 |
| Země: Česká republika Žánr: hard rock Datum vydání: 17.4.2013 Label: T-Production Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 5/10
|
První pohled (nK_!):
Čtyři dlouhé roky čekání konečně za námi. Aleš Brichta, legenda české rockové a metalové scény, vydává po rozporuplně přijatém albu “Deratizer” desku, jejíž název nenechá nikoho na pochybách, že se tady podíváme na zoubek naší milé malé české kotlince. Naštěstí víceméně jen v první písničce, protože si nejsem jist, zda bych se u hudby, kterou poslouchám hlavně relaxačně, potřeboval rozčilovat nad aktuálními politickými tématy. Kvůli nim si přece můžu zapnout televizi Nova, no ne?
“Údolí sviní” vzniklo pod hlavičkou Aleš Brichta Project, což je víceméně nový název pro Aleš Brichta Band, jen opět s novou sestavou. Nevím, jestli obměny spoluhráčů obecně něčemu výjimečně svědčí, ale musím se přiznat, že se mi “Údolí sviní” poslouchá o něco málo lépe než předchozí “Deratizer”. Více mi sedí stylizace písní, jejich aranže a i samotné texty, které byly minule takové nemastné, neslané. Aleš Brichta je veskrze vynikající textař, ale naposledy bylo těch rýmových přešlapů přeci jen trochu více, než bych dokázal snést a nebo dokonce tolerovat. Tady je již vše v naprostém pořádku, textař se nám srovnal a tedy není co vyčítat. Slova některých písní jsou ve skutečnosti na takové úrovni, že by z poslední doby bylo v rámci žánru hodně těžké a možná i zhola nemožné najít v českých luzích a hájích něco profesionálnějšího a lepšího.
Po hudební stránce je vše v naprostém pořádku, kapela šlape jako hodinky a zvuk by se dal přirovnat k takovému tomu klasickému místnímu nadprůměru. Přeci jen doby garážového či sklepního zvuku už jsou dávno pryč a i menší kapely mívají ve zvyku věnovat technice hodně času a prostoru. Kytarové party jsou takové Brichta-klasiky a dočkáme se jak rychlejších pasáží, tak i pomalých baladických vyhrávek. Jestli mě z nástrojového obsazení něco vyloženě potěšilo, jedná se o bicí, které protentokrát pilotuje Štěpán Smetáček (mimo jiné hraje například s Jankem Ledeckým nebo ve Wanastowkách), jehož styl mi k nahrávce maximálně sedí a lahodí sluchu. Celkově tedy spokojenost. Ve výsledku se samozřejmě nejedná o kdovíjaké umělecké veledílo, které by masově trhalo koule a dokázalo se postavit na nějaký uctívaný piedestal slávy, ale poslouchá se příjemně a coby oddechovka je nové Alešovo album jasná volba.
Úvod obstarává nadupaná “Pan K. Lousek” a hádejte, o čem se v ní asi pojednává? Antipolitický přínos písně zde nebudu diskutovat, obrázek by si měl každý soudný a rozumný člověk udělat sám. Text má ale určitě něco do sebe a samotný “Pan K. Lousek” platí za nejrychlejší song “Údolí sviní”. Následuje “Jahodový pole”, což je taková rocková odrhovačka s příjemným refrénem, která se bude určitě masově prozpěvovat na četných koncertech, kterých Aleš Brichta Project na léto plánuje nespočet. Klipovka (video někde kolem) “Lásky jedný plavovlásky” je typická Brichtovská balada vedená ve velmi pomalém tempu s melancholickou kytarovou linkou. Opět se nejedná o nic megaúžasného, ale řadu posluchačů potěší. Pravděpodobně nejzajímavější kousek alba, “I.N.R.I.”, kombinuje střední tempo hutných kytar s vynikajícím refrénem připomínající starý Arakain. Přesně podle mého gusta. “Slzy mořských panen” sází také na zpěvný refrén, ale mimo něj se dočkáme i poměrně dobrého úvodu, který se láme do pohodového riffu.
První půlka za námi a druhou otevírá textově parádní “Hořím” pojednávající, překvapivě, o tom, jak je v životě všechno pomíjivé. Celkem nezajímavá “Jen počkej zajíci” mě absolutně ničím neoslovila a považuji ji tak za zbytečnou vatu a přehlédnutelnou výplň. No dobře, srp a kladivo, které si vyberu a vydám se s ním mlátit klasy, není špatná představa. “Řekni mi pravdu” je opět hodně pomalá nostalgie a Aleš už dokázal napsat i lepší. “Sny a přání” neurazí a “Fénix” je taková zakončovací parádička doplněná příjemným ženským vokálem (jeho majitelku jsem však nebyl schopen odhalit) ve středním tempu s opravdu našlapaným refrénem. Chci vidět živě!
Jak bylo řečeno výše – “Údolí sviní” není žádný extra hit, který by se měl v přehrávačích protáčet další dekádu, ale nikoho neurazí a zaujme především pravidelné posluchače a Alešovy fanoušky. Je třeba si uvědomit, že se nejedná jen o pravověrné máničky, ale také lidi, kteří mají rádi především jeho pomalejší rádiové kousky, a chce to tedy k nové desce i takto přistupovat. Nelze se zavděčit všem a kdo čekal nějaké tvrděmetalové album, je buď neuvěřitelně naivní nebo s doručovací adresou do Bohnic. Dostal jsem přesně to, na co jsem se těšil, a za mě tedy pěkná sedmička.
Druhý pohled (H.):
Samozřejmě Brichtovi nikdo neupírá, že je to výrazná persóna tuzemského rock/metalu a že se v minulosti výrazně podepsal na jeho podobě, že patřil mezi to málo průkopníků, kteří tu ten bigbít hráli i za komančů, kdy si na to ne moc lidí trouflo, ale to, že má někdo zásluhy z minulosti, neznamená, že by jeho muzika měla být velebena navždy. A to je právě tenhle případ, protože všechno, co kdy pod Brichtovým jménem vyšlo po jeho odchodu z Arakain, je prostě totální agro, z něhož se každý soudný člověk musí jít za roh vyblít. Jasně, já vím, že ten chlap je vlastně legenda a že asi spoustu lidí naseru, když napíšu něco takového, ale nemůžu si pomoct, “Údolí sviní” je jednoduše hovadina od sklepa až na půdu.
Je to taková ta česká vidlácká klasika, ze které seno lítá na všechny strany, agrárníci si na to na koncertě s radostí zabékají a budou spokojení, Brichta si s radostí shrábne pár talířů za vystoupení a bude spokojený, ale že ta muzika stojí za kravské lejno, to evidentně nikoho netrápí. Už jen ty názvy jako “Lásky jedný plavovlásky”, “Řekni mi pravdu” nebo “Slzy mořských panen” páchnou hnojem na dva kilometry daleko, a když pak samotný song zní ještě mnohem hůř, než by člověk podle takhle vidláckého názvu čekal, tak mám vážně chuť jít skočit z okna.
A úplně nejhorší na tom je, že v rámci toho našeho malého hezkého českého agro metalu patří Brichta ještě k tomu nejlepšímu, osobně totiž znám ještě mnohem, mnohem horší píčoviny – z toho a také z faktu, že jsou opravdu lidi, kteří o takovéto hudební žumpě říkají “perfektní, jedinečný, impozantní” nebo “výbornej majstrštyk” (to jsem si fakt nevymyslel, jen cituji komentáře na YouTube k oficiálnímu klipu “Lásky jedný plavovlásky”), je mi opravdu smutno, protože pak obrázek typického českého posluchače metalu vypadá tak, jak jej prezentuje veleslavný Ozzák ze seriálu “Comeback” – jako pupkatý fotr v džíšce s umaštěnými vlasy, jehož jediným smyslem života je pivo a špatná muzika. A právě takovým lidem je “Údolí sviní” asi určeno…
