Recenze

  • Phased – Aeon

    4.4.2016

    H.

    Phased - Aeon

    Doom metal je sice záležitost, kterou mám hodně rád, ale stoner / doom metal… no, to je muzika, jež mi k srdci nikdy nijak zvlášť nepřirostla. Je tu pár super věcí, jaké si rád pustím, ale obecně vzato jednoduše dávám přednost jiným odnožím tvrdě-kytarové muziky. Což ovšem neznamená, že bych veškerý stoner apriorně zatracoval. Jakkoliv to není takříkajíc můj šálek kávy, pořád si trochu nadutě myslím, že pokud je něco opravdu dobré, tak to poznám a klidně si to i dokážu naplno užít. Švýcarská formace s názvem Phased pro mě byla až donedávna neznámým pojmem, ačkoliv už má za sebou mnoho roků činnosti a hned několik dlouhohrajících desek. Vlastně jsem s tímhle jménem přišel prvně do styku poměrně paradoxním způsobem – díky ...

  • Lucifer / Katarze – Underwoods

    3.4.2016

    H.

    Lucifer / Katarze - Underwoods

    O společném splitku dvou domácích undergroundových kapel Katarze a Lucifer se hovořilo před poměrně dlouhou dobou, konkrétně už někdy v roce 2013. Nicméně realizace společného počinu se vlekla takovým způsobem, až k ní nakonec vlastně nedošlo a Lucifer svou stranu vydali sami v digitální formě jako EP pod názvem „…Still Alive, But Already Dead…“, což se stalo někdy v polovině roku 2014. V průběhu toho stejného roku pak to samé učinila i Katarze a materiál původně určený pro splitko rovněž pustila ven v digitální podobě jako EP „Underwoods“ (jak se původně měla jmenovat nejen strana Katarze, nýbrž i celý split). Mohlo by se zdát, že tím je situace vyřešena, počiny obou formací jsou venku a hotovo. A přesto to tak není. Dva roky po původním vydání se obě EPčka vracejí do hry a ...

  • Zalys – Sublime

    2.4.2016

    H.

    Zalys - Sublime

    Nevím, jestli to tak vnímáte také, ale subjektivně mi přijde, že extrémní hudební žánry jsou spíš mužskou záležitostí a ženy se v nich angažují mnohem méně. To nemyslím nijak zle vůči něžnějšímu pohlaví – můžete být v klidu, dámy, rozhodně jste mi sympatičtější než zpocení kořeni a naopak bych klidně uvítal, kdyby v undergroundových odnožích muziky přestalo být tak „přepárkováno“. Nicméně realita vypadá tak, že chlapi mají co hudebních aktivit v podzemí navrch, a skoro by se chtělo říct, že čím okrajovější žánr, tím větší ten nepoměr je (ačkoliv tento pseudo-fakt jsem samozřejmě střelil od boku, žádnou statistiku na tohle téma si nevedu – i když zajímavý poznatek by to být mohl!). Nicméně, ženské výjimky se stále najdou a nikdo tu netvrdí, že neexistují skupiny, ...

  • Rotting Christ – Rituals

    1.4.2016

    H.

    Rotting Christ - Rituals

    Rotting Christ si sami na sebe upletli bič – v jednu chvíli prostě byli až příliš dobří. Se „Sanctus Diavolos“ z roku 2004 chytili cosi jako druhý dech, který následně pokračoval dalšími dvěma excelentními nahrávkami „Theogonia“ (2007) a „Aealo“ (2010). Navázat na takový albový triumvirát samozřejmě není jen tak nějaká sranda, protože ta laťka skutečně nebyla nastavena nízko, a hned následující počin „Κατά τον δαίμονα εαυτού“ z roku 2013 to poznal na vlastní kůži, jelikož – přinejmenším já mám z toho takový pocit – byl mnohými přijat trochu chladněji díky argumentu, že minule to bylo lepší. Stejný osud, zdá se, potkal i na letošní novinku „Rituals“, která od svého vydání taktéž sklízí poměrně rozporuplnější reakce, s nimiž jsou někteří nadšeni, jiní už o poznání méně. Tím pádem stojí ...

  • Spreading Dread – Age of Aquarius

    31.3.2016

    Kaša

    Spreading Dread – Age of Aquarius

    Jak už to tak obvykle bývá, k druhému počinu pražských Spreading Dread jsem přistupoval zcela odlišně, než jak tomu bylo v případě debutu „…Sanatorium…“. Když jsem totiž před čtyřmi lety nadšeně sepisoval recenzi první placky, chválou jsem nešetřil. Naopak. Debutové album této pětice mi ve své době přišlo vážně super, a přestože po nějaké době počáteční nadšení logicky opadlo, tak se jedná o počin, k němuž se na poměry českých nahrávek vracím pravidelně, a dalo by se říct, že i často. Progresivně laděná kombinace death metalu s thrash metalem v podání Spreading Dread měla na debutu vážně něco do sebe, a proto jsem v souvislostí s druhým albem „Age of Aquarius“ neváhal ani vteřinu a recenzi si uzmul pro sebe. Samozřejmě se hned nabízí otázka, jestli je „Age of Aquarius“ tak dobré, aby dokázalo srovnat ...

  • The Doomsday Kingdom – Never Machine Demo EP

    30.3.2016

    H.

    The Doomsday Kingdom - Never Machine Demo EP

    Nijak a nikdy jsem se netajil tím, že tvorbu švédského baskytaristy Leifa Edlinga mám hodně rád – obecně vzato, protože zas nejsem nekritický fanboy a férově si řekněme, že pár slabších kousků ve svém portfoliu také má. Nicméně i navzdory nim bych si dovolil tvrdit, že tenhle chlápek má na kontě množství bravurních nahrávek, z nichž některé se podílely na utváření toho, čemu se dnes říká doom metal. Jako hlavní skladatel Candlemass si Edling už dávno vydobyl jedno z čestných míst v metalové kronice – na rovinu, lidi, kdo z vás hluboce neuctívá „Epicus Doomicus Metallicus“, měl by okamžitě skartovat svou průkazku posluchače metalu! Nicméně, u tohohle chlapíka stojí za pozornost i další projekty, takže když před třemi lety oznámil vznik Avatarium, okamžitě jsem se o to zajímal – a stálo to sakra ...

  • Aluk Todolo – Voix

    29.3.2016

    H.

    Aluk Todolo - Voix

    Vzpomínám si, jak jsem se s Aluk Todolo setkal poprvé – bylo to po vydání jejich minulé desky „Occult Rock“ z roku 2012. Až do té doby mi tito psychedeličtí Francouzi unikali. Zaujala mě tehdy působivá obálka desky, na níž se nacházel kus černé skály opředený hustými cáry mlhy. Ze zvědavosti jsem nahrávku zkusil a regulérně jsem si z toho sednul na prdel, protože to album je jednoduše nefalšovaná genialita. Stačil jeden poslech, aby musel sbírat čelist pod stolem, jelikož tahle kombinace zdrogovaného black metalu a krautrocku byla natolik pohlcující, že tomu prostě nešlo odolat. Od té doby se však mnohé změnilo a Aluk Todolo již pro mě dávno nejsou neznámým pojmem. Vlastně právě naopak, pozice „Voix“ je naprosto odlišná. Záhy po „Occult Rock“ následovalo zpětné a důkladné nastudování ...

  • Tankrust – The Fast of Solace

    28.3.2016

    Kaša

    Tankrust – The Fast of Solace

    Nebudu chodit kolem horké kaše a nějak to v úvodu omílat, ale v tomto případě hned na rovinu říkám, že Tankrust mi se svým debutovým albem „The Fast of Solace“ udělali docela radost. Přestože se jedná o prvotinu, jíž předcházelo pouze čtyřpoložkové EP „Beyond Thresholds“ z roku 2013, tak tito Francouzi na svém loňském albu přišli s materiálem, z něhož se navzdory všem papírovým předpokladům, které z něj již dopředu dělaly zcela průměrnou záležitost, vyklubala vcelku příjemná věc. Tankrust sice mají v kolonce uvádějící délku trvání aktivní kariéry uvedeno pouze šest let, protože dohromady se pětice dala v roce 2010, ovšem úplné počátky sahají někam do období o čtyři roky zpět, kdy pánové začali fungovat ještě pod původním jménem Eleusis. Pod vlivem kombinace thrash a death metalu se začala formovat pětice ve složení Kootôh ...

  • Hexvessel – When We Are Death

    27.3.2016

    H.

    Hexvessel - When We Are Death

    Myslím, že asi zdaleka nebudu sám, kdo se k Hexvessel dostal skrze osobu jejich frontmana. Kvohst je člověk, jenž svého času zpívával v kapelách Code a Dødheimsgard – původně také Hexvessel vypadali jen jako jeho podivný vedlejší projekt, jemuž se možná bude sem tam věnovat. Ostatně, i dobové fotky k debutové desce „Dawnbearer“ (2011) dýchají trochu metalovou estetikou a klidně bych si je dokázal představit u nějakého okultního black metalu. Nicméně to už je dávno pryč. Mathew McNerney nechal svou někdejší přezdívku za sebou, minulostí už je pro něj i pouštění hrdelních běsů s namalovanou hlavou na koncertech Dødheimsgard. Metal nechal metalem a Hexvessel, nyní už dávno regulérně fungující kapela, žádný projekt, se pro něj stali prioritou číslo jedna. Škoda to ovšem není v žádném případě! „Dawnbearer“ byla nádherná muzika ...

  • Kzohh – Rye. Fleas. Chrismon.

    26.3.2016

    H.

    Kzohh - Rye. Fleas. Chrismon.

    Kzohh jsou další vysoce zajímavou smečkou z ukrajinské provenience. A tím myslím zajímavou jak po hudební stránce, tak i co do sestavy. Ačkoliv se totiž formálně jedná o docela nový pojem na scéně, v jeho pozadí stojí zkušení borci, kteří už toho mají nahráno dost a dost a jejich portfolio čítá hodně dobré kapely i hodně dobré desky. Zábavné je pak to, že jméno Kzohh vlastně nic neznamená a jde o akronym složený z počátečních písmen přezdívek zúčastněných muzikantů… K znamená baskytaristu Khoruse známého z Khors a dříve také dlouholetého člena dnes již nefunkční kultovky Astrofaes. Z původně bylo pro ruského zpěváka Zorna, jenž ovšem navřískal jen debut a poté z Kzohh odešel; na jeho místo nastoupil vokalista z Reusmarkt, jenže zde – asi aby byla dodržena písmenková legenda – přijal jméno Zhoth. ...

  • Obscura – Akróasis

    25.3.2016

    Onotius

    Pokud mluvíme o technickém death metalu v horizontu posledních dvaceti let, hodně bych se divil, kdybychom opomněli německou Obscuru. Kapelu, jež si především prostřednictvím druhé desky „Cosmogenesis“ vybudovala celkem slovutné jméno a pozici, o níž nejedna konkurenční formace může jen tiše snít. Nevím jak v obecném měřítku, ale pro mě byla vždy synonymem vyváženého prolnutí brilantní techniky i kompoziční šikovnosti, tvrdosti i melodičnosti. Oproti posledním dvěma albům prošla s novinkou skupina významnou personální obměnou, jež zanechala v sestavě pouze jediného člena – zakladatele Steffena Kummerera. A otázek ohledně samotného materiálu, kterého od předchůdce „Omnivium“ dělí dlouhých pět let, se postupně začalo nemálo množit. A jak tedy dlouho očekávaná nahrávka dopadla? Na první pohled nás jistě zaujme výrazný obal, jenž vskutku vyčnívá svým relativně neobvyklým feelingem, zároveň však lehce ...

  • Abhomine – Larvae Offal Swine

    24.3.2016

    Metacyclosynchrotron

    Abhomine - Larvae Offal Swine

    Pete Helmkamp sice není žádný Nergal (naštěstí), ale pokud bych měl jmenovat nějakou výraznou osobnost deathmetalového světa, tak bych plácnul jeho. Žánr by se s jeho neexistencí sice vyrovnal, ale my bychom přišli minimálně o pár kurevsky dobrých kapel. Už jeho první štace v kansaských Order from Chaos je přímo legendární a nikdo mi nevymluví, že desky „Stillbirth Machine“ či takřka dokonalá „An Ending in Fire“ nejsou prvotřídním ztělesněním pravověrného black / thrash / death METALU. Angelcorpse se sice nikdy úplně neprotlačili mezi DM extraligu, ale „Exterminate“ či „Inexorable“ zanechaly na scéně dozajista nesmazatelný vryt. Industriálně metalové Feldgrau a Terror Organ jsem nikdy příliš nedocenil, ale je fajn, že Helmkamp není Speckmann a rozhodl se zkusit i něco jiného. Opomenout nelze ani působení v megabrutalitách Revenge ...

  • Rorcal – Κρέων

    23.3.2016

    Skvrn

    Rorcal - Creon

    Oslavit výročí kapely lze všelijak. Někteří vydávají jubilejní DVD, často nic neříkající kompilace a s povděkem přijímají každičký halíř od svých nejvěrnějších. Jede se výroční turné, setlisty vzpomínají na uplynulé časy a slzy tečou proudem. Jiní ale oslavují poctivěji a ve finále mají mnohem větší šanci zaujmout než skrze sfoukávání svíček. Jako zdárný příklad mohou posloužit švýcarští Rorcal, kteří scénu brázdí teď již jedenáctým rokem. Vzpomínky na loňskou oslavu kulatin ale zůstávají dodnes živé. Desátý rok ve službě totiž patřil minialbu „La femme sans tête“, jež bylo jako stylový dárek věnováno (digitálně za libovolnou cenu) příznivcům kapely. Fandové ovšem nezůstali v pouhé roli přihlížejících, vždyť podoba obalu závisela právě na jejich návrzích. A co především, dopadlo to skvěle – vizuál potěšil, hudba neméně. Materiál, napsaný ...

  • Naðra – Allir vegir til glötunar

    22.3.2016

    H.

    Naðra - Allir vegir til glötunar

    O tom, jak šla islandská blackmetalová scéna v posledních jednotkách let strašně nahoru, už byly popsány stohy – přestože těch kapel, které tato ostrovní země vysílá do světa, zas tak moc není, spíše jsou „jen“ po čertech kvalitní. Samozřejmě je to klišé jako prase tu tohle furt vytahovat a začínat tím recenzi, ale jen těžko se tomu lze ubránit, když má člověk recenzovat kapelu jako Naðra. I přesto se toho zkusme pro dnešek vyvarovat a omezme se jen na základní informace v následujícím odstavci: Těmi základními informacemi mám na mysli především to, kdo za touto formací stojí, jelikož v Naðra se angažují poměrně zajímavá jména a zrovna tohle je něco, co by dle mého určitě zaznít mělo. Tak tedy – předně se tu nachází kompletní sestava Misþyrming, z níž část hraje ...

  • V.A.R. – Není se kam skrýt

    21.3.2016

    Kaša

    V.A.R. – No Place to Hide

    Nebudu lhát, s čistým svědomím přiznávám, že k hudbě liberecké thrashové kultovky V.A.R. jsem se dostal teprve prostřednictvím její poslední řadové desky „Level 6“ z roku 2014. Přestože jsem už tenkrát věděl, že má tahle sebranka za sebou pěknou řádku let usilovného fungování a v podstatě jako jedni z prvních stáli spolu s několika dalšími u zrodu českého thrash metalu, tak mě to k jejich starším počinům nikterak netáhlo. Myslím, že právě pro ignoranty mého typu se rozhodl časopis Pařát oprášit jejich dnes již legendární demo „Není se kam skrýt“ a koncem loňského roku jej znovu vydat a pamětníkům tak dát možnost si nostalgicky zavzpomínat, kdežto mladším ročníkům ukázat, jak vypadaly začátky thrashmetalového hnutí v našich končinách. Čeho jsem se před prvním poslechem bál ze všeho nejvíc, bylo technické zpracování. Nikdy jsem ...

  • Costin Chioreanu – The Quest for a Morning Star

    20.3.2016

    H.

    Costin Chioreanu - The Quest for a Morning Star

    Vždycky jsem byl přesvědčen, že nějaká úvodní omáčka k recenzím prostě patří. Vím, že to mnozí považují za zbytečné zdržování, ale podle mého názoru nějaké usazení do kontextu prostě není na škodu, naopak mi skoro i přijde, že vletět na to zhurta a vyzvracet se na dvou odstavcích je snad až kontraproduktivní. Nicméně je samozřejmě jasné, že všeho má být s mírou a ona takzvaná omáčka by neměla přesahovat únosnou mez. Obecně. Jsou ovšem specifické případy, kdy je u té nahrávky tolik „vedlejších“ okolností, že se tomu člověk prostě chtě nechtě musí věnovat. „The Quest for a Morning Star“ mezi takové jistě patří, proto prosím omluvte, že dnes poměrně dost prostoru věnuji nehudebním záležitostem. Je to však nutné, abychom měli přesnou představu, oč tu běží. První ...

  • Alien Syndrome 777 – Outer

    19.3.2016

    H.

    Alien Syndrome 777 - Outer

    Dnes si tu zase jednou představíme velice zajímavou debutovou nahrávku, na níž se to hraje na úrovni, jíž ani mnohé zavedenější formace nedosahují. Jenže ačkoliv je tahle italská smečka s poměrně zvláštním názvem Alien Syndrome 777 novým pojmem na scéně, v pozadí se skrývají docela zkušení muzikanti, kteří se v tom undergroundovém metalu už nějakou dobu pohybují. Na druhou stranu, „hraju dlouho“ v žádném případě automaticky neznamená, že „hraju dobře“, což si mnozí kritici i fanoušci bohužel občas myslí, takže přítomné zkušenosti ještě nejsou zárukou, že to album hned bude šleha. Obecně vzato. V případě „Outer“ se to ovšem naštěstí povedlo a rozhodně se jedná o počin, jemuž stojí za to věnovat nějakou tu pozornost. Co bude nyní následovat, je vám asi zřejmé, je to ostatně takové recenzentské klišé. Samozřejmě se pokusíme si ...

  • Rigna Folk – Nova Void

    18.3.2016

    H.

    Rigna Folk - Nova Void

    Nebudu vám to nijak zatajovat – „Nova Void“ je albem, s nímž mám docela problém a které se pro mě stalo poměrně slušným oříškem. Ne snad proto, že by šlo o nahrávku natolik složitou nebo neuchopitelnou, jako spíš kvůli tomu, že mě to dost festovně nudí a že jsem se tomu masochisticky pokoušel dát férově velkou dávku času a prostoru (alias časoprostoru, ha!), aby to mohlo vyrůst. Jenže ani hnojení a zalévání za pomoci poctivého poslechu nijak nepomohlo a deska mi nikam nevyrostla, spíš zvadla a chcípla… A přitom zdálky nevypadají Němci Rigna Folk nezajímavě. Přelouská-li třeba člověk jejich (pouze německy psanou – hlavně, že zpívají anglicky) biografii a vezme-li samozřejmě s rezervou sebeoslavné kecy o tvorbě paralelních světů, neřkuli rovnou přirovnávání sebe ...

  • Todtgelichter – Rooms

    17.3.2016

    H.

    Todtgelichter - Rooms

    Němečtí Todtgelichter jsou dozajista skupinou, jíž nejde vyčítat, že by stála na místě a nedokázala se své tvorbě pohnout. Ve skutečnosti totiž formace prodělala slušný vývoj a srovná-li člověk debut „Was bleibt…“ s novinkou „Rooms“, pak nelze neslyšet, že jsou si navzájem na hony vzdálené. Řekl bych, že takovým stěžejním momentem, kdy se muzika Todtgelichter začala lámat ze vcelku klasického pojetí blackmetalového žánru do jeho otevřenější formy, byl příchod zpěvačky Marty (jen tak mimochodem provdané za bubeníka Tentakela, jednoho ze dvou stále aktivních zakládajících členů Todtgelichter). Onou zlomovou nahrávkou se pak stala celkově třetí deska „Angst“ z roku 2010, na níž se Němci začali vzdalovat původní extrémní podobě metalu, zapracovali na progresivnějším nádechu a přidali i vlivy post-metalu. Nicméně – to jen aby nám tu nevznikla mýlka – by se slušelo dodat, ...

  • Oranssi Pazuzu – Värähtelijä

    16.3.2016

    H.

    Oranssi Pazuzu - Värähtelijä

    Oranssi Pazuzu jsou vysoce zajímavou kapelou již od svých úplných počátků. Vzpomínám si, jak jsem v roce 2009, kdy o nich vědělo ještě minimum lidí, prvně slyšel jejich tehdy čerstvý debut „Muukalainen puhuu“ a hned mě to regulérně složilo. Jenže i navzdory tomu, že jsem se do té desky vcelku rychle zamiloval, ani zdaleka jsem neměl a samozřejmě ani nemohl mít tušení, co ještě bude následovat. Jak to tak u podobně povedených debutů bývá, člověka prostě za chvíli napadne… nebyla to jen náhoda? Dokážou tohle vůbec někdy byť i jen vyrovnat? Jak se v průběhu dalších let ukázalo, Oranssi Pazuzu rozhodně nepatří k těm případů, kdy by výborná první deska byla jen náhoda, a se svou následnou tvorbou ukázali, že se v Zemi tisíců jezer zrodila opravdu nevšední kapela, jaká ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy