Recenze

  • Colloquio – Io e l’altro

    6.7.2014

    H.

    Colloquio - Io e l'altro

    Na jméno Colloquio jsem poprvé narazil někdy v polovině loňského roku, když nám do redakce přišla na recenzi tehdy aktuální čtvrtá dlouhohrající deska tohoto projektu, “L’entrata – L’uscita”. Sice jsem to nebyl já, kdo tehdy album recenzoval, ale přesto jsem mu jeden poslech věnoval a přišlo mi to poměrně zajímavé, tudíž jsem si řekl, že se do počinu zkusím zažrat trochu podrobněji, ačkoliv už bylo po recenzi. Tušíte ovšem správně, že díky své nezměrné lenosti a s profesionální pečlivostí pěstovanému ignorantství jsem se na to nakonec beztak vyfláknul, tudíž zůstalo jen u toho jednoho letmého poslechu. Rok se s rokem sešel a v naší nechvalně proslulé redakční schránce se mezi nabídkami na zakoupení viagry a newsletterem ze stránek o zvířátkách (kozy, ptáci, bobři, bičíkovci… znáte to) objevilo jméno Colloquio znovu. Tentokrát však ...

  • Trübe – Zone of Alienation

    6.7.2014

    H.

    Trübe - Zone of Alienation

    Svět je vlastně malé místo a občas se dějí zajímavé náhody. Někdy v půlce loňského roku jsem čirou náhodou narazil na argentinský jednočlenný projekt Inexistence a jeho tehdy aktuální stejnojmennou druhou řadovku. Sice to nebyla žádná extra pecka… nebo spíš lépe řečeno, i přes neoddiskutovatelné objektivní kvality mě to nebavilo až tak moc, jak by papírově mělo, nicméně není sporu o tom, že ta kombinace atmosférického black metalu a post-rocku něco málo do sebe měla, což bylo vlastně dost na to, abych si jméno Inexistence zapamatoval. Uběhl další rok a mezi desítkami alb, která nám chodí do redakce na recenze, se nacházel i počin “Zone of Alienation” od nějakých Trübe. Na první pohled jeden další bezejmenný kousek z mnoha… ale na ten druhý se ukázalo, že i zde se jedná o jednočlenný projekt z Argentiny.

  • Incarnated – Try Before Die

    5.7.2014

    Stick

    Incarnated - Try Before Die

    U Poláků vždycky bylo silné podhoubí pro death metalové i grindcorové kapely různého ražení. Scéna se soustředí do několika oblastí, z nichž výraznou pozici zaujímá též Bělostok. Na nedostatek silných uskupení si zde skutečně nemohou stěžovat a je jedno, zda mám zmínit legendární goregrinďáky Dead Infection, Squash Bowels nebo death metalové Effect Murder. Mezi tamní veterány však patří i přes 22 let fungující Incarnated, kteří zrovna servírují novou fošnu s návem “Try Before Die”. Jde o třetí dlouhohrající placku za posledních třináct let, tudíž je vidět, že se kapela s vydáváním desek dvakrát nepřetrhne. Zajímavostí je, že kytarista, basák a vokalista v jednom Pierścień má prsty v současné sestavě Dead Infection a mihnul se i na dvou řadovkách výše zmíněných Squash Bowels. Devítka našlapaných skladeb hrdě ctících pravidla death metalu s příměsí grindu ...

  • Аркона – Явь

    5.7.2014

    Ježura

    Arkona - Jav

    Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že se Rusům Аркона podařilo dosáhnout toho, o co se snaží snad každý hudebník, který to myslí trochu vážně – jejich jméno skloňuje takřka celý metalový svět, přitom se ale nezpronevěřili sobě samým a pořád produkují hudbu, která nesklouzla k bohapusté trendovosti. Abychom ale byli přesní, tohle platilo naposledy po vydání tři roky staré desky “Слово”, a protože jsou tři roky dlouhá doba, mohlo se mnohé změnit. Co a pokud vůbec, to se dá zjistit jediným způsobem, a to podrobit pečlivé analýze desku novou, která se jmenuje “Явь” a kterou přesně takové analýze hodlám podrobit právě teď. Že se na popularitě téhle kapely nic nezměnilo, a pokud ano, tak jedině k lepšímu, to asi nemá smysl moc rozvádět, protože je ...

  • Selfish Son – Bed Dancer

    4.7.2014

    Atreides

    Selfish Son - Bed Dancer

    Jak známo, domácí podhoubí přetéká přemírou kapel, které tu a tam vystrčí růžky s nějakou deskou, když se snaží prorazit do podvědomí širší veřejnosti. Do téhle poměrně široké škatule by se dala zařadit i kapela Selfish Son, kteří letos vydali svoji prvotinu – EP “Bed Dancer”, respektive pět songů o celkové délce šestnácti minut. Kapela se snaží zařadit kamsi do vod indie rocku, nicméně oné nezávislosti na mainstreamu nenaleznete zdaleka tolik. Skladby jsou laděny spíš do pop rockové polohy – což ale ještě nemusí být špatně, jen posluchač by mohl od pohledu očekávat trochu jinou muziku. Hudba, kterou Selfish Son nabízejí, však vůbec není špatná – příjemný, melodický rock ubíhá snad až příliš rychle na to, aby se člověk mohl do tvorby plzeňské čtveřice alespoň trochu zaposlouchat. Pětice skladeb tak ...

  • Stigmhate – Zodacare Od Zodameranu

    4.7.2014

    H.

    Stigmhate - Zodacare Od Zodameranu

    Italská sebranka Stigmhate a její nejnovější deska s prapodivným názvem “Zodacare Od Zodameranu” (vypadá to jako nějaká splácanina písmen, ale s největší pravděpodobností si Italové vypůjčovali z prvního enochiánského klíče) může na první pohled zdálky vypadat i zajímavě. Bohužel ale opravdu jen na ten první a zdálky… Sice by se mělo hodnotit až v závěru recenze, ale jestli chcete, abych vám ušetřil čas, tak to řeknu rovnou – od Stigmhate se dočkáte jen průměrné black metalové hoblovačky. Pokud máte radši delší verzi, žádný problém, začněme nejprve obligátní lehkou historickou omáčkou. Kořeny Stigmhate sahají do roku 1998, první placka s názvem “Satisfied by Cruelty” se objevila v roce 2003. Kapela má pak ještě na kontě další tři fošny – “Human Incapacity” (2006), “The Sun Collapse” (2012) a nakonec právě letošní “Zodacare Od Zodameranu”, ...

  • The Great Old Ones – Tekeli-li

    3.7.2014

    H.

    The Great Old Ones - Tekeli-li

    Francouzská formace The Great Old Ones toho prozatím vlastně ještě moc nestihla, ve skutečnosti před aktuální novinkou “Tekeli-li” vydala pouze jednu dlouhohrající desku “Al Azif” a pak jeden nepříliš zajímavý singl (obsahoval totiž jen jednu skladbu – cover “Bachelorette” od Björk), přesto byl právě tento druhý velký počin ne úplně zanedbatelným počtem lidí poměrně očekáván – a upřímně, já jsem patřil mezi ně. The Great Old Ones totiž na “Al Azif” předvedli opravdu povedený atmosférický black metal s mírnými vlivy ambientu. Viděl jsem sice už i označení post-black metal, ale to je podle mě trochu zavádějící… Zasvěceným napoví už samotné jméno kapely, čemu se asi tak budou tito Francouzi ve své tvorbě věnovat. No, vlastně ani zas tak zasvěcení být nemusíte, protože komu ...

  • Voyager – V

    2.7.2014

    Onotius

    Voyager - V

    V jakém rozpoložení se vlastně žánr progresivní metal momentálně nachází? Dream Theater spíše udržují, než inovují, Ayreon pokračují ve vyjetých šlépějích svých hudebních příběhů, Queensrÿche jsou znesvářeni a rozděleni na dvě kapely, u Opeth a Pain of Salvation netrpělivě očekáváme nové počiny, zatímco Devin Townsend si pohrál s atmosférickým blues rockem a country ve svém novém projektu Casualities of Cool. A do tohoto světa nyní zasahují charismatičtí Australané Voyager, kteří si na nás přichystali novou desku s názvem “V”, jež funguje jako jisté jubileum, neboť uběhlo deset let od vydání jejich debutu “Element V”. Ten ve své době nabízel svěží materiál, jež kombinací zdánlivě nesouvisejících žánrových inspirací předvedl potenciál mladé progresivní kapely melodičtějšího střihu. Překvapivě se totiž z kombinace s power metalem, místy syntetickým popem i občasnými výjezdy evokující symfonický ...

  • Mekong Delta – In a Mirror Darkly

    2.7.2014

    Kaša

    Mekong Delta - In a Mirror Darkly

    Myslím si, že tento stav, který já osobně chovám k Mekong Delta, nebude pro mnohé z vás nic, co jste ještě nezažili. Nazývejme to třeba úmyslná ignorace, protože přesně takhle bych svůj dosavadní přistup k této německé partě nazval. Ale obecně bych to řekl tak, že na scéně funguje kapela, která je zástupem fanoušků považována za veličinu svého žánru. Tušíte, že by se vám to papírově mělo líbit a stejně si nedáte tu práci, abyste si tvorbu této party patřičně naposlouchali nebo přinejmenším jí alespoň dali šanci, zdali je to opravdu tak dobré, nebo nikoli. V době vydání “Lurking Fear” jsem podlehl nadšeným recenzím, album si sehnal a ani jej nedoposlouchal, protože mi to přišlo jako strašná blbost. A nyní, po nějakých sedmi letech, ...

  • Almøst Human – Ø

    1.7.2014

    Kaša

    Almost Human - O

    Nu-metal sice už nějakou dobu nefrčí tak jako na začátku milénia, kdy se z něj stal hudební fenomén své doby, ale to stále nebrání mnohým kapelám obracet se k jeho kořenům a přetavovat je do hutnější podoby, jíž se dnes říká modern metal a která je položena na velmi podobných základech snad jen s tím rozdílem, že tady se nerapuje, kytary jsou ostřejší a kapely znějí v mnohých případech velmi uvěřitelně a pohodově. A jednou z takových je i nová švýcarská akvizice jménem Almøst Human, jejíž debutový počin nám přistál v redakci, a který jsem si vzal na paškál. Historie Almøst Human se začala psát už někdy v devadesátých letech, kdy se začala kapela formovat spojenectvím Oliviera Perdrizata a Rosaria Fulloneho, ovšem teprve po roce 2010, kdy se tahle dnes pětičlenná sebranka rozrostla o zbylou část ...

  • Guano Apes – Offline

    1.7.2014

    H.

    Guano Apes - Offline

    Pokud náš skromný blogísek čtete už nějakou dobu, možná jste si už tak nějak učinili představu, že mě nejvíc oslovuje extrémní, avantgardní a nějakým způsobem nevšední hudba. Pokud tu představu nemáte, tak jste se to dozvěděli právě teď. Tak či onak, možná vás ve světle tohoto faktu překvapí, že Guano Apes je skupina, jež mi nejenže nikdy nevadila, ale vlastně ji mám i docela rád… tedy, asi bych měl spíš říct “byla” a “měl jsem”… Nebudu to nijak zastírat, protože k tomu není sebemenší důvod – první tři alba “Proud Like a God” (1997), “Don’t Give Me Names” (2000) a “Walking on a Thin Line” (2003) mám ve své podstatě docela rád. Neříkám, že to jsou stoprocentní nahrávky, kterou jsou po strop ...

  • Mayhem – Esoteric Warfare

    30.6.2014

    H.

    Mayhem - Esoteric Warfare

    Pokud bychom chtěli jmenovat nejlegendárnější kapely black metalového žánru, není vůbec o čem diskutovat – ať si o jejich tvorbě myslíte cokoliv, jméno Mayhem prostě zaznít musí. Podle mě je to jednoznačně nejvíc zásadní skupina proslulé druhé vlny black metalu… jasně, někdo by mohl oponovat s Burzum, ale z mého pohledu stojí Mayhem co do vlivu ještě o stupínek výš (čímž nutně neříkám, že mám jejich tvorbu radši). Základy žánru sice už před nimi položily formace jako Venom, Celtic Frost (Hellhammer) a především Bathory, ale osobně si myslím, že to byli právě Mayhem, kdo celému stylu vtiskl tu jeho typickou podobu a estetiku, jíž dnes chápeme jako klasický black metal. Zároveň s tím ovšem platí, že Mayhem nikdy nebyli obyčejnou a průměrnou kapelou, ...

  • Mirzadeh – Desired Mythic Pride

    29.6.2014

    H.

    Mirzadeh - Desired Mythic Pride

    Finové Mirzadeh nejsou zrovna nějak zvlášť známou kapelou, obzvláště my z České republiky se k jejich jménu dostaneme asi jen stěží, když je to v podstatě jen jedna další finská metalová skupina z tisíce. Přesto se mi na ně před pár lety povedlo nějakým (a vážně už si nevzpomínám jakým) způsobem narazit. No, ono to vlastně tak úplně pár let není, ve skutečnosti je to už nějaký ten pátek… S Mirzadeh jsem se totiž poprvé setkal, když vydali svou druhou řadovou desku “The Creatures of Loviatar”, což se stalo v roce 2006. Jenže poté se Finové nějak sekli a se třetí dlouhohrající plackou “Desired Mythic Pride” se vytasili až letos, tedy po dlouhých osmi letech. Nejsem si úplně jistý, proč příprava nového alba trvala takovou dobu… před několika lety jsem s jedním ze členů Mirzadeh ...

  • Semargl – Love

    29.6.2014

    H.

    Semargl - Love

    Semargl jsou svým způsobem strašně divná kapela – především tím stylovým vývojem, jaký během doby svého působení prošla. Pokud byste nějakému laikovi pustili třeba “Poison”, druhý singl a úvodní song nového alba “Love”, asi by nikdy v životě netipoval, jak Semargl začínali. Tahle ukrajinská parta totiž na svých prvních třech deskách “Attack on God” (2005), “Satanogenesis” (2006) a “Manifest” (2007) drhnula dost rychlý (symphonic) black metal, který vlastně ani nebyl špatný. Se čtvrtou nahrávkou “Ordo Bellictum Satanas” se už však Semargl začali výrazně změnit. Svou hudbu značně zpřístupnili, začala být chytlavější, objevil se náznak tanečnějších kláves, v klipech se to najednou začalo hemžit spoře oděnými kočkami (těmi dvounohými) a dokonce nechyběly ani vtípky jako záběry na prsa bubenice.

  • Near Death Condition – Evolving Towards Extinction

    28.6.2014

    Stick

    Near Death Condition - Evolving Towards Extinction

    Nejenom ze Celtic Frost, Coroner a Darkspace živo je Švýcarsko jako metalová země. Kapel známějších i méně znamějších všech možných žánrů má relativně na rozdávání. Avšak ta death metalová scéna tam asi zas tak prorostlá nebude, protože kromě aktuálně recenzovaných Near Death Condition si nějak nemůžu žádný čistě death metalový akt z tohoto koutu Evropy vybavit. Ale to je spíš vlastní blbost, než že by tam ty kapely nebyly. Trojice (studiově, naživo mají navíc baskytaristu) letos servíruje svou třetí fošnu s názvem “Evolving Towards Extinction” a rovnou zkraje můžu říci, že si rozhodně ostudu neutrhli. Deska opět vychází u labelu Unique Leader, jenž má pod svými perutěmi nejednu kvalitní death metalovou smečku ať už z Evropy či ze zámoří. Deska je dotažená do všech detailů, ...

  • Elvenking – The Pagan Manifesto

    28.6.2014

    Atreides

    Elvenking - The Pagan Manifesto

    Elvenking jsou pro mě kapelou, o kterou jsem tu a tam zakopl na metalových fórech jednak prostřednictvím videoklipů, jednak díky nadávání na snižující se laťku posledních počinů. Jak si však stojí tvorba Elvenking, to vpravdě netuším, neboť většinou jsem měl sám dost nové hudby k poslechu, a když už jsem hledal odpočinkový power metal, raději jsem sáhnul po Dragonland nebo Powerwolf. Nový počin italských fantasáků jsem tak pojmul jako první výraznější seznámení s kapelou a v případě úspěchu i pozvánku do zbytku diskografie. “The Pagan Manifesto” mi však hned na úvod způsobilo mírný zásek srdce při pohledu na tracklist. Vážně si věří kapela natolik, aby dokázala nahrát power metalovou desku, co má přes hodinu, natož aby hned druhý song měl bez dvou minut rovnou čtvrthodinu?

  • SadDoLLs – Grave Party

    27.6.2014

    Ježura

    SadDoLLs - Grave Party

    My tady v redakci máme takový obřad. To si vždycky uděláme kafíčko, zakousneme k němu nějakou tu máslovou sušenku, sedneme si k počítači a začneme licitovat o to, kdo si vezme jaké recenze. Je to vcelku zábavná činnost, člověk se naučí spoustu nových nadávek a ve výsledku si alespoň připadá důležitý, když se nakonec stejně nechá ukecat k recenzování desek, do nichž se mu vlastně vůbec nechce. Sem tam se ale stane, že se mezi těmi nepřebernými hromadami anonymního promo materiálu najde počin, který se i takhle na první pohled a bez bližšího ohledání tváří vcelku zajímavě. No, a přesně takhle se mi dostala do ruky deska “Grave Party” od řeckých SadDoLLs, neboť při pohledu na avizovanou škatulku jsem si totiž řekl, že by nakonec nemuselo být úplně od věci taky jednou zkusit něco, co se motá okolo ...

  • Stoic Dissention – Autochthon

    26.6.2014

    H.

    Stoic Dissention - Autochthon

    Formace s lehce nezvyklým jménem Stoic Dissention pochází z Colorada ze Spojených států amerických a na scéně se nepohybuje nijak zvlášť dlouhou dobu – její vznik se datuje teprve do roku 2010. Přesto se nejedná o záležitost, při jejímž poslechu byste si pomysleli něco o nezkušenosti a podobně, v čemž do jisté míry určitě svou roli hraje i fakt, že přítomní muzikanti již nějaké zkušenosti z dřívějška mají (byť ani jeden z nich nehrál ve vyloženě známé kapele, tudíž se s tím nemá cenu zdržovat). Přesto jejich druhý dlouhohrající počin “Autochthon” není až tak silnou záležitostí, jak jsem čekal a doufal… Ačkoliv s pilotním minialbem “Senium” z roku 2011 a o rok mladším regulérním debutem “Relinquished (A Crumbling Monument Witnessed by None)” jsem tu čest neměl, na poslech “Autochthon” jsem se vlastně dost těšil. Chcete znát důvod?

  • Die apokalyptischen Reiter – Tief.Tiefer

    26.6.2014

    Zajus

    Die Apokalyptischen Reiter - Tief.Tiefer

    Po devatenácti letech existence a devíti dlouhohrajících albech mohou být Die Apokalyptischen Reiter právem považováni za německou metalovou stálici. Původně death metalová kapela s folkovým nádechem si postupným vývojem vytvořila charakteristický zvuk, v němž stále narůstající roli nesou melodie, zatímco agrese zůstává čím dál častěji v pozadí. Kapela s takovouto historií tak má právo bilancovat a přesně to na novince Die Apokalyptischen Reiter dělají. “Tief.Tiefer” je totiž dvojalbum, ovšem nejde o žádnou koncepční velkolepost, tajemství druhého disku je totiž jiné a věnovat se mu tak budu až za několik odstavců. Začněme tak u disku prvního, který je naprosto plnohodnotným albem sám o sobě. V recenzi “Moral & Wahnsin”, alba, které dnes recenzovanému “Tief.Tiefer” předcházelo, použil kolega Ježura k popsání hudby Die Apokalyptischen Reiter snad všechny možné žánry.

  • Powerman 5000 – Builders of the Future

    25.6.2014

    nK_!

    Powerman 5000 - Builders of the Future

    Powerman 5000 není v našich končinách úplně nejznámější kapelou, ale své místo těsně pod vrcholem industriálně-metalového Olympu si jistě zaslouží. Tahle americká sebranka má za sebou již třiadvacetiletou kariéru a deset studiových alb, z nichž to poslední si dnes představíme. Hlavním mozkem a zároveň frontmanem Powerman 5000 (někdy označovaných také PM5K) je jistý Spider One (vlastním jménem Michael Cummings), mladší bratr Roba Zombieho. Je také jediným stále aktivně hrajícím zakládajícím členem. V řadách Powerman 5000 se vystřídala již pěkná řádka hudebníků a současná sestava funguje teprve od loňska. Jak bylo již řečeno, Powerman 5000 se pohybují v industriálně-metalových vodách. Zaměřují se především na silné, chytlavé refrény a melodie, které jsou živé, zábavné a snadno se pamatují. Nejinak je tomu i na “Builders of the Future”, které je pravděpodobně ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy