Chapel of Disease – …and as We Have Seen the Storm, We Have Embraced the Eye 23.7.2019 Cnuk  Co vznikne spojením dvou legendárních válů „Chapel of Ghouls“ a „Angel of Disease“ od Morbid Angel? Ano, německá kapela Chapel of Disease. Jak může znít vznik jejich názvu triviálně, o to zábavnější je sledování jejich počínání. Čtveřice pocházející z Kolína nad Rýnem začínala jako klasická death/thrashová sekanice vzývající dávné žánrové legendy, což v roce 2012 zvěčnila na debutu „Summoning Black Gods“ a spřízněném EP „Death Evoked“. Žádný velký humbuk nenastal, však proč také, podobně orientovaných kapel bylo a je dost. To o tři roky později vydané album „The Mysterious Ways of Repetitive Art“ už upoutalo větší pozornost. Stále se jednalo o death metal, ale nyní přibylo dost doomu a rovněž tradičního heavy metalu. To už je přeci jenom méně onošené téma, navíc v době, ... Black Spirit – Behind the Light That Fades 22.7.2019 Metacyclosynchrotron  Udržet si v současné nadprodukci vydání přehled není žádná sranda a ještě větší kumšt je sledovat demo nahrávky nových kapel a vybírat ty se skutečným potenciálem. Je to sice primárně otázka času a (přísné) selekce, ale svou roli hraje i štěstí. Povedené demo určitě potěší každého srdcaře a myslím, že je velice příjemné sledovat kapely od jejich počátků, jak se vyvíjejí a mění, zvlášť pokud se jim podaří z počáteční jiskry vykřesat něco mocného. Tuším, že tohle by mohl být případ španělské, jednočlenné kapely Black Spirit. Druhé, letošní demo „Behind the Light That Fades“ jsem si pustil náhodou poté, co jsem se omylem ukliknul, ale nechal jsem nahrávku běžet a krátce po skončení intra jsem musel poslechu věnovat veškerou pozornost.
Zaum – Divination 21.7.2019 H.  Vždycky je mi sympatické, když se nějaká skupina album od alba zlepšuje, a zrovna o kanadských Zaum se právě tohle myslím tvrdit dá. Jejich druhá řadová nahrávka „Eidolon“ (2016) mi přišla silnější a vyzrálejší než jejich prvotina „Oracles“ (2014), i když ve finále mě vlastně bavily obě desky. Jakmile jsem tedy zjistil, že v letošním roce si Zaum opět po tříleté odmlce připravili třetí dlouhohrající zářez „Divination“, moc dlouho jsem s jeho poslechem neváhal. A vyplatilo se, poněvadž Kanaďané opět posunuli svou laťku o kousek výše a servírují svůj nejpůsobivější počin. Od minulého alba došlo k jedné poměrně zajímavé změně. Zakládající dvojice Kyle Alexander McDonald (zpěv, baskytara, sitár, klávesy) a Christopher Lewis (bicí) k sobě přibrala třetího člena nebo ještě lépe řečeno členku.
