Archiv štítku: Ereb Altor

Ereb Altor: vydají album cover verzí Bathory

Švédové Ereb Altor, kteří svého času vznikli jako pocta legendárnímu projektu Bathory, chystají na 26. února příštího roku vydání počinu „Blot – Ilt – Taut“, na němž se bude nacházet sedm předělávek právě od Bathory. Nahrávku vydají Cylone Empire na LP a jako download. Upoutávku sledujte na YouTube.

Ereb Altor prozatím neprozradili, jaké konkrétní skladby se zde budou nacházet, ale jistou nápovědu. Půjde o:

• jeden song ze splitu „Scandinavian Metal Attack“ (1984),
• jeden song z „Under the sign of the Black Mark“ (1987),
• dva songy z „Blood Fire Death“ (1988),
• dva songy z „Hammerheart“ (1990),
• jeden song z „Twilight of the Gods“ (1991).


Cruachan, Ereb Altor

Cruachan, Ereb Altor
Datum: 13.10.2015
Místo: Praha, Exit-Us
Účinkující: Cruachan, Ereb Altor, Hakka Muggies

Jakkoliv folk metal vnímám jako žánr, který je prázdný a vyčerpaný (čti: přecpaný trestuhodně nezajímavými kapelami), i v něm se najde několik výjimek, které si stále drží moji pozornost. V jejich případě naštěstí neplatí staré známé přísloví „jednooký mezi slepými králem“, neb jde o celky, které svoji tvorbu drží kvalitativně na výši a mnohdy je poznáte pro jejich těžko zaměnitelný rukopis i zvuk již po pár taktech. Přesně to platí i o Cruachan, kteří po kdoví kolika letech opět zavítali v Čechách do klubu, a vzhledem k tomu, že mě loni na Brutal Assaultu přesvědčili o své stávající formě, nešlo takovou příležitost vynechat.

Spolu s Cruachan zahráli domácí Hakka Muggies, které jsem bohužel vzhledem k pracovní době nestihl (což z mé strany není kdovíjaká škoda, jelikož pražské folk / punkové chasníky vídám docela pravidelně), a švédští Ereb Altor. Ti pro mě představovali čistý štít, neboť ačkoliv jsem o nich již slyšel, s jejich hudbou jsem neměl doposud tu čest. A i přesto, že zvuk nebyl v Exit-Usu zdaleka ideální (upřímně, zažil jsem jediný koncert, kdy byl), vikingové mě dostali.

Na poměry žánru jsou Ereb Altor relativně mladá smečka, pročež mě překvapili poctivým oldschoolovým zvukem, který jako by byl drobnou poklonou směrem k legendárním Bathory. Výborně zkomponované skladby umně kombinovaly tvrdost černého kovu i výpravnost dávných dob, aniž by se z celku vytrácel onen cit pro tradice, kterého si na žánrově spřízněných kapelách vždy cením. Nejvíc mě bavily spíš pomalejší kusy postavené na rozmáchlých, mrazivých riffech v čele s klipovkou „Midsommearblot“, ale obecně jsem si jejich set užil od začátku do konce. Jedním slovem perfektní.

Relativně čitelný zvuk se naštěstí držel i irské legendy. Cruachan se k mé smůle nejspíš definitivně rozhodli k absenci ženského vokálu, což zazdilo většinu staršího repertoáru a otevřelo dveře hlavně nové tvorbě reprezentované alby „Blood on the Blood Robe“ a „Blood for the Blood God“. Charakteristický rukopis plný skočných písní v posledních letech citelně přitvrdil, což se projevilo především nezřízeným pařením, které dominovalo klasickým irským tanečkům (mnohdy notně podnapilého) publika. K němu taky směřuje asi jediná výtka, protože jakkoliv proti paření nic nemám, provozovat stagediving v kotli o dvaceti lidech je prostě oser – tím spíš, že to někteří rozjazření pařani zkoušeli asi tak pětkrát a Keith se už občas tvářil docela naštvaně, když někteří jedinci hrozili bujarým zevlem na pódiu.

Setlist Cruachan:
01. The Sea Queen of Connaught
02. Pagan Hate / Brian Boru
03. Born of War (The Rise of Brian Boru)
04. To Invoke the Horned God
05. Prophecy
06. Gae Bolga
07. Pagan
08. Marching Song of Feach MacHugh
09. Thy Kingdom Gone
10. Ride On
11. Blood for the Blood God
12. The Morrigan’s Call / I’m Warrior
– – – – –
13. Some Say the Devil Is Dead

Ze strany Cruachan ale bylo vše perfektní a jsem rád, že i když se kapela chce očividně zaměřit především na současnost a nebýt jen nostalgickým omíláním starých písní, zazněly vedle nového materiálu i klasiky jako „To Invoke the Horned God“, „Pagan Hate“, legendární balada „Ride On“ nebo vražedný tradicionál „Some Say the Devil Is Dead“, kterým se v přídavku rozloučili. Dlužno podotknout, že i nové písně zněly skvěle a bavily mě stejně jako stará tvorba, byť si je doma i přes jejich nesporné kvality nepřipomínám nijak zvlášť často.

I když mi bylo celý den opravdu blbě a na koncert jsem šel s tím, že se v kotli moc angažovat nebudu, stejně se Cruachan povedlo mě několikrát dotáhnout mezi křepčící publikum. Toho by si legenda takového jména zasloužila několikrát víc, protože jestli Exit-Us navštívilo 80 platících, bylo to hodně. Nicméně jak trefně poznamenal Keith, „not bad for Tuesday“, takže kapela to zřejmě brala docela s nadhledem. Cruachan se navíc povedlo po všech stránkách překonat loňské vystoupení na Brutal Assaultu, takže můžu být nanejvýš spokojen. Snad se další klubové zastávky dočkáme za kratší dobu, neboť tohle (jak Cruachan, tak Ereb Altor) opravdu stálo za to.


Koncertní eintopf #6 – říjen 2015

God Is an Astronaut poster 2015
H.:
1. Epic Rap Battle of History – Praha, 18.10.
2. Vanessa, Schwarzprior – Praha, 1.10.

Ježura:
1. Phantoms of Pilsen – Plzeň, 22.-24.10.

Atreides:
1. God Is an Astronaut – Praha, 22.10.
2. Cruachan, Ereb Altor, Hakka Muggies – Praha, 13.10.

Onotius:
1. Leprous, Sphere, Rendezvous Point – Praha, 22.10.

Po zářijovém zahřívacím kole je již v říjnu klubová sezóna v plném proudu a evidentně je rozhodně z čeho vybírat. Tomu ostatně odpovídá i náš redakční vzorek, jelikož každý ze čtyř redaktorů, kteří se tohoto vydání koncertního eintopfu účastní, volí v rámci svých osobních preferencí dočista jiné akce (což je také důvod, proč tentokrát není koncert měsíce – jednoduše vyrovnané skóre). Tak či onak, následující měsíc bude v naší reportové sekci evidentně pestrý, protože pestrá je i žánrová směska koncertů, na něž se chystáme – rap, EBM, post-rock, folk metal, progressive metal, převážně black metalový festival… a výčet samozřejmě není konečný, jelikož ne úplně vše, na co půjdeme, je níže napsáno…

H.

H.:

Zatímco léto bylo z mojí strany co do návštěv koncertů poměrně suché, na podzim si to opětovně plně vynahradím. Nikdy jsem nebyl fanouškem takových těch YouTuberů a podobných věcí, ale jedna výjimka musí potvrdit pravidlo – a tou výjimkou je série Epic Rap Battles of History. Zrovna tenhle seriál mě fakt strašně baví a všechny čtyři sezóny znám bez přehánění nazpaměť, takže živé vystoupení v České republice je naprostá povinnost. Mimoto se však těším i na koncert Vanessy… může se to zdát divné, klidně si ťukejte na čelo, ale já jsem tuhle domácí EBM legendu ještě živě nikdy neviděl. Příležitostí bylo dost, ale zatím nikdy se nepoštěstilo… jednou to nevyšlo skrz prachy, podruhé zase kvůli nedostatku času, potřetí jsem zas neměl chuť koukat na takovou kapelu v hale, ale ve finále jsem se prostě s těmito drogovými barony až do nynějška míjel. První den v měsíci se to snad konečně zlomí a navíc za účasti ostravské elektronické dekadence Schwarzprior, díky jejichž přítomnosti už vůbec není co řešit a účast se stává takřka povinnou.

Ježura

Ježura:

S výčtem říjnových akcí, na které se těším, to je trochu zvláštní – je mezi nimi totiž jen jedna jediná, na kterou se opravdu chystám. Tou mám na mysli letošní vydání UG festivalu Phantoms of Pilsen. Na soupisce sice není žádná kapela, která by mě tam vyloženě nutila jet, celá řada zajímavých jmen tam ale je, takže nemám pochyb, že si to užiju i letos, byť laťka, kterou nastavily předchozí ročníky, je vysoko. Pak jsou tu další zajímavé koncerty, jenže problém je v tom, že se mi buď tlučou s něčím jiným, nebo jsou to takové, kam bych šel asi jen v případě, že bych neměl na práci nic lepšího, což není moc pravděpodobné. Protentokrát si tedy vystačím akorát s Phantoms of Pilsen, koneckonců se tam vážně těším.

Atreides

Atreides:

Ačkoliv jsem očekával, že začátek koncertní sezóny bude našlapanější, nakonec to jsou jen dvě jména, která mě k sobě táhnou svojí železnou jistotou. Říjen patří bezesporu Irsku. První místo zaujímají God Is an Astronaut – jakkoliv o téhle bandě někdo může tvrdit, že na studiovkách stagnuje a opakuje z jejich strany stokrát slyšené (což si osobně tak docela nemyslím), na loňském Brutal Assaultu mi ukázala, že její hlavní síla tkví v živém přednesu, jímž mě naprosto smetla. A to je přesně ten důvod, který potřebuji k tomu, abych je chtěl vidět znovu a v komornějším prostředí. Druzí jsou pak Cruachan – tahle dublinská legenda folk metalu se po velmi dlouhé době ukáže v klubovém prostředí, přičemž u takové události rozhodně nemůžu chybět. Jedni z mých žánrových favoritů se představí po boku pražských Hakka Muggies a jediné, co ve mně vzbuzuje mírnou nejistotu, je místo, v němž se má celá akce odehrát.

Onotius

Onotius:

Letošní podzim není na zajímavé akce rozhodně skoupý. Peníze však nerostou na stromech, a tak je třeba si dobře vybírat. Pokud jde o říjen, rozhodně si nenechám ujít pražskou zastávku norských progresivně metalových Leprous, kteří přijedou v rámci turné k nové desce „The Congregation“. Naživo jsem zatím neměl tu čest je vidět, tak jsem zvědav, jak jejich precizní i atmosférická muzika na pódiu zafunguje. Především jsem zvědav na vokální projev Einara Solberga, jenž na deskách vyzpívává i solidní výšky, tak uvidíme, jak přesvědčivě se předvede. Doufejme, že si všechno sedne a bude postaráno o progový večer par excellence.


Novinky 18-4-15

Agnostic Front - The American Dream Died

>>> NYHC veteráni Agnostic Front s videoklipy ke svému novému albu “The American Dream Died” (vyšlo 4. dubna) nijak nešetří a už servírují další. Tentokrát se jedná o song “A Wise Man”, v němž se jako host objevil Matt Henderson z Madball. Sledujte na YouTube.

>>> Během vystoupení britské crust/punkové kultovky Doom 16. dubna v hlavním městě Chile se budova, v níž se koncert odehrával, zřítila. Důvodem podle všeho bylo překročení povolené kapacity klubu. Tři lidé nepřežili, dalších 22 (sedm z toho v kritickém stavu) bylo převezeno do nemocnice.

>>> Ukrajinští black metalisté Drudkh streamují celé své nové album “Борозна обірвалася”, jež oficiálně vyjde 20. dubna. Poslouchat můžete na webu Metal Hammer.

>>> Švédové Ereb Altor zveřejnili videoklip ke své aktuální desce “Nattramn”, která vychází 24. dubna. Video, které vzniklo jako doprovod ke skladbě “Midsommarblot”, najdete na YouTube.

>>> Funeral doom metalová veličina Esoteric z Velké Británie začala pracovat na svém dalším opusu. Pokud půjde vše podle plánu, materiál pro tohoto nástupce desky “Paragon of Dissonance” z roku 2011 by měl být hotov koncem letošního roku.

>>> Legendární Němci Helloween vydají 24. dubna nový 7” singl “Battle’s Won”, k němuž nyní zveřejnili lyric video – sledujte na YouTube. Singl předchází 15. studiovému albu “My God-Given Right”, které vyjde 29. května.

>>> Kanadská hudebnice Lydia Ainsworth zveřejnila nový videoklip ke skladbě “White Shadows” – najdete jej na YouTube anebo níže. Song pochází z debutové desky “Right from Real” z loňského roku.

>>> Finské symphonic metalové hvězdy Nightwish ohlásily vydání dalšího singlu ke svému nejnovějšímu albu “Endless Forms Most Beautiful”. Dalším singlem se stane titulní píseň – vyjde jako CD, 10” LP a download 8. května. Objeví se zde titulní song ve třech verzích (albová, alternativní, radio edit) a instrumentální verze písně “Sagan” (původně vyšla na singlu “Élan”).

>>> Hard rockoví veteráni Whitesnake mají nového klávesistu – stal se jím Ital Michele Luppi, kterého můžete znát jako zpěváka Secret Sphere nebo ex-zpěváka Vision Divine.


Ereb Altor – Fire Meets Ice

Ereb Altor - Fire Meets Ice
Země: Švédsko
Žánr: viking / black metal
Datum vydání: 26.7.2013
Label: Cyclone Empire

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

Ereb Altor, kteří jsou formálně vlastně jen vedlejším projektem několika členů doom metalových Isole (ačkoliv třeba já osobně mám radši hudbu Ereb Altor než Isole), se nikdy netajili tím, že prvotním podnětem ke vzniku téhle kapely bylo vzdát hold nesmrtelnému odkazu legendárních titánů Bathory. Pánové tak ale nechtěli učinit hraním coverů, nýbrž svou vlastní tvorbou, jež se ponese v duchu vikinského období Bathory. Stalo se a výsledkem byly dvě desky “By Honour” (2008) a “The End” (2010), z nichž zejména ta první jmenovaná je opravdu hodně povedená a osobně ji považuji za jeden z nejlepších tributů Bathory.

Následně si ovšem Ereb Altor sami (a zcela správně) uvědomili, že na tom nelze stavět donekonečna a se třetí deskou “Gastrike” se v loňském roce pohnuli spíše do black metalovějších vod, přestože onen viking metal zde byl stále patrný. Nicméně se ukázalo, že i v této poloze to Švédům slušelo a rozhodně to má smysl. Aktuální novinka “Fire Meets Ice” mi přijde, jako by se snažila propojit obě dosavadní tváře Ereb Altor. Rozhodně mi připadá o poznání méně agresivní a méně black metalová než “Gastrike”, jako by se svým vyzněním otáčela zpátky za odkazem Bathory, přesto tak nečiní natolik znatelným způsobem, jako tomu bylo na prvních dvou nahrávkách.

Přesto se ten duch Bathory – nebo lépe řečeno viking metalových desek z období raných 90. let – prolíná takřka celým “Fire Meets Ice” a u mnohých riffů si na Quorthonovu tvorbu nelze nevzpomenout, byť to zde samozřejmě není ani zdaleka v tak geniální podobě. Jen tu a tam vykouknou trochu black metalovější růžky, ale jak vidno, vůbec to není na škodu.

Pokud jste na tom stejně jako já a stále vás mrzí, že Bathory už je jen minulost, pak právě alba jako “Fire Meets Ice” jsou přesně pro vás a rozhodně byste si tento počin a muziku Ereb Altor obecně neměli nechat uniknout. Stejně tak je “Fire Meets Ice” deska jak dělaná pro ty, kteří mají po krk trendového viking metalu a chtějí hudbu, jíž lze věřit nos mezi očima.


Ereb Altor – Gastrike

Ereb Altor - Gastrike
Země: Švédsko
Žánr: viking / black metal
Datum vydání: 29.6.2012
Label: Napalm Records

Tracklist:
01. The Gathering of Witches
02. Dance of Darkness
03. Dispellation
04. Boatman’s Call
05. The Mistress of Wisdom
06. I djupet så svart
07. Seven

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

Ereb Altor jsou svým způsobem docela zajímavé uskupení. Ve skutečnosti jde o vedlejší projekt Cristera “Matse” Olssona a Daniela “Ragnara” Bryntseho ze švédské doom metalové kapely Isole (oba se jen tak mimochodem kdysi dávno podíleli i na dnes již v podstatě zapomenutém folk rockovém projektu Februari 93 – moc zajímavá muzika, vřele doporučuji), který vznikl se zcela s jasným cílem, jímž se oba protagonisté nikdy příliš netajili (a ono vzhledem k muzice na prvních dvou deskách by to ani nemělo cenu tajit) – jakožto pocta nesmrtelné legendě Bathory. Není sebemenších pochyb o tom, že Quorthon, hlavní a jediná postava Bathory, byl hudební génius, který naprosto zřetelně ovlivnil celou jednu generaci hudebníků, změnil vnímání metalové hudby a sám jediný v podstatě položil základy hned dvěma hudebním žánrům – black metalu a viking metalu. Když se nad tím ovšem člověk, pod hlavičkou Bathory sice vyšlo celkem dvanáct desek, avšak těch opravdu stylotvorných zas až tolik není – v případě black metalu tři, jedna na půl cesty mezi black metalem a viking metalem a dvě viking metalové. Poté už to bylo s výjimkou třetího viking metalového opusu “Blood on Ice” malinko rozpačitější, přišlo nepříliš pochopené uhnutí směrem k thrash metalu, experimentování s rockem v rámci vlastních sólovek, a v době, kdy se se ságou “Nordland” začala hudba Bathory pomalu oklikou vracet do vod epického viking metalu, Quorthon zemřel. Avšak vzhledem k tomu, jak famózní počiny Bathory byly (teď tedy vzhledem k tématu naší recenze mluvíme pouze o krátkém úseku v podobě “Hammerheart” a “Twilight of the Gods”, v o něco menší míře ještě o “Blood on Ice” a “Blood Fire Death”) a jak málo jich bylo, není divu, že vznikají skupiny vzdávající hold této legendě hraním vlastní tvorby ve stylu Bathory z přelomu 80. a 90. let…

Jednou z těchto tributních skupin byli svého času i Ereb Altor, které zmiňovaní dva členové Isole přivedli k životu právě jako poctu Bathory. V tomto duchu se nesla obě první alba “By Honour” (2008) a “The End” (2010). Je pravda, že “The End” sice bylo slušné, ale nebylo zas až tak skvělé, zato debut “By Honour” byl bez přehánění fantastický a na dávný odkaz Bathory navazoval vskutku důstojně, z desky byl cítit nekritický obdiv k legendárnímu dílu Quorthona a snaha připomenout jednoho hudebního génia, který vlastně vzhledem ke kvalitám své hudby a svému významu pro celý metal nebyl nikdy dostatečně doceněn.

Nyní ovšem přichází třetí deska Ereb Altor s názvem “Gastrike”. Již dopředu oba hlavní protagonisté vzkázali, že tentokrát půjde o krok trochu jiným směrem, jelikož dvakrát již stačilo, a pokud by dál měli pokračovat v tomto tributu Bathory, existence Ereb Altor by začala postrádat jakýkoliv smysl – a to já osobně považuji za velice chvályhodné, že se na celou věc hudebníci dokážou podívat s rozmyslem a uvědomit si, do jaké míry je to ještě pocta a kdy už začíná rozpačité kradení, a přestat v té pravé chvíli, než stačí dojít na dohled tomu druhému. Tím pádem nám tu však vyvstává docela logická otázka – co tedy vlastně “Gastrike” nabízí?

Ze všeho nejprve je nutné zmínit fakt, že je na “Gastrike” opravdu cítit posun do mírně odlišných vod. Samozřejmě stále v rámci formy, která se dá bez problému označit jako viking metal, přesto je progres znatelný. Pranic to ovšem nezměnilo na tom, že Quorthonův duch je v hudbě Ereb Altor stále hmatatelný. Nicméně je zde odkaz Bathory v poněkud jiné podobě – už to není nefalšovaný obdiv kapely, snažící se znít jako mistr, nýbrž jen pocit, že tvorba Bathory jsou ty kořeny, z nichž “Gastrike” vychází. Nádech Bathory slyšíte snad v úplně každé skupině, která má co dočinění s onou původní formou viking metalu, i když si jde třeba svou vlastní cestou – a právě to je nyní i případ Ereb Altor na desce “Gastrike”.

Oproti “By Honour” a “The End” tentokrát Ereb Altor zcela znatelně přitvrdili a zrychlili. Vlastně bych si dovolil tvrdit, že ten, kdo zná oba předchozí počiny, se podobně jako já při prvním poslechu lekne, jak moc se do toho Ereb Altor opřeli. Některé sypačky, které se v průběhu “Gastrike” objeví, jsou opravdu zuřivé a naprosto suverénně brousí až do hájemství čistého black metalu. A v kontrastu s tím občas vykouknou i dozvuky domovských Isole v několika riffech s výrazným odérem doom metalu. Přesto se nedá tvrdit, že by Ereb Altor absolutně rezignovali na to, co hráli na prvních dvou deskách, neboť onen výpravný epický nádech je zde slyšet neustále, byť je v některých skladbách docela málo znatelný, stále však takřka všudypřítomný. Všechny tyto tři tváře Ereb Altor se nyní na “Gastrike” potkávají – nikoliv však tím způsobem, že by se jedna střídala s druhou, jsou totiž zapuštěny naprosto přirozeně do sebe a vzájemně se proplétají. A nejlepší na tom je, že to ve výsledku skvěle funguje a že konečná podoba alba je opravdu skvělá. Ruku v ruce s tím se nese i další znatelný posun v porovnání s “By Honour” a “The End” – skladby na “Gastrike” jsou mnohem rozmanitější a proměnlivější.

Mezi nejsilnější písně bych určitě zařadil výtečné “Dance of Darkness” a “Dispellation”. První zmiňovaná se rozjíždí malinko doomově, aby se zanedlouho zvrhla v jednu z nejzběsilejších pasáží desky, nicméně po vichřici opět promluví pomalejší tempo a čistý chór přinese epičtější náladu. Oproti tomu “Dispellation” se již od počátku nese v hájemství viking metalu a možná neznatelněji připomíná předcházející tvorbu, avšak s tím, že tempo je stále poněkud rychlejší. Více méně celé “Gastrike” plyne v podobně proměnlivém duchu, aniž by se ale výsledek jakkoliv tříštil, pořád to bez problému drží pohromadě, což je vpravdě příjemné. Na druhou stranu ale tím, že nahrávka více méně jede v podobném stylu, rozhodně nemyslím, že by měla nudit. Naopak, ačkoliv se zpočátku “Gastrike” tváří jako trochu nenápadné album, nakonec se z něj vyklube záležitost, které člověk bez sebemenšího ostychu věnuje opravdu velké množstí času.

Ereb Altor

Pokud byl záměr Ereb Altor odpoutat se od onoho cejchu Bathory, nepovedlo se to úplně na sto procent, nicméně jak již bylo zmíněno, musela by kapela skočit do diametrálně odlišného žánru, aby tomu tak bylo. Pokud však bylo záměrem přestat být pouhou vzpomínkou na jednu legendu a jít svou vlastní cestou, pak “Gastrike” svůj účel plní naprosto dokonale. Na jednu stranu je to možná škoda, protože ono oživovat ducha Bathory také není zas taková sranda, Ereb Altor v tomto ohledu patřili mezi ty nejlepší a minimálně v případě debutu “By Honour” se jim povedlo se s mistrovým odkazem popasovat vskutku se ctí, přesto mi směr, jaký skupina na “Gastrike” nabrala, přijde naprosto logický, chápu jej a navíc se mi velice líbí. Ve skutečnosti je totiž “Gastrike” velice povedeným počinem, který navíc zcela jasně ukazuje, že budoucí existence Ereb Altor opravdu má smysl. Dokonce natolik, že bych si dovolil tvrdit, že kdybych si měl zvolit mezi Ereb Altor a domovskými Isole, asi bych dal přednost prvním jmenovaným. Vlastně jim už přednost dávám, jelikož se v mém přehrávači točí častěji. Avšak protože nepochybuji o tom, že vás vůbec nezajímá, co se děje uvnitř mé domácí výbavy, dodám nakonec, že pokud vám není cizí viking metal, který si tu a tam nezadá s black metalem či doom metalem, určitě se “Gastrike” uživí i ve vašem vlastním přehrávači…