Recenze

  • Six Feet Under – Unborn

    18.4.2013

    H.

    Six Feet Under - Unborn

    “A nedají si říct, a nedají.” Řeč tentokrát není o strážných z pohádky “O statečném kováři”, nýbrž , jak už titulek článku napovídá, o Six Feet Under, respektive o jejich vrchním principálovi, nestárnoucím Chrisu Barnesovi, který se s tím nepáře a necelý rok po loňském “Undead” přichází s další kolekcí svého death metalu, tentokrát pod názvem “Unborn”. Pokud si dáte tu práci a loňskou recenzi si dohledáte, zjistíte, že nadšením jsem tehdy neoplýval, takže je snad pochopitelné, když se přiznám, že do recenze novinky se mi moc nechtělo a vlastně jediný důvod, proč jsem do toho šel, byl fakt, abych zjistil, zda se od minula Chris Barnes poučil, či nikoli, ovšem jak prozrazuje hned úvodní citace z tvorby české kinematografie, tak musím říct, že nikoli. Tedy abych byl přesnější, nijak výrazně… Od minula ...

  • Repulsed – Patterns

    17.4.2013

    Stick

    Repulsed - Patterns

    Jo, tihle Repulsed, mladí floutci z Prahy, si hoví v ostrých metalových vodách. Nejstaršímu členovi je 24 let a tomu nejmladšímu pro změnu 16, což je docela slušné rozpětí. Ve svém věku brilantně všichni ovládají své nástroje, takže by mě velice zajímalo, kam se mohou dále vyvinout. EP “Patterns” je už druhým počinem, nicméně jde o záležitost dostatečně vyzrálou na to, aby si mohli troufnout na dlouhohrající fošnu. Jak už jsem zmiňoval, “Patterns” rozhodně nahrávali velice zruční muzikanti, kteří pokud zůstanou stejně nadšení jako doposud, můžou své herní možnosti dotáhnout ještě dál, a to se pak panečku budou dít věci. Kompozičně jde o tak košaté věci, že se upřímně nemůžu ztotožnit se zprofanovanou škatulkou metalcore, kterou si na Bandzone kapela přilepila. Navíc je pro mě i s podivem, že při svém mládí ...

  • Agrypnie – Aetas cineris

    16.4.2013

    Ježura

    Agrypnie - Aetas cineris

    Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Phantoms of Pilsen 5 pomalu směřující ke svému vrcholu a na pódiu hraje kapela, kterou jsem předtím vůbec neznal, ale která si mě za slabou tři čtvrtě hodinku stihla omotat okolo prstu jako málokdo. Je asi bezpředmětné dodávat, že tou kapelou byli Agrypnie, ale že od nich od té doby očekávám nic než vytříbenou kvalitu, to už je možná trochu relevantnější informace. No a co se na podzim roku 2011 blýskli EP “Asche” jsem tak žil v napjatém očekávání, s čím se tito Němci vytasí na standardním formátu, tedy ještě pořád žhavé novince “Aetas Cineris”, která spatřila světlo světa na konci února. V samém začátku by se asi slušelo zmínit, že Agrypnie svým fanouškům s novou deskou nepřipravili žádný šok. “Aetas Cineris” ...

  • Control Human Delete – The Prime Mover

    15.4.2013

    H.

    Control Human Delete - The Prime Mover

    “The Prime Mover” je další deskou, na jejíž poslech jsem se v letošním roce těšil opravdu vydatně. Vzhledem k tomu, jak moc (ne)bohatou diskografii Holanďané Control Human Delete až doposud mají, je asi vcelku nasnadě, že je za tento stav zodpovědný jejich debut “Terminal World Perspective” z roku 2007, s nímž jsem svého času strávil poměrně velké množství času a popravdě jsem si jej tu a tam (vlastně ne úplně zřídka) pouštěl i v následujících letech až dodneška. Čekání na “The Prime Mover” bylo o to netrpělivější, čím více bylo jeho vydání odkládáno, na čemž pranic nezměnilo ani krátké EP “Construct the Road Through Space”, jež kapela – možná snad právě k alespoň částečnému zmírnění netrpělivosti těch, kterým podobně jako mně “Terminal World Perspective” uhranulo – vydala před dvěma ...

  • Mourning Beloveth – Formless

    14.4.2013

    Kaša

    Mourning Beloveth - Formless

    Po posledním, pět let starém, albu “A Disease for the Ages” si irská death/doomová sebranka slyšící na jméno Mourning Beloveth dala trošku načas a svou pátou desku nám tak servíruje až letos. Protože se jedná o doposud nejdelší přestávku v jejich kariéře, bylo tak nasnadě očekávání, že se můžeme těšit na velké věci a že se kapele podaří vyrovnat se svému druhému albu “The Sullen Sulcus”, které od té doby nepřekonala, a jak se nakonec v podobě novinky ukázalo, tak prozatím ani nepřekoná. Je to sice škoda, ale rozhodně to neznamená, že by “Formless” bylo oproti svým předchůdcům nějaký propad. Pro ty, kterým se po této partě stýskalo víc, by měl působit jako tišící prostředek fakt, že “Formless” je deska, která obsahuje nadstandardní porci muziky a celkově se tak dočkáme ...

  • Resonance Room – Untouchable Failure

    13.4.2013

    Ježura

    Resonance Room - Untouchable Failure

    Jak jsem za posledních několik měsíců stihl vypozorovat, Itálie je rodištěm nejen několika notoricky známých jmen, ale plodí rovněž kapely, o kterých v zahraničí asi moc slyšet není, nicméně jejich tvorba se dá označit za přinejmenším zajímavou. A ačkoli mnou pokaždé, když dostanu do ruky nějakou takovou neznámou kapelu, cloumá skepse, občas se zadaří a narazím na překvapivě slušný materiál. A jelikož dnes nemám náladu být tajemný, prásknu na sebe rovnou, že album “Untouchable Failure” od kapely Resonance Room je přesně takový případ. Jelikož je ale nasnadě, že takové vágní prohlášení toho moc neřekne, v následujících odstavcích se to pokusím krapet upřesnit… Co se týče žánru, Resonance Room se pohybují na širokém poli potemnělého gothic metalu, ale z jejich hudby je tu více, tu méně zřetelně cítit jazyk, který v osmdesátých letech ...

  • The Crescent – Risti

    11.4.2013

    H.

    The Crescent - Risti

    Když tak o tom přemýšlím, docházím k závěru, že deska The Crescent opravdu patřila mezi mé osobní nejočekávanější nahrávky v letošním roce. Jak je to u debutového alba nepříliš známého uskupení vůbec možné? Vlastně úplně lehce, jelikož “Risti” je debutem pouze formálním, nikoliv však opravdovým. Ve skutečnosti skupina funguje již od roku 1995, kdy byla založena, avšak ne jako The Crescent, nýbrž pod jménem Enochian Crescent. Finové se postupem času vyvinuli od syrovější (nicméně stále velmi kvalitní) formy black metalu až kamsi k jeho progresivní verzi, která se v tomto případě vyznačovala tou nejvyšší úrovní, otevřeností vůči dalším vlivem, aniž by postrádala sugestivnost či atmosféru. Kdysi dávno kdosi Enochian Crescent nazval finskou black metalovou elitou, a přestože už si nepamatuji, o koho šlo, do posledního puntíku s ním souhlasím, jelikož ...

  • Radiance – Undying Diabolyca

    10.4.2013

    Ježura

    Radiance - Undying Diabolyca

    Italská čtveřice Radiance, která pochází z mafiánské Sicilíe, letos vydala své první album s titulem “Undying Diabolyca” a my se mu nyní podíváme trošku na zoubek. Parta složená ze dvou žen a mužské rytmické sekce by mohla na první pohled zaujmout všechny příznivce metalových kapel s ženskými vokalistkami, protože v případě této kapely má zpěvy na svých bedrech naložené Karin Baldanza. Může se vám zdát, že je jasné jak sklo, pro koho je tato nahrávka určená, ovšem zdání někdy tak trochu klame. Radiance by se rozhodně neměli ztratit v zástupu symfonických metalových kapel s ženou ve svém čele, kterých je jak hub po dešti, a můžou za to dva faktory. Zaprvé, v jejich tvorbě najdeme jen opravdu slabý odvar klávesových ploch, na nějaké symfonické momenty rozhodně zapomeňte. K dobru této kapele svědčí, že jejich tvorba ...

  • Unnecessarity – Humano

    9.4.2013

    Stick

    Unnecessarity - Humano

    To je mi milé překvapení z karlovarských luhů a hájů! Od téhle smečky jsem asi čekal všelicos, ale že mi jejich materiál skoro vezme vítr z plachet, to jsem fakt nečekal. Místo tuctového nu-metalu, který jsem tak nějak očekával, se na mě vysypala zábavná směska moderního progresivního hardcoru, navíc ještě s výtečným zvukem a velkými mathcorovými přesahy. Lámané rytmy bicích a kytary hrají prim. Když si na stránkách kapely přečtete výčet oblíbených kapel, jako jsou Fear Factory, Mnemic nebo Meshuggah, dá se tušit, odkud bude vítr vát. Co jsem tak projížděl starší materiály Unnecessarity, přišlo mi, že občas postrádali schopnost vyvážit poměr elektronických vsuvek, samplů a té tvrdší složky své hudby. Tady se sice start téměř půlhodinového materiálu v podobě úvodní skladby “Rey Cerebro” nese ...

  • Wolfchant – Embraced by Fire

    8.4.2013

    Ježura

    Wolfchant - Embraced by Fire

    Nejsem si úplně jistý, jestli jsem na stránkách Sicmaggot už někdy o německých Wolfchant psal, ale pokud ano, určitě jsem se nezapomněl zmínit o tom, že jakkoli většinu německého pagan metalu opravdu nemám rád, po letmé zkušenosti s Wolfchant jsem je zařadil spíše na tu snesitelnější stranu těch nedobrých kapel podobného ražení. Spolu s jejich novým albem “Embraced by Fire” se mi tak naskytla vítaná možnost nakouknout té jejich muzice pod pokličku, protože dohromady jeden zhlédnutý živák sice může leccos napovědět, ale jen sotva poskytne dostatek podkladů pro vynášení erudovaného verdiktu. Jak už je možná patrné z úvodu, rozhodně nejsem znalcem starších alb Wolfchant, takže sotva mohu posoudit, nakolik deska “Embraced by Fire” pokračuje v jejich šlépějích, nicméně jedná se o materiál velmi snadno zpracovatelný a ve své podstatě zcela ...

  • In Vain – Ænigma

    7.4.2013

    Zajus

    In Vain - Ænigma

    Když jsem přibližně před rokem a půl začínal psát hudební recenze, měl jsem několik vysněných kapel, jejichž hudbu jsem chtěl čtenářům představit. Šlo samozřejmě o mé hudební favority, převážně ty, jejichž tvorbu jsem považoval za nedoceněnou. Na několik z těchto interpretů již došlo a dnes jsou na řadě další – norští progresivci In Vain – a já zjišťuji, že jsem na svá bedra tentokrát naložil úkol nelehký. Proč tomu tak je vysvětlím na následujících řádcích. In Vain hudební scénu zaujali již svým debutem v roce 2007. Album “The Latter Rain” znělo nesmírně vyzrále, přetékalo hudebními nápady a mohlo se chlubit jejich precizní realizací. Mám-li být zcela upřímný, “The Latter Rain” by se mohlo snadno řadit mezi desítku mých nejoblíbenějších metalových alb. S jeho nástupcem “Mantra”, které po několika ...

  • Hellbastard – Sons of Bitches

    6.4.2013

    Stick

    Hellbastard - Sons of Bitches

    Když jsem poprvé slyšel EP “Sons of Bitches” britských Hellbastard, nějak jsem si to nespojil s legendárními Hellbastard, kteří téměř před třiceti lety dali název jednomu žánru díky svému prvnímu demu “Ripper Crust” z roku 1986. A ejhle, jsou to oni, byť jediným původním členem zůstal zpěvák a kytarista Scruff. Vzhledem k tomu, že od roku 1992 do roku 2007 byla kapela uložena ke spánku, diskografie kapely není nijak bohatá. Jak to tedy s nimi vypadalo v roce 2012 na EP, které bylo vydáno jako předzvěst albové novinky? Nutno podotknout, že kapela vždy dávala přednost spíše thrash metalovějšímu vyznění. Začíná pro mě nepochopitelným půlminutovým intrem s názvem “Wolfsong”, ve kterém se nestane vůbec nic. Začínáme tak tedy druhou skladbou “Arcadia”. Bohužel ani v té se dohromady nic moc nestane, celou dobu ...

  • Under the Surface – Resurrection

    5.4.2013

    nK_!

    Under the Surface - Resurrection

    Metalcorové kapely u nás v posledních letech rostou jako houby po dešti a kvalita jejich produkce bývá bohužel obvykle poněkud nevalná. Přetlak podobných uskupení způsobil, že se běžný posluchač prostě neubrání srovnání – proč by měl věnovat pozornost deseti naprosto totožným způsobům provedení, když by měl raději dva nebo tři, ale zato krásně diferencované a zajímavé? Tím pádem téměř každá nově se objevivší kapela nemá vůbec jednoduché začátky, protože také téměř každá nově se objevivší kapela nepřichází s ničím novým nebo alespoň ne tolik oposlouchaným. Dnes se podíváme na mladou smečku z Valašského Meziřící, která se přesto nezalekla a snaží se nám svým novým albem dokázat, že právě oni by měli být ti, komu je třeba věnovat patřičný zájem. Povede se jim to? První věcí, která mě na novince ...

  • Lordi – To Beast or Not to Beast

    4.4.2013

    Ježura

    Lordi - To Beast or Not to Beast

    To by jeden neřekl, jak složité bude vymyslet nějaký pokud možno co nejméně blábolivý úvod k recenzi na novou desku kapely, která vydláždila první metry mojí cesty k extrémní hudbě. Ono je to totiž skoro bezpředmětné. Lordi zná snad naprosto každý, většina takových minimálně nějakou dobu ujížděla na desce “The Arockalypse”, která blahé paměti vystřelila Lordi mezi hvězdy, a málo není ani takových, kteří dnes z úcty ke starým časům Lordi tak nějak registrují, ale že by jejich novinky alespoň čas od času prohnali ušima, na to se mají moc rádi. Co si budeme povídat, já spadám do všech jmenovaných kategorií, a jelikož jsem předchozí album “Babez for Breakfast” po vlně dost děsivých zvěstí raději vynechal, recenzí aktuální novinky “To Beast or Not to Beast” bych ...

  • Esdrelon – Dust in Our Eyes

    3.4.2013

    Kaša

    Esdrelon - Dust in Our Eyes

    Esdrelon není pouze území v Palestině, zvané též jako “údolí armaggedonu”, ve kterém má být dle proroctví započata válka proti Izraeli, ale taky jihoamerické trio, které šíří svou verzi zkázy mezi posluchače tvrdší muziky. Když se řekne thrash metal a Brazílie v jedné větě, tak vsadím boty, že většině z vás vypluje na mysl Sepultura. Esdrelon k této legendární partě nemají zas tak daleko, zejména k jejímu období z konce osmdesátých let, protože ve své tvorbě, kterou nyní demonstrují na prvním albu “Dust in Your Eyes”, kombinují prvky thrash metalu a amerického death metalu. Z obou zmíněných stylů si samozřejmě převzali za své jen ty nejlepší identifikační znaky, takže s ostrými thrashovými kytarami a bicími se mísí death metalový chropot a pěkně z hluboka bublající baskytara. Výsledek zní tak trochu jako ...

  • Thyrfing – De ödeslösa

    1.4.2013

    Atreides

    Thyrfing - De ödeslösa

    Stockholmská viking metalová formace Thyrfing pro mě vždy byla vždy kapelou, jejíž starší tvorbě jsem i přes poctivě odkroucená léta prostě nedokázal přijít na chuť, a to ani v době, kdy pagan metalová škatule tvořila většinu mého playlistu – snad kvůli tomu, že mi staršími počiny v mnohém až přespříliš připomínaly mé žánrové oblíbence Moonsorrow. Tvorba šestice seveřanů mne poprvé výrazněji oslovila až s objevem posledního počinu “Hels vite”, na kterém kapela došla do polohy mě poměrně příjemné, především díky změnám oproti předchozím albům. O tom, zda se Thyrfing povedlo nastolený standard zachovat i na aktuálním albu “De ödeslösa”, bych se rád rozepsal níže. Úvodní píseň alba “Mot helgrind” začíná krátkým klávesovým intrem, je tedy jasné, že jeden z typických prvků hudby Thyrfing rozhodně nezmizel. Příjemné uvítání připravil i zvuk, ...

  • Death Wolf – II: Black Armoured Death

    31.3.2013

    H.

    Death Wolf - II: Black Armoured Death

    Ačkoliv by se občas mohlo zdát, že uvozování recenze nějakou tou omáčkou v podobě obecných informací je jen poměrně nenásilný způsob, jak si pohodlně prodloužit článek, aby to na první pohled vypadalo lépe, v některých případech, mezi něž se řadí právě i Death Wolf, se jedná o záležitosti natolik zajímavé, popřípadě i natolik zásadní, že ve výsledku mohou pomoct v chápání samotné nahrávky. Oč jde, budeme-li mluvit konkrétně o švédské kapele Death Wolf? O sestavu… přesněji řečeno tedy o jednoho jejího člena, kterýmžto je jistý Patrick Niclas Morgan Steinmeyer Håkansson, známější spíše prostě jen jako Morgan, kytarista a hlavní mozek švédské black metalové stálice Marduk. Není žádným tajemstvím, že mimo Marduk má Morgan několik vedlejších projektů, z nichž jedním kdysi bývalo black/noisové peklo Abruptum, druhým jsou pak právě Death Wolf, ...

  • Misanthrope – Ænigma Mystica

    30.3.2013

    Ježura

    Misanthrope - Ænigma Mystica

    Nevím proč, ale přijde mi, že se francouzská metalová scéna vyznačuje něčím speciálním. Není to nic konkrétního, ale přesto si snad u každé francouzské kapely, jejíhož poslechu jsem si dopřál, všiml jakési svérázné nátury, jaká se jinde nevidí. No a ani Misanthrope nejsou výjimkou. Ač jejich jméno velkému procentu metalové obce asi moc neřekne, jde o kapelu letitou a v jistých kruzích až kultovní, takže když jednou za čas vydají novinku, určitě stojí za to jí nějakou pozornost věnovat. Tentokrát jim to sice trvalo dlouhých pět let, ale jejich čerstvé album nesoucí název “Ænigma Mystica” je již nějakou tu dobu tady, takže je pomalu na čase ujasnit si, co si pro nás Misanthrope po pětadvaceti letech aktivity připravili. Přiznám se, že nejsem znalcem předchozí tvorby ...

  • Soilwork – The Living Infinite

    28.3.2013

    Ježura

    Soilwork - The Living Infinite

    Když v průběhu loňského roku začaly prosakovat informace o tom, že Soilwork připravují nové album, nechalo mě to naprosto klidným, snad až na lehce pozdvižené obočí kvůli zmínce o tom, že půjde o regulérní dvojalbum, a také kvůli velmi sebevědomým dojmům, o které se členové kapely čas od času podělili s veřejností. Snad i proto mě docela překvapila smršť nadšených ohlasů, které se začaly ozývat ze všech světových stran záhy poté, co se deska “The Living Infinite” dostala mezi lidi. Zjišťovat, jestli je to opravdu tak moc dobré, jak všichni tvrdí, jsem se proto před nějakým časem vydal velmi ochotně i přes to, že mě Soilwork nikdy dřív neoslovili a jedinou přímou zkušenost s jejich tvorbou mi zprostředkoval Brutal Assault 2011 a klip ke skladbě “Rejection Role”, tedy slavná odpověď na drby o nevraživosti mezi ...

  • Neaera – Ours Is the Storm

    27.3.2013

    Stick

    Neaera - Ours Is the Storm

    Melodický death metal nikdy nepatřil k mým hlavnímu bodům zájmu. Faktem je, že mám slabost pro určité severské spolky (Dark Tranquillity, staré In Flames, Insomnium), ale i tam jsem časem přestal nacházet uspokojení. Po německých kapelách tohoto druhu jsem nikdy nesahal, tato země je co se týče většiny metalových žánrů lehce přefabrikovaná a na kvalitní kapelu připadají tři špatné. Když jsem se tedy pouštěl do rozboru nového alba německé kapely Neaera pojmenovaného “Ours Is the Storm”, byl jsem zvědavý, jestli mě vůbce nějaká bouře smete. Je to totiž jejich šestá deska v rozmezí osmi let. V začátcích měli docela slušnou kadenci co rok, to album. Někdy v době třetí desky došlo k žánrovému zlomu a od té doby jsou Neaera někde na hranici průměru a výborné kapely. Jak je ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy