Purveyors of some of the finest and most cursed Doom Metal, Italy’s own Abysmal Grief returns from the shady graveyard to celebrate their 20 years.
TERROR FROM HELL is proud to release on November 2nd, 2016 this luxurious relic containing: “Reveal Nothing…” CD with all the songs from their singles, splits and 7″ , including one new unreleased track “Cursed Be The Rite”; the “Mors Te Audit” tape (the infamous second demotape, originally released on a limited edition of 13 pieces, presented with the same cover and layout); metal pin with Abysmal Grief sigil; exclusive poster; t-shirt exclusively designed for this release … and cemetery soil.
All these doomed hymns and devotional items are housed in a wooden box strictly limited to 100 pieces. A lugubrious journey from the band’s earlier steps into the misty sepulchre in late 90s until 2012. Those who already owns the original items released back then and those who doesn’t will be both pleased with such release, which celebrate twenty years of Occult Italian Sound.
TRACKLIST:
1. Cursed Be The Rite (Bonus Track – recorded in 2016)
2. Exsequia Occulta (2000 – Exsequia Occulta MCD)
3. Sepulchre Of Misfotune(2000 – Exsequia Occulta MCD)
4. Hearse (2002 – Hearse 7″EP)
5. Borgo Pass (2002 – Hearse 7″EP)
6. Creatures From The Grave (2004 – Split W/Tony Tears 7″EP)
7. Brides Of The Goat (2009 – Split W/Denial Of God 7″EP)
8. The Samhain Feast (2009 – The Smhain Feast 7″EP)
9. Grimorium Verum (2009 – The Smhain Feast 7″EP)
10. Celebrate What They Fear (2012 – Celebrate What They Fear 7″EP)
11. Chains Of Death (2012 – Celebrate What They Fear 7″EP)
Kytara v posledním půlstoletí naprosto dominuje naší (západní a populární) hudbě. Až se zdá, že se vzhledem k boomu popkultury a technologií její výrazové prostředky vyčerpaly, že všechny možnosti byly vytěženy příliš důkladně a zvuk průkopnického nástroje je v nových a nových iteracích fakticky vykastrován. Cest, kterými se kytara dostává z (převážně) rockového nánosu, je samozřejmě více, britský hráč Jon Collin si však vybral jeden z nejméně prozkoumaných a zároveň nejosobitějších směrů vágně popisovaný jako outsiderství nebo leftfield. Nejbližším styčným bodem může být abstraktní expresionismus v blues Lorena Connorse, paralely se dají nalézt také s pozdějšími nahrávkami otce amerického primitivismu Johna Faheyho i outsiderským guru Jandekem.
Podobně jako u výše zmíněných kapacit je snad největší devízou Collinovy hry naprostá opravdovost. Skřípáním kytary prosvítá ticho, zvuky dostávají prostor se rozvinout a rozeznít v prostoru. Chtělo by se říci, že jde o křehkou, melancholickou hudbu, to však až ve druhém plánu, bezesporu je také syrová a houževnatá. Jon Collin dokáže být zároveň cizí a zcela přirozený, nepovědomé barvy a melodie totiž vycházejí výhradně z onoho k uzoufání známého nástroje.
Collinova poctivost se neomezuje jen na hudbu. Celkově vzato by tentokrát mělo jít o přehlídku těch nejlepších zásad hlubokého undergroundu, který se netrápí propagací, spory, „úspěchem“, ale pouze se snaží co nejlépe být sám sebou. Snad se tedy bude možné probrat limitovanými edicemi kazet v dřevěných schránkách z Collinova labelu Winebox Press, které ještě nezmizely, a užít si ve sklepě Liberálu odpovídající zemitou atmosféru.
Klasicky vzdělaný houslista Daniel Meier už spoustu let zkoumá možnosti svého nástroje, v čemž mu pomáhají všemožné fyzické preparace, ale kromě zesílení většinou nepoužívá žádnou elektrickou nadstavbu a to ani všudypřítomný looping. Jeho improvizace překračují hranice od amorfního noisu přes frenetické kvazi-rágy a minimalistické repetice až po ztišená zvuková pátrání. Hrál tu například s Paulem Metzgerem nebo Camem Deasem. A kombinace s Jonem Collinem nám přijde opět jako ideální.
Ve společnosti holandských Lifeless Past si 8. 10. na „sedmičce” zařádí ranaři z Los Angeles.
Readership Hostile sice existují pouhé čtyři roky, ale žádné začátečníky na place nečekejte. U zrodu kapely stála zpěvačka Adrianne Pearson, která první ostruhy získala v řadách Radio Vago a Shoot Out the Lights a kytarista Ben Ra, jenž řádil u Hatesex a Frank the Baptist. Právě tihle dva chtěli realizovat svoje deathrockové a gotikou načichlé nápady a proto zlanařili bubeníka Christiana Omara Madrigala Izza (Rozz Williams/Chokebore) a britského basáka Paula Rogerse (Jonneine Zapata/Arithmetic of War), aby celé dobrodrůžo mohlo začít.
Jejich debutové EP (hned dvojitou recenzi si můžete přečíst ZDE), které vydal label Swiss Dark Nights, dostalo jméno po kapele a jeho produkce padla na hlavu Barrymu Galvinovi, předákovi Mephisto Waltz. Šestero songů si posluchače získalo hlavně přímočarým tahem na branku, neutuchající punkovou energií a chytlavostí klasických deathrockových postupů. Nemalý podíl na osobitosti party Amíků má na svědomí oprsklý punkový projev Adrianne. Nakolik bude opravdový i na koncertě, to už se přesvědčíme na vlastní kůži. Readership Hostile navíc právě natáčejí nový materiál, dočkáme se tak nepochybně i nových tracků.
Spolu s kolegy ze Spojených států si stejný večer zahraje i holandské duo Lifeless Past. To ve svojí rozverné tvorbě mixuje vlivy post-punku, deathrocku i new wave. Původně dvojice začínala jako instrumentální projekt, aby do svojí tvorby později implementovala i vokály. Jejich taneční bicí automat fanoušky poprvé rozhýbal na EP z roku 2012 „Embryonic Sonancy” a minulý rok jej následovalo další mini „Age of Despair”. Nyní nazrál čas, aby se Satori a Eline se svým chytlavým materiálem ukázali i v Praze.
8. 10. tak bude pražský klub 007 patřit všem číromilům a bubákům. My tam budeme! A vy?
Readership Hostile (USA), Lifeless Past (NL)
8. 10. 2016, start 20:00
klub 007 Strahov, Chaloupeckého 7, Praha
vstup: 190 Kč
Kytarovka z Kanady? Proč ne! Nemá cenu vám nalhávat, že Living Hour jsou senzační bomba, která spustí příští revoluci v kytarový hudbě. Kdepak. Living Hour je „jen“ strašně příjemná kapela, jejíž inspirační zdroje se přiznaně a přirozeně odrážejí v jejich zvuku – a ten je krásně podzimní a přesvědčivej. Psychedelie? Dream pop? „Když jsme kapelu zakládali, tak jsem ani nevěděl, že nějakej termín ´dream pop´ vůbec existuje,“ přiznává kytarista Gil Carroll.
Living Hour jsou z Winnipegu a kořeny kapely vězí v obdivu, kterej Carroll pocítil, když na YouTube objevil kanál zpěvačky Sam Sarty, kde byly její covery The Cure a Elvise Presleyho. „Ještě než to všechno smazala, viděl jsem to a objevil, že má úžasnej hlas,“ vzpomíná Carroll. Vokál Sam Sarty je skutečně jedním z poznávacích znamení Living Hour: líně a svůdně se vinoucí linky odkazují ke Cocteau Twins, místy si možná vzpomenete na Cowboy Junkies. Sarty navíc zvuk kapely obohacuje trombónem (sic!), kterej do mozaiky Living Hour pasuje překvapivě fantasticky.
Příjemnej podzimní podvečer na Strahově je před náma. Když dáte Living Hour šanci, nezahodí ji.
Výstava brutálního umění Art-Brut-All míří do Ostravy. V industriálním prostoru Dolu Michal svá díla představí na tři desítky umělců z Česka, Německa, Holandska, Polska, Slovinska či Gruzie. Výstava chce ukázat, že současné výtvarné umění má velmi blízko k estetice metalové hudby. Právě proto také Art-Brut-All byl letos součástí metalového festivalu Brutal Assault.
Metalová hudba vytvořila velmi konzistentní a zajímavou kulturní scénu. Tato scéna má svá vizuální specifika, svou vlastní poetiku. Existuje celá řada současných umělců, kteří používají podobné principy v tvorbě jako metalové kapely, podobnou estetiku, jejich výstup je stejný, podobný… má stejný názor. „Tento výstavní projekt má následující ambici: ukázat, že současný metal může být velmi zajímavě propojen s výtvarným uměním,“ popisuje kurátor výstavy Pavel Forman.
Název výstavy je slovní přesmyčkou, která vychází z názvu metalového festivalu Brutal Assault ve východních Čechách. Právě zde se totiž výstava Art-Brut-All letos v srpnu ukázala poprvé a sklidila velký úspěch. Název navíc poukazuje na termín, který se používá pro neškolené umění, pro umění v surovém stavu (Art Brut) – tedy Art-Brut-All. „Vše může být brutální, neškolené, v surovém stavu. Stejně jako metal, stejně jako výtvarné umění,“ vysvětluje Forman. „Název výstavy nám umožňuje číst celý projekt ve více rovinách, nahlížet na něj z více úhlů,“ dodává.
Součástí akce bude koncert dvou metalových kapel a prezentace festivalu Brutal Assault. Zájemci si budou moci zakoupit knihu o historii jednoho z největších tuzemských festivalů a také lístky za zvýhodněnou cenu v předprodeji.
Art-Brut-All 2
Časové rozmezí: 5. – 30. 10. 2016 Zahájení výstavy: 5. 10. 2016 (harmonogram viz níže) Místo konání: Cechovna Dolu Michal (Československé armády 413/95, Ostrava – Michálkovice) Kurátoři výstavy: Pavel Forman a Tomáš Koudela
Středa 5. 10. 2016 – zahájení výstavy Art Brut-All 2
16.00 – 18.00: Přednáškový cyklus Marek Škubal: „Ars Vermibus“ – motiv červa v dějinách umění a vizuální kultury
Tomáš Koudela a Pavel Forman: „Karel Forman – byt jako socha“
Petr Lysáček: „Duesseldorf“
Tomáš Fiala: „Brutal Assault“ – kulturní management a hudební produkce
18.00: Vernisáž výstavy
20.00: Koncert CONTRASTIC (experimental – grind)
DISFIGURED CORPSE (grind – death)
One of the original pre-second-wave black metal bands (formed in 1987 by iconic vocalist Jiri ‘Big Boss’ Valter), ROOT, from Czech Republic, are going to release a new studio album, “Kärgeräs – Return From Oblivion”, on November 25th via Agonia Records. Pre-orders are currently available at this location.
In contrast to Bathory and Venom, ROOT took the black metal genre in a more refined direction, featuring Big Boss‘ chartacteristic clean vocals, dark sound and an epic approach altogether. Nowadays, ROOT is often recognized as an epic heavy/black metal act, or as the band simply puts it – a dark metal band.
The new album, “Kärgeräs – Return From Oblivion”, will be different from their 2011’s offering, “Heritage Of Satan”, says the band:
“As always in our history as a band, we aim to deliver a unique album, something that will stand out and shine its own light in our discography. Expect dark metal at its best, along with some surprising elements. We’ve recorded one fully acoustic song and one entirely instrumental. Overall, the album will include ten new tracks that will differ from our previous records”.
“Kärgeräs – Return From Oblivion” will be ROOT‘s tenth full-length album. Lyrically, it will be a concept album, and looked at from that perspective, it’ll continue the story begun by their 1996 release under a similar yet shorter title, “Kärgeräs”, that presents a tale of a pround nation.
The album artwork (available above) was hand-painted by Thomas Bruno. The painting started off as a portrait at first, but after the band’s decision to use it as cover, the mystical tree, ravens and other elemnts where added. Recroding, mixing and mastering took place at Shaark Studio in South Moravia. Big Boss produced the album.
Tracklist:
1. Life Of Demons
2. Osculum Infame
3. Moment Of Fright
4. The Book Of Death
5. Black Iris
6. Moment Of Hope
7. The Key To The Empty Room
8. New Empire
9. Up To The Down
10. Do You Think Is It The End?
Available formats:
– Digipack CD with 28 pages booklet
– Black LP
– Red LP with A2 poster*
– Transparent red/black splatter LP with A2 poster and patch**
– T-shirt (2 versions) *handnumbered & limited to 222 copies
**handnumbered & limited to 100 copies
Since 1987, ROOT is led by founder & vocalist Big Boss – a controversial, yet valued musician, producer, writer and lyricist. He’s one of the oldest and most characteristic black metal singers; one of the very few, who possesses an operatic range of vocals. Over the years, ROOThas maintained a strong underground following, while Big Boss rose up to become a cult figure in the black metal genre, guesting on albums by leading metal artists, most notabely Moonspell andBehemoth. ROOT has performed hundreds of shows worldwide, sharing the stage with bands such as Mercyful Fate, King Diamond, Cradle Of Filth, Apocalyptica, Moonspell, Behemoth, Impaled Nazarene, Nifelheim,Anathema, Sodom, Desaster, Pungent Stench, Master, Destroyer 666, Master´s Hammer, Enslaved, Testament, Marduk, Napalm Death, Krabathor, Hypnos and many other.
Line-up: BigBoss – voice Igor – bass AD – guitar Hanz – guitar Paul Dread – drums
Upcoming shows:
21.10. Podbořanský Rohozec (CZ)
22.10. Česká Třebová (CZ)
28.10. Stockholm (SWE)
05.11. Bruntál (CZ)
11.11. Brno (CZ)
12.11. Golčův Jeníkov (CZ)
16.11. Jablonec Nad Nisou (CZ)
17.11. Plzeň (CZ)
18.11. Pardubice (CZ)
19.11. Valašské Klobouky (CZ)
25.11. Beroun (CZ)
16.12. Kroměříž (CZ)
22.12. Praha (CZ)
V žižkovském klubu Punctum budete mít zanedlouho příležitost vidět a slyšet Haco, zpěvačku, skladatelku, multiinstrumentalistku a zvukovou designérku z japonského Kóbe. V Praze zahraje vůbec poprvé, společně s mimozemšťany a neúnavnými propagátory japonské alternativní hudby Gurun Gurun.
Pokud o Haco slyšíte poprvé, je to určitě škoda: zakládající členka kapel After Dinner a Hoahio je ve světě poměrně známá. Od roku 1995 vydává sólová alba a postupně dospěla k unikátnímu zvuku, ve kterém volně improvizuje a kombinuje postupy elektroakustické hudby, post-punku, avantgardy, ambientu, ale i popu. Vydává na respektovaných labelech (Recommended Records, Tzadik, Improvised Music from Japan), spolupracuje s mnoha pozoruhodnými jmény (Fred Frith, Acid Mothers Temple, David Toop, Zeena Parkins, Otomo Yoshihide, Ikue Mori nebo Sachiko M), věnuje se zvukovým instalacím, přednáškám, workshopům – prostě Haco toho stíhá poměrně hodně.
Do Prahy přiveze své aktuální album Secret Garden, které vyšlo na japonském labelu Nuovo Immigranto. Najdete na něm osobité, vyzrálé, především ale velmi příjemné a zábavné písně. Haco by si totiž rozhodně neměli nechat ujít příznivci Laurie Anderson, Davida Sylviana, Björk nebo třeba Kate Bush. Kromě Prahy navštíví Haco v našem okolí ještě Brno, Pardubice a Bratislavu.
A je tu i další důvod k návštěvě: společně s Haco (tedy nejen jako support, ale společný set) zahrají i Gurun Gurun, které doufám už nemusíme představovat: mají za sebou úspěšné a dnes už de facto legendární japonské turné, ještě je stále k dostání vinylová verze jejich alba Kon B, které vyšlo na Silver Rocket, jejich hudba (je tohle to správné slovo?) stále klepe na brány jiného světa.
Dead Letter Circus (AUS) + Disperse (PL) 9. 10. 2016, Futurum Music Bar, Praha Cena: 420 Kč (předprodej), 450 Kč na místě
Do Prahy se po delším čase vracejí Dead Letter Circus. Australská kapela, která už stihla odehrát turné s Muse nebo Linkin Park, zamíří do Futura s novou deskou Aesthesis. Na koncertě je doprovodí polští Disperse.
Pokud máte rádi progresivní rockové kapely, které mají drive i talent na silné melodie, ale přitom se nesnaží zalíbit na první dobrou, pak budou Dead Letter Circus vaši koně. Už 12 let proplouvají napříč žánry – na třech albech najdete prvky, které by se neztratily ani deskách Karnivool, Tool, Radiohead nebo Muse v období desky Absolution. V jejich hudbě se ale odráží i zvuk elektroniky ala Massive Attack nebo UNKLE.
“Chvilku proplouvá neuchopitelnou elektronikou, poté zabrnká na chytlavější notu, transformuje se do progresivních rytmů, pohladí popovou pasáží, vybuchne v nečekanou erupci trylkujících kytar a na závěr přihodí nějakou alternativní parádičku,” napsal web MarastMusic.com o jejich debutu This Is The Warning z roku 2013.
Do Futura Dead Letter Circus přivezou třetí a zatím poslední album Aesthesis, které představuje kapelu v nejlepší formě. Jak prorokoval echoes-zine.cz před třemi lety, Dead Letter Circus jsou “hitmakeři, kteří by měli v rádiích zahájit útok na pozice nejvyšší”. Právě nová deska by je tam mohla dostat.
Vstupenky jsou k dispozici prostřednictvím předprodejních sítí a také na webu pořadatelské agentury www.obscure.cz.
HACO je zpěvačka, skladatelka, multiinstrumentalistka a zvuková designérka z japonského Kobe, proslulá kromě sólové tvorby také jako zakládající členka kapel After Dinner a Hoahio. Právě díky kapele After Dinner a jejímu propojení s Recommended Records, klíčovým labelem hnutí Rock In Opposition, se Haco stala mezinárodně uznávanou. Svoje první sólové album vydala v roce 1995. Haco si postupně vytvořila unikátní zvuk, ve kterém volně kombinuje postupy elektroakustické hudby, post-punku, avantgardy, ambientu, improvisingu, ale i popu. Nahrávky, na kterých se podílela, vychází na zásadních labelech jako jsou Tzadik nebo Improvised Music from Japan. Haco spolupracovala s takovými esy světové scény, jako jsou Fred Frith, Acid Mothers Temple, David Toop, Zeena Parkins, Otomo Yoshihide, Ikue Mori nebo Sachiko M. V roce 2005 byla její deska Stereo Bugscope 00 oceněna na prestižní Prix Ars Electronica. Haco se věnuje také zvukovým instalacím, přednáší a pořádá workshopy.
Aktuální album Haco nazvané Secret Garden, vydané japonským labelem Nuovo Immigrato, je ukázkovým příkladem zralého, osobitého a přitom velmi zábavného a současného avant-popu. Živá vystoupení Haco doprovází videa japonské vizuální umělkyně Mariko Tajiri. Pokud jste příznivci Laurie Anderson, Davida Sylviana, Björk nebo třeba Kate Bush, neměli byste si určitě první návštěvu Haco v ČR nechat ujít.
“Who is Haco? Perhaps she is the joy of running down the passage beyond overtones and returning on the waves.” (YTAMO)”
“References to Kate Bush circa Hounds of Love and The Sensual World, Bittová, and Japanese pop all are in order, yet the album establishes its own identity made of fragile momentsmand powerful, surreal episodes.” (François Couture, AllMusic)
“Haco has a soft, airy voice and her lyrics (sung in both English and Japanese) are inflected with an intelligent sense of whimsy as she sings of the dreamier aspects of modern life.” (Brian Olewnick)
“Listening to After Dinner is like submerging yourself in water and going to sleep while playing Kate Bush on one CD player and traditional Japanese music on another.” (Julian Cope presents Head Heritage)
GURUN GURUN existují od roku 2007 (v současné sestavě od roku 2009) a od počátku je jasné, že poradit si s jejich produkcí a nějak ji reflektovat bude těžký oříšek. Jde vůbec o kapelu? Hrají nějaké skladby, nebo je vše založeno na improvizaci? Na pódiu uvidíte čtyři muže skloněné nad stoly plnými různých zařízení, kabelů, nástrojů, elektroniky i podivných předmětů, jak produkují pomalé repetitivní melodie a vytvářejí hypnotickou minimalistickou náladu, která připomene pád do nějaké podivné červí díry plné zvuků i jemných dívčích vokálů, jež vás ovšem nemilosrdně vtáhne dovnitř, přinutí zhroutit se sami do sebe a vstoupit do jednoho z paralelních vesmírů.
Další důležitá věc je, že pány Knoflíčka, Tarnovského, Ježka a Federsela navíc kromě nepochybné hudební invence charakterizuje intuitivní spřízněnost s japonskou kulturou: je to možná trochu zvláštní pro čtveřici ze středu Evropy, ale svět je dnes prostě takový: vzdálené kouty světa si jsou blíž než kdy jindy a člověk se může cítit doma tam, kde najde spřízněné duše. Gurun Gurun se prostě podle mnohých vyjadřují „japonským” způsobem lépe (nebo minimálně stejně dobře) jako Japonci, ale přesto zároveň i jinak, „evropsky”, každopádně ale zcela překvapivě a osobitě.
Svědčí o tom lavina příznivých recenzí po celém světě, kterých se dočkalo už jejich první album, a přízeň kritiků nijak nepolevila ani na jaře 2015 po vydání druhého alba Kon B. Namátkou: Jejich hudba vytváří rovnováhu mezi zvuky přírody a počítačovou dekonstrukcí (Foxy Digitalis), nebo: Tato deska není pouhé album, je to prostě zážitek (Anthem Review), případně: Na tohle se dá říct jenom: wow! Musíte to prostě slyšet (Cyclic Defrost). Kon B byl také zařazen mezi nejlepší desky roku 2015 podle výběru prestižního serveru Headphones Commute – a to už je docela velká věc.
Kon B vznikalo v různých místech naší planety (od Pardubic přes Ostravu, Berlín, Vídeň až po Tokio) a přináší osm kompozic, na kterých kromě ústředního kvarteta spolupracovalo i několik zajímavých hostů: smyčcových nástrojů se ujali Irena a Vojtěch Havlovi společně s rakouským experimentátorem Alexandrem Vataginem, o bicí nástroje a perkuse se postaral Mikel Etxegarai, zásadní podíl pak mají japonské vokalistky Cokiyu, Miko a Cuushe. Autorkou obalu je americká umělkyně Angela Dean, autorka cyklu Ghost Photographs – a její duchové zcela organicky zapadají do světa Kon B. Gurun Gurun v minulém roce kromě koncertování po Evropě představili Kon B i ve své zemi zaslíbené a na jaře absolvovali úspěšné japonské turné. (Text: Silver Rocket)
