Archiv štítku: CZE

Česká republika

Nahum – The Gates Are Open

Nahum - The Gates Are Open
Země: Česká republika
Žánr: melodic death / thrash metal
Datum vydání: 13.3.2012
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Worldwide Screaming
02. Heart and Mind
03. Equal
04. The Vision of Apocalypse
05. Room 101
06. Sons of God
07. Get Stars Back
08. Nahum (We’ll Crush Our Enemies)
09. Feel the End

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Nahum

Jak už jsem se mnohokrát přesvědčil, česká scéna umí fanouškovi tvrdé muziky nabídnout skutečné potěšení. Stejně tak je v jejím lůně k nalezení nespočet značně otřesných uskupení a pak babo raď – kdo má čuchat, jestli drží v ruce album nadaných muzikantů nebo totálních diletantů. V případě ostravských Nahum však několik indicií naznačovalo, že by se mohlo jednat o další z ne až tak početné skupinky vyvolených, kteří dovedou svoji tvorbou skutečně zaujmout. Po několika týdnech, co jsem debut “The Gates Are Open” proháněl svými sluchovody, musím uznat, že to věru není špatné. To by však bylo dost zkratkovité, takže se v tom trochu pošťouráme…

Jak už zde padlo, “The Gates Are Open” je první plnohodnotné album, které nese logo Nahum. Kapela samotná ale svoji káru táhne už od roku 2004, takže nejde o žádné nováčky a na jejich muzice je to jasně poznat. Na ploše devíti skladeb a šestatřiceti minut je totiž k nalezení pořádná nálož obstojných až velmi dobrých riffů, které jsou k sobě poskladány tak zkušeně, že to prostě funguje. Skladby jsou poměrně nápadité, mají strukturu a nepůsobí, jako by někdo akorát naházel pár riffů a ostatních partů na hromadu a dal tomu jméno. Sice nemůžu tvrdit, že by se jednalo o nějak výjimečně strhující materiál, který by po technické stránce dělal z prog metalistů polovzdělané amatéry, ale poslouchá se to dobře, nenudí to a i hráčské výkony jsou dost slušné. Posluchač má tedy co dočinění se zdařilým materiálem, který je jasnou odpovědí na otázku, jestli spolu muzikanti vůbec něco odehráli, než se vrhli do studia. Bohužel, jak je většina desky kompozičně solidní a místy je to vážně skvělé, ani Nahum si zcela neodpustili neřest, která bývá určujícím znakem mladých a skladatelsky nezkušených kapel (čest výjimkám). Mluvím tu o občasném opakovaní motivů bez jakéhokoli zpestření. Sice se to neděje moc často, ale když už na to dojde, je to pěkně otravné a ruší to jinak dobrý dojem. A štve mě to o to víc, když jen o pár taktů dál najednou slyším, jak se to má dělat, takže je jasné, že to pánové umí a ne že ne.

Dalším oříškem je zvuk. Na “The Gates Are Open” se povedlo mimořádně zdařile vyvážit všechny nástroje, všechno je skvěle slyšet a dokonce i baskytara, kterou si na většině nahrávek div nemusím domýšlet, je zde dostatečně na očích, respektive uších. Pravda, bicí jsou možná trochu utlumené, ale to je dozajista záměr, jehož výsledek mi rozhodně vrásky nedělá. Jenže právě s ohledem na tak dobře vyvážené stopy jednotlivých nástrojů mě vážně zaráží, proč zní album tak suše, sterilně a stran zvuku postrádá výraznější dynamiku. Je to vážně škoda, protože být zvuk na opravdu profesionální úrovni, dost možná se tu bavíme o něčem jiném. Hudba samotná se totiž i takhle může chlubit pasážemi s vynikající atmosférou a já se mohu jen domýšlet, jak skvěle by to mohlo znít, kdyby…

Tak mě napadá, že jsem vlastně neznavším čtenářům vlastně ještě ani nenaznačil, co to Nahum vlastně hrají, když už to tedy není špatné. Informační materiály kapely hovoří o death/thrashi, metal-archives dodávají slovíčko melodic a vlastní názor s tím musí ve větší míře souhlasit. Proč ne zcela? No, popravdě ani nevím, ale i když tato kombinace charakter muziky vystihuje asi nejlépe, připadá mi, že spíše o jakýsi zvláštní mix všeho zmíněného, přičemž má však výsledek do klasické podoby každého z atributů poměrně daleko. Je to zvláštní, ale je to tak, takže pokud z toho nejste moc moudří, asi vám nezbude, než si zkusit vytvořit vlastní názor. Však vám uši neupadnou, takže strach není na místě.

Rád bych dodal ještě něco, jenže ono není moc co. “The Gates Are Open” je solidní album. Nahum na něm dokazují, že hrát umí a dobré nápady jim neschází. Jako celek deska baví, nabízí posluchači obstojný zážitek a není dost dlouhá na to, aby začala nudit. Bohužel ji sráží jak těch nemnoho kompozičních kiksů, tak velmi divný zvuk a celkový dojem se tak nakonec zastavil někde na půl cesty. A když o tom tak přemýšlím, velmi trefně desku vystihuje její grafická podoba. Je na ní vidět snaha dosáhnout co nejlepšího výsledku, což se však nedaří zcela. Slušné, ale nikoli výborné. Když si ale odmyslím těch pár záporů, které Nahum brzdí, a zohledním, že jde o debut, dovedu si živě představit, že další počin si bude moci směle vyšlápnout na kdejakou konkurenci. Nahum k tomu totiž mají nakročeno velmi slibně, a pokud jim vydrží elán a nápady, můžeme se z od nich dočkat ještě velmi zajímavých věcí…


Avenger

Avenger - Bohemian Dark Metal
Země: Česká republika
Žánr: black / death metal

Otázky: H.
Odpovědi: Honza Kapák, Petr “Rámus” Mecák
Počet otázek: 21

Odkazy:
facebook / bandzone

Čím více poslouchám “Bohemian Dark Metal”, nejnovější počin volyňské stálice Avenger, tím více nahrávka roste k dříve netušeným rozměrům. Zcela upřímně mohu říct, že pomalu začínám mít jasno, kdo letos vyhraje titul tuzemské desky roku, jelikož “Bohemian Dark Metal” už v mých uších překonal i novinku samotných Master’s Hammer, a to i přes fakt, že Mistrovo Kladivo (na které ostatně v rozhovoru také okrajově přijde řeč) je pro mne odjakživa kapela číslo jedna! To jsou ovšem nyní ještě předčasné soudy, které sem ani nepatří, v této chvíli je důležité především to, že všechny tyto okolnosti vedly ke stvoření několika otázek pro Avenger. Odpovědí se ujala ústřední bratrská dvojice – Honza Kapák a Rámus. Výsledek našeho povídání si můžete přečíst na následujících řádcích!


Zdravím Avenger! Ze začátku vám musím ještě jednou pogratulovat k excelentní novince “Bohemian Dark Metal”, která je opravdu drtící. V podstatě všechny, koho znám, a to včetně lidí, kteří o Avenger předtím neslyšeli, fošna dostala do kolen. Osobně jsem snad ještě na “Bohemian Dark Metal” neviděl nějaký negativní názor. Každopádně, ačkoliv je deska ještě čerstvá, nepochybuji o tom, že už se k vám samotným nějaké ty ohlasy dostaly. Jaká hodnocení jste tedy zaznamenali? Líbí se album?

Honza: Ahoj! No deska se fakt celkem líbí, mám z toho radost. Zatím vyšlo zhruba 20 recenzí a hodnocení se bez výjimek pohybuje v ranku 7 – 9 bodů z 10. Takže asi to je teda nadprůměrná deska, když to všichni tvrdí hehe. Ale spíš si z toho musim dělat legraci. Příjemný to je, když tvojí práci někdo pochválí, to ano. O to víc to potěší když autor recenze bez vytáček přizná, že se s Avengerem setkává poprvé, a tak není nijak zaujatý, a pokud zaujatý je tak spíš negativně (nic dobrého od nahrávky nečeká). Zas úplně vážně to ale brát nemůžu. Názor pár jednotlivců vůbec nic neznamená. Že jsem stvořil něco co není vyloženě sračka, to vím sám od úplnýho začátku. A zbytek už je na vkusu posluchače…. Že by to srazilo do kolen úplně každýho o tom bych měl jistý pochybnosti :-).

Přestože k taktéž aktuální kompilačce “MCMXCII-MMXII” bych se rád dostal podrobněji až později, nedá mi to se hned ze začátku nezeptat na jednu věc. Oba počiny – tedy “Bohemian Dark Metal” i “MCMXCII-MMXII” – vyšly takřka souběžně. Bestofka byla díky vydání u Pařátu, který klasicky rozjel slušnou propagaci, hodně na očích a novinky o ní jsem viděl snad v každém českém webzinu, kdežto samotné desce spousta médií zas tolik pozornosti nevěnovala (alespoň mi to tak přišlo). Není to trochu škoda, že dlouhohrající album s nadsázkou trochu “zapadlo” na úkor kompilace?

Honza: Propagace “BDM” se teprve rozjede. Dyť nehoří :-)) Navíc u Herdrona je to nutnost, musí svoje produkty brutálně propagovat, aby je prodal a udržel ten šílenej kolotoč peněz v chodu. Rozhodně bych s ním neměnil, má v tomto můj velký obdiv a musíme si přiznat že už si to “zajel”, je to profesionál a o reklamě ví víc než většina lidí na scéně. My to s “BDM” svépomocí pomalu budeme dohánět, ale ruku na srdce, na nějakou brutální “tlačenku” už jsme asi staří, moc nás to nebaví cpát něco lidem pod nos na každém kroku. Informovat ano, to určitě. Ale spíš aby formalitám bylo učiněno za dost, rozhodně to nebudem přehánět. Sere mě jak jsou dneska lidi líný (abych nemudroval, do toho samozřejmě počítám i sebe – doba je prostě taková, informací je přetlak a není důvod po čemkoliv pátrat). Pomalu mi přijde že pokud ze sebe člověk cíleně a dlouhodobě nedělá “viditelnýho” člověka, příspěvkami v diskuzích, palbou tiskovejch zpráv atd…. jsou všechny snahy informovat napůl marný, nikoho to nezajímá. A dělat něco, co nemá smysl, to mě nebaví. Jsem muzikant, ne úředník. Kdo si k desce cestu najde, tak fajn, ať to poslouchá. Kdo se k tomu nedostane, má prostě smůlu a mě to je ale úplně u prdele :-))

Avenger - Bohemian Dark Metal

Každopádně, pojďme se chvíli bavit o “Bohemian Dark Metal”. Hned na první poslech (a ten pocit stále trvá) mi přišlo, že je deska o něco méně rychlá, zato však více rozmanitá a také s propracovanější atmosférou. Mířili jste k tomuhle cíleně již během skládání, nebo je ona změna dílem toho, jak vám to samo vylezlo zpod kytar? Je mi jasné, že ptát se na budoucnost je hodně předčasné, ale pokud byste měli věštit, myslíte, že bude další nahrávka zase rychlejší a nekompromisnější nářez (v rámci stylu Avenger, samozřejmě), nebo bude “Bohemian Dark Metal” řekněme novým začátkem a v budoucnosti se opět objeví uhrančivé záležitosti typu “Umírání životem”?

Honza: “Umírání životem” je jinej song než všechno ostatní co jsem kdy splodil. Tam byl nápad “pomalá temná monotónní šílenost” prvotní, dával jsem tu skladbu dokupy a věděl jsem přesně, co to musí být. Ty riffy jsem nápadu podřídil. “Z jeho krve” je podobná kokotina…. nejdřív jsem si vymyslel zadání a pak teprve začal hledat riffy. Ale jinak většinou nic neplánuju a nechávam ze sebe věci přirozeně proudit a jediný kriterium pro selekci je prostě líbí nelíbí a nazdar. To že je deska pomalejší to je způsobeno asi něčím jiným. Poprvý jsem ve velký míře začal používat různý roztodivný harmonie, sekundy, tercie a vícenásobný harmonie mezi jednotlivými tóny. A možná se to z poslechu nezdá, ale ty prstoklady jsou většinou fakt dost těžký. Pomalý tempo bylo v podstatě nutnost, rychlý věci s těma “pavoukovitejma” hmatama zatím nezahraju. Co bude příště to v tuto chvíli těžko říct. Práce na nový desce už jsem sice rozjel, ale zatím nemám dost materiálu abych měl nějakou ucelenější představu. Ale obecně, doom metal mě moc baví. To asi taky hraje svojí roli. Slovo “nářez” ostatně pro každého znamená něco jiného, že?

Pamatuji si, že “Feast of Anger / Joy of Despair” vyšlo v září 2009 a hned v lednu tehdy nového roku jste ohlásili na léto další desku pod názvem “Of His Blood”. Co zapříčinilo to, že album nakonec vyšlo až za další dva roky? Psali jste o obrovské smůle, která vznik provázela – co konkrétně to znamená (není-li to něco osobního, v tom případě samozřejmě odpověď nežádáme)? Jak je možné, že se ztratí celé části skladeb? Mimochodem, jen pro zajímavost… o jaké písničky se jedná, ve kterých jste po “jednom neuváženém počínání s daty” přišli o kytary v jedné a o bicí ve druhé? A kdo to měl na svědomí? (úsměv) Opravdu jste reálně uvažovali o tom to celé zabalit? Nechci lézt do zadku (smích), ale upřímně si myslím, že by to byla rozhodně škoda…

Honza: No nic tajnýho to není. Hlavní důvod prodlevy byla moje neskutečná vytíženost nahráváním jiných kapel v mém studiu Hellsound. Prachy jsou vždy až na prvním místě, není-li pravda, a placená práce je prostě přednější. Na druhou stranu, rozhodně jsem si chtěl na desce nechat záležet, chtěl jsem aby bylo poznat, že pocity které jsou do skladby vloženy jsem v průběhu nahrávání skutečně prožíval. A ono to moc nejde, když 3 tejdny v kuse nahráváš alba jiným kapelám tak pak se během pár volných dnů “přepnout” a věnovat se prozměnu nahrávání svých věcí. Nerval jsem to silou a čas letěl. Tak to prostě je, volnýho času mám málo, ale moc to neřeším. Co se týká tý smůly. V songu “Faleš a apatie” jsem přišel o jeden ze dvou párů kytar a v songu “Vstříc dálkám” jsem musel kompletně znovu nahrát stopy bicích. Za těmito problémy byl zákeřný výpadek kompu a moje debilita :-)). Inu poučil jsem se. Komp mám nový, starý jsem si nechal jako záložní kdyby něco a po každým důležitým kroku zálohuju. A radši všechno 10x překontroluju když cokoliv dokončím, než začnu navazovat dál. No asi mi budeš věřit, že jsem byl fakt nasranej, když jsem zjistil, co se stalo a rozhodně se mi znovu začínat nechtělo…. Už jenom proto, že nejde dvakrát za sebou dosáhnout naprosto identickýho zvuku. Každá poloha mikrofonu je jedinečná a neopakovatelná atd. No nakonec to nedopadlo až tak zle, jak jsem se bál. Z tvojí otázky jsem pochopil, že jsem vše asi dostatečně dobře zamaskoval :-).

Proč vlastně došlo ke změně názvu na nové “Bohemian Dark Metal” a původně zamýšlené “Of His Blood”, respektive “Z Jeho krve” skončilo pouze jako regulérní song?

Honza: Každému poradím ať si tu desku poslechne a bude mu to jasný. Ta muzika prostě JE bohemian dark metal. Navíc “Of His Blood” by mohlo být v kontextu běžné metalové rétoriky lehce zavádějící, satanismem a podobnými sračkami zavánějící. S tím to album nemá vlastně nic společného. Titul, který nakonec vyhrál mi přijde naprosto výstižný.

Jedním z vrcholů desky je podle mého názoru poslední vál “Dark Metal” s neskutečně monumentálním refrénem. Kolik v něm vlastně řve lidí? Pokud správně počítám, tak je to nějaký sedm, osm hlasů?

Honza: Je tam Franta Štorm, Blackie, Evan March, Branko Panič, Přéma Šíma, Devilish, Rámus a já. Ano, 8 hlasů. Chtěl jsem aby to bylo co nejvíc masivní.

Jestli jsem správně pochopil informace z bookletu (resp. tedy z vnitřní strany digipacku), kde je doslova napsáno “All instruments and sounds on this album were performed by Honza Kapák and Rámus”, tak jste celé album nahráli pouze dvou, plus hosté. Je to tak? Pokud ano, proč se na natáčení nepodíleli Jarda, Sinneral a Čert?

Honza: Úplně popravdě, Rámus spáchal jenom nějaký sóla a vyhrávky a pár sborů, jinak jsem to točil celý sám. Důvod je možná zvláštní, ale už to tu padlo. Mám takový problém s volným časem, že je nad mé síly s kýmkoliv nahrávání synchronizovat. Potřebuju pracovat, jen když se dostanu do správný nálady a to absolutně nejde naplánovat. No a taky si myslim, že hraju nejlíp haha. Ne, teď vážně. Kluci jsou moc šikovný muzikanti a jsem neskutečně rád, že se kapela takhle vyprofilovala, sedíme si navzájem jak hráčsky tak lidsky. Ale já jsem se dostal někam jinam, než “jen” reprodukovat riffy a odblekotat text. Album je taková moje osobní výpověď a potřebuju tam dostat i věci který nikomu nevysvětlíš, protože na to nejsou noty ani slova. Kluci z toho sice nejsou úplně nadšení, ale respektují to.

Avenger - Bohemian Dark Metal

Nelze se nezeptat také na ony hostovačky. Asi největší pozornost bude budit František Štorm z Master’s Hammer, jehož nezaměnitelný vokál je ke slyšení ve “Faleš a apatie”. Jak se vám ho podařilo přesvědčit? Přece jenom, F. Š. je dnes už člověk, který má od scény českého undergroundu odstup, hostovačky v podstatě nedělá (kromě Avenger vím už jen o Umbrtce)… Předpokládám, že s tím má asi co dělat fakt, že Honza nabubnoval “Vracejte konve na místo”, nejnovější desku Mistrova Kladiva…

Honza: No mě by to vlastně vůbec nenapadlo Frantu kontaktovat, stejně jako ty jsem si myslel, že taková žádost by byla šmahem odpálkována, nedělal jsem si iluze, že by Frantu nějakej Avenger moh zajímat. Ale toho času už jsem byl v poměrně čilém kontaktu s BlackiemCales. Líbí se mi prakticky všechno co kdy splodil (a že toho není málo). Když jsem se dozvěděl, že sám rozjíždí studio a jeho zvuk se mi velmi líbil (“KRF” je neuvěřitelná bomba!), kontaktoval jsem ho s tím, jestli by mi nepomohl s produkcí desky. Tak nějak jsem měl pocit, že by to přecijenom chtělo někoho úplně zvenčí a o nikom vhodnějším nemůže být řeč. No Blackie mě dost překvapil, protože když jsem mu poslal demáče a předprodukce, napsal mi že absolutně nevidí, jak by mi mohl pomoci, že ten výsledek je dobrý už tak jak je. No když už jsme si psali, požádal jsem ho teda o hostování a byl jsem z toho fakt vedle, že mi na to kejvnul. Střih…. uběhl rok a půl….. a deska se skutečně dokončuje. Píšu teda Blackiemu, jestli ta domluva o hostování stále platí. Blackie si vzal dovolenou a osobně dorazil do Hellsoundu. A právě on přišel s nápadem, že když už pojede tu štreku na jih Čech, že bysme mohli zajet za Frantou Štormem, že mi tam taky určitě něco zazpívá. Moc se mi tomu věřit nechtělo, ale samozřejmě jsem se tomuto nápadu nebránil :-)))). Tyvole a vono to fakt klaplo. Zašli jsme v Domaníně na pivko, přespali jsme u Franty na chalupě a druhej den jsme tvořili blekmetál. Dodneska to úplně nepobírám, jak samozřejmě a hladce to všechno probíhalo. Naprosto logicky jsem Frantovi nabídnul, že kdyby někdy něco potřeboval, ať se určitě ozve. Nic jsem od toho nečekal…. No, že uběhly 3 měsíce a Franta se ozval, že bych chtěl na novou desku MH moje bicí… tak z toho jsem byl už úplně v prdeli :-))) Ale to už zabíháme jinam :-).

Když už je řeč o Petrovi Hoškovi alias Blackiem z Cales a (ex-)Root… Jakou přesně roli tedy sehrál on? Výčet jeho příspěvku je totiž docela dlouhý (smích). Podle čeho jste si vlastně hosty vybírali? Pokud se nemýlím, vidím zde kromě dvou výše zmiňovaných pánů rovněž po jednom členu Dark Storm a Bane, jednoho bývalého člena Avenger a vašeho vydavatele…

Honza: V první skladbě vymyslel další harmonii k tomu blázinci co už tam byl….. je tam asi 60 stop, různý vyhrávky, mraky kytar. Blackie přišel se sborovým zpěvem. Jenom jsem kroutil hlavou a nevěřil svým uším. Perfektní, jak kdyby to tam mělo bejt od začátku. Pak jsme se věnovali skladbě “Umírání životem” kde si se mnou vystřihnul duet v refrénech a připravil orchestraci (trubky, housle) do dalšího riffu. No a v “Dark Metalu” sbor v refrénu (samozřejmě). Ostatní hosty jsme vybírali podle jednoduchého klíče. Chtěl jsem tímto poděkovat několika lidem ke kterým mám velmi speciální přátelský vztah a vím o nich, že jsou oddanými fanoušky Avenger. Chtěl jsem v určitých momentech vytvořit masovou energii více lidí, než jenom mě samotného. Pokud mohu sám posoudit, myslím si, že se to dost povedlo.

Co se týče těch vydavatelů, jak to vlastně s nimi máte? Jasně, normálně jste roky u Deathgasm Records, ale třeba na “Feast of Anger / Joy of Despair” vidím logo srbských Grom Records, nikoliv Deathgasm. Nějaké vinyly vám zase vydali Doomentia… a do toho ještě jedno CD Pařátu. Je v tom trochu zmatek (smích)…

Rámus: No zmatek v tom vůbec není, první CD vyšlo pod Breath of Night recs, tam vyšla vlastně i první (vadná) edice “Fall of Devotion”… a potom jsme přešli k Deathgasm recs kde jsme dodnes. Co se týče “Feast of Anger, Joy of Despair” tak CD vyšlo jak pod Grom recs pro Evropu a pod Deathgasm recs pro zbytek světa, Průšvih ale byl, že ta evropská edice od Gromu dopadla katastrofálně v tiskárně, přemejšleli jsme i o znovu vytištění bookletů u nás, no nakonec jsme to nechali bejt což byla chyba!!! Výběrovka vyšla zatím jen v Pařátu jako příloha, máme ale ještě pár nedodělanejch skladeb v šuplíku tak to možná vyjde časem i v jinym formátu. U Doomentia Recs. jsme vydali jen LP s demáčema a “Feast of Anger”… ale ve dvou verzích jako překrásnou limitovanou edici se singlem a pak ještě standardní edici!!! Tím je vše snad vysvětleno :-)

Pokud se nemýlím, skoro všechny vaše počiny mají i své LP podoby… to jste společně s Root asi čeští rekordmani, ne? Máte nějakou představu o tom, kdy by mohl vyjít vinyl “Bohemian Dark Metal”? V případě “Feast of Anger / Joy of Despair” zdobil asfalt jiný artwork než CD – chystá se něco podobného i u novinky? Bude zase nějaká limitovaná edice jako 150 kousků rudého LP u “Feast of Anger / Joy of Despair”?

Rámus: Rekordmani určitě nejsme, takovejch kapel je dost, rozhodně jsem ale rád, že máme všechny naše řadový nahrávky na asfaltech No a můžu už prozradit, že LP “BDM” vyjdou opět u Doomentia recs a bude to letos. Jakmlile připravíme vše dle našich představ tak to půjde do výroby. Zatím neřeknu v čem bude zpracováni rozdílný od digipacku, vše je ve fázi příprav a nakonec to může bejt všechno úplně jinak. Vyjde to ale pouze v limitovaný ecici cca 333ks, těšte se, bude to opět bomba!!!

Když jsem nedávno projížděl zahraniční recenze na “Bohemian Dark Metal”, v diskusi pod jednou z nich jsem narazil na docela zajímavý názor, že texty v hudbě jsou přežitek a že se stejně nikdo nezajímá o to, co chce hudebník sdělit, že důležitá je jen samotná muzika. Co si o tom myslíte jako muzikanti? Že spousta lidí texty nečte, to je holý fakt, ovšem domněnka, že se na lyrickou stránku dá v pohodě úplně vykašlat, mi už přijde docela přehnaná. Tohle asi bude dotaz spíše na Honzu, který texty píše…

Honza: Mě to absolutně neuráží a nesere. Já už jsem si svojí porci silných pocitů vybral, když jsem skládal muziku a psal slova. A jak s tím materiálem kdo naloží dál, to je opravdu na každém jednotlivci. Pokud mu jenom hudba stačí a texty nebere….. OK, jeho věc. Že se ty texty třeba nemusí líbit každýmu, to mi bylo jasný od začátku. Že se klidně může stát, že až si je někdo přečte, že si o mě pomyslí v lepším případě, že jsem hodně velkej podivín, v horším případě zamindrákovanej debil :-)))), s tím jsem do toho šel. Mě to v podstatě nezajímá. Jsem jakej jsem, nevidím důvod cokoliv skrývat. A stejnak víte všichni prd, jak hluboce nebo vážně jsem jednotlivý pasáže myslel a kde se jedná vlastně o hodně podivný humor a hru se slovy. Mě ty texty přijdou přesně takový jaký maj bejt a víc to neřešim. Přeberte si to jak chcete.

Avenger

Ohledně textů – já osobně je za zbytečnost přece jen nepovažuji, tudíž jsem si dal tu práci je přečíst, a nemohu se nezeptat na jednu věc… mají na sebe texty jednotlivých písní nějakou návaznost? Přišlo mi totiž, že se mezi nimi celou deskou táhne jakási společná linka, přičemž tomuto pocitu nahrává i fakt, že jsou psané v ich-formě…

Honza: No moc bych to pitvat nechtěl, je to dost osobní záležitost, jestli je někdo zvědavej ať si ty texty prostě přečte a udělá si obrázek sám. Tohle je spíš téma na hovor mezi čtyřma očima a ne na analýzu v tisku. Každopádně příběh to vlastně je. Má hodně společnýho s mým životem. Určitě to nelze brát všechno doslova, ale je tam toho dost, co o mě leccos vypovídá.

Poslední věc k textům – váže se lyrická stránka k nějakému konkrétnímu místu? Na první pohled by se mohlo zdát, že nikoliv, ale když si člověk texty projde, například ve “Vstříc dálkám” nelze přehlédnout sloku o Šumavě. Na další místní název vypadá Peklov v “Dark Metal” – v tomto případě se jedná o co? Logicky mi vychází, že tím bude myšlen potok, který se nachází v podhůří Šumavy, což by sedělo nejen vzhledem k výše zmíněné písni, ale i vzhledem k aktuálnímu bydlišti Honzy, kudy potok tohoto jména protéká. Dalo by se tedy říct, že se celé “Bohemian Dark Metal” vlastně vztahuje k vašemu okolí? On tomu trochu napovídá i obal, jenž je na poměry Avenger dosti nezvyklý, s krajinou… Je to všechno (alespoň přibližně) takhle, nebo střílím vedle?

Honza: Peklov je potok u nás, přesně tak. Mám dům na nádherným místě, často jen tak bloumám po okolí a kochám se. Reálie v textech tedy skutečně jsou… konkrétně Šumava a jedna země zhruba 700 km daleko která mě velmi oslovila a kam se opravdu rád vracím. Co se týká obalu, ten je v podstatě dílem náhody. Ty krajinky nafotil Franta Štorm, když jsme šli nalitý z domanínský hospody při už zmíněném dýchánku. Front cover je fotografie místa jen pár metrů od Františkovo chalupy. Občas prostě nepochopíš jaký věci se dějou….. dodnes si říkám že to snad ani není možný….

“Bohemian Dark Metal” uteklo na internet strašně rychle, v podstatě ihned, jak se spustil prodej. Neštve vás to trochu, že člověk roky maká na desce, a jak se dostane prvním lidem do ruky, hned je to online? Nebo to berete s nadhledem, že to už se tak dneska prostě stává? Ono, přece jenom, podle mého názoru má každá mince dvě strany, i tohle je svým jistým způsobem nějaká reklama. Mladší kapely už dokonce častokrát nahrávky ani na fyzických nosičích nevydávají, rovnou to samy pouští zadarmo na net; Avenger jsou ovšem přece jen kapela ze staré školy, která začala v té offline éře… jak se na to tedy díváte?

Honza: Mě to lichotí, že to lidi zajímá. A dokonce ani Evan MarchDeathgasm si kupodivu neztěžuje. Deska se dle jeho slov prodává na dnešní poměry velmi dobře. Doba je taková jaká je, to nemá cenu řešit.

Rámus: Jo máš pravdu, album se objevilo na netu druhý den po zahájení prodeje. Víš co, my to tolik neřešíme, možná i pro to, že jsme to vydání neplatili tak nás to tolik netrápí. Důležitý je, aby se to album dostalo k lidem, který to zajímá, někteří si ho pak třeba i koupí a to je fine. Na rovinu ale říkám, kdybychom neměli žádnýho vydavatele, tak bysme pravděpodobně udělali jen limitovanou edici LP’s a sami dali na net ke stažení.

Avenger - Bohemian Dark Metal

Pojďme konečně k “MCMXCII-MMXII”. Jaká byla vlastně vaše motivace takový nosič vydat? Jasně, je to k výročí 20 let Avenger, ale zajímá mě spíš to, jak jste došli k tomu, že kompilace s přetočenými skladbami je to pravé? Plánovali jste takový disk vydat vy sami, nebo v tom má třeba prsty Pařát, u něhož CD vyšlo?

Honza: Nemůžu se zbavit pocitu, že ačkoliv každá naše deska měla svůj specifický a neopakovatelný zvuk, poplatný době a našim schopnostem, některé rysy naší hudby (hlavně staršího data) na originálních albech prostě nevyzní. Sám jsem byl zvědavý jak naše songy budou fungovat v novém hávu. Pařát jsme s touto myšlenkou oslovili my. Ukaž mi lepší a efektivnější způsob promotion. Nevím o žádném jiném.

Jakým způsobem jste se rozhodovali, které skladby na “MCMXCII-MMXII” umístit? Zdá se mi to jako docela oříšek, nejen z toho důvodu, kolik jste toho již vydali, ale i protože u podobných bestofek je ten problém, že každý fanda má jiné oblíbené songy, takže se jen těžko lze trefit do vkusu všech…

Honza: Točili jsme celkem 24 skladeb z kterých jsme několik vyřadili, podle toho jak se ta která skladba “vyloupla”. Vkus fanoušků stejnak nikdy 100% nevystihneš, my jsme se o to ani nesnažili. Byly to náročný 2 měsíce, během kterejch ta nahrávka vznikala, ale náramně jsme si to s Rámusem užili.

Ramus: Nejtěžší byl asi předvýběr skladeb, přecijen bylo z čeho vybírat a tak muselo dojít ke kompromisům :-) Kdyby bylo víc času tak to mohlo bejt double CD, to by byl teprve nářez!!! Jak už ale psal Honza, bylo to super po těch x-letech se vrátit v čase zpátky a spáchat to!!!

Další záležitost, kterou jste slavili 20. výročí, byl koncert ve Volyni na vlastním Dark Metal Festu, kde jste odehráli hned tři plnohodnotné koncerty. To musel být trochu záhul, ne? (smích) Každopádně, kdo s touhle myšlenkou přišel? A co na to řekli všichni bývalí členové, když jste je kontaktovali? Bylo nutné někoho ukecávat, nebo si všichni s Avenger zase zařádili rádi?

Rámus: No hádej kdo s tím bláznivým nápadem přišel, samozřejmě že Honza a už od začátku bylo jasný, že to bude dost zajímavý i náročný zároveň. Všechny bejvalý členy jsme ale nekontaktovali, jen ty o kterých víme že je metal pořád baví a chtěli se na tomhle projektu podílet. Kdyby tam měli bejt všichni tak by to byl dvoudenní fesťák a strašná kalba zároveň :-) Nikoho jsme neukecávali, bylo to jen na zcela dobrovolný bázi, prostě kdo chtěl a mohl tak si zahrál, tímto tedy ještě jednou děkujem Vencovi Vlčkovi, Adamovi Růžičkovi, Kudlovi, Petrovi Turkovi, Davidu Zíkovi, Františkovi Vávrovi, Přemku Šímovi, Mírovi “Čertíkovi”, Jardovi Pelánovi, Sinneralovi. Bylo to moc fajn pánové !!!

Avenger - MCMXCII - MMXII

Když jsme u těch akcí, tak ty, Rámusi, děláš také Metalfest Volyně, který byl ovšem nyní zrušen. Proč to? A jedná se pouze o letošní rok, nebo je festivalu konec nadobro? Jak vlastně co do návštěvnosti dopadl minulý ročník, kde zahráli Negură Bunget a Desaster? Skončili jste v černých nebo červených číslech?

Ramus: Jak sám dobře víš nebo nevíš, tak dělat nějaký akce je čím dál obtížnější a pokud chceš pozvat zajímavý kapely, udržet vstupný na nízký úrovni, neprodělat a mít z toho všeho dobrej pocit je to kolikrát na provaz. Ono když dneska v každym městě je nějakej dotovanej fesťák, do toho několik velkejch tak moc prostoru pro menší akce nezbejvá, navíc metloši tak nějak stárnou a vymíraj nebo radši sedí jen u PC. A dělat to jen proto, aby něco bylo nemá cenu, to je podle mě lepší vyklidit pozice a přenechat to jinejm, zapálenějším. Tohle je jen můj osobní pohled na věc, ono těch důvodů pro zrušení festivalu bylo samozřejmě daleko víc ale to je teď jedno!!!

Jestli bude Metalfest v roce 2013? To je dobrá otázka, já na ni ale nemám jednoznačnou odpověď, uvidím co přinese čas. Ohledně minulého ročníku – fakt jsem čekal víc lidí, doba je ale jaká je, navíc počasí nám moc nepřálo takže nakonec můžem bejt rádi že jsme neskončili prodělkem (ale ani v plusu…)

Zpátky k “MCMXCII-MMXII”. Kdo je ten fešák obalu? (smích) Jde čistě o grafický um pana Deathera, nebo stál někdo modelem a jeho tvář byla následně prohnána úpravami?

Rámus: Ten fešák na obalu je skutečný člověk z masa a kostí, Pokud bys ale fakt potřeboval znát jeho identitu, tak se obrať na Jaromíra Bezruče, on to ví protože ho fotil!!! No a když pak Jaromír do toho zapojil svůj um tak byla přední strana obalu na světě, My jsme chtěli právě nějakej takovej “ošklivej” oldschool motiv a povedlo se to na výbornou!!!

Myslím, že už jsme pomalu u konce, tudíž bych na závěr položil každému z vás ještě pár miniotázek mimo téma…

Začal bych u Honzy. Není žádným tajemstvím, že hraješ na více nástrojů, zpíváš a ještě máš vlastní nahrávací studio Hellsound – co z toho tě baví nejvíce? Nějaký konkrétní instrument, zpěv nebo zvukařina? Ze všech alb, které jsi kdy v Hellsoundu nahrával, je nějaké, na nějž vzpomínáš jako na něco opravdu speciálního, co má pro tebe stále velký význam (myslím kromě desek Avenger)? A ještě jedna věc – jak sis užil nedávné bubnování pro Master’s Hammer?

Honza: Mám-li být opravdu upřímný, posledních pár let si připadám, jako když mě pohltil nějaký divoký vír událostí. Baví mě pořád všechno, to je jasný, jinak bych to nedělal. Ale už nemám až takovou svobodu si vybírat na co mám chuť, musím se věnovat vždy tomu, co nejvíc hoří. Do toho vlastně zapadají i ty bubny pro Master’s Hammer. Byl to příjemný dýchánek a spousta práce. Stejně jako většina aktivit, kterým se věnuju. Co se týká nějakých speciálních vzpomínek na nahrávání, největší mazec se stal, když u mě poprvý nahrávala Risposta, na to nezapomenu fakt nikdy. Během posledního nahrávacího dne Čestice postihly brutální přívalový deště s kroupama. Dva klucí zůstali ve studiu (vyspávali kocovinu) a já jsem šel se zbytkem kapely na oběd do hospody. Najednou se strhlo totální peklo, během minuty byla Čestická náves celá bílá od krup. My jsme na to koukali z okna a řikali jsme si “fakt hustý”. Pak ale přiběhl majitel hospody a říká že má doma ve sklepě po prsa vody. A mě to najednou seplo. Zrovna jsem měl rozdělanou odvodňovací drenáž baráku a měl jsem vlastně odkrytou jednu zeď. A bydlím pod kopcem. Bylo mi to jasný a běžel jsem domů. A taky že jo. Klucí už fungovali, dali na stůl všechny cenný věci, komp a tak a hnali vodu ven z baráku. Místo míchačky kterou jsme měli v plánu mi všichni klucí fakt vydatně pomohli řešit tenhle průser. Příští nahrávání měli zdarma jako poděkování.

Avenger - Bohemian Dark Metal

Tobě bych, Rámusi, položil trochu bilanční dotaz… když se ohlédneš za dosavadními 20 lety Avenger, který počin považuješ za ten nejzásadnější; ke kterému máš ten největší vztah? Jinak, posloucháš doma desky Avenger? Máš nějaký oblíbený song, jehož hraní si vždy a za všech okolností užiješ a nedokážeš si bez něj koncert představit? A z druhé strany, máš nějakou oblíbenou píseň, která naopak v diskografii Avenger trochu zapadala a u níž tě mrzí, že ji živě nehrajete?

Rámus: Za nejzásadnější počin považuju album “Shadows of the Damned”. To byl takovej přelom, Honza se ujmul zpěvu a celkový vyznění kapely nabralo ten správnej avengerovskej směr, navíc se nám podařilo dostat do povědomí venku díky vydání CD u Breath of Night recs. a cesta do světa se otevřela.

Nejbližší vztah mám ale k albu “Godless”, mám ho zarytý tak hluboko pod kůží v podstatě jako tetování ale zevnitř, to už nepůjde nikdy odstranit!!! Prostě co song, to skvost!!! No a pokud bych měl vybrat jeden song co nikdy nesmí chybět v playlistu Avenger tak je to jednoznačně “Před bouří”. Jinak ale až na jednu vyjímku (Honza ví která to je) rád hraju všechny naše skladby. Trochu mě ale mrzí že se do playlistu nikdy nedostala skladba “Zajatci noční strany” z alba “Fall of Devotion”, třeba se to ale někdy povede co já vím.

Díky moc za rozhovor, pánové, a ať to hraje! Pokud máte něco na úplný závěr, s chutí do toho!

Mějte se všichni fajn, užívejte života a dobrý muziky a vězte že Avenger tu stále a čím dál silnější!!!

Pokud byste měli o cokoli z produkce kapely zájem neváhejte nás kontaktovat.

Honza / Rámus a AVENGER


Darkness of Hell – Under the Flag of Hate

Darkness of Hell - Under the Flag of Hate
Země: Česká republika
Žánr: black / thrash metal
Datum vydání: 17.2.2012
Label: American Line Productions

Tracklist:
01. Gateway to Perdition
02. Darkness of Hell
03. Samael
04. Píseň pro Satana [Root cover]
05. Damnation
06. The Son of Wretch
07. Under the Flag of Hate
08. Deathcrush [Mayhem cover]

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
bandzone

K recenzi poskytl:
Darkness of Hell

Ono není příliš těžké odhadnout, co lze asi tak očekávat od kapely Darkness of Hell. Už jen ten název… klišovitější aby člověk pohledal. K tomu přebal, jemuž vévodí velký pentagram a Bafomet, vše pouze v černobílé barvě, názvy songů… kdo by ještě pořád nebyl doma, předělávky od Root a Mayhem v tracklistu už asi trknou každého – v případě placky “Under the Flag of Hate” nelze očekávat nic jiného než pekelný black metal ze staré školy…

Ačkoliv se na první pohled zdají být Darkness of Hell novou formací (a vlastně jí také jsou), v sestavě kapely se nacházejí dvě velmi zajímavá jména, z nichž jedno je na undergroundové scéně vcelku známé, druhé bez přehánění legendární. Dvěma původním členům, zpěváku Hereticovi a kytaristovi Jesperovi, se totiž na doplnění sestavy podařilo zlanařit (v případě Darkness of Hell) baskytaristu Lorda Obsta, známého z Bloody Lair a Hellocaustor, a samotného (zde bubeníka) Vlada Blasphemera, jehož si všichni kromě cca tisícovky dalších projektů pamatují jako jednoho člena z hlavního dua kultovní podzemní legendy Maniac Butcher. Už jen tohle, že se do nahrávky vložila taková kapacita, asi svědčí o tom, že nepůjde o nějakou hovadinu. Je tento předpoklad správný?

Dovolím si tvrdit, že ano. Přestože muzika Darkness of Hell není ani náhodou nic příliš originálního, natožpak objevného, výsledek bezesporu má svým způsobem kouzlo, především pro ty, kteří si libují ve staromilské muzice a hudební moderna jim nic neříká, jelikož deska opravdu zní opravdu retro, jak kdyby byla nahrána před mnoha lety. To s sebou dozajista nese svá pro i proti. Je totiž vcelku paradoxní, že právě to, co je tou největší předností “Under the Flag of Hate”, je i její největší slabinou. Skupina se zuby nehty drží oldschoolového black metalu, formálně s vlivy starého thrash metalu, ale to je v konečném důsledku dosti bezpředmětné, protože ve skutečnosti je to jednoduše řečeno prostě klasická oldschool hoblovačka se vším, co k tomu patří. Ozvláštnění jsou minimální, vlastně jen v podobě výrazných kytarových sól, například v “Samael”, “Damnation” nebo “The Son of Wretch” (zde je asi nejpovedenější). Samozřejmě, jsou lidé, kteří to právě takhle mají rádi a na podobný přístup nedají dopustit (já sám osobně bych lhal, kdybych tvrdil, že mi to je proti srsti), jenže se tím “Under the Flag of Hate” stává počinem pouze pro několik málo příznivců, kteří si libují v undergroundu. Na druhou stranu, z nahrávky je cítit, že zrovna Darkness of Hell jaksi nemají potřebu se ohlížet na to, komu se to bude nebo nebude líbit, a hrají si prostě to svoje, což je ve své podstatě chvályhodné.

V celkovém konceptu desky se neztratí ani již zmiňované předělávky “Deathcrush” od Mayhem a “Píseň pro Satana” od Root, naopak tam akorát zapadnou. Vytknout jim po stránce provedení nelze v podstatě nic, jedná se o slušně odvedené covery… i když je pravda, že třeba na kultovním válu Root ani není co zkazit, když je tam jen jeden jednoduchý riff (smích). Z původních songů bych vyzdvihl nejspíš titulní “Under the Flag of Hate” s trochu osvěžujícím rozjezdem a několika chytlavými momenty (v rámci mezí). Celkově jsem si všiml, že když se člověk přestane hlídat, tak si při poslechu sem tam s chutí sám od sebe zahrozí a zatřepe mařenou, což je dle mého soudu u takové muziky dobrá vizitka.

Darkness of Hell

V klasickém duchu se nesou i veškeré doprovodné záležitosti. Texty jsou plné obligátního pekla (i přes anglické názvy v češtině, s výjimkou v podobě “Samael”). Booklet strohý, černobílý, avšak sám o sobě dostatečně výmluvný v tom, co je fošna zač. Zvuk je rovněž poplatný celému pojetí “Under the Flag of Hate” – špinavější, syrový. Songy jsou rychlé a agresivní. Nikde žádné překvapení, ale jak již bylo řečeno, nevypadá to, že by to zde někoho trápilo, stejně tak je evidentní, že Darkness of Hell zjevně nějakým překvapením ani neholdují, natožpak aby se o ně snažili.

Myslím, že v rámci svého stylu je “Under the Flag of Hate” albem vcelku povedeným, byť – jak již bylo řečeno – nikterak originálním. Zároveň nejde ani o počin, který by posluchačům způsoboval nějaký hudební orgasmus či posluchačskou extázi. Je to prostě bez přetvářky zahoblovaný black metal, který příznivce obdobných věcí jistě nezklame. Číselně slabší sedm, ale pořád ještě sedm.


Paregorik / Ataraxy / Napalmed / Wormhead – split

Paregorik / Ataraxy / Napalmed / Wormhead - split
Země: Česká republika / Německo
Žánr: noise
Datum vydání: 2012
Label: Meziprostor / Napalmed ‎/ Vomit Bucket Productions / Puzzle Records / Underground Pollution Records / Rauha Turva / NHDIYSTREC

Tracklist:
01. Paregorik – Pseudo-Intellectual Trauma
02. Ataraxy – In My Four Walls…
03. Napalmed – Tri Dcera Tops (excerpt)
04. Wormhead – Delusions of Persecution

Odkazy Paregorik:
bandcamp

Odkazy Ataraxy:
web

Odkazy Napalmed:
web

Odkazy Wormhead:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Napalmed

Chceme-li vůbec nějak hodnotit žánr jako noise, musíme si ponejprv položit jednu dosti zásadní otázku, a sice jakou optikou se na celou záležitost dívat, jaká měřítka nasadit, jestli vlastně vůbec nějaká? Ačkoliv se to pro nezasvěceného může zdát na první pohled jako trochu uhozené uvažování, není tomu tak, právě naopak, u natolik specifické záležitosti jako noise jsou podobné otázky rozhodně na místě. A pročpak?, ptá se onen nezasvěcenec… Inu, odpověď na otázku, proč si podobné otázky vůbec klást, je vcelku nasnadě – už jen samotný název žánru ji zodpovídá více než dostatečně.

V podstatě žádná ze všech existujících hudebních odnoží svým názvem plně neobsahuje samotnou svou podstatu. Považte sami, vždyť ne všechen death metal je smrtící, ne všechen black metal je temný, ne všechen heavy metal je opravdu heavy atd. Ale noise? Ten je jednou z těch nemnoha výjimek, která už jen svým názvem v plném rozsahu říká, co do této škatulky spadá – hluk. Nic víc, nic míň. Nekontrolovatelné (a mnohdy také nekontrolované) proudy hluku, skřípení, vrzání, nárazy, šum, jednoduše – bordel. Nyní přichází jedna z našich zásadních otázek – lze tohle vůbec považovat za hudbu? Pokud bychom aplikovali prostou teorii, že hudba je pouze to, kde hudebníci hrají tóny na hudební nástroje, pak by noise ve světle výše řečeného neobstál ani v nejmenším. Kdybychom však naši definici toho, co je a co není muzika, rozšířili kromě obligátního “má to noty” i na “umělecká zvuková performance”, hned jsme doma, jelikož sem noise bezesporu patří, na rozdíl například od drtivé většiny komerčního rádiového popu (tedy, ne, že bych já měl něco proti popu, sám si ho rád poslechnu, což se však nevylučuje s tím, že jej nepovažuji za pořádnou hudbu, natožpak za umění).

Další naše otázka je ovšem ještě o poznání štiplavější – proč noise vůbec poslouchat? Nutno říct, že v tomto případě bude odpověď (dojdeme-li se vůbec k nějaké) ještě méně jednoznačná. Pokud v hudbě hledáte odpočinek a relaxaci, noise vám není určen ani náhodou; jestli chcete v hudbě slyšet příjemné melodie a chytlavé momenty, noise vám není ani v nejmenším; chcete-li slyšet kvalitní muzikantské výkony, noise vám není určen za žádných okolností; jednoduše řečeno – pokud od hudby očekáváte to, co se od ní ve slušné společnosti za normálních okolností očekává, od čehokoliv z oblasti noise dejte urychleně ruce pryč (ačkoliv je zase druhá věc to, že noise je natolik okrajovou hudební formou, že průměrný posluchač se k němu ani nedostane, pročež z něj ani nemusí dávat ruce pryč). Komu je tedy tento žánr vůbec určen? Těžko říct… možná jestli hledáte, co všechno jste ještě schopni zvládnout, budete tu na správné adrese. Pokud si prostě a jednoduše libujete v něčem, co se diametrálně liší od nastolené “normálnosti”, není co řešit, tohle je přímo pro vás. Noise funguje (a to potvrzuji z osobní zkušenosti) i jako mozkový klystýr, když prostě potřebujete vyčistit hlavu od všeho – někteří žánroví interpreti předvádí takovou hlukovou nalejvárnu, že jsou k tomu snad přímo stvořeni. Anebo další možnost… když si prostě jenom chcete způsobit bolení hlavy… Dle libosti a osobního vkusu…

Přejděme k další otázce – je vůbec mezi noisovými hudebníky (anebo snad: “hudebníky”?) nějaký rozdíl? To je setsakra dobrý dotaz, vždyť uvažujme logicky – co je bordel, to je bordel, a v bordelu rozdíl není. Bohužel (bohudík?) to až takhle jednoduché ale není, a jak vidno, i v onom bordelu (tedy, hluku – nebuďme příliš expresivní) rozdíl opravdu je. Ale tím už se pomalu dostáváme k nosiči, kvůli němuž vůbec toto povídání vzniklo – splitku čtyř noisových projektů, dvou domácích a dvou německých. Každý z těchto projektů totiž ukazuje malinko jinou podobu noisu, čímž v rámci jednoho počinu dává jasnou odpověď, posléze aplikovatelnou na celý žánr – není bordel jako bordel!

“Pseudo-Intellectual Trauma” od Paregorik je jasnou ukázkou noisu, jenž si nedává za úkol nic menšího než terorizování ušních bubínků. Je to přesně ta řvavá podobu stylu, v níž to neskutečně skřípá a vrže bez sebemenší známky lítosti k posluchačově psychickému rozpoložení. Ataraxy se na splitu naopak prezentují “šumivým” noisem, minimalistickým až na kost – jeden monotónní zvuk po celou hrací dobu songu “In My Four Walls…” však není na poslech o nic méně náročnější. Noise od Napalmed je noisem veskrze chaotickým, klasickým bordelem, který přes sebe bez ladu a skladu překládá množství zvuků, tvořících jednu velkou masu hluku. Poslední účastník, po Ataraxy druzí Němci Wormhead, jsou pak jakousi kombinací výše zmíněného – šum, skřípení i chaos, to vše v jejich “Delusions of Persecution” najdete. Rozdíly vypadají na první poslech veskrze minimální, protože ve všech čtyřech případech jde o záležitost nelíbivou až (pro někoho) nepříjemnou, jenže tímhle způsobem byste mohli složit většinu žánru, že základ (v tomto případě hluk) je stejný a odlišnosti jsou už jen kosmetickou záležitostí. Tím pádem jsme si vlastně dokázali, že buď v jednotlivých noisových počinech rozdíly opravdu jsou, nebo že v rámci jednotlivých žánrů v hudbě rozdíly nejsou vůbec – to už si rozhodněte sami.

Paregorik / Ataraxy / Napalmed / Wormhead - split

Vzhledem k tomu, že tento text již pomalu plyne ke svému konci, si možná řeknete, že samotné nahrávce bylo věnováno minimum prostoru a víc než recenzí se článek stal jakousi úvahou o samotném žánru. Ale tak to prostě je – podle mého názoru ani o oné čtveřici skladeb není víc co říct. Je to prostě… noise. Se vším, co k němu patří, ať už v tom dobrém či v tom špatném slova smyslu. Záležitost na samém okraji hudební scény – natolik divná, že se o ní ve slušné společnosti nejenže nemluví, ale ani se o ní neví; natolik extrémní, že i nejeden tvrdý metalista se před ní poběží schovat do protihlukového krytu; záležitost pro naprosté minimum lidí. A jako takový je noise vlastně nepopsatelný, rozhodně i nehodnotitelný (právě pro tyhle případy byla recenzentům dána možnost odpustit si číselnou známku). Je to prostě… noise… hluk… bordel…


Daniel Krob – Daniel Krob

Daniel Krob - Daniel Krob
Země: Česká republika
Žánr: hard rock / heavy metal
Datum vydání: 21.2.2012
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Sonáta
02. Co bude dál
03. Život je reálnej
04. Démon
05. Myšlenky
06. Odpověď
07. Jaro
08. Blázni
09. Proč [Arakain cover]
10. Noc
11. Šeherezád [Arakain cover]
12. Poslední den
13. Kreyson [Kreyson cover]
14. Vzdálená [Kreyson cover]
15. Pojď má milá

Hodnocení: 4,5/10

Odkazy:
bandzone

K recenzi poskytl:
Daniel Krob

Jméno Daniela Kroba možná nejednomu čtenáři – obzvláště to platí o těch později narozených – nic neřekne. Ti trochu odrostlejší – nebo alespoň ti, kteří si zpětně nastudovali dějiny českého metalu – si nejspíš vzpomenou na člověka, který svého času hrával ve dvou skupinách, jež by se v rámci domácí tvrděrockové scény daly bez debat nazvat legendárními, a nahrál s nimi jejich první desky, které se s odstupem času ukázaly být jedněmi z nejzásadnějších počinů v českém rockovém-až-metalovém rybníčku, a sice “Anděl na útěku” od Kreyson a “Thrash the Thrash” od Arakain. Posléze se Daniel ještě mihnul v thrashovce Kryptor a nějaký čas dělal na projektu Zeus, ale poté se po něm na hudebním poli na čas slehla zem. Sice má třeba na kontě hudbu k hororové komedii “Choking Hazard” z roku 2004, ale toho si myslím většina lidí ani nevšimla (už jen z toho důvodu, že v návaznosti bijáku na metalovou muziku poutal více pozornosti pornoherec-jehovista v podání Romana “Izzi” IziášeDogy). Nyní se však Daniel Krob, dalo by se říct, vrací, když vydává bezejmenné sólové album, jež si v rámci recenze dovolím pro přehlednost nazývat “Daniel Krob”

Písně na “Daniel Krob” by se daly rozdělit celkem do tří kategorií. První jsou instrumentální intra a mezihry (čtyři kousky), předělávky od zmiňovaných Arakain a Kreyson (také čtyři – dvě a dvě) a vlastní zpívané songy (zbytek, tedy celkem sedm kusů). Pojďme se na ně podívat přesně v tomto pořadí…

Mezi instrumentální kousky tedy patří úvodní “Sonáta”, dále “Jaro”, “Noc” a “Poslední den”. Snad až na “Poslední den”, který je možná přespříliš dlouhý, se jedná o jedny z nejlepších kousků alba a rozhodně by nebylo od věci tvrdit, že mají na rozdíl od zbytku skladeb i atmosféru (to není myšleno nijak hanlivě, přece jenom se nejedná o žánr, který by na atmosféře stavěl), a to vesměs takovou, že to odpovídá jejich názvům. Obzvláště “Noc” je dle mého názoru velice povedená. Přestože se jedná o kratičké položky (s výjimkou oné “Poslední den” se vejdou do minuty), patří k těm nejzajímavějším na nahrávce.

Pod drobnohledem většiny fanoušků budou dozajista nejvíce předělané verze skladeb od Arakain a Kreyson, v obou případech po dvou válech. Samozřejmě je asi zřejmé, že se budou od svých originálů značně lišit, což se také liší, ale není se co divit, když si člověk uvědomí, v rozmezí kolika let nahrávky vznikaly (pokud se vám to počítat nechce, bylo těch let něco málo přes 20). V “Proč” a “Šeherezád” od Arakain si Daniel vokální povinnosti rozdělil se samotným původním zpěvákem kapely, Alešem Brichtou, což asi staromilce potěší. Pokud má někdo původní verze vypálené v mozkovně nadobro, jistě to bude celé trochu nezvyk, zvláště “Šeherezád” mi napoprvé zněla naprosto cize, ale když se člověk rozkouká, nedá se tvrdit, že by šlo o nějaké průsery, naopak to jsou vcelku slušně odvedené covery (byť tohle označení možná není úplně přesné, když kytary nahrával vždy stejný člověk). Snad jen po vokální stránce to není úplně košer, jelikož Křížkův ječák, ačkoliv toho chlapa příliš nemusím, Daniel nevytáhne a Brichtův zpěv je zase příliš specifický. Ale není to nic, co by se nedalo přežít, takže proč ne…

Co se týče zmiňované třetí kategorie vlastních zpívaných písní, je to velice nevyrovnaná položka, takže asi bude lepší to probrat pěkně popořádku. “Co bude dál” začíná neskutečně kýčovitým sólováním, až jsem se doopravdy lekl, naštěstí ale brzy přijde vcelku povedená klidná sloka. Refrén je však opět záležitost, u níž bych rozhodně nemohl tvrdit, že se mi líbí, jelikož na mě působí jaksi strojeně a hlavně obrovsky klišovitě. Naopak “Život je reálnej” je asi tou nejlepší skladbu nahrávky, a to i přes to (nebo snad právě proto?), že dá nápadně vzpomenout na Metallicu někdy tak okolo roku 1991. Každopádně to hezky šlape, nechybí pár chytlavějších momentů, zvláště ve druhé polovině songu, ani dobré sólo, takže proč ne.

Ještě “Démon” je také dobrá věc se solidními riffy, které v některých chvílích připomenou domovský Arakain, ale paradoxně z doby těsně po odchodu Aleše Brichty. V téhle chvíli se CD začíná celkem pěkně rozjíždět a posluchač si říká, že i přes slabší “Co bude dál” na úvod to nakonec asi bude dobrá věc, ovšem následující “Myšlenky” tento pocit spolehlivě zabíjí. Z nepovedeného pokusu o cosi baladického (tedy, předpokládám), zbyl jen nezáživný cajdák o ničem. “Odpověď” už se opět snaží uhodit na tu více heavy strunu, ale na rozdíl od “Život je reálnej” a “Démon” to příliš nefunguje, možná snad kvůli otravnému refrénu.

“Blázni” mi přijde vtipná v tom, že úvodní bicí rytmus je takřka totožný s – a teď se podržte – “Rasputin” od Boney M. Rozdíl je jen v tom, že legendární hitovka od Boney M. má prostě koule (ale no tak, nešklebte se tak, kolegové metalisté, sami víte, že to je pravda), kdežto “Blázni” moc ne. První tři čtvrtě minuty jsou v pohodě, ale poté je to jaksi… slabota. Částečně i díky nepříliš povedenému textu (to je ostatně jedna z největších slabin celé desky). Píseň pozvedává alespoň kvalitní kytarové sólo – na tom je hezky vidět, že Daniel Krob je velice dobrý kytarista, nikoliv však textař nebo cokoliv jiného. Poslední song z této kategorie je shodou okolností poslední na samotném albu – “Pojď má milá”. Jak již asi název napovídá, opět jde o pomalejší baladu… a opět střela vedle. Akustické vybrnkávání, jemný vokál a tolik sladkosti, až z toho posluchače bolí zuby. Nehledě na fakt, že se jedná o další “podobnost čistě náhodnou” – první půlka “Pojď má milá” totiž zní takřka totožně jako začátek písně “Design Your Universe” od Holanďanů Epica. V druhé půli už se skladba sice někam zlomí a ozve se nějaký ten riff, ale jedná se spíše o průměr.

Jako celek na mě sólová prvotina Daniela Kroba působí rozpačitým dojmem, panuje jí velká nevyrovnanost a vlastně se mi zdá, že asi vznikala stylem “posbíráme všechno, co najdeme po šuplících”. Najdou se jak dost povedené kusy (“Život je reálnej”, “Démon”), tak i s prominutím bláboly (“Pojď má milá”, “Myšlenky”), ale jako celek je konečný výsledek spíše zklamáním.


Marnost

Marnost / Seeds in Barren Fields - Svůdcové lidstva / Beneath the Somber Halls
Země: Česká republika
Žánr: atmospheric black metal

Otázky: H.
Odpovědi: Honza, Blum, Marek
Počet otázek: 13

Odkazy:
web / bandcamp

Jméno Marnost tu na Sicmaggot už sem tam problesklo, a pokaždé se to neslo ve spojení se samými superlativy. Není tedy divu, že se brzy v našich hlavách urodila myšlenka toto bezesporu zajímavé uskupení kontaktovat za účelem položení několika málo otázek, jejichž odpovědi v některých případech dosti poodhalují fungování celého projektu – od základních informací, jež se u Marnosti neshánějí s až takovou samozřejmostí jako u běžných skupin, až k názorům uvnitř kapely. Odpovídání se ujali hned tři členové – Honza, Blum a Marek. Bez zajímavosti jistě není ani fakt, že se jedná o úplně první český rozhovor Marnosti a teprve druhý rozhovor vůbec…


Zdravím Marnost! Ačkoliv nejsem zrovna příznivec otázek typu “představte nám svoji kapelu”, ve vašem případě snad ani nelze začít jinak, než nějakým obecným vyzvídáním, jelikož informace o vás jsou mírně řečeno velice kusé. Pokud to tedy není tajemství, mohli byste nám pro začátek říct, z jaké části České republiky Marnost pochází. A kdo se skrývá za nic neříkajícím shlukem písmenek, který je veden jako sestava na Bandcampu? Působí třeba členové Marnosti i v některých dalších skupinách?

Honza: Ahoj, tajemství to není, i když jsme původně plánovali, že na nějaké informace o pozadí kapely budem kašlat. Stejně to uniklo. Jsme z Prahy, Berouna a Hané a hrajem a hráli jsme v různých kapelách. Aktuálně z regulérně funkčních kapel našich členů a členek můžem zmínit Gattaca a Remek. V Marnosti je určitej stabilní základ, ale třeba šepot na první a druhé nahrávce mají na triku různí lidé. Myslím, že na případné další nahrávce se objeví zas někdo další.

Blum: Ještě jsi Honzo z těch fungujících zapoměl na Abstinentia :-)

Na obou dosud vydaných nahrávkách se prezentujete ne zrovna konvenční formou black metalu s velice silnou atmosférou (budeme-li konvenční black metal definovat jakožto klasické kusy ala Mayhem, Darkthrone a další). Z toho, co se mi o Marnosti zatím podařilo vypátrat a také si domyslet, mi vychází, že názorově tíhnete spíše k myšlenkám HC nebo punku, čili v podstatě naprostého opaku k filozofii většiny black metalové scény (k tomuhle konkrétně bych se ještě rád dostal později o něco podrobněji). Otázka je tedy jasná – proč se hlavním výrazivem Marnosti stal (atmosférický) black metal?

Blum: Posledních 10 let brázdím vody hardcore/punku. Myslím, že mohu s čistým svědomím říct, že většina mých názorových myšlenek vychází právě z přístupu ke světu této subkultury. Klasickým black metalem jsem dlouhou dobu pohrdal. Na jednu stranu to bylo pro mě ůplně cizí a upřímně jsem se toho trochu bál a na druhou stranu mě odstrašoval ten patos satanismu apod. Prostě mi to přišlo jako šaskárna. Hodně mi záleží na myšlenkách, o kterých kapela/projekt zpívá, a přístup, ať už to k hudbě něbo k politice, je pro mě pořád rozhodující faktorem, zdali mě kapela osloví nebo vůbec. Hudebně mi black metal nikdy moc nevadil. Hráli jsme v death/metalcore kapele xNIDALx a myslím si že kapku inspirace nám v jednom období dodávali třeba Immortal. Dneska ke konvenčnímu black metalu přistupuji pořád velmi opatrně. Některé kapely dokážu plně respektovat, už jen kvůli specifickému přístupu k hudbě. Nicméně mě tento styl začal asi nejvíce zajímat poté, co jsem se dostal k Cascadian black metalu. Spoustu kapel z tohoto okruhu vychází rovněž z hc/punku a tak jsem cítíl, že se s tím dokážu ztotožnit. Myslím si, že ale hlavním impulsem k tomu, abych začal black metal více poslouchat, byl anarcho projekt Panopticon. Nejsme žádní muzikanti, věděli jsme, že atmosféra black metalu je přesně to, co nás nejvíce baví. Zesáky jsme vyhulili na max, já sedl poprvé v životě pořádně za bicí a zbytek šel z nás tak nějak sám. První nahrávka byl, myslím, hodně experiment.

Honza: Jo, máš pravdu, naše zázemí je spíš v hardcorepunkové sféře, nicméně myslím, že tak nějak všichni jsme otevřeni různým hudebním směrům. Mě osobně na blackmetalu bere ta atmosféra “tranzu” a hudební brutalita projevu. Na druhou stranu mě vůbec neoslovou principy, na kterých funguje metalová scéna, hodně věcí mě na tom štve a některý kapely skrz to ani nejsem schopen poslouchat. V tomhle případě je pak nejlepší jit a začít si to dělat tak, jak to cejtíš a jak ti je to příjemný. To jsme udělali a mě to vyhovuje.

Marek: Jsem pankáč, posledních 15 let se za něj považuju a budu asi dál. Hudebně mě ale většina HC a punk kapel v podstatě nezajímá a black metal (hlavně v surové lo-fi podobě) mi hudebně dává, co potřebuju. Jinak se ale nemám potřebu ztotožňovat s atmosférou zmaru a nenávisti, věřím v životě v pozitivní změny, veganství a aktivní přístup k věcem, to je to, co mi dal punk a co se snažím (nejen skrz kapely) vracet.

Oba zmiňované počiny čítají po jedné kompozici, čili máte aktuálně na kontě dvě skladby (beru v úvahu samozřejmě jen věci vydané) delšího rázu, obě plus/mínus čtvrt hodiny. Z jakého důvodu tvoříte takto dlouhé písně? Kratší formát vás neláká? Kdysi jsem četl rozhovor s jedním hudebníkem, bohužel jsem zapomněl s kterým, jehož kapela rovněž nenahrála skladbu pod 10 minut… z tohoto rozhovoru mi však v paměti uvízla jeho myšlenka, že tří- nebo čtyřminutové písničky jsou povětšinou bezduché blbosti, protože za tak krátký čas člověk nemá šanci pomocí své hudby něco sdělit, že to je možné pouze právě v průběhu delší doby. Je něco podobného důvod, proč i Marnost mají prozatím na kontě jen delší věci?

Honza: Každá z obou nahrávek, o nichž mluvíš, vznikla v podstatě během jednoho odpoledne. Zašli jsme do zkušebny, tam jsme to vymysleli a nahráli. Něco jsme si samozřejmě už přinesli z domova, ale většina vznikala spontánně. Myslím že z toho plynou i ty dlouhé stopáže písní, protože když zapneš 4 aparáty na jednu kytaru a hraješ si se zvukem, tak tomu trochu propadneš a pak zjistíž, že máš jen úvodní pasáž dlouhou pět minut. Ta délka skladeb podle mě vyplývá z toho, že jsme si šli zahrát, nechali jsme se tím unést a zároveň jsme to rovnou nahráli.

Pojďme se nyní podívat konkrétně na vaši tvorbu – ta nejaktuálnější, “Svůdcové lidstva”, vyšla v podobě splitu se Seeds in Barren Fields ze Švédska. Proč se společný nosič uskutečnil právě s nimi? Další zajímavůstka, kterou mi upřímně řečeno hlava moc nebere, je to, že split vyšel jako kooperace mezi šesti (jestli dobře počítám) firmami, což je docela rarita, osobně nic podobného nepamatuji. Co si pod tím má člověk představit, kooperace šesti labelů?

Honza: Seeds in Barren Fields jsou naši kamarádi. Konkrétně se Svantem (kytaristou) se známe už léta skrz jeho předchozí kapelu a naše vztahy probíhají i na mimo-hudební úrovni. Myslím, že máme na hudbu i na svět obecně podobné názory, takže spolupráce vyplynula tak nějak přirozeně. Domluvili jsme to, když posledně hráli Seeds in Barren Fields v ČR. Co se týče labelů, tak pro nás je to přirozená věc, vyšla takhle většina desek našich kapel a vyplývá to opět z našich kořenů v hardcorepunku. Jde o to, že vydání desky nebereme jako formu obchodu s nějakou firmou. Prostě se spojí lidi, které ty kapely nějakým způsobem oslovují a chtějí je podpořit, takže dají dohromady peníze, vydá se deska a nosiče se pak rozdělí mezi ty přispívající. Většina z labelů jsou naši kamarádi, kteří si udělali logo a název a desky pak vyměňují za nějaké jiné kusy do svých sbírek.

Blum: Myslím, že je dobré dodat, že jeden z přispívajících labelů je i Music for Liberation, což je naše vlastní distro. Myslím si, že takové kooperace vychází z touhy přispět kapele, která se vám líbí a zároveň je to finanční kompromis. Přispět třeba 2000 kč není zase až tak moc a mít v distru 15-20 desek není zase až tak málo. Sami jsme tak přispívali jiným kapelám, které nás oslovili (ve vetšině jsou to naši kamarádi). Některé desky se prodaly rychle, jiné máme třeba ještě v distru. Neleží nám v tom ale velké množství peněz a tak nás to zas až tak nemrzí. To ale neznamená, že bychom se vydané kapely nesnažili podporovat a kašlali na to.

Marnost - Pukající svět

Samostatně bych se rád zeptal na artwork “Svůdcové lidstva”. Nikde – ani na samotném vinylu ne – jsem nenašel informaci, kdo je autorem, případně jestli se jedná o nějaké vypůjčené obrazy, cokoliv. Jde o vskutku působivé malby, tudíž si myslím, že by si zasloužily nějakou zmínku – mohli byste nám tedy o grafice povědět něco více?

Honza: Ten obal dělal Svante ze SIBF. Je to nějaký starý obraz, ale víc o tom nevím. Myslím, že to má něco společného s Dantovým “Infernem”.

Jak ve “Svůdcích lidstva”, tak i v prvotině “Pukající svět” byly jako text použity verše Williama Blakea. Z jakého důvodu užíváte právě jeho tvorby? Jedná se čistě pouze o řekněme “obyčejné” nadšení jeho dílem, nebo je v tom něco víc a William Blake dokázal obsáhnout váš světonázor natolik, že jste uznali za vhodné z něj čerpat? V souvislosti s tím bych se ještě rád zeptal, zdali se jedná přímo o záměrné zhudebňování jeho veršů, anebo jen vystihuje atmosféru hudby, že se to užití přímo nabízí?

Marek: Když jsme měli nahrávat “Pukající svět”, přemýšlel jsem, jaký z textů do nahrávky vložit. Většinou mám celou zásobu, ale vzhledem k tomu, že píšu krátký texty do krátkejch songů, nepřišlo mi, že by můj styl seděl do něčeho delšího a epičtějšího. Zároveň jsem nechtěl tuhle zaplácnout nějakou znouzecností, takže jsem hledal ve svých oblíbených knížkách. Blake je mi (nám) blízko – odmítá hierarchie, vykořisťování, náboženství, věřím že kdyby žil dneska, stavěl by se i proti vykořisťování ne-lidských zvířat. Proto na něj padla volba a věřím, že i dál budeme pokračovat v tomhle duchu. Pár lidí mi říkalo, že díky Marnosti si Blakea přečetli, a to mi přijde jako úplně super bonus k naší hudbě.

Zatímco “Svůdcové lidstva” přicházejí jako vinyl, “Pukající svět” vyšel jen v kazetové podobě. Až by se skoro mohlo zdát, že nemáte rádi CD… Ale vážně, je to čistě náhoda, nebo dáváte těmto “staromódním” formátům přednost? Obecně se říká (a já s tím plně souhlasím), že LP a MC jsou nosiče, které mají na rozdíl od cédéček duši, což krásně koresponduje s hlubokou atmosférou vašich skladeb. Je to ten důvod?

Marek: Kupuju jen desky a kazety, CD v podstatě vůbec. Mám rád ten zvuk, to, že člověk se musí zapojit i do samotného přehrávání (otáčení desky, přetáčení kazety…). Navíc oba tyhle formáty jsou o dost hezčí, než sebelíp zpracovaný CD.

Honza: Mě CD nic neříkají a koupím si je málokdy… a to fakt jen tehdy, když se mi ta deska fakt hodně líbí a nevyjde ani na LP ani na kazetě. V CD nevidím moc žádnej smysl – je to ošklivý, škrábe se to a blbě to hraje.

Blum: Je to hodně o stylu, který poslouchám. Je tradicí hardcore/punku vydávat vinyly, a tak je trochu logické na to navázat. Samotná vinylová deska má své vlastní kouzlo. Pro spoustu lidí je to fetiš a sběratelská vášeň. Já osobně se snažím z toho neposrat a možná proto je moje sbírka spíše průřezem toho, co posledních 10 let poslouchám. Pouštění desek je potom spíše rituál a hodně záleží na tom, jestli mám čas a náladu si k tomu v klidu sednou a vychutnat, nebo si pustím jen mp3 k práci. Nějaká CD mám doma taky, ale jsou to spíš věci, které na vinylu nevyšly. V poslední době si ale nepamatuji, že bych si nějaké CD koupil.

Oba počiny jste rovněž poskytli k volnému stažení, což již dnes není úplně neobvyklý krok, přesto ne zrovna standardní. Proč to? Já osobně jsem velký příznivec originálních nosičů a MP3 považuji za jakousi nepříliš uspokojivou náhražku, která požitek z hudby snižuje. Za hudbou Marnosti je cítit velké úsilí a také velká kvalita, čili jsem toho názoru, že si nezaslouží být “znehodnocována”. Nebo si myslíte, že je pouze digitální formát plně dostačující k docenění Marnosti? Mimoto se tato záležitost dá spojit ještě s jedním ne tak úplně hudebním dotazem, a sice s nedávno hojně propíranou smlouvou ACTA. Jak se na celou tuto problematiku díváte jako hudebníci, kteří svou muziku poskytují zadarmo všem “kolemjdoucím”?

Honza: Nevidím žádný pádný důvod, proč nedat nahrávky ke stažení na net. Pokud kapela chce, aby jí lidi poslouchali a aby sami mohli posoudit její kvality a nemuseli se spoléhat na nějaké recenze nebo hloupé promo kecy, tak je to naprosto logický krok. Stahování hudby se podle mě brání jen dva druhy kapel – ty, které na tom chtějí vydělat, nebo ty, které své hudbě nevěří a radši chtějí, aby si lidi koupili zajíce a v pytli. Ani jedna ze skupin mě nezajímá a vůbec nejhorší jsou kapely spadající do obou skupin zároveň. Věřím, že když se někomu stažená mp3 bude líbit a bude chtít kapelu podpořit, tak si koupí originál. V okruhu lidí, kde se pohybujeme, tohle funguje. Žádné falešné reklamy a vychvalování, žádné promokopie, žádné zákazy. Navíc se snažíme cenu desek držet nízko (200Kč), takže podpořit kapelu není žádný velký problém. Jde o oboustrannou spolupráci mezi kapela a lidma, kteří jí poslouchají. Každá strana nějakým způsobem přispěje k tomu, že může vzniknout dobrá deska za co možná nejnižší peníze. ACTA a spol. chápu jako nebezpečný krok nadnárodních korporací do sféry, které by se vůbec neměly dotýkat.

Blum: A tady bych hned navázal na mou předchozí odpověd. Většinu kapel, jejichž desku si koupím, jsem objevil na internetu, stáhl si mp3 a vklidu si je naposlouchal. Kupuji si desky, o které fakt stojím. Přehrabávám se v distrech a už mám představu, co asi tak hledám. Jsou desky, o které opravdu stojím, a klidně si je objednám třeba ze vzdálenější distribuce. Dalo by se říct, že si tak doplnuji sbírku mp3 o jejich vinylovou podobu. Proto mi přijde úplně normální a jednoduché dát hudbu volně ke stažení na internet i třeba dávno před tím, než deska vyjde ve fyzické podobě. Jak píše Honza, je to hodně o tom, zdali si kapela věří a jestli na tom chce vydělat. Já si ani nevěřím ani si nechci vydělat. Prostě mám radost z toho že naši hudbu poslouchají lidí prakticky z celého světa. Smlouvy ACTA, SOPA apod. jsou přirozenou potřebou kapitalismu vydělávat úplně na všem. Takové úmluvy mohou být v rozporu ze svobodou projevu. Ničím mě to nepřekvapuje a mám potřebu se k tomu postavit kriticky jako ke spoustě dalších podobným snahám kapitalismu. Se vší úctou mi ale připadne, že (tedy alespoň v Čechách) hájí protesty proti ACTA čistě sobecké zájmy. Většinu lidí sere více než ohrožení svobody projevu ohrožení jejich možnosti si zdarma stáhnout film nebo muziku, za kterou by normálně platili nehorázné množství peněz.

Jak jsem již zmínil, “Pukající svět” vyšel jen na kazetě. Na internetu – konkrétně tedy na metal-archives – visí informace, že náklad byl limitován na pouhých 25 kusů. Je to pravda? Přece jenom se tomu těžko věří, 25 kopií je už dost velký extrém. Každopádně je náklad “Pukajícího světu” rozebrán – neuvažuje se případně o nějakém znovuvydání? Osobně si myslím, že by to stálo za úvahu, zvláště pokud je těch 25 kousků pravdivých…

Honza: Ono těch kusů nakonec bylo asi jen 15, hehe. Možná někdy uděláme nějakou lepší kazetu, uvidíme, ale spíš nás asi zajímá dělat nové věci.

Dle informací z vašeho Bandcamp profilu byly obě písně nahrány ve zkušebně během pár dnů, resp. pár hodin. Na tento fakt bych trochu krkolomně navázal otázkou, jakým způsobem vlastně komponujete? Z pohledu laika, který muziku neskládá, ale jen poslouchá, bych řekl, že čím delší věc, tím musí být obtížnější to dát dohromady, domluvit se s ostatními členy atd. Jak to tedy probíhá v případě Marnosti? À propos, když slyším “nahráno ve zkušebně během pár hodin”, nějak automaticky mi k tomu naskakuje improvizace – využíváte jí, nebo máte naopak skladby před samotným nahráváním pečlivě připravené.

Honza: Na to jsem částečně odpověděl už v jedné z předchozích otázek. Nahrávky všech našich kapel si nahráváme sami. V dnešní době to není žádný problém. V některých případech to posíláme někomu na mix, někdy si i to děláme sami. Většina zvukařů v ČR vůbec nerozumí tomu, jak to chceme dělat, a tohle je mnohem lepší a jednodušší způsob toho, jak dosáhnout zvuku, který se nám líbí. A popis “kompozice” je jasnej – na jedno odpoledne se zavřeme ve zkušebně a hrajem, co nás napadá a přitom to nahráváme. Tak ze 70 procent je to improvizace. Vzhledem k tomu, že máme další fungující kapely, které taky nahrávají a jezdí koncerty, tak nemáme čas pravidelně zkoušet a doposud jsme i s těmi nahrávacími měli 3 zkoušky. Ani jednu z nahraných písní bychom podle mě nezahráli znova. Teda asi zahráli, ale museli bychom to oposlouchat a začít normálně zkoušet.

Marek: Což ale někteří členové kapely velmi podporují – hrát na živo songy v trochu jiný podobě než je na nahrávkách.

Marnost

“Pukající svět” vyšel v lednu 2011, ale už v létě téhož roku jste nahráli “Svůdce lidstva”, kteří následně vyšli v prosinci – to značí nemalou produktivitu. Mířím tím samozřejmě k jediné věci – máte už plány na nějakou další věc? Pokud ano, kdy by hrubým odhadem tak mohla vyjít? A co takhle už klasické full-length album, nepomýšlíte na něj?

Blum: Osobně cítím, že zkouška nebo nahrávání Marnosti je taková malá slavnost. Na bicí v žádné jiné kapele nehraju, ale ten nástroj mě neskutečně baví. Minule jsme zapojili všechny aparáty, co jsme měli ve zkušebně, a už jen z toho samotného mohutného zvuku jsme měli radost. Na nahrávání jsme si pokaždé dlouho dopředu stanovili termín a já osobně jsem netrpělivě vyčkával, než k tomu dojde. V obou nahrávkách se pak promítá naše tehdejší nálada. Nemám ani moc potřebu v tuhle chvíli plánovat nějakou další nahrávku, ale už vím, že se na to neskutečně těším. Proto ani nic dalšího neplánujem. Mám pocit, že toho ted s našima dalšíma kapelama vydáváme celkem dost a že se toho zase dost chystá. Trochu už mám pocit, že by se další nahrávka v tom množství dalších vydání ztratila, a tak si to radši schováme na nějakou příhodnější chvíli. Každopádně cítím potřebu udělat tu nahrávku delší, třeba celou desku.

Honza: Teď jsme měli první zkoušku bez nahrávání. Udělali jsme asi 8minutovou píseň. Snad si jí i trochu pamatujem. Až zas někdy bude čas, tak na tom budem pracovat dál. Žádné plány asi nemáme, až něco nahrajeme, tak uvidíme co dál.

Co živá vystoupení Marnosti? Jsou reálná, nebo Marnost patří mezi ta uskupení, která se věnují pouze studiové tvorbě? Nepochybuji o tom, že hrát patnáctiminutové skladby živě by bylo jistě náročné, přesto si myslím, že koncertní přednes by mohl být ještě sugestivnější než normálně…

Honza: To je to, co sami nevíme. Popravdě jsme právě poslední zkoušku měli s tím, abychom vyzkoušeli, zda by bylo možné hrát naživo. Názory na to se uvnitř Marnosti různí. Já si myslím, že aby koncert stál za to, museli bychom předtím mít aspoň 3-4 zkoušky a muselo by to být na nějakém dobrém místě a museli bychom hrát tak přes 8 aparátů, aby to mělo tu požadovanou atmošku. Nechci s Marností hrát “průměrný” koncerty. Takže za mě žádný regulérní koncert moc nepřipadá v úvahu. Už jen kvůli tomu, že by trvalo tak hodinu, než bychom vše propojili atd. Leda něco fakt speciálního. Nějaké nabídky máme, tak uvidíme.

Marek: Jak už jsem říkal, já osobně jsem pro živé hraní, ale souhlasím s Honzou, že hrát “obyčejné” koncerty by byla nuda. Takže pokud někdo pořádá koncert v kostele, jesličkách na vánočních trzích nebo na slavnostním vypálení jatek dejte vědět, rádi přijedeme zahrát.

Výše jsem již nakousl, že bych se vás ještě rád zeptal na (nazvěme to tak) filozofii, která je pro Marnost určující. Samotná hudba má podle mne takovou hloubku, že by bylo překvapující, kdyby byla myšlenkově prázdná. Z toho, že na svém Bandcampu se u o obou nahrávek striktně vymezujete pro jakémukoliv spojení s NSBM, lze také vyvozovat to, že jistě budete mít své vyhraněné názory. Mohli byste nám v kostce prozradit jaké? Chcete prostřednictvím Marnosti předat nějaké poselství (a pokud ano – jaké?), nebo jde “pouze” o čisté umění a jakékoliv názorové smýšlení ve vašem případě do muziky nepatří?

Blum: Myslím si, že Marnost jako celek poselství nenese a podle mě je to dobře. Už samotné slovo poselství ve mě evokuje nějakou myšlenku shora. Sám za sebe se mohu prohlásit za anarchistu. Nevěřím ve změnu společnosti skrze nějakou ideologii. Doufám v revoluci skrze dostatečné uvědomění si lidí, že nepotřebují žádné vládce, korporace, které zasahují do všech oblastí lidského žití, ani nikoho, kdo by měl společnost vést nějakým směrem. Revoluce bez dostatečného uvědomění si toho, co opravdu chceme a co nechceme, by podle mého nevedla zase jinam, než k nastolení ideologie, která bude znova o vykořisťování. Ve chvíli, kdy dojdem do bodu, kdy si uvědomíme, co opravdu nechceme (což si myslím, že při pohledu na dnešní kapitalismus, není takový problém) a s uvědoměním toho, co opravdu chceme, má smysl se bavit o nějaké revoluci. Momentálně jsou podle mého lidi ve střední evropě relativně spokojeni a pojem revoluce je skloňován více v reklamách na nový i-pad než ve smyslu společenské změny. Nicméně jsou oblasti, kde ekonomická krize zasáhla na velkou část obyvatelstva a lidi si uvědomují že to nejsou oni, kteří by měli platit za dluhy způsobené politiky. Nacházejí nové způsoby organizace a fungování. Momentálně to možná působí spíše jako reforma kapitalismu, nicméně se podle mého lidi učí spoléhat se znovu více na sebe. Možná jsem se do toho zbytečně zaplantal. Politiku řeším v běžném životě a na podobné otázky v každém rozhovoru odpovídám trochu jinak. Je to způsobené asi tím, co konrétního v danou chvíli řeším. Je složité to vše shrnout do pár vět, když na dané témata se vedou diskuze třeba i více jak 100 let. Podobné názory každopádně do hudby patří a všechny naše další kapely mají ve větší či menší míře politické texty. Myslím si že i na “Svůdcové lidstva” se dá nahlížet jako na politický text. Ten text má sám o sobě pro mě velkou výpovědní hodnotu.

Marnost / Seeds in Barren Fields - Svůdcové lidstva / Beneath the Somber Halls

Honza: Nevím, jaké přesně máme poselství. Asi žádné. Každý a každá z nás má svoje. Ale přesně víme, co nám vadí a kam se naše kapela nikdy nebude vyvíjet. Myslím, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že máme rádi svobodu a myslíme si, že by na ní měli mít právo všichni. Proto nám bytostně vadí ideologie postavené na nenávisti a vykořisťování, ať už to je rasismus, nacismus nebo třeba současný divoký kapitalismus. S NSBM mám problém. Je to nástroj, který dělá z nacistické ideologie něco mystického a vytváří kolem ní cool auru, čímž jí vlastně legitimizuje a přitahuje k ní další lidí. Být xenofobní fakt není cool. A podlě me to jsou jen kecy, když někdo říká, že lze hudbu oddělit od ideologie. V tom případě by asi žádný styl jako NSBM neexistoval. Politika je ve všem. Nejde oddělit názory a ideologie od lidí. Ideologie v pozadí NSBM má naprosto reálné důsledky, jako jsou desítky imigrantů zabitých stoupenci a stoupeňkyněmi národního socialismu ve východní Evropě. I NSBM na tom nese reálně svůj podíl. Já beru kapelu jako celek, který nezahrnuje jen hudbu, ale i osobnosti lidí, kteří v nich hrajou. A NSBM kapelu jako celek nedokážu akceptovat. A jestli si ty kapely stěžujou, že je lidi neberou, tak je to jen jejich chyba, samy si vybraly svou cestu, stejně jako jsme si my vybrali tu naší. Samořejmě jsou i další názorové podobnosti, které v kapele sdílíme, ať už je to třeba způsob, jakým vlastě chceme dělat kapelu, že jí chceme dělat právě v tomhle složení nebo například fakt, že se všichni stravujeme vegansky.

Marek: Jsem vegan, ateista, nemám rád autority. V kapele se to určitě nějak odráží, ale není to o poselství kapely – kapela je hlavně o hudbě a o tom že rádi děláme věci které děláme. Pokud ti jde o poselství doporučuji mrknout jinak než do bookletů kapel. Namátkou můžu doporučit: www.antifa.cz, www.musicforliberation.com, www.michalkolesar.net, www.a-kontra.cz , nebo třeba www.alerta.cz.

Děkujeme moc za rozhovor, ať se daří, a budeme se těšit na další muziku! Na závěr už vás zbývá požádat jen o pár slov na rozloučenou…

Marek: Děkujeme za prostor, vážíme si toho. Myslete vlastní hlavou.


Avenger – Bohemian Dark Metal / MCMXCII-MMXII

Další z nemnoha dvojitých recenzí tentokrát vznikla na počest dlouholeté volyňské stálice domácího metalového podzemí – Avenger. Kapela totiž nedávno v rozmezí doslova jen pár dní vydala hned dva počiny, jež si oba zaslouží pozornost – tím prvním je kompilace “MCMXCII-MMXII”, která vznika ku příležitosti 20 let aktivního black/death metalového běsnění; tím druhým je pak zbrusu nová dlouhohrající deska “Bohemian Dark Metal”, celkově pátá. O článek se společně šábli avengerovský fanda H., jenž si vzal na paškál “Bohemian Dark Metal”, a (až doposud) avengerovský panic Ježura, který sepsal své dojmy z “MCMXCII-MMXII”. Výsledek si můžete přečíst níže…

Avenger - Bohemian Dark Metal
Země: Česká republika
Žánr: black / death metal
Datum vydání: únor 2012
Label: Deathgasm Records

Tracklist:
01. Vítej zpátky doma… v krajině smutku a beznaděje
02. Faleš a apatie
03. Duševní chirurgie
04. Vstříc dálkám
05. Umírání životem
06. Z Jeho krve
07. Hleďme, plamen duše!
08. Dark Metal

Hodnocení:
H. – 9/10
Ježura – 9/10

Průměrné hodnocení: 9/10

Odkazy:
facebook / bandzone

Bohemian Dark Metal [H.]:

Je to zajímavé, jak člověk občas mění v průběhu let své názory. Ještě něco málo času po vydání “Godless (Assuming the Throne of Immortality…)” byli Avenger skupinou, která šla naprosto mimo mě a kterou jsem v podstatě přehlížel. Jejich jméno mi sice známé bylo a nějakou představu o tom, co hrají, jsem měl, ale to bylo tak všechno. Jenže pak se člověk jednou dokope k tomu, aby tu jejich muziku okoštoval, a jak to dopadá… dnes již dávno patří Avenger mezi mé české oblíbence, od nichž kupuji skoro vše, co vydají. Pravda, zrovna níže propíraná kompilačka “MCMXCII-MMXII” sice není záležitost, jež by mi zvyšovala srdeční tep, jelikož podobné počiny nejsou mým šálkem libovolného moku, ovšem na “Bohemian Dark Metal” jsem se třásl tak vydatně, že bych s klidem mohl dělat konkurenci osikám ze známého pořekadla. Navíc vzhledem k faktu, že předcházející “Feast of Anger / Joy of Despair” byla deska velice povedená, která ještě přišla po delší přestávce, visela ve vzduchu také otázka, jestli se volyňské kultovce podaří s “Bohemian Dark Metal” tuto fošnu trumfnout…

Odpovídat na tuto řečnickou otázku však nebudu, protože odpověď neznám – prostě to nevím, jestli se s “Bohemian Dark Metal” povedlo “Feast of Anger / Joy of Despair” překonat, přestože aktuálně točím neustále právě novinku – což je ovšem pochopitelné vzhledem k faktu, že je čerstvá. Mohu vám s jistotou povědět jednu věc – i “Bohemian Dark Metal” je placka absolutně kulervoucí! Pokud ve hře byla opravdu možnost celý materiál nadobro odepsat, může být posluchač jenom rád, že k tomu nedošlo. Nevím, jestli následující myšlenka nebude pramenit čistě z toho, že je “Bohemian Dark Metal” nové a že jej v poslední době poslouchám neustále dokola, ale měl jsem tu sto chutí vyhlásit, že jde možná o tu nejlepší nahrávku z dílny Avenger, což není jen tak, uváží-li člověk fakt, co vše už má kapela na kontě, ale je pravda, že opětovný poslech starších věcí tento pocit zase rychle schladil (smích). Ať tomu ale je jakkoliv, jedno je jisté bez diskusí – i v případě “Bohemian Dark Metal” máme co dočinění s albem naprosto výstavním.

Zatímco “Feast of Anger / Joy of Despair” byla mohutná stěna zvuku, která posluchače uzemnila mohutnou silou, “Bohemian Dark Metal” je o poznání pestřejší a nabízí širší náladovou škálu. Samozřejmě, nechybí ani opravdu drtivé kusy ničící vše okolo, ale jsou zde přítomny i pomalejší skladby s neskutečně sugestivní atmosférou. Mezi takové patří hned úvodní “Vítej zpátky doma… v krajině smutku a beznaděje”. Zatímco na minulém albu Avenger hned od první vteřiny spustili black/death metalovou výheň, novinka začíná plíživou litanií, která postupně narůstá a nabírá na síle až do obrovských rozměrů. Tuto mohutnost zcela jistě podporuje i čistší zvuk a průraznější zvuk (samozřejmě i ona jednolitá masa na “Feast of Anger / Joy of Despair” jistě má své kouzlo, líbila se mi, ale má i nevýhody, prostě něco za něco…), díky čemuž mnohem více vynikají hlavně hluboké údery tympánu.

Avenger - Bohemian Dark Metal

Druhá “Faleš a apatie” je naopak jeden z oněch drtivějších kusů a minimálně jeho první polovina by se neztratila ani na minulé fošně, posléze se však song zlomí do epičtější pasáže, která opět graduje až do klepacího závěru. Za zmínku stojí fakt, že právě v tomto závěru se ozve nezaměnitelný vokál samotného Františka ŠtormaMaster’s Hammer. Jeden ze tří absolutních vrcholů “Bohemian Dark Metal” (dle mého názoru) přichází hned vzápětí – “Duševní chirurgie”. Dalo by se říct, že jde o skladbu, která v kostce shrnuje vše, co celá deska nabízí, z čehož přímo vyplývá, že půjde o rozmanitější věc – nechybí ničivé pasáže s kopákovými palbami, náladové vsuvky, chytlavější momenty přímo stvořené k mlácení palicí, výrazný tympán – vše v jednom excelentním balení.

Ony další dva zmiňované vrcholy vidím v páté “Umírání životem” a závěrečné skorotitulce “Dark Metal”. První zmiňovaná je asi nejpomalejší na celé desce, temná a valivá, takové menší zhudebnění zmaru. Objeví se dokonce i “čistší” vokály, které opět píseň posunují o kus dál. Když jsem výše hovořil o vpravdě sugestivní atmosféře, měl jsem mimo jiné na mysli právě “Umírání životem”. “Dark Metal” je pak osmiminutový opus, který neuvěřitelně zabíjí po všech stránkách. Refrén je tak neskutečná jeba, až to skoro není možné, dovolím si tvrdit, že možná to nejsilnější, co lze na už tak výtečné desce nalézt.

Avenger - Bohemian Dark Metal

“Bohemian Dark Metal” je jasným důkazem toho, že Avenger stále patří k tomu nejlepší, co se na poli extrémního metalu v České republice nachází. O co těžší byl podle slov skupiny jeho vznik, o to lepší je výsledek – a to do té míry, že už teď na začátku roku začínám být přesvědčen, jaká dvě česká alba to letos na konci roku u mě vyhrají (a ano, i na tom druhém se podílel Honza Kapák). Každopádně nemůžu jinak, než na stůl vysypat už třetí českou 9/10 v aktuálním roce.


Další názory:

Vážně nechápu, jak se Avenger tak dlouho dařilo unikat mým zrakům. S albem “Bohemian Dark Metal” totiž kapela všem ukazuje, že tady jde do tuhého. Sice mi chvíli trvalo, než jsem si zvykl na hodně prostorový zvuk plný ozvěn, ale teď už mohu s klidným srdcem říct, že je to vážně brilantní materiál. Naprosto famózní riffy a vůbec kytary obecně mě přivádějí na hranici extáze! Chorobný Kapakův vokál se vám dříve nebo později zaryje pod kůži a vy si ho zamilujete! A tympány? To je jenom linka, která zlatou barvou podtrhává vše ostatní… Prostě prvotřídní záležitost a nic menšího! Pusťte si skladby jako “Duševní chirurgie”, “Vstříc dálkám” nebo titulní “Dark Metal” a já vám garantuji, že také propadnete duší. Název alba nelže, tohle je temný metal po česku a říkám vám, že je to famózní zážitek. Po Master’s Hammer další naprosto skvostné album z české kotliny!
Ježura


Avenger - MCMXCII-MMXII
Země: Česká republika
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 22.2.2012
Label: Pařát Magazine

Tracklist:
01. Co nevymýtil čas
02. Godless
03. Seřvete řetězy
04. V okovech
05. Dark Metal
06. Oltář pohrdání
07. Odvrácená tvář boha
08. Neuchopitelné záblesky dokonalosti
09. Před bouří
10. Rituál hněvu
11. Poslední
12. Zlo, nenávist, válka
13. Xmass Hunt
14. Bloudící ve tmě
15. Vitriol
16. Kořeny zla
17. Nositelé viny

MCMXCII-MMXII [Ježura]:

Je vyloženě politováníhodné, kolik excelentních českých kapel nejenže nesklízí oprávněné vavříny v zahraničí, ale unikají pozornosti i domácích fanoušků. S poznáním ale přichází sebereflexe a já se teď ohromně stydím za to, že jsem českou scénu dlouho zanedbával. Být dříve trochu otevřenější, třeba bych kouzlu volyňských veteránů Avenger propadl už dávno, nicméně se tak nestalo, a premiérou je pro mě až aktuální novinka “Bohemian Dark Metal” respektive kompilační album “MCMXCII-MMXII”, které Avenger vydali při příležitosti dvacátého výročí kapely. A právě “MCMXCII-MMXII” je předmětem téhle recenze, tak si nejdříve ujasníme, co je na desce vlastně k nalezení…

Kompilace obsahuje celých sedmnáct skladeb, které dohromady tvoří stopáž jen lehce pod hodinu a dvacet minut. Tracklist je průřezem celé tvorby kapely a k nalezení jsou tu vedle těch aktuálních i kousky vyloženě archivní. Ať už se ale jedná o starý nebo nový materiál, společným jmenovatelem je zvuk. Všechny skladby byly totiž nahrány znovu a v profesionálních podmínkách studia Hellsound, takže se není třeba obávat, že by vaše ucho trpělo kontrastem mezi novými skladbami a těmi, které se objevily na demonahrávkách z počátku 90. let. Obsah tedy slibuje velké věci, a očekávání jen jitří forma, v jaké je deska posluchači předložena. O grafiku se postaral klasik Deather a výsledek tomu odpovídá. Třešničkou na dortu je pak náplň bookletu, kde je u každé skladby k nalezení odstaveček s popisem, aktuální i staré fotky RámuseHonzou Kapákem a v neposlední řadě také přehledná a hlavně kompletní diskografie. A popravdě, ještě jsem neviděl, aby se v bookletu psalo, které tituly ještě jdou sehnat oficiální cestou… Tleskám!

Teď už by bylo pomalu na místě pustit se do vlastního hodnocení muziky, ale to je v případě výběrového alba trochu problém. Jelikož se nejedná o celistvou desku, ale de facto výkladní skříň dvacetileté kariéry kapely, je zapotřebí poněkud jiný pohled a mne napadají jen dva. Buď z očí dlouholetého fanouška, který si užije staré i nové pecky v moderním hávu, nebo z očí naprostého nováčka. A jak už jsem zmiňoval v úvodu, prakticky dokonale spadám do druhé jmenované kategorie, takže je nabíledni, jakou optikou na “MCMXCII-MMXII” nahlížím…

Tak tedy – hodina a čtvrt, na kterou se “MCMXCII-MMXII” podařilo natáhnout, je hodinou a čtvrt výborné muziky. Čím déle album poslouchám, tím jsem si jistější, že jsem léta přehlížel kapelu, která od svých počátků tvořila hudbu, která patří k tomu nejlepšímu, co u nás (a nejen u nás) v rámci žánru kdy vzniklo. Neříkám sice, že jsem na větvi z každé jedné skladby, ale i ty ne zcela skvostné jsou přinejmenším velice dobré. Ovšem pak jsou tu skutečné klenoty. Naprosto fenomenální skladby jako “Neuchopitelné záblesky dokonalosti” nebo “Vitriol” se prakticky okamžitě zařadily na seznam těch, na něž nedám dopustit a navíc mě popíchly k zevrubnému prozkoumání diskografie Avenger, neboť tuším, že podobných pokladů tam najdu ještě hodně. Vedle užívání si samotných skladb je rovněž příjemné sledovat, jak se v průběhu let projev Avenger zdokonaloval, ale přesto si zachoval svoji specifickou tvář a jasné atributy. Řeč je tu hlavně o skvělých kytarových partech a Kapákově vokálu, které si člověk opravdu jen tak s něčím nesplete. Jak některé kapely glorifikuji za razantní změnu stylu, tak tady jsem naopak rád, že muzikanti za těch dvacet let šlechtili to dobré, zbytečně neutíkali jinam a jejich projev se jim tak podařilo vybrousit takřka k dokonalosti.

Avenger

Výše jsem už nakousl, že zvuku zde bylo věnováno hodně prostoru. Nevím, jak to bude po chuti ortodoxním fanouškům, ale já za toto rozhodnutí kapele skládám poklonu. Jestli je pravda, že k úpravě aranží došlo jen ve velmi malé míře, tak potom nově nahrané staré skladby vděčí právě brilantní produkci za to, že vyloženě ožívají a naplno vynikají jejich kvality. Toho by ovšem bylo dosaženo jen sotva nebýt kvalitního zázemí, kterým Hellsound Honzy Kapáka bezesporu je. Šťastní to lidé, kteří si mohou vlastní hudbu nahrávat i produkovat ve vlastním studiu a podle vlastního vědomí a svědomí…

Co víc dodat. Probírat titulní skladbu alba “Bohemian Dark Metal”, která se na “MCMXCII-MMXII” nachází, je v době, kdy první alba už našla své majitele, trochu bezpředmětné, i když je to bomba nehorázného kalibru, takže zbývá snad už jen nějaké to shrnutí. Kompilace prakticky neposlouchám, ale takhle si svoje ostruhy vysloužila. Není to totiž jen pustý výběr a značná přidaná hodnota vydání “MCMXCII-MMXII” plně legitimizuje. Deska je jak důstojnou oslavou výročí, tak dárkem věrným fanouškům a stejně tak spolehlivě uvede do děje i jedince, pro které jsou Avenger velkou neznámou a mezi něž jsem se donedávna počítal i já. Přes tu veškerou chválu si ale netroufám vyřknout číselný verdikt, neboť měřítka pro hodnocení řadového alba zde zkrátka použít nelze a vlastně není fér s nimi “MCMXCII-MMXII” ani porovnávat. Vězte však, že tenhle jubilejní počin rozhodně stojí za poslech a já jej mohu směle doporučit každému, kdo kdy k tvrdšímu metalu přičichl.

Avenger - Bohemian Dark Metal


Další názory:

Moc kompilaček tu sice nehodnotíme, ale když se nějaká objeví, vždycky k ní píšu vesměs to samé – a ani “MCMXCII-MMXII” nebude výjimkou. Podobné záležitosti s prominutím nejsou věci, které bych měl potřebu poslouchat, přestože je znát, že ani tohle pánové neodflákli a postarali se o to, aby šlo o vskutku reprezentativní ukázku jejich tvorby. O hudební stránce se nemá vůbec cenu bavit, jelikož Avenger jsou prověřená kvalita, v tomto ohledu je samozřejmě vše naprosto v pořádku a muzika sama o sobě je skvělá. Pokud někdo doposud s kapelou tu čest neměl, může mu “MCMXCII-MMXII” dobře posloužit jako seznámení (zdravím Ježurovitého kolegu), ale pro mě osobně se jedná o nosič v podstatě zbytečný. Když si budu chtít Avenger poslechnout (což ne, že by nestávalo!), úplně vždy a za všech okolností sáhnu radši po nějaké dlouhohrající desce, která mi toho dá více. Řeknu to upřímně – “MCMXCII-MMXII” bude jedním z těch CD, které mi jen budou ležet na polici do počtu a které odsud nevytáhnu, jak je rok dlouhý. Na druhou stranu, díky takovým počinům vypadá sbírka větší, takže i to se počítá (smích). Špatné to není, ale bohužel nic pro mě osobně – stokrát radši si pustím “Bohemian Dark Metal” nebo “Feast of Anger / Joy of Despair”, neřkuli nějaký starší kus…
H.


Marnost / Seeds in Barren Fields – Svůdcové lidstva / Beneath the Somber Halls

Marnost / Seeds in Barren Fields - Svůdcové lidstva / Beneath the Somber Halls
Země: Česká republika / Švédsko
Žánr: atmospheric black metal
Datum vydání: 9.2.2012
Label: ABC Distro ‎/ Panda Banda / Spelling Trouble / Véva Records / Music For Liberation / Carpath Bears

Tracklist:
01. Marnost – Svůdcové lidstva
02. Seeds in Barren Fields – Beneath the Somber Halls

Hodnocení: 9/10

Odkazy Marnost:
web / bandcamp

Odkazy Seeds in Barren Fields:
facebook / bandcamp

Tajuplná formace s lehce nezvyklým jménem Marnost mne velice zaujala už svým loňským prvním demosnímkem “Pukající svět”. Ačkoliv, říct, že mě počin zaujal, je možná ještě trochu slabé a nedostačující pojmenování, popravdě mě vlastně tato nahrávka svého času opravdu položila na kolena neskutečně silnou atmosférou, s níž kapela (projekt?) vyrukovala. Není tedy asi divu, že jsem si jakékoliv další počiny začal hlídat. Jenže to jsem v té době ještě netušil, že to hlídkování bude trvat tak krátce, neboť ještě ten samý rok, co vyšel “Pukající svět”, se objevila i druhá kompozice “Svůdcové lidstva”, která je opět značně delšího rázu (plus mínus zase čtvrthodinka), která vychází v podobě společného splitu se švédskými Seeds in Barren Fields, jejichž příspěvek byl pojmenován “Beneath the Somber Halls”. Počin vyšel nejprve v prosinci 2011 digitálně a začátkem února konečně i na fyzickém nosiči v podobě LP limitovaného na 525 kusů.

Jak již bylo řečeno, polovina Marnosti byla nazvána “Svůdcové lidstva”. Hned na začátku bych se zastavil u textového obsahu (mohu předeslat, že z návaznosti na toto plyne i má jediná výtka ke kompozici – slovům není vůbec rozumět, což je ohromná škoda, vzhledem k oné lyrické stránce, ještěže alespoň psaná forma nechybí). Stejně jako v případě dema, i nyní se jedná o úryvek básně anglického malíře a básníka Williama Blakea, tentokrát vyňatý z díla “Píseň Losova” (1795), přebásněný do českého jazyka. Přestože se tedy nejedná o text původní, osobně to s nadšením kvituji, neboť se v dnešní době už příliš často nestává, aby text toho, co člověk poslouchá, měl takovou uměleckou hodnotu, zvláště ve spojení se samotnou muzikou…

Hudebně “Svůdcové lidstva” na “Pukající svět” navazují v tom smyslu, že hlavním atributem muziky zůstává neuvěřitelně hypnotická a hluboká atmosféra, atmosféra a zase jen atmosféra. Což je sice vše, ale v žádném případě to není málo ani v nejmenším. Nic víc totiž Marnost, ani její posluchači nepotřebují, jelikož jde o něco natolik sugestivního, že tomu nelze nepodlehnout. Přesně v souladu s lyrikou z hudby na všechny strany příští zmar v neředěných proudech a výsledkem je – dovolím si tvrdit – záležitost, která se hned tak neslyší. Není to ovšem trochu málo? – mohl by se zeptat nezasvěcený čtenář. Možná by mohlo být (ale taky nemuselo, to nevíme), jednalo-li by se o dlouhohrající počin, nezapomínejte však, že se pohybujeme v rámci necelých 14 minut, takže je tento přístup plně dostačující k maximálnímu uspokojení ušních receptorů posluchače. Ba co víc, právě možná díky té délce je člověk nucen se ke skladbě neustále vracet a znovu a znovu naslouchat. Ve skutečnosti je totiž výsledná podoba písně naprosto famózní.

Přestože se Marnost věnují v základu atmosférickému black metalu, nebojí se ani dalších přesahů. Začátek “Svůdcové lidstva” se nese až v dronem načichlém vazbení kytar a sludgovém bahnu, po několika minutách však nastoupí uhrančivá kytarová melodie za stále probíhajícího šnečího tempa. V této chvíli Marnost nemají daleko například k takovým Wolves in the Throne Room. To vše ovšem berte jaksi s rezervou, veškeré ingredience totiž přímo pracují pro celek a podporují celkovou náladu. Excelentní pasáž se nachází přibližně v polovině “Svůdcové lidstva” s čistou deklamací. Song se dále nese v dechberoucím duchu, který je značně neveselý, jenže samotný závěr se láme do užití akustiky a dalo by se říct, že náladu svým způsobem odlehčuje, byť se stále jedná o něco velice působivého. Co si však budeme povídat, těžko se lze popisovat písničky takového rozsahu, tudíž výše řečené neberte nijak dogmaticky. Že se ale jedná o fantastickou věc, o tom netřeba diskutovat.

Z nějakých dejme tomu patriotických, ale i osobních důvodů (přece jen Marnost je ten hlavní a jediný důvod, proč jsem se po nosiči sháněl) dostala větší prostor česká polovina, švédské kolegy Seeds in Barren Fields vezmeme malinko stručněji, ačkoliv i je se pokusím neošidit…

“Beneath the Somber Halls” je sama o sobě další skvělá záležitost se výbornou atmosférou, i tato skladba je posluchačsky velice přitažlivá a zejména její druhá půle je excelentní. To vše je do puntíku pravda a stojím si za tím, ovšem musím jedním dechem dodat, že ve světle české strany splitu “Beneath the Somber Halls” znatelně ztrácí – to je asi největší slabina skladby Seeds in Barren Fields. Jinak ale také není v podstatě co vytýkat. Obě kapely si nezadají v tom, že sázejí především na atmosféru a že se jim to oběma daří bezezbytku. Jako důkaz v “Beneath the Somber Halls” nám může posloužit závěrečná monotónní pasáž (cca posledních šest minut), jež je opravdu výtečná. Přiznám se bez mučení, že jinak o předcházející tvorbě Seeds in Barren Fields ponětí nemám, takže soudit nemohu, na splitu však předvádějí výbornou práci.

Marnost / Seeds in Barren Fields - Svůdcové lidstva / Beneath the Somber Halls

Zatímco Marnost je především čistý atmospheric black metal, kde sem tam probleskne moment líznutý jinými vlivy (viz zmiňovaný začátek “Svůdcové lidstva”), Seeds in Barren Fields jsou od základu rozkročeni nad více žánry a nemají s tím žádný problém, aby to drželo pohromadě. I v jejich případě – jak již bylo řečeno – ale hraje prim nálada a celkově vyznění “Beneath the Somber Halls”, čemuž je podřízeno vše ostatní – a je to jen ku prospěchu věci. Na závěr se sluší také dodat poznámku o textu, jenž rovněž vychází z básně, a sice z básně “Flow” kohosi se jménem Ronja Paolo, o němž (také se přiznám bez mučení) jsem v životě neslyšel a pan Google také nějaké inteligentní výsledky neposkytuje, tudíž to nebudu dále komentovat. Jen dodám, že příloha obsahuje báseň v původním znění, i samotný text, jenž se v ní inspiruje (to platí i pro Marnost – přítomen je jak originál, tak český ekvivalent úryvku).

Ke zkompletování článku již chybí jen jedna věc, a to závěrečné hodnocení, které ale nebude nijak těžké – máme co dočinění se dvěma rozsáhlejšími skladbami s chvílemi nevídanou náladou, což rozhodně není málo, právě naopak. “Svůdcové lidstva”“Beneath the Somber Halls” jsou sice trochu těžší věci na poslech, avšak odměnou za trpělivost budou kompozice vpravdě působivé, které jsou navíc na hony vzdálené každodenní povrchní hudbě. Vinyl – na němž ve velkém formátu extrémně vyniká úžasný artwork – je pak už jen třešničkou na dortu pro všechny fajnšmekry. “Svůdcové lidstva” – 9,5/10; “Beneath the Somber Halls” – 8,5/10.


Master’s Hammer – Vracejte konve na místo

Master's Hammer - Vracejte konve na místo
Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: 8.2.2012
Label: selfrelease

Tracklist:
I. Side Nostalgia
01. Nordfrostkrampfland
02. Šumava
03. Ve vichru nicoty
04. Námořnická
05. Podejte mi samopal
06. Dreaming Bulldog (Intermezzo)

II. Side Dementia
07. Vracejte konve na místo
08. Lovecraft
09. Flammarion
10. Lingam a mikve
11. Pantheismus dobra
12. Flammarion Fatal Mix

Hodnocení:
H. – 9/10
Ježura – 9/10
Kaša – 9/10

Průměrné hodnocení: 9/10

Odkazy:
web

Upřímně, já jsem se zpočátku dost bránil tomu, aby tu Master’s Hammer byli recenzováni – ostatně proto tu svého času nebyla recenze ani na předchozí “Mantras”. Nechápejte mne špatně, v žádném případě to nebylo proto, že by si to nezasloužili, nýbrž naopak protože si to zaslouží možná až moc, abych tak řekl. Důvod to má jednoduchý a složitý zároveň. Master’s Hammer jsou totiž nejenže jednou z mých nejoblíbenějších kapel vůbec, ale také… víte, kdybych opravdu musel zvolit jen jednu jedinou skupinu jako tu v mých očích úplně nejlepší, volil bych (a to prosím bez delšího přemýšlení) právě Štormovo komando. Kdo mne trochu zná, ten asi ví, že jsem do muziky Master’s Hammer naprostý fanatik a již delší dobu se snažím posbírat úplně vše, co kdy vydali, ve všech verzích, ve kterých to kdy vyšlo. Právě proto jsem je osobně recenzovat nechtěl, neboť mi bylo jasné, že toto je snad jediná kapela, u níž bych si za žádných okolností nedokázal při hodnocení udržet alespoň nějakou soudnost, kterou – i přestože je recenze samozřejmě subjektivní blablabla – by recenzent měl alespoň trochu mít.

A proč jsem to tedy nepustil někomu jinému? Inu, v případě “Mantras” nebylo komu a v případě “Vracejte konve na místo” už jsem sám nechtěl desku opomíjet, tudíž jsem se rozhodl se toho přece jen ujmout, ovšem v trochu rozmáchlejším stylu, než je obyčejná recenze (co si budeme povídat, nejoblíbenější skupina šéfredaktora má prostě protekci). Z toho však nakonec želbohu sešlo z nedostatku času a nadbytku lenosti (ačkoliv pohřbený ten nápad není a v budoucnu na to dojde – oč jde, by však bylo trochu předčasné prozrazovat), takže jsem nakonec přece jen skončil u naprosto klasické obyčejné recenze (smích). Ale nevadí, možná je to nakonec svým způsobem i dobře. To vše je ovšem vedlejší, tématem článku totiž není jakási prapodivná veřejně provozovaná osobní onanie nad vztahem k muzice Master’s Hammer, ale povídání o nejnovějším dílku formace, která jako jedna z mála českých uskupení získala neotřesitelný status doslova po celém světě a která byla (ne byla, dodnes stále je!) jednou z nejdůležitějších (tohle už není nějaký osobní soud, to je nezpochybnitelný fakt!) metalových kapel, které se kdy na našem území objevily.

Dosti už však přitroublého slovního průjmu, kterýžto stejně nikoho nezajímá, pojďme se už podívati, jak se věci s “Vracejte konve na místo” mají – a doufejme, že to povídání bude mít aspoň trochu čitelnou formu. V případě Master’s Hammer by nebylo na škodu začít nějakým tím historickým okénkem, ale já jsem přesvědčen, že tyto osudy jsou notoricky známou záležitostí, patřící k povinnému vzdělání každého českého fanouška metalu, pročež se omezím pouze na konstatování, že když se Master’s Hammer v roce 2009 po plus mínus 15 letech vrátili s “Mantras”, byl to velký šok asi pro všechny, mě nevyjímaje, a zároveň velká očekávání, ale i obavy z toho, jaké to bude. Za normálních okolností bych “Mantras” nakonec prohlásil asi za experimentální, pokud by tento termín neměly v diskografii Master’s Hammer nadosmrti smrťoucí rezervované “Šlágry”, každopádně se mi comebackový počin velice, velice líbil a s odstupem času mohu s klidným srdcem vyhlásit, že se jedná desku hodnou “Mistrova kladiva” (a to není málo). Ačkoliv se album v době vydání setkalo s velice kladným ohlasem, dnes když čtu názory na něj na různých internetech, všude vidím negativní poznámky – nechápu proč, nejspíš nějaká nová móda či kolorit, dle mého skromného názoru je “Mantras” výtečná záležitost. To “Vracejte konve na místo” má hned od začátku pozici trochu jinou, ačkoliv i zde panovala otázka, jakým směrem se pánové vrtnou tentokráte. Tak pojďme s chutí do toho, Belzebube!

“U čadící petrolejky ježibaby kolozubé
chtějí kozly, chtějí bejky, při tom křičí:
Belzebube! Pojď si pro nás, Belzebube!”
(Nordfrostkrampfland)

A nutno hned ze začátku říct, že i nyní se jedná o výsledek do jisté míry překvapující, alespoň já bych ještě před časem jaktěživ netipoval, že příští deska Master’s Hammer bude znít tak, jak zní “Vracejte konve na místo”. Ono je totiž album – a zvláště ve světle výroků Františka Štorma o souvislosti poklesu inteligence a poslechu metalu po 30. roku života – opravdu až překvapivě metalové. Samozřejmě metalové v duchu (dnešních) Master’s Hammer, což v překladu znamená něco víc, než je standardní žánrová produkce, to však nic nemění na faktu, že některé skladby na “Vracejte konve na místo” mají spíše než k “Mantras” blíže k tomu, co “Mistrovo kladivo” páchalo před 20 lety.

Master's Hammer

Za příklad právě vyřečeného nám může sloužit třebas hned úvodní “Nordfrostkrampfland”, což je rychlejší věc, kde o kopákové dunění (ano, jak již všude různě bylo mnohokrát řečeno, po mnoha letech živých bicích) nouze opravdu není, avšak to, co je na této kompozici podle mého nejlepší, je neskutečně excelentní kytarová práce. Hned na začátku druhé minuty se spustí tak dechberoucí pasáž, že si vás deska okamžitě získá ještě dříve, než pořádně začne, výtečné melodie ale trvají celou píseň. Nehledě na naprosto geniální refrén s přenádherně teplým “Pojď si pro nás!”

“Chmurno jest na horách, chmurno je žít
Šumavan v brlohu nucen je pít
po kýblech bylinný likér tam leje
zatímco stará už na sabbat spěje.”
(Šumava)

Druhá “Šumava” nechává naplno promluvit prvek v tvorbě Master’s Hammer doposud neviděný, neslyšený – brumle a hrdelní zpěv. Člověk by si řekl: blbost!, když taková věc vystřídá tolik charakteristický tympán (aspoň myslím – nikde jsem ho tam ani náznakem nezaslechl, v nástrojovém výčtu rovněž chybí). Ale ono ne, i tohle vyšlo bezchybně – až by se chtělo říct, že na co Master’s Hammer sáhnou, to se mění v hudební zlato (jen s úctou smekněme svou hučku za výjimku v podobě “Šlágrů”). Ač se to zdá na první pohled jako tvrzení přehnané, stojím si za tím naprosto. Ne, že by kapela, jež má na svědomí jedny z nejlepších desek, které kdo kdy na našem území nahrál (nepřeháním ani v nejmenším!), musela něco dokazovat, ale i následující skladby jsou jasným potvrzením toho, že Master’s Hammer nejenže vždycky byli naprostým unikátem, ale že jím stále ještě jsou. A kdybyste se mě na to zeptali, klidně bych vsadil svoje boty na to, že i nadále budou.

Master's Hammer

Nemám místo (a zcela upřímně – ani chuť), abych se tu pokoušel o podrobnější popis všech skladeb a o vystihnutí všech jejich jemných nuancí – však ono to ani netřeba. Když prohlásím, že je co poslouchat takřka každou vteřinu “Vracejte konve na místo”, budu to považovat za naprosto dostatečné… ono dovedeno tohle ad absurdum, mohl bych celou recenzi shrnout do jediné věty ve stylu: “Je to něco naprosto úžasného a kdo to ještě neslyšel, měl by se stydět!” ale to by byl už trochu extrém (nehledě na fakt, že bych byl nucen za takovou zhovadilost vyhodit sám sebe). K čemu ovšem mířím – další písničky si dovolím popsat o poznání stručněji s tím, že u nich zmíním pouze to, co v jejich případě zaujme na první poslech s tím, že se zdaleka nejedná o jejich jedinou přednost. Samozřejmě vyjímaje texty, které jsou natolik originální, že si pro ně budu muset vyhradit speciální místo. Stranu “Nostalgia” ještě probereme celou, ať už to máme kompletní, když jsme tak hezky začali, a druhou stranu “Dementia” už vezmu dosti laxně. Ne, že by nebylo o čem psát, co poslouchat, ale ať ta recenze není nekonečná – už takhle to bude dlouhé až moc (smích).

“Šroubem když vlnám jsem krajkoví rval
nešetře nižádnou modravou hýžď
tam, kde pak kormorán paběrkoval
stříkala mohutná bělavá tříšť.”
(Námořnická)

“Ve vichru nicoty” zpočátku působí jako další rychlejší kus, což částečně i je, ale v průběhu se objeví i motivy, jež tomu spíše odporují – aniž by se navzájem bily. Některé motivy bych se nebál nazvat až melancholickými. Námořnická “Námořnická” je zase naopak melodičtější věc, v níž se opět objevuje vysoký čistý zpěv. Upřímně bych – stejně jako v případě “Nordfrostkrampfland” a titulní “Vracejte konve na místo” – dal ruku i jakýkoliv jiný libovolný úd do ohně za to, že tyto fistule obstaral pan Tomáš Kohout, známější spíše pod gangsterskou přezdívkou Necrocock, jenž má s podobnými bejkárnami (v tom dobrém slova smyslu, samozřejmě) bohaté zkušenosti z vlastního “Kaviárového kavalíra”, ale zadní strana přebalu hovoří jasně – Necrocock se blýsknul pouze v “Lovecraft” a “Flammarion” a tohle má tedy na triku František Štorm osobně, což bych do něj v životě neřekl. Ale proč ne. Františkův vokál je ostatně kapitola sama pro sebe – ne nadarmo tři čtvrtiny všech předělávek Master’s Hammer dojedou právě na to, že nikdo jeho fláky nedokáže jaksepatří uřvat.

Master's Hammer

Ale pokračujme dále. “Podejte mi samopal” je hodně rozmanitá skladba, která nabízí jak kulometné (nebo snad samopalové?) palby a kytarové výpady, tak pomalejší pasáže – na méně jak tři minuty až až, ale Master’s Hammer to zvládnou bez problémů ukočírovat. Tato píseň ještě mimo jiné nádherně ukazuje jednu věc – jakým způsobem je František Štorm schopen “plýtvat” nápady. Tolik motivů, že by z nich jiné skupiny bez problémů sestavily 15 minut muziky, je bez mrknutí oka naplácáno do dvou minut a čtyřiceti vteřin. Holt kdo umí, ten umí. Tím na LP verzi strana “Nostalgia” končí, CD však navíc svou první polovinu uzavírá hravou instrumentální (nebudeme-li jako vokál počítat vpravdě vydatné chrápání) mezihrou “Dreaming Bulldog”, u níž mne osobně dost mrzí, že se na vinyl nevešla.

“Luny zář když trsy trávy do stříbra již oděla
jasným hlasem hlaholí zde socha s křídly anděla:
Okultisto, nihilisto,
vracejte nám konve na místo!”
(Vracejte konve na místo)

Z druhé půle “Dementia” musím určitě vyzdvihnout titulní “Vracejte konve na místo” s neuvěřitelně geniálním refrénem – výše psaná citace je nazpívána naprosto neskutečně, to se není vůbec o čem bavit. Určitě jeden z vrcholů, dá-li se tak něco nazvat v případě alba, které je samo o sobě takřka bezchybné. Nepochybně zajímává je i pocta jednomu z největších hororových spisovatelů, H. P. Lovecraftovi, jehož mýtus Cthulhu byl v “Lovecraft” zprzněn způsobem absolutně neodolatelným. Do třetice ještě zmíním “Flammarion” – z důvodů, které zmiňuje i jeden z kolegů pode mnou. Song se totiž vyskytuje ve dvou verzích (opět jen na CD – vinyl má jen jednu podobu písně), pomalé a rychlé. A stejně jako onen kolega jsem toho názoru, že bonusová “Flammarion Fatal Mix” (to jest ta rychlá) je poněkud zbytečná. Necrocockovi se ani nedivím, že ji nemá rád (smích). Oproti skvělé pomalejší podobě mi ta rychlá připomíná staré hongkongské bijáky, kde tvůrci vyhazovali filmová políčka, aby byly souboje rychlejší, a výsledek byla spíše nechtěná groteska…

Master's Hammer

Někde výše jsem nakousl, že bych se chtěl ještě letmo pozastavit u textů, na což jsem samozřejmě nezapomněl, ta chvíle totiž nadchází teď. Už dlouho hlásám, kudy chodím, že František Štorm je jeden z nejlepších textařů široko daleko nejen v rámci České republiky a už vůbec nejen v rámci metalového žánru – a to neříkám proto, že mám muziku Master’s Hammer tak rád, naopak je právě tohle jeden z těch největších důvodů, proč chovám Master’s Hammer v takové úctě – a v tom je obrovský rozdíl. “Vracejte konve na místo” v tomto ohledu nemění vůbec nic, ale opět (pokolikáté už?) dokazuje, že se nejedná o “planý poplach”. Štorm si s jazykem hraje nevšedním a naprosto originálním způsobem, používá spoustu netradičních obratů a výrazů, nechybí mu ani nevyčerpatelná slovní zásoba, mnohdy ani nečekané rýmy. Ale to hlavní – jeho texty mají obrovský nadhled. Není to přímo nějaká laciná snaha o vtip, to v žádném případě, ale že by se bral příliš vážně (zrovna to bylo krásně vidět na textech “Mantras”), to se také tvrdit nedá… ono se to vcelku špatně popisuje, a i když to je asi docela klišovitá recenzentská berlička, musím doporučit individuální průzkům textů. Každopádně velmi inteligentní záležitost.

Snažím se s autorem udržet krok
pomocí hypnosy, pomocí drog
labyrint myšlének, klikatý tok
v náprsní láhvi mám poslední lok.”
(Pantheismus dobra)

Nyní už zbývá záležitost pouze jediná – napěchovat nějak dojmy do číselné podoby. Jako hardcore příznivec bych měl samozřejmě z fleku vybalit desítku už jen kvůli tomu, že “to je přece kurva ‘Mistrovo kladivo’!” avšak radši udělám to, čeho jsem myslel, že schopen nebudu – zachovat si alespoň nějakou soudnost. I se soudností ovšem nemůžu do světa vyhlásit jakýkoliv jiný výsledek, než že je “Vracejte konve na místo” naprosto úžasná deska, bez debat. Ne sice na deset, ale co na tom, vždyť i devět znamená album, z něhož člověku padne huba až na podlahu, ne že ne. Přesto musím dodat ještě jednu takovou poznámku, a sice – i když teď budu asi tak trochu za exota – se mi “Mantras” líbí o chlup více. Jenže chlup sem, chlup tam, čert to vem, “Vracejte konve na místo” je i tak bomba… deska hodná Master’s Hammer. A lepší pochvalu lze už asi jen těžko vymyslet.

Master's Hammer

P.S.: Aby si někdo náhodou nemyslel, že jsem se v recenzi na Master’s Hammer dokázal vyhnout názvům legendárních desek kapely, slavnostně na tomto místě prohlašuji, že “Ritual” a “Jilemnický okultista” jsou geniální a kultovní opusy! (smích)


Další názory:

Přiznám se bez mučení, Master’s Hammer pro mě byli až do vydání “Konví” velkou neznámou, jakkoli je to trestuhodné. Ovšem záhy poté, co jsem poprvé protočil “Vracejte konve na místo”, jsem kultu propadl i já. Kdybyste se mě zeptali, co Master’s Hammer roku 2012 hrají za hudbu, neřekl bych vám to, ale můžete si být jisti, že ať je to, co je to, tak to stojí za to. Jakkoli se totiž tohle album liší od tvorby z raných devadesátých let, stejnou měrou postrádá slabá místa. Výborné kytary, živé bicí (poprvé od roku 1992), vkusně zapracované samply, nezaměnitelný vokál Františka Štorma a zcela specifické lyrično jeho textů, to všechno, a ještě mnohem víc, se podílí na podobě nahrávky, která je takřka bezchybná. Ano, možná bych si odpustil bonusový “Flammarion Fatal Mix” a rovněž ze skladby “Ve vichru nicoty” nejsem zcela na vrcholu blaha, ale celková atmosféra, promyšlené aranže a melodie a v neposlední řadě naprosto vymazlený zvuk dávají na ty nemnohé nedokonalosti zapomenout s okamžitou platností. Co víc dodat, lépe moje seznámení s Master’s Hammer dopadnout nemohlo a pochybuji, že se mu nějaké jiné české album v dohledné době byť jen přiblíží. Je to další skvostné dílo české hudební scény, kterou může v zahraničí reprezentovat s vpravdě aristokratickým nadhledem.
Ježura

Master's Hammer

Hned po prvním poslechu jsem si říkal, že tohle je přesně to album, se kterým se Master’s Hammer měli vrátit na scénu. “Vracejte konve na místo” je oproti návratovému, možná až zbytečně experimentálnímu “Mantras” z roku 2009 parádní album plné silných písní. Oproti svému předchůdci působí soudržněji, zvukově vyspěleji (konečně žádný bicí automat) a celkově co do kvality jednotlivých kompozic o dost povedeněji než minulé “Mantras”. Samozřejmě nemůžeme mluvit o nějakém předčení klasik žánru jako “Ritual” či “Jilemnický okultista”, ale palby jako “Nordfrostkrampfland”, “Ve vichru nicoty” či titulní “Vracejte konve na místo” vám dají alespoň na chvíli na výše zmíněné klenoty zapomenout. Ve výčtu povedených skladeb bych mohl postupně vyzdvihnout snad všechny kousky, vyjma “Lovecraft”, která mě zas až tak moc nebere. K albu plnému povedených skladeb si samozřejmě přičtěte geniální texty a charakteristický vokál Františka Štorma, které dotvářejí vynikající atmosféru, a jak tak na to koukám, mám tady aspiranta na (možná nejen) české album roku 2012.
Kaša


Umbrtka

Umbrtka
Datum: 18.2.2012
Místo: Praha, Exit-Us
Účinkující: Umbrtka

Žilo bylo jedno básnicko-hudební prachmatické těleso. Toto těleso již od počátku své existence představovalo něco neotřelého, a jak už to v případě takových neotřelých těles bývá, za ta dlouhá léta existence se našli mnozí, kteří se jej rozhodli věrně následovat. Naše těleso však vedle samotné tvorby donedávna vyčnívalo z řady jiných těles ještě jedním charakteristickým rysem. Až na tři pomíjivé a veřejnosti utajené výjimky, které se sluší zmínit snad jen pro úplnost, totiž nenabídlo svým věrným následovníkům jediné regulérní vystoupení. Sobota 18. února léta Páně 2012 však vešla do dějin jako den, kdy se uskutečnila událost, na kterou lákaly šedavé letáky s všeříkajícím textem: Umbrtka – šedý metal přijíždí do Prahy”…

Ano, tajné přání mnohých se stalo skutkem a šedý metal do Prahy skutečně přijel. Faktem však zůstává, že i když jsem si dlouho nebyl jistější ničím jiným než právě účastí na tomto koncertu, jímaly mě nejrůznější obavy. Důvody k nejistotě byly veskrze racionální. Mám totiž v živé paměti slova Lorda Morbivoda stran nevhodnosti Umbrtčího hudebního materiálu k živé prezentaci. K tomu stačí přidat neslavnou zkušenost, jakou jsem v libeňském klubu Exit-Us nabyl loňského roku, a obavy jsou najednou velmi aktuální. Myšlenky na toto téma se mi honily hlavou i v okamžiku, kdy jsem vstoupil. Ale nebudu vás napínat – velmi záhy vzaly za své i ty nejnepatrnější pochyby…

Vinou lehkého zpoždění pro mě koncert započal až s druhou skladbou jménem “Umbrtkovo nádraží”. Prakticky okamžitě a s nemalým překvapeném jsem si všiml krystalicky čistého a dokonale vyváženého zvuku. To jsem vážně nečekal a netuším, jaká kouzla a čáry tady zafungovaly. Ale na druhou stranu, když je zvukař schopný a za celý večer má zahrát jedna jediná kapela, jde dosáhnout mnohem lepšího výsledku než při běžné kulturní události podobného ražení. A jelikož byla zvuku evidentně věnována dostatečná pozornost ještě před samotným koncertem, nebylo zapotřebí dalších úprav v jeho průběhu, a proto si svoji exkluzivní kvalitu udržel po celý večer. Jako liché se nakonec ukázaly i obavy o působení zhudebněného prachmatismu naživo. Dvanáctiletá historie Umbrtky skýtá skutečně bohatou studnici skladeb, ze kterých páni vybrali a následně nazkoušeli (ne)celých devatenáct skladeb a sluší se říct, že ani jedna nepůsobila nepatřičně.

Setlist Umbrtka:
[úvodní slovo]
[sestava 1: Throllmas – baskytara, Egon – kytara, Morbivod – kytara]
01. Legenda o špinavé rouře
02. Umbrtkovo nádraží
03. Trolej
04. Umírající bezdomovec
05. Zdistav Umbrtka
[sestava 2: Throllmas – baskytara, Opat – kytara, Morbivod – kytara]
06. Umbrtkovo dětství
[sestava 3: Throllmas – baskytara, Opat – kytara, Egon – kytara]
07. Umbrtkovo tramvaj
[pauza]
[sestava 4: Morbivod – baskytara, Opat – kytara, Egon – kytara; 10-12 ženský zpěv]
08. Popelář
09. Stroje zůstanou
10. Jaro nevidět [jen bicí + zpěv]
11. Slečna s knihou [jen bicí + zpěv]
12. V Jeho den
13. Šedesátiny
14. Chrám práce
15. Slunce
16. Trakce a vozba do boha
17. Zdroj všeho šedého
18. Umbrtkombinát
[přísaha (“Opakujte po mně…”)]
19. Pivo Ivo
– – – – –
20. Popelář
21. Šedesátiny
22. Umbrtkovo tramvaj

Hrálo se především ze starších alb a publikum tak mohlo zakusit syrového prachmatismu. Zazněly tak třeba skladby “Legenda o špinavé rouře”, “Zdistav Umbrtka”, “Trakce a vozba do boha” nebo “Slunce”. Velmi speciálním zážitkem bych nazval lehce kabaretní počin “Umbrtkovo tramvaj”, kdy se Lord Morbivod s bravurou zhostil čistého vokálu a minimálně na mě tak skrze tuto skladbu zanechal značný dojem. Zkrátka však nepřišli ani příznivci experimentálních počinů původem z nejnovějšího alba “Spočinutí”. Zazněly z něj hned tři a i toto byl velmi unikátní zážitek. Už názvy “V Jeho den”, “Slečna s knihou” a “Jaro nevidět” (electro dance verze) totiž napovídají, že se jejich prezentace zhostila sama tajuplná pěvkyně, která svůj hlas propůjčila i studiovým verzím příslušných skladeb. Zvládla to s bravurou a třeba skladba “V Jeho den” mě oslovila mnohem více než z desky…

Vzpomenutím příspěvku sličné a talentované zpěvačky jsem však nakousl další téma, kterým není nic menšího než koncertní sestava. Ta se v průběhu večera průběžně obměňovala a nástrojů se vedle stabilních členů Umbrtky chopili muzikanti, kteří se angažují v ostatních projektech Lorda Morbivoda. Na pódiu se tedy krom slečny zpěvačky postupně vyskytli tito lidé – Morbivod (vokály, kytara, baskytara), Strastinen (vokály), Well (vokály), Egon (kytara), Opat (kytara), Sheafraidh (bicí) a Throllmas (vokály, baskytara). Poslední z členů Umbrtky, Karl, nedorazil – údajně kvůli nemoci.

Hodnotit vystoupení Umbrtky jako pouhý koncert by nebylo moc šťastné. Jak jsem již zmínil v úvodu, Umbrtka je těleso velmi činorodé nejen na poli hudebním, a tak měl po strop naplněný Exit-Us příležitost zaslechnout několikero vstupů pana Strastinena, který v pauzách mezi skladbami přednášel své básně. Za zmínku rozhodně stojí emotivní přednes básně “Dědek hoven”, jejíž hudební doprovod se v závěru spontánně zvrhl v cover verzi Rammstein a jejich kultovky “Du hast”, což výsledný efekt jedině znásobilo. Ušetřeni jsme nezůstali ani svérázného humoru především z Morbivodových úst. Celá událost tak dostala zcela jiný rozměr a já osobně bych se ji nebál přirovnal k velmi vkusnému kabaretnímu vystoupení. Nadšené publikum totiž umělce neodměňovalo jen hromovým potleskem, ale také srovnatelným množstvím zcela upřímného smíchu a to se, uznejte sami, na vesměs metalovém koncertě nestává každý týden…

Co víc dodat. Koncert Umbrtky se dá považovat za zcela mimořádnou záležitost. Krom již zmíněných objektivních pozitiv se totiž muzikantům podařil skutečně husarský kousek, a to dokonale vkusně vyvážit recesi a nadhled s vážností. Kdo se nezúčastnil se může jen domýšlet, jaký byl pocit vnímat tuto vzácnou rovnováhu z první ruky. Stejně tak zůstane ochuzen o nestrojené nadšení muzikantů a jejich sounáležitost s obdobně nadšeným davem lidí…

Ještě teď mi to připadá až neuvěřitelné. Mohlo se pokazit úplně všechno. Nepokazilo se však nic a výsledkem není nic menšího než naprostý triumf. Jestliže bude nějaké příště (a já věřím, že dříve nebo později bude), rozhodně si jej nenechám ujít. Jsem totiž náramně zvědavý, jakým způsobem mě Umbrtka překvapí tentokrát. Do té doby ale uctivě do záklonu a vzývat Pána…