Archiv štítku: Stíny plamenů

Pozvánka Death Night Vol. 1

Death Night Vol.1
1. 10. 2016
Pivnice U Vodvárků, Veltrubská 330
Kolín

vstup: 150 Kč
Sál se bude otvírat zhruba v 17:45.

Vystoupí kapely v tomto pořadí :

18:30 – Koudelníkův Syn – Thrash/Black Metal
19:10 – Buer – Black Metal
20:10 – Stíny Plamenů – Black Metal
21:10 – Sectesy – Old School Death Metal
22:10 – Brutally Deceased – Death Metal
23:10 – Elysium – Metal

Pozvánka na Facebook : https://www.facebook.com/events/1715922235338005/

[tisková zpráva]

Death Night Vol. 1


Stíny plamenů – Šum v pološerech

Stíny plamenů - Šum v pološerech
Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: 4.12.2015
Label: Nasphyr Records

Tracklist:
01. Borský sběrač
02. Lesk mrtvých požárů
03. Dějiny krve
04. Oddech par
05. Bledé cesty čistírenských muk
06. Flexibilní stoka
07. Sesutí podzemních cest
08. Synchronizace vod

Hrací doba: 31:06

Odkazy:
web / facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Stíny plamenů

Po delší pauze, kterou Stíny plamenů porušily předloni deskou „Propadlé vody“, se plzeňští žháři a kanálníci fungující pod taktovkou Lorda Morbivoda vydali na další výpravu do stok západočeské metropole. Poeticky nazvaná novinka „Šum v pološerech“ na první vyslovení evokuje spíš černobílou fotografii, nicméně pekelný black metal vypuštěný na svět během loňského prosince na sebe nenechává dlouho čekat a jeho burácivá podstata složená ze směsi odpadních vod a krve se hlásí ke slovu od první vteřiny.

Kanální výlet za účelem lovu zašuměného pološera to tentokrát bere trochu hopem a svojí délkou se takřka blíží hranici toho, co už bych byl rozměrově ochoten akceptovat za delší ípko. 31 minut je na Morbivodovu tvorbu plochou snad až nezvykle krátkou, nicméně nutno říct, že v porovnání s předchozím počinem o to intenzivnější. Na rozdíl od „Propadlých vod“ je „Šum v pološerech“ po kompoziční stránce založen spíš na agresivních kytarových riffech, což zohledňuje i výsledná produkce. Obě kytary, EgonovaOpatova, znějí průbojněji a ostřeji, což je dáno především útlumem Sheafraidhovy bicí soupravy, jejíž kopák minule měl tendenci bez milosti pohřbívat pod sebou vše, co by jej náhodou chtělo přehlušit, a mám dojem, že i Morbivodova baskytara byla o pár fousů výraznější. Finální mix tak více odpovídá charakteru hudby, aniž by ztrácel na čitelnosti jednotlivých nástrojů nebo hloubce.

Osmi skladbám zároveň dodává dostatečnou dávku ohně a agrese, díky níž vám doslova propálí skrz uši dřív, než se stačíte vzpamatovat z toho, co se vlastně děje. I při soustředěném poslechu jsem si chvíli musel zvykat na to, že sotva se rozezní první disharmonie „Borského sběrače“, chvíli nato už dohrává závěrečná „Synchronizace vod“. Nutno ale uznat, že to stojí za to. Stíny sice pořád jedou ten svůj charakteristický UG black metal a zásadnějším změnám se (alespoň na první pohled) vyhýbají jako odpadní voda čističce, vždy dokáží přijít s materiálem, který mě dokáže v nějakém směru oslovit. Díky tomu mi je ve výsledku víceméně jedno, že stavební kameny, potažmo celková struktura nebo směřování hudby se příliš nemění, a když už, tak spíše na úrovni atmosféry jako takové či tématu, něhož kterého se aktuálně deska točí.

Naopak páně Morbivod je jeden z toho mála lidí, u kterých jsem ochotný akceptovat i ohlédnutí se zpět, neb ve většině případů mám jistotu, že to ohlédnutí bude spíše zábavnou reflexí minulosti, jejíž užití má nějaký význam, aniž by sklouzl k sebevykrádání či patetické nostalgii – a už nezáleží na tom, zda tak činí po stránce hudební či textové. Specifická tématika ukrývající neméně specifický smysl pro humor v krvi, sračkách a mnohdy až absurdních výjevech si mě ostatně spolu s prachmatickou Umbrtkou získala již drahně let zpátky – a ačkoliv jsou mírně fanatická léta, kdy jsem byl schopný recitovat nejeden text takřka zpaměti, nejspíš dávno pryč, Stíny mě baví pořád, což platí i pro „Šum v pološerech“.

Osobně nevím, jestli z desky vypíchnout třeba retrospektivně laděný úvodní „Borský sběrač“, zběsilé „Dějiny krve“ nebo rozmáchlejší „Bledé cesty čistírenských muk“, protože by mi to přišlo trochu nefér vůči ostatním pěti skladbám. Každá z nich má svoje silné momenty, jež jsou schopny upoutat pozornost a bavit, přičemž naskládání tak intenzivního materiálu na mimořádně krátkou hrací plochu takřka eliminovalo možnost vaty. Kompozice jsou v tomto ohledu oholeny až na kost a víc už je ořezat nejde, aniž by nepřestaly dávat smysl. Jediným negativem, které mohu albu vytknout, zůstává samotná hrací doba, protože takhle silného materiálu bych si nechal naložit klidně o čtvrt hodiny víc. Pravda, můžete celkem po právu vytýkat, že to vlastně není nic nového, že je to pořád je to „jen“ black metal. Jenže v takovém případě si můžete jít pustit řadu jiných kapel. Stíny plamenů takové už prostě jsou. A ten black metal je na “Šumu v pološerech” pořád po čertech dobrý.


Žižkův vraždící palcát XLIII. – info

Žižkův vraždící palcát XLIII.

Pátek 18. 3. 2015 – TÁBOR – MILENIUM

• Klub otevřen od 18.00 hod.
Vstupné: do 19.00 199,- Kč, poté 249,- Kč
• Na místě již tradičně zajištěn velký výběr CD, MC, LP, triček a dalšího UG materiálu!
• Otevřeno až do rána (zájmu) odjezdu ranních vlaků!

Odkazy:

Web:  http://zizka.fob.cz/
Facebook:  https://www.facebook.com/zizkafest
Facebook událost: https://www.facebook.com/events/442435425964531/
Bandzone: http://bandzone.cz/fan/zizkafest

Kapely:

Debustrol
Tak si všichni userte, přivezeme Vám Debustrol! Je tomu skoro 30 let, co se parta nasraných lidí v čele s Kolinssem rozhodla založit kapelu, která se neodmyslitelně zapsala do českých metalových dějin. Patří mezi první metalové průkopníky, kteří se rozhodli dobývat tehdejší pódia. Kapela má na kontě více než 10 alb a na Žižkovi předvedou nový singl obsahující dva songy pod názvem „Válka“ a „Zakuklenci“. (http://debustrol.cz)

F.O.B.
Je tomu skoro rok, co táborské stálici F.O.B. vyšla velice úspěšná deska „…and foes have become our masters“, její směs energetického-melodického death metalu a metalcoru si určitě našla nejednoho fanouška. Kapela drtí pódia po ČR i v zahraničí a sklízí zasloužený úspěch. A jak bývá zvykem, nevylučuje nějaké to překvapení. (http://bandzone.cz/fob)

Stíny plamenů
Z plzeňských kanalizačních stok k nám zavítají black metalový Stíny plamenů. Počátky této kapely sahají k roku 1998, kdy Lord Morbivod dostal nápad založit sólový hudební projekt. Tak tomu bylo do roku 2005, kdy se ke kapele přidal Lord Egon a bubeník Lord Sheafraidh. Do té doby všechny nástroje a dema nahrával sám Morbivod, pomáhali mu pouze externí vokalisti, kteří nahrávali zpěv některých postav. Než se přidali druzí dva členi, stihl Morbivod vydat 2 dema a tři plnohodnotná alba. Na Žižkovi představí nové album pod názvem „Šum v pološerech“, které budete moci zakoupit. (http://bandzone.cz/stinyplamenu)

Naurrakar
S další kapelou se na festivalu ještě více setmí. Z Prahy k nám zavítají black metaloví NAURRAKAR, kteří kombinují oldschoolový black metal s prvky thrashe. Kapela vznikla v roce 2007, má na kontě už 4 alba a ve střední Evropě odehrála více jak 75 koncertů. Na Žižkovi předvedou své poslední EP z roku 2015 „Triumf jaderného věku“, které budete moci zakoupit ve festivalovém merchandise shopu. (http://bandzone.cz/naurrakar)

Mean Messiah
Thrash/Death metal s industriálními prvky Vám naservírují Mean Messiah z Litoměřic. Kapelu založil multiinstrumentalista Dan Friml (ex-Sebastian, ex-Apostasy…), který nahrál celé poslední album „Hell“ zcela sám! V současné době finišují práce na „Let Us Pray“, které vyjde v únoru 2016, společně s videoklipem jako CD ve formě maxi Singlu/EP, které bude obsahovat ještě jednu novou skladbu + bonusy.

Zpěvák Dan Friml Vám vzkazuje: „Samozřejmě se těšíme, na Palcát jsme slyšeli samou chválu, takže už se nemůžeme dočkat, až tam spustíme ten náš industriální masakr! J A rozhodně zazní i naše zbrusu nová singlovka…“ (http://bandzone.cz/meanmessiah)

Obliterate (SK)
Ze Slovenských Košic k nám přijedou Obliterate, kteří drtí hudební scénu už od roku 1993. Přes svou 24 letou existenci se přetransformovali z grindové formace na těžko zařaditelnou progresivní-experimentární-extrémní metalovou směs. Přeměna byla zpečetěná na albu „Superboring“ a další album je v přípravách. Jsou nároční na poslech, ale naživo jsou divocí a energetičtí, nevěříte? Přijďte se přesvědčit na vlastní oči a uši! (http://bandzone.cz/obliterate)

Tak nezapomeňte dorazit a udělat šílený kotel!

[tisková zpráva]


Ador Dorath, Postcards from Arkham, Stíny plamenů

Ador Dorath, Postcards from Arkham, Six Degrees of Separation
Datum: 5.12.2015
Místo: Praha, Modrá Vopice
Účinkující: Ador Dorath, Postcards from Arkham, Six Degrees of Separation, Stíny plamenů

V nedávné době po České republice proběhlo třívíkendové turné tří českých kapel Ador Dorath, Postcards from Arkham a Six Degrees of Separation. Na některých datech z celkových šesti však tato trojice nehrála sama, někdy je doplnily další kapely, jinde tyto tři vystoupily v rámci jiné akce (jmenovitě Carnival of Souls v Karviné nebo Waiting for the Winter v Brně). Na část šňůry se třeba přidala plzeňská smečka Stíny plamenů, což byl i případ posledního pražského koncertu, kam jsem se vydal i já…

Večer otevřeli Six Degrees of Separation, jejichž studiová tvorba mě obecně baví a živě se na ně vždycky rád mrknu. Jakožto první skupina hráli před nejskromnějším počtem přihlížejících, což byla možná trochu škoda, ale asi se nedá nic moc dělat, protože na někoho ta první pozice prostě vyjít musí. Nicméně i přesto Six Degrees of Separation předvedli vcelku sympatický set, který určitě neodflákli, a zejména kytarové duo CanniVlasa pařilo vcelku zodpovědně. Doctorovi to taky zpívalo výborně, takže i když živě Six Degrees of Separation vždycky malinko ztrácejí ze svého výlučného zvuku (fakt – tahle kapela prostě má vlastní ksicht), nebylo důvodu k nespokojenosti. Co si budeme povídat, věci jako „Lucius“, „Tekno-Prophet“ nebo „Guilt Is a Vector of Time“ jsou jednoduše výborné a takovými člověk nikdy nepohrdne.

Jako druzí přišli na řadu Ador Dorath, jejichž desky mám také hodně rád a obzvláště ta debutová je excelentní i po té spoustě let. Živě mě však tahle smečka nikdy nedokázala složit a vždycky to byl takový koncert na pohodu, ale nic zvláštního. Koncert v Praze však nabídl jedno hodně příjemné překvapení, o němž jsem do poslední chvíle netušil, protože různé Facebooky a tyhle kraviny nesleduju – na poslední dvě zastávky turné z Francie přiletěla původní zpěvačka Lenka Machová, s níž Ador Dorath letos v létě vystupovali i na letních festivalech. V takové konstelaci je trochu škoda, že nepadlo ještě víc věcí z „Adon Nin Edeleth Ador Dorath“, ačkoliv taková „Hail to Majesty“ anebo třeba „Mountain“ z druhého alba „Symbols“ mě rozhodně potěšily.

Na druhou stranu, pořád to nebyla vyložená šleha a stejně jako už tolikrát v minulosti, i nyní to byl prostě „jen“ pohodový koncert, ale nic kulervoucího. Nevím, Ador Dorath asi budou navždycky kapelou, která mě baví víc studiově než živě (což ale zase nejsou zdaleka sami). Ani neumím říct, co je na tom špatně, protože jsou to všichni výborní instrumentalisté a zpěvák Ivoš je navrch ještě správný showman, ale do té síly studiovek mi tam prostě něco chybí. Navíc trochu zamrzelo, že když už Ador Dorath dělají klubový koncert se svojí původní zpěvačkou, což se, hádám, asi nebude dít nějak často, tak Lenka nebyla většinu setu vůbec, ale fakt vůbec slyšet. Nicméně, nechci vypadat, že to nějak dissuju, protože pořád šlo o pohodové vystoupení a nemůžu tvrdit, že bych se u toho nudil.

Popravdě řečeno, v tuhle chvíli už vlastně hrálo všechno, kvůli čemu jsem dorazil, jelikož Postcards from Arkham mě moc nezajímali a informace, že budou hrát i Stíny plamenů, mě nějakým způsobem minula (nevím, jak se mi to povedlo, ale fakt – i to se prostě stává), a klidně můžu říct, že kdyby tam ty Stíny jako poslední kapela nebyly, tak bych se po Ador Dorath sebral a šel domů. Nicméně to tak nebylo, takže jsem tam přece jenom zůstal jak na poslední Stíny plamenů, tak i (když už jsem tam byl) na třetí Postcards from Arkham. Než ale došlo na Frodysovu post-rockovou partičku, nadešel čas na vyhlašování tomboly, v níž se mezi cenami objevila nějaká cédečka, oblečení, jeden vinyl, dvě flašky chlastu i vstupenky na příští ročník Metalgate Czech Death Festu. Já osobně jsem však vyhrál akorát tak hovno, takže zpátky na muziku…

Když se Postcards from Arkham vynořili, úplně na tom začátku, tak mě docela zaujali a jejich debut „Oceanize“ mě prvních pár poslechů docela bavil. Nicméně, to zaujetí opadlo strašně rychle (skutečně jen jednotky poslechů) a od té doby mě to začalo brutálně nudit, protože – fakt si to řekněme upřímně – to prostě není nic jiného než úplně generický post-rock, navíc mi přijde, že strašně a zbytečně přeceňovaný. Možná to má trochu atraktivnější tématiku než další žánrové spolky, ale ta mi k tomu zase moc nesedí. No, nebudu to natahovat – s tímhle úvodem vás asi nepřekvapí, že mě Postcards from Arkham vůbec nebavili. Samotná kapela se sice na pódiu snažila a svoje posluchače, jimž se to líbilo, to evidentně mělo, ale já se spíš nudil, protože ty zvonivé post-rockové kytárečky mi přijdou víc homosexuální než atmosférické.

Stíny plamenů, které mají čerstvě na kontě novou desku „Šum v pološerech“, naštěstí náladu spravily. Ačkoliv zrovna tahle skupina mi ze všech Morbivodových projektů přirostla k srdci asi nejméně, tak živě je to vždycky sranda, což platilo i tentokrát. Nechyběly samozřejmě gumáky, painty, ultrazlé grimasy do publika a řada kanalizačních vypalovaček, jichž mají Stíny plamenů na kontě už dost. Objevila se i ukázka „Flexibilní stoka“ ze zmiňované novinky, ale došlo samozřejmě i na dostatek prověřených kusů včetně regulérně hitového „Morbivodního potrubí“. Co ale bylo hlavní – vystoupení Stínů plamenů mělo spád a tah na bránu a zejména po ospalých Postcards from Arkham to vyniklo dvojnásob. Nejzábavnější set večera.

Pražská zastávka Dreamscapes Tour byla taková… no, pohodová – nic víc v tom nebylo. Šlo o fajnový večer se vcelku solidními vystoupeními, u nichž jsem se až na jednu výjimku nenudil, ale nebylo to nic výjimečného. Obecně vzato šlo prostě jen o jeden koncert z mnoha a nějaké kecy o nezapomenutelné noci nebo životním zážitku na místě fakt nejsou. Na druhou stranu, ztráta času to taky nebyla a za docela rozumné vstupné (150 kaček) – proč ne…


Carnival of Souls festival #3 – 21.11.2015

Carnival of Souls festival #3

CARNIVAL OF SOULS #3 – Temnota se znovu valí na Karvinou!

Téměř přesně po roce se vrací podzimní CARNIVAL OF SOULS festival! Tentokrát očekávejte z Polska stoner/doom/psychadelic/spacerock mágy GALLILEOUS (vůbec poprvé s novou zpěvačkou!), odpadní mistry STÍNY PLAMENŮ, kteří ze stok vyloví songy ze zbrusu nového přírůstku “Šum v pološerech”, zasnít se vás nechají post-rockoví psychadelici POSTCARDS FROM ARKHAM, kteří pokřtí novinku “ÆØN5”. Nemalou měrou k dokonalosti večera přispějí všem dobře známí klasici SIX DEGREES OF SEPARATION, ADOR DORATH a svůj um předvedou i o něco méně profláklejší death/black maniaci MALLEPHYR a vikingové TEARS OF STYRBJØRN.

Lístky seženete opět pouze na místě a jediná možnost jak ušetřit je přijít v masce. Nebude chybět projekce ani tombola. A znovu se není třeba bát, že se z Karviné nedostanete domů! Na klubovém parkovišti bude přistaveno několik vozů speciálního festivalového taxi, které bude za velmi výhodné ceny jezdit do Ostravy, Bohumína, Havířova, Orlové, Českého Těšína nebo kamkoliv budete potřebovat.

Program bude ukončen znovu tak, aby každý stihl ideální brzký ranní spoj na Prahu nebo na Slovensko.

Souhrn informací i nejaktuálnější novinky najdete na oficiálním webu:
http://www.crystalprod.cz/carnivalofsouls.htm

Další odkazy:
FB: https://www.facebook.com/carnivalofsoulsfest
Oficiální FB událost: https://www.facebook.com/events/898978353502512/
BZ: http://bandzone.cz/fan/carnivalofsoulsfest

CARNIVAL OF SOULS festival #3
Sobota 21. Listopadu 2015
Karviná, Hard Cafe, Česká Republika

GALLILEOUS (PL) – stoner/doom/psychadelic/spacerock
http://gallileous.bandcamp.com/
https://www.youtube.com/watch?v=yiqplUrMLI4

STÍNY PLAMENŮ – arsonistic black metal
https://www.facebook.com/stinyplamenu
https://www.youtube.com/watch?v=_QicyYQwAgU

ADOR DORATH – obscure mystic
http://bandzone.cz/adordorath
https://www.youtube.com/watch?v=WPI27D-tpuM

MALLEPHYR – black/death
http://bandzone.cz/mallephyr
https://www.youtube.com/watch?v=5KXLNZYsl8Q

POSTCARDS FROM ARKHAM – proggressive post-rock
http://bandzone.cz/postcardsfromarkham
https://www.youtube.com/watch?v=eiDxPDVx7WU

SIX DEGRESS OF SEPARATION – metal
http://bandzone.cz/sixdegreesofseparation
https://www.youtube.com/watch?v=e7Gbz_MeDWI

TEARS OF STYRBJØRN – epic/viking metal
http://bandzone.cz/tearsofstyrbjorn
https://www.youtube.com/watch?v=25mA1axuNBo

Start: 17:30
Vstupné:
150 Kč / 5,50 € (v masce)
199 Kč / 7,50€ (bez masky)

[tisková zpráva]


Stíny plamenů – Propadlé vody

Stíny plamenů - Propadlé vody
Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: 23.10.2014
Label: Nasphyr Records

Tracklist:
01. Připomínám těm kolem
02. Zástupci
03. Cesty vody odpadní
04. Démonický tubus
05. Doudlevecký sběrač
06. Obtékání
07. Reinhard Čistírenský
08. Tajný plán

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Stíny plamenů

Hádám, že Stíny plamenů není třeba nějak dlouze představovat. Lord Morbivod je dávno stálicí domácího black metalu a jeho tvorba mnohdy hranice černého kovu dalece přesahuje. Průmyslově špinavé projekty Umbrtka či War for War budiž toho příkladem. Přesto se v jeho portfoliu stále najdou jména, která zůstala black metalu bez výjimek věrná – právě třeba Stíny plamenů. Banda žhářů terorizuje kanalizace Plzně a dalších českých měst už víc než 15 let a “Propadlé vody” jsou sedmou řadovkou v diskografii, což vzhledem k pracovnímu nasazení ostatních plzeňských úderek pod Morbivodovou taktovkou není nějak překvapující číslo. Nicméně vzhledem k tomu, že předchozí deska “Výprava za pravdou špíny” je především znovunahraný debut, novinka navazuje až na pět let starou desku “Mrtvá komora”, která je zároveň posledním, již jsem z dílny Stínů slyšel.

Hned od první skladby na vás čtveřice žhářů vyrukuje s naprosto charakteristickým rukopisem a mrazivým, odtažitým zvukem kytar. Není třeba pochybovat o tom, že black metalové srdce kapely stále drží v krevním oběhu dostatek splašků a špíny. Kompozicím tradičně nechybí spád, úderné riffy a nápaditost, která ukazuje, že i když Morbivod kapelu drží směřování kapely víceméně v jednom naprosto pevně definovaném kanálu, dá se v jeho rámci vymyslet tolik věcí, že se prostě nemáte šanci nudit. Sypačky jako “Zástupci”, “Cesty vody odpadní” a “Tajný plán” doplněné o Morbivodův projev a bezchybnou dikci jsou naprosto uzemňující a baví. Nemlich stejně jsou na tom ale i rytmičtější, skladatelsky zajímavější kusy. “Démonický tubus” a “Obtékání” mě baví z “Propadlých vod” asi nejvíc, hlavně druhá jmenovaná mi přijde v rámci alba i diskografie příjemně “nestínovská” a její pomalejší, melodická střední část je vskutku parádní. Ale ani zbylá trojice skladeb (úvodní “Připomínám těm kolem”, “Doudlevecký sběrač” a “Reinhard Čistírenský”) není vůbec špatná a nahrávka je dost vyrovnaná.

Až na opus “Doudlevecký sběrač” se většina skladeb drží kolem čtyř minut a příjemně odsýpá, pánové předvádí to nejlepší, zejména pak oba kytaristé, urození pánové Opat a Egon. Celkové vyznění podporuje i solidní zvuk nesoucí se v duchu oldschoolového blacku. Potěšilo mě, že občas z něj správně mrazí v zádech – hlavně ve středních tempech a při přítomnosti silných riffů. Podstatné ale je, že je slyšet vše důležité. Kytary jsou správně výrazné, nicméně najde se několik momentů, kdy vyčnívá i baskytara, která jinak brumlá v pozadí. Možná bych uvítal, kdyby bicí Lorda Sheafraidha měly trochu jasnější zvuk, na druhou stranu ale nijak nenarušují celkovou atmosféru nahrávky.

A co říct k textům? Jako tradičně, bez nich by byla hudba Stínů plamenů sotva poloviční. Už od začátku Morbivod prostě perlí, a když v “Připomínám těm kolem” zuřivě deklamuje, že “Máte svolení se udusit, i kdybyste nechtěli”, tak mi prostě cukají koutky směrem vzhůru. Tohle je přesně ta nadsázka a nadhled, kterou od plzeňských očekávám a která mě na nich tolik baví. Nepřekvapí nápadité metafory skrývající se za vcelku běžným výrazivem i nejrůznější obskurnosti. “Reinhard Čistírenský” vyprávějící o jistém Reinhardovi (jaké překvapení) a jeho sektě mi narací i silným odérem prachmatismu připomíná Umbrtku. Zato závěrečná “Tajný plán” už je zpátky u kanálů a zvradel (autor pojmu nechť případně opraví špatný tvar slova): “Z oblohy pršely kanalizační poklopy…”. Zkrátka, není moc co vytknout a případné mírné odbočky či podobenství nejsou nijak na škodu.

Stíny plamenů dodržely vysoký standard a opět nahrály silnou desku. Svůj recept nijak zásadně nezměnili, v rámci jeho možností ale dokázali pánové vytvořit zábavný počin, který se vzhledem ke své délce jen tak neoposlouchá. Rozhodně palec nahoru!


Dysangelium, Stíny plamenů, Cutterred Flesh

Inferno of the North poster
Datum: 4.10.2014
Místo: Ústí nad Labem, Na Kopečku
Účinkující: Dysangelium, Stíny plamenů, Cutterred Flesh, Mean Messiah

Nedávno jsem psal, že jsem byl celý paf z toho, že kapela formátu Wovenhand hraje v Jablonci. Může to znít jako klišé, ale já si to zopakuji ještě jednou, protože ačkoliv je Ústí nad Labem krajské město, kulturní díra je to taky a člověk aby tam slušný koncert pohledal. Potažmo metalový. O to větší překvapení pro mě bylo, když do sudetské industriální metropole dorazili dlouholetí obyvatelé plzeňské kanalizace, Stíny plamenů, takže je vcelku jasné, že jsem u tak vzácné příležitosti nemohl chybět. Toho večera však večer patřil převážně deathu, neboť se vedle Stínů plamenů představily kapely Mean Messiah, Dysangelium a Cutterred Flesh, nicméně se s čistým svědomím přiznám, že všechny tři jsem znal před koncertem leda podle jména.

Hospoda Na Kopečku uvítala naší dvojčlennou výpravu přesně v osm, kdy se mělo začít hrát. Po zaplacení snad až příliš lidové stokoruny jsme byli vpuštěni do prostorného sálu, kterému vévodilo podium zhruba o velikosti toho v pražském Exit-Usu, jen větší. Ačkoliv první kapela, litoměřická úderka Mean Messiah, byla avizována právě na osmou hodinu, hrát se začalo o půl hodiny později, kdy se trojice chlapů se sličnou basačkou Veronikou objevila na pódiu a chopila se nástrojů. Nazvučeno bylo dopředu, což z hlediska organizace mohu jen chválit. Samotný zvuk už na tom byl ale hůř, protože v momentě, kdy Mean Messiah začali hrát, jsem slyšel možná tak bicí a basu, přičemž kytary sem tam někde vykoukly, jinak se ale utápěly v pozadí. Později se situace trochu zlepšila, ale vazbami nakřáplý zvuk, který bych jindy uvítal s radostí, stále dělal z kytar nesrozumitelnou kouli, což hádám nebylo záměrem kapely. Na vině dost možná byla i špatná akustika sálu, který neoplýval kdovíjakým odhlučněním, i tak si ale myslím, že zvuk mohl být lepší. Hudebně to nebylo nejhorší, vlastně i docela dobré, i když mě to jako většina deathu nezaujalo natolik, abych se pídil po domácím poslechu. Svoji roli však zvládli na výbornou a publikum na zbytek večera připravili velmi solidně.

Poté, co se Mean Messiah uklidili z podia, nastal čas pro poklopní zlobu v gumácích. V duchu kamarádova prohlášení “když to tu nevyhrozíme my, nikdo to za nás něudělá” (což byl správný odhad) jsem zaujal prázdnou první brázdu a jal se pozorovat rojení na pódiu. Stíny plamenů nazvučily docela svižně a začaly “Morbivodním potrubím”. Nemilá ale byla absence kytaristy Egona, kterého, jak Morbivod po první písni vysvětlil, schvátila kdesi ve stokách zákeřná choroba, a nemohl se proto dostavit. Zpočátku opět nebyla slyšet kytara, zvuk se pak ale o něco zlepšil a Opatova práce vedle hry rytmické sekce pěkně vynikla. Stíny plamenů se s absencí druhé kytary popraly velmi důstojně, Opat zahrál některé Egonovy party a kapela sázela jeden vál za druhým. Zvradelní peklo se rozjelo velice rychle a běsnící Stíny plamenů zbytek kapel slušně vyškolily jak má vypadat řádná zloba a běsnění. Když pominu fakt, že jediní toho večera nasadili corpsepaint, vystupování na pódiu měli toho večera podle mě nejlepší. Zazněly věci z průřezu diskografie jako “Pod tíhou tmy”, “Zuřivý monolog syna poklopů” nebo “Síť meziměstských stok” (a nevím, jestli to bylo jen moje zdání, nebo Morbivod do výčtu měst vážně přidal i Ústí), zazněla ale i jedna nová skladba z připravované desky “Propadlé vody”. Trochu škoda, že Stíny plamenů nezvedly ze židlí víc lidí, na druhou stranu jsem ale upřímně rád, že jsem mohl zvradelníky vidět v domácím prostředí.

O následujících Dysangelium jsem toho příliš neslyšel, v podstatě jsem věděl, že se jedná o death metal z Pardubic, ale to je zhruba vše. Publikum velmi rychle vyplnilo mé domněnky o tom, kdo že to večer headlinuje a už zkraje setu odměnili Pardubické největším počtem postávajících pod pódiem (kdybych přivřel obě oči, možná by se tomu dalo říkat vzhledem k poměru návštěvnosti i dav). A ne, že by si to Dysangelium nezasloužili, protože předvedli velmi dobré vystoupení, po Stínech plamenů druhé nejlepší za večer (což je ale dost možná dáno i tím, že mám pro Morbivodovu tvorbu trochu slabost). Zvuk byl čistší než v úvodu večera, pořád na něm ale bylo co vylepšovat, protože místy byl stále zbytečně nečitelný. Kapele to šlapalo a na muzikantech bylo vidět, že jsou dobře sehraní, a díky úderným, dobře gradovaným písním se v zásadě ani nemusí příliš snažit, aby publikum rozproudili, natož když do toho vloží kus sebe. Navzdory vší snaze mi ale dění pod pódiem přišlo dost statické, což je docela škoda. Dysangelium byli na pódiu zhruba hodinu – přesný čas vám nepovím, protože zhruba druhou polovinu setu jsme ve společnosti Stínů plamenů a později i Morma z domácích Wyrm strávili nad rezavou vodou z Plzeňského pivovaru.

