Keep of Kalessin – Reptilian 20.5.2010 H.  I když to sám nemám moc rád, dáme si dnes na začátek recenze menší opáčko z historie kapely. Důvod je vcelku jednoduchý – jsem holt prase líné a nemám teď náladu vymýšlet kolosální, sáhodlouhé a album do posledního šroubku rozebírající recenze, proti nimž je „Vojna a mír“ čtivo pro předškolní omladinu. Tak pojďme na to… První nosiče Keep of Kalessin vznikly v druhé půlce 90. let a nějaký vodvaz to, alespoň pro mě, není. Asi na tom vážně ale něco bude, neboť kapela stadióny bořit nezačala, spíš jen po problémech se sestavou vyšuměla a konec… jenže hlavní tahoun Obsidian Claw to jen tak nenechal a po několika letech formaci obnovil. Pro comebackové minialbum „Reclaim“ ukecal opravdu reprezentativní sestavu (kolikrát na jedné placce slyšíte Attilu Csihara a Frosta?) a o skupinu ... Enochian Crescent – NEF.VI.LIM 14.5.2010 H.  Jsou kapely, jejichž muzika je prostě výjimečná. Nejsou třeba známé, nemají podporu velkých labelů, nejezdí dlouhá turné po celém světě, ale samotná hudební produkce vyráží člověku dech. A Finové Enochian Crescent mezi ně bezesporu patří. Již od svých počátků produkují neotřelý a netuctový black metal, jaký se hned tak neslyší. To se ale změnilo v roce 2006 s třetím albem „Black Church“ (resp. 2005 se split albem „O.B.C“), kdy se Enochian Crescent vydali do progresivnějších vod s naprosto famózním výsledkem, který mě ani po těch několika letech nepřestává udivovat. Opravdový klenot. Čtyři roky však byla kapela – co se vydávání jakýchkoliv počinů týče – zticha. V roce 2009 nejdřív ohlásila tvorbu nového materiálu a teď, právě po oněch čtyřech letech, máme před sebou výsledek – minialbum „NEF.VI.LIM“, jež má kromě ... 1349 – Demonoir 11.5.2010 H.  Mezi těmi, jejichž kořeny neleží na přelomu 80. a 90. let v období druhé vlny black metalu, patřili 1349 vždy mezi nejlepší zástupce v rámci subžánru true norwegian black metal. Tento fakt se však otřásl v základech po vydání čtvrté desky kapely – minulého počinu „Revelations of the Black Flame“, v jehož rámci se 1349 na svůj blackmetalový základ rozhodli naroubovat obrovské množství experimentů. Což o to, já osobně proti experimentům nic nemám, a zvláště pak v black metalu, který svou filozofií přímo vyzývá zkoušet také něco nestandardního… jenže obdobné záležitosti se prostě musí umět a stvořit experiment tak, aby měl hlavu i patu a byl lákavý jak pro svého autora, tak pro posluchače, to není jen tak… a 1349 patří mezi ty, kteří si při svém pokusu nabili hubu. Pravda je taková, ... Besatt – Demonicon 9.5.2010 H.  Besatt, kteří již dlouhé roky platí za jedny z čelních představitelů polského blackmetalového podzemí, se po pár letech zase rozhoupali a vrhli do lačně rozevřených chřtánů hord posluchačů nový pekelný kotouč. A že to tentokráte stojí za to, jen co pravda! Ale to trochu předbíhám… čtěte však dále… Hned od začátku „Demonicon“ kromě oparu síry z podzemních hlubin smrdí také… změnou. Ano, takhle na mě novinka Besatt působila, ještě než jsem si ji vůbec poprvé pustil. Hlavně – a to člověka přímo buší do očí – se jedná o obálku, která je vůbec poprvé za celých 19 let od založení smečky a 14 let od vydání pilotního dema barevná! Vůbec poprvé se Besatt oprostili od černobílých zlo obrázků a artwork „Demonicon“ tak v jejich diskografii doslova svítí. Velice zajímavě rovněž působí tracklist, kde ... Dissolving of Prodigy – Echoes of My Sadness 3.5.2010 H.  Tak vydání tohoto počinu považuji za věc opravdu záslužnou. Věřím, že nejsem jediný příznivec této české doommetalové stálice, kterému se jejich 17 let starý archivní demáč „Echoes of My Sadness“, svého času vydaný pouze na kazetě, nikdy nedostal do drápů. A jak se teď díky plošnému znovuvydání na CD může přesvědčit každý, rozhodně se nejedná o materiál, jenž by si zasluhoval jen tak ležet ladem bez povšimnutí v dávné minulosti. Dissolving of Prodigy hned na své první nahrávce pod současným názvem (pod původním jménem Bigotry vyšel ještě jeden demáč „Step to the Grave“) dokazují, že dnes rozhodně nejsou králi českého doomu jen tak náhodou. Sice v tom má prsty i fakt, že v naší malé kotlině nemá skupina pražádnou konkurenci, neboť je zde jedinou déle fungují formací ve svém žánru, ... Tarot – Gravity of Light 29.4.2010 H.  V každém promo materiálu k albu „Gravity of Light“ stojí, že v kapele působí Marco Hietala z Nightwish. Přitom by to mělo být obráceně a Nightwish by se měli všude chlubit, že u nich hraje frontman Tarot. Jednak proto, že Marco se svým bráchou Zacharym Tarot založili už hluboko v 80. letech, kdy byli nějací Nightwish ještě na houbách, ale hlavně proto, že jde o dost lepší muziku. Je to sice věc názoru, ale nikdo mi to nevymluví, a to i když přes svůj vkus nic proti Nightwish nemám. Přesto se Tarot nedostává takové pozornosti, jakou by si podle kvality svých alb zasloužili (i když v posledních pár letech se to už zlepšuje), zvláště pak ta poslední dvě – „Suffer Our Pleasures“ z roku 2003 a zejména „Crows Fly Black“ z roku ... Imperium Dekadenz – Procella vadens 25.4.2010 H.  Přestože Němci Imperium Dekadenz mají již pár let a pár nahrávek za sebou, dokud letos v lednu nevypustili do světa své třetí velké album „Procella vadens“, jaktěživ jsem o nich neslyšel. A po poslechu jejich novinky musím chtě nechtě přiznat, že mi až dosud unikala kapela, jejíž hudební produkce je natolik vydařená, že by byla opravdu škoda jí pozornost nevěnovat. Imperium Dekadenz se pohybují v mantinelech blackmetalového spektra, avšak pokud prahnete po nějakém čistokrevném zlu, tady ho nehledejte. Ústřední dvojice Horaz a Vespasian (+ tři další kumpáni na živá vystoupení) se totiž zhlédla v pomalé a melancholické podobě žánru, což je jedině dobře, neboť minimálně nahrávka „Procella vadens“ jasně ukazuje, že tato tvář je pro Imperium Dekadenz jako stvořená, a zároveň protože rychlopalebných prasáren je s prominutím přece ... Enthroned – Pentagrammaton 16.4.2010 H.  Blasfemická sebranka Enthroned z Belgie je asi tím největším vývozcem surového černého kovu ze své domoviny (nebojte se, na Ancient Rites jsem nezapomněl, jen je podle mě zavádějící je považovat za čistý black metal). I když už se v současnosti v řadách této chásky nenachází jediný původní člen, Enthroned se po celých 17 let své existence drží svého kopyta satanic black metalu jako klíště. Přestože nepopírám, že Enthroned na svém kontě mají pár opravdu povedených nahrávek, za nějakou black metalovou elitu bych je neoznačoval ani v nejmenším. Muzika to není špatná, to jistě ne, je to klasický rouhačský black metal každým coulem s vražedným tempem, dštící síru na všechny strany. Brutální dvoukopáková kulometná salva se prolíná s nepostradatelným krákorákem za vydatné podpory zabijáckých riffů, občas samozřejmě přijde ke slovu i nějaké to lehké zpomalení či dokonce ... Watain – Reaping Death 6.4.2010 H.  Nějaká minialba nebo singly já osobně nemám moc v oblibě. Nemám rád demáče, nemám rád proma, nemám rád ani živáky nebo bestofky. V případě EPček a prom/dem samozřejmě tvoří výjimku začínající kapely, kde není jiného zbytí. Obecně ale uznávám jen dlouhohrající desky, klasické fošny. Žádné zkurvené remixy, předělávky nebo živáky, prostě plus mínus tři čtvrtě hodina původní muziky. Občas ale nastane případ, kdy člověk prostě musí udělat výjimku… Oukej, nastíním situaci, jak se věci mají. Představte si, že je skupina vydávající pěkně pekelné placky, jež vám přivodily nejednu probděnou noc při poslechu toho ďábelského matroše. Pak ale tahle smečka vydá absolutní monument, při jehož poslechu člověk prostě musí uchcávat blahy, a vám tak nezbývá nic jiného, než se (samozřejmě za vydatného dávkování ... Negură Bunget – Vîrstele pămîntului 4.4.2010 H.  Na nové album Negură Bunget byl hodně zvědavý snad každý, kdo o tuto kapelu kdy zavadil. Došlo totiž k téměř kompletní obměně sestavy, kde z tvůrčího tria zbyl pouze bubeník Negru. Celá situace je dost nepřehledná, ale pokud někdo celý postup pozorně sledoval, mohl si utvořit asi takový obrázek, že se skupina domluvila na rozpadu či pauze, právě díky laxnímu přístupu bubeníka, ale Negru své dva bývalé parťáky Hupogrammose a Sol Faura takříkajíc posral a za jejich zády činnost obnovil s novou sestavou v zádech. Navíc se tváří, že je vše v pořádku a na dané téma se v rozhovorech odmítá bavit. Hupogrammos a Sol Faur to však přesně v duchu „moudřejší ustoupí“ nechali plavat a založili nový projekt Dordeduh (který podle všeho plánovali tak jako tak, jen byli moc ... Triptykon – Eparistera Daimones 30.3.2010 H.  Právě vycházející „Eparistera Daimones“ je sice debutem Triptykon, přesto bych se nebál označit tuto kapelu za legendární. Jak je to možné? Odpověď není těžké najít – stačí jen letmo prohlédnout sestavu a máte jasno. Triptykon je totiž skupina založená nikým menším než samotným Thomasem Gabrielem Fischerem, který je jednou z nejdůležitějších persón extrémního metalu. K odkazu jím vedených legendárních formací Hellhammer a Celtic Frost se dodnes hlásí cca 90 % všech black- a deathmetalových kapel. Triptykon byli zformování potom, co se Fischer rozešel se zbytkem Celtic Frost a následném rozpadu. Na „Eparistera Daimones“ byl použit rovněž materiál, jenž byl původně určen pro nástupce „Monotheist“, jediné nahrávky, kterou Celtic Frost po svém znovuobrození v novém miléniu vydali. A je to znát. „Eparistera Daimones“ totiž pokračuje v relativně podobných kolejí, ... Burzum – Belus 19.3.2010 H.  16 let potom, co Varg Vikernes vstoupil do vězení, jeden rok poté, co jej opustil, 11 let od posledního klasického alba Burzum konečně přichází nová nahrávka jednoho z nejvýjimečnějších (hudebně i historicky) projektů metalové hudby. Neřešme teď věci minulé, jako co se stalo, proč, za jakých okolností a z jakých pohnutek, neřešme teď Vargovy mnohdy pokřivené názory, neřešme nic okolo. Pojďme řešit jen jedinou věc, tu nejdůležitější, na níž se mnohdy u takto kontroverzních projektů pomalu zapomíná – jenom samotnou hudbu. Za těch 16 let, které Varg Vikernes strávil za mřížemi, se změnilo mnohé. Kdysi ten úplně nejortodoxnější a nejkonzervativnější žánr se stal místem pro experimentování a avantgardní myšlenky, zároveň se však do něj nahrnula obrovská spousta neumětelů a pozérů, kteří své nulové schopnosti vydávají za pravý underground a ještě se při tom tváří drsně. ... Finntroll – Nifelvind 9.3.2010 H.  V podstatě každý pisálek, který si kdy od vydání alba „Ur jordens djup“ otřel svůj brk (ehm, klávesnici…) o Finntroll, vzal si do huby (klávesnice) i jejich čím dál tím znatelnější příklon k black metalu. Jenže ono to prostě nejde dost dobře vynechat. Když chce totiž ubohý recenzent říct něco o hudebním vývoji kapely, což v recenzi opravdu nebývá na škodu, tak je to prostě nutné zmínit. Samozřejmě není black metal jako black metal. Finntroll přece jenom ještě mají hodně daleko do garážového oldschoolu typu Darkthrone, starých Mayhem nebo raných Bathory a ještě dále mají do misantropického bahna (to je kompliment), jaké předvádějí kupříkladu Švýcaři Darkspace (pokud bychom chtěli zajít opravdu do extrému). To nic nemění na faktu, že elementy té „přívětivější“ části blackmetalového spektra jsou už ... Masturbace – Nablinkáno, nakakáno, spapáno 3.3.2010 H.  Co tak čekat od kapely, která se jmenuje Masturbace a která svá alba pojmenovává „Nablinkáno, nakakáno, spapáno“ nebo „Teplo domova vychází z pochvy“? Jasně, sofistikovanou avantgardu filozofující o sociálních problémech současného světa! No dobře, to s tou avantgardou není tak úplně pravda. Ale to nic nemění na faktu, že Masturbace je cool kapela. Vždyť když se někdo pojmenuje po tak příjemné činnosti, tak příjemná musí být i jeho hudba, to dá rozum, no ne? Ok, stop trapnému humoru a pojďme se mrknout na novou placku téhle již bez přehánění kultovní kapely (to víte, skoro 20 je holt 20 let). „Nablinkáno, nakakáno, spapáno“ pokračuje relativně ve stejné linii jako jeho pět let starý předchůdce „Teplo domova vychází z pochvy“, takže jestli se vám tato fošna zamlouvala, novinka bude stejně tak. Od minula ... Eluveitie – Everything Remains as It Never Was 27.2.2010 H.  Na dnešní přeplněné scéně, kdy je pomalu více kapel a desek než posluchačů, je velice těžké oddělit zrno od plev, zvláště v případě žánru, který se dostane do popředí zájmu jako nový trend. To se přesně týká folkového, pohanského nebo chcete-li vikinského metalu, jehož před pár lety nastal obrovský boom, jenž pořád trvá. Rojí se stále nové a nové skupiny, přičemž některé z nich jsou přinejmenším opravdu úsměvné (už jsem například narazil i na Vikingy z Brazílie apod.). Samozřejmě ale existují i kvalitní folková uskupení, jenže objevit je v takové obrovské záplavě trendařů je občas opravdový problém. Eluveitie sice registruji už delší dobu, vždy jsem je ale považoval právě za podobný trendový produkt. Ani úspěch, kterého se jim v současnosti dostává, mi na důvěře moc nepřidal, spíše naopak, protože u mě osobně většinou ... Ultra Shit’n’Slim – Dobytek 25.2.2010 Maggot  Česká hudební scéna je extrémně spletitým labyrintem, kde můžete po dlouhém hledání a bádání nalézt opravdové klenoty hudby, stejně jako nespočet dalších „něčeho“, co ji připomíná jen povrchově. Pojďme se na chvilku oprostit od všech těch mainstreamových záležitostí a povězme si něco o třech chlapcích z nejsevernějšího cípu České republiky, kteří byli svědky téměř okamžité přeměny na prasata. Inu, jakmile uslyšíte jejich materiál, budete si možná říkat, že opačná transformace prase-člověk by byla výstižnější. Trojka také známá jako Ultra Shit’n’Slim nyní neoficiálně vydala své nové demo zvané prostě „Dobytek“. Že jde o klasický vesnický (napodobeniny Carcass opravdu nečekejte) goregrind, je zřejmé hned z původu našich představených, nebylo by na škodu si ale o nich povědět něco blíže. Tak dnes jen v rychlosti. Toto není ani recenze, ani ... Ov Hell – The Underworld Regime 24.2.2010 H.  Norský blackmetalový projekt Ov Hell budil již od začátku pozornost především díky své sestavě. Jestli se dá na nějakou kapelu uplatnit fráze „all star band“, jsou to jistojistě právě Ov Hell. Hlavním motorem jsou baskytarista King ov Hell a zpěvák Shagrath, k nimž se dále připojila další esa jako Frost (Satyricon, 1349) na bicích a kytaristé Ice Dale (Enslaved, Audrey Horne) a Teloch (Nidingr, Umoral, 1349). Pro Shagratha jsou Ov Hell zjevně pouze rozptýlením před začátkem fachy na další desce Dimmu Borgir. Motivace Kinga pro založení tohoto projektu je však o něco složitější. Určitě všichni víte, že to byl právě on, ještě společně s Gaahlem, kdo byl „ten zlý“ v kauze Gorgoroth. Když s Infernusem prohráli soud o značku Gorgoroth, založili King s Gaahlem novou skupinu God Seed („God Seed“ je ... Rotting Christ – Aealo 20.2.2010 H.  Přiznám se bez mučení, že starší počiny Rotting Christ mě nikdy nijak extra nebraly. Neupírám jim kvality, ani jistou kultovnost, ale pokud bych měl zvolit mezi tím, co kapela předvádí v posledních řekněme deseti letech od nahrávky „Khronos“, a předtím, jednoznačně bych šel do té novější tvorby. Rotting Christ totiž s postupem času zrají jako ono pověstné víno. Hudba, jakou produkují po poslední tři alba, včetně aktuálního „Aealo“, je totiž navýsost výborná. Provařené pořekadlo, že každá nová deska překonává tu předchozí, v jejich případě platí bezezbytku. Ano, je to tak, právě vycházející „Aealo“ je opět ještě o kousek lepší než minulé „Theogonia“ – a že to byla kurva dobrá placka! Ať poslouchám, jak poslouchám, prostě nemám, co bych Rotting Christ vytknul. Tentokrát to vyhráli ... Fear Factory – Mechanize 18.2.2010 Maggot  Občas obdržíte nabídku, která se zkrátka neodmítá. Před nedávnem mne kontaktovala vcelku vlivná (rozuměj – zdejší redaktor s tím podivným nickem začínajícím na písmeno H) osobnost, jež mi nabídla opravdu prestižní a vysoce hodnocenou (rozuměj – galeje úplně zadarmo pod pohrůžkou ublížení na zdraví) práci, výměnou za mlčení. To bych nebyl já, abych si nenašel čas i na pár zešedivělých metalových hlav a po opravdu dlouhé době nepřispěl svými podivně zakroucenými prsty do zdejšího mlýnku. Co nás čeká a nemine? Dneska popravdě nic extrémního, jen poctivá porce válcujícího industriálního thrash metalu. Většině čtenářů by již touto dobou měly slzet oči a v pánevní oblasti by měli začít pociťovat příjemné teplo, hraničící s chvěním. Ano, nebudeme to dále prodlužovat – vítejte v Továrně na strach. Když se řekne Fear Factory, mnoho ... Sarah Jezebel Deva – A Sign of Sublime 12.2.2010 H.  Znáte zpěvačku Sarah Jezebel Deva? Ne? A co takhle: „ta velká baba od Cradle of Filth, co stojí vždycky vzadu“? To už se chytáte, co? To „velká baba“ ovšem nebylo myšleno nijak zle, nebojte, bylo to jen konstatování faktu, že jí přece jenom narostl pěkný kousek. Nejsme ale stránka o módě, nýbrž o hudbě, a tak nás nezajímá, jak kdo vypadá, ale jak (v tomto případě) zpívá. A Sarah Jezebel Deva zpívat umí, což nám už kromě dlouholetého působení v Cradle of Filth dokázala svým výkonem i v dalších kapelách, mimo jiné třeba Angtoria, Therion nebo Mortiis. To už je slušná sestavička, což? Teď se ale Sarah Deva rozhodla postavit na vlastní nohy, utnout hostovačky na jiných projektech a vrhnout se na vlastní sólovku. A víte, že já ...
|
