Recenze

  • Neaera – Ours Is the Storm

    27.3.2013

    Stick

    Neaera - Ours Is the Storm

    Melodický death metal nikdy nepatřil k mým hlavnímu bodům zájmu. Faktem je, že mám slabost pro určité severské spolky (Dark Tranquillity, staré In Flames, Insomnium), ale i tam jsem časem přestal nacházet uspokojení. Po německých kapelách tohoto druhu jsem nikdy nesahal, tato země je co se týče většiny metalových žánrů lehce přefabrikovaná a na kvalitní kapelu připadají tři špatné. Když jsem se tedy pouštěl do rozboru nového alba německé kapely Neaera pojmenovaného “Ours Is the Storm”, byl jsem zvědavý, jestli mě vůbce nějaká bouře smete. Je to totiž jejich šestá deska v rozmezí osmi let. V začátcích měli docela slušnou kadenci co rok, to album. Někdy v době třetí desky došlo k žánrovému zlomu a od té doby jsou Neaera někde na hranici průměru a výborné kapely. Jak je ...

  • StrangeFeelings – One More Last Day

    25.3.2013

    H.

    StrangeFeelings - One More Last Day

    Historie české partičky StrangeFeelings sahá až někam do roku 2001, kdy se dalo dohromady pár nadšenců death metalu. Trvalo to sice trošku déle, než se posluchačstvo dočkalo nějaké oficiální nahrávky, protože až v roce 2005 se ke kapele připojil zpěvák Jakub Trnavský, a tak teprve v roce 2007 přišla na svět první řadová deska s titulem “Fractality”, která přinesla nepříliš originální, ale poctivou kombinaci technického death metalu a thrash metalové zběsilosti, což je spojení, které já osobně můžu, takže k novince jsem přistupoval příjemně naladěn. K mému překvapení však prodělala kapela mezi svým prvním a aktuálním albem “One More Last Day” menší stylový přerod, protože aktuální tvorba kapely má mnohem blíž k progresivnímu metalu s thrash/death metalovými stopovými prvky, což zní stále dobře na papíře, ale v reálu už to ...

  • Nick Cave & the Bad Seeds – Push the Sky Away

    24.3.2013

    H.

    Nick Cave & the Bad Seeds - Push the Sky Away

    Jaké skupiny a interprety člověk poslouchá, uznává, ba dokonce v některých případech i obdivuje, se jistě odvíjí dle osobního subjektivního vkusu, což je samozřejmě naprosto logické a zcela v pořádku. Přesto jsou zde hudebníci, kteří by jednoduše měli mít hluboký respekt všech bez ohledu na to, co bychom s malou mírou nadsázky mohli nazvat žánrovou příslušností. Za předpokladu, že tomu tak opravdu je, pak by dle mého skromného názoru jedním z těchto hudebníků byl jistě i australský gentleman Nick Cave, který již po více než 30 let předává světu svou nevšední hudbu (a vlastně nejen hudbu – přesně ve stylu renesančního člověka Cave také píše knihy nebo se podílí na filmech) s ojedinělou atmosférou, jakou umí vytvořit jedině on. Nemusíte jeho muziku vyloženě milovat a aktivně poslouchat, jednoduše ji však ...

  • Rotting Christ – Κατά τον δαίμονα εαυτού

    23.3.2013

    Ježura

    Rotting Christ - Kata ton daimona eaytoy

    Řekové Rotting Christ patří k těm evropským klasikům, kteří to táhnou už od osmdesátých let a za celou tu dobu si nejenže dovedli postavení u fanoušků i u kritiky vybudovat, ale především si jej dokázali udržet a jejich jméno ani zdaleka nežije jen z desek starších deseti let. Proto není divu, že když v roce 2013 přicházejí s novým řadovým albem, podstatná část metalové obce čeká velké věci. Novinka nese jméno “Kata Ton Daimona Eaytoy” a podle ústřední persony Rotting Christ, Sakise Tolise, je esencí všeho, čím Rotting Christ jsou. To jsou věru odvážná slova, takže se teď albu radši podíváme na zoubek. Co kdyby Sakis kecal… “Kata Ton Daimona Eaytoy” navazuje na dvojici alb “Theogonia” a “Aealo”, které i přes všechny vzájemné odlišnosti pojí dvě zásadní skutečnosti. ...

  • Wardruna – Runaljod – Yggdrasil

    22.3.2013

    Atreides

    Wardruna - Runaljod - Yggdrasil

    Je noc. Všudypřítomné ticho je rušeno jen vzdáleným krákáním havranů a lehkými kapkami deště, když tu je násilně proříznuto mohutným zadutím rohu, následované sborovým zpěvem, jež vítá zapalované ohně. Bubny šamanů, které udávají rytmus, náhle ztichnou, aby mohly být vyjmenovány runy futharku. Yggdrasil. Druhý rituál právě započal. Vykulené oči nevěřícného pohledu do nikam, zatímco uši byly zaplavovány přívalem čehosi mně do té doby neslýchaného a zároveň naprosto uchvacujícího. Zhruba tak by se dalo ve stručnosti popsat několik prvních setkání s hudbou Wardruny, když před čtyřmi lety spatřila světlo světa první ze tří částí “Runaljod”, “Gap Var Ginnunga”. Dalo by se bez nadsázky říci, že svou prvotinou tehdy způsobilo uskupení soustředěné kolem Einara “Kvitrafna” Selvika, jenž byl do té doby znám především díky bubnování v Gorgoroth a ...

  • Vekslan – EPMMXII

    21.3.2013

    H.

    Vekslan - EPMMXII

    Na první pohled to může vypadat, že Vekslan (někdy rovněž psáno jako Vek$laŋ, nicméně “normální” přepis se mně osobně zamlouvá více, tudíž s prominutím budu používat ten) je zcela nová akvizice na domácí scéně, což je technicky vzato pravda, avšak lidi z kapely za nováčky považovat nelze. Ve Vekslan se scházejí hudebníci, kteří působili, resp. působí v kapelách !úl.. a Mörkhimmel. Obzvláště s těmi druhými zmiňovanými, Mörkhimmel, toho mají Vekslan společného poměrně dost – kromě baskytaristy Andyho a zpěváka Slávka totiž navíc sdílejí i velmi podobný styl. Po tomto tvrzení budou jistě všichni, kteří měli tu čest s deskou “Zloskřivec”, s níž si Mörkhimmel v loňském roce vydobyli poměrně slušnou pozornost na domácí scéně alternativnějšího extrémního metalu, více či méně tušit, jakým směrem se bude ubírat tvorba Vekslan, prezentovaná na minialbu “EPMMXII”. Čtveřice ...

  • Caladan Brood – Echoes of Battle

    20.3.2013

    Ellrohir

    Caladan Brood - Echoes of Battle

    Po nedávné recenzi na italský projekt Emyn Muil je dnes v mém hledáčku další “kopie” velikánů epic black metalu Summoning. Tentokrát pochází z velmoci za velikou louží, konkrétně z vyprahlého Salt Lake City v Utahu. Samotného by mě zajímalo, zda je to náhoda, že se v krátkém období objevila nezávisle na sobě hned dvě alba vzdávající hold skvělé atmosférické hudbě, která vtahuje člověka do víru fantasy krajin a bitev, nebo jestli to snad nějakým způsobem odráží očekávaný “návrat krále” s albem “Old Mornings Dawn” ohlášený na květen. Fanoušci Summoning včetně mě nemohou dospat a datum vydání se zdá nekonečně daleko. Caladan Brood se svým debutem “Echoes of Battle” nám však mohou zpříjemnit čekání. Caladan Brood se svým vzorům Summoning v něčem výrazně podobají – také jsou na tvorbu dva, také mají na obalu ...

  • Riul Doamnei – A Christmas Carol

    20.3.2013

    Ježura

    Riul Doamnei - A Christmas Carol

    Italští Riul Doamnei mohu dát za příklad jedné z nejpočetnějších množin, co se jich jen mezi metalovými kapelami nachází. Hrají přes deset let, mají na kontě několik slušných nahrávek, ale nikdy to nedotáhli tak daleko, že by jejich jméno bylo povědomé alespoň průměrně širokému okruhu posluchačů. Co naplat, tak už to někdy chodí, ale už jen proto doufám, že tato recenze pomůže fanouškovskou základnu Riul Doamnei rozšit alespoň o pár jednotlivců. Aktuální EP “A Christmas Carol” k tomu totiž zavdává celkem racionální důvod. Nevěříte? Tak poslechněte. Anebo radši nejdříve čtěte dál… A začneme pěkně pomaličku, tedy lehkým nástinem výsledků snažení, které letos Riul Doamnei provozují už čtrnáctým rokem. Jejich hudba se celkem spolehlivě skryje pod širokou hlavičku black metalu s tím, že se jedná ...

  • Blutengel – Monument

    18.3.2013

    H.

    Blutengel - Monument

    Občas je to až s podivem, do jakých směrů se může ubírat hudební vkus jednoho konkrétního člověka. V 15, 16 letech jste ortodoxní, až to bolí, pentagramy nosíte pomalu i na trenýrkách, řetězy a hřeby jste ověšení jak vánoční stromeček a cokoliv, co je jen o trochu měkčí než Gorgoroth, považujete za komerční žumpu; uplyne pár let, trenky máte o číslo větší, ale už bez pentagramů a ještě navíc posloucháte věci, které by vám dříve nestály ani za odplivnutí… a aby toho nebylo málo, ještě s nimi budete prudit na metalovém webu, k němuž jste se v oněch 16 přidali s úmyslem šířit jméno Gorgoroth… Není tomu ještě tak dávno, kdy bych se asi zasmál, pokud by mi někdo řekl, že budu poslouchat muziku jako Blutengel, ale aniž bych přestal mít po hudební stránce ...

  • A Hero for the World – A Hero for the World

    17.3.2013

    Kaša

    A Hero for the World - A Hero for the World

    A Hero for the World jsou na scéně naprostá novinka. Zpěvák Jacob Kaasgaard a kytarista David Sivelind jsou sice původně Švédové, ale v současnosti přebývají na exotických Filipínách, kde se obklopili dalšími neznámými jmény a dohromady přichystali osmičku písní nesoucí všechny poznávací znamení jejich domoviny. Tento severský původ ústřední dvojice je totiž patrný z každého tónu jejich debutového alba, protože stylově deska hravě zapadne do škatulky melodického metalu, jenž má svou hlavní baštu právě v evropských končinách. “A Hero for the World” se snaží, seč mu síly stačí, a to je asi to nejsympatičtější zjištění v souvislosti s tímto albem. Ne, že by to byl úplný klystýr, při jehož poslechu bych trpěl jako zvíře chycené do pasti, ale deska je to tak průměrná a tuctová, až je ...

  • Darkthrone – The Underground Resistance

    16.3.2013

    Stick

    Darkthrone - The Underground Resistance

    Norští Darkthrone nejsou žádná ořezávátka. Přes 25 let existence na křížku a 16 studiových alb. K tomu taky nejedna nevídaná žánrová změna. Do hlav většiny posluchačů se zavrtali díky svým prvním deskám z devadesátých let, jakými jsou “A Blaze in the Northern Sky”, “Under a Funeral Moon” nebo “Transilvanian Hunger”. V té době patřili k zástupcům ryzího norského black metalu vedle Mayhem a dalších majestátních figur. Od té doby už ale nějaký ten pátek uběhl, Fenriz a Nocturno Culto považují black metal za mrtvý styl a nyní je naplňuje především revival kapel, na kterých sami vyrůstali. Řekl bych, že možná spousta lidí měla problém překousnout jasný špinavý heavy sound tři roky staré desky “Circle the Wagons”. Ti budou mít asi problém novinku “The Underground Resistance” ...

  • Emyn Muil – Túrin Turambar Dagnir Glaurunga

    14.3.2013

    Ellrohir

    Emyn Muil - Túrin Turambar Dagnir Glaurunga

    Odpusťte mi prosím tento rozmáchlý knižní úvod, ale nic menšího než vpravdě biblickou citaci si tato “nejdelší z beleriandských pověstí” nezaslouží. Neboť pro mě, a to mi praktikující věřící budou muset odpustit, je Tolkienův “Silmarillion” jakousi obdobou Písma svatého, byť ve smyšlené zemi. Konkrétně tento rozšířený úryvek tedy nepochází přímo z originálu “Silmarillion”, nýbrž z českého překladu knihy “Húrinovy děti” (2007, Argo). Tragickým a epicky rozmáchlým příběhem Túrina Turambara jsem však nebyl zdaleka pohlcen já, ale též italský hudebník Saverio Giove, který se jej jal rovnou zhudebnit. Zvolené jméno projektu Emyn Muil sice přímo s Túrinem nekoresponduje (jde o pohoří z “Pána prstenů”), zato však ihned evokuje nijak nezastíranou inspiraci Tolkienem. Žánrová škatulka epic black metal zase neomylně nazačuje, že jedním z muzikálních předobrazů jsou ...

  • Akustik Card – Zrozen k zániku

    13.3.2013

    Ježura

    Akustik Card - Zrozen k zániku

    Když jsem rozmýšlel, jak uvést tuto recenzi, došlo mi, že není vůbec snadné říct, co to vlastně Akustik Card je. Kapela rozhodně ne. Když ne kapela, tak tedy projekt? Možná, ale ani tento pojem se mi nechce používat, když sám autor svoji prvotinu, která pod hlavičkou Akustik Card vyšla, označuje za malou koláž vydanou z popudu přátel. Faktem ale zůstává, že za čtvrthodinkou muziky, která se na nosič pojmenovaný “Zrozen k zániku” vměstnala, je zodpovědný skladatel a kytarista Martin “Brďa” Kratina a na mě není ani tak určení, do jaké umělecké kategorie Martin, respektive Akustik Card spadá, ale spíše zhodnocení materiálu, kterým se prezentuje. Jak už napovídá jméno Akustik Card, jedná se muziku prakticky výhradně akustickou. Martinovým ústředním nástrojem je elektroakustická kytara a s tou si vystačil ...

  • Todtgelichter – Apnoe

    12.3.2013

    H.

    Todtgelichter - Apnoe

    Němci Todtgelichter patří přesně k tomu typu kapel, které jsou sice na první pohled možná malinko nenápadné a které ani zdaleka nepatří k těm, o jejichž existenci by byla spravena celá široká obec fanoušků metalu, přesto dokážou nabízet velice kvalitní, zajímavou a do jisté míry možná vlastně i originální hudbu, jež potěší všechny milovníky chytrých produkcí. Přestože Todtgelichter bývají označováni škatulkou avantgardního black metalu a obecně jsou stále řazeni mezi black metalové skupiny (já sám to tak automaticky také beru), je to poněkud diskutabilní, jestli stále ještě opravdu black metal, protože do jisté míry je tento žánr spíše záležitostí, již si Todtgelichter s sebou táhnou z dob své minulosti. Podobně jako na předchozím “Angst” z roku 2010, i na “Apnoe” se black metal nachází spíše v podobě stopového prvku, který ...

  • Suffocation – Pinnacle of Bedlam

    11.3.2013

    Stick

    Suffocation - Pinnacle of Bedlam

    Kapela, která měla nesporný vliv na většinu současných brutálně i technicky laděných death metalových spolků, přichází s novým albem, na něž se čekalo dlouhé čtyři roky. Řeč je o NY veteránech Suffocation, kteří s “Pinnacle of Bedlam” ukazují, jak by měl současný death metal vypadat. V první řadě už obal z dílny Raymond Swanlanda slibuje kvalitní jízdu. Když se Suffocation v roce 2004 přihlásili s albem “Souls to Deny”, což byla první dlouhohrající nahrávka po devítileté pauze od alba “Pierced from Within”, v řadách fanoušků zavládlo enormní nadšení, které ale posléze poněkud ochladlo s následujícími zářezy “Suffocation” a “Blood Oath”, jež přece jen tak úplně do všech uší nezapadly tak, jak by měly. Myslím, že s letošním počinem se netřeba bát. Kapelu velmi nakopl příchod (návrat?) tlučmistra Davea Culrosse, který s kapelou natloukl patnáct let ...

  • Stratovarius – Nemesis

    10.3.2013

    Kaša

    Stratovarius - Nemesis

    Třetí album finských Stratovarius po odchodu dlouholetého lídra Tima Tolkkiho se sice stále nese ve znamení power/speed metalu, jako tomu bylo daleko před odchodem zmíněného kytaristy, ale jako důkaz vývoje kapela do své tvorby zahrnuje prvky nové. Kytary jsou tvrdší a přibylo progresivních momentů při nutném zachování veškerých poznávacích znamení. Zatímco Tolkki se po svém odchodu snaží již po několikáté vzkřísit svou kariéru a vydělat nějaké ty chechtáky (aktuálně v připravované metalové opeře Avalon), čímž se začíná měnit v karikaturu sebe sama, tak jeho bývalí kumpáni nelení a pravidelně sázejí solidní desky, které se klasickým žánrovým albům stěží vyrovnají, ale pořád je to poslouchatelné cvičení na téma severské melodiky, jež má své stálé fanoušky. Asi největším problém současné tvorby Stratovarius je pro mě až přílišná podobnost posledních tří alb. Je ...

  • Vreid – Welcome Farewell

    9.3.2013

    Ježura

    Vreid - Welcome Farewell

    Norští Vreid vždycky patřili k tomu druhu kapel, jejichž hudba okolo mě kroužila, ale nikdy se nepřiblížila natolik, abych se na ni mohl podívat zblízka a důkladně. Když tedy nepočítám jedno živé dostaveníčko, aktuální novinka “Welcome Farewell” se dá považovat za první vzájemné zkřížení mečů a její recenze pak příležitost, jak porovnat názor prakticky úplného nováčka s pohledem redaktorů s hudbou Vreid mnohem obeznámenějších. Tak tedy do toho, duel začíná. Když jsem poprvé kliknul na tlačítko PLAY, čekal jsem necelou tři čtvrtě hodinu ponuré black’n’rollové jízdy, na které si Vreid v uplynulých letech udělali jméno a v jehož duchu se nesla i s předstihem uvolněná klipovka “The Reap”. Stavět na těchto dojmech očekávání byl však asi nejzásadnější omyl, kterého jsem se v případě “Welcome Farewell” dopustil, protože jak se velmi záhy ukázalo, ve skutečnosti si Vreid ...

  • Wednesday 13 – The Dixie Dead

    8.3.2013

    nK_!

    Wednesday 13 - The Dixie Dead

    Pana Wednesdaye třináctku znám hlavně coby frontmana horror punkové superformace Muderdolls a zatím jsem se s jeho sólovou dráhou do křížku nedostal. Očekával jsem něco podobného stylu zmíněných Murderdolls a nemýlil jsem se. Dopředu tedy říkám, že mi “The Dixie Dead” zní téměř jako další řadovka panenek, jenom možná o něco málo temnější a složitější k uchopení a poslechu. Wednesday 13 (krásný pseudonym, který mimochodem pochází ze slavného filmu “Addamsova rodina”) se nezapře, a tak máme opět co do činění s pěknou porcí horror punkové nálože. Celé “The Dixie Dead” mi připomíná soundtrack k nějakému béčkovému hororovému filmu a mám pocit, že přesně o to se kapela snažila. Wednesdayův hlasový projev je do puntíku totožný s tím, na co jsou jeho fanoušci zvyklí, takže nechybí drsňácký chraplák stejně jako vysoké ...

  • Alaverdi – Egle

    7.3.2013

    Kaša

    Alaverdi - Egle

    Alaverdi jsou ve všech směrech poměrně pozoruhodná a zajímavá kapela. Ať už ve smyslu hudebním, či v oblasti grafické a fyzické podoby svých nosičů nejsou v žádném případě tuctoví. Minimálně v posledním ohledu bych se nebál tuto trojici označit na české scéně za průkopnickou. Důvod? Dosavadní alba tak trochu boří zajeté standardy ohledně formátu desky a vyšla například s obalem z recyklovaného papíru, či s názvem raženým do dřevěných loubků. Opravdu zajímavý způsob, jak podat svým příznivcům výslednou podobu alba. Pozadu nezůstávají ani v souvislosti s novinkou, která vyšla na USB nosiči zabudovaném do běleného dřeva. Pokud tohle není krok, který přiměje nejednoho posluchače ke koupi originálu, tak už nevím. Ale hlavní je samozřejmě hudba, která už možná není natolik originální a pozornost přitahující, ale pořád představuje nadstandard ve větvi chytrého metalu. Přestože Alaverdi geograficky ...

  • Saxon – Sacrifice

    6.3.2013

    Ježura

    Saxon - Sacrifice

    Víte, hodnotit desky jako “Sacrifice” je docela svérázná záležitost. Recenzent dopředu ví, jak to asi bude znít, a vědí to i posluchači, na které nahrávka míří. A ví to vlastně celý metalový svět, protože hudba, jakou produkují Saxon a další jim podobní, je zde déle než třicet let a po celou tu dobu si udržela v zasadě neměnný charakter. Právě proto je to ale vždycky tak trochu loterie, protože si člověk nikdy nemůže být jistý, jestli se zrovna tentokrát podařilo nahrát NWOBHM desku, která má i v 21. století co říct. V případě Saxon je to maličko jinačí. I když bych s odstupem roka a půl jejich předchozí desce “Call to Arms” určitě nedal 9/10, jak jsem učinil v tehdejším vydání Na co se nedostalo, pořád platí, že mě ...


Hradby Samoty VII.

Od hudebních fandů pro hudební fandy