Progenie terrestre pura – U.M.A. 22.5.2013 H.  Skupina s poněkud podivným názvem Progenie Terrestre Pura, známá též pod zkratkou q. Co se oné mladosti kapely týče, v překladu to znamená to, že Progenie Terrestre Pura fungují od roku 2009 a za svou dosavadní cestu po hudebním kolbišti vydali pouze jeden demosnímek před dvěma lety. Jak ale vidno, demo padlo na poměrně úrodnou půdu, protože aktuální debutová dlouhohrající deska “U.M.A.” (alias “Uomini, Macchine, Anime”, neboli “Lidé, stroje, duše”) již vychází pod respektovaným labelem Avantgarde Music. Pojďme se na ni nyní podívat… Avantgarde Music jsou poměrně známí tím, že s oblibou loví poměrně netradiční kapely, které do svých žánrů přinášejí (nebo se o to přinejmenším snaží) cosi nového a které jsou v jistém slova ... Imperium Dekadenz – Meadows of Nostalgia 21.5.2013 Stick  Německá dvojice Imperium Dekadenz je zárukou kvalitní black metalové muziky již od svého debutu “…und die Welt ward kalt und leer”. Svou vysokou laťku si drží po celou dobu své existence a rozhodně své věrné nezklamou ani na novém “Meadows of Nostalgia”. Od minulého alba “Procella Vadens”, které bylo prvním počinem vydaným pod labelem Season of Mist, uběhly tři roky a k žádnému výraznému stylovému přerodu nedošlo. Black metalové kořeny jsou zde zarostlé velmi silně a album je opět silně prodchnuto mlhou melancholie, která byla obecně výrazným aspektem muziky Imperium Dekadenz vždy. Jen ji do své tvorby vtahují víc a víc a také s ní dokáží čím dál lépe pracovat. Na výbornou Imperium Dekadenz zvládli zvuk, který je masivní a epický. Album vtáhne ... Stone Sour – House of Gold & Bones – Part 2 20.5.2013 nK_!  Stone Sour je v poslední době jedna z mých nejoblíbenějších a nejposlouchanějších kapel, a tak jsem se na novou fošnu přirozeně těšil jako moucha na chutný koláčový drobek. Klasické žvásty o přelomovém dílu a nejzásadnějším opusu kariéry přecházím už obvykle bez zájmu, ale očekával jsem podobnou nálož solidních pecek jako na předchozí části “House of Gold & Bones”, leč po několika prvních posleších jsem byl drobátko vyveden z rovnováhy a začal si říkat, co to krucinál Corey a jeho parta vypustili do světa za podivnost? Více dále… Dychtivější z vás si už dole všimli konečného hodnocení a někteří z těch nejdychtivějších už jistě mě a můj vkus stačili pěkně pohanit a proklít až do šestého kolena. Takovým nechme flamovací fóra, já se pokusím svůj verdikt opodstatnit. Nejjednodušší vysvětlení je na snadě: “House ... Lycanthia – Oligarchy 19.5.2013 H.  Jak už tak tomu u recenzí na nepříliš známé kapely bývá, asi by se slušelo začít s tím, co se tu vlastně bude hrát za styl a nějakou tu omáčku ohledně historie uskupení. Nenechte se ovšem zmýlit, ačkoliv jsem řekl, že Lycanthia není nějak slavná skupina, rozhodně se nejedná o nějaké cucáky, protože tito Australané tu svou káru táhnou již od roku 1996, i když aktuální “Oligarchy” je teprve jejich druhým dlouhohrajícím počinem. Co se stylového zařazení týká, v tomto případě to budeme poměrně jednoduché, jelikož hned v prvních minutách prvního poslechu posluchači rychle dojde, na jakou strunu že to Lycanthia hrají… Triviálně řečeno, Lycanthia jsou prostě doom/death metal devadesátkového střihu v naprosto ryzím provedení, jako by snad kapela zůstala od dob svého vzniku zakonzervována v čase a odmítala se kamkoliv pohnout. Na jednu stranu ... Shining – One One One 18.5.2013 Zajus  Norští Shining prošli během pouhých čtrnácti let existence vývojem jako málokterá kapela. Zpočátku