Recenze

  • Project Pitchfork – Look Up, I’m Down There

    22.12.2016

    H.

    Project Pitchfork - Look Up, I'm Down There

    S počtem odsloužených let na hudební scéně se povětšinou snižuje kadence nových desek a mezery mezi jednotlivými dlouhohrajícími položkami diskografie se prodlužují. Důvodů může být mnoho – klesající invence a skladatelská potence, rozvaha a snaha přijít s vyzrálým materiálem nebo kupříkladu nepotřeba se hnát honem kupředu, když už máte svoje pozice vydobyté a vaše kapela má nějaké jméno. Může jít o kombinaci vícera možností, klidně může jít i o něco dočista jiného a nic z právě jmenovaného nemusí být pravdivé. Přesto se zdá, že ono pořekadlo o menším počtu nahrávek s přibývajícími roky je takřka obecně platné a většina skupin jej splňuje. Výjimky se však samozřejmě najdou a Project Pitchfork mezi takové zcela jistě patří. Němci právem už dávno patří mezi legendy elektronické muziky, dali této scéně množství ...

  • Madder Mortem – Red in Tooth and Claw

    21.12.2016

    H.

    Madder Mortem - Red in Tooth and Claw

    Norští Madder Mortem si se svou novinkou dali docela načas. Vždyť minulé „Eight Ways“ vyšlo už před sedmi lety. Dobrá, po něm se ještě objevilo minialbum „Where Dream & Day Collide“, ale to je jen o rok mladší, tudíž i od něj uplynulo již šest let, během nichž Madder Mortem nevydali vůbec nic. Byl tedy nejvyšší čas na další desku. Kdo si počká, ten se dočká, protože mu kolikrát nic jiného nezbývá, což je samozřejmě i tento případ, ale lepší pozdě nežli vůbec. Tak či onak, „Red in Tooth and Claw“ už je tady, tak se na něj pojďme podívat… Už mnohokrát jsem v recenzích napsal, že radši si počkat delší dobu a dostat skutečně kvalitní nahrávku, než když to kapely do lidí hrnou pod tlakem každé dva roky (nebo ...

  • Void Meditation Cult – Utter the Tongue of the Dead

    20.12.2016

    Metacyclosynchrotron

    Void Meditation Cult - Utter the Tongue of the Dead

    Výhoda recenzování „anonymních“ (či lépe řečeno obskurních) kapel spočívá v tom, že v úvodu není třeba vypisovat romány. Jakoby nestačilo vědět jen to opravdu základní info, že Void Meditation Cult původně předcházela kapela Sperm of Antichrist. V ní Desolate Defiler působil i s jednou „neznámou“ dámou (která údajně vedla již neexistující label Crush Until Madness), ale ta byla po vydání jediného dema „Blight and Darkness“ a odehrání jednoho či dvou koncertů stejně odejita. Desolate Defiler s novým názvem a již vlastními silami stvořil demo „Sulphurous Prayers“, které (nejenom) mně v době vydání (2009) uhranulo svou naprosto zvrácenou atmosférou. Těžko se dopočítat momentů, kdy mi z éterických linek hrozila zástava srdce a pominutí smyslů. Těch pět let čekání nebylo úplně jednoduchých, rovněž i díky tomu, že Void Meditation Cult ...

  • Eldamar – The Force of the Ancient Land

    19.12.2016

    H.

    Eldamar - The Force of the Ancient Land

    Tolkienův fantasy svět metalové kapely vždy lákal. Bylo to už dávno předtím, než se strhla obrovská celosvětová Pánoprstenovská mánie zapříčiněná natočením velkolepé adaptace knih, a je to tak i v době, kdy už tato mánie opadla a pozornost mainstreamového publika potažmo filmového průmyslu se přesunula jinam. Eldamar je další do rodiny podobně laděných projektů, přičemž je zajímavé, že mnohé tyto skupiny spojuje nejen tématika, ale i podobný zvuk. Pokud tedy slyšíte na jména jako Caladan Brood, pro mě za mě třeba Emyn Muil a samozřejmě v první řadě především Summoning, pak jste u Eldamar na správné adrese. Eldamar konkrétně pochází z Norska a jedná se o jednočlennou formaci, jejíž hlavní postavou je Mathias Hemmingby. Jedná se o mladého muzikanta (Metal-Archives udává, že mu je rovných dvacet let), pro něhož je Eldamar první hudební ...

  • Sodoma Gomora – Multikill

    18.12.2016

    H.

    Sodoma Gomora - Multikill

    Nekorunovaní králové českého horrorcoru se za poslední rok v moc dobrém světle nepředvedli. Poslední sólovky Řezníka i DeSada jsou těžká slabota a patří k tomu nejhoršímu – nejsou-li dokonce tím úplně nejhorším – co kdy pod jejich jmény vyšlo. A vlastně nebyli sami, protože ani další kolegové ze stáje ZNK letos nezabodovali, třeba Dead Team navazující na tradici Terror Crew a jejich rozpačitý debut „Nebezpečná aktivita“. O to větší ale byla zvědavost, jak si ústřední dvojice ZNK povede ve společném projektu Sodoma Gomora – jestli půjde o další slabou nahrávku, po níž by se už definitivně začaly vkrádat myšlenky o úpadku, anebo to naopak bude návrat v plné parádě. I když slovo návrat asi nebylo úplně nejšťastnější, poněvadž už předem bylo jasné, že se Sodoma Gomora na „Multikill“ nehodlá vracet do minulosti a ...

  • Solitvdo – Hierárkhēs

    17.12.2016

    H.

    Solitvdo - Hierárkhēs

    Původně jsem tak úplně neměl v plánu novou desku Solitvdo poslouchat. Nicméně ne nadarmo se říká, že člověk kupuje očima – nakonec mě přesvědčil lákavý obal „Hierárkhēs“. Tenhle druh grafiky mám rád a líbí se mi; klidně se můžete smát, že je to pěkně debilní důvod, proč nějakému albu věnovat svůj čas, ale co už. Byly i nahrávky, které jsem si pouštěl z mnohem zhovadilejších důvodů. Tak či onak, já asi nejsem tím důvodem, proč jste na tuhle recenzi klikali (alespoň tedy doufám), takže se pojďme věnovat Solitvdo resp. nějakým těm obligátním úvodním kydům, bez nichž se to asi neobejde, máme-li se bavit o nepříliš známé kapele. Jedná se o jednočlenný projekt, v jehož čele stojí jistý D. M. pocházející z Itálie. Pokud je mi správně známo, Solitvdo je jeho jediným působištěm. ...

  • Queen Elephantine – Kala

    16.12.2016

    H.

    Queen Elephantine - Kala

    Snaha znít zvláštně a v ideálním případě trochu jinak, než je všude okolo běžné, je samozřejmě sama o sobě chvályhodná a měli bychom si jí u hudebních skupin cenit. Ne nutně vždy bychom ji však měli i chválit. Průměrnost je jistota a pro náročnějšího posluchače záležitost nudná, odpudivá a nehodná pozornosti, ale člověk ví, co dostane, a leckdo – zjevně je jich většina – to tak má raději. Naopak odlišnost bývá víc vzrušující, pokud se povede, ale je mnohem riskantnější, poněvadž se mnohdy prostě nepovede… Queen Elephantine se o nějakou zvláštnost zcela určitě snaží. Když jsem si poslechl ukázku z jejich letošní desky „Kala“, takřka okamžitě jsem věděl, že mám chuť to slyšet celé a že chci útroby téhle nahrávky prozkoumat. Tak se také stalo, ale ...

  • Predatory Light – Predatory Light

    15.12.2016

    H.

    Predatory Light - Predatory Light

    Bezejmenná fošna Predatory Light pro mě osobně byla jedním nejočekávanějších debutů letošního roku. Důvod je nasnadě a člověk zrovna nemusí mít doktorát, aby na něj přišel – pes je samozřejmě zakopaný v dřívější neřadové demo tvorbě Predatory Light. Poprvé jsem se jménem téhle zámořské smečky potkal v loňském prostřednictvím splitka s krajany Vorde a musím se přiznat, že mě tahle nahrávka docela slušně rozštípala. Do té doby jsem neznal ani jednou ze dvou přítomných formací, ale o to větší pak bylo překvapení, když se z toho vyklubala kurevsky skvělá muzika. A byli to právě Predatory Light, kdo mě zaujal o trochu víc. Jakmile se tedy začaly objevovat kusé zprávy o tom, že se blíží i první dlouhohrající deska Predatory Light, hned jsem začal větřit další zajímavou záležitost. Jenže… znáte takové to pořekadlo, ...

  • Deathspell Omega – The Synarchy of Molten Bones

    14.12.2016

    Sicmaggot

    Deathspell Omega – The Synarchy of Molten Bones

    Vliv, jaký ta která kapela má či měla na scénu, se dá posuzovat i podle toho, kolik následovníků kráčí v jejích šlépějích a kolik ostatních se snaží její styl napodobit. V aktuálním tisíciletí není moc skupin, které by v tomto ohledu mohly na blackmetalovém kolbišti konkurovat francouzským Deathspell Omega. Tvorba této formace se v průběhu let stala etalonem toho, jak by měl znít moderní avantgardní black metal – aby také ne, když to jsou právě Deathspell Omega, kdo měl lví podíl na spuštění současné vlny chaotické odnože žánru. Dříve Deathspell Omega pouštěli do světa nové počiny docela pravidelně, ale v posledních jednotkách let se trochu odmlčeli – doposud poslední nahrávkou bylo minialbum „Drought“ z roku 2012. V mezičase sice vyšlo hned několik vinylových reedic staršího materiálu, ale co do nové muziky bylo čtyři ...

  • Calf / Uncle Grasha’s Flying Circus – The House of Thousands Testicles

    13.12.2016

    H.

    Calf / Uncle Grasha's Flying Circus - split

    Mohlo by se zdát, že počin s názvem „Dům tisíců varlat“ bude nějaká gay porno parodie na „Dům tisíce mrtvol“, ale realita je trochu jinde – byť platí, že z filmu se zde vycházelo. Za svůj předobraz si však Uncle Grasha’s Flying Circus vzali poněkud serióznější dílo a už vůbec jej neparodují. Jejich strana splitu totiž vychází ze snímku „La montaña sagrada“ (neboli „Svatá hora“ v českých zemích) od chilského režiséra Alejandra Jodorowskyho známého jako tvůrce snímků z kategorie pro náročného diváka. Což vlastně sedí, protože i „The House of Thousands Testicles“ spadá do šuplíčku pro náročnějšího posluchače. To ovšem neplatí jen o Uncle Grasha’s Flying Circus, ani druhá strana splitu v tomto ohledu nijak nezaostává a taktéž nabízí půlhodinku, která má daleko k odpočinkovému poslechu. Tato nese název „A Lowness Salute to the ...

  • Cryfemal – D6s6nti6rro

    12.12.2016

    H.

    Cryfemal - D6s6nti6rro

    Cryfemal je kapela, která na jednu stranu děsně vtipná a na druhou stranu je zároveň hodně dobrá. Z ultimátně pošukaných obrázků jsem si dělal humor již v dobové recenzi na „Malicioso sonido putrefacto“, tudíž se moc opakovat nebudu a pouze dodám, že ke kultovním fotkám jako „visím na obráceném kříži“, „lezu do rakve a tvářím se u toho jak kokot“, „hraju si na hrobníka“ nebo „vykuř mi párek, bejby“ nyní Ebola, lídr skupiny, přidal neméně dementní vystupování ve spoďárech. Zvlášť když si na ně napíše „RIP“, hnáty ověsí tunami hřebů a jde v tom hrát živě. Jo, přesně kvůli tomu je Cryfemal tak směšná záležitost. Nicméně hudebně je to docela jiné kafe. Jakkoliv se Cryfemal na první pohled zdálky tváří jako strašná píčovina, v reálu je ta produkce výborná – samozřejmě jen z určitého ...

  • Obscure Sphinx – Epitaphs

    11.12.2016

    Sicmaggot

    Obscure Sphinx - Epitaphs

    Polští Obscure Sphinx si za poměrně krátkou dobu dokázali vybudovat solidní renomé na post-metalovém kolbišti – stačila jim k tomu dvě alba a hojná koncertní činnost. Samozřejmě, nejsou to žádné superhvězdy, bavíme se v relativním měřítku, ale to nic nemění na tom, že je o nich docela slyšet. Ostatně, své jméno mají i u nás v České republice, k čemuž jim vedle několika klubových akcí notně dopomohlo i vystoupení na Brutal Assaultu. Vem ale čert, s kým a kde Obscure Sphinx vystupovali, jaké soutěže vyhráli (a nějaké opravdu vyhráli), kolik lajků mají na Facebooku, kolik zhlédnutí mají na YouTube, do pekla se všemi těmihle píčovinami. Hlavní slovo má totiž muzika a právě ta je také důvodem, proč téhle talentované polské partě věnovat pozornost. Debutové „Anaesthetic Inhalation Ritual“ z roku 2011 a především excelentní dvojka ...

  • Der Blutharsch – Sucht & Ordnung

    10.12.2016

    H.

    Der Blutharsch - Sucht & Ordnung

    Der Blutharsch – anebo také Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand, chcete-li – je kapela, která se dnes bezesporu může chlubit kultovním statusem. Ačkoliv formálně vzato nefunguje zas až tak dlouho – letos je tomu přesně dvacet let od doby, co vyšla první bezejmenná deska –, o jejím vlivu a významu snad není nutno pochybovat či diskutovat. A to vše se navíc povedlo i navzdory tomu, že Albin Julius se svými kumpány v průběhu let razantně změnili styl. V jistém momentě opustili martial industrial a další experimentální žánry a elegantně sami sebe transformovali v psychedelicky rockovou jízdu. Naopak by se dalo diskutovat spíš o tom, zdali Der Blutharsch v téhle poloze nejsou snad ještě poutavější než kdykoliv předtím. Přijde mi, že letošní novinka „Sucht ...

  • eE eS eM – ByloNebyloRybaNaruby

    9.12.2016

    H.

    eE eS eM - ByloNebyloRybaNaruby

    Hlukový matador Radek Kopel a jeho kumpáni jsou neúnavní. Od doby svého vzniku Eine Stunde Merzbauten posluchače nijak nešetří a každý rok nabídnou minimálně jednu nahrávku, přičemž každá jedna z nich je více než vhodná k zodpovědnému trýznění sluchovodů a snad nejen jich. Člověk se ještě ani pořádně nestačil vzpamatovat z dubnového počinu „E.S.M.“ vydaného pod lehce pseudonymem ExSxMx a už je tu další dávka zvukového arcipekla – a opět pod trochu jiným jménem, tentokráte jako eE eS eM. Ale není se čeho bát, na svou dávku noisu si přijdete, ať už se to jmenuje jakkoliv. Nějaký laik by si při pohledu zdálky mohl snad i pomyslet, že se na „ByloNebyloRybaNaruby“ ukrývá nějaký koncept – zcela evidentně rybí koncept. Ale zasvěcení vědí, že očekávat něco takového by ...

  • Siva Six – Dawn of Days

    8.12.2016

    H.

    Siva Six - Dawn of Days

    „Dawn of Days“ je deska, na níž jsem čekal nedočkavě a vlastně i relativně dlouho – celých pět let uběhlo od vydání předchozího počinu – a také jsem toho od ní dost očekával. Důvody, jak už tomu tak bývá, je nutno hledat v minulosti. Dřívější tvorba Siva Six je totiž výtečná, především našlapané „Black Will“ z roku 2006 a majestátní „The Twin Moons“ z roku 2011. Právě díky nim se tihle Řekové zařadili k mým nejoblíbenějším formacím z oblasti temnější taneční elektroniky. Nefalšovaně stupidní přebal „Dawn of Days“ mě ovšem rychle zchladil – oproti jednoduchému, leč elegantnímu artworku „The Twin Moons“ to je bolestivá změna. I ona kreatura na „Black Will“ od Setha ze Septicflesh, který ty svoje příšerky seká jak Baťa cvičky a všechny na jedno brdo, byla lepší ...

  • Milemarker – Overseas

    7.12.2016

    Kaša

    Milemarker - Overseas

    Když jsem se upisoval k recenzi alba „Overseas“ od skupiny Milemarker, tak jsem předpokládal, že se jedná skupinu mladou a nezkušenou. Na internetu jsem si nehledal žádné detaily z její biografie, nestudoval předchozí počiny, takže jsem byl dost překvapený, když jsem až s odstupem zjistil, že Milemarker není nově sestavená kapela, protože už toho má za sebou relativně dost. Vznik Milemarker, kteří aktuálně působí ve čtyřčlenné sestavě, se totiž datuje k roku 1997, kdy se v malém městě Chapel Hill v Severní Karolíně dala dohromady trojice ve složení Al Burian, Dave Laney a Ben Davis. S na tu dobu lehce vizionářskou vizí kombinace post-hardcoru a new wave začali brázdit pódia a sami se chlubí tím, že odehráli zhruba tisícovku vystoupení a sdíleli pódium příkladně s High on Fire či The Hives. Nicméně není všechno zlato, ...

  • Meshuggah – The Violent Sleep of Reason

    6.12.2016

    Kaša

    Meshuggah - The Violent Sleep of Reason

    Budu k vám upřímný, ale nikdy jsem neměl v lásce math metal, djent a jim podobné, matematickými rovnicemi protkané žánry. Většinou jsem ze zástupců těchto stylů měl dojem, že se parta borců snaží ukázat, jak dobře ovládá své nástroje, díky čemuž se z toho vytratila duše. Výsledkem pak je, že drtivá většina představitelů těchto odnoží kytarové hudby na mě působí prázdně. Nebylo by to ovšem pravidlo, kdyby neexistovaly nějaké výjimky. V mém případě se jedná o The Dillinger Escape Plan a právě švédské extrémní progmetalisty Meshuggah, jimž je vznik termínu math metal obecně připisován. Meshuggah, kteří letos vydali svou osmou studiovku „The Violent Sleep of Reason“, jsou dokonalou ukázkou toho, jak by se tato hudba měla hrát, aniž by se vytratilo kouzlo. Ono nepopsatelné něco, díky němuž ...

  • Guruzsmás – Üst a gríz felett

    5.12.2016

    H.

    Guruzsmás - Üst a gríz felett

    Na rockové hudbě je krásné, kolika rozličných podob může nabývat, aniž by přišla o své rockové srdce. Velké stadiónové hymny, které rozskáčou tisíce lidí naráz, klasiky plné ikonických kytarových riffů, špinavý garážový marast, nadrogované psychedelie, dlouhé progresivní odysey… a vše mezi tím a ještě vše, co jde dál za naznačené hranice. A někde v tomhle nepřeberném množství inkarnací rockové muziky se ukrývají i různé divnověci, které mohou míchat nespočet různých přístupů dohromady, experimentovat s čímkoliv, co se jen zamane, anebo prostě jen znít strašně zvláštně. Jako třeba Guruzsmás. Jak jste už asi dle názvu odhadli, Guruzsmás pocházejí z Maďarska. Na fotkách vypadají jak banda nějakých vidláckých cucáků, takovou fotku by klidně mohla mít česká agrometalová kapela ze čtvrté cenové – v tom lepším případě. V tom horším ...

  • Warpaint – Heads Up

    4.12.2016

    H.

    Warpaint - Heads Up

    Sice je to klišé jako prase a na klišé tu vždycky s oblibou nadávám, přesto se musím přiznat, že to člověka hodně svádí, aby recenzi na Warpaint začal krutě otřepaným fórem, že i navzdory názvu nejde o žádné blackmetalové pandy. Hahaha, prostě kameňák jak svině. Byť s ohledem na vlastní hudební produkci Warpaint docela irelevantní kameňák, protože tahle dívčí čtveřice vyznává příjemný indie rock. Nicméně skutečnost, že lze na název skupiny dělat kolosálně mocný humor, ještě není dostatečně pádným argumentem k tomu, aby se tím zasíralo místo v recenzích. Důvod, proč s Warpaint „ztrácet“ čas, nakonec nevězí ani v tom, že tam hrají samé baby – přece jenom to nejsou žádné supermodelky, prostě normální holky. Ačkoliv kytaristka Theresa Wayman by za nějaké to zprzněníčko stála, muhehe… ehm… to sem teď ...

  • Vader – The Empire

    3.12.2016

    Kaša

    Vader - The Empire

    Řekněme si to na rovinu… Vader jsou dnes už taková instituce tvrdě metalové scény, že její nový počin dokáže překvapit jen opravdu málokoho. Po 33 letech fungování a desítce studiových alb se nových postupů vymyslet příliš nedá, a jestli může kapela na něco spoléhat, tak je to pilování dosavadních zkušeností a pravidelný přísun poctivé tvorby, která cílí na skalní fanouškovské jádro. A mám takový dojem, že Vader se právě v tomto modelu zhlédli a nejpozději od „Necropolis“ z roku 2009 vydávají jedno „best-of“ za druhým, a přesto jim to prochází bez sebemenších problémů. Novinka „The Empire“ nepřináší v tomto ohledu pochopitelně žádnou změnu a právě této jedenácté řadovce v bohaté diskografii polských titánů se dnes budu věnovat. Není to tak dlouho, co Vader vydali ochutnávkové EP „Iron Times“. To ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy