Země: Rumunsko Žánr: atmospheric black / folk metal Datum vydání: 28.9.2012 Label: Lupus Lounge Tracklist: 01. Jind de tronuri 02. Flăcărarii 03. E-an-na 04. Calea roţilor de foc 05. Pândarul 06. Zuh 07. Cumpăt 08. Dojană Hodnocení: H. – 8,5/10 Ježura – 8,5/10 Průměrné hodnocení: 8,5/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Ačkoliv je to už poněkud trapné, začínat poslední dva, tři roky každý článek, jenž se byť jen okrajově dotýká Negură Bunget, personálními rošádami, které v kapele proběhly – jen těžko se tomu ovšem dá vyhnout. Nicméně bych to nyní přece jen už nerad rozpitvával; i když srovnání se současnými Negură Bunget a s těmi původními Negură Bunget se vyvarovat prostě nepůjde, pro úvod – aby bylo učiněno zadost formalitám – řekneme, že jádro Dordeduh tvoří někdejší dvě hlavní skladatelé tohoto v minulosti největšího metalového klenotu z Rumunska, oba však své bývalé působiště opustili za ne zrovna standardních okolností, aby ve společné tvorbě muziky pokračovali právě pod hlavičkou Dordeduh…

Negură Bunget po odchodu Hupogrammose a Sol Faura co do té spirituální formy, která tuto kapela v dřívějších dobách vždy obepínala, značně pohasli, jak co do studiové tvorby, tak i v případě živých vystoupení; stali se slabým odvarem sama sebe, úplně jinou kapelou, jež má se svou dřívější podobou společné pouze jméno a přibližné žánrové mantinely, avšak ta atmosféra a pocit, které byly u Negură Bunget vždy stěžejní záležitostí, jsou jednoduše (a vypadá to, že i nenávratně) pryč. Člověk ani nemusí být génius, aby přišel na to, co za tím stojí – ano, byl to právě odchod oněch dvou lidí, kteří byli duší skupiny. Z tohoto pohledu mnozí vkládali do Dordeduh obrovské naděje, a sice že právě tento projekt by mohl oživit již mrtvého ducha Negură Bunget. Už pilotní EP “Valea omului” z roku 2010 slibovalo, že by se tak opravdu mohlo stát, jenže třináctiminutové minialbum je třináctiminutové minialbum a dlouhohrající deska je dlouhohrající deska, ten rozdíl je podstatný, tudíž to byl právě až velký debut “Dar de duh”, který vychází až nyní, na nějž staří příznivci Negură Bunget tak vyčkávali…

Hned zpočátku můžeme rozetnout gordický uzel, jak si “Dar de duh” stojí v porovnání se starší tvorbou Negură Bunget a se současnou tvorbou Negură Bunget pod odchodu Hupogrammose a Sol Faura. Stejně jako v případě legendy o nerozvazatelném gordickém uzlu, který byl Alexandrem Velikým rozpleten značně jednoduchým způsobem, i naše otázka má velice jednoduchou odpověď, která je víceméně logická a vlastně by se dalo říct, že ji i většina lidí očekávala. V porovnání s “Vîrstele pămîntului” a “Poartă de dincolo”, tedy oběma počiny, které Negură Bunget vydala po rozdělení cest, je na “Dar de duh” zcela jasně slyšitelné, kdože to měl na svědomí tu někdejší výjimečnost kapely – ano, samozřejmě to byli Hupogrammos a Sol Faur. Zatímco nová hudba Negură Bunget je naprosto bezzubá a povětšinou prázdná, přestože se snaží tvářit ještě více spirituálně než kdy v minulosti, na “Dar de duh” ona nevšední atmosféra opět žije a dýchá.

Tím jsme vlastně zodpověděli i druhou část výše vyřčené otázky, a sice jak si “Dar de duh” stojí v porovnání se staršími nahrávkami Negură Bunget, čili až po desku “Om” z roku 2006. Ve své podstatě na ně více či méně plynule navazuje a myslím, že se rozhodně nic nezkazí, pokud bychom řekli, že přibližně tak, jak zní “Dar de duh”, by zněl následovník “Om”, pokud by v Negură Bunget žádné personální rošády neproběhly. Změny jsou tedy spíše kosmetického rázu – nejmarkantnější z nich je asi ta, že se Dordeduh vydali ještě více směrem k folklóru, a i když black metal ze své tvorby ani zdaleka nevypustili, přesto mám ten pocit, že je “Dar de duh” o něco méně black metalovější nahrávkou (ačkoliv je nutno říct, že tento trend postupně narůstajícího folkového výraziva lze s odstupem pozorovat i u samotných alb Negură Bunget). Zdali se jedná o klad nebo naopak, to už záleží na každém posluchačovi zvlášť, z mého pohledu je ovšem tato záležitosti víceméně nepodstatná.

Za mnohem více stěžejní považuji, že je na “Dar de duh” opět cítit to, co třeba na “Vîrstele pămîntului” zoufale chybělo – ona fenomenálním způsobem zhmotněná atmosféra divokých, přesto však nádherných Karpat. Musím se sice přiznat, že osobně mi o malinko více seděla ta dřívější forma, kdy byl dominantní složkou black metal – ne snad proto, že právě black metal ve všech svých podobách je již po mnoho let mým osobním favoritem mezi všemi žánry, ale proto, že tím pádem lépe vynikla právě ona divokost Transylvánie; Dordeduh – přestože i jejich deska obsahuje několik opravdu vyostřených momentů – jsou v celkovém součtu trochu klidnější. Neříkám, že je to špatně, v mém případě se zcela jistě jedná jen o subjektivní pocit, jenž bude ve značné míře dán i tím, že desky jako “Măiastru sfetnic”, “‘n crugu bradului” a “Om” poslouchám již po mnoho let a strávil jsem s nimi neuvěřitelné množství času. Tím pádem to tedy bude možná právě až čas, kdo ukáže, jak si “Dar de duh” stojí vedle zmiňované trojice, jsem si však jistý už nyní, že i přes právě řečené je nové album také počinem, s nímž člověk milerád stráví mnoho a mnoho hodin.

Úvodní více jak šestnáctiminutová “Jind de tronuri” je jasným důkazem toho, co jsem již řekl výše – Dordeduh sice na svém novém albu celkově působí mnohem více folkově než hudba těch samých hudebníků pod původní hlavičkou Negură Bunget, ale black metal jim v žádném případě stále není cizí. Po poklidném počátku se skladba zvrhne do opravdu zběsilé pasáže, která je s výjimkou jedné pasáže ve “Flăcărarii” nejspíše tím nejagresivnějším a nejextrémnějším, co na “Dar de duh” uslyšíte, stále v ní ovšem zůstává stěžejní to samé co u starých Negură Bunget – i přes black metalovou bouři to má stále neuvěřitelnou hloubku a atmosféru. Hupogrammos opět dokazuje, jak skvělým vokalistou je – ne snad díky nějaké výjimečné barvě hlasu, ale tím, jak úžasně dokáže svým vokálem umocnit pocit ze samotné hudby; jeho hrubý řev v “Jind de tronuri” je toho důkazem, stejně tak jako mnohé čisté zpěvy dál po celé desce. Již nyní ale do “Jind de tronuri” promlouvá také onen folklór s typickými vyhrávkami či perkusemi; ačkoliv jsem skladbu nazval zběsilou, je to označení značně zavádějící, neboť se v průběhu její velké délky objeví i spousta klidnějších momentů, navíc i ty agresivnější pasáže obsahují tak výborné nápady a atmosféru, že by bylo hodně mimo nazývat “Jind de tronuri” obyčejným black metalem. Ostatně už jen fakt, že šest minut ze šestnácti tvoří klidné nemetalové outro, hovoří sám za sebe. Nebojím se říct, že “Jind de tronuri” by se se svou strukturou a kvalitou neztratilo ani na takovém skvostu jako “Om”.

Bylo by však zbytečné takto dopodrobna rozebírat všechny skladby, plně si vystačíme s lacinou recenzentskou frázičkou, že zde není jediného slabšího kusu, a to ani v případě těch dlouhých a proměnlivých písní jako právě “Jind de tronuri” nebo třeba “Calea roţilor de foc”, ani u čistě folkových věcí jako “E-an-na” nebo “Dojană”. Zajímavá je dozajista i dvojice “Zuh” a “Cumpăt”, která se objevila již na EP “Valea omului”, oběma písním se však dostalo výrazného přepracování, značného navýšení hracího času (v případě “Zuh” na více jako dvojnásobnou délku téměř čtrnácti minut!), prohloubení stěžejních nápadů, přidání nových… celkově bych řekl, že v obou případech jsou tyto nové verze o moc lepší než ty původní, což je vlastně docela obdivuhodné, protože většinou se člověku líbí víc ty původní podoby, které již zná a má je uložené ve své hlavě. Už asi jen z toho plyne, že nová podoba obou písní tedy musí být opravdu skvělá…

Pokud bych měl “Dar de duh” na závěr zhodnotit, což bych asi opravdu měl, když na něj píšu recenzi, pak musím říct, že jsem s deskou v její konečné podobě velmi spokojený, přestože “jen” splnila to, co jsem od ní očekával. Když ovšem vezmeme v potaz, že jsem očekával, že nahrávka naváže na staré počiny Negură Bunget a zároveň ukáže, jak moc Negură Bunget po výměně v podstatě kompletní sestavy zparchantěla a jak se z výjimečné kapely stala tuctovka, která se jen tváří jako cosi hlubšího, pak to není zrovna málo. Tím pádem se dá i tvrdit, že “Dar de duh” je deska, jež zcela jistě potěší všechny staré příznivce, jako jsem třeba já, ale má i dost velkou sílu na to, aby uhranula novicům, viz kolega pode mnou. O samotných Dordeduh se pak dá prohlásit, že díky nim mystickému folkově laděnému black metalu z podhůří Karpat ještě zdaleka neodzvonilo…

Další názory:

Nevím, jestli je to výhoda nebo ne, ale i kdybych sebevíc chtěl, řadovou prvotinu Dordeduh s tvorbou Negură Bunget zkrátka porovnávat nemohu, protože jsem se k druhé jmenované kapele zatím pohříchu nedopracoval. Nezatížen srovnáváním však v desce “Dar de duh” shledávám mimořádně vydařené dílo, za které se jeho autoři nemusí ani v nejmenším stydět. Deska v sobě snoubí skvělý atmosférický black metal, čistě folkové pasáže, v rámci žánru poněkud netypické nástroje, perfektní vokály… Všechno to spolu dokonale funguje a navíc je to zabaleno do úžasné a jedinečné atmosféry, která si posluchače získá, pokud jí dotyčný dá alespoň trochu šanci. Jsem zkrátka nesmírně spokojený a troufám si tvrdit, že pokud mají v Rumunsku všech pět pohromadě, “Dar de duh” by se mohla objevit na některém příštím Expu jako jedna z ukázek vrcholné rumunské kultury…
Ježura