Archiv štítku: Gnaw Their Tongues

Gnaw Their Tongues – Hymns for the Broken, Swollen and Silent

Gnaw Their Tongues - Hymns for the Broken, Swollen and Silent

Země: Nizozemsko
Žánr: black metal / noise / industrial
Datum vydání: 9.12.2016
Label: ConSouling Sounds / Tartarus Records / Crucial Blast

Tracklist:
01. Hold High the Banners of Truth Among the Swollen Dead
02. The Speared Promises
03. Frail as the Stalking Lions
04. Your Kingdom Shrouded in Blood
05. Silent Burned Atrocities
06. Hymn for the Broken, Swollen and Silent
07. I Have Clad the Pillar in the Flayed Skins
08. Our Mouths Ridden with Worms

Hrací doba: 39:43

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

Gnaw Their Tongues už dnes asi není skupina, která by ještě dokázala překvapit. Po víc jak dekádě fungování, deseti deskách a bezpočtu neřadových počinů to je snad i pochopitelné. Ale to nemusí nutně znamenat degradaci kvalitativní úrovně. Poprvé to sice vždycky bývá nejsilnější, v tomto případě snad i nejhnusnější, ale to neznamená, že by snad hudba tohoto nizozemského projektu s postupem let ztrácela na síle či své odpornosti.

Moriesovi lze možná vyčítat nadprodukci – s Gnaw Their Tongues sype spoustu počinů a vedle toho má ještě kotel dalších projektů, mezi nimiž jsou nejznámější asi Cloak of Altering, De magia veterum (první album po pěti letech vyjde příští měsíc!) a v poslední době třeba Pyriphlegethon – ale rozhodně mu nelze vyčítat, že by snad postupem času měknul a mírnil se. Takové tvrzení aktuální deska „Hymns for the Broken, Swollen and Silent“ bezpečně potvrzuje. Gnaw Their Tongues ani na svém desátém řadovém počinu neztrácí nic ze své ohavné aury, stále je to zkurveně intenzivní a odporný marast, který vám vymáchá držku v těch nejhorších chorých sračkách, jaké si váš ubohý mozeček ani nedokáže představit. To zní lákavě, ne?

Recept je již dávno daný. Na druhou stranu, kdyby mě u všech kapel desátá studiová deska upoutala takovým způsobem, jakým se pod kůži dokázalo zarýt „Hymns for the Broken, Swollen and Silent“, hned by se v tom hudebním světě žilo o poznání lépe. Očekávejte tedy obligátní dávku absolutní zlovolnosti, které je dosaženo kombinací black metalu a noisu, v níž se tu a tam zjeví i nějaký skřípot z industriálního hájemství. Anebo taky ne a já jen předstírám, že v tom brajglu něco slyším, abych vypadal víc elitářsky.

Ne, to byl vtip. I navzdory tomu, s jakou formou „Hymns for the Broken, Swollen and Silent“ (a produkce Gnaw Their Tongues obecně) pracuje, jsou jednotlivé kompozice mezi sebou povětšinou rozeznatelné a jsou tu momenty, které posluchači v hlavě utkví. Jedním z takových je kupříkladu trýznivá „Your Kingdom Shrouded in Blood“, jež právě patří k těm písním, v nichž je vliv industrialu jasně patrný. Podobně se vymyká třeba i pátá „Silent Burned Atrocities“, i když opačným způsobem. Jakkoliv je muzika Gnaw Their Tongues ošklivá a animální, její rychlost není nijak závratná. Výjimka však potvrzuje pravidlo a bestiálně rychlé momenty v „Silent Burned Atrocities“ jsou toho důkazem. A když pak dojde ke zvolnění, v pozadí se objeví temná klávesová melodie, aby song poté sklouzl k opilé zfetované pasáži, nelze pochybovat o tom, že Mories svou hudbu skutečně komponuje a přemýšlí nad ní – na rozdíl od mnoha jiných hlukařů, jejichž produkce je bohapustou improvizací na téma „co největší bordel“.

I navzdory právě řečenému je však „Hymns for the Broken, Swollen and Silent“ především masou zvuku, jejíž intenzita vás zatlačí do kouta. Atmosféra desky je strhující a hypnotická. Zlo při poslechu odkapává z reproduktorů a ortodoxní negativismus prostoupí vším, co se přiblíží na doslech, ale odtrhnout se od toho prostě nedá. A to je známka toho, že Gnaw Their Tongues stále hraje vysokou ligu.

Gnaw Their Tongues

Jak již padlo, „Hymns for the Broken, Swollen and Silent“ znalce tvorby Gnaw Their Tongues nijak zvlášť nepřekvapí. Pocuchat nervičky ovšem dokáže. A to je dle mého skromného stěžejní, protože přesně tohle je tím, kvůli čemu podobné počiny posloucháme. Misantropie budiž pochválena. A nyní zemři, červe!


De magia veterum: nová deska

Nizozemský muzikant Mories se nefláká – krátce po vydání „Hymns for the Broken, Swollen and Silent“ od Gnaw Their Tongues chystá album svého dalšího projektu De magia veterum. První počin po pěti letech se jmenuje „Naked Swords into the Wombs of the Enemy“ a vyjde 2. února. Info a song „And as Thou Didst Offer Thy Blood Upon It, So Also Will I Offer my Blood Upon an Altar on the Earth“ k poslechu najdete na Bandcampu.


Redakční eintopf #96 – prosinec 2016

Gnaw Their Tongues – Hymns for the Broken, Swollen and Silent
Nejočekávanější alba měsíce:
Ash Borer – The Irrepassable Gate
Gnaw Their Tongues – Hymns for the Broken, Swollen and Silent


H.:
1. Gnaw Their Tongues – Hymns for the Broken, Swollen and Silent
2. Acrosome – Narrator and Remains
3. Sodoma Gomora – Multikill

Kaša:
1. Echelon – The Brimstone Aggrandizement

Atreides:
1. Gnaw Their Tongues – Hymns for the Broken, Swollen and Silent
2. Tech N9ne – The Storm

Skvrn:
1. Ash Borer – The Irrepassable Gate

Onotius:
1. Ash Borer – The Irrepassable Gate
2. Bethlehem – Bethlehem

Metacyclosynchrotron:
1. Death Worship – Extermination Mass
2. Sacrificio – Guerra eterna

H.

H.:

Obvyklé tlachy o tom, jak je to v prosinci ohledně vydávaných desek absolutně na píču, letos nejsou úplně na místě. Jistě, byly už silnější měsíce, přesto není problém i v poslední dvanáctině roku lehce poskládat trojičku alb, u nichž mohu říct, že si je poslechnu rád.

První místo budiž rezervováno pro Gnaw Their Tongues. Nepředpokládám, že by „Hymns for the Broken, Swollen and Silent“ po hudební stránce nějak překvapilo, ale myslím, že v tomto případě to snad ani není nutné. Standardní dávka ultra-hnusu mi ke štěstí zcela postačí. Možná to zní trochu nenáročně, ale když si člověk uvědomí, v čem tkví síla Gnaw Their Tongues, tak pouhý požadavek na ohavnou desku začne dávat smysl.

Dost jsem zvědavý i na to, co na svém druhém albu „Narrator and Remains“ předvede turecký projekt Acrosome. Narůžovělý obal mě příliš neoslovil, ukázky jsem záměrně neposlouchal, protože si chci počkat až na kompletní nahrávku, ale debutový počin „Non-Pourable Lines“ mám v paměti uložen jako hodně povedenou záležitost, již si tu a tam s chutí připomenu. Bude-li novinka na stejné kvalitativní úrovni, pak myslím budu spokojen.

Ne, že by tu nebyli i další kandidáti pro zařazení do eintopfu, ale nakonec ten poslední flek přiklepnu domácí horrorcorové stálici Sodoma Gomora. Poslední sólovky ŘezníkaDeSada sice stály za vyližprdel, nicméně věřím tomu, že novinka jejich společného projektu bude někde jinde. Nechci slyšet nepřesvědčivé polovičaté sračky jako minule, ale agresivní rapy, v jejichž textech létají střeva vzduchem! Navíc mě zajímá i slibovaný příklon k ostřejšímu elektronickému soundu. První klipy „Chcípni!“ a „The Perfect Murder“ znějí slibně, tak snad už to tentokrát bude (zase) ono…


Kaša

Kaša:

Já vím, že bych na tomto místě měl vysypat z rukávu bez větších problémů alespoň jednu prosincovou desku, na niž se těším ze všech nejvíc, ale abych pravdu řekl, tak v prosinci se netěším vůbec na nic. Při pohledu na soupis plánovaných počinů mě všechna jména nechávají zcela chladným. Většinu z nich neznám vůbec a ty, která znám, tak nepříliš zevrubně. To znamená, že když už je mi jméno skupiny povědomé, tak o její tvorbě vím velké kulové.

A proto z čiré nouze za nejočekávanější album prosince vybírám druhou studiovku severských deathmetalistů Echelon. „The Brimstone Aggrandizement“ by mi jinak bylo zcela volné, protože nemusím za každou cenu slyšet další z mnoha projektů, v nichž se angažuje Rogga Johansson, ale udělám výjimku. Nebudu říkat, že se těším, protože se vážně netěším, ale přesto si druhou desku Echelon poslechnu a budu se těšit na další, snad už ne tak zoufale slabý měsíc.


Atreides

Atreides:

Pokud byl podzim nečekaně plodný, prosinec alespoň pro mě polevuje. Všeho všudy proto dvě jména. Prvním je tortura Gnaw Their Tongues. Už loni jsem pokukoval po novince a trestuhodně jsem ji opomněl v návratu k pár starším deskám. Není tedy lepší příležitosti, než si zpříjemnit letošní svátky komerce a ke stromečku vyšňořeném údy a orgány všeho druhu si pustit trochu poctivého sonického teroru z dílny páně Moriese.

Druhé jméno je pak z docela jiného soudku a na rovinu se přiznám, že pro jeho hyperaktivitu nestíhám sledovat vše, co chrlí do světa. Horrorcorový maniak Aaron Dontez Yates a.k.a. Tech N9ne vydává sedmnáctou (!) řadovku za pětadvacet let existence, a ač znám sotva čtvrtinu, jsem na „The Storm“ (snad odkazující na vlastní debut „The Calm Before the Storm“?) přinejmenším zvědavý – ačkoliv zázraky v jeho případě dávno neočekávám, podobně jako od většiny žánrových matadorů, kteří to nejlepší mají podle mě dávno za sebou.


Skvrn

Skvrn:

Po bohatém podzimu přichází klasický prosincový útlum. Vyloženě špatně nebude, ale to nedůležitější již bylo v letošním roce řečeno. Prosincový příspěvek tak spíše symbolicky doplní roční mozaiku, na jejíž výrazné přetváření bude nadílka dalšího měsíce krátká. Pro účely eintopfové tentokrát vybírám jediné jméno, blackmetalovou formaci Ash Borer. Až do posledního EP „Bloodlands“ (2013) Američané vydávali jednu nahrávku za druhou, jenže poté přišel útlum a věnování se jiným hudebním úchylkám. Po třech letech je kapela naštěstí zpět a já nečekám nic jiného než intenzivní blackmetalové skladby, které nebudou postrádat syrovost, agresivitu, občasné zvolnění ani potřebné minuty pro tyto účely tradičně vyhrazené. Zásadní otřesy v žebříčcích nečekám, nicméně Ash Borer jsem si vždycky rád poslechl, a když se podaří držet dosavadní laťku, budu hlásit spokojenost.


Onotius

Onotius:

Pokud byl listopad po stránce kvantity oproti svým dvěma nadupaným předchůdcům o špetku skromnější, ve srovnání s prosincem to byly stále žně. Tentokrát toho vychází opravdu poskrovnu, a výběr tak padá i na kapely, které bych v kontextu nabídky předchozích měsíců možná i přehlédl (samozřejmě ale neříkám, že právem). Například novou eponymní nahrávku německých Bethlehem si ujít nenechám. Ať už jejich doom/blackmetalová tvář či ta rockovější a experimentálnější, jejich desky byly vždy celkem schopny zabavit, tak doufám, že novinka nebude výjimkou. První ukázky působí místy jako návrat k trochu blasfemičtějšímu vyznění, tak jsem zvědav, jak nakonec deska obstojí jako celek.

Ještě o malinko více jsem zvědav na novou desku Ash Borer. S touhle kapelou jsem poprvé potkal v letech, kdy jsem ještě black metal poslouchal celkem okrajově, a nyní jsem zčistajasna narazil na jejich nový vypuštěný song z nadcházejícího „The Irrepassable Gate“ a musím říct, že se jedná o vskutku skvělý kus muziky. Pokud bude celé album takové, máme se na vskutku co těšit. Dlouhá čekání mě nicméně pronásledovat nebudou – obě zmiňované desky totiž spatří světlo světa již druhého prosince.


Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Netrápí mě, že nemám do eintopfu co psát, když jsem ještě nestačil pořádně naposlouchat polovinu krutých věcí, co vyšly během listopadu. Ale aby se neřeklo; Určitě budu vyhlížet oficiální stream debutového EP kanadské zběsilosti Death Worship (lidi z Blasphemy, Conqueror, Revenge). Limitovaný vinyl bez artworku se sice dal koupit už v listopadu na festivalu Nuclear War Now! v Berlíně, ale plebs si holt bude muset počkat až na 25. 12., kdy by se „Extermination Mass“ mělo objevit na Bandcampu. Plnohodnotné, fyzické vydání bude navíc k dispozici až příští rok. Debut španělských Sacrificio pár týdnů poslouchám z proma, a pokud vím, tak „Guerra eterna“ už nějaký vůl stejně leaknul, ale oficiálně deska vychází až v prosinci, tudíž není co řešit. Povinnost pro fandy první vlny black metalu! A to je tak všechno, co mě upřímně zajímá. Nutno ještě dodat, že by mě nepřekvapilo, kdyby Ajna Offensive „zničehonic“ do konce roku vydali i nové album „Intra Naos“ italských fanatiků Altar of Perversion. Ale to je pouze mé zbožné přání a nikoliv odhad založený na pevných faktech.


Gnaw Their Tongues: nový song, deska na cestě

Zdá se, že u kultovního nizozemského projektu Gnaw Their Tongues je poslední dobou živo. Minulé album „Abyss of Longing Throats“ vyšlo loni, měsíc je venku EP „Wenn die leere Seele zur Hölle fährt“ (zadarmo ke stažení na Bandcampu) a další řadová deska už je na cestě. Ponese název „Hymns for the Broken, Swollen and Silent“ a vyjít by měla ještě koncem letošního roku. Uvolněna již byla skladba „Hold High the Banners of Truth Among the Swollen Dead“, již najdete na Soundcloudu.


Gnaw Their Tongues: nový song

Nizozemský projekt Gnaw Their Tongues loni vydal řadovou desku „Abyss of Longing Throats“ a kolaboračku „NV“Dragged into Sunlight, vedle nichž jediný člen Mories stihl nová alba i se svými dalšími projekty Cloak of AlteringPyriphlegethon. Letos již pak stačilo vyjít splitko s Actuary. I přesto se však u Gnaw Their Tongues začíná rýsovat další materiál – „roughmix“ skladby „Silent Burned Atrocities“, jež by se měla objevit na další desce, poslouchejte na Soundcloudu.


Redakční eintopf #82 – listopad 2015

Heiden – Na svůj příběh jsme sami
Nejočekávanější album měsíce:
Heiden – Na svůj příběh jsme sami


H.:
1. Hocico – Ofensor
2. Furze – Baphomet Wade
3. Otargos – Xeno Kaos

Kaša:
1. Adele – 25
2. Autopsy – Skull Grinder

nK_!:
1. Celldweller – End of an Empire

Atreides:
1. Gnaw Their Tongues / Dragged into Sunlight – NV
2. The Body / Krieg – The Body & Krieg
3. Heiden – Na svůj příběh jsme sami

Skvrn:
1. Heiden – Na svůj příběh jsme sami
2. Mamiffer / Daniel Menche – Crater
3. The Body / Krieg – The Body & Krieg

Onotius:
1. Intronaut – The Direction of Last Things
2. Otargos – Xeno Kaos
3. Kampfar – Profan

Od minulého redakčního eintopfu sice naše redakční řady opětovně prořídly o jednu položku, ale ani něco takového nemůže tuto rubriku, jež se skrze naše počínání valí v pravidelných měsíčních intervalech již nějaký ten rok, zastavit ani náhodou. Vydání na listopad léta Páně 2015 dopadlo následovně:

Souboj o nejočekávanější album měsíce byl lítý a těsný, protože žádná deska ty ostatní výrazně nepřebila, ale nakonec si nejvíc bodů odnesla nahrávka, jež pochází z domácích luhů a hájů a jejímiž autory jsou Heiden. Jinými slovy — nejočekávanějším počinem měsíce v naší redakci je „modré album“ s názvem „Na svůj příběh jsme sami“.

H.

H.:

Původně jsem myslel, že vzhledem k tomu, jak natřískané bylo září a říjen, budu nyní muset psát cosi o tom, že tento měsíc už zákonitě musí být slabší, ale listopadová realita vypadá takovým způsobem, že by bylo trochu zavádějící tomuhle měsíci říkat „slabší“. I tady na mě čeká několik hodně zajímavých alb, z nichž se — alespoň tedy doufám — vyklubou parádní záležitosti. První místo původně mělo být jasné, protože právě tenhle měsíc vydá svou další placku norský magor Woe J. Reaper v rámci svého projektu Furze. První ukázky z „Baphomet Wade“ však bohužel naznačující návrat k black metalové garáži, což mě po dvou naprosto odzbrojujících psychedelických opusech trochu mrzí, ale i tak to snad bude super, jelikož i black metalový Furze je po čertech dobré peklo. Nicméně právě tento fakt odsuzuje Furze „až“ na druhé místo, zatímco to první přebírá mexický aggrotechový kult Hocico se svou chystanou deskou „Ofensor“. Co si budeme povídat — jestli to bude podobný nářez jako minulé „El último minuto antes de que tu mundo caiga“, tak se moji sousedi mají rozhodně na co těšit. Poslední místo jsem se rozhodl přisoudit francouzským ďáblům Otargos, jejichž tvorba mě vždy bavila, a to i po stočení kormidla blíže k death metalu na poslední desce, takže od novinky „Xeno Kaos“ toho také budu čekat dost.

Kaša

Kaša:

Není každý měsíc posvícení a listopad je toho zářným příkladem, protože výběr alb, které si v průběhu následujících 30 dní budou brázdit svou cestu mezi posluchače, je opravdu tragický. Pokud zůstanu v ryze metalových vodách, tak jediná událost, která mě zaujala, je vydání EP „Skull Grinder“ amerických death metalistů Autopsy. Není to sice záležitost, která by mě zvedla ze židle, ale od těchto bouráků čekám slušně odvedenou řezničinu, ačkoli to nebude úplně regulérní porce muziky. Toť vše, ten zbytek mám těžce na háku, takže nakonec mi tak trochu vytrhla trn z paty Adele, která na poslední chvíli oznámila své třetí album „25“. Mám Adele rád a její předchozí placka „21“ je prostě super, takže ačkoli mě první klip vyloženě nenadchl, tak snad to na výsledném dojmu nebude znát, protože v opačném případě bude listopad hudebně stát za starou bačkoru.

nK_!

nK_!:

Bohaté předpodzimní období je definitivně pryč a teď budu několik měsíců zase sušit hubu. Ještěže jsem zatím nestihl vše nové pořádně naposlouchat. Z listopadové nabídky tak vyhlížím pouze nového Celldwellera. Tedy, nového… většina písní na „End of an Empire“ již dříve vyšla v „minibalíčcích“ (kapitolách, jak je u elektronické muziky v poslední době zvykem) „Time“, „Love“, „Dreams“ a „Death“. Celldweller však „End of an Empire“ považuje za ucelenou kolekci a páté řadové (třetí vokální) album. Tenhle pán mě zatím nikdy nezklamal a od novinky očekávám minimálně udržení stávající kvalitativní laťky.

Atreides

Atreides:

Listopadovému eintopfu vládnou kolaborace – ze tří počinů hned dvě spolupráce, a navrch ve velmi podobných vodách. Tou o něco očekávanější je deska „NV“, jež vzešla z rukou Gnaw Their Tongues a Dragged into Sunlight. Hluk a krutě nasraný black metal je přesně moje gusto a velmi podobně je na tom i druhá kolaboračka mých sludgových oblíbenců The Body s blackaři Krieg, nazvanou prostě „The Body & Krieg“, přičemž ne náhodou obě pekelná dítka spatří světlo světa shodně v pátek 13. listopadu. Od obou dvou neočekávám nic než kvalitní výplach mozku a drcení kostí na trochu jiný způsob, než je od samostatných projektů obvykle běžné, a nezbývá než doufat, že vzhledem k datu vydání z toho nebude průser. Třetím albem, na které se v listopadu těším, je další počin domácích Heiden. Zatím poslední deska „A kdybys už nebyla, vymyslím si tě“ mě bavila velice a je otázkou, jak dopadne připravovaný počin „Na svůj příběh jsme sami“, dlouho dopředu prezentovaný coby #modrealbum. Před časem vypuštěný klip k písni „Dryáda“ dopadl nad očekávání dobře a hudba je opět zase docela jinde, takže jsem opravdu zvědavý.

Skvrn

Skvrn:

Na první pohled bída, na ten druhý hned několik skrytých nadějí. Už už to vypadalo na hlas pro norské Kampfar, na něž bych se pak nejspíš beztak nelítostně vykašlal. Nakonec však zabodoval podrobnější průzkum a prokázal, že kašlací manévry nebudou potřeba. Ve skutečnosti totiž vychází hned několik zajímavých věcí. Začněme v našich kotlinách, vychází Heiden. „A kdybys už nebyla, vymyslím si tě“ je stále skvělá věc a jasný důkaz, že není třeba nostalgicky vzpomínat na black metal, tudíž jasně, těším se. A kromě toho budu ještě tuze neskromný, s „Na svůj příběh jsme sami“ se chci vidět i na začátku dalšího roku, to když tu vyhlašujeme mimo jiné i dvě nejlepší české desky uplynulých 365 dní. V dalších listopadových případech se bude kolaborovat. Mrknu hlavně na Mamiffer (ano, to jsou ti kolem Aaron TurneraIsis), kteří spolu s jistým Danielem Menchem připraví atmosférickou lahůdku „Crater“. Neméně atmosféry si pak slibuji i od spolupráce dvou zámořských (a mnou opomíjených) formací The Body a Krieg. A i když sem jdu vpravdě naslepo, do kolaboračního kroužku připočtěte i mě, díky.

Onotius

Onotius:

Zatímco v říjnu těch potenciálně zajímavých novinek bylo vskutku požehnaně, v listopadovém seznamu jsem musel vysloveně hledat. Naštěstí taková bída, abych alespoň trojici příček nezaplnil, to zas nebyla. V první řadě bych rozhodně nepodceňoval kalifornské progressive / post-metalové Intronaut, kteří po dvou letech vydávají novinku nesoucí název „The Direction of Last Things“. Vzhledem k tomu, že jsem je svého času choval ve velké oblibě především díky výborné „Valley of Smoke“, uvidíme, v jaké formě je zastihneme letos. Jste-li však více zapáleni do black metalu, myslím, že by vás mohl zajímat fakt, že francouzská smečka Otargos vydává svou novinku. Ačkoliv jejich poslední deska trochu upustila od syrovějšího zvuku a zněla více moderně, na jejich další vývoj jsem celkem zvědav. Podobně zvědav jsem i na novou desku norských Kampfar.