Co si budeme povídat, člověk nemusí být zrovna génius ani nemusí oplývat intelektem a postřehem detektivů z televizních kriminálek, aby mu došlo, že jsme nikdy nebyli zrovna rozhovorová stránka. Těch důvodů, proč těch rozhovorů moc nemáme, je trochu víc, ale rozebírat zrovna tohle teď nechci. Každopádně, realita je taková, že poslední rozhovor vyšel před několika měsíci, takže bych se ani nedivil, kdyby někoho napadlo, jestli se ještě vůbec někdy nějaký uráčíme spáchat. Odpověď je ale jasná – jasně, určitě se někdy uráčíme a vlastně to zas tak dlouho trvat nebude, protože aktuálně se jich blíží hned několik.
Úplně nejblíže je povídání se slovenskými thrash metalisty Catastrofy, jejichž debut „Zbojnícky tanec“ jsme před časem recenzovali. Tenhle rozhovor se objeví zítra nebo pozítří (přijde na to, jak budu stíhat to upravit).
Po Catastrofy už si ale nehodláme dát opět několikaměsíční přestávku a do dalších rozhovorů to snad tak dlouho trvat nebude. V jednom případě už čekáme na odpovědi, další je těsně před doděláním, další je domluvený a už se na něm pracuje… a několik dalších už mám zhruba v hlavě. Nadále bych chtěl pokračovat tempem alespoň jeden rozhovor měsíčně, což je snad i při našich kapacitách reálné, ale radši to nebudu slibovat, protože… znáte to, lenost je kurva prašivá, a když se k ní přidá i kámoš nedostatek času, tak to jde hned do kytek. Ale budu se snažit, abych to už neflákal tak jako poslední měsíce…
Náš tradiční příspěvek do velké armády reportů z Brutal Assaultu je už za dveřmi a jeho první část se objeví již dnes. Důvod, proč to zmiňujeme takhle extra, je hlavně ten, abychom upozornili, že oproti minulým letům jsme to tentokrát zkusili pojmout trochu jiným způsobem.
Namísto jednoho nechutně dlouhého reportu letos vydáme rovnou čtyři, zato však menší samostatné reporty – každý od jednoho konkrétního redaktora. Každý z nich to tentokrát napsal jen sám za sebe a jednotlivé pohledy na celý festival budeme vydávat postupně. Uvidíme, jak a jestli vůbec se to osvědčí…
Ještě dodejme, že na festival z redakce jeli Atreides, Ježura, Onotius a Skvrn. Dnes vyjde pohled prvního jmenovaného, další pořadí však nemusí být nutně takové, jak bylo právě napsáno.
Pak je tu ještě jedna důležitá věc, která stojí za zmínku… no, tahle je vlastně možná ještě o kousek důležitější. Po dlouhé době jsem se konečně dokopal k tomu, abych trochu pošéfoval zobrazení Sicmaggotu na mobilních telefonech a podobných hračkách. Sice to není taková pecka, abyste se z toho posadili na zadek, ale snad se už na tom bude dát trochu fungovat a po zobrazení Sicmaggotu na mobilu se vám nebude zvedat kufr…
Josefovský festivalový gigant Brutal Assault startuje už za pár dnů a spousta z vás se na něj určitě vypraví. Stejně tak tam bude – ostatně jako každý rok – i notná část naší redakce, což vždycky znamená, že v průběhu festivalu bývá problém něco vydávat, když si skoro všichni redaktoři ožírají držku ve vojenské pevnosti.
Letos by ovšem tento problém být neměl, protože i když bude v Josefově tradičně početná Sicmaggotí sebranka, já osobně budu doma. Jestli na tom tedy budete stejně, nezapomeňte sem stále chodit, protože rozhodně bude co číst a všechny články pojedou klasickým tempem. A jestli na Brutal Assault jedete, tak… inu, po návratu si budete moct udělat čtenářské odpoledne :)
Jinak po skončení festivalu bude již tradičně monstrózní report, ale to snad není třeba dodávat…
Rozhodli jsme se zlehka překopat systém rubriky novinek z hudebního světa. Ty zmizely ze seznamu nejnovějších článků v levém menu a také z úvodní strany, kde se nacházely úplně dole, a přesunuly se do vlastního seznámku v levém menu. Kromě klasických novinek se to týká i tiskových zpráv (avšak ne rubriky site news).
A věc druhá – namísto kompilování mnoha novinek do jednoho článku je nyní každá samostatně. Co však zůstává nezměněno, to je model novinky jakožto stručné noticky bez zbytečných okecávaček.
Po nějakém čase ticha v jedné z našich nejméně vytěžovaných rubrik Site News se nyní opět podíváme, co se stran fungování naší malé stránečky událo, děje a hlavně bude dít…
Nejprve minulý čas… Možná jste sami zaregistrovali, že před nějakou dobou (už to budou pomalu dva měsíce) se trochu proměnil způsob přiřazování štítků k článkům. Ten původní styl, kdy se tagy pro článek skládaly z jednotlivých slov, jsem moc nedomyslel (vlastně jsem o tom nijak zvlášť nepřemýšlel, když jsem s tím začal), takže až během provozu mi docvaklo, že se v pod některými slovy míchají úplné odlišné věci. Každopádně, teď už by to snad mohlo být trochu přehlednější.
Mimoto jsme ještě tento měsíc vynechali koncertní eintopf, čehož jste si možná povšimli. Důvodem je to, že na červenec se takřka nikdo z redakce na žádné koncerty nechystal, takže tam nebylo co napsat. V srpnu však koncertní eintopf snad vyjde (byť je jasné, že tam bude dominovat jeden nejmenovaný festival v Josefově).
Následuje přítomný čas… Takřka neustále probíhá přesouvání archivu z blogu na web. Sice se to kupředu nehýbe zrovna raketovou rychlostí (taky to kompletně dělá jen jeden člověk, žejo…), ale pomalu se to sune a aktuálně už je na stránce kompletní rok 2014 a zlehka jsem začal postupně přesouvat i 2013.
A na konec budoucí čas… Nápadů ohledně toho, co všechno by šlo udělat a napsat, máme mraky, ale s jejich realizací je to už trochu horší, protože lenost je prostě svině. Nicméně, občas se k něčemu člověk vážně rozhoupe a jedno tohle něco se brzy (nejspíš v sobotu nebo v neděli) objeví. Už delší dobu jsme uvažovali i o tom, že by se tu čas od času objevilo také povídání i o jiných uměleckých směrech než hudba, jmenovitě se to týká především literatury a filmu, k čemuž teď také konečně dojde.
Nemusíte se však obávat, hlavním tématem téhle stránky bude vždycky muzika; nemáme ambice to tu povýšit na nějaký kulturní magazín v pravém slova smyslu – ono by to ostatně ani nešlo při počtu osmi lidí, z nichž většina by na skautském táboře dostala bobříka lenosti bez jakékoliv námahy. Půjde pouze o výjimečná ozvláštnění… ale aspoň se ta sekce tématických článků konečně taky trochu rozhýbe.
V pátek a v sobotu (myšleno 26. a 27 června, tedy jako zítra a pozítří) bude menší přestávka a nebudeme nic vydávat… možná se objeví maximálně nějaká novinka, recenze a podobné srandy ale ne. Důvod je jednoduchý – velení redakce si pojede vylejt držku na Hell Fast Attack v Brně. Na obvyklé tempo opět najedeme v neděli odpoledne nebo večer.
Když už jsme u toho, kvůli dvoudennímu výpadku jsme také dnes výjimečně vydali dvě recenze, jmenovitě na „Last of Our Kind“ od britských glam rockerů The Darkness a na „Into Everlasting Death“ od polských black metalistů Eerie.
Je tomu sice poměrně nedávno, co jsme se malinko pozměnili formát rubriky minirecenzí, když jsme snížili počet alb v jednom díle z pěti na tři. Takto vyšel jeden díl, konkrétně #96, a než jsme se dostali ke druhému, rozhodli jsme se to po vydatném redakčním brainstormingu (rozuměj dva lidi a pět minut) udělat ještě jinak.
Není to žádná věda, jednoduše už nebudeme kompilovat víc minirecenzí (ať už tři nebo pět) do jednoho článku, ale každá minirecenze bude mít vlastní odkaz. Přijde nám to hezčí a minimálně se v tom bude lépe hledat. Taky to souvisí s tím, že jsme trochu zvětšili limit znaků, kdy se minirecenze stává velkou recenzí. Starší minirecenze, které vycházely po pěti v jednom článku, budou při přesouvání archivu z blogu na stránku postupně rozházeny každá na vlastní odkaz.
A ještě jedna věc – některé (hodně) staré recenze, ještě za pravěkých časů Sicmaggot, byly dost krátké, některé dokonce kratší než to, co dnes považujeme na minirecenze. Tyto budou přesunuty z klasických velkých recenzí do mini.
Mimochodem, jedna čerstvá minirecenze už je venku – black metal v podání Nocturnal Art z Kazachstánu.
Ještě za blogových časů (možná trochu nadnesené to říkat takhle, když jsme na nové doméně týden) jsme na něco jako “novinky z naší kuchyně” nepokrytě dlabali a v příslušné sekci (tehdy ještě zvané Blog News) se cokoliv objevovalo velmi sporadicky. Řekl jsem si, že s přechodem na novou doménu bych to mohl trochu změnit a alespoň prostřednictvím nějakých krátkých vstupů s vámi vést jakýsi dialog (nebo přinejhorším monolog) o tom, co chystáme nebo jsme už nachystali. Nebo tak něco, kdo ví, jak to dopadne. Rozhodně to však nebude pravidelnou formou nějakého měsíčního úvodníku… prostě jen sem tam, jak mě co napadne. Každopádně, pojďme rovnou začít…
Předně asi jedna věc, kterou už jsem psal i na náš Facebook, ale pro jistotu ještě jednou, protože hádám, že ne všichni nás nutně musí sledovat i tam. S přechodem na nový web se někteří kolegové rozhodli trochu upravit své alter ego, pod nímž sem píšou. To zní trochu honosně, ale ve skutečnosti to znamená, že se dva redaktoři přejmenovali – Prdovous si odteď říká Atreides a z Kaňoura se zase stal Skvrn. To, že si to ti volové mohli rozmyslet ještě předtím, než se stránka pustila, je bez debat :) (Snad už finální) podoba redakce se nachází na příslušném odkazu s prudce originálním názvem Redakce.
Sem tam také postupně ještě upravujeme nějaké drobnosti na celé stránce, protože jsme prostě blbci a něco nás napadne až s odstupem, ale to je asi normální. Každopádně, předělal jsem zobrazování sekcí Music News, Site News a Tiskové zprávy po kliku na příslušné odkazy v menu. Ještě mám v plánu upravit pár dalších kravinek, kterých si všímám až takhle za běhu, až na to budu mít chvíli čas, ale nic z toho není nic zásadního.
Trochu zásadnější je ovšem stále ještě nedořešené zobrazování stránky na mobilech a podobných hračkách. Už jsem to někde psal, ale aktuálně to stojí na tom, že web jsem vyráběl já a můj mobil rozhodně nepatří do sorty “chytré telefony”, naopak je starej a blbej (ale zato mu vydrží baterka i 14 dnů, heč!), tudíž nemám jak kontrolovat, jak to vypadá nebo nevypadá, až se v tom začnu vrtat, a na tom to zatím stojí. Ale někdy v dohledné době to (snad!) už konečně budeme řešit, tak až se to nějak pohne, buďte si jistí tím, že se tu s tím pochlubíme. Každopádně, zatím se za tohle mobilní nepohodlí omlouvám.
Co se týče samotného obsahu – postupně pořád probíhá přesouvání archivu velkých článků (tj. recenzí, minirecenzí, reportů, rozhovorů, eintopfů a tematických článků) z blogu na nový web. Hýbe se to sice trochu pomalu (ano, i tohle dělám sám), ale snažím se každý den přidat aspoň pár kousků… prostě jsme některé měsíce psali jak protržení, tak to trvá :) Tak či onak, aktuálně už tu máme kompletní říjen 2014 a pomalu se začíná pracovat na září.
Nicméně, v tomhle případě se jedná o články, které už byly. Ještě o něco důležitější jsou však samozřejmě nové články, které teprve budou. Hádám, že ještě nějakou chvilku pojedeme především na metalových recenzích, než se “zbavíme” (hlavně teda já) toho, co už jsme kde naslibovali a tak (což není myšleno nijak pejorativně – i takovéhle recenze nás baví a rozhodně je nepovažujeme za zbytečné), ale můžete si být jistí tím, že do budoucna (a snad to nebude až tak daleké budoucno) chystáme spoustu zajímavých článků. Sám mám hodně nápadů, které jsem si už schovával právě na novou stránku, takže časem na ně jistě dojde.
Další věc, na niž snad konečně také dojde, jsou rozhovory. Je fakt, že zrovna v nich jsme co do kvantity nikdy neexcelovali, ale budu se teď snažit, aby jich bylo pokud možno více. Vzhledem ke zkomprimování novinek, na nichž jsem dříve nechával až zbytečně velké množství času, by se to myslím mělo povést… tedy za předpokladu, že nám na to nebudou prdět ty kapely, že jo :)
Jinak pokud byste vy sami měli nějaké nápady nebo připomínky, co by tu šlo vylepšit, klidně nám je napište. Bude-li se nám návrh líbit a bude-li to nějak v mých silách (přece jen nejsem žádný PHP-master… tohle je první web, co jsem v životě dělal :)), rádi ještě něco poupravíme…
Vzhledem k tomu, že předpokládáme, že jste se sem v tuto chvíli s největší pravděpodobností dostali odkazem z našeho dosavadního působiště na blogu, nebudeme se nijak zvlášť zdržovat a rovnou se podíváme na to, co se oproti blogu změnilo (kromě samotné adresy, samozřejmě).
Některé věci související s tím přechodem jsme zavedli již na samotném blogu – v první řadě jde o zrušení číselného hodnocení u všech recenzí a minirecenzí. Před pár dny se rovněž na blogu objevila nová podoba minirecenzí, u nichž teď budou v jednom díle pouze tři alba, nikoliv pět.
Výraznější změnou prošly novinky, které budou od nynějška mnohem kratší, spíš formou jakýchsi “bleskovek”. A hlavně – bude vždy jen jedna kompilační za den nebo dva. Na první pohled to může vypadat jako krok zpátky, ale podle našeho názoru se tím informační hodnota nijak nesníží a naopak ze stručnosti plynou i jiná pozitiva – pro vás to bude méně textu na případné přelouskání, nám to zabere méně času a práce, které radši investujeme do tvorby velkých článků.
Právě na velké články jako recenze, reporty nebo rozhovory se hodláme soustředit více. A zároveň v tomto ohledu chceme jít spíše cestou zajímavých článků (obsahově, a pokud to alespoň trochu půjde, tak snad i formou). Zatímco dříve jsme se snažili recenzovat vše, co nám kdo poslal, už před nějakou dobou jsme začali vše přísně selektovat – z došlých desek tak budeme recenzovat je to, co nám přijde něčím zajímavé a o čem bychom případně byli ochotni psát i sami od sebe. Zároveň samozřejmě budou pokračovat i “normální” recenze a i v nich půjdeme spíše po zajímavosti – jednoduše nebudeme recenzovat něco jen proto, že je to známá kapela, byť nás třeba nijak zvlášť nezajímá. V neposlední řadě bychom také rádi navýšili počet výletů do minulosti – ne, že bychom se považovali za nějaké extrémní odborníky, ale pár zajímavých zapadlých kousků, které stojí za vytažení, známe, takže i takovýmhle záležitostem se chceme věnovat.
Toto je takový hodně hrubý plán ohledně recenzí, ale čert ví, jak to bude ve skutečnosti. Jisté je však to, že se rozhodně budeme snažit, aby bylo co číst. Zároveň si můžete být jisti, že je jedno, jestli recenzujeme “vlastní” album nebo desku, kterou nám někdo poslal se žádosti o recenzi – všem druhům recenzí věnujeme stejnou péči a rozhodně se nemusíte bát, že bychom něco chválili jen proto, že nám to někdo poslal. (Ale to snad není něco úplně nového, když tak o tom přemýšlím.)
Další novinka se týká našich eintopfů – tuto rubriku jsme lehce pozměnili na nový model už na blogu, takže to samozřejmě zůstane jako v posledních dvou dílech. Přibude však ještě jeden, tentokrát koncertní eintopf. Ten bude vycházet den před albovým eintopfem – první díl tedy očekávejte v úterý.
Za zmínku však jistě stojí ještě jiná věc – mírná proměna našeho loga. Že z něj zmizelo “blog”, to je myslím vcelku logické. Zcela záměrně jsme ovšem vypustili i původní “rock and metal” a důvod je snad zřejmý. Nikdy jsme se netajili tím, že máme rádi i jiné žánry, a být čistě metalovou stránkou jsme se už nějakou dobu necítili. Ostatně, například sekce reportů, kde je kytarová hudba v letošním roce prozatím v těžké menšině, budiž důkazem.
Průběžně na web také přesouváme archiv všech velkých článků z blogu, což bude ještě nějakou dobu trvat, než to bude kompletně hotové až někam k roku 2006. Novinky sem však přesouvat nebudeme. Původní blog se samozřejmě rušit nebude – naopak se jej budeme snažit držet při životě co nejdéle, byť nové články už tam vycházet samozřejmě nebudou.
Na závěr ještě několik slov o samotném webu – ne však na téma, co kde najdete, protože věřím, že pokud vás to bude zajímat, prozkoumáte to sami. Rád bych jen upozornil na to, že v současné době ještě nemáme stránku optimalizovanou pro mobilní telefony (čistě proto, že člověk, který web vyráběl, tyhle chytré kapesní mašinky nevede a jeho mobil je silně předpotopní) a že správně funguje (nebo by přinejmenším měla) jen na počítačích a tabletech. Nicméně nebojte – máme v plánu v dohledné době vychytat i tohle.
Tak jako tak, snad se vám na našem novém působišti bude líbit… a jestli ne, snad alespoň nebudete znechuceni natolik, abyste nás přestali číst :)
P. S. Na stránce už nyní najdete několik článků, které se již neobjevily na blogu, jmenovitě report z Archive a recenzi na Cape noire, plus se ještě během dneška objeví report z koncertu The Devil & the Universe. Tak hurá na čtení! :)
1. Lux Occulta – Kołysanki
Tady není absolutně o čem diskutovat… Lux Occulta jsem měl rád vždycky, ale tomu, že by jejich comebacková deska dala zapomenout na všechnu starší tvorbu a doslova ponížila všechna ostatní alba široko daleko, jsem zase nevěřil. Jenže “Kołysanki” je něco jako hudba z jiného světa… tvrdit, že je to deska roku, by bylo málo, protože tohle je jedno z nejlepších alb za dlouhé roky, jedna z nejlepších nahrávek aktuálního tisíciletí – zcela vážně. Naprosto dokonalý, uhrančivý, dechberoucí a – nebojím se to říct – skutečně geniální kus umění, na němž není jediná vteřinka špatně. Absolutní hudební fantazie.
2. Conjuro nuclear – Conjuro nuclear
Nečekal jsem nic a dostal jsem neuvěřitelně zmagořenou, zdrogovanou a naprosto nezařaditelnou směsici black metalu, punku, ujetých melodií, kláves, psychedelie a asi dalších padesáti věcí. Výsledkem je naprosto originální koktejl, který se jednoduše nedá přestat poslouchat. Na téhle desce jsem si vypracoval pomalu regulérní závislost, jež mě stále ještě neopustila… a jestli ani neopustí, vůbec mi to vadit nebude. Můj možná největší objev roku 2014.
3. Ilya – In Blood
Jen málokteré album mi v letošním roce učarovalo takovým způsobem jako zasněná intimní atmosféra v podání Ilya. “In Blood” v sobě míchá prvky indie rocku, ambientu a trip-hopu do těžko zařaditelné, ale o to působivější mozaiky, do níž se člověk jednou ponoří a už nebude chtít pryč. Svého času jsem možná udělil “jen” 9 bodů, ale čas ukázal, že jsem tuto nádheru ještě hodně podcenil, protože nakonec se “In Blood” muselo sklonit pouze před “Ukolébavkami” od Lux Occulta a španělskou magořinou na druhé pozici.
4. Triptykon – Melana Chasmata
Už jsem to říkal na různých místech asi tak tisíckrát, ale moc rád to budu opakovat, dokud nechcípnu, a zrovna teď to klidně řeknu znova – Thomas Gabriel Fischer je bůh extrémního metalu. To není subjektivní názor a ani to není předmětem diskuze – to je holý fakt a kdo tomu nevěří, ten tvrdé muzice nerozumí. A na druhé desce Triptykon to švýcarská legenda, bez níž by metal prostě nebyl takový, jak jej dnes známe, opětovně a do puntíku potvrzuje. “Eparistera Daimones” možná bylo ještě o ždibíček dokonalejší, “Monotheist” od Celtic Frost také, ale to nic nemění na tom, že “Melana Chasmata” je monumentální deska, jež drtí na potkání.
5. Darkspace – Dark Space III I
Skvělých kapel jsou mraky, ale těch, jejichž pozice je pro každého posluchače skutečně výjimečná, je absolutní minimum. Švýcarští astronauti Darkspace však mezi takové pro mě bezesporu patří… ještě nikdo nikdy nedokázal tak uhrančivým způsobem zhudebnit nekonečnost kosmu jako právě oni a po vydání netrpělivě očekávaného “Dark Space III I” to platí stále. Čtvrtá plavba mezi hvězdy a černé díry už překvapivá není, silná a působivá je však stále jako při první výpravě. Hlubiny hudby Darkspace jsou stále nekonečné a na tom se nic nemění…
CZ/SVK deska roku:
1. Schwarzprior – IDDQD
Letošní rok mi na české scéně nepřišel nějak extrémně pamětihodný, tedy alespoň já jsem nezaznamenal nějaký solidnější počet počinů, které by mě skutečně sebraly (i když pár věcí jsem si ještě nestihl pustit, to je pravda), ale to neznamená, že by snad Schwarzprior byli jednookými králi mezi slepci, jelikož jejich debutová elektronická syrovost “IDDQD” mě právě sebrala. Odporně návykové, stále však inteligentní beaty, specifický vokál a v neposlední řadě maniakální texty… a jediná skutečně výjimečná česká nahrávka uplynulého roku.
2. Kult ofenzivy – Nauky různic
I když jsem s výjimkou Schwarzprior na nějakou skutečnou bombu loni nenarazil, ani volba Kultu ofenzivy na druhé místo není z nouze ctnost. Tenhle undergroundový projekt mě se svým syrovým, minimalistickým a Nietzschem ovlivněným black metalem baví už od debutu “Symfonie oceli”… a vzhledem k tomu, že “Nauky různic” jsou nejspíš doposud nejlepší deskou, jaká pod hlavičkou Kultu ofenzivy vyšla, není co řešit…
Neřadový počin roku:
Progenie terrestre pura – Asteroidi
Italské duo Progenie terrestre pura po povedeném debutu “U.M.A.” hned s prvním dalším počinem opustilo black metalové teritorium a vydalo se na pole IDM a space ambientu v rámci experimentálního EP “Asteroidi”… Jenže to Italům vyšlo na 100 % a s odstupem je jejich elektronická tvář snad ještě zábavnější než ta metalová a těchto 25 minut vesmírné atmosféry je naprosto božích. Jedinou nevýhodou počinu je tak to, že trvá právě jen 25 minut, protože to je na takhle skvělou záležitost bolestně málo.
Artwork roku:
Odraza – Esperalem tkane
Vždyť se na ten obal podívejte – vážně vám není jasné, proč vybírám právě ten? Vždyť z toho odporná a nepříjemná atmosféra doslova teče. Sice “Esperalem tkane” od polského projektu Odraza nevyhrává v kategorii obalu roku suverénně, jelikož takové “Sacred White Noise” od Thantifaxath bylo dalším horkým kandidátem na titul, ale to nic nemění na faktu, že přebal Poláků je hodně silný.
Shit roku:
Svet Kant – Loneliness
Jasně, úplně největší sračka, jakou jsem letos asi slyšel, je asi Lidande, ale to je věc, jež se nedá brát vážně. Svet Kant je však horší v tom, že je to seriózně míněný projekt, který má opravdu ambice a jeho autoři jsou tak sebevědomí, až je to spíš na škodu, protože zároveň postrádají jakoukoliv soudnost. To, co se totiž děje na “Loneliness”, je fakt žumpa a konkrétně třeba vokály jsou mimo veškerá měřítka, směšné i smutné zároveň, v každém případě zcela neposlouchatelné. To vše navíc korunováno extrémně namyšleným a arogantním přístupem samotných muzikantů… řeknu vám, že to, co jsem zažil při komunikaci s nimi, bylo hodně přes čáru.
Koncert roku:
Combichrist: Praha – Rock Café, 23.11.2014
Sice si nemohu stěžovat, že bych letos žádné dobré koncerty neviděl, naopak hned několik jich bylo skutečně skvělých. Na druhou stranu mi ovšem žádný nepřišel skutečně výjimečný jako předloni třeba Aluk Todolo, okultní vystoupení na Prague Death Mass nebo fenomenální Nick Cave. To však nic nemění na tom, že testosteronový náser v podání Combichrist sem mohu napsat úplně v klidu, protože jsem si málokterý koncert užil jako právě tenhle. Víte, já jsem takový nepařící typ a radši tu muziku opravdu vnímám a poslouchám, ale na Kristovi v kombíku jsem to byl já, kdo byl za toho šíleného debila, který proskákal celý koncert a řval s kapelou všechny texty… a příště si to hned půjdu zopakovat.
Videoklip roku:
Triptykon – Aurorae
Tato kategorie mi letos dělala asi největší problémy, jelikož jsem zjistil, že jsem videoklipy vlastně úplně přestal sledovat, takže jsem už chtěl začít zpětně něco nakoukávat, abych sem měl co napsat… ale pak jsem si řekl jebat, beztak bych sem nakonec dal Triptykon, tak to radši udělám rovnou. “Shatter” sice bylo svého času s podobnou černobílou hrou na atmosféru ještě o trochu silnější, ale ono to nakonec nevadí, protože i “Aurorae” jednoznačně potvrzuje, že švýcarské zlo má pořád sílu.
Potěšení roku:
Lana Del Rey – Ultraviolence
V letošním roce sice vyšla i silnější alba a leckomu by se mohlo zdát divné, že mě třeba výše zmiňovaný geniální návrat Lux Occulta nepotěšil víc, ale já vám nevím… Na to, aby se dostalo do žebříčku pěti nejlepších, “Ultraviolence” nemá, ale přesto jsem se do téhle nahrávky zamiloval takovým způsobem, že jsem ji zde jednoduše chtěl nějakým způsobem zmínit. A vzhledem k tomu, že mě uhrančivá Lana Del Rey opravdu upřímně potěšila (bohužel skutečně jen hudebně, abyste si nemysleli), právě tahle kategorie je jak stvořená pro to, abych ji k tomu využil.
Zklamání roku:
Die Antwoord – Donker Mag
Těšil jsem se hodně, první dva singly “Cookie Thumper!” a “Pitbull Terrier” mě neskutečně namlsaly a navnadily… aby se pak ukázalo, že to jsou jediné dvě skutečně kulervoucí pecky na albu. Zbytek “Donker Mag” totiž tvoří dalších pár poslouchatelných tracků a početná sbírka debilit, jejichž poslech se rovná ztrátě času. Obrovská škoda, protože tihle jihoafričtí magoři mají rozhodně na víc.
Zhodnocení roku:
Původně jsem se chystal, že tady řeknu něco strašně chytrého, ale vlastně nevím co, protože když vidím, jaké obrovské množství desek jsem si nestačil poslechnout, i když jsem to udělat chtěl, připadá mi, že vlastně nemám nárok na to, abych mohl uplynulý rok z hudebního hlediska nějak pořádně zhodnotit. Rok 2014 kolem mě jednoduše prosvištěl tak obrovskou rychlostí, že jsem si toho nestačil pomalu ani všimnout, ale něco mi říká, že ani 2015 v tomhle ohledu nebude lepší. Ale co, alespoň vyjdou novinky od A Forest of Stars a Thy Catafalque, takže ono to tak na pytel snad nebude…
