Recenze

  • Hollow Haze – Countdown to Revenge

    17.8.2013

    Kaša

    Hollow Haze - Countdown to Revenge

    Italská čtyřčlenná formace Hollow Haze je na heavy metalové mapě viditelná teprve od roku 2003, a přestože se prvního alba dočkala relativně brzy, tedy přesněji řečeno v roce 2006, nelení a od té doby sází jednu desku za druhou, na nichž se rychle vyhrála do současné podoby. Loni to byla čtvrtá v pořadí “Poison in Black”, na kterou jsem zaznamenal veskrze kladné ohlasy, a letos pánové přispěchali s novinkou “Countdown to Revenge”. O kapele jako takové jsem neměl donedávna nejmenší ponětí, a protože strojově chladný obal budí dojem, že se jedná o moderní metalovou kapelu, byl jsem lehce překvapený tím, co jsem na aktuálním albu dostal. No, i když, měla mě trknout minimálně ta Itálie, protože Hollow Haze je melodická metalová kapela s dotykem symfonického velikášství, což je kombince, pro kterou je Itálie téměř ...

  • La colpa – Mutuo perpetuo

    16.8.2013

    Zajus

    La colpa - Mutuo perpetuo

    Dnešní recenze bude patřit mezi nejkratší, protože i recenzované album není zrovna dvouhodinová hudební orgie. “Mutuo Perpetuo” je prvním počinem italské partičky La Colpa a patří mezi velice krátká EP. Celkových šestnáct minut hracího času je takřka rovnoměrně rozděleno mezi pětici skladeb, které se tak délkou pohybují lehce nad hranicí tří minut. Nejen jejich rozsah, ale i obsah je poněkud uniformní. Několikrát jsem se ve spojitosti s “Mutuo Perpetuo” setkal s označením post-metalcore, ovšem skutečnost je mnohem jednodušší. Pětice skladeb funguje na velice dobře vyzkoušeném punk-rockovém principu. To by snadno mohlo vyznít, jako bych kapelu předem zatracoval, a já bych to tak ostatně povětšinou i udělal, tentokrát je ale situace jiná. Zvuku dominuje hlavně velice výrazná baskytara, ovšem protože se o pozornost perou jen tři nástroje ...

  • Svartsyn – Black Testament

    15.8.2013

    Atreides

    Svartsyn - Black Testament

    28. května se po dvou letech od vydání předchozího alba “Wrath Upon the Earth” opět přihlásilo švédské jednočlenné těleso, jež na scéně černého kovu pobírá více či méně kultovního statusu – Svartsyn. Hned na úvod se přiznám, že “Black Testament” je první dlouhohrající deskou z Orniasovy dílny, kterou jsem vyslechl, od začátku do konce a předešlou tvorbu znám jen velice sporadicky. Po “Black Testament” jsem sáhl především pro rozšíření obzorů na poli black metalu, neboť moje povědomí o undergroundové scéně dostává poslední dobou poměrně závažné trhliny, které je třeba zacelit. Nutno podotknout, že ačkoliv jsem vybíral víceméně na základu jména (rovná se z kapel, o kterých jsem slyšel, v ideálním případě na ně slyšel i kladné ohlasy, ale nikdy se nedokopal k tomu, abych si je pustil), nevybral jsem špatně. Hned na první poslech mě docela mile překvapilo, že se nejedná ...

  • Darkestrah – Манас

    14.8.2013

    H.

    Darkestrah - Manas

    O vydání “Манас”, páté dlouhohrající desky Darkestrah, se relativně živě mluvilo již v loňském roce, nicméně počin se nakonec objevil až v polovině letošního května, což se musím přiznat, že mě docela štvalo, neboť mě už nebavilo čekat, protože zrovna Darkestrah patří do úzké skupiny mých největších srdcovek. Důvodů je pro to hned několik, nebudeme si je ovšem jmenovat hned takhle na začátku a obecně, ale postavíme je do kontextu nové nahrávky, protože “Манас” – a to je opravdu velmi důležité – všechny tyto atributy opětovně splňuje a obsahuje vše, díky čemu jsou Darkestrah v mých očích unikátní skupinou. Tím jsem v podstatě najednou nepřímo řekl hned několik věcí, jež by asi také měly zaznít explicitně – i “Манас” je opět vysoce kvalitní deskou, která potvrzuje statut ...

  • Desolator – Unearthly Monument

    14.8.2013

    Ježura

    Desolator - Unearthly Monument

    Švédský oldschool death metal je kapitola sama pro sebe. Právě ze Švédska totiž pochází řada kapel, které se řadí k těm nejzásadnějším žánrovým spolkům vůbec a které vedle původu pojí i svérázný sound, takže lze s trochou nadhledu hovořit o vesměs vyhraněné scéně uvnitř scény. To, o čem tu hovořím, má ale kořeny zapuštěné hluboko do devadesátých let a v dnešní době už mladým kapelám vyznávajícím právě tuhle starou školu pšenka moc nekvete. Nebo ano? Jak se to vezme. Každopádně mladí bijci Desolator se pokoušejí prosadit svým prvním řadovým albem “Unearthly Monument” právě v tomhle ranku. Co si budeme povídat, když se vám dostane do ruky oldschool death metalové album od mladé nebo naprosto neznámé kapely, bylo by naivní očekávat cokoli jiného než variace na dvacet let staré klasiky nebo snad nějaký ...

  • Extol – Extol

    13.8.2013

    Stick

    Extol - Extol

    Norská hudební scéna už dávno není líhní čistokrevného black metalu, to musí být jasné každému, kdo jenom trochu sleduje tvrdou hudební scénu. V dnešní je době je to líheň především progresivních, avantgardních a kdovíjak ještě originálně pojatých seskupení. Ať už mluvíme o atypických kompozičních postupech či technické vyhranosti. Originalitou se můžou pyšnit i křesťané Extol, kteří si také prošli svým vývojem od progresivnějšího death metalu, přes zvláštní thrash až k současnému progresivně pojatému metalu, pojímajícímu všechny možné styly. Po osmi letech od předchozího zářezu “The Blueprint Dives” přicházejí s eponymní deskou, se kterou se probudili ze spánku. Z pětice se stala trojice a fanoušci mohou jásat nad další porcí posluchačsky ne úplně přístupné muziky, která v sobě míchá mnoho vlivů. Nutno říct, že i přes značnou komplikovanost a nejednoznačnost mají skladby schopnost ...

  • Powerwolf – Preachers of the Night

    12.8.2013

    H.

    Powerwolf - Preachers of the Night

    Jestli na současné power metalové scéně existuje nějaká raketa, jejíž jméno stoupá strmě vzhůru (a možná ani ne strmě, ale přímo kolmo nahoru), pak to jsou jistě Powerwolf. Ano, někdo by mohl namítnout ještě Sabaton, ale ti už mají ty roky růstu za sebou a dneska se už o nich dá snad hovořit jako o docela velké kapele (že to dle mého názoru není právem ani náhodou, protože hrají velkou tužku, je už na jinou diskuzi), po nich však obdobným způsobem rostou také právě Powerwolf, byť tak vysoko jako švédští kolegové se podle mého názoru nejspíš nedostanou. Já osobně jsem se ke kapele ovšem dostal s jejím druhým albem “Lupus Dei” v roce 2007, tedy pár let předtím, že se naplno spustil onen Powerwolf-boom, který naplno propuknul s předchozí ...

  • Hate Profile – Opus II: The Soul Proceeds

    12.8.2013

    H.

    Hate Profile - Opus II: The Soul Proceeds

    Až doposud jsem o italském projektu s názvem Hate Profile neměl jakékoliv ponětí, díky čemuž jsem toho také příliš mnoho od aktuální druhé desky “Opus II: The Soul Proceeds” nečekal. Bez shánění jakýchkoliv informací jsem na blind vrazil placku do přehrávače a čekal, co se bude dít. Hned na první poslech jsem byl ovšem hodně překvapen, protože namísto průměrného pseudo-zla, s nímž jsem byl tak trochu smířený, jsem dostal naprosto skvělý black metal velice vysokých kvalit… Celkem logicky mě ihned nenapadlo nic jiného, než se začít pídit po dalších informacích, které hned záhy prozradily, že ona kvalita “Opus II: The Soul Proceeds” nevzešla jen tak ze vzduchoprázdna a že za projektem stojí postavy s bohatými zkušenostmi. Od roku 2010 je členem Hate Profile bubeník M:A Fog, jenž má za sebou působení ...

