Leash Eye – Hard Truckin’ Rock 19.11.2013 Ellrohir  Leash Eye, to je pětičlenná hard rocková parta z Varšavy. Původní sestava, ze které od roku 1996 do dnešních dnů vydrželi kytarista Arkadiusz “Opath” Gruszka a basák Marek “Marecki” Kowalski, se dala dohromady za účelem kráčení ve šlépějích grungových legend ražení Pearl Jam či Alice in Chains. S příchodem Sebastiana “Sebba” Pańczyka v roce 2003 se však styl změnil a kapela se počala profilovat jako hard rocková s převažujícím vlivem tzv. jižanského rocku a s patrnými prvky stoner metalu. Jejich debutové full-length album “V.E.N.I.” vyšlo až v roce 2009, je tedy vidět, že kapela poměrně dlouhou dobu zrála, na rozdíl od řady jiných moderních kapel, které mnohdy začnou chrlit nahrávky sotva stihne zaschnout inkoust na pomyslné zakládací smlouvě. Přizvali si na to posilu z Riverside, klávesistu Michała Łapaje, který vystřihl varhanní party. Deska slavila úspěch a ... Glory Owl – Glory Owl 18.11.2013 Stick  Chlapáckým stoner metalem může být člověk živ. I ve slunné Itálii, ze které se hlásí se svým debutovým EP pětičlenná smečka Glory Owl. Existuje od začátku roku 2012, tedy téměř dva roky. Za tu dobu nahrála dva promo songy, které se objevily na kompilaci “Trieste Rock City”. Během letošního léta pak dala dohromady toto eponymní EP, jež je mimochodem volně ke stažení. Pětice z města Terst momentálně shání label, pod kterým by mohla vydat debutové album. Mají šanci uspět? Žánr stoner metalu je momentálně celkem přetlakovaný množstvím kapel, z nichž ale několik vyčuhuje. Hudební základy leží hluboce v 70. letech, kořeny zasazené kapelami jako Black Sabbath nebo Blue Cheer prorostly a prorůstaly do raných let devadesátých, kdy se počal vytvářet fenomén stoner rocku/metalu. Kořeny ctí i pětice Glory Owl, riffy inspirované Tonym ... Ihsahn – Das Seelenbrechen 17.11.2013 Ježura  Když loni v létě Ihsahnovi vyšlo album “Eremita”, od řady lidí zaznívaly hlasy, které hovořily o tom, jak mistr tentokrát nepřináší nic nového, že vykrádá sám sebe a že zejména po “After”, které mezitím stihlo v očích Ihsahnových příznivců vystoupat na Olymp, to zkrátka vůbec není ono. Nakolik to byly oprávněné řeči, teď nehodlám rozebírat, ale zmínit jsem to musel už jen proto, že když se schylovalo k vydání novinky “Das Seelenbrechen”, Ihsahn se nechal slyšet, že tentokrát půjde o něco zcela odlišného, že odhodil všechny své koncepty a album bude tvůrčím znovuobjevením sebe sama. Těžko říct, kolik lidí tato prohlášení vzala vážně, ale ať už jich bylo hodně nebo málo, nakonec musí i ten nejzarytější skeptik uznat, že to, co Ihsahn na “Das Seelenbrechen” přináší, je ... Sacrilege – Demon Woman 16.11.2013 Kaša  Možná se pletu a redakční boss mě záhy vyvede z omylu, ale hádám, že recenzi na starší a obskurnější počin jsme tady ještě neměli . Považte sami… “Demon Woman” vychází sice letos, ovšem pouze jako reedice 26 let (!) starého demosnímku pětice, která si kdysi říkala Sacrilege. Tato parta z italské Verony toho po vydání svého prvního dema už moc nestihla, protože rok následující zanikla, a “Demon Woman” tak zůstává jejich jediným zápisem do hudebních análů. O tom, jestli je to škoda, nebo není o co stát, by se dalo polemizovat, ovšem za sebe můžu s klidem říct, že kdybych tento počin neslyšel, tak bych o vůbec nic nepřišel. Poplatně době svého vzniku se “Demon Woman” veze na vlně sabbathovského heavy metalu s doomovými vlivy. Demosnímku ... Acts of Tragedy – Cursed Words 15.11.2013 nK_!  Acts of Tragedy je poměrně nová italská partička plná mladé nadšené krve, která svůj styl označuje jako groove metal s progresivními, metalcorovými a mathcorovými vlivy. Zní to zajímavě, co říkáte? Stejně ale vsadím boty, že jste o tomhle uskupení v životě nelyšeli, a mám takový pocit, že si tento článek moc lidí ani nepřečte, ale přesto se pokusím nastínit, proč by vás měla tahle jižanská smečka zajímat a proč se vyplatí si jejich debutové krátké EP alespoň jednou poslechnout. Ano, “Cursed Words” je vůbec prvním studiovým minialbem těchto dravých experimentátorů inspirovaných samotnou Panterou, kteří si kdysi v roce 2005 ve svých začátcích říkali Slivers (ke změně na současný název došlo teprve nedávno po ustálení sestavy), vyšlo už před několika měsíci a donedávna jsem o něm neměl ani ... Rain – Mexican Way 14.11.2013 Ježura  Když se mi album “Mexican Way” dostalo do ruky, koukal jsem na něj docela vyjeveně. Akustická deska plná mexické hudby, a to od italské kapely, která hrála přes třicet let heavy metal? To zní tak cvokle, že to mohlo dopadnout jen dvěma způsoby. Buď se z “Mexican Way” mohla vyklubat vážně stupidní slátanina, anebo naopak velice zajímavý počin. Už skutečnost, že jsem albu věnoval poměrně vydatný počet poslechů, ale svědčí o tom, že mě tahle muzika v žádném případě neznechutila a co víc – čím déle “Mexican Way” poslouchám, tím víc mě baví! Ačkoli jsou totiž Rain taliáni jak noha, podařila se jim nevídaná věc – “Mexican Way” zní naprosto autenticky a zachovává si veškeré kouzlo, kterým jedinečná tex-mex atmosféra oplývá. Že nevíte, co ... Duck Explosion – Zebra Pilot 14.11.2013 Atreides  Po nešťastných Lunar Explosion tu máme další explozi – tentokrát okřídlenou, opeřenou, ukdákanou, zkrátka a dobře kachní. Duck Explosion je parta mladých sympaťáků odkudsi z francouzského Carpentras, města ležícího pár kilometrů od Avignonu, města toliko proslaveného otravnou lidovkou. Pětičlenná skvadra funguje zhruba od roku 2010 a dnes recenzované EPko “Zebra Pilot” je jejím vůbec prvním zářezem do pomyslné pažby. Člověka, který je zvyklý na EP o rozsahu alespoň dvaceti minut (natož “EP” “Tulimyrsky” z dílny Moonsorrow, jehož stopáž je delší než kdejaká řadovka nebo týden před výplatou), délka téhle prvotiny nejspíš zarazí. Bezmála dvanáct minut mi přijde vážně málo. Ale nakonec, proč ne, někdy je méně nakonec více, i když zrovna u Duck Explosion to podle mého neplatí. Čtveřice skladeb je dost energická a doslova ... Protest the Hero – Volition 13.11.2013 Zajus  Protest the Hero, pětice muzikantů ze zámořského Ontaira, tu s námi již nějaký ten pátek je. Od svého založení v roce 2001 stihli tito Kanaďané vydat čtveřici alb, z nichž poslední recenzujeme právě dnes. Při své cestě si vybudovali úctyhodnou skupinu fanoušků – alespoň tedy v poměrěch stále spíše undergroundové metalové kapely – mezi které jsem se na dlouhou dobu řadil i já sám. Ostatně není divu, již na debutu představili Protest the Hero svou technickou a navýsost melodickou variaci tenkrát velice populárního metalcoru. Když pak po třech letech vydali druhé album “Fortress”, pomyslně uhodili hřebíček na hlavičku. “Fortress” bylo naprosto precizně vyváženým mixem, vyspělejší podobou místy ještě nezralého debutu, ve které navíc pomaloučku ubývalo metalcorových postupů na úkor klasičtějších progmetalových vlivů. A nejinak tomu bylo i u nástupce, tedy z dnešního pohledu ... Heaven’s Colt – Labour du vice 12.11.2013 Kaša  Nevím jak vy, ale já si pod spojením Francie a metalové hudby okamžitě vybavím specifickou atmosférou ovlivněný black metal, který považuji za hlavní vývozní artikl této země v oblasti těžkého kovu. Samozřejmě hodně zobecňuji, protože se najde spousta jiných, žánrově odlišných seskupení, ale můj dojem je, že větší díru do světa neudělaly, což platí i pro recenzovanou novinku “Labour du vice” kvintetu Heaven’s Colt. Asi je jasné, že bych nezačínal takhle zeširoka, kdyby tato parta patřila mezi “typicky francouzské” black metalové spolky, ale v případě Heaven’s Colt si na své přijdou vyznavači melodického hard rocku. A ne jen tak ledajakého, protože již při prvních tónech úvodní titulky se členům této grupy na čele rozsvítí nápis “milujeme AC/DC”. Na první dobu to nezní nikterak lákavě, protože jednu slušnou kopírku australských ... Ayreon – The Theory of Everything 11.11.2013 Atreides  Nové album od Ayreon? To už tu nebylo, jestli dobře počítám, pět let, naposledy v roce 2008, kdy vyšla space opera “01011001”. Přesto nelze říct, že by se mozek celého projektu, Arjen Anthony Lucassen, během pětileté pauzy flákal a z dlouhé chvíle lovil holuby v nose. Holandský multiinstrumentalista totiž mezitím stačil vydat druhou řadovku projektu Star One, “Victims of the Modern Age”, a loňského roku se vrátil i k čistě sólové tvorbě, kde téměř dvouhodinovým opusem “Lost in the New Real” navázal na jednu ze svých prvních desek “Pools of Sorrow, Waves of Joy” z roku 1994. Mě však víc bude zajímat počin nejnovější, “The Theory of Everything”. “01011001” mě svého času, když jsem Ayreon objevoval, na rozdíl od “The Human Equiation” a starších alb příliš neoslovila, sám ... Almah – Unfold 10.11.2013 Ježura  Jižní Amerika je zemí metalu zaslíbenou a žánrové kapely zde vznikají stejnou měrou, s jakou Jihoameričané konzumují produkci ze zbylých částí planety. To se pochopitelně týká i největšího jihoamerického státu Brazílie, odkud pochází už docela solidní řádka zavedených spolků a ještě mnohem početnější množina těch, které jsou zavedené méně nebo vůbec. Kdybych měl na některou z těchto hromádek umístit Almah (neplést prosím s Kalmah, to je něco krapet jiného), budu váhat mezi posledními dvěma. Přesto se ale jméno Almah sem tam éterem mihne a muzikanti, kteří se v kapele realizují, nejsou žádní amatéři. Minimálně dva zanechali své stopy v žánrově vesměs spřízněné leč podstatně profláklejší formaci Angra, takže asi není nic divného, když bude člověk neznalý předchozí tvorby Almah od novinky “Unfold” čekat alespoň poslouchatelnou muziku. A ... Motörhead – Aftershock 9.11.2013 Kaša  Není výstižnějšího označení, které by novou desku legendárních Motörhead “Aftershock” mohlo doprovázet, než že parta kolem nezdolného Lemmyho vydala své další studiové album. Prosté jako facka a stejně je naprosto zřejmé, odkud vítr vane. V pořadí jednadvacátá řadovka by totiž klidně mohla vyjít před nějakými dvaceti lety a vůbec by na poměry tvorby tohoto seskupení nepůsobila nadčasově, protože si pořád jede to svoje. Takhle to prostě je. Lemmy nedělá žádné ústupky nebo kompromisy, svou tvorbu nijak neupravuje dle aktuálních trendů, a dokud bude tenhle skoro-sedmdesátník stát na pódiu zakloněný ve své typické póze s baskytarou v ruce, tak tomu ani jinak nebude. Jsou kapely, u nichž by byly pokusy o stylové kotrmelce spíš na obtíž a Motörhead jsou jedním z případů, kdy jejich fanoušci očekávají svojí ... Sepultura – The Mediator Between Head and Hands Must Be the Heart 8.11.2013 nK_!  Tak se nám vylíhla již třináctá deska světoznámé a nesmrtelné Sepultury. Sedmé s novodobým frontmanem Derrickem Greenem, který nahradil původního zpěváka a jednoho ze zakladatelů Maxe Cavaleru. Ten to teď už nějaký ten rok valí ve své další kapele jménem Soulfly a o kvalitě či nekvalitě jejich posledního opusu (který mimochodem vyšel zhruba měsíc zpátky, takže tvoří jakousi přímou konkurenci nové Sepultuře… je také zajímavé, že obě kapely jsou nyní upsány pod labelem Nuclear Blast, takže mi přijde poměrně těžko pochopitelný vstup na trh v tak krátkém časovém rozmezí) se můžete sami přesvědčit v naší nedávné recenzi. Derrick Green – mnohými zatracován a jinými naopak neskonale veleben – vzal opratě Sepultury pevně do svých rukou a po sérií nepříliš povedených slepenců typu “Nation” nebo “Roorback” se mu povedlo ... Syndrome – Colourful Cows 7.11.2013 H.  Pod poměrně nenápadným názvem Syndrome se ukrývá projekt, který rozhodně nepostrádá zajímavost… vlastně je mnohem zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát. Hudebníci sami sebe nazývají alternativním elektro rockem a tvrdí, že svou muziku budují pomocí experimentu. Že vás to na první pohled nevytrhne? Proč by mělo, takových v dnešní době je… Věnujme však Syndrome i druhý pohled, s jehož pomocí zjistíme, že zde přece jenom půjde o něco ne úplně obvyklého. Abych to osvětlil trochu lépe, dovolím si volně převyprávět to, co o sobě říká samotná skupina. Syndrome si totiž podle svých vlastních slov vedle používaní normálních instrumentů programují také nové virtuální nástroje, živé hraní rovněž provozují v poměrně netradičním duchu, v němž hrají podstatné role počítače, ale asi trochu jiným způsobem, než ... Death Angel – The Dream Calls for Blood 6.11.2013 Kaša  S každým novým albem thrashových Death Angel se sám sebe s železnou pravidelností ptám, jak je to možné, že tahle sebranka, která vzešla z té nejslavnější thrashové školy oblasti Bay Area, se nedokázala nikdy vyšvihnout mezi skutečnou stylovou smetánku a vždy tak nějak zůstávala ve stínu za souputníky jako Overkill, Testament či Exodus (o Velké čtyřce ani nemluvě). Trojice alb z konce osmdesátých let patří mezi skutečné klenoty, a přestože zrovna “Act III” je všeobecně považováno za mírný kvalitativní sešup směrem dolů, tak bych se nebál jej označit jako nejlepší desku party s filipínskými kořeny, na němž se ukázala jako vyhraná, progresivními momenty políbená kapela, jež se nebála překročit neúprosné stylové hranice thrash metalu a vydala se do vod, které jsou mi velice sympatické. Následná dlouhá pauza kapele její status nijak nenarušila, ... Lunar Explosion – Lunar Explosion 5.11.2013 Atreides  Co říci úvodem dnešní recenze? Myslím, že když začnu stručnou charakteristikou, bude hned každému jasné, o čem to dneska celé bude, takže si tu jednu, dvě věty nechám až do dalšího odstavce, ať mám vůbec o čem psát. Název Lunar Explosion pochází z terminologie spadající kamsi do nauky o vesmíru. Konkrétně jde o náraz meteoru do Měsíce, který je při dostatečné síle a troše štěstí pozorovatelný ze Země i pouhým okem. Podle takového popisu je myslím poměrně jasné, že při nárazu se musí uvolnit neskutečné množství energie, a hádám, že tímto příměrem k dopadu meteoru chtějí Lunar Explosion popsat svoji hudbu coby energickou, živelnou a v koncertním podání naprosto zničující. Jenže tady nastává zásadní rozkol. Lunar Explosion totiž nehrají nic jiného než klasický, tuctový power metal, jakého je všude kolem ... Sarke – Aruagint 4.11.2013 H.  Sarke vznikli původně jako dvoučlenný projekt, který stvořily dvě kultovní (a v jednom případě až legendární) postavy norské black metalové scény. Instrumentální i skladatelské stránky věci se ujal Sarke, po němž je kapela také pojmenována, známý především z působení v kapelách jako Tulus nebo Khold. Vokály pak neobstaral nikdo menší než sám Ted Arvid Skjellum alias Nocturno Culto ze slovutných Darkthrone osobně. Společně dali v roce 2009 vzniknout excelentnímu debutu “Vorunah”, jenž nabídl nádherně dřevní black metal, špinavé riffy, nezaměnitelný Nocturnův vokál a občasný lehký klávesový podmaz, který celou tu muziku mnohonásobně umocňoval. Recept zdánlivě dost jednoduchý, přesto však maximálně funkční, rozhodně bych se nebál mluvit i o majstrštyku, stále si tu desku pouštím a stále mě baví. Zároveň s tím ovšem Sarke sami sobě posadili laťku ... Monster Magnet – Last Patrol 2.11.2013 Stick  Přestože mám stoner rock, potažmo kořeny, ze kterých vychází, moc rád, nejsem až příliš velkým znalcem stylu či scény. Pojem Monster Magnet a jejich frontmana Davea Wyndorfa mi však nebyl neznámý, byť jsem se s jejich dlouhrajícími nahrávkami v uplynulých letech dostával do styku velmi sporadicky. Že Wyndorf není žádné ořezávátko, je zcela nasnadě, stačí si vzpomenout na jeho problémy s drogami a následnou (údajně úspěšnou) snahu o vyléčení ze závislosti. Naposledy pak bylo o kapele slyšet v souvislosti s tři roky starým albem “Mastermind”. V říjnu však spatřila světlo světa nová deska s názvem “Last Patrol”. Co tedy poslední patrola nabízí? Pod skvostným komiksovým obalem z pera Johna Sumrowa se schovává devět skladeb, které svou atmosférou plně korespondují s vizuální stránkou desky. Čeká vás oldschoolový trip do vesmírných dálav v garážovém stylu. Sedmdesátky jsou ... J.D. Overdrive – Fortune Favors the Brave 1.11.2013 Kaša  Při bližším pohledu na diskografii polské party J.D. Overdrive, respektive na titul jejího debutového alba “Sex, Whiskey and Southern Blood”, by i posluchač méně zdatný mohl vytušit, kudy že se bude jejich hudba ubírat. Že stále netušíte? Zkratka J.D. v názvu této čtyřčlenné bandy znamená Jack Daniels, což byl taky původní název kapely. V plném znění Jack Daniels Overdrive však z obav z legálních tahanic bylo zkráceno na současnou podobu a pánové tak můžou bez okolků drhnout svůj groove/stoner metal pro velké chlapy, protože přesně takhle jejich hudba působí. Testosteronem nabitý metal, který mi z nějakého mně neznámého důvodu přijde jako stvořený pro americké kamioňáky. Druhé album “Fortune Favors the Brave” celkem logicky pokračuje na stejné notě jako předešlý debut a přiznám, že je mi velmi po chuti. Pokud by ... Oranssi Pazuzu – Valonielu 31.10.2013 H.  Nemá cenu chodit příliš kolem horké kaše, tak to řeknu hned a na rovinu, ať všichni víme, na čem jsme, ačkoliv těm z vás, kteří náš skromný plátek sledují již nějaký ten čas, to je už dávno jasné. Oranssi Pazuzu jednoznačně patří mezi mé srdcové kapely; když se podíváte do informací o naší stránce, kde má každý redaktor pár svých největších hudebních oblíbenců, u toho mého jména tam mimo jiné najdete právě tyto black metalové psychedeliky z Finska. Oranssi Pazuzu mě svého času doslova posadili na prdel už svým debutem “Muukalainen puhuu” z roku 2009, který pod fantastickým atmosférickým obalem s kosmonautem v mlhovině hvězdného prachu ukrýval hypnotický black metal se silným odérem psychedelie. Jestli mě paměť nešálí, tak jsem právě zde v dobové recenzi udělil úplně první 10/10 ...
|
