Recenze

  • Ministry – From Beer to Eternity

    21.9.2013

    Atreides

    Ministry - From Beer to Eternity

    Nu, tak to tu máme zase – Ministry opět ohlásili ukončení činnosti kapely. Jenže vzhledem k tomu, že reunion přišel po tříleté pauze sotva dva roky nazpět, není vůbec jisté, jestli tu u příležitosti vydání “From Beer to Eternity” máme opravdu poslední štěk kapely, protože je úplně stejně možné, že si z nás Al Jourgensen zkrátka a dobře dělá prdel a za pár let značku opráší a vydá další mizernou desku, jak má poslední dobou ve zvyku. Po velkohubých prohlášeních, že následovatel nemastného, neslaného “Relapse” má být nejlepším albem v historii kapely, zbyla leda prázdná bublina a plná huba keců. A zrovna mlít pantem zvládá Al Jourgensen na výbornou. Bohužel je to jediné, co mu jde, protože ten zbytek už tak nějak nestojí za moc ...

  • Ecocide – Eye of Wicked Sight

    20.9.2013

    Kaša

    Ecocide - Eye of Wicked Sight

    Zdá se mi to, nebo se země tulipánů a fotbalových Oranjes pomalu stává mekkou death/thrashových smeček, kterých se po úspěchu krajanů Legion of the Damned vyrojilo jako hub po dešti? Ecocide jsou totiž další z početné řady ctitelů této módy, přestože jsou trošku víc zakořenění v devadesátých letech. Své štěstí zkoušeli od roku 2010 pod jménem Toxic Napalm, tehdy jako čistě oldschool thrashová kapela, ovšem zdá se, že bez pamětihodného úspěchu, protože tahle parta nestihla před svým rychlým koncem vydat jedinou vlastní skladbu. Rok 2012 se tak nesl ve znamení změn a pokusu o nový start, takže z popela Toxic Napalm povstala tříčlenná parta slyšící na jméno Ecocide, do své tvorby přimíchala death metalovou hutnost a po loňském eponymním demu rychle přispěchala se svým debutem “Eye of Wicked Sight”, pod jehož pokličkou se vaří ...

  • Satyricon – Satyricon

    19.9.2013

    H.

    Satyricon - Satyricon

    Eponymní deska Satyricon byla zcela jistě velmi očekávanou záležitostí… a nejen že se na ni čekalo, ale dost se toho od ní i očekávalo. Nahrávka ovšem prozatím sbírá docela rozporuplné reakce, ale upřímně tak úplně nechápu proč… nebo lépe řečeno, do jisté míry chápu samotné stížnosti, ale občas mi uniká jejich důvod. Především mi přijde trochu úsměvná argumentace, že “už to není Satyricon”… no, to je slovo do pranice… Je bezpodmínečné nutné si uvědomit jednu věc, a sice že Satyricon se v rámci svojí diskografie vždy pohybovali v jakýchsi obdobích. To úplně první se neslo v duchu typického black metalu úvodní poloviny 90. let – syrový, mrazivý a silně atmosférický. Všechny tyhle norské black metalové klasiky z 90. let byly svým způsobem unikáty, a přestože hrály v uvozovkách “to stejné”, každá ...

  • Herrschaft – Les 12 vertiges

    18.9.2013

    H.

    Herrschaft - Les 12 vertiges

    Byly doby, kdy metal byl prostě metalem, čistokrevný a neředěný, a jeho kombinování s jakýmkoliv jiným žánrem bylo považováno za něco jako kacířství. Jasně, pořád se najdou lidi, kteří vám budou tvrdit, že do metalu nepatří žádné klávesy, ženské za mikrofonem nebo nedejbože míchání s jinými žánry, třeba s jazzem nebo dokonce nějakou nechutnou elektronikou, kterou přece poslouchají jenom smažky a feťáci. Podle mě je ovšem dobře, že se nejpozději po roce 2000 (přece jenom v 90. letech šlo spíše o konkrétní výstřelky a obecně nešlo mluvit o nějakém proudu) stalo experimentování a křížení žánrů standardem a že se už dnes asi málokdo pozastaví nad kombinací extrémního metalu a tvrdé elektroniky jako nad něčím výjimečným. Ono se to k sobě ostatně i docela hodí, protože podle mého skromného názoru mají obě tyto ...

  • Avenged Sevenfold – Hail to the King

    17.9.2013

    Zajus

    Avenged Sevenfold - Hail to the King

    Začněme recenzi konstatováním jasných skutečností. Avenged Sevenfold si v současnosti užívají masivní popularity – takové, jakou si může dopřát jen málokterá rocková kapela. Zároveň s tím se vždy najde skupina odpůrců, kteří uvádějí více či méně pádné důvody, proč si kapela svou pozici nezaslouží. A obě skupiny nyní napjatě čekají na recenzi alba na Sicmaggotu, která jejich rozpory jednou pro vždy vyřeší absolutně objektivním hodnocením. Nebo tak nějak. Avenged Sevenfold je kapela, kterou zlehka sleduji již od jejího založení. Zatímco debut “Sounding the Seventh Trumpet” nepřinášel prakticky nic dobrého, nástupce “Waking the Fallen” byl již mnohem zajímavější. Na vrchol si kapela podle mne sáhla až s dalším počinem. “City of Evil” stále zůstává solidním rockovým albem, někde na hranici vlezlé zábavnosti a rozumné inteligence. S dalšími počiny ...

  • Terrorway – Blackwaters

    16.9.2013

    Kaša

    Terrorway - Blackwaters

    Debutové album italské čtveřice Terrorway snad ve všech ohledech splňuje očekávání a požadavky, které posluchač může mít od mladé kapely, která toho (krom jednoho EP) za sebou moc nemá. Borci si to ve svém případě trošku usnadnili a pro inspiraci nešli daleko, takže nenápadně čerpají u těch největších jmen, jež se v daném žánru pohybují, ale i přesto Terrorway v konečném vyznění nechybí zdravá agresivita a hlavně zápal, který z nahrávky srší. A to navzdory perfektnímu technickému dojmu a hutné kytarové hradbě, přes kterou nepropadne ani jehla, což je výsledek produkce “Blackwaters”, kterou obstaral Jacob Olsen (Moonspell či Hatesphere), z čehož vyplývá, že žádného undergroundového chrastění se bát nemusíte, spíš se připravte na ostré hrany kytar a průbojné bicí. Zpěvák Valentino Casarotti, kytarista Ivan Fois, basák Giovanni Serra a bubeník Cosma ...

  • Carcass – Surgical Steel

    15.9.2013

    Kaša

    Carcass - Surgical Steel

    K novému albu britských řezníků Carcass jsem přistupoval s velkým respektem. Mluvíme tady totiž o legendě, v jejímž případě se jen těžko najde někdo, kdo by zpochybňoval její vliv na utváření extrémního metalu. Ať už budeme mluvit v souvislosti s mrtvolným debutem “Reek of Putrefaction” o grindu, či později s dvojicí opusů “Necroticism – Descanting the Insalubrious” a “Heartwork” o death metalu, tahle parta vždy stála v čelní linii a s pořádnou invencí svůj výraz pravidelně posouvala o notný kus dopředu. Ale to všichni víme. Ač tomu úvod neodpovídá, nemusíte se bát, že by se následující řádky nesly na vlně nekritického uctívání ze strany bezmezného fanouška, který by za legendární považoval i záznam záchodového spláchnutí ve zkušebně, protože ač s úctou kapele neupírám její historický vliv, s výjimkou jejich obecně nejcennějších alb “Necroticism – Descanting the Insalubrious” a ...

  • aNgreNOST – Planet Muscaria

    14.9.2013

    H.

    aNgreNOST - Planet Muscaria

    Recenze na black metalovou kapelu z Portugalska se snad ani nedá začít jinak než nějakou hláškou v tom smyslu, že se zrovna nejedná o zemi, která by pro tento žánr byla typická, ale hned vzápětí dodat neskutečně překvapivé a zaručeně nečekané tvrzení, že i přesto se zde jistá zajímavá uskupení tohoto stylu najdou. Ovšem ani další pokračování našeho článku nebude zrovna velký napínák, protože nyní musí přijít jen jedna jediná otázka – platí to i o jistých aNgreNOST? Nelekejte se toho, že “Planet Muscaria” je první deskou kapely. Ve skutečnosti se jméno aNgreNOST na scéně zjevilo již v roce 1995 a o dvě léta později vyšlo debutové EP “Evil”. V roce 1998 se ovšem skupina díky problémům hlavního mozku Pursana rozpadá… důvod, proč k tomu došlo, je však důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát, ...

  • !T.O.O.H.! – Democratic Solution

    13.9.2013

    Zajus

    !T.O.O.H.! - Democratic Solution

    Asi málokdo by nesouhlasil s tvrzením, že mezi českými extrémně metalovými skupinami patří !T.O.O.H.! k absolutní špičce. Nebál bych se dokonce tvrdit, že jde v rámci žánru o legendární kapelu. Jejich počin z roku 2005, geniální a naprosto šílené dílo “Řád a trest”, si dokonce troufnu označit za své nejoblíbenější české album vůbec. O problémech, které nastaly ohledně jeho vydání, asi slyšel každý fanoušek kapely, následný rozpad skupiny pak znamenal velkou ztrátu pro všechny příznivce avantgardní hudby. Asi tudíž nemusím popisovat, jakou radost ve mně vyvolalo zjištění, že se kapela dává dohromady, pracuje na nové desce a plánuje i koncertní činnost. Bohužel, koncert se odehrál jen jeden, po němž !T.O.O.H.! oznámili, že další živá vystoupení již neplánují a provozovat kapelu jako studiový projekt nehodlají. A tak jediným hmatatelným výsledkem jejich ...

  • Joyless Jokers – Taste of Victory

    12.9.2013

    Ježura

    Joyless Jokers - Taste of Victory

    Říkají si Joyless Jokers, pocházejí z Itálie a zatím toho za sebou moc nemají. Od svého vzniku v roce 2006 totiž nahráli jen jedno EP (2010) a pak až loňskou řadovou fošnu “Taste of Victory”, která je předmětem dnešní recenze. Stejně jako nad každou mladou kapelou se tedy i nad Joyless Jokers vznáší stín pochybnosti, jestli má co nabídnout. Čas strávený v přítomnosti “Taste of Victory” však tyhle pochybnosti celkem snadno rozmetal, protože není sporu o tom, že zrovna tahle banda si své místo na slunci určitě zaslouží. Metalové anály hovoří o tom, že Joyless Jokers hrají melodický death metal, a tahle informace je v zásadě správná. Jen bych dodal, že v jejich podání jde o značně přímočarý melodeath, který navíc místy přesahuje do moderních a žánrově neurčitých vod, ...

  • DevilDriver – Winter Kills

    11.9.2013

    nK_!

    DevilDriver - Winter Kills

    Dez Fafara se vrátil z ročního reunion turné Coal Chamber a jal se se svou momentálně domovskou formací DevilDriver vypustit do kritického světa v pořadí již šestou řadovku, tentokráte jménem “Winter Kills”. Pamětníci jistě zaloví v hlavinkách a vzpomenou si, že recenze na “Beast”, duchovního předchůdce zmíněné novinky, bylo v naší redakci přijato vesměs kladně a vysloužilo si průměrné hodnocení celých sedmi bodů, což se samozřejmě ne každé desce podaří. A jak je na tom ona aktuální “Zabíjející zima”? V první řadě je potřeba si přiznat krutou pravdu – DevilDriver nahráli spíše podprůměrný materiál a upřímně, na prvních několik poslechů zní všechny písně až nepříjemně podobně. Ve skutečnosti jsem si nejprve připadal, jako bych sjížděl jeden song třináctkrát dokola za sebou, což není vždy až takové terno. Teprve až na nějaký ...

  • Eardelete – Devilogy

    10.9.2013

    H.

    Eardelete - Devilogy

    Obvykle se svoje recenze snažím začít nějakou úvodní omáčkou, představit samotného interpreta nebo nastínit, jak vnímám jeho předchozí tvorbu. Dneska mám ovšem trochu blbou náladu, pročež na nějaké literární onanie nemám chuť, tudíž na to vlítneme stejně ostře, jak ostrá je samotná “Devilogy”, třetí fošna grindového nájebu Eardelete… Když prohlásím, že “Devilogy” je prostě goregrind, vlastně je tím o albu řečeno vše… ale svým způsobem ne tak úplně. Eardelete totiž natočili počin, který je chlívkem pouze svým obsahem (rozuměj hudebně), nikoliv však formou, což je z mého skromného pohledu potěšující, protože podobné prasečáky, kdy je to i zvukově žumpa, jsou pouze jen pro skalní fandy grindu, což já pří vší úctě nejsem. Mám pár svých oblíbenců, které si rád pustím, ale tím ...

  • Turisas – Turisas2013

    9.9.2013

    Atreides

    Turisas - Turisas2013

    Když Turisas letos na začátku roku oznámili čtvrté, téměř eponymní album, hádám, že jsem nebyl sám, kdo si mírně řečeno zaklepal na čelo s otázkou, co to ti Finové vymýšlí a jestli to čistě náhodou není pracovní verze alba. Přiznám se, že předchozí desku “Stand Up and Fight” jsem slyšel asi dvakrát, neb jsem jí po předchozích velice dobře poslouchatelných albech ani zdaleka nepřišel na chuť. Z toho důvodu pro mě bylo nové album Turisas tak trochu sázka do loterie. A jak se poměrně brzy ukázalo, vsadit si na “Turisas2013” by nemělo daleko od vsázení na ruskou ruletu s pěti kulkami v bubínku revolveru… Už od počátku se zdá být jasné, na jakou notu se bude hrát tentokráte. Výrazivo působí lehce, rockově, snad i trochu svěže, ale v první řadě až příliš jednoduše a občas ...

  • Isvind – Daumyra

    8.9.2013

    H.

    Isvind - Daumyra

    Na světě jsou dvě věci, které jsou zcela jistě nevyčerpatelné – lidská blbost a zásoby norského black metalu. To první snad nemá cenu rozebírat, to druhé nás ovšem zajímá o něco víc. V Norsku žije přibližně 4,5 milionu obyvatel a black metalových projektů je tam asi stejně tak. Člověk jich zná spousty, ale pak stejně odněkud vyleze další nová smečka, která páchá hudební zlo již od 90. let. Přesně to je případ i Isvind, jejichž vznik se datuje na konec roku 1993 pod jménem Ice Wind, které ovšem příliš dlouho nevydrželo, neboť trio z Osla pod tímto názvem natočilo pouze jeden demáč “The Call of the Ice Wind”, pak svou sestavu zredukovalo na duo a přejmenovalo se na Isvind. Následovalo pár dalších demosnímků, jedno ípko “Muspellz ...

  • Desolation – Desoriented

    7.9.2013

    Ježura

    Desolation - Desoriented

    Ačkoli si troufám tvrdit, že německou kapelu Desolation (neplést s řadou dalších formací stejného jména) asi moc lidí nezná, považovat ji za bandu nezkušených začátečníků není určitě na místě, protože vznik kapely se datuje až někam k roku 1994. A jelikož se za těch skoro dvacet let ani moc neproměnila sestava, vypadá to na stabilní spolek, který sice nikam nespěchá (Desolation mají na kontě jen dvě řadová alba z let 1999 a 2006), ale čas od času něco vyplodí. A jelikož se za ty roky kapela zvládla udržet na scéně, na mysl se vkrádá myšlenka, že to asi bude mít něco do sebe. A nač čtenáře dále napínat – ono to do sebe skutečně něco má. Netuším, jakým materiálem se Desolation prezentovali na svých předcházejících počinech, každopádně jejich novinka “Desoriented” je žánrově vesměs čistý, na kytarách ...

  • Annihilator – Feast

    6.9.2013

    Kaša

    Annihilator - Feast

    Při bližším pohledu na poslední alba Annihilator by se mohlo zdát, že Jeff Waters pořádně neví kudy kam a pro jistotu tak střídavě servíruje přímočaré desky jedoucí na jedné vlně s lehce rozmanitějšími kousky, na nichž nechá do výsledné podoby vpustit i jiné vlivy než ten jeho klasický strojový speed / thrash metal. Chápu, že někomu je to proti srsti, protože to opravdu vypadá, že se snaží zavděčit pokaždé někomu jinému, nicméně dokud si udržuje vysoký standard, tak je mi celkem jedno, jestli si na dalším albu nachystá hoblovačku nebo metalovou encyklopedii, skrz niž posluchače vezme na vyhlídkovou jízdu, jako tomu bylo třeba na “All for You”. Pokud bychom se tedy řídili tímto pravidlem, tak by “Feast” mělo patřit do druhé kategorie, protože minulé “Annihilator” bylo celkem jednoduché, žádnými ...

  • Raving Season – Amnio

    5.9.2013

    Ježura

    Raving Season - Amnio

    Těžko po někom chtít, aby si držel přehled o všech kapelách, které v posledních letech vyrůstají jak houby po dešti a dohromady chrlí statisíce až miliony demáčů, EPček nebo rovnou plnohodnotných alb. Není tedy divu, že českému posluchači jméno Raving Season nic neřekne a nebýt proma, které mi přistálo na harddisku, nebyl bych teď na tom jinak a vůbec by mě to netrápilo. Jenže zrovna v případě italských Raving Season jsem nakonec docela rád, že nás cesty osudu svedly dohromady, protože ačkoli je recenzovaná deska “Amnio” pro kapelu dlouhohrajícím debutem, vyvrbil se z ní počin, který má k amatérismu dost daleko. Asi jsem ale nezačal úplně šťastně, protože takhle to vypadá, že je “Amnio” dílem nováčků, kterým se podařilo nahrát na první pokus obstojnou desku, jenže skutečnost je ...

  • Eibon la Furies – The Immoral Compass

    4.9.2013

    H.

    Eibon la Furies - The Immoral Compass

    Alba, která člověku přijdou na recenze, jsou v drtivé většině případů sázkou do loterie. Občas máte štěstí a na stole vám přistane nahrávka, která příjemně překvapí, občas máte hodně velké štěstí a dostane se vám do ruky opravdu fantastická deska, jindy ale zase máte smůlu a skončíte s takovým tím albem, o němž v recenzi napíšete, že vás to bohužel ničím nezaujalo, a večer kámošům v hospodě u piva řeknete, že to byla pěkná sračka – a přesně tohle je případ Eibon la Furies, jejichž druhý dlouhohrající počin “The Immoral Compass” mě jaksi bohužel ničím nezaujal… A přitom musím říct, že jsem se na poslech vlastně docela těšil. Žánrová škatulka slibovala, že bych měl od Britů čekat jakousi míchanici industriálního a ambientního black metalu. Samotní Eibon la Furies pak ...

  • ReVamp – Wild Card

    3.9.2013

    Ježura

    ReVamp - Wild Card

    Floor Jansen, která si udělala jméno jako zpěvačka dnes již neexistujících After Forever, si na nedostatek hudebního vyžití v posledních letech určitě stěžovat nemůže. Hostování u Arjena Lucassena, Devina Townsenda, Mayan nebo Nightwish je jedna věc, ale pevný základ, ke kterému se dá vždy vrátit, to je věc druhá – a přesně tím je pro Floor od roku 2009 kapela ReVamp, kde zpěvačka realizuje vlastní nápady a vize. Tři roky staré eponymní album sice žádnou velkou díru do světa neudělalo, nicméně podle reakcí kritiky a fanoušků šlo o slušnou nahrávku. Letos ale ReVamp přišli s novou deskou “Wild Card”, takže máme příležitost zjistit, jak se věci mají v roce 2013. Pokud si dobře vzpomínám, když ReVamp před třemi lety vydali svoji prvotinu, protočil jsem ji asi tak jednou ...

  • Ever-Frost – Departing of Time

    2.9.2013

    Stick

    Ever-Frost - Departing of Time

    Itálie v současnosti nepatří k nejsilnějším metalovým velmocem, i když svého času byla velkým dodavatelem power/speedových kapel v čele s Rhapsody. Dnes už nelze o ní nelze jednoznačně mluvit ani v rámci tohoto stylu. Nevím, čím to je, ale většina italských kapel mě nikdy nebrala, nějak jim vždy chyběl vlastní ksicht. Od Ever-Frost a jejich debutového alba “Departing of Time” jsem tudíž nic moc valného neočekával. Jen průměrnou nahrávku italské produkce, kterou si poslechnu, v nejlepším případě nehodím do koše a dám tomu docela slušné hodnocení. Jaké však bylo s prvními minutami poslechu moje překvapení, s čím původně banda předělávající Sentenced přišla. Po skoro minutovém intru se na mě totiž vyvalil mix technicky založeného death metalu v kombinaci se silnými melodiemi (založenými především na kytarách) a neustálými rytmickými změnami a zvraty. A mé ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy