Země: USA Žánr: hard rock / metal Datum vydání: 22.5.2012 Label: Dik Hayd International Tracklist: Hodnocení: 8,5/10 Odkazy:
|
Abych hned na úvod rozvířil vody, tak novou Slashovu “sólovku” nepovažuji úplně tak docela za sólové album. Takové označení zcela určitě sluší jeho dva roky staré prvotině, jednoduše pojmenované “Slash”. Tehdy se na ploše nějakých 18 skladeb (včetně všelijakých bonusů) představila řada hostů a všechno to dohromady držel Slash se svým kytarovým uměním, čímž myslím chytlavými a okamžitě rozpoznatelnými riffy, všudypřítomnými kudrlinkami a procítěnými sóly, tak jak je umí jen on. Tedy, abych to uvedl na pravou míru, spíše se snažil to držet nějakým způsobem pohromadě. I když pominu přemrštěnou stopáž, tak jednotlivé skladby a hlavně výběr jednotlivých hostů působil dosti nevyrovnaně a vedle naprostých pecek jako skladby s přispěním Fergie z The Black Eyed Peas či Andrew Stockdalea z Wolfmother se našly i průsery s Chrisem Cornellem, ukňouraným a příšerným Adamem Levinem nebo průměrným Ozzym. Celkový dojem byl tedy docela rozporuplný.
Na novince se Slash spolehl na svého nového vyvoleného a celou desku a předcházející turné odjel/odzpíval skvělý Myles Kennedy, který exceluje v Alter Bridge. Jsem rád, že si vybral právě jeho, protože má dostatečně výrazný a silný hlas, který se nemusí nutně držet pouze v jedné poloze a má zdravé charisma, jímž dokáže strhnout. Rozhodně ho považuju za nejvýraznějšího a nejlepšího zpěváka na současné hard rockové scéně. Když se pozorně podíváme na obal desky (nic zajímavého, ale ke Slashovi ten cylindr prostě patří a na obalu asi nesměl chybět), zjistíme, že album vychází pod hlavičkou Slash featuring Myles Kennedy and The Conspirators. I když ani tohle dle mého názoru není přesné označení, které dostatečně vyjadřuje konečné vyznění “Apocalyptic Love”. Album totiž zní jako by ho nahrála kapela The Conspirators, ve které náhodou zpívá Myles Kennedy a sólovou kytaru dřímá u pasu kudrnatý týpek s cigárkem přilepeným na spodním rtu. Opravdu, při poslechu desky nejednou zapomenete, že by někdo měl mít nějakým způsobem navrch a všichni hrajou ve prospěch celku (doporučuji ke zhlédnutí parádní loňský živák “Made in Stoke 24/7/11”). Sice klišé, ale tady to sedí jak prdel na hrnec. Spolu s ústřední dvojicí, o které zde byla doposud řeč, tak novou Slashovu kapelu tvoří basák Todd Kerns a bubeník Brent Fitz, což jsou pro mě osobně neznámá jména a věřím tomu, že to nejspíš byl i záměr. O nějaké superkapele tudíž nemůže padnout ani slovo.
Jak už bylo řečeno, “Apocalyptic Love” zní mnohem soudržněji než “Slash” a rozhodně lze říct, že je to deska mnohem rockovější, která staví na klasických hard rockových postupech, takže nechybí masivní kytarové riffy, klasická kytarová sóla, výrazné a hutné bicí, přičemž někde uprostřed to tvrdí dobře čitelná basa, nad tím vším pak vyčnívá Myles Kennedy. Není zapotřebí žádných dodatečných aranží a “dodělávek”, protože tahle deska stojí na klasickém nástrojovém obsazení, jako tomu bylo kdysi v 80. letech a docela určitě bych tam desku svým vyzněním bez problémů zařadil, přičtěte si pouze moderní produkci Erica Valentina. Většina skladeb snese kritéria stadionové tvorby, protože jsou díky povedeným refrénům dostatečně chytlavé, tak akorát tvrdé, občas rychlejší, občas ve středním tempu, ale pořád to slušně odsýpá tak, aby se každý dobře bavil.
Abych tady jen dokola nechválil, tak bych stejně jako v případě “Slash” docela úspěšně vytkl neukočírovanou stopáž. Přestože jsou skladby dostatečně kvalitní a neslévají se v jednu dokola se opakující píseň, tak bych si dokázal představit, že by se na “Apocalyptic Love” nacházelo o jeden až dva songy míň, čímž by deska získala na ještě větší údernosti. Samozřejmě bych vybral ty nejméně povedené, což znamená desátá “Bad Rain”, která působí dost utahaným dojmem a nešlape tak dobře jako zbytek desky, a devítka “Not for Me”, která mi z nějakého neznámého důvodu nesedla od prvního poslechu, přestože se v ní Kennedy slušně vytáhl. Nebo bych uvítal jejich nahrazení bonusy, které se na desce objevily, ty jsou o něco povedenější, příkladně “Caroline”, ve které se dostal ke slovu můj oblíbený talk box.
Ona je vlastně celá druhá polovina deska lehce slabší než ta první. Přece jen, úvodní pecka “Apocalyptic Love” vlítne na posluchače pěkně nečekaně a v následující uspěchané “One Last Thrill” se pokračuje trošku ve stylu Velvet Revolver, a může za to především Kennedy, který svým frázováním a barvou hlasu připomene toho spratka Weilanda. V obou skladbách se sólově Slash vyřádil do sytosti a předvádí své kytarové know-how. Trojka “Standing in the Sun” je klasická rocková hitovka, která jako by se na “Apocalyptic Love” tak trochu zatoulala z desky Alter Bridge, celá je postavena na velice chytlavém refrénu a dost zapamatovatelné kytarové vyhrávce mistra Slashe. V podobném duchu se pokračuje v následující, klipem ověnčené “You’re a Lie”, která je ale přece jen o něco hutnější hard rockovou peckou a celá kapela šlape jako dobře namazaný stroj, který se nemůže zadrhnout. Úplný vrchol celé kolekce přichází zhruba v půlce v podobě šestiminutové “Anastasia”, která sice začíná jako pomalá akustická balada, ale po půl minutě ji Slash odstartuje svou nezaměnitelnou sólovou kytarou, kterou zbytek kapely doplňuje a společně pak uhání k mocnému závěru. Že se na desce objeví nějaká ta balada, bylo celkem jasné, ale že to bude takový kousek, jsem nečekal. “Far and Away” je postavena pouze a jen na souboji Slashovy kytary a Kennedyho procítěném projevu, který mu jde jako vždy skvěle a vůbec nepůsobí pateticky nebo snad podbízivě.
Když se pustím do celkového sumírování, tak mi nezbývá než uznat, že “Apocalyptic Love” je deska, kterých by se na scéně mohlo tu a tam objevit víc. Skvěle odvedená práce, ze které je na každém kroku cítit, že všichni zúčastnění se touto hudbou nejen živí, ale především baví. Postavím-li novinku Slash featuring Myles Kennedy and The Conspirators vedle alb Slash’s Snakepit a Velvet Revolver, tak bych ji směle zařadil hned za debut Velvet Revolver, “Contraband”, který na scéně způsobila neuvěřitelnou bouři a ukázal, že rocková hudba ještě není mrtvá. Taková pecka “Apocalyptic Love” sice není, ale pořád máme co dočinění s parádní rockovou deskou, kterou letos ve svém ranku něco jen tak nepřekoná.