jazzové seskupení hudebníků okolo ústředního myslitele Jørgena Munkebyho vešlo do širšího povědomí nejprve svým čtvrtým řadovým albem “Grindstone”, jehož úspěch však následně zastínila dva roky stará deska “Blackjazz”. Shining si vždy libovali v nekonformnosti a odvážných nápadech, což je na albu “Blackjazz” dovedlo až k neuchopitelnému metalovému běsnění, které si však zachovávalo některé tradiční jazzové principy a alespoň střídmý příděl saxofonu. Shining tak zažili největší úspěch s posluchačsky nejnáročnějším albem své dosavadní diskografie a otázka, jakým způsobem budou pokračovat na další desce, se nabízela zcela automaticky. Pro vysvětlení, jak “One One One” zní, se ještě jednou krátce vrátím k albu “Blackjazz”, čímž se jeho znalcům omlouvám. “Blackjazz” byla nahrávka plná zmatku, skladatelské geniality ... PTSD – A Sense of Decay 17.5.2013 Kaša  Italové PTSD sice datují svůj vznik k roku 2005, ovšem jejich albový příděl není doposud nikterak bohatý, takže po debutu “Burepolom” z roku 2008 se nyní rozhodli rozrazit dveře metalové společnosti albem “A Sense of Decay”. Na první pohled nenápadná formace se pro potřeby vzniku novinky obklopila celkem zajímavými jmény, o nichž ještě bude řeč, takže takové to úvodní nezbytné tlachání, kterým jsme si měli jen tak zběžně tuhle partu představit, zakončím objasněním významu názvu PTSD, což je zkratka pro anglický výraz posttraumatické stresové poruchy. Stejně jako podivný název, s jehož rozluštěním bych bez nápovědy oficiálních materiálů vydavatelství měl problémy, je celkem obtížné zařadit a uchopit PTSD po hudební stránce. Ne snad, že by se jednalo o natolik svéhlavý a originální mix různých stylů a struktur, ale střídání kytarových ... Bloodline – Scars of the Past 16.5.2013 nK_!  Bloodline je mladá crossoverová sebranka z Dobříše, brázdící českou scénu již (pokud jsem z Bandzone.cz profilu kapely pochopil správně) pátým rokem a právě oslavuje první velkou událost své existence, kterou bezesporu vydání debutového alba je. Kapela složená ze samého mladého proutí se nebála poslat nám své ještě čerstvé cédéčko k orecenzování, takže se na něj podívejme! V první řadě se sluší říci, že Bloodline sami sebe prezentují coby nu-metal/crossoverovou formaci. Osobně bych se přiklonil spíše k druhé škatulce, poněvadž je tato mnohem výstižnější – na “Scars of the Past” je možné v určitých momentech zaslechnout svižné, ba přímo thrashové pasáže nebo hard rockové vychytávky. Stejně tak místy narazíme i na – nebojím se použít toho označení – výrazně progresivní momenty. To ostatně velmi oceňuji – deska je tak mnohem variabilnější, méně ... Unborn – Awaken to Reality 15.5.2013 Stick  Byť jsem s pražskými Unborn začal držet krok až někdy v loňském roce, kdy předvedli v Brně solidní výkon na Dark Valentine Party a měli venku album “Six Ways of Suffering”, jejich historie sahá do druhé poloviny 90. let. Do dob, které někomu můžou připadat více než vzdálené. Přestože už mají na kontě kromě zmiňované ještě jednu dlouhohrající desku “Voice of Death” z roku 2007, přichází teď (pro mě) s o dost plnokrevnější nahrávkou s názvem “Awaken to Reality”. A že je to sakra probuzení již od první minuty. Kapelou po celou dobu existence zmítaly personální změny, ale vždy z toho dokázala nějak vybruslit. Nutno podotknout, že jediným členem původní sestavy, který se účastnil nahrávání desky, byl kytarista Radek Dvořák. Ten ale pak také ukončil své působení společně s bubeníkem Radkem Laňkou. Na albu ... Drowning Pool – Resilience 14.5.2013 nK_!  Čas vážně šíleně letí. Loni v létě tomu bylo již deset let, co Dave Williams, úplně první z plejády vokalistů v řadách Drowning Pool, opustil tento svět. Bylo mu tenkrát akorát 30 a zemřel kvůli srdečnímu onemocnění. Hodně velká škoda a tenkrát obrovská tragédie. Bohužel je ale údělem nadaných lidí (mezi které Dave bezesporu patřil) umírat často brzy a zbytečně. Vždycky mě zajímalo, jakým směrem by se hudba této smolné formace ubírala, kdyby byl Dave pořád živ. Hnedka první album, “Sinner”, zajistilo kapele nehynoucí slávu a podle některých škarohlídů byla laťka již od začátku posazena tak vysoko, že jednoduše předběhla svou dobu a Drowning Pool bez původního zpěváka nemají absolutně žádnou šanci ji někdy překonat. Osobně k podobným rýpalům patřím také a ... Rob Zombie – Venomous Rat Regeneration Vendor 13.5.2013 H.  Přestože se to někomu, kdo ví, jaký mám vkus a jakou hudbu většinou poslouchám, může zdát dost divné, muziku Roba Zombieho jsem měl vždycky rád. Nějaký konkrétní hluboký důvod v tom není, jednoduše mě ta jeho jetá prezentace, kulervoucí hitovky a poněkud groteskní atmosféra na pomezí hororu a pokleslé zábavy pro úchyláky vždycky bavily. Ve zkratce řečeno, ten chlápek má prostě styl, muziku dělat umí a dohromady je z toho po čertech zábavná záležitost. To je sice celé, nicméně je toho dostatek na to, aby se Zombie probojoval mezi mé oblíbené hudebníky, na jejichž nové desky se dost těším a s obrovskou chutí si je poslechnu. Možná je jen škoda, že si s nimi pokaždé dává tak na čas (i když tři roky, které uběhly od předchozího počinu, nejsou zas až ... Mortal Form – The Reckoning 12.5.2013 Kaša  Začněme zeširoka pohledem do historie holandské úderky Mortal Form, protože se nejedná o nějak známé jméno na metalové scéně, které každý zná jako své boty. Tato pětice vznikla v roce 1999 a po dvojici obligátních demosnímků přišli v roce 2002 na trh s debutovým albem “Evil Reborn”, po němž následovala kopa živých vystoupení a bohužel taky nějaké ty personální problémy, které zbrzdily vývoj kapely až do roku 2009, kdy se objevilo druhé album “Taste the Blood”. Přestože jsem z nich slyšel pouze útržky, tak můžu říct, že se stylově nijak neliší od čerstvé novinky “The Reckoning” a kapela tak po dlouhé roky brousí energickou kombinaci death a thrash metalu, což je sám o sobě dost slibný začátek. Když se v jedné větě objeví výrazy death/thrash a Nizozemsko, tak bych se divil, kdyby si mnozí z vás ... Asofy – Percezione 11.5.2013 Atreides  Ač se dá působení italského projektu Asofy na metalové scéně počítat na skoro dekádu a půl, předpokládám, že o něm zatím slyšel jen málokdo. Ono se ani není moc čemu divit, Tryfar, jenž za projektem stojí a vcelku logicky obstarává veškeré nástroje (jen zpěvy má na starosti kolega Empio), má na kontě jeden starší dlouhohrající počin, jedno EP, jedno splitko a právě recenzované “Percezione”, jež je druhým plnohodnotným albem do jeho sbírky. Hudebně se pak, alespoň na aktuální nahrávce, naši Italové pohybují kdesi mezi black metalem, doomem, shoegaze a ambientem. Výsledný mix však není tak konzistentní, jak by někteří mohli předpokládat, “Percezione” mění nálady a polohy v každé skladbě zhruba dvakrát a jen málokdy je kombinuje mezi sebou, což občas může působit křečovitě, nepřirozeně, jako když pejsek ... Serenity – War of Ages 10.5.2013 Ježura  Je sice pravda, že power metalový žánr již delší dobu nesleduji natolik, abych mohl odpovědně tvrdit, která kapela z toho ohromného množství takových, co se dlouhodobě nevyhřívají na vrcholu zájmu veřejnosti, je menší nebo větší, ale i tak se snad nepletu, když prohlásím, že rakouští Serenity rozhodně alespoň stran popularity přinejlepším tak do třetí ligy. Nicméně byli to právě oni, co mě nějaký ten roček nazpět velmi příjemně překvapili svým perfektním koncertem, takže jsem se výjimečně ani trochu nekroutil, když mi do klína spadla recenze na jejich novinku “War of Ages”, se kterou Serenity vyrukovali ke konci března. Nechci si tu teď hrát na erudovaného znalce všeho, co se kdy okolo Serenity ochomýtlo, protože to ani zdaleka není pravda, ale pár změn, které se od posledně v souvislosti s kapelou udály, by ... Essence – Last Night of Solace 9.5.2013 Zajus  Thrash metalová scéna zažila v posledních letech novou vlnu zájmu. Jako blesk z čistého nebe vznikly stovky kapel hrající thrash podle klasických ingrediencí, s velkým nasazením a často také bohužel s minimem vlastních nápadů. Nebudu před vámi tajit, že tento trend šel úplně mimo mě. Na druhou stranu však vzniklo několik kapel, které se do lety prověřeného žánru snažily vložit množství svých nápadů, případně hledali inspiraci i mimo thrash metal. Do této škatulky patří jistě i Essence, jejichž debut “Lost in Violence” z roku 2011 mi v hlavě uvízl hned z několika důvodů. Prvotně proto, že šlo o album, které vůbec neznělo, jako by ho nahrála kapela složená z dvacetiletých mladíků. Vyzrálost z něj naopak čišela, stejně jako výborná znalost evropské školy thrash metalu. Nebudu o něm však prozrazovat víc, protože bych si ... Hypocrisy – End of Disclosure 8.5.2013 Kaša  Pro Petera Tägtgrena mám slabost hned z několika důvodů. Tím hlavním je, že napříč celou svou kariérou si celkem s přehledem udržuje vysoký standard desek, pod nimiž je podepsán, a přestože (nebo snad právě protože?) stále hraje ten svůj hymnický death, neplatí na něj univerzální formulka, která tvrdí, že všeho se člověk časem přejí a alespoň pro mě jsou jeho studiové desky napjatě očekávány. Řada alb jeho domovské kapely jsou stavebními kameny severského melodického death metalu a dodnes z nich citují zástupy následovatelů, takže mu člověk odpustí i to, že čas od času některými postupy vykrádá sám sebe. Takhle by se totiž dalo nahlížet na kterékoli z alb Hypocrisy, která chronologicky spadají za eponymní opus z roku 1999, včetně aktuálního “End of Disclosure”, na které jsme si opět museli ... Sevendust – Black Out the Sun 7.5.2013 nK_!  Atlantská partička Sevendust se na vlně moderně-alternativního metalu pohybuje už úctyhodných devatenáct let a letos si na své konto připsala již deváté řadové album v podobě novinky “Black Out the Sun”, které slibovalo návrat k původním kořenům kapely a o něco tvrdší a temnější sound. Osobně nejsem (zatím) žádným velkým či přehnaným fanouškem ani svérázným znalcem poměrů uskupení, ale podle toho, co jsem zatím slyšel, se “Black Out the Sun” může řadit k tomu lepšímu, co Sevendust za dobu své existence vydali. Album momentálně považuji za takovou příjemnou jednohubku k večernímu relaxu, přičemž musím ale zdůraznit, že se jedná o jednu z těch velice chutných a ne úplně pitomých. Proč, co a jak se hned dozvíte o pár desítek nebo stovek slabik níže. “Black Out the Sun”, které si členové Sevendust produkovali ... Cathedral – The Last Spire 6.5.2013 Stick  Cathedral, jedna ze zásadních britských doom metalových kapel, to zabalili. Na rozloučenou sobě i fanouškům nadělili poslední album, jež nese název “The Last Spire”. Na tomto albu se na baskytaru podílel mimo jiné Scott Carlson z Repulsion, který se už kapelou kdysi mihl. Rovnou na úvod se sluší říct, že lepší zakončení kariéry snad ani nemohlo přijít. Symbolické desáté album shrnuje celou déle než dvacet let trvající kariéru kapely do kamenného náhrobku, lesknoucího se i za ponurého deště. Obal je povedený, ale na Cathedral dosti netradiční ve srovnání se staršími nahrávkami. Přesto ale s obsahem plně koresponduje. Je opravdu skvělé, že můžu říct, že to Cathedral zabalili s velkou parádou a na svůj epitaf můžou být skutečně hrdí. Cathedral vždy vyznávali doom, jehož základy pokládali Black Sabbath, následováni Candlemass, Pentagram či Trouble. Na “The Last Spire” rozhodně ... Bring Me the Horizon – Sempiternal 5.5.2013 Kaša  Britští mladící Bring Me the Horizon, kteří si celkem rychle dokázali vytvořit početnou skupinu svých příznivců, mě na svých dosavadních třech studiových albech nepřesvědčili o svých kvalitách, protože upřímně řečeno, nestály za nic. Průměrný deathcore se screamovým vokálem není nic, po čem bych ve svých myšlenkách tajně toužil. Ať se na tuhle kapelu budu dívat z jakéhokoli úhlu pohledu, nikdy se nezbavím dojmu, že se vynořili ve správnou chvíli a prostě se svezli na módní vlně s těmi vlivnějšími a lepšími, což ostatně platí pro zástupy dalších, takže v tomto ohledu nejsou ničím výjimečným. Nicméně, pětice ze Sheffieldu si pro mě nachystala celkem milé překvapení, protože “Sempiternal” se nejenom tváří jako nejvyzrálejší počin kapely, ale především jím opravdu je. Pro mne vůbec první a bez jakýchkoli utrpení poslouchatelné album kapely se od svých předchůdců liší. Skladatelské postupy se možná zas ... Depicting Abysm / Windbruch / Gmork – Silentium! 4.5.2013 H.  Z jakých důvodů vlastně vznikají tzv. split alba neboli nosiče, na nichž se objeví skladby více kapel? Nezřídka to bývá kvůli upevnění přátelství mezi danými skupinami, jindy dokonce proto, aby známější kolegové trochu zviditelnili své třeba ne tak proslulé parťáky, někdy může jít čistě jen o vzájemnou propagaci, někdy zase o libovolné kombinace výše zmíněných možností. Co vedlo trojici ruských black metalových kapel Depicting Abysm, Gmork a Windbruch, aby vzájemnými silami daly dohromady společný počin “Silentium!”, vycházející čistě jen v elektronické podobě, nemám tušení, ale pokud bych musel, asi bych si tipnul třetí možnost vzhledem k tomu, že hned dvě ze zmiňovaných formací se aktuálně shánějí po labelu, který by jim vydal nové desky. Avšak i kdyby, nic to nemění na faktu, že se Rusové evidentně snažili neudělat ... Avantasia – The Mystery of Time 3.5.2013 nK_!  Tak nám vyšla nová Avantasia. Projekt, který měl pravděpodobně skončit už někdy před deseti lety (dobře, před pěti), vedený veleznámým Tobiasem Sammetem (Edguy). První dvě alba, která jsou stará právě něco málo přes jednu dekádu, vzbudila tenkrát v mořích power metalových fanoušků tak trochu pozdvižení, když dodala svěží vítr do plachet jejich tehdy drobet vyčpělému stylu. Spousta zajímavých tváří na pozicích zpívajících hostů, výborné kompozice a zajímavé texty skupinu rychle zviditelnily v očích posluchačů i kritiky. Poté se Avantasia na několik let zcela odmlčela a v roce 2008 přišla s velkou slávou se třetím albem “The Scarecrow”, kterému se dostalo veskrze pozitivního přijetí, ale už tehdy někteří zlí jazykové tvrdili, že k žádnému comebacku vůbec nemělo docházet. Potud zatím téměř vše v naprostém pořádku. Samotný “Strašák” nebyl podle mého názoru ...
|
