 |
| Země: Polsko Žánr: aggrotech / dark electro Datum vydání: 14.3.2014 Label: Halotan Records Tracklist:
|
Snad každý hudební žánr má nějakou typickou estetiku a stylizaci, obzvláště v poměrně vyhraněných undergroundových scénách… jsou věci, které jsou pro ně jednoduše typické a které se k nim hodí, a pak jsou naopak věci, jež se k nim příliš nehodí nebo by je člověk přinejmenším automaticky nečekal. Kupříkladu různé historizující či středověce vypadají obrázky a švabach nejsou ničím, co by vás překvapilo na přebalu metalového alba, ale na industriální scéně se to zase příliš nenosí. A přece „Human Flesh Recipes“ i s takovouto obálkou náleží jednoznačně do druhé jmenované… anebo snad ne?
H.exe je polská tříčlenná smečka, jež má v současné době kromě několika neřadových nahrávek na kontě dvě dlouhohrající desky, jmenovitě „Killing Monsters“ z roku 2011 a právě „Human Flesh Recipes“, jež vyšla na jaře loňského roku. Hudebně se s tím Poláci příliš nemažou a sypou agresivní elektronický rachot, jenže aby to nebylo až tak jednoznačné (proto ta bezvýznamná poznámka na konci minulého odstavec), tak ten svůj nadupaný aggrotech ještě tvrdí metalově nabroušenou elektrickou kytarou.
Recept H.exe je vlastně formálně jednoduchý, protože až na jednu jedinou čestnou výjimku v podobě závěrečné „The Music of Erich Zann“ je vlastně celé „Human Flesh Recipes“ vystavěno dle jedné dané šablony. Typický song H.exe tedy vypadá přibližně následovně – setsakra nasraná aggrotechová rytmika, nad níž vystupuje zmiňovaná kytara, klávesové, popř. synťákové melodie a extrémní, black metalově zabarvený vokál.
Že vám to při víc jak 50minutové hrací době nezní jako úplně nejlákavější možná záležitost? Pokud ano, pak vězte, že jsem to záměrně popsal takhle kravsky, abych si připravil půdu pro nečekaný zvrat – ono je totiž „Human Flesh Recipes“ parádní album i přesto, že jeho formální popis nemusí znít jako něco vyloženě světoborného. Síla H.exe ovšem netkví v rozmanitosti či progresivitě, ale v naprosto kulervoucím tahu na bránu. Má to drajv, má to i ty pověstné koule, nazvěte to, jak chcete, avšak tím hlavním zůstává fakt, že „Human Flesh Recipes“ jede v takovém tempu, že ani nebudete mít čas si na nějakou touhu po větší variabilitě byť i jen vzpomenout. Hned na první poslech to chytne pod krkem, a i když o to nebudete mít zájem, zanedlouho u toho budete pařit diví… a jestli nasadíte industrial dance nebo headbanging, to už je jenom na vás, protože u H.exe jde vlastně obojí (a obojí je taky přibližně stejně směšné, když už jsme u toho).
Postavit desku čistě na tom, že je to prostě palba jako čuně, samozřejmě lze a takové nahrávky vás většinou doslova smetou na první, druhý poslech, avšak z dlouhodobého hlediska jejich životnost nijak závratná není a také se jim často stává, že ve druhé půli začne mít člověk pocit jisté jednotvárnosti. Návod na to, jak se vyhnout oběma těmto neduhů zároveň, však není příliš složitý (jeho realizace ano, ale to už je druhá věc) – stačí, aby ty songy byly opravdu silné, aby to kromě toho tahu na bránu pořád mělo i nějakou tu myšlenku. A jak jistě správně tušíte, na „Human Flesh Recipes“ tomu tak je – ostatně, kdyby nebylo, asi by nemělo moc cenu tu to album zpětně vytahovat více jak rok po jeho vydání.
H.exe skutečně dokázali na „Human Flesh Recipes“ narvat jednu mocnou hitovku vedle druhé a také je rozprostřít po celé hrací délce desky (což ale asi vzhledem k jejich počtu zas takový problém nebyl), tudíž rozhodně nehrozí další typický neduh nářezových (bez ohledu na žánr) nahrávek, kdy má začátek koule jak bejk, ale zbytek trochu zaostává. Jasně, hned „Time of Contempt“ nasadí ostré tempo a další šlupky jako „300“ nebo „Hear Me as I Call“ v tom hravě pokračují, ale parádní šlehy najdete i v prostředku alba („Independent Mind“, „Two Black Cats“) nebo na jeho konci (hutná „A Friend Worse Than an Enemy“ a návyková smažba „Underground“ ani náhodou nejsou v ničem slabší než pecky z rozjezdu).
Po 49 minutách aggrotechové masáže pak H.exe navíc ukážou, že to přece jen umí i trochu jinak, a celé „Human Flesh Recipes“ zakončí s již zmiňovanou skvělou atmosférou „The Music of Erich Zann“. Někomu by se možná mohlo zdát, že by se spíš hodila někam doprostřed placky na uvolnění tempa, aby si posluchač mohl alespoň na chvilku oddechnout, ale mně její umístění na samý závěr sedí, protože se tím nijak netříští tempo předešlých minut a jako taková třešnička na dortu to celou desku naopak jen podtrhne.
Každopádně, už jste asi pochopili, že „Human Flesh Recipes“ je fakt velká paráda. Vůbec nevadí, že je ta fošna stará více jak rok, protože nakopávání prdelí jí nedělá problém ani teď. Pokud H.exe doposud neznáte, tak určitě neváhejte, protože to za poslech stojí.