Consummation – The Great Solar Hunter 20.7.2019 Metacyclosynchrotron  Invictus Productions a Profound Lore nejsou žádné obskurní labely vydávající zoufalé sračky a pokud sledujete, co se v Austrálii, konkrétně v Brisbane, děje za hudební zvěrstva, tak jste o jméno Consummation zavadit mohli. Jejich krátké tituly „Consummation“ a „Ritual Severance“ byly stejně kvalitní natolik, aby si o pozornost fanoušků temné metalové hudby říkaly samy, i když mi přijde, že se kapele dostalo jisté zavádějící nálepky. Místo původu a koncertní výpomoc mozku kapely Craiga Younga v Impetuous Ritual z Consummation udělaly „cavern-core“, tedy jen další zahuhlaný zlo-death. Což je škoda, protože pozornější zkoumání odhalí, že Consummation tu rozhodně nejsou do počtu, není to žáden vedlejšák a už vůbec ne trendy kopírka. Dlouhý debut „The Great Solar Hunter“ završuje vyznění předchozích dvou EP. Za jiné konstelace bych album určitě ... Sinmara – Hvísl stjarnanna 18.7.2019 Dantez  Není pochyb o tom, že je „icelandic black metal“ v rámci extrémní hudby už kapitolou samou o sobě. Za kultivaci dusivého, podvratného a místy až halucinogenního zvuku vděčíme řadě kapel, mezi které patří právě Sinmara. I jejich debut „Aphotic Womb“ vytyčil prvky subžánru, které už dávno přesahují hranice ostrovního státu. „Aphtoic Womb“ není zrovna oddychovým albem. Vyžaduje – zejména od těch, kteří se s islandským black metalem seznamují – čas a koncentraci. O to víc ale odměňuje. Jde o dynamický poslech, který se přelévá z koherentního hnusu do nahořklých, avšak epických momentů bez toho, aniž by postrádal integritu. Deska staví na základech black metalu druhé vlny. Díky neortodoxním hudebním kličkám však tradiční sound posouvá do nových sfér, v nichž se pojí nepříjemnost a úchvatnost dnes už dobře známým islandským způsobem; nespoléhá se na tremolo ... Templum anima morti – ⍢χ͔Ω ΣằğΩþ χ͔åᵲằǻϻ 17.7.2019 H.  Občas je to docela vtipné, z jakého důvodu si člověk nějakou kapelu poslechne. U ruské formace Templum anima morti vás to asi napadlo, jakmile jste si všimli nadpisu tohohle článku. Osobně jsem o existenci této smečky až donedávna vůbec neměl tušení, ale když jsem náhodou narazil na nahrávku s tak arci-pošukaným jménem jako „⍢χ͔Ω ΣằğΩþ χ͔åᵲằǻϻ“, tak jsem si řekl, že to prostě musím zkusit. Templum anima morti fungují nějakých šest let a za tu dobu vydali jeden demosnímek a tři minialba, z nichž to třetí je právě „⍢χ͔Ω ΣằğΩþ χ͔åᵲằǻϻ“. Pro zajímavost jsem si zkusil letmo projet i něco z historie kapely a při tomto povrchním průzkumu jsem nabyl dojmu, že Rusové se svým aktuálním počinem, jenž vyšel dva roky po předchozím „Забвеннымъ во плодахъ благодати“, uhnuli ... C-4 – Next Issue of the Rotten World 16.7.2019 Cnuk  Polsko poslední dobou plodí docela zajímavé kapely, a proto se vyplatí z tohoto blízkého kraje tu a tam sáhnout po něčem ne úplně známém. Takovou neznámou pro mě byla také parta říkající si C-4. Ti byli založeni už v roce 2005, avšak v jejich řadách dnes již nepůsobí nikdo z těchto dob formování. Poslední pamětník odešel v roce 2016, a služebně nejstarším členem je tak dnes bubeník Domin, který do C-4 přišel v roce 2012. Vtipná, a ne úplně obvyklá situace. Přestože to C-4 kroutí už takřka patnáct let, stále je vnímám jako novice, jelikož ke dlouhohrající studiové nahrávce se ještě nedostali. Na kontě mají pouze tři épéčka – „I Hope They Heard C-4 in Hell“ (2010), „Death in the Moshpit“ (2015) a poslední „Next Issue of the ... Černý kov – Společenství 15.7.2019 Sicmaggot  Když jsem na pražské zastávce turné Inquisition, Revenge, Corpus Christii a The Stone uviděl Infernal Imperator ve složení Infernal Vlad (kytara), Vlad Blasphemer (bicí) a Gothmog Triumphator (vokály), dostalo se mi blackmetalového zážitku, který mnou otřásl. Kapela předčila hvězdy večera pouze pódiovou úpravou, ale nepřeháním, řeknu-li, že něco takového jsem od té doby neviděl. Naneštěstí ani neslyšel, neboť Infernal Imperator prakticky „vydali“ jen jednu jedinou skladbu („Testament“), kterou lze nalézt na kompilačce „Helthrone“. Poté co jsem pročítal různé internetové a tištěné zdroje ve snaze něco bližšího o Infernal Imperator zjistit, dozvěděl jsem se o spřízněné kapele Černý kov, ve které působili, mimo jiné, oba Vladové.
Inter Arma – Sulphur English 14.7.2019 Cnuk  Američany Inter Arma jsem začal registrovat, ostatně asi jako většina posluchačů, v období vydání přelomové desky „Sky Burial“ roku 2013. V celé délce jsem ale slyšel až následující „Paradise Gallows“. Přestože se mi zvuk kapely líbil už dříve, nepřinutilo mě to Inter Arma věnovat více času, což je trochu s podivem. Extrémní sludge metal, kterým se prezentují, mi je blízký, ale tak nějak kolem mne vždy jen prošuměli a časem jsem si na poslouchanou desku ani nevzpomněl. Nenacházel jsem v nich vyložené zalíbení, spíše jen cosi zajímavého, co mě dokázalo navnadit k poslechu, avšak to zajímavé se neproměnilo v nic víc. Před vydáním novinky „Sulphur English“ se však změnila jedna zásadní věc. Než jsem se dostal ke kompletnímu albu, poslouchal jsem na YouTube uveřejněné singly a ty mě tentokrát bavily ... Gaahls Wyrd – GastiR – Ghosts Invited 13.7.2019 H.  Gaahlova cesta ke projektu Gaahls Wyrd asi nebude dobře ukrytým tajemstvím. Tenhle zpěvák s občanským jménem Kristian Eivind Espedal se v průběhu let stal jednou ze známých postav norského black metalu, když si vydobyl ostruhy ve službách kapel, jakými jsou třeba kultovní Trelldom nebo stálice Gorgoroth. Mnozí si jistě vzpomenou i na jeho účast v hodně zajímavém projektu Gaahlskagg, jenž v roce 2000 vydal výborné album „Erotic Funeral“. V neposlední řadě jej bude hromada lidí znát i jako bývalého vokalistu folkové Wardruny a určité pozornosti se dostalo i kapele God Seed, již založil společně s baskytaristou Kingem ov Hell po jejich ne úplně kamarádském odchodu / vyhazovu z Gorgoroth. Jinými slovy, Gaahl už toho za svou kariéru stihnul hodně, a to se bavíme jen o hudebních aktivitách. Postupně ale Gaahl své účasti v dalších skupinách omezil. ... Altarage – The Approaching Roar 12.7.2019 H.  Docela mě překvapilo, když jsem zjistil, že Altarage mají vydávat další album. Sice teprve třetí, ale jde o to, v jak rychlém sledu Španělé své nahrávky pouští do světa. Letošní novinka „The Approaching Roar“ přichází pouhý rok a čtvrt po předešlém zářezu „Endinghent“. Na čemž by nemuselo být nic zas až tak zásadně divného, pokud by „Endinghent“ nevyšlo cca stejnou dobu po debutu „Nihl“ a pokud by Altarage v mezičase pilně nekoncertovali. Samozřejmě, že se ještě nejedná o nějaký extrém, protože jsou i projekty, které ty nahrávky sypou v mnohem rychlejším sledu, ale jestli takhle hodlají pokračovat i nadále, kdo ví, jestli a případně jak hluboko kvalita jejich nahrávek spadne… Už teď se totiž projevuje jedna taková nejspíš ne úplně pozitivní věc. Jednotlivé desky Altarage se mezi sebou liší ... Possessed – Revelations of Oblivion 10.7.2019 Cnuk  Když člověk začne bádat po původu onoho nekonvenčního, temného a zvráceného metalového zvuku, musí do plesnivých podzemí, kde ve stoce nadepsané death metal narazí na jméno Possessed. Každý ten základní mrtvolný pilíř vidí trochu jinde; „Morbid Visions“, „Scream Bloody Gore“, „Seven Churches“,… a co potom dema Mantas, Necrophagia nebo Posion? Ať tak, či onak, Possessed v historii figurují velice významně. Právě oni v roce 1984 natočili demo s názvem „Death Metal“ a rok na to vydali legendární, kultovní „Seven Churches“, mnohými považováno za první death metalovou nahrávku vůbec. Další rok stihli ještě řadovku „Beyond the Gates“, o další rok později épéčko „The Eyes of Horror“, no a to je vše. Až doposud. Desátého května letošního roku vyšlo po dlouhých třiatřiceti letech nové studiové album Possessed.
ﻗﺎﻣﺖ ﺍﻟﺳﺎﻋﺔ – Unpronounceable 9.7.2019 H.  S ruskou experimentální formací ﻗﺎﻣﺖ ﺍﻟﺳﺎﻋﺔ – nebo v pro našince trochu čitelnějším přepisu také Qamat is-sa‘atu – jsme se na našich stránkách setkali již třikrát, ale nikdy se tak nestalo prostřednictvím jejich vlastního počinu. Poprvé jsme si povídali o excelentním splitku „αρχάος“ s krajany Krrau. Další dvě dostaveníčka proběhla v recenzích na dvě kompilace od labelu UIS, jmenovitě „Аргандаб“ a „Ещё не время предавать“ (UIS jen tak mimochodem aktuálně vydávají další kompilačku „Вароша“ a ﻗﺎﻣﺖ ﺍﻟﺳﺎﻋﺔ budou opět součástí, takže byste se měli těšit, máte-li vkus!). A protože se ve všech případech jednalo o mimořádně zajímavé počiny, na nichž navíc ﻗﺎﻣﺖ ﺍﻟﺳﺎﻋﺔ patřili k největším ozdobám, je načase, abychom se na tenhle ruský projekt podívali i ve vlastním článku.
Laster – Het wassen oog 7.7.2019 H.  Je to zajímavé (v tomto případě myšleno v tom negativním slova smyslu), do jakých sraček někdy může spadnout kapela, jejíž raná tvorba se tvářila tak slibně. Což o to, potenciál vyzařuje mnoho začínajících skupin, nicméně jen hrstce z nich se skutečně povede onen potenciál naplno rozvinout a vystoupat ještě výš. S oblibou si myslím, že kapely jednoduše nemají motivaci se výrazně zlepšovat, protože kritika se všeobecně vzato příliš nenosí, tudíž ty muzikanty všichni hned od počátku plácají po zádech, jak ta jejich muzika není skvělá. Což platí dvojnásob v momentě, kdy tam ten opravdický potenciál je. Proč by se tedy měl dotyčný zlepšovat, když do něj všichni od začátku hustí, že už teď je to perfektní? Ten postup vyžaduje velkou vůli, a komu se to povede, toho vážně cením. Většinou je ale ... !T.O.O.H.! – Komouš 6.7.2019 Cnuk  Jen málokterá kapela má tak svojský zvuk jako !T.O.O.H.!. Jejich avantgardně technické deathgrindové cosi těžko hledá konkurenci, a tak si na svém písečku mohou dělat, co se jim zlíbí. „Pod vládou biče“ a „Order and Punishment“, toť jedny z nejlepších opusů vzniklých na našem území. Nelze opomenout ani prvotinu, často neprávem přehlíženou desku „Z vyšší vůle“, která jejich cestu a vyznění odpálila. Originalita a hudební kvalita těchto děl nezůstala bez povšimnutí, ostatně třetí album „Order and Punishment“ vznikalo a vyšlo pod hlavičkou stáje Earache Records. To se ale také začaly objevovat první vážné problémy. !T.O.O.H.! ukončili svoji činnost dvakrát. Poprvé právě krátce po vydání „Order and Punishment“, kdy se kapela dostala kvůli rozpadu Elitist Records, partnerů Earache, do finančních problémů.
Panzerfaust – The Suns of Perdition – Chapter I: War, Horrid War 4.7.2019 Dantez  Kanadské Panzerfaust jsem úspěšně ignoroval do doby, než je zdejší kolegové zmínili v červnovém eintopfu. Nejsem si už úplně jistý, co přesně stálo za mým mávnutím ruky. Nedivil bych se ale, kdyby k tomu přispěl prvoplánový název, který prostě svádí k předpokladu, že jde o další tuctový derivát Marduk. Po zběžném prostudování Bandcampu kapely naštěstí zjišťuju, že se mýlím. Panzerfaust se jen stěží dají srovnat s primitivníma sypačkama, které se lyricky a tematicky limitují válkami dvacátého století. To ale neznamená, že by jejich hudba postrádala tah na branku.
Flamen – Furor lunae 3.7.2019 H.  U italsko-bulharského projektu Flamen si určitě přijdou na své ti, kteří se rádi štrachají v kapelní historii a hledají různé konexe na extrémistické ideologie, aby se posléze proti takové formaci mohli ostentativně vymezit. Zrovna v tomhle případě navíc ani nikdo nemusí bádat extrémně pečlivě, poněvadž ty návaznosti jsou evidentní prakticky okamžitě. Bulharský vokalista Alexander Ivanov má svůj osobní projekt jménem Aryan Art a dříve působil i ve formaci s názvem Stürm Kommand. Osobně jsem nic z toho neslyšel, ale ty názvy i tituly nahrávek jako „An Aryan Call for Merciless Annihilation of the Sub-human Scum!“ hovoří docela jasně. Druhý člen Antonio, jenž ve Flamen obsluhuje veškeré nástroje, se pak také krátce mihl v Aryan Art. Toliko k povinnému informativnímu okénku, aby si někdo nemyslel, že tady pokradmu čtenářům podsouváme nějaké ... Death Angel – Humanicide 2.7.2019 Cnuk  Američané Death Angel patřili po dlouhou dobu mezi mé nejoblíbenější představitele thrash metalového žánru. Na scénu vlítli ve velice útlém věku (však v době vydání debutu „The Ultra-Violence“ bylo všem pod dvacet, bubeníku Andymu Galeonovi pouze čtrnáct), ale ani to nezabránilo prudkému vzrůstu jména Death Angel v oblasti Bay Area. Relativní úspěch netrval navěky, vlastně už záhy, z kraje devadesátých let se kapela rozpadla. Letošní placka „Humanicide“ však existuje díky návratu, k němuž došlo ku příležitosti benefičního vystoupení na podporu Chucka Billyho ze spřátelených Testament v roce 2001. Křídla anděla se opět rozechvěla, a nakonec z toho bylo plnohodnotné obnovení činnosti.
Затемно – В петле 30.6.2019 H.  Затемно je ruský projekt, za nímž stojí Vasily Suzdalsky nebo také St. Pastor, P. anebo Ограда, přičemž je to právě ten poslední pseudonym, pod nímž je Vasily uveden v bookletu „В петле“. Dle dostupných informací je chlapec aktuálně v sestavě Затемно sám, ale nebývalo tomu tak vždy. Na „В петле“ mu baskytarou a doprovodnými vokály vypomohl Japetus neboli Плита a v minulosti zde působil i VVurd. To sice nejsou jména, která by většině z nás něco řekla, ale za zmínku možná stojí, že se všichni tři různě potkávali už v jiných kapelách. Ani u kapel nejde o nějaké zajeté záležitosti, o nichž byste museli nutně slyšet, ale všechny ty formace jako Rotting Heaven, Cage of Creation nebo VTTA mají na kontě i dlouhohrající desky.
Molasses – Mourning Haze / Drops of Sunlight 29.6.2019 Cnuk  Čas letí neúprosně. Je tomu už šest let od rozpadu nizozemské okultní kapely The Devil’s Blood. Po ohlášení konce ještě stihli téhož roku vydat finální třetí studiovou desku „III: Tabula Rasa or Death and the Seven Pillars“, již tvoří nedokončené demo nahrávky pořízené v domácím studiu kytaristy a hlavního principála celého spolku Selima Lemouchiho. Ten spáchal následujícího roku sebevraždu, což definitivně zmařilo veškeré naděje na znovuobnovení činnosti formace. Významnou, až definující součástí The Devil’s Blood byla také Selimova sestra Farida. Právě její nezaměnitelný zpěv, ve kterém mísí krásu s temnou podmanivostí (ostatně přezdívku „The Mouth of Satan“ asi nedostala pro nic za nic), tvořil nedílnou součást kapely. Byla by tedy veliká škoda tento jedinečný hlas neslyšet i nadále.
|
