Rivers of Nihil – Where Owls Know My Name 11.7.2018 Cnuk  Nikdy jsem nepatřil k fanouškům Rivers of Nihil. Přesto jsem se rozhodl obětovat čas k napsání pár slov a především pak k poslechu jejich nového alba „Where Owls Know My Name“. Říkáte si proč? Tak jednak za to může vzruch, který tato deska způsobila, takže nešlo její vydání minout, ale především pak následovné nadšené recenze napříč médii, ve kterých se nešetří superlativy a výrazy o albech roku. Jelikož mi minulá tvorba kapely nepřipadala ničím výjimečná, byl jsem zvědavý, co že se to na letošní placce odehrává. Nejprve si ale uveďme pár faktů. Rivers of Nihil brousí svůj technický death metal už bezmála jednu dekádu. V prvních letech vydali dvě EPčka a v roce 2013 došlo na debutové „The Conscious Seed of Light“. To představilo skupinu jako moderní, technicky ... Ancient Lights – Ancient Lights 10.7.2018 H.  Už delší dobu se tu neobjevila recenze na nějaký psychedelický rock, takže je nejvyšší čas to napravit a zase se jednou ponořit do těchto omamných vod. Vyřešit absenci podmanivých monotónních rytmů a zdrogovaných kytar v naših recenzích nám tentokrát pomohou Ancient Lights. Ancient Lights je úplně nová mezinárodní formace. Baskytary se ujal Brit Adam Richardson (11 Paranoias, Ramesses), kytary Američan Ben Carr (5ive) a za bicí usedl Tim Bertilsson (Switchblade, také zakladatel Trust No One Recordings) ze Švédska. K formalitám ještě můžeme dodat, že bezejmenný debut je venku sotva pár dnů a objednat si jej můžete u Ritual Productions na 2LP. Verze na kompaktním disku se aktuálně připravuje. A abyste náhodou nebyli zmateni, ještě mohu upozornit, že nejde o jediné letošní album s názvem „Ancient Lights“ – tentýž titul použila ... Necrophobic – Mark of the Necrogram 8.7.2018 H.  Někdy to bývá docela složité recenzi zažít. Když je těch témat pro úvod hodně, jde ještě o tu příjemnější variantu, ale častěji se stává, že člověka prostě nic nenapadá. Zrovna u Necrophobic se ovšem introdukce článku sama nabízí, poněvadž u téhle švédské kultovky se toho v posledních dělo poměrně dost. Nejprve se ještě vraťme k minulému albu „Womb of Lilithu“ z roku 2013. To kapelu zachytilo ve fázi po odchodu dvojice dlouholetých sekerníků Sebastiana Ramstedta a Johana Bergebäcka. Na jejich místo přišel jiný ostřílený borec Fredrik Folkare z Unleashed (a také se mihnul Robert Sennebäck, který nicméně album nenatáčel), plus část kytar na „Womb of Lilithu“ nahrál i tehdejší vokalista Tobias Sidegård. Bohužel se tahle personální obměna na kvalitě nahrávky podepsala docela výrazně, protože z toho vylezla s dost velkou pravděpodobností ta nejslabší deska v historii Necrophobic.
Knokkelklang – Jeg begraver 7.7.2018 Metacyclosynchrotron  Ani labelová příslušnost k Terratur Possessions a fakt, že obvykle proženu sluchem většinu jejich vydání, mě nepřinutila věnovat bližší pozornost norským Knokkelklang. Kapela samotná o ni zřejmě moc nestála, protože první čtyři demo kazety byly zřejmě určeny jen úzkému okruhu lidí a také se nedá říct, že by vinylové re-edice vybraných titulů či samotné vydání debutu doprovázela hlasitá očekávání. Ovšem jistý zesnulý kamarád o jakémsi demáči vícekrát básnil, a když jsem na letos vydané, dlouhohrající album „Jeg begraver“ náhodou narazil někde na blogu, uvědomil jsem si, že by mi tuhle desku určitě vnucoval tak dlouho, dokud bych si ji neposlechnul. Takže jsem tak učinil. Knokkelklang je krásně onomatopoeické slovo, člověk ani nemusí čumět na archivy, kde je název osvětlen, aby si onen zvuk ... Silent Stream of Godless Elegy – Smutnice 6.7.2018 H.  Silent Stream of Godless Elegy nepochybně patří k výrazným jménům domácí metalové scény. Dokonce bych si hned zkraje dovolil nadhodit odvážnou myšlenku, že některá jejich starší alba patří k tomu nejlepšímu, co kdy v českém metalu vyšlo. Když ale tohle říkám, rozhodně při tom nemám na mysli minulou desku „Návaz“. Jistě si všichni vzpomenete, jak se tenkrát mluvilo o tom, jaká to není senzace, že Silent Stream of Godless Elegy budou vydávat u labelu jako Season of Mist. A zprvu se zdálo, že pod křídly velkého francouzské vydavatelství pustili do světa výborné album. Tento dojem ale trval jen chvíli. „Návaz“ mě v době svého vydání tuze bavil, ale nadšení zanedlouho přešlo a s časovým odstupem již s jistotou můžeme říct, že jde pravděpodobně o nejméně záživnou nahrávku kapely.
Kzohh – 26 5.7.2018 H.  O Kzohh by se s nadsázkou dalo hovořit jako o superskupině, zavedeme-li definici superskupiny jako formaci, v níž se schází vícero členů z jiných, již zavedených kapel. To v tomto případě sedí naprosto přesně, poněvadž se v sestavě potkávají muzikanti ze smeček jako Khors, Ulvegr, Astrofaes, Elderblood nebo Reusmarkt, tedy ve všech případech jména, která nejsou v rámci ukrajinského black metalu úplně neznámými pojmy. Jak ale podobné formace mívají sklon ke krátkodobé životnosti a jednorázovosti, v případě Kzohh to neplatí. Ukrajinská pětice do toho pěkně šlápla a s jedinou personální změnou na kontě, kdy původního ruského zpěváka Zorna vystřídal Zhoth, díky čemuž se Kzohh stali kompletně ukrajinskou kapelou, stihla za první tři roky své existence nastřádat hned tři alba. A vesměs všechna povedená. Ne dokonalá, ale dovolím si tvrdit, že „IAOLTDOTAD“ (2014), „Rye. Fleas. ... Monads – IVIIV 4.7.2018 H.  Monads je formace, které funguje již od roku 2011 a v jejíž sestavě se nachází několik poměrně zajímavých jmen, ale až doposud o ní nebylo příliš slyšet. Hned v onom roce 2011 vyšel na kazetě první demosnímek „Intellectus iudicat veritatem“, jenž se později dočkal i dvou CD reedic, ale po něm se Monads na delší dobu odmlčeli a šest let dávali dohromady svou debutovou desku „IVIIV“… Než se na „IVIIV“ pořádně vrhneme, podíváme se nejprve na onu sestavu, když jsem u ní avizoval nějaká zajímavá jména. V Monads hraje třeba Corvus z Cult of Erinyes (také v koncertní sestavě We All Die (Laughing)), Rob Polon, jehož můžete znát z kapel jako Epoch (reedici alba „Sacrosanct“ loni vydali čeští Lavadome Productions) nebo Omega Centauri, či Hans Cools, který v současnosti hraje na kytaru u švédských Hypothermia.
Skeletal Remains – Devouring Mortality 3.7.2018 Cnuk  Americká mlátička Skeletal Remains nemusí být pro českého fanouška úplnou neznámou. Svou přítomností před lety poctili jak Brutal Assault, tak Obscene Extreme, avšak ani na jednom z festivalů nezaujali pozici některého z významnějších aktů. Právě tuto skutečnost by mohlo letošní album „Devouring Mortality“ změnit, a tyto kalifornské deathmetalisty posunout v hudební hierarchii o kousek výše. Skeletal Remains fungují od roku 2011. Tehdy si ještě říkali Anthropophagy, ale to se s nahráním prvního demosnímku změnilo. Od té doby vydali dvě studiové desky, „Beyond the Flesh“ a „Condemned to Misery“, na kterých se jasně drží svého kopyta a ani „Devouring Mortality“ na tom nic nemění. Styl kapely by se dal jednoduše shrnout pod nálepku „oldschool“, ale zároveň je třeba nezaměňovat tento termín se zpátečnictvím nebo pouhou nudnou opakovačkou dříve slyšeného.
Altar of Perversion – Intra naos 27.6.2018 Metacyclosynchrotron  Některé recenze se píšou těžko, zvláště takové u kterých si ani po desítkách poslechů nejste jisti svým názorem, a přesto víte, že si zaslouží vnutit všem případným posluchačům. Ostatně to druhé mohu tvrdit už o debutu Altar of Perversion – „From Dead Temples (Towards the Ast’ral Path)“, které v roce 2001 vyšlo u kultovního labelu End All Life Productions. Nikdy jsem neměl pocit, že by album strhlo takovou pozornost jako jiné zásadní tituly tohoto vydavatelství, mezi které patří například alba veličin Deathspell Omega, Abigor, Watain nebo Mütiilation. Ale na druhou stranu se Altar of Perversion dostávalo pozornosti v elitních undergroundových tiskovinách jako Hellish Massacre, Horrible Eyes, 666, Hellpike nebo The Sinister Voice. No, a účast na kompilačce „Black Metal Blitzkrieg“ (2001) po boku Deathspell Omega, Clandestine ... Lenore S. Fingers – All Things Lost on Earth 25.6.2018 H.  Italská formace Lenore S. Fingers v čele s mladou zpěvačkou Lenore na sebe prvně upozornila před čtyřmi lety, když vyšel debut s názvem „Inner Tales“. Vzpomínám si, jak se mi to album zpočátku příliš nelíbilo, připadalo mi takové zbytečně ospalé a utahané. To ale trvalo jenom chvíli. Po několika dalších posleších jsem přišel na to, že jsem byl jenom vocas a nedokázal se zprvu naladit na tu správnou frekvenci, na níž deska vysílala. Když se to podařilo, začalo mě „Inner Tales“ naopak dost bavit. Netvrdím, že jsem to album posléze točil nějak pravidelně. Přece jenom má toho člověk na výběr tolik, že zpětně lze pravidelně přehrávat pouze to, čeho si cení úplně nejvýš, a na takovou laťku se Lenore S. Fingers samozřejmě nevytáhli. Přesto jsem si tu nahrávku i jméno kapely ... Urfaust – The Constellatory Practice 24.6.2018 Sicmaggot  Tuším, že jsem zde už nejednou psal něco o tom, že mě trochu mrzí, kolik různých neřadovek Urfaust mají, že kdyby neměli potřebu vydávat tolik splitů a singlů, klidně by z tolika materiálu dokázali poskládat jednu další řadovou desku. Jejich velká alba jsou nicméně náladově tak sevřená, že by to možná nakonec nefungovalo splácat k sobě na jednu hromadu náhodné skladby, které nemají společnou jednotící linku. Nakonec, pořád je lepší varianta vydávat zajímavé kraťasy a jednou za čas nabídnout strhující dlouhohrající dílo, než to mrdat co dva roky v průměrné kvalitě. A že zrovna Urfaust si se svými deskami vždy uměli dát na čas. „Der freiwillige Bettler“ předcházela pětiletá prodleva od „Verräterischer, nichtswürdiger Geist“, „Empty Space Meditation“ dokonce šestiletá. O to víc mě začátkem letošního ... Temple Desecration – Whirlwinds of Fathomless Chaos 22.6.2018 Metacyclosynchrotron  Předpokládám, že Temple Desecration u nás nepatří k nejznámějším polským spolkům, i když zde vystupovali už dvakrát, a to v Praze (s Infernem a Somrak) plus v Karviné (s Outre a Silva Nigra). Ostatně, bestiální black metal / war metal má u nás v oblibě jen nízké procento metalových posluchačů a ani na jednom z koncertů nebylo narváno. Já měl poprvé tu čest se s kapelou seznámit už na jednom z jejich zcela prvních koncertů, když před cca šesti lety v polských Tychach společně s Bestial Raids a Decline předskakovali zaniknuvším španělských špinavcům Proclamation. Set Temple Desecration ve mně zanechal poměrně pozitivní dojem, který se sedmipalcem „Communion Perished“ a karvinským koncertem ještě o něco málo vzrostl. Zásadní ovšem bylo, když kapela loni v únoru vypustila hrubý mix skladby „Blood Offering“. Díky ní jsem se na debut začal doopravdy těšit. ... A.H.P. – Forakt, hat og død 19.6.2018 H.  Debut norské (nebo spíš polské?) sebranky A.H.P. s názvem „Against Human Plague“ mě úplně na lopatky nepoložil. Sice nebyl úplně hloupý, ale že by mě ta placka zaujala nějak výrazněji, to rozhodně ne. Mé dojmy byly spíš chladnější a nějak jsem neměl v plánu kapele v budoucnu věnovat zásadní část své pozornosti a čím dál tím drahocennějšího času na poslech nové muziky. O to víc mě ovšem překvapilo a potěšilo letošní EP „Forakt, hat og død“, po němž svůj postoj k A.H.P. musím zásadně přehodnotit. Jak jsem naznačil, původně jsem ani nechtěl „Forakt, hat og død“ poslouchat. „Against Human Plague“ jsem si zapamatoval spíš jako průměrný agresivní black metal, který se střídal s ambientem, přičemž jsem nepředpokládal, že by se A.H.P. od této polohy a kvality nějak ... Monster Magnet – Mindfucker 18.6.2018 Cnuk  Čekání na novou řadovku Monster Magnet se docela protáhlo, ale musím uznat snahu kapely nám tuhle dobu vyčkávání něčím zpříjemnit. V období pěti let od vydání dosud poslední klasické studiovky „Last Patrol“ si totiž Američané připravili hned následující rok její předělávku nazvanou příznačně „Milking the Stars: A Re-Imagining of Last Patrol“ a stejného osudu se dočkala také předešlá deska „Mastermind“, která v upravené verzi dostala název „Cobras and Fire (The Mastermind Redux)“. „Mindfuckeru“, letošní jubilejní desáté řadovce Monster Magnet, tedy předcházely dvě předělávky starších alb. Po jejich poslechu byl záměr tohoto kroku zřejmý: písně dostaly jiná aranžmá, zvuk byl o něco syrovější a všechno tak nějak směřovalo k daleko větší míře psychedelie. Dalo by se to označit jako návrat směrem ke kořenům, jelikož za poslední opravdu psychedelickou ... Reverorum ib malacht – Im ra distare summum soveris seris vas innoble 17.6.2018 Metacyclosynchrotron  Reverorum ib malacht je unikátní útvar na hudební scéně, i když spojování téhle pomatenosti s hudbou by možná u někoho narazilo. O konvertování dříve ortodoxních blackmetalistů ke katolicismu bylo rovněž napsáno mnoho, zvláště členy samotnými, ale asi každý, kdo se s hudbou seskupení někdy setkal, zřejmě nabyl dojmu, že s tím odevzdáním Kristu to tady bude asi jinak než u většiny „věřících“, co mají boží lásky a světla plnou hubu. Avšak zdrcující temnota křesťanství rozhodně cizí není, ostatně si stačí přečíst 88. žalm například, a jak se již víceméně shodli například Mistr Eckhart s Aleisterem Crowleym, láska umí být i děsivá a zničující. Kapela se již od svých počátků prezentovala svojskou fúzí ambientu a black metalu, kdy oba žánry byly nerozeznatelně prorostlé; black metal byl nemilosrdně modulován jako další stopa záznamu ... Et moriemur – Epigrammata 15.6.2018 H.  Když jsem tuhle recenzi rozepsal původně, za nějakou dobu jsem zjistil, že jsem ji nevědomky uvedl prakticky stejně jako recenzi na minulé „Ex nihilo in nihilum“. Takové odhalení samozřejmě nemohlo vést k ničemu jinému než smazání značné části již hotového textu a nutně také k napsání něčeho jiného. Nicméně vzhledem k tomu, že mě nic rozumnějšího nenapadá, radši se pustíme rovnou do povídání o letošní novince „Epigrammata“. Et moriemur už nakonec nejsou úplně nové jméno, kdo se alespoň trochu rozhlíží, jistě již na ně narazil, takže snad nemusíme zdlouhavě představovat. Opět se jedná o album, o němž nelze tvrdit, že by nemělo svou kvalitu, naopak je na něm znát, že Et moriemur již dorostli ve vyzrálou a sebevědomou kapelu, jež se na doommetalový žánr dokáže podívat se sympatickým rozhledem.
Nikander – Sekyra prohnaná kolenem 14.6.2018 Cnuk  Občas objevíte nějakou kapelu úplně náhodou. Třeba tak když listujete katalogem Day After Records a vyskočí na vás upoutávka s vydáním debutového alba tuzemské skupiny. Pak už stačí jen, aby vás zaujal kupříkladu obal, a co ještě lépe, ukázka na Bandcampu, a je to v kapse. V případě Nikander a jejich prvotiny „Sekyra prohnaná kolenem“ se tak stalo ve všech případech na výbornou, takže nezbývalo než se jen těšit na datum vydání. Soudě dle nabídky oblečení a dokonce limitované edice alba s barevným modrým vinylem to vypadá, že se o ně label Day After Records stará se vší péčí. Na to, že se jedná v podstatě o stále novou kapelu, je to slušná podpora. Nikander měli dosud na kontě pouze eponymní singl/demo z roku 2016, na kterém se objevily dvě skladby – „Steel Willows“ a „Ve stínu ... None – Life Has Gone on Long Enough 13.6.2018 H.  Česká republika má svoje Nic (nechme teď stranou, že oficiálním názvem kapely je obdélníček) a rozhodně není jedinou zemí, která se může pochlubit metalovou skupinou s takhle nanicovatým názvem. Podobných mutací najdeme v zahraničí více. Metalové archivy, bible a homepage každého metalového (nejen) pisálka, hlásí dvě formace s názvem None. Ta starší mě asi nikdy zajímat nebude, poněvadž jde o nějaký thrash ze Švédska, který měl v devadesátých letech vydat dva demosnímky. Radši zamíříme za těmi druhými None, kteří pocházející ze Spojených států amerických… Nejsem si nicméně jist, zdali jsem to představování formace hned na začátek nezmrvil, když jsem použil množné číslo. Sestava projektu je sice neznámá (Metalové archivy uvádějí v kolonce členů stylové – „(None)“), ale kdybych měl, osobně bych si bez váhání tipnul na jednočlennou záležitost. ... Throneum – The Tight Deathrope Act Over Rubicon 12.6.2018 Metacyclosynchrotron  Úvodní odstavce recenzí jsou zlo, zvláště když chcete psát o další kapele z Polska a máte pocit, že o tamější scéně omíláte skoro furt to samé. Pro inspiraci jsem letmo prolítl tag „POL“ a napadlo mě, že se tu převážně věnujeme méně známým blackmetalovým spolkům, případně zajímavým žánrovým kočkopsům, což si myslím, že docela potvrzuje význam této stránky. Nyní mám ale v plánu představit desku již dlouhá léta zavedené deathmetalové veličiny, která si zasluhuje označit za kultovní, i přestože se v našem kraji nejedná o příliš známé jméno. Řeč bude o Throneum a jejich v pořadí již deváté desce „The Tight Deathrope Act Over Rubicon“. S kapelou jsem se před lety seznámil díky titulům „Bestial Antihuman Evil“ a „Mutiny of Death“, se kterými se zaklínala, že posluchači neuctívající Imperator, Asphyx, Order from Chaos, ... Eagle Twin – The Thundering Heard (Songs of Hoof and Horn) 11.6.2018 H.  Jsem si vědom toho, že je pěkná hovadina začínat recenzi čehokoliv prohlášením, že recenzovaný žánr neposlouchám. Aby ale mezi námi bylo jasno – stoner prakticky neposlouchám. Zrovna tenhle metalový subžánr mi k srdci nikdy zásadně nepřirostl a to málo, co se mi v něm tu a tam zalíbí, je spíš výjimkou stvrzující obecné pravidlo. Možná, že kdybych recenzi na Eagle Twin přenechal nějakému z kolegů, kteří jsou se stonerem v pohodě a jeho poslech si užívají, dočkalo by se „The Thundering Heard (Songs of Hoof and Horn)“ nadšenějšího hodnocení. Nicméně není naším cílem poskytovat pouze pochvalné čtení a nekritický fanouškovský náhled na vše. Pokud takový přístup vyžadujete, věřím, že na internetu najdete vhodnější stránky, kam nasměřovat svou pozornost. Já si myslím, že občas nezaškodí na nějaký ...
|
