Recenze

  • Mirrors for Psychic Warfare – Mirrors for Psychic Warfare

    1.6.2016

    H.

    Mirrors for Psychic Warfare - Mirrors for Psychic Warfare

    Neurosis jsou již dávno kapelou, jejíž jméno budí veliký respekt a právem si drží status legendy, která patří k základním stavebním kamenům celého hnutí post-metalu a také výrazně ovlivnila další subžánry tvrdé kytarové hudby. Nicméně, jak každý správný fanoušek ví, svět Neurosis je mnohem bohatší. Jednak to jsou aktivity Neurot Recordings, vlastní značky kapely, jednak také množství vedlejších projektů, které Neurosis obklopují a k nimž svým dílem přispívají všichni členové. Počínaje formací Tribes of Neurot, v níž se angažovala kompletní sestava Neurosis, konče třeba sólovými počiny Stevea Von Tilla či Scotta Kellyho. No, a poslední jmenovaný je také důvodem, proč jsem úvod věnoval Neurosis, protože právě on stojí i za dnes recenzovanou skupinou. Než si ji ale představíme, zmiňme ještě jiný Kellyho ...

  • Eths – Ankaa

    31.5.2016

    H.

    Eths - Ankaa

    Jedni říkají, že nikdo není nenahraditelný. Jiní zase tvrdí, že každý člověk je nezaměnitelný originál, z čehož by tak nějak přímo vyplývalo, že jej dost dobře nahradit nelze. Ať už je pravda kdekoliv, jedna věc je jistá – u tak malé jednotky jako hudební skupina je jakýkoliv odchod a nutné personální změny nepříjemnost. Pokud se zrovna nejedná o formaci, která se točí kolem jednoho dvou lidí a zbytek tam dělá jen křoví, tak se vždycky jedná o zásah, jenž tvář té či oné kapely změní. A dvojnásob to platí v momentě, kdy dojde k odchodu člověka, jenž stojí v čele s mikrofonem a je vidět ze všech nejvíc. Přesně tato situace postihla v mezičase od minulého alba francouzské Eths. Po vydání skvělého „III“ (2012) se rozhodla odejít zpěvačka Candice Clot, jejíž hlas ...

  • Autokrator – The Obedience to Authority

    30.5.2016

    H.

    Autokrator - The Obedience to Authority

    Autokrator je nové jméno v oboru zkurveně hnusného extrémního metalu. Řekněme si to hned na začátku – pokud si pod metalem jako první představíte Sabaton, tak tohle zvěrstvo obejděte pořádným obloukem, protože byste si strachy kákli do trenýrek. Autokrator na sebe prvně upozornili v loňském roce, kdy vyšel jejich bezejmenný debut – nejprve jen digitálně ve vlastní režii. Hodně rychle však kolem začaly kroužit uznávané undergroundové labely, takže vzápětí následovala MC verze u litevských Inferna Profundus, LP verze u samotných Iron Bonehead a CD v polské kooperaci Godz ov War / Third Eye Temple. To snad hovoří samo za sebe, protože na tom, že speciálně Iron Bonehead nevydávají žádné mrdky, se asi všichni shodneme. Uběhl rok a Autokrator na svět vyvrhli další porci zla v podobě druhé desky „The ...

  • Tamás Kátai – Slower Structures

    29.5.2016

    H.

    Tamás Kátai - Slower Structures

    Tamás Kátai, původem maďarský hudebník aktuálně sídlící ve Skotsku, je takový trochu nenápadný človíček. Nicméně o to lepší je muzika, jakou tvoří. Dříve se angažoval ve vícero projektech a kapelách, z nichž za pozornost stojí snad všechny, zapadlé záležitosti jen s demosnímky nevyjímaje, ale postupem času všechny tyto aktivity uhasly, až Kátaiovi zbylo jediné, to nejznámější působiště. Samozřejmě tím nemám na mysli nic jiného než Thy Catafalque. Pod tímhle jménem Tamás již nejednou dokázal, že i metalová hudba může být uměním v tom pravém slova smyslu – co album to skvost, což se týká i poslední desky „Sgùrr“, jež vyšla v loňském roce. Inu, ne nadarmo tu jsme z nahrávek Thy Catafalque pravidelně na větvi, já obzvlášť a nijak se za to nestydím. Vraťme se ale zpátky k těm ostatním skupinám. Mezi ně patří ...

  • Kafirun – The Worship and Glorification of Holy Death

    28.5.2016

    H.

    Kafirun - The Worship and Glorification of Holy Death

    Když se řekne kanadský black metal, tak se většině lidí vybaví buď atmosférická větev z Quebecu, anebo zběsilosti v čele s Revenge, Weapon a samozřejmě Blasphemy, máme-li jmenovat ty nejznámější. Tím však portfolio této rozlehlé severoamerické země samozřejmě ani zdaleka nekončí a dnes si představíme jednu z těch méně známých záležitostí místní provenience. Kafirun by dle všeho mělo znamenat Nevěřící v arabštině, a dokonce se takto jmenuje i jedna súra Koránu. Což nejspíš docela sedí, jelikož tato smečka pocházející z Vancouveru se netváří, že by zrovna oplývala sympatiemi k jakýmkoliv bohům. Ale co si budeme povídat, na téhle scéně by spíš opak byl překvapením. Zajímavá je rovněž zakuklená image kapely s hadry kolem hlavy, což na fotkách vypadá docela hustě (bez ironie). Nicméně, hlavním předmětem našeho zájmu je samozřejmě hudební produkce ...

  • Astronoid – Air

    27.5.2016

    Onotius

    Astronoid - Air

    Pokud by snad byla pravda, že někdy američtí Astronoid hráli post-black metal, jak hlásá například jejich profil na Last.fm, pak vězte, že na desce „Air“ se ho nenachází ani stopové množství. To budiž upozornění pro ty černé duše, jež se nenechaly odradit mdlým (až nevkusným) artworkem a očekávali byť hipsterskou odnož svého oblíbeného žánru. To, čeho se však dočkáte na zbrusu novém albu těchto pro mě donedávna neznámých hudebníků do sytosti, jsou prvky shoegaze. Kombinace této zasněné odnože alternativního rocku s metalovým zvukem není v poslední době již nic tak nového – kapely Alcest, Deafehaven či poslední dobou populární Ghost Bath tento žánr spojují s black metalem, což dalo za vznik škatulce blackgaze (z čehož pravděpodobně pochází onen omyl ve stylovém zařazení). Avšak kombinace s jinými metalovými odnožemi se shoegaze dočkal, pokud vím, ...

  • Rob Zombie – The Electric Warlock Acid Witch Satanic Orgy Celebration Dispenser

    26.5.2016

    H.

    Rob Zombie - The Electric Warlock Acid Witch Satanic Orgy Celebration Dispenser

    Když Rob Zombie svého času připravoval sólovou desku „Hellbilly Deluxe 2: Noble Jackals, Penny Dreadfuls and the Systematic Dehumanization of Cool“, její vydání bylo hned několikrát odloženo. Nejdříve kvůli Zombieho vytížení ohledně natáčení filmu „Halloween II“, poté kvůli problémům s dosavadním labelem Geffen Records, který dle všeho trochu dlabal na propagaci (což ostatně tehdy vyústilo ke změně nahrávací společnosti). V případě letošní novinky „The Electric Warlock Acid Witch Satanic Orgy Celebration Dispenser“ jako by se situace opakovala, jelikož už někdy loni na podzim se objevovaly zprávy, že hororový král a jeho smečka mají další placku hotovou, přesto bylo vydání v nedohlednu. A tentokrát byla na vině Zombieho práce na snímku „31“ (na festivalu Sundance byl uveden v lednu, do kin se dostane v září). Nicméně, nakonec jsme dočkali a „The ...

  • Messa – Belfry

    25.5.2016

    H.

    Messa - Belfry

    Člověk kupuje očima, říkává se. A ono to zjevně opravdu platí, jelikož do poslechu desky „Belfry“ jsem šel především proto, že se mi zalíbil její přebal. Jistě, pokud bych věděl, že se pod ním skrývá symphonic power metal, tak by mě ani ten přebal neukecal, ale v momentě, kdy mi byl slíben doom metal s experimentálnějšími doteky, nebylo moc nad čím váhat a šel jsem se podívat na to, co formace s názvem Messa na svém debutu nabízí. Messa je zcela nové jméno na metalové scéně a „Belfry“ je úplně prvním počinem, jaký kapela vydala. Jak už tomu ale tak bývá, jednotliví členové již něco nahráno (nikoliv nahnáno) mají. Zajímavé je ovšem to, že se muzikanti pohybovali v relativně odlišných žánrech. Zatímco kytarista / baskytarista Mark Sade ...

  • Hewitt – Plnej zlosti

    24.5.2016

    H.

    Hewitt - Plnej zlosti

    Ať už ho žerete, nesnášíte, nebo vám je úplně u prdele, jedna věc se Řezníkovi musí nechat – dokázal si vytvořit velkou fanouškovskou základnu a dosáhnout solidního úspěchu, aniž by se zaprodal stravitelnosti. Jistě, pomohla mu k tomu i souhra okolností a především díky kauze se Slavíkem, kdy bylo jeho jméno nějakou dobu vidět i v těch největších českých médiích, utekl i zbylým kolegům ze stáje ZNK a co do popularity vyrostl. Nicméně, ukázal, že i s ostřejším výrazivem a vulgárními texty lze slavit úspěch. A s takovou bylo jen otázkou času, kdy se objeví další podobní, co se pokusí tenhle úspěch zopakovat. Záměrně jsem mluvil jenom o Řezníkovi, jelikož právě jemu se protagonista dnešní recenze blíží nejvíc. Jakkoliv sám Hewitt tvrdí, že Řezníka nekopíruje, ta podoba je prostě do uší i očí bijící. Hudebně ...

  • Mussorgski – Creatio cosmicam bestiae

    23.5.2016

    H.

    Mussorgski - Creatio cosmicam bestiae

    „Creatio cosmicam bestiae“ je albem, na jehož poslech jsem se dost těšil. Důvod ovšem nevězí v tom, že bych snad měl polský projekt Mussorgski v oblibě z minulosti. Popravdě řečeno, ani jednu ze dvou předešlých desek „In Harmony with the Universe“ (1995) a „Chaos and Paranormal Divinity“ (2011) neznám, natožpak abych znal demosnímky z hloubi první půle 90. let. Nicméně, tak nějak jsem větřil, že by mohlo jít o velice zajímavou záležitost, takže jsem byl prostě a jednoduše zvědavý. Zvědavost nejitřil ani tak vlastní název Mussorgski, byť jej tenhle projekt sdílí se slavným ruským skladatelem klasické hudby z 19. století. Spíše mě zaujal přebal „Creatio cosmicam bestiae“, který je správě odtažitý a „sci-fi“, aniž by se jednalo o nějaký plastikový kýč. A to v kombinaci se škatulkou slibující srážku black metalu ...

  • Deftones – Gore

    22.5.2016

    Kaša

    Deftones - Gore

    Když jsem před čtyřmi lety sepisoval recenzi předešlého alba amerických alternativců Deftones, „Koi No Yokan“, tak jsem tvrdil, že se kapela nachází na vrcholu svých uměleckých sil. Od vydání „návratového“ „Diamond Eyes“ letos uteklo již šest let a já si myslím, že moje tvrzení z období před čtyřmi lety je stále aktuální. Očekávání byla samozřejmě vysoká, protože Deftones se na vydání nového alba „Gore“ připravovali takřka čtyři roky, a ačkoli hotové bylo již loni, tak mezi posluchače si prorazilo svou cestu až letos v dubnu. A jaké je? To si povíme na následujících řádcích. Přestože se to tak na první pohled nezdá, protože čtyři roky panoval přímo v táboře Deftones relativní klid (pokud samozřejmě pominu smutné úmrtí bývalého baskytaristy Chi Chenga), tak v širší souvislosti s kapelou se toho od minulého alba ...

  • The Poisoned Glass – 10 Swords

    21.5.2016

    H.

    The Poisoned Glass - 10 Swords

    Jméno The Poisoned Glass se vynořilo zdánlivě zničehonic a zdánlivě odnikud, ale okamžitě si na alternativní scéně získalo ne úplně malou pozornost. Relativně se o tom mluví, ani nestačilo vyjít první album a formace už jela evropské turné, v jehož rámci si zahrála i na slovutném festivalu Roadburn. Odpověď na otázku, jak je tohle možné, by mohla být poměrně jednoduchá – sestava. V The Poisoned Glass se totiž bezesporu nacházejí lidé, jejichž některá bývalá působiště se v jistých kruzích těší kultovnímu statusu. G. Stuart Dahlquist a Edgy 59 totiž hrávali v Burning Witch, což možná není vyložená prvoligová legenda nebo ta úplně nejvíc zásadní záležitost svého stylu, ale mnozí na jejich muziku dodnes přísahají a jistého respektu tahle formace jistě dosáhla. V portfoliu těchto dvou chlapíků ovšem najdeme i další kapely, ...

  • Sorcier des glaces – North

    20.5.2016

    H.

    Sorcier des glaces - North

    Kanadský projekt Sorcier des glaces jsem měl v paměti vždycky zaškatulkovaný jako kvalitní kapelu, která má v rámci undergroundu vybudované nějaké jméno a která nedělá ostudu proslulé frankofonní blackmetalové líhni v Quebecu, odkud pochází. I přesto jsem však tuhle bandu vždycky víc ignoroval, než sledoval. Měl jsem tohle kanadské duo v povědomí, něco málo jsem slyšel a již v minulosti jsem tedy měl představu, o čem jejich muzika cca je, ale že bych jejich fošny nějak zodpovědně protáčel a znal tu tvorbu podrobněji… to vážně ne. Vlastně to tedy bylo až předcházející album „Ritual of the End“ z března 2014, jemuž jsem dopřál nějakou zvýšenou pozornost. Nebudu vám kecat – od doby, co jsem tu nahrávku odložil po napsání tehdejší minirecenze, jsem „Ritual of the ...

  • Ill Omen – Æ.Thy.Rift

    19.5.2016

    Metacyclosynchrotron

    Myslím, že to byli kdysi dávno Emperor, kdo jako první užili přídomku „necro“ v popisu své hudby. Později bylo toto slůvko v blackmetalovém kontextu užíváno všelijak. Někdo si jej zvolil jako exaktní popis surového a násilného hnusu, jako tomu bylo třeba v případě raných Anaal Nathrakh, jinde se jako necro označil kdejaký zahuhlaný škvár vykrádající „Transilvanian Hunger“. Nebudu se dál zaobírat, co by necro black metal mohl být a co ne (nehledě na to, že vymýšlení kdejakých kvazi-škatulek často smrdí průserem), ale dle mého skromného názoru jsou australští Ill Omen přesně ten typ kapely, kde takový popisek opravdu sedí. Dřívější tituly byly zárukou opravdu hutné a ponuré atmosféry podpořené slušnými riffy a velice vhodného a umně opracovaného zvuku. Navíc je to ...

  • The Visit – Through Darkness into Light

    18.5.2016

    Skvrn

    The Visit - Through Darkness into Light

    Dnešní recenzi nemohu začít jinak než dvěma slovy: Musk Ox. Jestliže tápete a nevíte, kam mířím, vězte, že jde – krom anglického výrazu pro pižmoně – o kanadskou kapelu vyjadřující se skrze tóny na pomezí neofolku a komorní hudby. Několik měsíců nazpět se na našich stránkách objevila recenze, poté i rozhovor, tudíž chcete-li, podívejte se, případně poslechněte, je to vážně fajn muzika. Ovšem zpět ke dnešnímu dni a tomuto textu. Ten patří debutové desce „Through Darkness into Light“ z pera kanadského dua The Visit, které s spojuje Musk Ox nejen země původu, ale spousta dalších atributů. Hlavním propojovacím článkem obou kapel je osoba violoncellisty Raphaela Weinroth-Browneho. Zatímco v rámci Musk Ox má hlavní slovo především kytarista Nathanaël Larochette a náš milý cellista se ke kapele přidal až postupem ...

  • Goatpsalm – Downstream

    17.5.2016

    H.

    Goatpsalm - Downstream

    Může se vám to zdát nefér (ono to svým způsobem nefér i je), ale většinou nijak zvlášť nehořím touhou uctívat populární (byť někdy třeba jen v omezené míře populární) kapely nebo formace, kolem nichž se vytváří hype. Kolikrát se mi už stalo, že jsem objevil nějakou skupinu, bavilo mě to, ale když si za pár let vydobyla větší věhlas, tak trochu jsem ji opustil. Samozřejmě ne čistě z principu, ale prostě nějak podvědomě mě to přestalo tak táhnout. Jestli je mi něco naopak velice sympatické, tak to jsou ty opravdu undergroundové projekty, které fungují spíše ve skrytu, a i když třeba v jistých kruzích mohou mít jméno, v obecném povědomí nejsou. Kombinace nepříliš viditelné kapely pro fajnšmekry s  působivou muzikou je pro mě jakožto posluchače takřka ideální stav ...

  • Ihsahn – Arktis.

    16.5.2016

    Kaša

    Ihsahn - Arktis.

    Ještě než začnu povídání o šesté řadové desce všemocného Ihsahna, tak si trošku připravím půdu návratem o nějakých pár let zpět. Do doby, kdy před třemi lety vydával své poslední album „Das Seelenbrechen“, z jehož poslechu tehdy byla spousta lidí nespokojená. Po čtveřici sólových počinů, z nichž „After“ je dodnes obecně považováno za jakýsi vrchol Ihsahnovy hudební vize, v níž se mísí jak odkazy na jeho Emperor, tak nemálo avantgardy a progresivního přístupu, bylo „Das Seelenbrechen“ albem, na němž se rozhodl změnit přístup k uměleckému vyjadřování. A já se nedivím, že dost lidí tuhle nahrávku odsoudilo jako příliš zvláštní; že na ní té progrese a experimentálního hudebního minimalismu bylo až příliš. Jestli však nelze tomuto velikánovi něco upřít, tak je to fakt, že právě díky vlastnímu hudebnímu vizionářství a snaze neustále ...

  • Řezník – Říše za zrcadlem

    15.5.2016

    H.

    Řezník - Říše za zrcadlem

    No, nechoďme kolem horké kaše – lídři labelu ZNK se aktuálně neukazují zrovna v životní formě. Na sklonku loňského roku docela pohořel DeSade se svou tehdy novou sólovkou „Here I Cum“, jež nabídla nezvykle slabý a nezáživný materiál. Tehdy jsem v recenzi napsal, že do té doby to byl z ústředního dua Sodoma Gomora právě on, jehož sólové věci mě bavily o chlup víc, což se po „Here I Cum“ trochu obrátilo. Předchozí Řezníkovo sólové dvojalbum „Bateman / Muzeum mentálních kuriozit“ totiž bylo i přes pár slabších momentů asi tím nejlepším, co vrchní kápo domácího horrocoru pod svým jménem doposud vydal, a nyní čerstvá novinka „Říše za zrcadlem“ tento stav měla, logicky, potvrdit. Leč nestalo a podobně jako kolega s bradkou, i M. Engele si vybírá horší chvilku. Já osobně jsem ...

  • Joe Bonamassa – Blues of Desparation

    14.5.2016

    Kaša

    Joe Bonamassa - Blues of Desparation

    Jestliže Joe Bonamassa s předchozím albem „Different Shades of Blue“ vstupoval do neznámé řeky a vzbuzoval prostřednictvím první kolekce ryze autorských písní nemalé obavy, tak novinka „Blues of Desperation“ je na tom už zcela jinak. Tenhle bluesrockový kytarový všeuměl před dvěma lety přesvědčil posluchačskou obec, že není jen zručný hráč a osobitý zpěvák, který se v tvorbě musel spolehnout jen na převzaté kompozice z pera svých oblíbenců, ale taky velmi dobrý skladatel, jenž dokáže utáhnout celé album bez většího zaváhání. A protože v současné době by byl návrat ke cover verzím krokem zpět, tak bylo jasné, že v tomhle trendu už bude muset Joe Bonamassa pokračovat, aby si udržel vysoké renomé, které jeho sólová alba dlouhodobě provází. S klasickým dvouletým odstupem tak přišel čas na to, aby se rodák z New ...

  • Behexen – The Poisonous Path

    13.5.2016

    Metacyclosynchrotron

    Když se mladý posluchač, jemuž poprvé učaroval black metal, pomalu prodírá hromadami starých i nových kapel, časem narazí na spolky, které svým fanatismem, ale rovněž i kvalitou překonávají všechen ten povrchní plebs kolem. Finští Behexen bez debat patří mezi nejzapálenější reprezentanty skutečné ďáblovy hudby a navíc se s Horna, Sargeist, Black Dawn, Satanic Warmaster, Baptism a dalšími (často méně známějšími kapelami jako Warloghe nebo Musta Surma) podíleli na jasnější definici toho, co dnes bývá obvykle považováno za typický finský black (s čímž fanoušci Archgoat, Barathrum, Impaled Nazarene či Beherit asi souhlasit nebudou, haha). Behexen také patří ke kapelám, které své fanoušky rozdělují na vícero táborů. Někdo preferuje ostřejší sound prvních dvou desek, kdy Hoath Torog ječel vysokým hlasem, jiný v kapele našel zalíbení až s třetím albem „My Soul for ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy