Recenze

  • Dornenreich – Flammentriebe

    26.6.2011

    H.

    Dornenreich - Flammentriebe

    Nikdo není dokonalý. Nerad to takto veřejně přiznávám, ale dokonce ani já sám nejsem dokonalý (ačkoliv k tomu samozřejmě nemám daleko :)), tudíž se mi doposud ještě nepovedlo seznámit se s úplně všemi hudebními skupinami, jejichž hudba za poslech stojí. Nejde holt slyšet všechno na světě. Znáte to, člověk má dlouhý seznam kapel, jejichž tvorbu by rád zkusil, jelikož je toho názoru, že by se mu mohla zalíbit, ale pořád ne a ne se k tomu dopracovat. Ten můj seznam v současné době čítá pár stovek jmen a Dornenreich byli mezi nimi, jeden nepatrný řádek mezi stovkami dalších. Velice častým, ne-li nejčastějším důvodem, proč z té spousty jiných vytáhnout zrovna onu konkrétní formaci, je vypuštění nové desky. Nejsem v tomto ohledu nikterak originální, a tak to bylo ...

  • Atari Teenage Riot – Is This Hyperreal?

    24.6.2011

    H.

    Atari Teenage Riot - Is This Hyperreal?

    Ačkoliv jsme především stránka o metalu, proč být za každou cenu ortodoxní a neudělat si sem tam nějaký totálně mimo žánrový výlet? A tím nemyslím nemetalový projekt metalového hudebníka, nýbrž úplně něco jiného. A proč ne zrovna Němce Atari Teenage Riot, čili, v překladu pro nezasvěcené, výlet na pole čistého “tuc-tuc”? Atari Teenage Riot jsou na elektronické scéně bezesporu pojem a patří mezi průkopníky tvrdé elektroniky. S jejich jménem se pojí základy subžánru digital hardcore, ale mají rovněž výrazný pojem na vývoji celého techna. Jejich tři desky z 90. let patří zaslouženě mezi pilíře svého stylu. Začátkem nového tisíciletí se však skupina po rozkladu sestavy stahuje do ústraní, kde pomalu končí svou činnost… což trvalo až do roku 2010, kdy Atari Teenage Riot začali opět koncertovat. A teď, v polovině roku ...

  • Gallhammer – The End

    22.6.2011

    H.

    Gallhammer - The End

    Gallhammer je určitě velice zajímavé uskupení. Už jen země jejich původu, Japonsko, je pro našince dozajista velice exotickým místem. A co když ještě dodám, že kapelu netvoří Japonci, nýbrž jenom a pouze Japonky (dříve tři, v současné době dvě)? A že produkují vpravdě kanální metal (k tomu se ještě dostaneme podrobněji)? Že vám to nestačí? Pak vězte, že hlavní postava Gallhammer, zpěvačka a baskytaristka Vivan Slaughter, je manželkou samotného věhlasného šílence Maniaca, bývalého zpěváka slovutných Mayhem a současného lídra Skitliv. A jaká tedy novinka “The End” je? Řekněme, že po stylové stránce se od minula nic nezměnilo. Proč taky? Tohle není kapela, která by vsázela na zběsilý vývoj. Možná i proto je popis toho, co Gallhammer produkují, velice jednoduchou záležitostí. V případě těchto Japonek máme ...

  • Аркона – Стенка на стенку

    21.6.2011

    Ježura

    Аркона - Стенка на стенку

    Ruská Аркона je snad jediná folk/pagan metalová kapela, která se těší zájmu čím dál většího počtu fanoušků a zároveň ji chovám v oblibě i já. EP “Стенка на стенку” jsem tedy očekával s nemalou zvědavostí, co že parta okolo plavovlasé Máši spáchá v období mezi dvěma studiovými alby. Po několikanásobném poslechu musím chtě nechtě přiznat, že výsledek dopadl poněkud rozporuplně. Začněme ale pro jednou z té lepší strany… Vyzdvihnout musím zvuk, na kterém neshledávám zhola nic odsouzeníhodného. Nástroje znějí velice přirozeně, organicky a tu více, tu méně využité samply a dokonce sbory a orchestr dokreslují atmosféru minialba nadmíru vkusně. EP obsahuje celkem šest skladeb – tři původní, dva covery (Сварга a Shaman) a navrch akustickou verzi titulní skladby posledního alba “Гой, Роде, Гой!”. To ...

  • HammerFall – Infected

    20.6.2011

    nK_!

    HammerFall - Infected

    Dva roky zpátky a mohli jsme se tady bavit o megašpatném “No Sacrifice, No Victory”, o kterém ani dnes nevím, co si mám myslet. Asi proto, že jsem na něj raději zapomněl. Jednalo se tehdy o mohutný přešlap výborné kapely do kluzkého a mazlavého vy-víte-čeho. Naštěstí jsme v roce 2011 a můžeme se těšit z nového materiálu proslulých švédských kovářů HammerFall. Opravdu naštěstí, i když zase taková výhra to není. Na desku “Infected” jsem popravdě nahlížel zprvu velice skepticky. Například takový obal. Z dřívějška jsme byli zvyklí na barevné a plně malované přebaly a hle – co to je? Černočervený flek, popraskané sklo a ruka. Tímto jsme neoficiálně vyhlásili soutěž o nejošklivější hudební artwork desetiletí. Nevím přesně, co kapelu vedlo k myšlence, že nicneříkající a totálně podprůměrný obrázek je dobrá volba, ...

  • Negură Bunget – Poartă de dincolo

    18.6.2011

    H.

    Negură Bunget - Poartă de dincolo

    Rozkol v řadách rumunské skupiny Negură Bunget byl svého času dosti omílanou záležitostí. Přesto si myslím, že nebude od věci si okolnosti na začátek recenze připomenout; přinejmenším nám to poslouží jako zajímavý úvod. V roce 2009 se jádro této s největší pravděpodobností nejznámější rumunské metalové kapely, tedy kytaristé Hupogrammos a Sol Faur a bubeník Negru, dohodlo, že nadobro ukončí činnost. Vzhledem k tomu, že Hupogrammos a Sol Faur už v té době plánovali založit nový společný projekt Dordeduh, není moc těžké se domyslet, který třetí člen stál za oním rozkolem. Až doposud vypadá vše v pořádku, kdyby ale onen třetí člen, Negru, fungování skupiny za zády svých dvou bývalých spoluhráčů opět neobnovil v nové sestavě. Avšak Hupogrammos a Sol Faur nad tím mávli rukou a radši než na tahání ...

  • Amorphis – The Beginning of Times

    16.6.2011

    Ježura

    Amorphis - The Beginning of Times

    I když mám Amorphis velice rád, nikdy jsem z nich nebyl na samotném vrcholu extáze a na našem jediném setkání naživo jejich vystoupení zastínili předskakující Orphaned Land. Zákonitě se tak neřadím k natěšeným fanboyům a novinku jsem očekával spíše s obavou, aby kapela neupadla do tvůrčího stereotypu a neutrpěla přílišnou snahou pokračovat ve směru, který nabrala po příchodu Tomiho Joutsena za mikrofon a jehož naprostý vrchol shledávám v albu minulém, nesoucí název “Skyforger”. Moje pochyby navíc podpořilo zjištění, že se veškerý tvůrčí personál nezměnil ani v jediném případě – producentem počínaje a tvůrcem artworku konče. Jenže ono nakonec není zdaleka tak zle, jak jsem si to ve svých chmurných představách maloval… a to to po prvních pár posleších vypadalo na solidní průser. Z celého alba mě zaujala akorát otevírací “Battle for Light”, ...

  • Aaskereia – Dort, wo das alte Böse ruht

    14.6.2011

    H.

    Aaskereia - Dort, wo das alte Böse ruht

    Přestože se všeho německého, co jen trochu zavání jakoukoliv formou paganu, bojím jako čert kříže a vyhýbám se tomu obrovským obloukem, občas se přece jenom dá narazit i na něco kvalitního. Víte, jak to chodí… ať už člověk chce nebo nechce, výjimky se prostě vždycky najdou. A ano, právě recenzovaná Aaskereia je tou výjimkou. Nejedná se sice o moc známou záležitost, ale to vůbec nevadí, protože o co míň lidí tyto germánské vlky zná, o to víc je jejich hudba lepší. Stylově se jedná o pohansky laděný black metal, jenž je velice vkusně okořeněn akustickou kytarou. Ta však v případě Aaskereia nemá úlohu pouhého doplňku, ale plnohodnotného nástroje. Já osobně jsem s Aaskereiou přišel do styku – jak už to tak u podobně skvělých, ale málo známých projektů bývá – čirou ...

  • Shining – VII: Född förlorare

    13.6.2011

    Earthworm

    Shining - VII: Född förlorare

    Nedávno jsme ve škole probírali období dekadence a právě teď mi pojem “dekadentní” utkvěl v mysli. Řekl bych, že je to dokonalé přídavné jméno pro frontmana a hlavní mozek kapely Shining ze Švédska (neplést s norskými “blackjazzovými” Shining). Představitelé dekadence se projevovali pesimistickými a nihilistickými názory, narcismem, bohémským životem, nezávaznou sexualitou, pohrdáním společnosti. Niklas Kvarforth dle mého splňuje tyto požadavky na jedničku. Težko říct, zda jsou jeho homosexuální úlety, sebepoškozování nebo pohrdání absolutně čímkoliv jenom pózou pro fanoušky nebo je to opravdu takový magor, většina metalové komunity ale už ví jistě, že tento chlapík dělá kvalitní hudbu a mezi fandy žánru už si pomalu buduje kultovní status. Po několika šlamastikách s vydáním alba se k nám konečně dostala další část jeho životního díla s názvem “VII: Född förlorare” ...

  • Krallice – Diotima

    10.6.2011

    H.

    Krallice - Diotima

    Krallice je uskupení stále doposud skryté širší metalové veřejnosti, avšak zasvěcení jeho tvorbu vynášejí takřka do nebes jako něco neskutečně originálního, chytrého a netradičního, což je možná trochu až s podivem vzhledem k tomu, že Krallice pocházejí ze Spojených států amerických (konkrétně z New Yorku), kde je, ruku na srdce, většina metalových kapel spíše povrchních, než aby jejich hudba v sobě skrývala nějakou hlubší myšlenku či sdělení. Já osobně jsem tento skrytý avantgardně-black metalový skvost zámořské scény poprvé objevil a ochutnal s druhou deskou “Dimensional Bleedthrough” z roku 2009 a už tehdy mě to velice zaujalo. Ihned následovalo dosehnání starší tvorby (což nebylo zas tak těžké, neboť předtím vyšlo pouze album “Krallice” v roce 2008) a jeho podrobný náslech. Na novinku “Diotima”, třetí dlouhohrající nahrávku Krallice, jsem ...

  • Hell – Human Remains

    6.6.2011

    H.

    Hell - Human Remains

    Tak o téhle desce se toho před vydáním nakecalo opravdu hodně. Prý prachem zapadlá legenda NWOBHM, která po více jak 20 letech obživla, aby konečně nahrála svůj debut, jenž všem ukáže, jak se má hrát heavy metal. Už jenom tohle zní sakra podezřele. Teď si k tomu připočtěte, že je to vlastně “legenda”, o níž kromě absolutních zažranců do desítky roků starých, prašivých demáčů nikdo jaktěživ neslyšel, a jako třešničku na dortu dosaďte promo kecy o nejlepší heavy metalové nahrávce od dob “The Number of the Beast”. Uff, tohle snad ani nemůže dopadnout dobře… …jenže, věřte tomu nebo ne, zázraky se opravdu ještě pořád dějí. “Human Remains” je vážně tak skvělá nahrávka. Tentokrát se z dávno zapomenutých archívů podařilo vytáhnout opravdový klenot. Když “Human Remains” poslouchám, říkám si, že bych ...

  • Altar of Plagues – Mammal

    1.6.2011

    H.

    Altar of Plagues - Mammal

    Altar of Plagues je nepříliš známá irská skupina. Ale kdo říkal, že dobrá hudba musí být jenom od známých kapel? Jestli to někdo řekl, já to rozhodně nebyl, právě naopak, jsem toho názoru, že to opravdové, ničím neposkvrněné a čisté umění vzniká v hlubokém undergroundu… daleko od očí široké veřejnosti (i té metalové). A Altar of Plagues? Ano, ti jsou jasným důkazem mé teorie. Mne osobně Altar of Plagues dostali do kolen už svým debutem “White Tomb” z roku 2009, na němž nabídli neveselou hudební odyseu, s níž musel člověk strávit opravdu velké množství času, aby ji byl schopen docenit. Po spoustě pozorných poslechů novinky “Mammal” nemohu konstatovat nic jiného, než že druhá dlouhohrající deska je na tom obdobně. Skupina opět opakuje podobný recept, ale ...

  • Helheim – Heiðindómr ok mótgangr

    29.5.2011

    H.

    Helheim - Heiðindómr ok mótgangr

    Norové Helheim, kterým už pomalu začíná táhnout na dvacet aktivních let na scéně, jsou právem řazeni mezi průkopníky viking metalu a stále patří mezi čelní představitele jeho původní formy. Tím nemám na mysli nějakou hudební zastydlost – zvláště pak ne v případě Helheim, kteří vždy vynikali velkým smyslem pro pokrok v rámci svých kořenů – ale spíše fakt, že nemají nic společného se současnou trendovou podobou stylu (fackuje mě hanba, že vůbec dávám Helheim a ty hopsa-hejsa srandičky do souvislosti jako jeden styl), dávají spíše přednost mrazivé a drsné muzice. Je už mi to trapné to tu v recenzích tolikrát opakovat, naneštěstí je to však nutné, aby někdo nečekal nějaké směšné vychlastance s rohatou helmou. Pokud s Helheim doposud nemáte zkušeností, očekávejte syrovou hudbu, která rozhodně ...

  • Chrome Division – 3rd Round Knockout

    26.5.2011

    nK_!

    Chrome Division - 3rd Round Knockout

    Téměř all-stars projekt Chrome Division působí na hudební scéně pod křídly Nuclear Blast již téměř pět let a není tedy divu, že za těch několik globálně nevýznamných oběhů Zěmě kolem Slunce stihli vydat již tři řadová alba. O tom aktuálním si teď popovídáme trochu více. Proč “téměř” all-stars projekt? Inu, protože hlavním reklamním tahákem uskupení je jednoznačně kytarista Shagrath, kterýžto momentálně působí také ve veleznámých Dimmu Borgir. Nějakou chytrou hlavu asi trklo, že taková ikona, kterou momentálně Shagrath bezesporu je, má šanci ze svých fanoušků vytřískat ještě nějaký ten dolar navíc. Nebo několik milionů dolarů navíc. Ostatní členové bandu proti Shagrathovi pomalu nestojí ani za zmínku (ne že by oproti jeho partům hráli zcela bezvýznamně, ale jednoduše proto, že nejsou tak ...

  • Anaal Nathrakh – Passion

    23.5.2011

    Ježura

    Anaal Nathrakh - Passion

    Hned na začátek se musím přiznat, že jsem na “Passion” těšil víc než hodně a nějak jsem si nepřipouštěl možnost, že by mohli Anaal Nathrakh stvořit slabší desku. Nevím, nakolik je to realitou a nakolik oním očekáváním ničeho menšího než dalšího výborného díla, ale slova kritiky budu v tomto případě hledat jen obtížně. Na podobné bláboly ale asi nejste moc zvědaví, takže se bez otálení pokusím osvětlit temná zákoutí této novinky. Dámy a pánové, držte si klobouky. Okružní jízda peklem totiž právě začíná… Anaal Nathrakh jsou proslulí svou schopností převést obrazy totální zkázy do not s takovou finesou, že by to duševní zdraví některých slabších jedinců nemuselo vydržet bez nevratného poškození. Nejinak je tomu i v případě “Passion”, přesto však na novince shledávám více či méně patrné změny oproti ...

  • The Wolves of Avalon – Carrion Crows Over Camlan

    17.5.2011

    H.

    The Wolves of Avalon - Carrion Crows Over Camlan

    Náhoda tomu chtěla, že už třetí album v řadě, které recenzuji, spadá do šuplíku pagan metalu, ale zároveň se i tentokrát jedná o jeho diametrálně odlišné pojetí, byť stejně jako v případě Primordial zůstáváme na Britských ostrovech. Že vám jméno The Wolves of Avalon nic neříká? Není se za co stydět, kapela (nebo lépe řečeno projekt) vznikla teprve v letošním roce a “Carrion Crows Over Camlan” je vůbec první počin, který kdy z její dílny vzešel. Já sám jsem o existenci The Wolves of Avalon ještě před pár týdny neměl jakékoliv tušení. Což o to, různé projekty a nové kapely se rodí pomalu každým dnem, tak proč vlastně věnovat pozornost zrovna tomuhle? Já osobně jsem začal větřit v době, kdy jsem dostal echo na e-mail, kde jsem se mimo jiné dozvěděl, že v The ...

  • Primordial – Redemption at the Puritan’s Hand

    11.5.2011

    H.

    Primordial - Redemption at the Puritan's Hand

    Před pár dny jsem tu lamentoval na současnou pagan metalovou scénu u příležitosti recenze “Finis terræ” od Němců Kromlek, kteří si za svůj tuctový a nezáživný počin odnesli velice nelichotivou známku. Dnes se však podíváme na druhou stranu spektra. I přes onu obrovskou záplavu nanicovatých skupin, které scénu za posledních několik let zaplavily, stále existují opravdu kvalitní (v tomto případě) folk metalové kapely, jejichž hudba ční nad trapnými pokusy trendařů s rohatými helmami jako monument. Že to jsou povětšinou formace staršího data vzniku, to je prostě a jednoduše nepopiratelný fakt, avšak jak se říká – čest výjimkám. Mezi tyto skupiny patří naprosto bezesporu i Irové Primordial, kteří od roku 1987, kdy byl zaznamenán jejich vznik, urazili velice dlouhou a trnitou cestu. Ta cesta je však lemována dechberoucími hudebními ...

  • Sons of Seasons – Magnisphyricon

    11.5.2011

    Ježura

    Sons of Seasons - Magnisphyricon

    Poslední dobou začínám podléhat dojmu, že jsem v minulém životě provedl šéfredaktorovi něco moc ošklivého a on se mi teď všemožně mstí skrze recenze a “Magnisphyricon” není výjimka. Sotva jsem se dostal z období, kdy jsem nekriticky žral všechno, co power nebo symphonic metalem jen trochu zavánělo, a následně většinu těchto žánrů zavrhl, dostanu na recenzi kapelu, která kombinuje obé, navíc prý s progresivním nádechem. Bingo, z progresu poslouchám kapel méně než málo… Je tu však jedna věc, jež podnítila moji zvědavost a donutila mě se do novinky Sons of Seasons pustit. Ta “věc” se jmenuje Oliver Palotai a těm sečtělejším už možná svítá – krom toho, že randí s rusovlasou krasavicí Simone Simons (která na albu mimochodem hostuje, to jsou ale náhodičky…), jen tak bokem obsluhuje ...

  • Kromlek – Finis terræ

    8.5.2011

    H.

    Kromlek - Finis terræ

    Nevím jak vám, ale mně z hudebního spojení německý pagan metal přímo naskakují osypky. Nemám samozřejmě nic proti německému metalu obecně – kdyby ho nebylo, byla by scéna ochuzena o spoustu skvělé muziky – ale zrovna v pohanské odnoži tvoří Němci s prominutím sračky. Všechno souvisí se vším. Německo je největší trh, tudíž nejvíce masírovaný reklamou (kdo si myslí, že tohle se v “undergroundovém” metalu neděje, měl by si sundat klapky z očí), a když před několika lety praskl boom s jakoukoliv folk/pagan/viking hudbou, na níž Němci-jódlováci s chutí slyší a na níž s chutí sypou penízky ze šrajtoflí, není divu, že právě v Německu se objevilo tak obrovské množství skupin tohoto žánru. Jedna jako druhá, x-tá kopírka x-tého plagiátu; desítky, ne-li stovky kapel, mezi nimiž není rozdíl a které se nedají takřka ...

  • Dodsferd – Spitting with Hatred the Insignificance of Life

    7.5.2011

    H.

    Dodsferd - Spitting with Hatred the Insignificance of Life

    Dodsferd z Řecka jsou dozajista zajímavou kapelou. To, co předvedli na debutu “Desecrating the Spirit of Life”, byl sice absolutní kanál po zvukové i hudební stránce, ale s druhým počinem “Fucking Your Creation”, který je o rok mladší, se již začali profilovat do poslechu-hodné záležitosti. Garážový zvuk sice zůstal, avšak hlavní mozek Wrath znatelně zapracoval jednak na skladatelských nápadech, jednak na atmosféře. Výsledkem sice nebylo dílo, jež by se dalo nazvat jakkoliv originálním či progresivním, ale pro fanouška pravověrného černého kovu šlo jistě o velice slušný kousek. V nastolené cestě Dodsferd pokračovali i na dalších dvou nahrávkách “Cursing Your Will to Live” (opět 2007) a “Death Set the Beginning of My Journey” (2008), přičemž kvalita těchto alb měla hezky vzestupnou tendenci. Stále nic extrémně originálního, ale něco dobrého určitě. Zásadní obrat přišel ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy