Datum: 4.6.2011 Místo: Plzeň, amfiteátr Lochotín Účinkující (obsažení v reportu): Arakain, Bloodbound, Cradle of Filth, Dymytry, Equilibrium, Saxon, Vanderbuyst, Vicious Rumors

H.: Druhý den otevírají Dymytry, u nichž se mi vždycky zdálo, že se hudba, image a texty (zvláště když jsou česky) spíše mezi sebou bijí, než aby se doplňovaly. Nic proti kapele samozřejmě nemám, jen mi přijde, že nejde o tak skvělou záležitost, jak si spousta lidí myslí. Na druhou stranu ale nezastírám fakt, že jsou tihle predátoři díky svým maskám alespoň jasně rozpoznatelní a že naživo je to celkem sranda, což se potvrdilo i v Plzni. Navíc vzhledem k tomu, že hráli v půl jedenácté ráno, měli velice slušnou odezvu od té hrstky diváků, která byla schopná se probrat takto časně z alkoholového opojení předchozího dne. Výsledek byl tedy asi takový, že to sice nebylo nic, z čeho by si člověk sedl na zadní kapsy kalhot, ale zároveň to byl výstup natolik dobrý, že ani starý přizdisráč H. nemůže nadávat, jelikož ho to také celkem docela bavilo – a to i přes fakt, že ještě před koncem koncertu utekl do stínu.

nK_!: Na to, že vídám Dymytry naživo poměrně často, měli poprvé zvuk jaksepatří. Celkově bych Metalfest řadil mezi festivaly s nejlepším ozvučením vůbec. Hodně jsem se divil, kolik lidí se v tu nesatanskou hodinu dopolední před pódiem sešlo. Bylo jich nakonec tolik, že jsme se s H. dokázali opět sami sobě úspěšně vyhnout a nepotkali jsme se. Snad jinde :-) Dymytry vystřihli klasický set a já se dobře bavil. Nemám k tomu co vytknout. A kytaristova hvězda před pódiem s nástrojem na krku vyrazila dech.

H.: Přiznám se, že následujícím třem uskupením jsem moc pozornosti nevěnoval, protože jsem se povětšinou zbaběle schovával ve stínu před všudypřítomným úmorným horkem. Holanďany Vanderbuyst jsem viděl jen z velké dálky při obhlížení stánků (pěkných pár stováků padlo za vlast) a jediné, co si z nich pamatuji, je to, že jeden člen měl na sobě extrémně čtyřprocentně vypadající upnuté červené elasťáky. Z další Salamandry jsem zaregistroval pouze skladbu “Masters of Rock”, a to jenom z toho důvodu, že jsem zrovna v té době šel kolem na setkání s redakčním kolegou Ježurou. No, a do třetice Crimes of Passion jsme se zmiňovaným Bodlináčem celkem logicky prokecali v pivním stanu v zuřivé debatě nad chystaným koncertem Umbrtky, trapných chybách ve festivalové brožurce za 20 chechtáků a dalšími pochybnými tématy.

H.: Z útočiště v chládku mne vytáhli půl třetí odpoledne až Arakain, kteří předvedli takřka totožný setlist jako na svém nedávném klubovém turné – jen o něco osekanější vzhledem k tomu, kolik času na hraní dostali. Každopádně musím říct, že zrovna tento koncert Arakain byl jeden z těch, který mě příliš nebavil. S tím, co tato česká stálice předvedla na samostatném koncertě, se to nedalo srovnávat. Na druhou stranu ale i podmínky byly nesrovnatelné – přece jenom je rozdíl, když skupina hraje jako headliner svého vlastního koncertu a když hraje jako jedna z mnoha kapel na festivalu v době, kdy do diváků smaží sluníčko tak ostré, že má člověk co dělat, aby pomalu neomdlel. Propadák to nebyl, ale z jistých důvodů, z nichž nejde v mnoha případech ani vinit samotné hudebníky, to prostě tentokrát nebylo ono.

nK_!: Stoprocentní souhlas se šéfem. Přišlo mi, že kapela přišla, odehrála klasicky řemeslně odvedený set, rozloučila se a odešla. Jediná věc, z které sálala energie (a to více než bych byl rád), bylo Slunce, což se na atmosféře také podepsalo. Trochu mě to mrzí, čekal jsem, že Arakain přihodí alespoň nějakou písničku mimo setlist předchozího turné.

H.: Oproti tomu následující američtí power metalisté Vicious Rumors se mi už líbili. Mnohem víc, než bych byl čekal. Bylo na nich vidět, že i přes stále nepolevující vedro a přes mnohem menší účastí lidí, než jakou se mohli pyšnit Arakain, do toho jdou na 100% a na plný plyn. Nohu z pedálu nesundali ani na chvíli a všem přítomným tak nabídli moc dobrou jízdu. Klidně se přiznám, že naposlouchané je v podstatě nemám (zaregistroval jsem jen pár ukázek z nové placky “Razorback Killers”), ale fakt, že dokázali dostat člověka, jenž od nich nezná v podstatě jediný akord a který vlastně ani nijak nežere celý jejich žánr, už o něčem vypovídá.

H.: Většinu Equilibrium jsem zaplácnul autogramiádou Saxon. Však řekněte sami – šli byste radši na koncert skupiny, kterou nemáte rádi, nebo pro podpis skupiny, kterou jste jako malí haranti milovali? Jasně že jsem zvolil možnost číslo dva, to dá rozum. Kapela byla těžce v pohodě, zpěvák Biff Byford ještě každého osobně zval na večerní koncert, prostě pohodička. Nakonec, když jsem vylezl, jsem přece jenom stihnul i kousek těch Equilibrium. Z těch dvou písniček jsem se akorát utvrdil v tom, že tohle prostě není nic pro mě. Díky strašně odrhovacím klávesám mi to znělo jako hodně nepovedená koleda s kytarou, ale lidi na ně šíleli jak diví. Jsou prostě věci, které mi hlava nebere, a popularita formací typu Equilibrium je jedna z nich.

H.: Oproti tomu Bloodbound mě zase překvapili. Docela paradox, že mě letos nejvíce bavily heavy a power metalové party, když jsem před začátkem nejvíce nadával na příliš power metalu v line-upu Metalfestu. Bloodbound mě na koncertech nikdy moc nebrali, ale po výměně frontmana to dostalo ty správné grády, a i když jsem to sám ani za nic nečekal, prostě se mi to líbilo, nemohu si pomoct. Kvalitní heavy/power jízda, odsýpalo jim to hezky, takže spokojenost.

H.: Kompletní Pretty Maids jsem zazdil další autogramiádou – tentokrát Cradle of Filth. Sice mě docela polil studený pot, když jsem viděl ty davy náctiletých gotiček, které odpočítávaly minuty do doby, než “konečně uvidíme Daního“, ale na druhou stranu mě hřálo u srdce, že jsem na rozdíl od těch pipek neměl na podpis obyčejný cár bílého papíru, ale půlku diskografie, a že mi Marthus pochválil triko od Master’s Hammer. Já vím, jsem prostě škodolibý parchant a nestydím se za to (smích).

H.: Na vystoupení jsem Saxon už jsem byl samozřejmě zpátky před pódiem. Očekával jsem normální koncert veteránů NWOBHM, při němž si spokojeně podupu nožkou do rytmu starých válů, ale řeknu vám, že mě tihle dědkové naprosto roznesli na kopytech. Nebojím se říct, že to byl jeden z nejlepších heavy metalových koncertů, jaké jsem kdy viděl. Prostě set jako víno, krása. Biff Byford není obyčejný zpěvák, ale heavy metalový šlechtic. Jak se ve svých 60 letech pohyboval po pódiu a diktoval z vyvýšeného stupínku před bicími, to prostě bylo vidět, že tenhle chlápek to má absolutně v malíku a ví, co dělá. Navíc ani vokálně nezaváhal ani na chviličku. Za ním a za celou kapelou trůnila série speciálních reflektorů, které poblikávaly do rytmu té dané skladby, jindy se zase světla šikovala do obrazců (viz kříže při skladbě “Crusader”) nebo úryvků textu (“Denim and Leather”, “Strong Arm of the Law”). V setlistu nechyběly jak ukázky z nové nahrávky “Call to Arms” (např. “Afterburner” nebo titulka “Call to Arms”), ale došlo samozřejmě i na klasiky jako “Princess of the Night”, “Motorcycle Man” nebo závěrečnou “Rock n’ Roll Gypsy”. Při “Wheels of Steel” se pokoušel Biff Byford klasicky rozdělit publikum na dvě poloviny, aby vyzkoušel, která z nich křičí hlasitěji, ale vzhledem k tomu, že mu většina přítomných evidentně nerozuměla, rychle od toho upustil. Ale ani toto malinké nedorozumění nezměnilo nic na tom, že výkon Saxon byl prostě obdivuhodný a jejich koncert dechberoucí.

nK_!: Podobně jako na Kataklysm jsem Saxon nevěnoval až takovou pozornost a teď to bylo hlavně kvůli tomu, že mě několik prvních písniček nepřesvědčilo a ani moc nebavilo. Nejsem fanoušek, tvorbu neznám, ale čekal bych, že taková legenda má tu moc ovlivnit i lidi, kteří se na ně přišli podívat poprvé. Leč nestalo se tak a navíc mi přišlo, že zpěvák šíleně huhlá a není mu díky tomu skoro rozumět.

H.: O závěr druhého dne se postarali kontroverzní Cradle of Filth, milovaní i proklínaní. Já osobně, i když si z nich s oblibou dělám srandu, proti jejich muzice vlastně nic nemám a klidně řeknu, že ty staré věci jsou prostě sakra dobré. Na jejich koncertě jsem tedy byl spíše jako téměř nezaujatý pozorovatel, který má za úkol rozetnout ten gordický uzel mezi naprosto fanatickými a naprosto odmítavými ohlasy (smích). Ve zkratce – nebylo to tak dobré, jak tvrdí první, ale ani tak špatné, jak říkají druzí. Mělo to své mouchy, ale jako nějaký průser bych to nehodnotil ani náhodou. Trochu blbě působila statická kapela vedle možná až moc aktivního Daniho Filtha, který po prknech, co znamenají Metalfest, poskakoval jako vyhulená veverka a svým zjevem působil diplomaticky řečeno směšně. Navíc kapela hrála opravdu krátce a zdaleka nenaplnila tu hodinu a půl, jíž měla v programu vyhrazenou. Přesto se Cradle of Filth vytasili i s několika věcmi, jež člověka vyloženě potěšily. Jednak to byl samotný Dani, který sice vypadal jak úchyl, ale ječel a pískal ten večer opravdu, opravdu hodně dobře, potěšil taktéž bezchybný a prdel nakopávající výkon české bubenické drtičky Marthuse a v neposlední řadě také mému sluchu lahodila převaha starých songů. Zvláště pásmo vykopávek v druhé polovině bylo vážně super (“The Principle of Evil Made Flesh”, “Ebony Dressed for Sunset”, “The Forest Whispers My Name” a pokračování v přídavku “Cruelty Brought Thee Orchids” a samozřejmě “From the Cradle to Enslave”). Dani se navíc sem tam vytasil s úsměvným proslovem (a tím nemyslím škodolibě úsměvným) – např. když “Her Ghost in the Fog” věnoval “Pretty Maids, Vicious ‘fucking’ Rumors and of course mighty fucking Saxon“ a “Nymphetamine” zase zvířátkům v přilehlé zoologické zahradě – takže ty kladné dojmy nakonec převažovaly. Alespoň z mého pohledu.

nK_!: Ke koncertu Cradle of Filth mám jen dvě podstatná jména: hrůza a děs. Nebetyčná a bezbřehá nuda mě donutila po třech písničkách opustit své pracně vydobyté místo vepředu a ráčil jsem se ve stanu zaujmout polohu ležmo. Daniho a jeho partu veselých bubáků jsem viděl před třemi lety na Brutal Assaultu a jejich set mě nadchl. Také jsem je od té doby začal trochu poslouchat. Ne tak letos – nuda, nuda a šeď. Song od songu skoro nešel poznat, jak bylo vše podobné, nástroje v jednom kuse valily to samé a zpěvák střídal křik s jakýmsi hrdelním vřískotem, který trhal uši. Ne, děkuji pěkně. V nejbližších letech se této kapele naživo pěkně vyhnu, abych si ušetřil trauma.