 |
| Země: Itálie Žánr: death / doom metal Datum vydání: březen 2013 Label: Hellthrasher Productions Původní vydání: říjen 2012, Unholy Domain Records Tracklist: Hodnocení: 7,5/10 K recenzi poskytl:
|
Pokud by se hlasovalo o nejvíc klišé jméno všech dob, kapela s názvem Into Darkness by jistě stála ve frontě největších favoritů. Pokud si někdo vybere takovéhle jméno, je zřejmé, že má buď nedostatek fantazie, aby vymyslel něco méně předvídatelného, nebo chce mermomocí deklarovat svou příslušnost ke staré škole. V tomto případě se naštěstí jedná o tu lepší možnost, čili tu druhou, ale to trochu předbíháme, jelikož si nejprve musíme říct, co jsou tihle Italové vlastně zač. Pokud jste o této skupině až doposud neslyšeli, nemusíte zoufat, já taky ne, přičemž ani já, ani vy se za to nemusíme stydět, jelikož Into Darkness toho za sebou moc opravdu nemají. Stejnojmenný demosnímek “Into Darkness”, který je předmětem dnešní recenze, je totiž vůbec prvním počinem kapely. V říjnu loňského roku vyšel na kazetě, v prosinci na vinylu a nyní, v únoru roku letošního, doputoval i na drážky CD nosiče. Konec, tečka, to jest celá prozatímní historie Into Darkness.
Zajímavostí je, že ze tří čtvrtin tvoří sestavu Into Darkness představitelé toho něžnějšího z obou pohlaví, ačkoliv podle growlingu, který vyluzuje dívčina s romantickým jménem Doomed Warrior, by o tom mohli někteří pochybovat. Samotný demáč “Into Darkness” ovšem vznikl ještě ve třech lidech, čili podíl ženských je na nosiči ze dvou třetin. Co ovšem očekávat od samotné muziky? Chytré internetové stránky a také promo materiály šířené firmou hovoří death/doom metal – a musím uznat, že je to opravdu trefné…
Pokud by se náhodou našel někdo, kdo neví, co si má pod pojmem death/doom představit, je to vcelku jednoduché. Máme tu dvě polohy – tou první jsou pomalé záhrobní riffy, které se táhnou jak sopel z nosu, a do toho pár úsporných melodií pro tu správnou atmosféru, čili ta doomová složka; tou druhou jsou brutální death metalové výjezdy, rychlá palba a chrastivé riffy. Na závěr to zalijte hodně dřevním zvukem, který jako by vypadl z doby před dvaceti lety. Tak ostatně zní celé demo, i hudebně – kdyby mi ho někdo jen tak pustil a já nevěděl, o co se jedná, z fleku bych to tipnul na nějakou zapadlou záležitost z první půlky 90. let.
Klíčovou otázkou ovšem zůstává, jestli se Into Darkness podařilo tenhle koktejl ze staré školy namíchat tak, aby šlo o zábavnou záležitost. A v tomto případě musím uznat, že kapela opravdu zacílila do černého. Možná se mi “Into Darkness” jen trefilo do nálady, jelikož poslední dobou poslouchám spíše různé avantgardní zkouřenosti a tvrdou elektroniku, ale nemůžu si pomoct, tahle oldschoolová nálož mi prostě přišla k duhu. Jasně, není to nic vůbec nic originálního, to v žádném případě, ve svém jádru je ta muzika vlastně stejně neobjevná jako samotný název skupiny, ale je znát, že slečny i chlapec moc dobře vědí, co chtějí hrát, drhne jim to kvalitně a hezky od podlahy, takže proč ne. Atmosféra pomalých částí je hutná jak močál, death metalové ataky jsou zase patřičně drtící, takže to, co člověk od téhle muziky čeká, je přesně na svém místě.
Úvodní a také nejdelší “Into Darkness” se rozjíždí předlouhou pomalou úvodní pasáží, v níž Into Darkness znějí jako čistokrevný doom, až člověku místy přijdou na mysl My Dying Bride v jejich nejranějším období, očekávaný death metalový náhul se dostaví až po pěti minutách. Speciálně bych v tomhle songu vyzdvihnul kytarové melodie, jež jsou jednoduše skvělé. Zmiňoval jsem sice jméno britské doom metalové veličiny v rámci jedné pasáže, nicméně jako celek mi muzika Into Darkness připomíná jinou veličinu, a sice mocné Holanďany Asphyx, protože to byli právě oni, kdo svého času přišel s kombinací kulervoucího death metalu a pomalých záhrobních riffů, jen s tím rozdílem, že Into Darkness mají o něco větší podíl těch pomalých momentů.
Dvojka “Shadows” je asi tou nejvíce death metalovou položkou “Into Darkness”. Některé riffy jsou parádně chytlavé, vyloženě záhrobní tempo se neozve, v závěru se navíc objeví výborné řezavé sólo. Oproti tomu “Nemesis: Star of Catastrophe” je přesný opak a po celou svou dobu jede v pomalém tempu, navíc hodně dobře graduje. Povětšinou pomalejší je i “Levy 9’s Death”, ale i ona je opatřena povedenou gradací. Po první polovině v rytmu umíráčku nastoupí střední tempo a povedené melodie, které pomalu přecházejí v melodické sólo, s nímž “Into Darkness” končí. Ve zkratce řečeno jsou všechny čtyři songy dobré a ukazují, že i když Into Darkness originální produkcí opravdu neoplývají, potenciál mají nesporný.
Jak jsem již zmínil, možná je to dáno i mým současným rozpoložením, kdy jsem si už relativně dlouho neposlechl pořádnou dřevní záležitost, nicméně Into Darkness se mi se svým demosnímkem skutečně trefili do noty, a ačkoliv jsem tomu zpočátku sám moc nevěřil, nakonec mě “Into Darkness” hodně baví a musím uznat, že Italové velmi příjemně překvapili. Jsem dost zvědavý na případné další počiny.
