 |
| Země: Česká republika Žánr: electro / EBM Datum vydání: 24.10.2014 Label: Polí5 Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 7,5/10
|
Schwarzprior jsou divní… divná kapela s divnou muzikou. Pošukaná ostravská elektronika, která si prostě ani nehraje na to, že by snad někdy chtěla být normální. To ovšem nemyslím nijak zle, právě naopak, je to kurva dobře, protože normální kapely jsou nuda.
Schwarzprior vznikli v roce 2009 a až doposud vydali jen bezejmenné EP, které se objevilo v loňském roce, a právě na něj nyní ostravské trio navazuje svým debutovým dlouhohrajícím počinem “IDDQD”, který je – alespoň předpokládám – pojmenován podle známého kódu pro nesmrtelnost v legendární FPS hře “Doom”.
“V kuse masa portál
pro cizí průchozí”
(Potěšen z masa)
Já osobně jsem se ke Schwarzprior dostal díky songu “Železem rty”, skrze nějž jsem si velmi brzy našel cestu i k celému zmiňovanému EP, které se mi skutečně zalíbilo. “IDDQD” přináší celkem 12 tracků, z nichž přesně polovina se objevila již právě na pilotním minialbu, snad ve všech případech jde o trochu odlišné verze, byť většinou spíš jen kosmeticky. Největší změny doznala právě “Železem rty”, kde byl na EP verzi nepříliš povedený zpěv, na “IDDQD” je to však jiná káva.
Na Schwarzprior se mi dost líbí, že je jejich sound hodně syrový, a i když EBM v jejich podání není nějakou vyloženě agresivní nebo nenávistnou záležitostí, z jejich beatů páchne dost krutý cynismus a nihilismus. Možná i díky tomu není muzika Schwarzprior úplně jednoduše stravitelnou nebo líbivou záležitostí, a aby se vám skutečně zalíbila, musíte být naladěni na stejné vysílací frekvenci a jejich přístup k hudbě vám musí vyloženě sednout, jinak si příliš neškrtnete a bude vám to nejspíš připadat příliš ujeté. Stejně tak jsou Schwarzprior vhodnější spíš pro lidi, jimž není cizí elektronická scéna (na stránce, která je přece jenom pořád z větší části o metalu, se to nejspíš sluší zmínit), protože – co si budeme povídat – tohle asi není ta kapela, jež by vám tuto hudbu zpřístupnila. Nicméně ani tohle nemyslím v negativním slova smyslu, protože to, že je něčí tvorba trochu náročnější a není vhodná pro žánrové začátečníky, přece není nic, co by si odporovalo s vysokou kvalitou… možná spíš naopak.
“Kabelky, Mein Kampf, obrácený kříže”
(Móda extravagance manýry)
Ačkoliv jsem k poslechu “IDDQD” přistupoval s poměrně podrobnou znalostí předchozího EP (a tím pádem vlastně i technicky vzato poloviny celého alba) a tudíž jsem měl ponětí, co na mě bude čekat, i tak mi chvíli trvalo, než jsem se do nových kusů trochu dostal. Hlavně s úvodní dvojicí “Situace Star Wars” a titulní “IDDQD” jsem měl zpočátku trochu problém a opravdu mě začaly bavit až po větším počtu poslechů. Když se ale člověk do nahrávky trochu zažere, postupně zjistí, že se na těch 45 minutách hrací doby nenachází žádný slabý kus a že některé jsou naopak vysloveně excelentní. Z těch nových, které se neobjevily na bezejmenném ípku, to je pro mě osobně především “Radio Dark Side” a “Vidět vodu ze dna”, což jsou skutečné pecky, jež nabízejí přesně to, co jsem si na Schwarzprior oblíbil už dříve – hutnou, šedivou a specifickou atmosféru, chytré beaty, neotřelý vokální přednes Thom Kopfa a texty tak trochu z jiné planety. Netvrdím však, že ty zbylé nové vály jsou nějaké horší, protože “Frau dust”, “Disko” a nakonec i ta již zmiňovaná “IDDQD” (ten klidnější začátek je obrovská paráda) jsou taktéž výtečné.
No, a pak tu jsou samozřejmě i již známé pecky z debutového EP, které jsou pořád stejně skvělé a ani menší úpravy jim nic neubraly na přitažlivosti, někdy spíš naopak. “Železem rty” je prostě působivá síla, jež se ještě násobí v kombinaci s úplně stejně syrovým videoklipem. Podobně – akorát bez klipu – je na tom i “Potěšen z masa”, v níž se naprosto plynule střídají nervní pasáže s několika zklidněními, v jejichž rámci takřka utichne rytmika. Naopak taková “Móda extravagance manýry” je zatěžkaná a pomalá depka, která se přelévá do otevřenějšího, nikoliv však odpočinkovějšího refrénu. Zmínku si ale určitě zaslouží i “Smrt láska chcaní”, protože už jen ten její název ji předurčuje k okamžité kultovnosti.
“Renesance zákon, kosinus alfa, středověk druhej”
(Vidět vodu ze dna)
Bavíme-li se ovšem o Schwarzprior, je bezpodmínečně nutné zmínit ještě jednu záležitost, jež je zrovna v případě téhle skupiny podle mě úplně stejně důležitá jako jakákoliv jiná složka hudby. Mám samozřejmě na mysli texty, které celému počínání Schwarzprior nasazují korunu a jsou onou pověstnou třešničkou na dortu, díky níž (mimo jiné) se tu nebavíme o kapele, jež by snad byla jen jednou další z mnoha. Ony texty (jsou samozřejmě v češtině, což je super – v žádném případě neměnit!) jsou hodně abstraktní a na první pohled možná až nesmyslné, většinou jde vlastně jen o několik zdánlivě náhodně poskládaných frází, jež se v rámci té které písně pořád opakují. To hlavní je však to, že i z tohohle minima si člověk něco odnese a ty texty posluchači předají nějaký pocit, což je něco, co neumí hned tak někdo.
Upřímně jsem se na “IDDQD” hodně těšil a také jsem od něj neočekával úplně málo, Schwarzprior ale ani omylem nezklamali a laťku, jež nebyla předcházejícím minialbem nastavena zrovna nízko, ještě navýšili. Výsledek je tím pádem deska, která zcela jistě stojí za pozornost a která nezapadne, a už teď jsem si jistý, že se k ní budu vracet i v budoucnu a že budu mít chuť si ji pustit i za nějaký ten rok. A to takhle z fleku bohužel mohu tvrdit jen o malém procentu nahrávek, které recenzuji, takže je v takovém případě vysoká známka rozhodně na místě.
“S erekcí vypáleným městem”
(Železem rty)
Další názory:
Vystoupit společně s Vanessou a zároveň být nejdivnější kapelou večera se jen tak někomu nepoštěstí. Schwarzprior se to však v dnes už pozapomenutém skandálním vysílání “Tečky páteční noci” podařilo, čímž si tenkrát vysloužili moji pozornost. Na loňském eponymním minialbu ukázali, že jejich hudba není jen divná, ale i chytrá, zajímavá a zábavná. Debut “IDDQD” nyní potvrzuje, že to celé umí přenést i do delší hrací doby. Líbí se mi drobné změny, které Schwarzprior provedli v nově nahrané šestici skladeb, neboť nenarušují jejich strukturu a náladu, pouze přidávají další vrstvy ke zkoumání. Nejsilnější je tak stále ponurá dvojice “Potěšen z masa” a “Móda extravagance manýry”. Ani nové skladby však nejsou o mnoho horší, zejména titulní “IDDQD”, která posouvá hudbu Schwarzprior skoro až do tanečna, a předposlední úchylnost “Disko”, se starým písním snadno vyrovnají. Pokud si však chcete debut Schwarzprior užít, dám vám jednu radu: pořádně to ohulte. “IDDQD” nejvíc ožívá až ve chvíli, kdy se dům třese v základech a vlnovou délku basů by šlo měřit krejčovským metrem. Vsadím se, že i potichu je tohle album dobré, ale potvrdit to nemůžu, neboť jak zazní úvodní tóny “Situace Star Wars”, hlasitost jde na maximum naprosto automaticky.
Zajus
