Archiv štítku: doom metal

Ava Inferi – Blood of Bacchus

Ava Inferi - Blood of Bacchus
Země: Portugalsko
Žánr: gothic / doom metal
Datum vydání: 25.5.2009
Label: Season of Mist

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

Deska “Blood of Bacchus” od Ava Inferi zní přesně tak, jak vypadá její obal. Podívejte se na obálku a zamyslete se. A přesně takovou atmosféru bude mít i hudební náplň alba. Alespoň u mě to tak fungovalo. Těžko se popisují pocity z takové pomalu se táhnoucí hudby. Na místě by možná byly slova jako “přírodní”, “svobodná” nebo “plynulá”. Nikam se nespěchá, trpělivě budovaná atmosféra a gradace jednotlivých písní je jedním z poznávacích znaků “Blood of Bacchus”. Introvertní hudba, kterou si po cestě autobusem prostě nemůžete vychutnat.

Přestože většina lidí si Ava Inferi pamatuje jako kapelu bývalého kytaristy z Mayhem, je to už dávno zbytečné to pořád připomínat. Z Norska do Portugalska je totiž pořádný kus cesty a Ava Inferi si žije svým vlastním životem. Tato dvě uskupení se prostě nedají srovnávat. Ani se nechce věřit, že se na hudbě obou kapel podílí jeden a ten samý člověk. Portugalci hrají směsici gothic a doom metalu. Pokud vám ale při slovu “gothic metal” vyvstane na mysli nějaký Nightwish nebo něco podobného, hned to zapomeňte, protože přesně takhle Ava Inferi nezní. Znějí jinak. Chytřeji. Dramatičtěji. Lépe. Rozhodně ne tak prvoplánově. Velký je také rozdíl mezi zpěvačkou Ava Inferi a zpěvačkami ze zbytku gothic metalové scény. Carmen Simões není žádná sexbomba. Tady ale nejde o to, jak moc pěknou tvářičku a zadek někdo má, nebo jak těsný nosí korzet, tady jde opravdu jen o zpěv a Carmen zpívá, že z toho až mrazí. Její klenutý hlas je dalším poznávacím znamením skupiny a line se celou nahrávkou jak duha oblohou.

Zřejmě nejsilnější kus na desce přichází hned po úvodním intru “Truce”. “Last Sign of Summer” je takovou vlajkovou lodí alba. Pomalým tempem, nádherným refrénem (tím hlavně) a nezaměnitelnou atmosférou udává tón celé nahrávce. Možná to bude znít jako klišé, ale nedokážu si vybavit nic jiného, co by dýchalo byť jen podobným nebo alespoň srovnatelným vyzněním. A i když jsem se i letos setkal s lepšími alby, nic to nemění na tom, že je “Blood of Bacchus” výborné. Tak to prostě je, ať se vám to líbí nebo ne. Jediné na čem záleží, jste vy, jestli desku dokážete docenit a pochopit tak, jak si zaslouží.


Heaven & Hell – The Devil You Know

Heaven & Hell - The Devil You Know
Země: Velká Británie
Žánr: heavy / doom metal
Datum vydání: 28.4.2009
Label: Rhino Entertainment / Roadrunner Records

Tracklist:
01. Atom and Evil
02. Fear
03. Bible Black
04. Double the Pain
05. Rock and Roll Angel
06. The Turn of the Screw
07. Eating the Cannibals
08. Follow the Tears
09. Neverwhere
10. Breaking into Heaven

Hodnocení: 9/10

Odkazy:
web

Pokud byste náhodou posledních pár měsíců spali a vůbec tedy netušili, co jsou Heaven & Hell zač (a to stačilo jen navštěvovat Sicmaggot, kde se toho o nich objevilo už dost), dáme si malé opáčko. Heaven & Hell jsou totiž v podstatě legendární Black Sabbath z období kolem alb „Dehumanizer“ nebo „Mob Rules“ (čili s Ronniem J. Diem za mikrofonem a Vinnym Appicem za bicí soupravou), jen pod jiným jménem. To je překvápko, co? A i když Heaven & Hell vznikli původně jen jako koncertní kapela, rozhodli se nakonec využít svojí formu k vytvoření nového studiového alba. A udělali jedině dobře.

Nemá cenu chodit kolem horké (studené, bramborové, připálené anebo jakékoliv jiné) kaše nebo to dále protahovat. Řeknu hned ze začátku a na rovinu – „The Devil You Know“ je opravdová a nefalšovaná pecka! Tony Iommi & spol. jsou dlouhými roky protřelí profíci, kteří vědí, co kde zahrát, aby to bylo výborné. Minimálně na svém nejnovějším opusu to dokazují bezezbytku.

Už první skladba „Atom and Evil“ jasně ukazuje, o čem to bude. Na první poslech zdánlivě jednoduché riffy v Iommiho klasickém stylu, které potvrzují ono otřepané rčení, že právě v jednoduchosti je ta největší síla. Ty songy vás prostě posadí na prdel! Ze začátku jsem si říkal, že je to jen obyčejný heavy metal, ale není. Je to něco víc. Jsou to Black Sabbath! A jsou zpátky, sice pod jiným jménem, ale ve skvělé formě. A ta zdánlivá jednoduchost se po chvíli rozvine do šířky a vám dojde, že v jedné písni z „The Devil You Know“ je tolik úchvatných „malých“ vyhrávek, že by to normální kapele stačilo snad na celé album. Třeba taková basa – není to jen „šmrdlání vzadu do rytmu“, jak je to obvyklé. Právě naopak, je to právě basovka, která zpoza sekaných riffů tvoří melodie. Například v „Bible Black“ je to slyšitelné asi nejlépe. A to vše korunují naprosto dokonalé refrény. Něco takového se jen tak neslyší. Pro příklad ani nemusíme chodit daleko, třeba z refrénu hned u druhé pecky „Fear“ se mi vždycky scvrknou trenky (to abych při poslechu Heaven & Hell chodil naostro, he?)!

Výkonu všech protagonistů není co vytknout. Iommi „klátí“ svojí kytaru, jak jen to jde. Stačí se podívat na záběry z bonusového DVD, jak bez mrknutí oka jezdí prsty po hmatníku a jak usměvavý Geezer Butler vedle něj láme svojí basu. Jestli jsou někdo frajeři, tak právě oni dva. A do toho ten zpěv! Obecně jsem dost vytížený na zpěváky, ale z toho, co Ronnie James Dio na albu předvádí, seru cement! To jsem hodně dlouho nežral!

První singl nemohl být zvolen lépe, protože „Bible Black“ naprosto beze zbytku vystihuje celé „The Devil You Know“. Dokonalý song dláždí cestu takřka dokonalému albu. V „Bible Black“ se koncentrují všechny výše řečené klady a tvoří tak zaručený hit.

K limitované edici alba je také přiloženo již zmiňované bonusové DVD, které je koncipováno jako rozhovory se členy Heaven & Hell, střídající se se záběry ze studia. Což o to, samo o sobě by to špatné nebylo, jen kapela vykládá už známé skutečnosti, nebo se členové sami mezi sebou chválí, jak jsou skvělí muzikanti. Je ale vidět, že je to zřejmě ohromně bavilo. Jedinkou novinkou, kterou jsem se z DVD dozvěděl, tak je, že Dio se nepotřebuje rozezpívávat a že při nahrávání chlastá pivo :) O dost větší problémek bych ale viděl v jazyku, protože jestli nerozumíte mluvené angličtině rodilých mluvčí, tak vám dévédéčko bude k ničemu. Přidat třeba anglické titulky kvůli lepší srozumitelnosti by podle mě nebyl zas takový problém.

Co říct závěrem? Závěrem bych vás chtěl ještě upozornit na song „Follow the Tears“ (protože dřív se mi to nikam nevešlo :)) a jeho úžasný sugestivní (!) začátek. Heaven & Hell rules!


Candlemass – Death Magic Doom

Candlemass - Death Magic Doom
Země: Švédsko
Žánr: doom metal
Datum vydání: 3.4.2009
Label: Napalm Records

Tracklist:
01. If I Ever Die
02. Hammer of Doom
03. The Bleeding Baroness
04. Demon of the Deep
05. House of 1000 Voices
06. Dead Angel
07. Clouds of Dementia
08. My Funeral Dreams

Hodnocení: 8,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Je to celkem náhoda, že dvě z nejznámějších doommetalových kapel vydávají svá nová alba v tak krátké době po sobě. Po My Dying Bride, jakožto představitelích té trošku extrémnější odnože, teď s novinkou přicházejí i samotní zakladatelé čistého doomu – Candlemass (to, že z dnešního pohledu dělení metalových žánrů měli ve své tvorbě některé doomové prvky už Black Sabbath, teď ponechme stranou).

Než se člověk vůbec pustí do poslechu „Death Magic Doom“, musí si ujasnit jednu věc – co vůbec od této desky čeká. Pokud to bude něco přesně ve stylu Candlemass, je to jenom dobře. Což o to, není to nic neobvyklého, že legendy svého žánru, který ještě hrají více jak 20 let, nemění své výrazivo. Důvod, proč s tím teda tady zaplácávám místo je ten, že se s tím klasickým Candlemass přístupem pojí i jedno negativum, a sice že jejich alba prostě nejdou vstřebat na jeden poslech, což platí i o novince (takže rada pana H. – pokud se vám to na poprvé nebude líbit, neházejte to ještě do koše). Já osobně se na každou novou fošnu Candlemass těším jak malej Jarda, ale když to pak slyším, říkám si něco v duchu: „To se jim ale vážně nepovedlo, fakt shit.“ Jenže mi to nedá a poslouchám to dál, abych se ujistil, že vydali špatné album. Po pár posleších ale zjišťuji, že to co se ze začátku zdá jako shit, jsou ve skutečnosti sakra dobré songy. Stačí mít jen trochu trpělivosti a dát „Death Magic Doom“ více než jednu šanci a rozkvete vám před očima (ušima).

Desku otevírá rychlá „If I Ever Die“ (přesně tak, rychlá – ne všechen doom metal má totiž šnečí tempo) se skvělým výkonem zpěváka Roberta Lowea. Zároveň je to přesně příklad jednoho z těch songů, které se mi ze začátku moc nezdály, ale nakonec mi došlo, že první dojem (zvláště v hudbě) někdy klame víc než osmdesátiletá babička, která vám do telefonu tvrdí, že je to sexy osmnáctka. Dost bylo ale perverzních přirovnání, protože za dobu kratší, než jsem stačil vymyslet tu úchylárnu v předchozí větě, přichází druhá „Hammer of Doom“ a přehazuje výhybku rychlosti přesně na opačnou stranu. Jedná se totiž o jeden z nejpomalejších a nejtemnějších songů, jaké kdy Candlemass napsali. A ten název se k němu hodí dokonale. Třetí „The Bleeding Baroness“ je jediná píseň na albu, již jsem si zamiloval hned na první poslech. Rychlejší sloka se tady střídá s úžasným pomalým refrénem a tvoří tak jednu z největších pecek na „Death Magic Doom“. Doporučuji si všimnout skvěle využitých kláves, které slouží ke gradaci refrénu, čímž „The Bleeding Baroness“ dostává maximální šťávu. Stejný efekt je slyšení také například v „House of 1000 Voices“ nebo závěrečné „My Funeral Dreams“.

I když mají Candlemass výstřelky do vyšších i nižších rychlostí, nejsilnější jsou (a vždycky byli) ve středním tempu. Nikoho snad nepřekvapí, že právě v něm se zdržují nejvíce. Tak to bychom měli probranou rychlost. Co se týče skladatelských nápadů, snad jste mezi řádky vyčetli, že hlavní mozek a baskytarista Leif Edling vymyslel i tentokrát výborné skladby. Takže co bych mohl ještě zhodnotit? No přece zpěv! Jako člověk zatížený na vokální onanie a hlasové orgie si to nemůžu odpustit. „Death Magic Doom“ je už druhým albem s novým zpěvákem Robertem Lowem. Vypadá to, že si Candlemass našli po Messiahovi Marcolinovi (který z skupiny vyhozen snad pětkrát a pětkrát byl do ní znovu přijat) stálého vokalistu. Způsob, jakým Robert zpívá staré vály, mě sice moc nebere (to bude asi tím, že mám původní nahrávky tak zažrané v palici, že je odsud už nikdy nedostanu), ale songy psané přímo pro něj zpívá úžasně, to se musí nechat. Nedokážu si představit, že by kdokoliv jiný nazpíval „Death Magic Doom“ stejně dobře.

Candlemass

Závěr recenze nemůže být jednodušší – Candlemass ukázali, že i po více jak dvaceti letech na scéně dokážou tvořit silné desky. Jak je již ale řečeno na začátku, chce to trochu času do nahrávky proniknout, ale pak už jen… pak už je jen “Death Magic Doom”.