nudné a poměrně rychle jsem jej začal přeskakovat, je nejkratší skladbou pětiminutová „Bloody Proclamation“. Zbylé tři písně ovšem nejdou pod sedm minut. První z nich, „Vast Cursed Landscape“, se mi zdá relativně obyčejná. Sice i v ní se najdou solidní riffy, ale její motivy se mi po nějakém čase oposlouchaly. To nejdůležitější se po mém soudu děje v posledních dvou stopách „Sacred Ritual“ a „Ophiussa“. Právě v nich Archaic Tomb naznačují, že v budoucnu by jejich muzika nemusela být jen do počtu a že by si svůj prostor na scéně najít mohli.

Samotné „Congregations for Ancient Rituals“ nijak zásadně úžasné ještě není a určitě se nejedná o nic, co byste za každou cenu museli slyšet. Ale samo o sobě je to vcelku fajn a svou úroveň to má, je v tom poctivost a oddanost žánru bez póz. A to je rozhodně sympatická skutečnost.


Funeral Harvest – Bunker Ritual Rehearsal

Funeral Harvest - Bunker Ritual Rehearsal

Země: Norsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 9.9.2017
Label: Iron Bonehead Productions

Hrací doba: 20:12

Odkazy:
facebook / bandcamp

Funeral Harvest je nová blackmetalová smečka, jejíž sestava je mezinárodní, ale sídlo má v norském Trondheimu (respektive Nidarosu, jak říká sama kapela). Letos v létě pak vypustila do světa svůj první chrchel v podobě demosnímku „Bunker Ritual Rehearsal“, a to na audiokazetě limitované na pouhých 69 kusů (že by nenápadný dvojsmysl?). Tato edice byla samozřejmě velmi rychle rozprodána, ale našinec nemusí zoufat, poněvadž se demíčka ujali Iron Bonehead Productions, kteří vypustili další kazetu tentokráte limitovanou na 300 kopií (pokud byste o ni měli zájem, tak v tuto chvíli ještě vyprodáno není).

Název „Bunker Ritual Rehearsal“ sice značí, že demo bude nejspíš záznamem ze zkoušky, čímž nepřímo slibuje záležitost kurevsky špinavého rázu. Skutečnost ale tak žhavá není. Nechápejte mě zle, Funeral Harvest – samozřejmě! – hrají syrové blackmetalové zlo, jak se na Nidaros sluší a patří, ale co se mě týče, očekával jsem, že půjde o ještě větší kanál. Reálně „Bunker Ritual Rehearsal“ není nijak zásadně nestravitelné nebo neposlouchatelné i pro obyčejného smrtelníka. Jasně, měkkým močkám to nejspíš bude pořád připadat moc podzemní, ale takoví ať si táhnou poslouchat… co uznají za vhodné.

My ostatní se v mezičase můžeme věnovat tomu, jak si na tom „Bunker Ritual Rehearsal“ stojí z hlediska skladatelských kvalit. Funeral Harvest do svého žánru nepřinášejí vůbec nic inovativního a hrají klasickou podobu severského černého kovu. Což je asi v pořádku, proti tomu vůbec nic. Důležitý je onen pověstný feeling a atmosféra, která je na prvním demosnímku kapely poměrně slušná. Nejedná se o nic, co by vás vnitřně skutečně pocuchalo, do takového formátu mají Funeral Harvest dost daleko, ale nedá se jim upřít, že „Bunker Ritual Rehearsal“ své kvality rozhodně má.

Skladby sice hrají dle žánrových pravidel, ale nechybí jim určité zanícení. Na nevýraznost riffů a dílčích nápadů si taktéž nemohu stěžovat, protože všechny čtyři přítomné písně jsou dobře zapamatovatelné, aniž by se musely uchylovat k byť i jen náznaku podbízivosti. Spíše bych vytknul docela nevýrazné bicí, které jsou ve finálním soundu až příliš zastrčené za kytarovými linkami – ty na „Bunker Ritual Rehearsal“ hrají jednoznačně hlavní roli. Třeba to byl ale záměr.

Vzato kolem a kolem mě ovšem demosnímek docela baví a rád jsem si jej koupil. Funeral Harvest na špičku rozhodně nemají, ale svému žánru určitě ostudu nedělají a hrají dostatečně dobře na to, aby mohli uspokojit milovníky chladného norského black metalu pěkně postaru a bez jakýchkoliv příkras. Za pozornost to myslím stojí a budoucí počiny si určitě pustím.


ionnsaich – va. and vn. learn, teach (2012)

ionnsaich - va. and vn. learn, teach

Země: USA
Žánr: black folk
Datum vydání: 18.7.2012
Label: selfreleased

Hrací doba: 20:45

Odkazy:
bandcamp

Při bloudění temnými hlubinami internetu může člověk narazit na všelijakou divnou potvoru. Přízvisko ‚divné‘ sice ionnsaich (ve skotské gaelštině slovo pro učení (se)) příliš nevystihuje, zato ‚zajímavé‘ je už přiléhavější. Tahle, s mírnou nadsázkou řečeno, kapela totiž hraje black folk (tím není myšleno klasický nenápaditý black metal, který se někdo pokusil obohatit o rádoby tradiční melodie – čest výjimkám – nýbrž black hraný jen a pouze na akustickou kytaru), což je pro mne jakožto člověka holdujícího primárně (dark) folku a black metalu lákavé již samo o sobě.

Již po prvním poslechu je jasné, že tahle nahrávka je naprosto domácká, ať už co se týká zvuku, tak občasných přehmatů a chyb, což je ale spíše sympatické než rušivé. Je vidět, že někdo měl prostě pár dobrých nápadů, popadl první nahrávací zařízení, co měl po ruce, výsledek hodil na internet a víc už to neřešil (a jsem opravdu rád, že v dnešní době je to tak jednoduché, jinak bychom, i přes záplavu mnoha a mnoha sraček, přišli o nemalé množství podobných počinů). Ne snad, že bych tak „va. and vn. learn, teach“ chtěl označit za prvoplánové a odfláknuté. Spíše za upřímné a na nic si nehrající. Beztak hlavní roli hraje hudba a její kvality, všechno ostatní vem čert (pokud jsou přítomné nástroje alespoň párkrát za celé album čitelné).

A hudba je to, co v tomto případě potěší. ionnsaich zde dává na frak všem těm nekonečným zástupům tuctových trve kvlt blackových kapel a jen za použití jedné akustické kytary a zpěvu dokáže vytvořit komplexnější, nápaditější a přitažlivější celek než celá taková skupina dohromady. Skladby tohoto dema oplývají širokou paletou různých motivů, které se průběžně vyvíjejí a pozměňují, čímž zaručují zajímavost i po vícero posleších. Jsou složité, ale čitelné, čímž zároveň posluchače zaujmou již po prvním poslechu a není příliš těžké si k nim najít cestu.

Nejvýraznějšími jsou pro mne první „celestial and textual signs“ a poslední „despairing“, které mi z celého alba přijdou nejpromyšlenější jak instrumentálně, tak zpěvem a nejsilnější také po emoční stránce. Další dvě, „pining“ a „will we heed“, v porovnání s nimi působí trochu výplňově a snad i nedokončeně, především pak druhá zmíněná. Přesto se stále jedná o dostatečně kvalitní materiál, aby se příliš brzy nestal jen nutností na cestě mezi prvními dvěma zmíněnými.

Vzhledem k hudbě i raritnosti kapel hrajících tento žánr (a hrajících ho kvalitně a v tak čisté podobě) je velká škoda, že od „va. and vn. learn, teach“ není po ionnsaich ani vidu ani slechu. Jakýkoli další materiál z tohoto tábora by byl totiž příjemným zpestřením dne.