Družný hovor se protáhl až do třetiny, možná poloviny, setu karlovarských Cutterred Flesh, kteří celý večer završili. Obstojný death, výkon předchozích dvou kapel mi ale přišel o poznání lepší a živelnější. Možná tomu dost přispěl i fakt, že zvuk šel opět naprosto do kopru. Sice to byl náhul, ale byl to přesně ten případ, který je na zvukovou aparaturu zkrátka příliš a prapodivná akustika z nástrojů udělá valivou stěnu, která vás sice začne mlátit do hlavy kladivem, nevyčtete z ní ale zhola nic. Kapela sice na pódiu řádila docela slušně a sem tam z toho bordelu vykoukl docela zajímavý moment, ale upřímně, ve stavu, kdy mě pomalu, ale jistě doháněla únava a vidina spánku, to nakonec za daných okolností vyhrál brzký odchod domů. Pokud se s Cutterred Flesh potkám někdy v budoucnu, snad to bude za příznivějších podmínek.

Když ale pominu problémy se zvukem, nezbývá než spokojenost. Ačkoliv jsem přijel hlavně na Stíny plamenů a od ostatních jmen toho zase až tolik neočekával, jejich hudba a nasazení bylo chvályhodné. Celou akci však provází trpké vystřízlivění z toho, že takových undergroundových koncertů v severočeské metropoli nebývá víc – protože ačkoliv se snažím tamní kulturní dění sledovat, asi bych musel sáhnout opravdu hodně hluboko do paměti, abych si vzpomněl, kdy naposledy hrál v Ústí nad Labem za jeden večer jen death a black metal. Nezbývá než doufat, že Inferno of the North nebylo osamělou vlaštovkou, která náhodou zabloudila na sever, ale že se ve městě v brzké době objeví i další akce.


Stíny plamenů, Naurrakar, Tyranizer

Stíny plamenů, Naurrakar, Tyranizer, Bajonet

Datum: 4.7.2014
Místo: Praha, Modrá Vopice
Účinkující: Stíny plamenů, Naurrakar, Tyranizer, Bajonet

Pamatuji časy, kdy plzeňské kanalizačně black metalové těleso Stíny plamenů bývalo poměrně pravidelným hostem nejrůznějších žánrových akcí po celé republice. Pár let nazpět ale koncertní aktivita kapely doznala značného zeštíhlení a od té doby Stíny plamenů hrají celkem sporadicky, takže když fanoušek dostane možnost být takového koncertu účasten, neměl by si ji nechat ujít. Já fanoušek jsem a Stíny plamenů jsem neviděl od rok a půl starého vystoupení s Trollech, takže jsem si to zase jednou namířil do Modré Vopice, kde se měla celá ta sláva uskutečnit.

Celý večer samozřejmě neměli zamluvený jen Stíny plamenů a sestava večera krom nich čítala rovná tři další jména, z nichž asi nejvíce vyčnívali zavedení Pražáci Naurrakar, a dvojice Tyranizer a Bajonet na soupisce zastávala spíše úlohu výplně. Při nesmírně příznivé ceně vstupného si ale mohl stěžovat opravdu jen chorobný škrt, takže vstupní podmínky ideální, počasí na popíjení před klubem se také vydařilo náramně a jedinou neznámou tak zůstávalo čtvero vystoupení, která byla na programu.

Onen program dostali za úkol otevřít žatečtí Tyranizer, o kterých jsem nikdy neslyšel, tudíž jsem je automaticky zařadil do pomyslné škatulky “provinční thrash nebo death o ničem”. Teď asi čekáte, že tu svou domněnku buď potvrdím nebo rezolutně vyvrátím, jenže Tyranizer se strefili tak nějak mezi. On to totiž skutečně byl pramálo svojský thrash nijak závratných kvalit, ale vzato kolem a kolem to přeci jen něco do sebe mělo. Sice to byla pořád jedna a ta samá písnička, ale poslouchat to šlo, muzikanti byli docela sympatičtí a člověk si nakonec i celkem ochotně poklepal nohou do rytmu. Dlužno dodat, že to ale bylo z velké části zásluhou bubeníka, který hnal kapelu vpřed opravdu ukázkově a nebýt něj, asi bych odešel mnohem dřív než nějaké dva tři songy před koncem.

Tyranizer tedy odehráli celkem fajn set a teď by se slušelo povědět, jestli se to samé podařilo i pražským thrasherům Bajonet, kteří nastoupili na pódium po nich. Jenže to se nestane, protože jsem se na Bajonet tak trochu vykašlal a raději si užíval večerního slunce, popíjel pivo a debatoval s partou známých, kteří mezitím dorazili. Bajonet to ale asi moc mrzet nemusí, protože lidí měli hodně a podle toho, co se z klubu ozývalo, to musel být asi docela podařený koncert. A ani ta muzika nezněla takhle na půl ucha úplně marně, tak třeba někdy příště.

Když přišli na řadu Naurrakar, tak jsem ale opět poslušně nakráčel dovnitř a sledoval dění. Proč? No, venku už byla regulérní tma, takže se nebylo moc čím kochat, ale hlavní důvody jsou dva a do značné míry spolu souvisí. Tak předně, Naurrakar jsou kapela, která na to jde poctivě, roky maká, což jí podle všeho nese ovoce a teoreticky by tedy mělo být o co stát. Teoreticky. Navzdory celkem příjemné zkušenosti, kterou s vystoupeními Naurrakar za ty roky mám, mě totiž naposledy dost šokovalo, jak špatné vystoupení odehráli, tak jsem byl zkrátka zvědavý, jestli to byl momentální zkrat, nebo jestli to bude něco dlouhodobějšího. Naštěstí to ale zřejmě byl jen zkrat, protože tentokrát to bylo o poznání lepší. Začátek byl sice trochu nevýrazný a kapela sama vypadala tak nějak nezaujatě a rozevlátě, což atmosféře moc nepřidávalo, ale alespoň už to neznělo jako nějaká parodie a bylo vidět, že živý bubeník a nový zpěvák Naurrakar zřejmě dost prospěli. A čím více se vystoupení blížilo závěru, tím lepší jsem z něj měl dojem. Sice ani ne co do vizuálu, protože jsem se ze sálu přesunul k otevřené stěně klubu a show tak sledoval z boku, ale hudebně šlo hovořit o solidní a místy pak rovnou výtečnou záležitosti, a Naurrakar si to u mě tímhle koncertem podstatně vylepšili. Bylo to zkrátka dobré, tak ať to tak alespoň vydrží!

Asi nemusím dvakrát zdůrazňovat, že Stíny plamenů byli suverénně největším tahákem večera. Jak jsem již naznačil v úvodu a jak se nakonec potvrdilo, menší frekvence vystupování přinesla vyšší účast, lidí bylo vážně dost, a to po celý večer. Přesto však bylo i před pódiem dýchatelno a člověk se nemusel obávat o narušení svého intimního prostoru (žádné dvojsmysly, prosím), takže podmínky se sešly skvělé. Stíny plamenů do toho vtrhli postaru songem “První zvradelní bitva” z druhé desky “Rány černým kovem”, pokračovali ještě starším kusem “Morbivodní potrubí” a bylo to skvělé. Neméně skvělé to bylo, i když zazněla skladba “Tajný plán” z připravované šesté řadovky, jenže problém přišel v okamžiku, kdy kytarista Lord Egon utrhnul strunu a odporoučel se z pódia, aby to napravil. Větší část “Tajného plánu” Stíny plamenů odehráli jen s jednou kytarou, ale i tak to znělo zatraceně slibně, takže jsem opravdu zvědavý, co se z té desky nakonec vyvrbí…

Egonův problém se strunou se ukázal být závažnějším, než to vypadalo, a kapele nezbylo nic jiného než odehrát snad polovinu setu v okleštěné sestavě. Pochopitelně to pak bylo chudší, než by mělo a než jak je posluchač zvyklý, ale na nasazení dočasně tříčlenné kapely to žádný zásadní vliv nemělo a publikum také řádilo velmi zodpovědně, takže to nakonec nebyla zdaleka taková katastrofa, jaká to být mohla. A když se v závěru Lord Egon opět připojil a dohrál s kapelou poslední (snad se teď nepletu) dva songy, koncert to uzavřelo ve velkém stylu a já si mohu leda tak domýšlet, jak by to asi vypadalo, kdyby ten nešťastný drát vydržel o hodinu déle.

Chcete slyšet resumé? Dobrá tedy. Po hudební stránce se koncert vydařil podle, možná dokonce trochu nad očekávání, což ale není zase nějaké velké překvapení. Technicky to bylo vlastně také dobré, protože nebýt kýžené struny a mikrofonu, kterému během setu Tyranizer vypadával kontakt, bylo vše v nejlepším pořádku a zvuk se podařilo stvořit příkladný. Účast a odezva pak byly doslova výtečné, snad krom koncertů významných zahraničních kapel nepamatuji, že by bylo ve Vopici tak živo, a klub jsem opouštěl náležitě promáčený. Suma sumárum mi z toho vychází všestranně vydařený koncert, který příjemně ozvláštnil na podobné akce dost chudou letní sezónu, a rozhodně nelituji, že jsem se jej zúčastnil.


Trollech, Stíny plamenů

Trollech, Stíny plamenů
Datum: 16.2.2013
Místo: Praha, Exit-Us
Účinkující: Trollech, Stíny plamenů

Takřka přesně před rokem se libeňský klub Exit-Us stal svědkem památné události. Tehdy se v jeho útrobách uskutečnilo první oficiální živé vystoupení prachmatického tělesa Umbrtka, a kdo se tehdy zúčastnil, asi se mnou bude souhlasit v tom, že to byl nesmírně vydařený večer. Nevím, jestli je to pouhá shoda náhod, nebo snad záměr, ale polovina letošního února zastihla Exit-Us v obdobné situaci. Výrazný činitel české black metalové scény, Lord Morbivod, se v doprovodu svých kumpánů z Trollech a Stíny plamenů rozhodl navázat na loňské dostaveníčko dalším speciálním koncertem, tentokráte v režii těchto jeho dvou projektů. Aura výjimečnosti, kterou se tato akce od počátku zaštiťovala, měla původ v několika prostých, leč efektivních skutečnostech. Večer ve společnosti těchto dvou kapel totiž nejenže nabídl jednu z nemnoha příležitostí vidět Trollech a obzvláště Stíny plamenů živě, ale obě kapely navíc přichystaly unikátní setlist, na kterém našly hojné zastoupení skladby staré a v minulosti dlouho nebo vůbec nehrané. Atraktivitu takové události tedy netřeba dále zdůrazňovat…

A že ty řeči o atraktivitě nejsou jen bohapustými výmysly, vyšlo najevo už při vstupu do klubu. Popravdě, snad s výjimkou oné prachmatické seance nepamatuji, aby bylo v Exit-Us tak plno. O vyprodaném lokále sice hovořit nelze, ale návštěva byla i tak na poměry pražských undergroundových koncertů vskutku znamenitá. Tyto dojmy se pak jedině umocnily po sestupu do sálu, kam se postupně přesunula většina hloučků postávajících o patro výše, zkoumajících nevelkou nabídku improvizovaného pultíku s merchandisem (Trollech přivezli velice povedená trička stylizovaná k novince “Vnitřní tma”) případně pocucávajících rozličné alkoholické nápoje (místní trubky tentokrát nebyly ve formě, neboť jinak poměrně slušný Braník 11° toho neměl s pivem mnoho společného).

Večer započal s úderem půl deváté večerní, kdy se na pódium vyškrábala kanalizační šlechta, známá též pod názvem Stíny plamenů. Právě Stíny plamenů pro mě představovali hlavní tahák večera, a tak mě začátek vystoupení zastihl poctivě připraveného ve druhé řadě. Netrvalo dlouho a došlo mi, že to byl velmi dobrý tah. Krom běžných benefitů předních řad se totiž mně i ostatním nadšencům dostalo skutečně skvostného zvuku, se kterým jsem ani nepočítal. Samotný dobrý zvuk však jak známo dobré vystoupení neudělá, ale nejpozději od druhé skladby už bylo nad slunce jasné, že ani v ostatních disciplínách Stíny plamenů nehodlají nechat nic náhodě, a před mými zraky se tak začalo odvíjet jejich asi nejlepší vystoupení, kterého jsem byl za uplynulé čtyři roky svědkem. Nasazení všech zúčastněných muzikantů bylo mimořádné, takže ani svérázná lyrika nenarušila smrtelně vážnou a místy vpravdě pekelnou atmosféru, jakou se čtveřici hudebníků podařilo vtěsnat do nevelkých prostor klubu. Není tedy divu, že se poctivě hrozilo, kotlilo, pařilo a hlučelo. Publikum se rovněž postaralo o jeden z nejpamátnějších momentů večera, kdy se sálem rozléhalo hromadné provolávání prosté ale působivé mantry “gumáky” (část prastaré skladby “Visutá stoka smrti”)…

Setlist Stíny plamenů:
01. Síť meziměstských stok
02. Pod tíhou tmy
03. Poslání ing. Möbia
04. Úhlavský kanalizační sběrač
05. Vodárenská mafie
06. Žár stoky v plamenech
07. Visutá stoka smrti
08. Plošná ratizace Plzně
09. První zvradelní bitva
10. Zuřivý monolog Syna Poklopů
11. Morbivodní potrubí

Setlist Trollech:
01. Zaspali své kletby
02. Pod hradem Radyní
03. Zelená ruka jara
04. Podzimní cesta starého
05. Vnitřní tma
06. V rachotu hromů
07. Palindrom
08. Zatrollené hvozdy
09. Zabíjím s jiskrou v očích
10. Hrdě proti bílému Kristu
11. Ve stínu starých dubů
12. Od kolébky po rakev
13. Opět vidím lodě
– – – – –
14. Poustevník

Když už je řeč o gumácích, na slibované rozhazování vyřazených gumáků bohužel nedošlo, čehož důvod Lord Morbivod nezapomněl objasnit s humorem sobě vlastním (na vysvětlenou – kýžené gumáky byly údajně ukradeny z domovního sklepa). Alespoň drobnou záplatu na tuto mrzutost však iniciativně poskytl Lord Egon, který do davu mrštil svoji vlastní gumovou obuv. To všechno však bylo jen příjemným zpestřením zcela vynikajícího koncertu, neboť Stíny plamenů se blýskli nejen působivým výkonem, ale rovněž slibovaným setlistem, na který se dostala řada opravdu kultovních skladeb, které navíc s hutným a vyspělým zvukem na úrovni desky “Mrtvá komora” a živými bicími vyzněly skutečně výborně. Nezbývá mi tedy než smeknout, tohle byla opravdu mocná řež!

Půlhodinová přestávka před druhým a finálním vystoupením večera utekla velmi svižně, takže se člověk ani nenadál a v hlubinách klubu se začaly opět rozléhat pěkně ostré tóny, v tomto případě se jmenovkou Trollech. A stejně jako Stíny plamenůTrollech od začátku nenechali nikoho na pochybách, že toho večera hodlají podat co nejpřesvědčivější výkon. Jelikož nejsem se studiovou tvorbou Trollech obeznámen ani zdaleka tolik, jak by bylo záhodno, neposloužím co se týče hodnocení odezvy publika na jednotlivé skladby, ovšem ono to snad ani není třeba, protože pokud mě paměť nešálí, Trollech se od samého začátku těšili opravdu hromové odezvě, která dle mého určitě překonala i tu, kterou si vysloužili Stíny plamenů. Lidé řádili velmi aktivně, co jsem stíhal od zvukaře zahlédnout, kotlilo se prakticky neustále (což byl ostatně důvod, proč jsem se odebral z nějaké třetí řady až úplně dozadu), a muzikanti museli být navýsost spokojeni. S mým odchodem vzad však vyšel najevo jeden problém, který mě moc nepotěšil. Zvuk se totiž v blízkosti zvukaře ukázal být paradoxně mnohem horším, než jak jsem si pamatoval zepředu, zachytit melodie kytar bylo přes nadmíru výrazné bicí občas dost náročné, a to se nakonec ukázalo být alespoň pro mě jedním ze dvou stěžejních kamenů úrazu tohoto vystoupení. Druhý jsem shledal ve výrazu kapely, který mi po smrtelně vážném projevu Stínů plamenů přišel o poznání uvolněnější a zdaleka ne tak zlý, jak bych čekal a nejspíš i uvítal. Vím, že uvolněnost kapely je v drtivé většině případů hodnocena pozitivně, ovšem nikoli u black metalu, takže si to bohužel nemohu odpustit. A s takovými myšlenkami v hlavě jsem přes hlavy početného davu sledoval jinak vynikající vystoupení Trollech a postupem času zjišťoval, že se moc nebavím (na čemž se však bezesporu podepsala má již zmíněná nevalná obeznámenost s tvorbou Trollech, které by bylo k plnému docenění koncertu asi dost zapotřebí), takže jsem nakonec přibližně v polovině setu zamířil do téměř liduprázdného prostoru výčepu a setrval tam až do samého konce.

I přes ne zcela optimistický závěr reportu však nemohu než prohlásit celou akci za velice vydařenou a oba koncerty za jedinečné. V případě Stínů plamenů jsem na to ochoten přísahat, u Trollech bych na to ledvinu asi nevsadil, ovšem nepochybuji, že řada přítomných fanoušků by kvality i tohoto vystoupení bez váhání potvrdila. Vedle samotných koncertů a unikátních setlistů pak nesmírně potěšila i velmi hojná účast platícího obecenstva a já nemohu než připomenout Morbivodova slova o tom, že když se nekoncertuje příliš často a koncerty jsou něčím zajímavé, lidé si na ně cestu najdou. Nezbývá tedy než doufat, že se to stane pravidlem a čeká nás víc obdobně skvělých hudebních akcí, jako byla tato.