Gutalax – Shit Happens 13.8.2015 H.  Jihočeská parta fekálistů Gutalax svého času vletěla na grindovou scénu s rychlostí průjmu a hodně rychle se dostala do podvědomí příznivců žánru, u nichž si získala dost solidní oblibu. Vlastně se v tomto případě není moc co divit, jelikož se do toho Gutalax pustili s opravdovou vervou a ve formě, jaká je pro fandy grindu hodně lákává. Považte sami – striktně nahnědlá image, v jejímž rámci jsou exkrementy alfou i omegou, prudce taneční muzika, hojná koncertní činnost a také trochu zodpovědnější přístup ke kapele, než tomu u grindcorových smeček většinou bývá. Že si tedy Gutalax vcelku brzy na domácím grindovém rybníčku (a vlastně nejen domácím, protože výjezdy do zahraničí u nich nejsou zas tak výjimečné) udělali jméno, to myslím není zas tak překvapující. Nicméně, svou povedenou prvotinu „Shit Beast“ kapela vydala již v roce 2011. ... Infernal War – Axiom 12.8.2015 H.  „Axiom“ je deska, na niž se v jistých kruzích hodně čekalo. Není ale divu, protože ono těch kapel, které by i v poslední dekádě dokázaly držet při životě rychlopalebný agresivní black metal vydáváním vysoce kvalitních alb, zas až tolik není. Nebo lépe řečeno – je jich dost, které se o to snaží, ale jenom hrstce se to skutečně daří, aby se jejich nahrávky nesly po celou dobu ve zběsilém tempu a přitom stále šlo o skvělou hudbu. Infernal War však mezi tuhle hrstku jistě patří. Jméno těchto Poláků se sice na metalové mapě poprvé objevilo již koncem 90. let, ale první neřadové počiny začaly vycházet až ve 21. století. Debutovou desku „Terrorfront“ kapela vydala v roce 2005 a s ní také začala ona výtečná forma Infernal War, jež pokračovala i na druhé fošně „Redesekration: The Gospel of ... Musk Ox – Woodfall 11.8.2015 Skvrn  Neofolk letos nenaděluje. Ať koukám, jak koukám, v prachem poseté místnosti leží jen debutová nahrávka „Flykt“ od Forndom. Ovšem ani ta vymetené doupě nepřijala za své a čekajíc na nějakou společnost, teprve se u mě zabydluje. Je tedy nejlepší čas sáhnout vedle, do sousedních dvířek pokrývající neofolkovou scénu roku 2014. Jen malá škvírka poodhaluje zcela jiný příběh. V místnosti vládne čilý ruch a zdravé zápolení o žánrový trůn. Okamžitě se mi vybavují již proběhlá setkání. S „Freiheit“ od Dornenreich, „Palingenesis“ od Nebelung či „The Turn of the Tides“ od Empyrium, kteří si to sice namířili trochu jinam, nicméně tak nějak ze zvyku mají v neofolkové spižírně místo jisté. Přehlížet bychom neměli ani Rome. Tedy vysvětlujte to mně, tomu, jenž tuhle lucemburskou veličinu dlouhodobě zanedbává. A nápravu nesjednám ani dnes, lituji. Řada totiž ... Ashbringer – Vacant 10.8.2015 H.  Ashbringer je další nová a poměrně zajímavá black metalová formace. Jedná se o jednočlenný projekt, jehož domovem je stát Minnesota ve Spojených státech amerických. Pod palcem jej má jistý Nick Stanger – pokud byste snad čekali, že jde o nějakého zkušeného veterána, jenž vodami undergroundové muziky proplouvá již mnoho let, tak je to přesně naopak. Tenhle týpek ve svém hudebním portfoliu nemá skoro nic. Z jistého úhlu pohledu to však není nic překvapujícího, jelikož Nick v letošním roce oslavil teprve 18. narozeniny. Což je svým způsobem pro člověka jako já trochu depresivní, když vidí, že někdo, kdo se narodil teprve v roce 1997, už vydává pod Avantgarde Music… ale to jen tak na okraj. Vraťme se radši k hlavnímu předmětu naší recenze, tedy k Ashbringer. Vznik projektu se datuje k jaru 2013, ... Keep of Kalessin – Epistemology 9.8.2015 H.  Od poslední desky „Reptilian“ se toho v táboře Keep of Kalessin událo poměrně dost. I když… zas tolik toho vlastně nebylo, ale do fungování formace to zasáhlo citelným způsobem. V roce 2013 totiž sestavu opustil dlouholetý zpěvák a frontman Thebon – nebo spíš byl tak trochu vyhozen, a to za poměrně dementních okolností. Na nějaký ten měsíc se totiž spláchnul někam do džungle a podle všeho moc neodpovídal na zprávy kapely, načež ho zbytek Keep of Kalessin vyrazil a oznámil to v prohlášení, na nějž Thebon promptně reagoval, že beztak už nějakou dobu uvažoval o odchodu. Pro nás je však nyní důležité především to, že se Keep of Kalessin rozhodli neshánět se po náhradníkovi, ale zredukovat své řadu na trio s tím, že hlavního vokálu se ujme kytarista a hlavní skladatel Obsidian Claw. Svou novou ... Hate – Crusade: Zero 8.8.2015 Kaša  Když si člověk jen tak letmo projde papírově ty opravdu největší jména polského death metalu, tak zcela jistě narazí na velkou čtyřku ve složení: Vader, Behemoth, Decapitated a Hate. Přestože se o všech těchto jménech dá říct, že jsou dostatečně zajetá a široké veřejnosti známá, tak v nejméně záviděníhodné pozici se budou asi už navždy nacházet právě Hate, kteří počátkem letošního roku vydali své deváté studiové album. Ano, správně tušíte, že to je podobnost s mnohem slavnějšími kolegy Behemoth, které je jejich stylovým souputníkům Hate až nepříjemně často předhazována. Ačkoli se obě kapely vyvíjely ve velmi podobných konturách a jejich cesta je tak výsledkem spíše přirozeného vývoje než kalkulu, z něhož jsou Hate neprávem obviňováni, tak v reálu to vypadá tak, že právě oni budou už ... Old Witch – Come Mourning Come 7.8.2015 Atreides  Neexistuje mnoho kapel, kolem nichž by panoval tak třeskutý nedostatek informací – přinejmenším já jich mnoho neznám. Že hráči nejrůznějších celků vystupují pod přezdívkami, je vcelku běžné, ale aby se mi nepodařilo zjistit, kdo v kapele vlastně hraje, to se mi ještě nestalo. Zatímco vydavatelství o kapele mluví jako o duu z kanadského Ontaria, internet vesele tvrdí, že jde o jednoho člena odkudsi z USA. Ať už je ale pravda jakákoliv, nedostatek informací a jakýsi opar nejistoty, který se kolem kapely vznáší, celkem úspěšně přispívá její okultní sebeprezentaci a ostatně i hudbě, která se nese právě v duchu dávných rituálů a mystična. Nebo se o to alespoň snaží. Old Witch na svém plnohodnotném debutu „Come Mourning Come“ drhnou směsici, která se pohybuje někde mezi drone-doom metalem a ambientem. Obé je podtrženo ... Kabát – Do pekla / do nebe 6.8.2015 H.  Víte, co to je americký sen? Jistěže víte – je to pojem, který zná snad každý. Je to vidina toho, že člověk přijede do velké a nablýskané Ameriky a zde, v zemi neomezených možností, se z nuly dostane na vrchol a získá bohatství i slávu. Nicméně ačkoliv je toto slovní spojení spjato se Spojenými státy americkými, kde se vžilo při někdejším velkém přílivu evropských přistěhovalců, není to samozřejmě jediný stát na světě, kde se něco takového může povést – on totiž existuje i jakýsi český sen. A jeho nádhernými představiteli je skupina Kabát. Pohádku o tom, jak se parta teplických buranů, která se na začátku své cesty nijak nelišila od zástupu podobných heavy metalových kapel, jichž bylo v naší kotlině těsně po pádu komunismu požehnaně, vyškrábala až na vrchol potravního/hudebního řetězce, není třeba vykládat, protože ... High on Fire – Luminiferous 5.8.2015 Kaša  Přetrvávajícím synonymem, které se dá k tvorbě High on Fire navzdory stále se rozrůstající diskografii úspěšně aplikovat, je konzistence. Tahle trojice si pro své fanoušky na letošní rok přichystala své sedmé řadové album s titulem „Luminiferous“ a věřím, že nikdo z onoho početného zástupu příznivců se neobával nějakého škobrtnutí na překážkové dráze, jíž se High on Fire vydali. Od svého debutu „The Art of Self Defense“, který byl přijat velmi přívětivě, ačkoli tenkrát se kolem kapely ještě nevytvořil takový opar něčeho opravdu kvalitního, stoupají High on Fire strmě vzhůru, a přestože s tímto tvrzením nemusí leckdo souhlasit (a ten, kdo považuje přelomové „Death Is This Communion“ s následující „Snakes for the Divine“ za vrchol tvorby sebranky z Oaklandu v Kalifornii, si bude ťukat na čelo), já se na jejich diskografii dívám jako na stoupající křivku, protože ... Forgotten Tomb – Hurt Yourself and the Ones You Love 4.8.2015 H.  Italové Forgotten Tomb ještě nemají na křížku tolik let, abych si dovolil je nazývat veterány (rok vzniku 1999), ale rozhodně bych neváhal je označit za stálici scény. A mluvit o stálosti jsem ochoten i přesto, že Forgotten Tomb v rámci svojí diskografie nějakou tu cestu urazili a oproti prvotním syrovým depresivním počinům jsou dnes hudebně docela jinde. Vždy jsem tuhle partu považoval za takovou – bez sebemenšího pejorativního zabarvení – „kultovku nižšího řádu“. V překladu tím mám na mysli kapelu, na jejíž jméno spousta posluchačů extrémního metalu slyší a která má v rámci svojí scény vybudované renomé, ale nikdy se jí nepovedlo prorazit do první ligy nebo se „aspoň“ stát undergroundovou legendou. Jednoduše řečeno – solidní stálice. Jenže i přesto, že Forgotten Tomb můj respekt mají a nic proti jejich ... Disharmonic – Magiche arti e oscuri deliri 3.8.2015 H.  S italskými okultisty Disharmonic jsme se již na našem webu jednou setkali – stalo se tak prostřednictvím malé recenze na jejich předcházející počin, jímž bylo EP s názvem „Il rituale dei non morti“. To však – navzdory faktu, že je muzika Disharmonic sama o sobě velmi zajímavá – nedopadlo úplně přesvědčivě, a přestože mělo své momenty i solidní atmosféru, nakonec si mě na svou stranu plně nezískalo. Letos se Disharmonic opětovně přihlásili o slovo, avšak tentokrát ne s minialbem, nýbrž rovnou s plnohodnotnou deskou „Magiche arti e oscuri deliri“. Ta je v historii skupiny již třetí dlouhohrající, což není příliš velká kadence vzhledem k tomu, že se vznik Disharmonic datuje již do roku 1998. Nutno však zmínit, že osm roků nevyvíjeli žádnou činnosti a ve své rané éře před rozpadem vydali jen jeden ... Royal Thunder – Crooked Doors 2.8.2015 Kaša  Historie čtveřice z americké Atlanty se začala psát již v roce 2004, k němuž se oficiálně datuje její vznik, ovšem když se na jejich činnost podíváte z blízka, tak uvidíte, že až do roku 2010 se vlastně nedělo nic, co by stálo za zmínku. Teprve v onom roce totiž přišlo na svět první EP s eponymním titulem, po němž si kapely všimli Relapse Records, díky nimž se před třemi lety objevilo na pultech debutové album „CVI“. Royal Thunder, kteří do té doby platili za naprosto neznámou partu, se sice nestali přes noc hvězdami první velikosti, ale díky svému zajímavému debutu, na němž mě svého času štvala jen přestřelená hrací doba, se dostali do širšího povědomí fanoušků zámořské alternativní scény a posluchačů kapel jako Kylesa a Baroness, s nimiž je pojí geografické kořeny. Album „CVI“ se těšilo vcelku kladného přijetí, a bylo ... Isvind – Gud 1.8.2015 H.  Přestože se v tomto případě nejde o příliš proslulou smečku, nejedná se o žádné zelenáče. Isvind svou dráhu totiž započali již hluboko v 90. letech v Norsku, tedy v čase a v místě, které jsou pro black metalový žánr považovány za zásadní. Kapela však žádnou velkou díru do světa neudělala a po vydání jednoho EP („Muspellz sònir“ – 1995) a jedné desky („Dark Waters Stir“ – 1996) se nad ní zavřela voda. Obnova činnosti nastala až v novém tisíciletí, nicméně to, co Isvind nestihli říct v první éře svojí činnosti, bohatě dohánějí právě nyní. Od roku 2011, kdy vyšlo návratové „Intet lever“, totiž smečka dodržuje pravidelný dvouletý interval – nejprve navázala v roce 2013 s počinem „Daumyra“ a nyní sérii prodlužuje s novinkou, jejíž název zní „Gud“ (norsky „Bůh“).
E-Force – Demonikhol 31.7.2015 Kaša  Vypadá to, že Eric Forrest je aktuálně při chuti, protože čtvrté album své domovské kapely E-Force, které se jmenuje „Demonikhol“, vypustil do světa zhruba rok od vydání poslední placky „The Curse…“. Jasně, oproti vyhlášeným workoholikům to není žádné terno, ale když se podíváte na diskografii blíž, tak pětiletá pauza, která dělila debut „Evil Forces“ s nástupcem „Modified Poison“, nebo dokonce šest let mezi druhým a třetím albem, je oproti aktuálnímu pracovnímu nasazení této party rozhodně někde jinde. Když si vzpomenu na loňské „The Curse…“, tak se mi vybaví neskutečné množství energie a poctivá porce natlakovaného thrash metalu. Jednalo se o první album E-Force, které jsem měl možnost slyšet, a líbilo se mi tak hodně, že jsem si řekl, že do příště už budu mít nastudované i předchozí dva počiny, ... Lindemann – Skills in Pills 30.7.2015 H.  Rozjezd tohohle projektu byl svým způsobem vlastně až podezřele nenápadný – nejprve jen krátká noticka, že existuje, a pak nějakou dobu ticho po pěšině. A i když se postupem času nějaká ta reklamní masáž samozřejmě naplno rozjela (tak měsíc před vydáním jsem o zprávy o kapele zakopával na každém rohu), už od začátku bylo jasné, že bude velkou pozornost poutat, i kdyby se nikdo s nějakou velkou propagací neobtěžoval. A onen důvod, proč si tohle myslím, je nad slunce jasný – jména muzikantů, kteří se v Lindemann angažují. Člověk nemusí být zrovna génius, aby se dovtípil, že za projektem s názvem Lindemann bude stát Till Lindemann, vokalista slovutných Rammstein. Už samozřejmě jen to by bylo dost k tomu, aby se „Skills in Pills“ – jak se debutové album skupiny jmenuje – dostalo nemalé pozornosti, ... Au-dessus – Au-dessus 29.7.2015 Skvrn  Hledat black metalové Au-dessus ve Francii, Belgii či dalších frankofonních zemích je vzhledem k názvu kapely logické, leč zcela mylné. Do tajů francouzského jazyka nebo alespoň do předložky „nad“ se totiž zahleděla čtveřice muzikantů pocházející z litevského Vilniusu. S přihlédnutím k povaze hudby to pro naše povídání ovšem nebude nikterak zásadní. Ostatně spíš než Litvu, kterou mám stejně jako celé Pobaltí spjatou s folk metalovou scénou, v tom slyším právě zmiňovanou Francii. Kapela se dala dohromady teprve vloni a s vydáním prvního počinu si nedávala na čas. Výsledek dosavadního snažení přichází již letos v podobě eponymního minialba. A to hned na labelu Witching Hour Productions, což mezi vydavatelstvím rozhodně není žádný noname. Trocha zbystření tak nebude na škodu. Začít musím vizuálem, který mě okamžitě upoutal. Au-dessus
Decapitated – Blood Mantra 28.7.2015 Kaša  Abych pravdu řekl, tak Decapitated nepatřili v minulosti k mým oblíbencům a jejich tvorbu jsem dlouhá léta vcelku úspěšně ignoroval. Pravda, nepatří mezi ně ani nyní, nicméně menší změna nastala s vydáním předposlední placky „Carnival Is Forever“, k níž mě zlákalo pozitivní přijetí hudební kritikou, takže jsem jí dal šanci a k mému vlastnímu překvapení se mi album časem zalíbilo natolik, že následující placku „Blood Mantra“ už jsem vynechat nemohl, protože kombinace hrubého death metalu s groove skočnými prvky se ukázala jako perfektní energická záležitost, což se mi potvrdilo i při doposud jediném živém setkání na Zimním Masters of Rock před dvěma lety. Přestože „Blood Mantra“, jemuž patří v diskografii kapely pořadové číslo pět, vyšlo už v loňském roce, tak Decapitated jsou na evropské death metalové mapě natolik výrazným jménem, že ... Groteskh – Code: End 27.7.2015 Onotius  Nebudu si hrát na nějakého žánrového všeználka a rovnou přiznám, že na rakouské black metalové Groteskh jsem narazil až prostřednictvím novinky „Code: End“. Jedná se však teprve o druhou desku, tudíž by to nemělo být shledáváno jako nějaká významná ostuda. Počátek existence této kapely se datuje do roku 2010 a debut „Unconsciousness“ vyšel o tři roky později, přičemž se dočkal relativně kladného, nikoliv ovšem nějak nadšeného přijetí. Bez znalosti debutu přede mnou tedy leží deska zdobena solidním artworkem s nikterak objevnou, přesto však velice příjemnou hudební složkou. V rámci black metalu Groteskh vskutku nejsou žádnými inovátory, avšak na druhou stranu s šedým průměrem tak úplně také nesplývají. Z hudebního hlediska bych je mohl představit jako jakési střednětempé Mayhem s lehkými záchvěvy atmosféry a mírné progrese. Co se týče nápadů, deska je ... Whispering Woods – Perditus et dea 26.7.2015 H.  Když nebudu počítat takové ty velké státy jako USA, Německo či Velká Británie a zaměřím se čistě na ty „hudebně menší“, pak mám vlastně takřka každou zemi vnitřně spojenou s nějakým konkrétním žánrem. Ačkoliv jsem si třeba vědom toho, že se tam hraje spousta jiných věcí (a některé z nich mám klidně i ve velké oblibě), je to většinou právě tenhle jeden styl, který se mi vybaví jako první, když na tu zem přijde řeč. Kupříkladu Rumunsko mám tímhle způsobem zafixované s black metalem, folk metalem a případně s kombinací obého. Avšak skupina, o jejímž albu si dnes budeme povídat, ani do jedné z těchto škatulek zdánlivě nespadá – Whispering Woods totiž sami sebe na svém Facebookovém profilu označují jako symphonic / gothic / doom metal. Ve skutečnosti mi však toto označení ... Aran Epochal & Tahle hudba – Doba bronzová 25.7.2015 H.  Nikdo učený z nebe nespadl, dokonce ani ten Google nebyl ze všech nejchytřejší odjakživa, a i když toho člověk bude znát spousty, pořád bude mnohem větší spousta věcí, o nichž ještě ponětí nemá – což naprosto do puntíku platí nejen v obecné rovině, ale i v hudební podmnožině vědomostí. Jedním z nejlepších způsobů, jak nevědomost přeměnit ve vědomost, je se někoho zasvěceného zcela prostě zeptat: co to je, kdo to je? Úplně stejně, jako se ten, kdo o něm doposud neslyšel, zeptá: kdo to vlastně je ten Aran Epochal? Aran Epochal je alter ego Adama Nenadála, člena formace Gnu (ostatně, podobnost s názvem doposud poslední desky „Album Epochal“ by mohla leccos napovědět), jenž se také angažuje v chodu vydavatelství Silver Rocket. Jinou definici Arana Epochala by šlo třeba formulovat jako dialog ...
|
