Recenze

  • Ambient Death – Dismembering the Image of God

    23.7.2014

    Zajus

    Ambient Death - Dismembering the Image of God

    Internet ohromným způsobem rozšířil možnosti hudebních fanoušků v hledání nové muziky. Není to nic šokujícího, ale stojí rozhodně za připomenutí, že tomu není tak dlouho, kdy měl posluchač jen málo možností, jak nalézt novou a zajímavou hudbu. V době předinternetové v zásadě existovaly tři možnosti, jak poznávat nové kapely: z televize či rádia, formou doporučení od přátel a náhodným nákupem. V prvním případě jste dostávali značně předžvýkaný výběr, a spokojený tak byl jen ten, kdo měl štěstí a našel zdroj, který jeho vkusu vyhovoval, nebo ten, kdo žádný vkus neměl. I doporučení od přátel mělo své limity dané společenským prostředím, přátele si ostatně tvoříme na základě podobností a dva lidé se stejným vkusem se navzájem posunou jen málo. Proto zbývá třetí příležitost, náhodné nákupy, jenže ve chvíli, kdy za album ...

  • Linkin Park – The Hunting Party

    22.7.2014

    Atreides

    Linkin Park - The Hunting Party

    Linkin Park snad netřeba široce představovat. Tahle americká smečka si své jméno vydobyla už drahně let zpátky s prvními dvěma, dnes již notoricky známými alby “Hybrid Theory” a “Meteora”, na nichž představila chytlavý nu-metal. Od desky “Minutes to Midnight” si však se svým výrazivem jen hraje a zejména po čtvrtém albu “A Thousand Suns”, které osobně považuji za vrchol jejich tvorby vůbec, nad nimi spousta fanoušků suverénně zlomila hůl – a naopak získala zástup nových. Elektronika a experimentální (minimálně na poměry kapely a podobně velkých jmen) přístup ke stavbě alba nezavoněl zdaleka všem, vnímám jej ale jako sebejistý a osobitý kus muziky, která jen tak nezreziví. Z minulého alba “Living Things” mám ale dodnes rozpačitý pocit – nemůžu se zbavit dojmu, že se Linkin Park rozkročili ...

  • Desecration – Cemetery Sickness

    22.7.2014

    Ježura

    Desecration - Cemetery Sickness

    Ne, že by z toho pravidla neexistovaly výjimky, ale dalo by se říct, že to v redakci máme zejména s kolegou MF pěkně rozdělené – on bere většinu generického black metalu a já zase většinu generického death metalu. Psát recenze na takové desky se může zdát jednoduché, ale stačí, aby jich měl člověk pár za sebou a najednou vyvstává problém v tom, jak psát další jinak než metodou Ctrl+C, Ctrl+V a úpravou několika nezbytností. Odpověď zní: blbě, a nebohému recenzentovi tak většinou nezbývá, než se uchýlit k neobratnému natahování textu nejrůznějšími bláboly, jako je třeba tenhle odst… sakra, to jsem asi neměl říkat, co? Dobře, prázdného tlachání bylo protentokrát dost, pojďme se konečně bavit o muzice. Těm bystřejším z vás už asi došlo, že tentokrát budeme mít co ...

  • Xandria – Sacrificium

    21.7.2014

    H.

    Xandria - Sacrificium

    Xandria je kapela, která… no, nalijme si čistého vína, vždycky zněla tak trochu jako Nightwish. Sice ve své sestavě postrádají baskytaristu s geniálním (ale pohříchu málo využívaným) vokálem a egomaniaka za klávesami, který se sice dávno utápí v kýči a cukrkandlových pohádkách, ale pořád umí napsat parádní melodii, nicméně i tak bylo vždycky vcelku zřejmé, odkud Xandria svou inspiraci čerpá nejvíc. V mezičase od předcházejícího alba “Neverworld’s End” v Xandrii opět proběhla změna na tom možná nejdůležitějším postu zpěvačky. Nejdůležitější jednak proto, že zpěvák je vždycky tak nějak vepředu a právě hlas většinou upoutává jako první, jednak proto, že v symphonic metalu stejně všechny zajímá jen ta holka a ti zbylí párci tam s nadsázkou řečeno jenom dělají křoví. Po Manuele Kraller, jež se v sestavě ohřála jen po období jedné desky, ...

  • Odraza – Esperalem tkane

    20.7.2014

    H.

    Odraza - Esperalem tkane

    V polském metalovém undergroundu operuje jedno takové hudební uskupení, které sice žádný oficiální název nemá, nicméně podle jeho oficiálních stránek bychom jej bez jakékoliv újmy na faktické přesnosti klidně mohli pojmenovat jako Let the World Burn. Dvěma hlavními kapelami, v nichž tato skupina lidí působí, jsou Massemord a Furia. Zatímco první jmenovaná formace vždy byla synonymem pro pravověrný black metal, v rámci Furia muzikanti ukájeli své choutky po progresivnějším black metalu… ačkoliv dogmatické rozdělení to samozřejmě není, protože i v rámci Massemord vyšla experimentální (a dle mého skromného názoru zcela geniální) nahrávka “The Madness Tongue Devouring Juices of Livid Hope” a Furia zas do sebe především na neřadových nahrávkách absorbovala i vlivy post-metalu a post-rocku (a třeba poslední EP “W melancholii” již s black metalem nemělo společného ...

  • Equilibrium – Erdentempel

    19.7.2014

    Atreides

    Equilibrium - Erdentempel

    Dnes recenzovanou kapelu snad ani není třeba nijak zvlášť představovat. Equilibrium je po více než deseti letech fungování značka tak provařená, že profláklejší je snad už jen Sabaton a spol., takže bych se notně divil, kdyby o téhle pětihlavé smečce z bavorského Starnbergu někdo neslyšel. Jen pro úplnost tedy zmíním, že Equilibrium existují někdy od roku 2001, kdy naskočili na začínající “novou vlnu” folk metalu, kterou ve velkém odstartovali notoricky známí Finntroll a se záplavou dalších (většinou ne příliš originálních) celků se jali se svojí klávesovou vichřicí dobývat Evropu. Sluší se i zmínit, že před nedávnem kapelou otřásla další velká personální změna, během které odešli sourozenci Andreas a Sandra, dva ze tří zbývajících zakládajících členů. Z původní kapely tak zbývá již jen kytarista a klávesák René Berthiaume, to je však v rámci ...

  • Vile Regression – Empires

    19.7.2014

    Zajus

    Vile Regression - Empires

    Technický death metal rozhodně není pro každého. Můžete si myslet, že snesete ledacos tak jako já, ale když dojde na lámání chleba, snést hodinu ustavičného běsnění není jen tak. Navíc není běsnění jako běsnění a právě technický metal dokáže běsnit tak, že z toho nepřipraveného posluchače začne bolet hlava už po půl hodině. I proto jsem rád, že debut irských Vile Regression trvá pouhých 23 minut. Poslouchat “Empires” je namáhavá záležitost. A to vážně. Málokteré album v poslední době mi dalo tak zabrat. Při prvním kontaktu budete mít dojem, že Vile Regression zcela úmyslně rezignovali na veškerý cit pro melodii a snahu dát posluchači alespoň malé vlákénko, za které by se mohl zachytit. Možná si teď klepete na čelo – technický death metal a melodie, kdo to ...

  • Eyehategod – Eyehategod

    18.7.2014

    Kaša

    Eyehategod - Eyehategod

    Vrátit se na scénu po 14 letech s novým albem je docela ošidné, protože i když jsou fanoušci hladoví a jejich touha po nové hudbě je tak silná, že dokáže odpustit i nějaké menší neduhy, tak očekávání jsou zpravidla na sakra vysoké úrovni. Tím spíš, když se ta kapela jmenuje Eyehategod, jejíž předchozí čtveřice počinů je obecně považována za jedny z nejsilnějších alb svého žánru. Já osobně třeba Eyehategod ještě před nějakým měsícem v životě neslyšel, ale když už jsem se uvrtal k recenzi jejich eponymní studiovky, jíž se přízvisko návratová zcela určitě nevyhne, tak jsem si dal tu práci a předchozí tři alba si zběžně nastudoval (na debut holt nezbyl čas). A hádám, že jsem si zadělal na novou hudební lásku, protože jestli něco tvorbu Eyehategod (alespoň tu část, kterou jsem doposud ...

  • Imperial Triumphant – Shrine to the Trident Throne

    17.7.2014

    H.

    Imperial Triumphant - Shrine to the Trident Throne

    Se jménem Imperial Triumphant jsem se prvně setkal v loňském roce, když tito Američané vydali krátké EP s názvem “Goliath”. Na něm nabídli nějakých 13 minut poměrně avantgardního a chaotického black metalu, jemuž se nedala upřít jistá zajímavost i kvalita, nicméně mi trochu vadilo, že mi těch 13 minut přišlo spíš jako 30. Před “Goliath” skupina vydala ještě nějaká další EPčka a dema, ale to jsou teď pro nás poměrně nepodstatné věci – o něco důležitější je totiž dlouhohrající debut “Abominamentvm”, jenž vyšel v září 2012 vlastním nákladem. Tím se pomalu, ale jistě dostáváme až do současnosti k počinu, který dnes budeme recenzovat. Nejprve si ovšem musíme říct, co je nosič s názvem “Shrine to the Trident Throne” vlastně zač, což – jak se hned ukáže – bude trochu zamotané. ...

  • Mastodon – Once More ‘Round the Sun

    16.7.2014

    Kaša

    Mastodon - Once More Round the Sun

    Mastodon letos slaví desetileté výročí vydání přelomového a velmi ceněného díla “Leviathan”, takže už si pravděpodobně zvykli na fakt, že alba této čtveřice z americké Atlanty jsou od té doby považována za jednu z nejočekávanějších událostí daného roku a “Once More ‘Round the Sun” není v tomto ohledu žádnou výjimkou a navazuje tak na předchozí desky. Je fakt, že od dob vydání ruského “Crack the Skye” mají pozici ještě těžší, protože tohle album nejspíš už navždy zůstane základní jednotkou pro měření skvělého alba této kapely, ale pánové se s tím nyní dokázali poprat statečně, a právě na jejich aktuální kotouček “Once More ‘Round the Sun” se nyní podíváme blíže. Ještě předím se ale přesuneme o pár let zpět k vydání předchozího alba “The Hunter”, které já osobně považuji dodnes za nejslabší počin ...

  • Doom:VS – Earthless

    15.7.2014

    H.

    DoomVS - Earthless

    Je takovým nepsaným pravidlem, že když se nějaký muzikant ze zavedené kapely pouští do svého vedlejšího projektu, většinou tak činí proto, aby si od hudby své domovské formace trochu odpočinul, vyzkoušel si něco malinko jiného a lidově řečeno si takříkajíc zabejčil. Většinou, ale ne vždy… a do té kategorie “ne vždy” víceméně spadá rovněž Johan Ericson ze švédské doomové stálice Draconian. Nicméně jak už jen název jeho bočního projektu Doom:VS napovídá, i v tomto případě je to záležitost opět doomová… Naštěstí však samozřejmě nejde o úplně jednu a tu samou muziku. Draconian rozhodně nejsou čistokrevným doomem a vlastně jsem je za doomovou kapelu označil především proto, aby mi to sedělo do toho začátku.

  • Deathstars – The Perfect Cult

    14.7.2014

    H.

    Deathstars - The Perfect Cult

    Recept Deathstars je a vždycky byl ve své podstatě vlastně docela jednoduchý – smíchat gotiku s industrialem, nadupat to pořádnou dávkou instantní chytlavosti a navrch přihodit starou známou a léty prověřenou image “vypadám jak děvka”. Podle muziky by sice asi nikdo z fleku netipnul, že kapela vznikla na základech dnes už zapomenuté (docela i právem) extrémně metalové smečky Swordmaster a že jejím skladatelským lídrem je mladší bratr Jona Nödtveidta z kultovních Dissection (navíc se tenhle mladší brácha Emil Nödtveidt v samotných Dissection také mihnul), ale nakonec proč ne, když to vlastně funguje… nebo spíš fungovalo? Nebudeme se zdržovat s pravěkou historií před samotnými Deathstars a pojďme rovnou k samotné kapele. Nejpozději druhé album “Termination Bliss” z roku 2006 už šlapalo jak hodinky, stejně tak i jeho o tři roky mladší ...

  • Arcania – Dreams Are Dead

    13.7.2014

    Kaša

    Arcania - Dreams Are Dead

    Nebudu se s tím tentokrát moc párat a zdržovat úvodními řečmi, takže přejděme rovnou k představení této sebranky, která letos vydává svou novinku “Dreams Are Dead”. Francouzská čtveřice Arcania vznikla již v roce 1999, ačkoli tehdy započala svůj jepičí život pod jménem Silverskull, od něhož kapela upustila ani ne po roce a přetransformovala se na svou současnou podobu. První počiny pak na sebe nenechaly dlouho čekat, protože v letech 2001 a 2002 kapela vyrukovala s prvními demosnínky, na něž navazovalo živé album “Live Is Not Dead” a hlavně eponymní EP z roku 2004. Poté, jako by se voda nad Arcania na pár let zavřela a trvalo šest let, než borci vydali svůj regulérní debut “Sweet Angels Dust”. No, a správně tušíte, že se rychle přesouváme do současnosti k “Dreams Are Dead”, jež tak ...

  • Burzum – The Ways of Yore

    12.7.2014

    Skvrn

    Burzum - The Ways of Yore

    Nezačít recenzi na nahrávku Varga Vikernese jmenováním tím, jakými že kontroverznostmi se tenhle chlapík proslavil, by bylo celkem zvláštní. Ani já si nedovolím rebelovat a přispěji svou troškou do mlýna. Pominu-li teď Vargovy přinejmenším sporné názory, ani hudební složka nemá k té rozporuplnosti daleko a především jeho tvorba po návratu z vězení je hodně diskutovaným tématem. Někteří odsuzovali hudbu Burzum za přílišný amatérismus ještě před Vargovým nástupem do vězení, víc a víc kritiky však přicházelo až postupem let po Vikernesově propuštění. Zatímco první dvě desky “Belus” a “Fallen” byly přijaty veskrze kladně, u “Umskiptar”, jakožto doposud poslední metalové nahrávce Burzum, byla odezva chladnější. To se však ještě nemohlo rovnat rozhořčení, které způsobilo vydání “Sôl austan, Mâni vestan”, desky, která alespoň dle žánrového zařazení měla následovat ambientní nahrávky ...

  • Mosaic – Old Man’s Wyntar

    11.7.2014

    H.

    Mosaic - Old Man's Wyntar

    Nedávno jsem si uvědomil takovou zajímavou věc – jak už má člověk naposlouchaná taková kvanta muziky a má svůj sluch “vycvičený” na vstřebávání hudebních desek, obrovskou část alb lze bez větších problémů prokouknout pomalu na první poslech. Budeme-li se bavit o metalu, pomalu polovina kapel zní na jedno brdo, klišé vedle klišé… není tedy divu, že po pár posleších už vám to nemá co dát. Naštěstí však stále existují i nahrávky, které svá tajemství až tak lacině nevydají, nicméně o co větší problém je se do nich dostat, o to trvanlivější a ve výsledku zábavnější pak jsou. EP s názvem “Old Man’s Wyntar” od německého black metalového projektu Mosaic se pro mě osobně stalo právě jedním z takových počinů. Vlastně ani pořádně nevím proč, protože když tak nad tím uvažuju, nějak zvlášť nestravitelnou hudbu ...

  • Distorted Harmony – Chain Reaction

    11.7.2014

    Zajus

    Distorted Harmony - Chain Reaction

    Ve své recenzi dva roky starého počinu “Utopia” jsem tvrdil, že se Distorted Harmony jednou zařadí mezi legendy progresivního metalu. Toto odvážné proroctví bylo částečně na místě, “Utopia” bylo teprve debutovým albem kapely a přesto šlo o kvalitní, vyzrálé a dobře napsané dílo. Říkat v době vydání druhého alba “Chain Reaction”, zda jsem se mýlil či ne, by nemělo smysl. Legendárnost se projevuje v mnohem delších časových úsecích, ovšem náznaky o směřování kapely z novinky vyčíst můžeme a tak také učiníme. Nejdříve krátké představení dosud nepříliš známých Izraelců. Distorted Harmony na svém debutu pracovali převážně v hranicích moderního prog rocku, což jim ovšem nebránilo vsunout do hudby značnou část vlastní osobnosti v podobě kláves či velice mírné jazzové nasáklosti. Kapela uměla ostřeji hrábnout do strun, ovšem uměla také zvolnit, a většinu ...

  • Aborted – The Necrotic Manifesto

    10.7.2014

    Ježura

    Aborted - The Necrotic Manifesto

    Jak známo, člověk nemůže znát všechno, a tak se stalo, že i když death metal patří mezi mé oblíbené žánry, belgičtí řezníci Aborted vždy tak nějak profičeli okolo mě a ani se nezastavili na kafe. S deskou “The Necrotic Manifesto” ale tohle naše vzájemné obcházení konečně vzalo za své a já říkám ještě že tak, protože konečně začínám chápat, proč je o téhle partě tolik slyšet. Byl jsem si velmi dobře vědom, že Aborted nejsou žádní cucáci, a stejně tak mi neuniklo, že přinejmenším předcházející řadovka “Global Flatline” sklízela ovace snad všude, kam strčila svůj zahnívající frňák. Zároveň jsem ale trpěl utkvělou představou, že Aborted hrají tak extrémně brutální nářez, ve kterém najdu asi stejné zalíbení jako v tvorbě Cannibal Corpse nebo Suffocation, tedy ...

  • Cannabis Corpse – From Wisdom to Baked

    9.7.2014

    Thy Mirra

    Cannabis Corpse - From Wisdom to Baked

    Existuje jenom jeden hudební žánr v rámci metalu, který stále nejsem ochoten přijmout, a tím je grind. Prostě ne. Nechápu, o co v té hudbě běží, co si z toho mám vzít a ani se mi nelíbí splatter image grindových kapel. No, a pak existuje to, čemu se říká brutal death metal a co má ke grindu velice blízko. Ani na brutal death si moc nepotrpím, upřímně nespatřuji velký smysl v tom, že další a další kapely stále a vytrvale vykrádají ikonu žánru Cannibal Corpse a tváří se, že tvoří cosi převratného, co by si každý měl pustit. V tuhle chvíli by mě každý dredatý skalňák brutal death grindu mohl odsoudit za povrchní názor a směle mě odeslat zpátky k poslechu Limp Bizkit, že tomu jako nerozumím. ...

  • Arch Enemy – War Eternal

    8.7.2014

    Kaša

    Arch Enemy - War Eternal

    Žádná personální změna v řadách kapely obvykle nevyvolává tolika diskuzí jako výměna zpěváka či zpěvačky. Mnohdy ikonická postava je pro spousty fanoušků nenahraditelná, a kapela tak má v podstatě dvě možnosti, jak se k této změně postavit. Konzervativně, nebo tak nějak kreativně. No, prostě a jednoduše… buďto si vyhlédnou klona svého dosavadního hlavního ksichtu, nebo to pojmou jako příležitost ke změně mnohdy pevně zajetých hudebních kolejí a odhodlají se tak vydat se vstříc něčemu novému. Jako když Iron Maiden angažovali Blaze Bayleyho nebo Arch Enemy před patnácti lety Angelu Gossow na místo odchozího Johana Liivy. Záměrně jsem jako druhý příklad vybral právě tuto partu, protože při pohledu na hlavičku recenze je jasné, že jsem úvod článku nepojal tímto stylem náhodně. “War Eternal” severských veličin Arch Enemy je v pořadí ...

  • Daemonheim – Tidian

    7.7.2014

    H.

    Daemonheim - Tidian

    Popravdě řečeno, od kapely Daemonheim jsem tak nějak už v předstihu očekával, že půjde o black metalový průměr s ambicí a že mě poslech nebude příliš bavit. Nakonec to ovšem dopadlo malinko jinak… deska “Tidian” je tedy majstrštykem, který mě překvapil? No, vlastně ani to ne, až takhle jednoduché to taky není. Jakkoliv to asi bude znít poměrně schizofrenně, “Tidian” je nahrávka, která mi přijde dobrá i špatná zároveň. Co je tím myšleno? To se pokusíme si objasnit na následujících řádcích… Vznik Daemonheim se datuje do roku 1999, první demosnímek s názvem “Frostnacht” vyšel o další dvě léta. Po dalším demáči už kapela začala střílet dlouhohrající alba, která jsou v současné době přesně tři, a to včetně aktuálního počinu “Tidian”, jenž je hlavní hvězdou naší dnešní seance.


Od hudebních fandů pro hudební fandy