  • Mean Messiah – Hell

    11.8.2013

    Kaša

    Mean Messiah - Hell

    Přestože je “Hell” první albem jednočlenného projektu Mean Messiah, nemusí to nutně znamenat, že máme co do činění s deskou, na níž ze všech stran číší nedostatek zkušeností. Hlavní mozek a multiinstrumentalista Dan Friml má za sebou účinkování v kapelách Sebastian a Apostasy a své dosavadní zkušenosti zúročil snad na všech frontách. Album samotné údajně vznikalo přes sedm let a Dan si nahrával všechny nástroje sám a navíc se postaral o závěrečný mix a mastering. A protože je instrumentální a technická stránka na opravdu vysoké úrovni, smekám před jeho schopnostmi, protože “Hell” netrpí takovým tím českým zvukem, ale zní jako zahraniční produkce extrémní metalové kapely. K albu samotnému snad jen jednu výtku, kterou si odbudeme hned takhle zkraje. Takový mix industriálně progresivního death/thrash metalu, jak jej namíchali ...

  • Deaf & Dumb – Evildarkrooted… Total Dumb

    10.8.2013

    Stick

    Deaf & Dumb - Evildarkrooted... Total Dumb

    Severočeská mlátička Deaf & Dumb vznikla v roce 1994 a od roku 1995 se vcelku výrazně projevovala na undergroundové scéně, především v kruzích grindcoru a death metalu. Patřili k natolik výrazným spolkům, že si jich po prvním demu všimli Epidemie Records a dostali nabídku na koncerty i vydávání sedmipalcových splitek a EP. Po roce 1999 však svou snahu zabalili, aby se v roce 2012 hydra opět probudila k životu v trochu rozšířenější a pozměněné sestavě. Základ v podobě kytaristy Leoše Virglera a basáka Standy Frkaly však zůstal zachován. Na oslavu znovuobnovení a vydání nového materiálu po třinácti letech byly znovu vydány staré nahrávky, obohacené o pět nových skladeb, a to v rámci kompletu “Evildarkrooted… Total Dumb”, nyní však pod Bizarre Leprous Production. S novou tvorbou se do názvu také vloudilo slovíčko Relics. Tudíž kapela nyní funguje pod ...

  • Palms – Palms

    9.8.2013

    Kaša

    Palms - Palms

    Je jich jako hub po dešti, ale máme tady další seskupení, které je titulováno označením superskupina. Vlastně proč ne, protože zrovna tohle spojení vypadá na papíře sakra dobře. Ono se říká, že papír snese všechno, takže pouze fakt, že by něco mělo znít velmi zajímavě jen kvůli zúčastněným osobnostem, ještě automaticky neznamená, že tomu tak ve skutečnosti bude. A o co nebo spíš o koho, tedy v případě Palms jde? Zpěvák alternativně metalových Deftones, Chino Moreno, je jedním z nejvýraznějších zpěváků na scéně, a když se provalilo, že spojil své síly s Jeffem Caxidem, Aaronem Harrisem a Bryantem Cliffordem Meyerem, tedy třemi pětinami od roku 2010 neaktivních post-metalistů Isis, znělo to zatraceně zajímavě. Jestli to tak nakonec na stejnojmenném debutu dopadlo? To se pokusím objasnit na dalších řádcích. Přestože jsem ...

  • Peste noire – Peste noire

    8.8.2013

    H.

    Peste noire - Peste noire

    Je to už sice trochu klišé, vlastně je to klišé jak prase to pořád dokola opakovat, ale co se hudební produkce týče, Francie je do jisté míry opravdu výlučná země a její kapely prostě mají specifický a ojedinělý zvuk. A do čím hlubšího undergroundu se člověk svým sluchem noří, tím je to markantnější, až se dostane někam do avantgardních vod, kde Francouzi už vážně tvoří muziku, u níž se prostě nejde splést, odkud že to pochází. A přesně do tohoto ranku spadají rovněž šílenci Peste Noire, jejichž do jisté míry unikátní produkce se už doopravdy vymyká všemu okolo. Ne nadarmo se tato kapela v jistých kruzích stala doslova kultovní a záležitostí uctívanou jako cosi naprosto neotřelého, protože v tomto případě je to zcela právem. Mohlo by se zdát, že jakýkoliv ...

  • A Pale Horse Named Death – Lay My Soul to Waste

    7.8.2013

    Atreides

    A Pale Horse Named Death - Lay My Soul to Waste

    Díky poměrně osobnímu vztahu ke kapele, z níž dnes recenzovaná skupina vychází nejen hudebně, ale částečně i personálně, dnes začnu svoji recenzi tak trochu nostalgicky, od událostí, které se udály před třemi lety, léta Páně 2010. Od onoho nešťastného úmrtí Petera Steela a rozpadu Type O Negative, který neodvratně následoval vzhledem k tomu, jak moc zásadní postavení Peterův temně medový hlas v kapele zastával, jsem potichu a naivně doufal v nějaké pokračování s tím, že tohle nemůže být naprostý konec. Toho se fanouškům Type O Negative (mě nevyjímaje), ač poněkud nepřímo, dostalo o něco později, konkrétně roku 2011, založením kapely A Pale Horse Named Death bývalým bubeníkem Type O Negative, Salem Abruscatem, který bubenickou sesli obýval v letech 1989-1994, a Mattem Brownem ze Seventh Void, která během stejného roku vydala debutovou desku “And ...

  • Esequiem – Contempt

    6.8.2013

    H.

    Esequiem - Contempt

    Esequiem je relativně mladá tříčlenná kapela z italské Verony, která vznikla v roce 2010, o rok později vydala svůj první bezejmenný demosnímek a v letošním roce přichází se svým dlouhohrajícím debutem “Contempt”… i když, “dlouhohrajícím” možná v uvozovkách, protože se sotva přehoupne přes hranici 25 minut, ale k tomu se ještě dostaneme později. Možná i to “mladá” nemusí být až tak žhavé, jelikož někteří členové, konkrétně hlavně bubeník Goatlord, dle svého portfolia účast v nějakých těch italských podzemních smečkách mají. Prozatím nezodpovězenou otázkou ovšem zůstává, cože to ti Esequiem vlastně hrají za styl. Nicméně… podívejte se na název kapely, její logo, obal desky, její fotku, která je níže… ano, každému, kdo se v metalu pohybuje déle než pět dní, musí být jasné, že na “Contempt” nenajdete nic jiného než black metal. Je ovšem ...

  • InfiNight – The Vision

    5.8.2013

    Kaša

    InfiNight - The Vision

    Německá pětice slyšící na jméno InfiNight je typickým příkladem mladé, ambiciózní kapely, které (soudě na základě aktuálního EP) možná nechybí nasazení a snaha, nicméně jedné zásadní věci se jí nedostalo. Výjimečnosti. Stejně průměrné a ničím nevyčnívající, jako je jméno kapely, je i hudební směřování, které vydavatelství i sama kapela popisují jako power/thrash metal amerického ražení. Třináctiminutové “The Vision”, tedy druhé EP v dvanáctileté kariéře této party, bohužel nepřináší zhola nic zajímavého, díky čemuž bych měl potřebu si od InfiNight shánět jedno z jejich dvou regulérních studiových alb, protože jen podle tohoto počinu tuším, že se jedná o ukrutnou nudu. Pokud se budeme oklikou bavit o power/thrash metalu, tak si myslím, že by měla kapela čerpat a v jejich hudbě by měly být zastoupeny minimálně power a thrash metal. ...

  • Tristania – Darkest White

    4.8.2013

    Ježura

    Tristania - Darkest White

    Norská kapela Tristania si v uplynulých letech prošla poměrně těžkým obdobím. Určitě si to všichni pamatujete. Rok 2007, vydání rozporuplného alba “Illumination” završené odchodem nejen milované Vibeke Stene, ale i dalšími personálními veletoči. O pár let později všeobecné rozčarování nad výběrem Sardiňanky Mariangely Demurtas na uprázdněné místo zpěvačky, řada koncertů, ze kterých odcházeli staromilci když ne zhnuseni, tak alespoň zklamáni a nakonec v roce 2010 vydání řadovky “Rubicon”, se kterou ti samí nespokojenci už Tristanii pohřbívali jako kapelu, která s kultovními průkopníky gothic metalu nemá vůbec nic společného. Okolo kapely tehdy kroužily dost negativní emoce, ale kapela se bohudík zlomit nenechala a výdrž brzy začala nést ovoce. Postupně totiž nejen odborná, ale i laická veřejnost uznala, že je “Rubicon” povedená deska a všeobecné zklamání nad ...

  • Debauchery – Kings of Carnage

    4.8.2013

    H.

    Debauchery - Kings of Carnage

    Debauchery jsou dnes kapelou, od níž už předem víte, co na novém albu dostanete. Zároveň s tím jsou ovšem Debauchery kapelou, u které to vůbec nevadí… tedy pokud si s chutí poslechnete death metalový rock ‘n’ roll. Jestli chcete slyšet klasický death metal, tak u dnešních Debauchery jej rozhodně nehledejte. Přesto právě takhle Debauchery svého času začínali. Ono už mi pomalu přijde, jako kdyby skupina hrála pořád to stejné dokola, ale když jsem pro potřeby recenze znova po delší době projel celou diskografii kapely, uvědomil jsem si, že je tam cítit dost velký posun, a když srovnáte debut “Kill Maim Burn” z roku 2003 s aktuální čerstvou fošnou “Kings of Carnage”, ten rozdíl je obrovský. “Kill Maim Burn” totiž byla klasická death metalová hoblovačka, jakých ...

  • Jorn – Traveller

    2.8.2013

    Kaša

    Jorn - Traveller

    Jørn Lande je jako ten pověstný pes, kterého novým kouskům nenaučíte, ani kdybyste se na hlavu stavěli. S železnou pravidelností mrská v posledních letech jedno album za druhým, které navíc prokládá všemožnými kolekcemi předělávek, největších hitů a živáky, což bohužel nevypadá nijak jinak než jako nenažranost Frontiers Records, se kterými je tento norský pěvec už řadu let spojen. Ať je to jakkoli, nedá se Jørnovi upřít, že se svými sólovými počiny si udržuje relativně vysoký standard, a přestože jeho věrní už dopředu tutově vědí, co dostanou, stejně se na “Traveller” těší jako já ve všední dny na fajront. “Traveller” vychází zhruba rok od loňského “Bring Heavy Rock to the Land”, a protože doposud si Jørn většinou udržoval dvouletý odstup mezi dlouhohrajícími alby, čekal jsem, že se to někde projeví. ...

  • Mono Inc. – Nimmermehr

    1.8.2013

    Ježura

    Mono Inc. - Nimmermehr

    Německá gotická scéna je velmi široká a pokrývá nespočet kapel kombinující všechny možné žánry, které však mají přes všechny odlišnosti jedno společné – poměrně jedinečnou temnou náturu, která oslovuje statisíce až miliony fanoušků napříč zeměkoulí. A přesně v tomto kosmopolitním duchu se nese i tvorba kapely Mono Inc., jejíž novinka “Nimmermehr” je předmětem dnešní recenze. Mono Inc. se snaží zaujmout něčím, čemu se pro zjednodušení říká gothic rock, a v zásadě to není špatné označení. Výraz kapely poměrně zřetelně čerpá z jedinečného soundu, se kterým v osmdesátých letech přišli kultovní The Sisters of Mercy, ale na první poslech je jasné, že nejde o žádnou kopírku, ba naopak – příbuznost s The Sisters of Mercy bez předchozího upozornění vyjde najevo asi poměrně postupně, protože Mono Inc. ji sice neskrývají, ale ...

  • Death Mechanism – Twenty-First Century

    31.7.2013

    Kaša

    Death Mechanism - Twenty-First Century

    Třetí album italských thrasherů Death Mechanism se s tím nijak nemazlí a bez zbytečných okolků na všechny strany hrdě hlásá, že osmdesátá léta jsou věčná. Pominu-li s hudebním směřováním desky nekorespondující titul, je vše okolo této tříhlavé bestie podřizováno snaze nebýt novátorský, nýbrž se poohlédnout po inspiraci na časové ose pěkně dozadu, protože takový oldschool, jaký předvádí na “Twenty-First Century”, se jen tak nevidí. A nezní to vůbec špatně, to mi věřte. Tříčlenné thrashové kapely v sobě mají už jen z principu jisté nepopsatelné kouzlo jednoduchosti a přímočarosti, čehož jsou Death Mechanism jasným důkazem. Žádné kudrlinky nečekejte, spíš se připravte na neurvalou jízdu plnou klasických thrashových postupů agresivnějšího ražení bez chvilky oddechu, jak je známe od legendárních Slayer či Kreator. Taková ta bezstarostná agresivita je ovšem dvojsečnou zbraní, takže jak se jednomu může ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy