Recenze

  • Behexen – Nightside Emanations

    25.10.2012

    H.

    Behexen - Nightside Emanations

    Na finské satanáše Behexen se osobně dívám možná trochu paradoxně, v porovnání s ostatními lidmi. Všímám si, že většina žánrových fanoušků vyzdvihuje jejich první desky “Rituale Satanum” z roku 2000 a “By the Blessing of Satan” z roku 2004, naopak třetí počin “My Soul for His Glory”, na němž Behexen posunuli svou tvorbu trošku jinačím směrem, spousta lidí zavrhuje, ať už čistě z důvodu té změny, že už to prý nebylo takové zlo, nebo čistě proto, že to dotyčnému nepřišlo už tak dobré. Já osobně to mám ovšem přesně naopak. “Rituale Satanum” a “By the Blessing of Satan” sice jistě nejsou špatné fošny, je to peklo, jak má být, ale z nějakého důvodu mě prostě “My Soul for His Glory” baví mnohem víc ...

  • Enslaved – RIITIIR

    23.10.2012

    Ježura

    Enslaved - RIITIIR

    Enslaved jsem vždy registroval jako kapelu, která tvoří velmi dobrou hudbu, jenže ani tak se mi dlouho nedařilo přijít té hudbě na kloub a následně i na chuť. A přitom prvotní podmínky hráli jednoznačně pro Enslaved – kapely, které za dlouhé roky své existence od black metalu přešly k mnohem sofistikovanější progresivní hudbě, totiž patří k mým vůbec nejoblíbenějším. Naštěstí se však milí Enslaved rozhodli nahrát EP “The Sleeping Gods”, které se stalo tím bodem zlomu, a od té doby, co mě toto dílko vyloženě uhranulo, jsem s napětím vyhlížel, s čím se vytáhnou na další řadovce. Řadovka je tady, jmenuje se “RIITIIR” a za tím jménem se skrývá víc než hodina mimořádných zážitků… Jak jsem ale postřehl napříč internetem, nejsou to zážitky stravitelné pro každého, takže se hned na začátku sluší vyjasnit jednu věc – Enslaved ...

  • Stolen Babies – Naught

    22.10.2012

    H.

    Stolen Babies - Naught

    “I don’t always review avantgarde albums, but when I do I give 9/10” Toliko parafráze na dnes tolik populární meme, díky níž bych si měl zaručeně stoupnout v očích všech milovníků těchto poněkud nevtipných vtípků. Nicméně je to ve své podstatě opravdu tak – zdá se mi, že poslední dobou příliš často nerecenzuji desky, které se nějak zásadně vymykají běžnému pojetí heavy metalové (v tom širším slova smyslu) scény, ale když už se mi na stůl nějaká dostane, pak ji chtě nechtě musím hodnotit vysokou známkou. Nedá se ovšem nic dělat, když člověku přistávají na stůl takové výborné matroše jako “Naught”! Avantgardně kabaretní uskupení Stolen Babies vyletělo na volnomyšlenkářské rockové scéně nahoru jak raketa hned svým dlouhohrajícím debutem “There Be Squabbles Ahead”. Řeknu vám zcela upřímně, že i já jsem byl ...

  • Witchcraft – Legend

    20.10.2012

    Kaša

    Witchcraft - Legend

    Švédští doom rockeři Witchcraft se svou hudební produkcí trefili do aktuálního trendu, kdy se do popředí zájmu rockových, potažmo metalových fanoušků dostává retrospektivní pohled na rockovou hudbu, jak před nějakými čtyřiceti lety stála na vrcholu. Na svém aktuálním, v pořadí již čtvrtém albu, pojmenovaném “Legend”, nadále utváří hudební styl, se kterým se rozhodli před více než deseti lety udělat díru do světa. Není třeba očekávat nějakých změn, Witchcraft prostě a jednoduše ví, po čem je aktuálně hlad, a tak vlastně svou vizi doom rocku se stoner rockovými kořeny pouze obrušují do dokonalosti jako diamant. Pokračuje se tam, kde se na předchozím “The Alchemist” skončilo. S jediným nepatrným rozdílem. Witchcraft se posunuli od Rise Above Nations pod vydavatelská křídla kolosu Nuclear Blast. Můžete si o Nuclear Blast myslet, že je to jen továrna na prachy, nic proti tomu nemám, ale ...

  • Hexvessel – No Holier Temple

    18.10.2012

    H.

    Hexvessel - No Holier Temple

    Nejednomu hudebnímu fajnšmekrovi jistě nebude jméno Mata McNerneyho neznámé. A pokud ne, pak na jeho umělecký pseudonym Kvohst by už většina zareagovat měla. Tento světoběžník britského původu prošel relativně velkým množstvím skupin, z nichž nejedna zanechala na metalové scéně nemalý otisk. Ten největší mají na svědomí asi Dødheimsgard a , které asi není třeba představovat nikomu, kdo někdy čuchnul k avantgardně black metalové scéně. První zmiňovaní jsou kultovní podzemní legendou, jež měla zcela zásadní vliv na vývoj a vlastně i vznik industriálního black metalu; Kvohst sice v době, kdy vzniklo přelomové “666 International”, v jejich řadách nepůsobil, nicméně Dødheimsgard toho za svou relativně dlouhou kariéru vydali poměrně málo, tudíž už jen z toho důvodu (tím dalším je samozřejmě fantastická muzika) je i “Supervillain Outcast”, na němž Kvohst svou ...

  • Postcards from Arkham – Oceanize

    16.10.2012

    H.

    Postcards from Arkham - Oceanize

    Občas se stane, že se objeví nějaký nový hudební projekt, který člověka překvapí. Ani to nemusí být překvapení stylem, že si z toho sednete na zadek a týden se nebudete s to vzpamatovat (ačkoliv i to se stává, i když jen výjimečně), kolikrát stačí jen takové malé vcelku příjemné překvapení, “jen” pěkná hudba – i to se počítá, zvlášť u zcela nové kapely, od níž jste nečekali vůbec nic. Přesně to se povedlo jistým Postcards from Arkham, kteří se se svou muzikou vrhli přímo do spletitého světa jednoho z největších mistrů hororu, pana Howarda Phillipse Lovecrafta. Nutno hned na začátek říct, že právě toto čerpání z děl Lovecrafta je pro mne osobně jednou z nejvíce rozporuplných záležitostí na “Oceanize”. Samozřejmě proti samotné této inspiraci nic nemám, dělala a dělá to obrovská spousta kapel a vůbec mi to nevadí, ...

  • Papa Roach – The Connection

    15.10.2012

    nK_!

    Papa Roach - The Connection

    Papa Roach mají za sebou poměrně hvězdnou kariéru, která ale v mých očích s posledními dvěma alby (včetně toho nejnovějšího, dnes recenzovaného) nemile upadá. “Metamorphosis” před třemi lety nabídlo celkově rychlejší a snad i o něco robustnější materiál, ale celkově se zase tak dobře neposlouchalo. Základní premisou novinky “The Connection” mělo být pospojování všech možných i nemožných stylů, kterými Papa Roach za téměř dvacet let své existence prošli. Nejsem si jist, zda výsledek úplně splňuje prvotní představu, ale to si povíme dále. Abych řekl pravdu, nejvíce jsem si užíval období druhé řadovky “Infest”, která vyšla před dvanácti (čas letí jako blázen) lety. Její neopakovatelnou a dnes už takřka “oldschool” atmosféru se kapele později už nepovedlo napodobit, a tak se postupně ze zručně odvedeného nu-metalu pomalu posunovala směrem ke škatulce ...

  • As I Lay Dying – Awakened

    13.10.2012

    Kaša

    As I Lay Dying - Awakened

    Nejsem žádný bláhový fantasta, abych očekával, že mě As I Lay Dying překvapí a na svém šestém studiovém albu “Awakened” se alespoň náznakem posunou ve své tvorbě směrem vpřed a pokusí se tak vymanit z metalcorové škatulky, u jejíhož zrodu kdysi sami stáli. K tomu samozřejmě nedošlo, ale na druhou stranu musím hned na úvod přiznat, že to není zas tak zlé. As I Lay Dying mě teprve na albu “An Ocean Between Us” přesvědčili, že nejsou zas až tak špatní a bylo celkem nespravedlivé házet je do pytle s hudební spodinou, která ještě před několika lety mocně hýbala metalovým posluchačstvem. Cestu jsem si k nim tedy hledal o něco déle. Nicméně, pořád před sebou mají dlouhou cestu, aby se oprostili od projevu, který je od nich obecně vyžadován, a přidali víc ze svého vlastního hudebního výrazu, ...

  • Somnus Aeternus – On the Shores of Oblivion

    12.10.2012

    H.

    Somnus Aeternus - On the Shores of Oblivion

    Prapodivné staré legendy vyprávějí o dávných časech, kdy se prý v České republice dařilo doom metalu. Ha, taková utopie! Kdo to kdy slyšel, aby se u nás doom metalu dařilo? Doom se zde prostě nehraje a nehrál – pravidlo potvrzeno jednou dlouholetou ostravskou výjimkou, tudíž platné a neměnné… a přece se změnilo… Po více jak dekádě naprostého doomového sucha, kdy příznivci truchlivého žánru museli svou touhu po pomalé depresi ukájet pouze v zahraničí, se v posledních pár letech (a rozhodně to není nějak dlouhé časové období) začala karta obracet. Objevilo se hned několik nových a povětšinou i relativně mladých doom metalových skupin, které nejenže začaly dosud skomírající žánr opět přiživovat, ale ještě navíc je jejich produkce více než slušná nejen v kontextu toho, že zde téměř nikdo nic podobného dlouhé ...

  • Elvenking – Era

    11.10.2012

    Ježura

    Elvenking - Era

    K italským folk/power metalistům Elvenking jsem vždy choval poměrně ambivalentní vztah. Jejich muzice jsem nikdy zcela nepropadl, vždy mi na ní něco nesedělo, ale i přes všechny možné výhrady jsem kapelu i její tvorbu vnímal vesměs pozitivně, a když už jsem si něco z dílny Elvenking pustil, většinou jsem nebyl zklamaný. Prostě chytlavá a nenáročná pohodovka. To se však změnilo s posledním albem “Red Silent Tides”, ze kterého se vyklubala necelá hodina děsně unylého a nemastného pop rocku, který opravdu nesnáším. Zprávy o tom, že se novinka “Era” stylově navrátí někam do období “Winter Wake” nebo “The Scythe”, jsem tedy přijal s nadějí, že by Elvenking zase jednou mohli vyplodit desku, která by mi mohla na tváři vykouzlit úsměv. Co musí deska Elvenking mít, aby se jí tohle mohlo ...

  • Abysme – Strange Rites

    10.10.2012

    H.

    Abysme - Strange Rites

    Pokud žijete v přesvědčení, že oldschoolového death metalu není a nikdy nebude dost, pak jsou Američané Abysme další formací, kterou byste mohli s chutí zařadit do svého posluchačského portfolia. Toto trio z Pittsburghu toho prozatím moc na kontě nemá, pouze vznik v roce 2006 a vydání jednoho demíčka; právě recenzované “Strange Rites” je debutem kapely. Přítomné hudebníky neznám, ale podle dostupných zdrojů za sebou nějaké to hraní mají, a pokud ony zdroje nelžou, tak v některých případech to drhnou dost dlouho, ačkoliv se klidně přiznám, že o žádné z těchto předchozích skupin jsem já osobně jaktěživ neslyšel. Na druhou stranu ovšem rozhodně nejsem nějaký obrovský znalec death metalového podzemí v Pensylvánii, takže možná některé ty sebranky nějaké to jméno mají. Nicméně evidentně to nejsou žádní cucáci, čemuž do jisté ...

  • Marillion – Sounds That Can’t Be Made

    9.10.2012

    Kaša

    Marillion - Sounds That Can't Be Made

    Pozice Marillion na progresivní rockové scéně je trošku složitější. Přestože jejich alba nepostrádají originalitu a jsou plné zajímavých nápadů, nikdy se nestaly klasikami žánru. Samotní Marillion nikdy nebyli tak úspěšní jako Pink Floyd, svými nástupci citováni jako Rush a Genesis, ani považováni za takové inovátory jako třeba Camel. Je sice fakt, že patří spíš až do druhé vlny progresivního rocku, která vznikla ke konci sedmdesátých let, ale upřímně, nikdy jsem nechápal, proč nezískali takovou pozici, jakou by si zasloužili, protože už jen jméno kapely je předzvěstí kvalitního posluchačského zážitku. “Sounds That Can’t Be Made” je již sedmnáctným studiovým albem kapely a rozhodně se nedá říct, že by se Marillion po tolika albech začali opakovat a vyvolávat tak dojem kapely žijící ze své minulosti. Oproti ...

  • Chernobor – Koloběh Luny

    8.10.2012

    H.

    Chernobor - Koloběh Luny

    Chernobor je nová mladá folk metalová kapela z Prahy, která relativně nedávno vydala svůj první demosnímek s názvem “Koloběh Luny”. Původně jsem chtěl začít recenzi slovy, že vlastně ani nevím, co mě přimělo si tento počin vzít na recenzi, ale problém je, že to vím – dostal jsem jednoduše chuť na článek, v němž bych mohl uplatnit tuny hovězího humoru, infantilních hlášek, užít si strefování se do kapely a radostně si pod rouškou takzvaně anonymního internetu nekonečně z někoho utahovat. Jak známo, k těmto činnostem se nejlépe hodí nahrávky skrz naskrz špatné (logicky, člověk asi těžko bude veřejně potápět něco, co se mu líbí), což “Koloběh Luny” splňuje až nepříjemně moc. Nakonec sice zvítězilo rozhodnutí pojmout recenzi v relativně solidnějším duchu (na naše nepříliš profesionální poměry, samozřejmě), ale ...

  • Sybreed – God Is an Automaton

    6.10.2012

    Kaša

    Sybreed - God Is an Automaton

    Švýcarsko není zrovna země metalové hudbě zaslíbená. Přestože existují výjimky jako Celtic Frost, Samael nebo Coroner, nikdy nemělo takový věhlas jako řada jiných evropských končin. Právě zástupcům země helvétského kříže, industriálním metalistům Sybreed a jejich novému albu “God Is an Automaton”, se dnes podíváme na zoubek. Je fakt, že Sybreed se možná nezapíšou do historie nesmazatelným písmem jako zmíněné legendy, ale to nebrání faktu, že jsou považování za seskupení, jehož počiny vzbuzují nemalý zájem a především nepostrádají potřebnou kvalitu. V záplavě moderně znějících kapel se jim podařilo v rámci možností odlišit se od celého stáda a spojit elektroniku, tvrdé riffy, agresivní vokál s melodickými nápěvy a počítačově přesnými bicími ve správném poměru, čímž vznikla zajímavá industriální metalová syntéza. Na první poslech se na “God Is an Automaton” od dosavadní tvorby nic ...

  • Blut aus Nord – 777 – Cosmosophy

    5.10.2012

    H.

    Blut aus Nord - 777 - Cosmosophy

    Blut aus Nord jsou opět zpátky s novým albem… ano, opět. Zas a znovu tento francouzský klenot avantgardního post-black metalu dokazuje, že v případě pravidla, podle něhož kvantita nechodí ruku v ruce s kvalitou, jsou právě oni tou pověstnou výjimkou, která musí každé pravidlo stvrdit. I “777 – Cosmosophy” je další deskou, při jejímž poslechu si člověk říká, že na co tahle francouzská trojice sáhne, to se změní v hudební zlato, u něhož by posluchač nejradši sypal z rukávu ty nejpřehnanější přívlastky, jaké ho jen napadnou. Blut aus Nord v dřívějších letech vždy bývali synonymem pro nervydrásající chaotický black metal, jemuž nebyla žádná hudební pravidla svatá. Samozřejmě, i tehdy se v diskografii kapely objevovaly počiny mimo toto schéma, viz debut “Ultima Thulée” v duchu ambientního black metalu, nebo oba díly “Memoria Vetusta”, ...

  • Krallice – Years Past Matter

    4.10.2012

    Ježura

    Krallice - Years Past Matter

    Newyorský kvartet Krallice není nikterak zavedenou kapelou. Co však těmto muzikantům chybí v dlouhověkosti jejich společného hudebního úsilí, to nahrazují tvůrčí aktivitou, a aktuální novinka “Years Past Matter” je od roku 2007, kdy se kapela dala dohromady, již jejich čtvrtým řadovým počinem. To je poměrně obdivuhodný výkon obzvlášť při zohlednění faktu, že Krallice hrají bezesporu posluchačsky i kompozičně složitou hudbu, kterou většina hodnotících ukrývá do škatulky avantgardního black metalu. Takhle z papíru to zní jako lákavá záležitost, že? Vskutku. Otázkou však zůstává, jestli Krallice svým posledním dílem naplnili ambice, ke kterým je zavazuje zařazení k avantgardě, neboť jak známo – hranice mezi inovátorským přístupem a kakofonií není moc zřetelná a překročit ji je jednodušší, než by se mohlo zdát. Abych pravdu řekl, několik prvních poslechů, ...

  • Neal Morse – Momentum

    3.10.2012

    Zajus

    Neal Morse - Momentum

    Neal Morse je hudebník s bohatou historií a ne náhodou patří mezi nejuznávanější postavy současného progresivního rocku. Svým fanouškům dělá radost už jen tím, že nová alba sype jako na běžícím páse. Pokud budu počítat jen progrockové nahrávky, pak je “Momentum” již sedmým albem od sólového debutu “Testimony” z roku 2003. A pokud lidové moudro praví, že s kvantitou klesá kvalita, pak je Morse krásnou ukázkou nesmyslnosti lidových mouder. Loňské “Testimony 2” sklidilo velmi pozitivní kritiku a já již teď mohu prohlásit, že “Momentum” nedopadne jinak. Tedy alespoň u mě ne. Během nahrávání alba se Morse rozhodl sestavit kapelu plnou více či méně neznámých amerických hudebníků, která by pro něj byla stabilní oporou při živých koncertech. Tito hudebníci nakonec stihli promluvit do podoby alba, i když vždy ...

  • Lacrimosa – Revolution

    3.10.2012

    Ježura

    Lacrimosa - Revolution

    Za jménem Lacrimosa se ukrývá německo-finské duo, které již dlouhé roky žije a tvoří ve Švýcarsku a které na letošek připravilo v pořadí již jedenácté řadové album. To nese název “Revolution” a já jsem si ho k recenzi vybral veden zoufalou snahou objevit pod hlavičkou gotického metalu kapelu, která není jen továrnou na peníze, bezskrupulní kopírkou několika zavedených žánrových veličin, nebo rovnou kombinací obojího. Zároveň jsem tuhle recenzi vzal jako příležitost konečně se podívat na zoubek kapele, která kolem mě dlouho kroužila, ale nikdy se nepřiblížila dost na to, abych po ní chňapnul. Nač to zastírat, moje první přání se mi vyplnilo hned s prvním poslechem, protože i když jsem nebyl schopen s jistotou říct, co jsem to vlastně doposlouchal, bylo mi jasné, že nic podobného jsem ještě neslyšel. Nebo ...

  • Devin Townsend Project – Epicloud

    1.10.2012

    Kaša

    Devin Townsend Project - Epicloud

    V souvislosti s kanadským podivínem Devinem Townsendem jsou velice často asociována označení jako hudební mág, či génius. Já se tomu vůbec nebráním, naopak, tento názor sdílím, protože už při pohledu na jeho diskografii, která (včetně Strapping Young Lad, ambientních pokusů “Devlab”, “The Hummer” a punkového Punky Brüster) čítá dvacítku alb, přičemž ani o jednom se nedá říct, že by bylo vyloženě špatné. Aktivita, kterou Devin hýří, je nevídaná, a ruku v ruce s ní jde obdivuhodná vysoká kvalitativní laťka. Své současné rozpoložení se rozhodl zvěčnit na pátém albu svého aktuálního působiště, tedy Devin Townsend Project. V druhé polovině minulé dekády byl Devin psychicky vyčerpán a rozhodl se proto k odpočinku, který naštěstí netrval dlouho, a poté, co se očistil od veškerých svých závislostí, se hudebně posunul k zdánlivě rozmanitější tvorbě. Čtveřice alb, která ...

  • The Pineapple Thief – All the Wars

    30.9.2012

    Zajus

    The Pineapple Thief - All the Wars

    Když jsem před dvěma lety poslouchal tehdy čerstvě vydanou desku The Pineapple Thief, “Someone Here Is Missing”, představoval jsem si její autory jako velmi mladé hudebníky s nesmírným talentem, který bude ovšem potřeba zkrotit správným směrem. Nespoutaná energie, množství elektroniky i mladický projev zpěváka ve mně vyvolával dojem, že “Someone Here Is Missing” musí být debutové album kapely. Teprve o mnoho měsíců později jsem se dozvěděl, že debutové album The Pineapple Thief vyšlo již v roce 1999 a zmíněná deska byla již jejich osmou nahrávkou. Jak jsem později zjistil, ona “nedospělost” The Pineapple Thief rozhodně nebyla dána nedostatkem zkušeností, protože již starší desky (počínaje debutem) zněly naopak velmi dospěle. Na minulém albu tak šlo spíše o stylizaci, a otázka, jakým směrem se kapela vydá příště, ...


Hradby Samoty VII.

Od hudebních fandů pro hudební fandy