Recenze

  • Wheelfall – Glasrew Point

    6.12.2015

    H.

    Wheelfall - Glasrew Point

    Wheelfall je francouzská skupina, jejíž vznik se datuje do roku 2009. Tehdy se tahle parta začala prezentovat prašným stoner metalem, přičemž přesně v tomto duchu se nesla jejich debutová nahrávka „Interzone“, jež vyšla v listopadu 2012. Letos se Wheelfall opět přihlásili o slovo se svou druhou desku, která se ovšem nese v docela odlišeném duchu oproti svému předchůdci… Na letošní novince „Glasrew Point“ znějí Wheelfall s nadsázkou řečeno jako docela jiná kapela. Sice jim je stále vlastní hutnost, zatěžkanost a jakási nečistota, ale neočekávejte vyprahlý stoner metal. Wheelfall model 2015 se totiž vrhli na pole poměrně netradičně pojatého sludge metalu, v němž nechybí ani sem tam nějaký vliv post-metalu. Mnohde se ještě hovoří i o industriálu, jenž se na „Glasrew Point“ v malé míře jistě objevuje, nicméně dle mého názoru to je pouze jemný poprašek, takové s mírou ...

  • Soilwork – The Ride Majestic

    5.12.2015

    nK_!

    Soilwork - The Ride Majestic

    Švédská melo-deathová stálice Soilwork přichází s novou deskou pravidelně každé dva až tři roky. Naposledy v roce 2013 s rozsáhlým dvojalbem „The Living Infinite“. Po nadšení, jaké jsem zažíval u předchozího „The Panic Broadcast“, mě však tento skoro hodinu a půl dlouhý opus téměř minul a nakonec jsem jej slyšel asi jen třikrát. A moc jsem se nebavil. Vadily mi rozvleklé aranže a obrovský důraz na čistý vokál. Po „The Ride Majestic“ jsem tak sáhl spíše ze zvědavosti a doufal, že mě i přes poloviční stopáž neunudí k smrti. Nakonec jsem poměrně spokojen, i když staré dobré časy, které skončily s deskou „Figure Number Five“ v roce 2003, už se nikdy nevrátí. Soilwork nyní hrají řemeslně zručně odvedený melodický death metal a od „The Living Infinite“ s ním neuhnuli ani o píď. „The ...

  • Misþyrming – Söngvar elds og óreiðu

    4.12.2015

    H.

    Misþyrming - Söngvar elds og óreiðu

    O tom, že islandská black metalová šla v posledních letech co do věhlasu hodně nahoru, se se mnou snad nikdo moc přít nebude. Ne, že by snad black metal z tohoto odlehlého ostrova nebyl zajímavý i dříve, protože to dle mého názoru dozajista byl, nicméně se mi zdá, že kredit Islanďanů začal hodně stoupat poté, co se rozmohla taková ta moderního chaotického black metalu. Jak se totiž ukazuje, tuhle žánrovou formu na Islandu umějí skutečně výborně, takže není divu, že země sopek a gejzírů brzy začala chrlit nové a vysoce kvalitní smečky jak na běžícím páse. I když… „jak na běžícím páse“ je možná trochu nadsazené, protože technicky vzato těch kapel zas tolik není, protože ta islandská scéna je pořád poměrně malá a uzavřená, nicméně i v tom tkví její ...

  • Nachtterror / Altars of Grief – Of Ash and Dying Light

    3.12.2015

    Skvrn

    Nachtterror / Altars of Grief – Of Ash and Dying Light

    Úplně na rovinu, kapel jako Altars of Grief nebo Nachtterror bych si za normálních okolností nevšiml. Oba spolky se netváří nijak výjimečně, slova chvály na jejich účet adresovaná jsem nezaznamenal a nebýt kanadského vydavatelství Hypnotic Dirge Records, o jejich existenci bych jednoduše nevěděl. Jenže už v minulosti se prokázalo, že ignorovat nahrávky tohoto sympatického lejblíku se nevyplácí, a když z Kanady přišla i žádost na recenzi splitka výše zúčastněných, rád jsem vyhověl. Altars of Grief a Nachtterror kromě kanadského původu a jednoho personálního propojení spojuje ještě fakt, že zde větší zkušenosti hledat nelze. Služebně starší kapela, Nachtterror, sice na scéně působí již od roku 2006, ale diskografie spíš ukazuje na nárazové paběrkování. Dvě minialba, žádná řadovka, za deset let žádná hitparáda. Naopak o sedm let mladší Altars of Grief už mají ...

  • Mortal Cabinet – Necrotica

    2.12.2015

    H.

    Mortal Cabinet - Necrotica

    Asi jen těžko lze povídání o formaci jako Mortal Cabinet začít něčím jiným než sestavou – ostatně, i sama kapela ta jména, která se zde angažují, všude cpala horem dolem. Ačkoliv hádám, že jste o tomhle projektu už všichni slyšeli a máte ponětí, oč se jedná, z formálních důvodů zaznít musí, že Mortal Cabinet je spojením tří undergroundových žánrů, z nichž každý je zosobňován jednou jeho významnou osobností. EBM je reprezentováno Samirem Hauserem z Vanessy, black metal zastupuje František Štorm z Master’s Hammer a explicitní formou hip-hopu (též zvanou horrorcore, ale mně se tenhle termín nikdy moc nelíbil) zase přispěl Řezník známý díky sólové tvorbě a ze skupiny Sodoma Gomora. Více než žánrově se mně osobně tohle spojení zdá zajímavé právě díky těm osobnostem. Všechny jmenované styly jsou ...

  • Ordinul negru – Sorcery of Darkness

    1.12.2015

    H.

    Ordinul negru - Sorcery of Darkness

    Musí se nechat, že rumunští black metalisté Ordinul negru se rozhodně neflákají. Datum jejich vzniku se datuje k roku 2004 a od té doby docela šlápli do pedálů (i když… spíš „šlápnul“, ale k tomu se ještě dostaneme), protože již stačili vydat sedm dlouhohrajících desek, což samo o sobě není zrovna málo, a vedle nich ještě početnou řádku splitek. Zejména v prvních letech ty počiny stříleli jak utržení ze řetězu, ale za poslední roky už se trochu zklidnili. Minulé album „Nostalgia of the Fullmoon Nights“ bylo prvním v jejich historii, na nějž se čekalo déle jak rok (konkrétně dva), a na aktuální desku „Sorcery of Darkness“, okolo níž v následujících řádcích zapředeme řeč, se čekalo už celé čtyři roky. Podobně jako Ordinul negru začali svou kariéru, možná i já jsem recenzi začal trochu zhurta, tak se na chvíli ...

  • Author & Punisher – Melk En Honing

    30.11.2015

    H.

    Author and Punisher - Melk En Honing

    Author & Punisher je hodně zajímavá skupina už jen díky těm věcem okolo… i když, skupina nejspíš není to nejlepší pojmenování, spíš by se asi hodilo říct projekt, když sestava čítá pouze jediného člověka, Tristana Shonea, jenž si vystačí úplně sám i na živých vystoupeních. Tenhle chlapík vůbec nepoužívá tradiční nástroje, jaké si můžete koupit v hudebninách. Naopak, Tristan si všechny své nástroje vlastnoručně vyrábí a navíc je i vymýšlí, takže se nejedná o nějaké napodobeniny již známých instrumentů, ale o zcela nové věcičky. Abyste si dokázali lépe představit, jaký druh nástrojů to může být (abyste si náhodou nepředstavovali vyřezávání nějakých flétniček nebo tak něco), asi by se slušelo zmínit, že Author & Punisher je synonymem pro neuvěřitelně těžký industrial / drone. Výsledek Tristanova snažení jsou ...

  • Haate – Breed: The Forlorn Majesty

    29.11.2015

    H.

    Haate - Breed: The Forlorn Majesty

    I když se nebudeme bavit o jakýchkoliv stylech či žánrových škatulkách, stále existuje hned několik způsobů, jimiž lze hudbu rozlišit a rozřadit do jakýchsi pomyslných šuplíčků. Například bychom jako metriku mohli zvolit jakousi složitost (ačkoliv tohle není úplně nejpřesnější výraz) nebo proměnlivost muziky. Nasekáme-li to hodně nahrubo, pak v takovém rozdělení máme dva opačné extrémy. Jedním z nich je ohromně krkolomná hudba plná zvratů a změn tempa pomalu po každé vteřině – jednoduše něco na způsob těch nelidsky technických death metalů, nejchaotičtějších black metalů anebo třeba šílených avantgard. Druhým extrémem je pak samozřejmě naprostý opak – muzika plynulá, takřka až „nehybná“, monotónní a veskrze minimalistická. Dnes si povíme právě o jednom z těchto dvou extrémů a bude to ten druhý jmenovaný…­ Haate (anebo také stylizováno ...

  • Euzen – Metamorph

    28.11.2015

    H.

    Euzen - Metamorph

    Euzen je skupina, jejíž hudbu jsem si v posledních měsících oblíbil jako málokterou jinou. Přestože tahle dánská formace funguje již o poznání delší dobu (konkrétně od roku 2008), já jsem na její objevení musel čekat až do letoška, kdy jsem se o ní dozvěděl v souvislosti s tehdy nadcházejícím koncertem v Praze. Nicméně, od té doby jsem jejich tvorbě skutečně propadl, jelikož muzika, jakou Euzen produkují, je přesně tím, po čem jsem už delší dobu pátral. Určitě i díky tomu (avšak nejen díky tomu) patří „Metamorph“ mezi alba, jež řadím k tomu nejlepšímu, co jsem měl v letošním roce možnost slyšet. Proto mi přišla trochu škoda, že jsme tu o téhle nahrávce vůbec nepsali a že jsme recenzi v době, kdy byl počin aktuální (vydání proběhlo v únoru), trochu prováhali. Na druhou stranu, není ...

  • King Keporkak – Detachment

    27.11.2015

    Atreides

    King Keporkak - Detachment

    Dnešní recenze bude především výletem do říše zvířat, a možná až na druhém místě nějaké to povídání o hudbě. A aby to nebylo tak suché, za pražskou smečkou King Keporkak se podíváme na širý oceán, do mořských hlubin, ve kterých tato dvacetitunová monstra žijí. Příměr k váze je v případě pražské úderky více než příznačný, protože jejich hudbu prezentovanou na debutovce nazvané „Detachment“ tahle mohutná zvířata vystihují téměř dokonale. Čtyřčlenné velrybí stádo funguje zhruba dva roky, přičemž si za relativně krátkou dobu existence toho stihlo hodně – vyměnit sestavu (aktuálně řve do mikrofonu bubeník Kuba, neb bývalý křikloun a kytarista Kefír odplul přes kanál studovat do Anglie) nebo si zahrát třeba před takovými veličinami, jakou jsou Crowbar nebo Primitive Man, což samo o sobě asi napovídá, co od něj můžete očekávat. Ano, ...

  • Osculum Infame – Axis of Blood

    26.11.2015

    H.

    Osculum Infame - Axis of Blood

    Nespočítal bych, kolikrát jsem v nějakých internetových diskuzích četl výblitek, že na obalu nezáleží, že hlavní je přece hudba. V naprosto drtivé většině případů to bylo tehdy, když nějaká kapela zveřejnila přebal své nové desky a ten byl tak infantilní, že i hovno rozmazané na plátně by působilo estetičtějším dojmem. Podle mě je takové prohlášení blbost a může jej říct snad jen člověk, který poslouchá deset skupin a jejich muziku jen stahuje – to je totiž jediná situace, kdy si dokážu představit, že je to tomu člověku fakt šuplík, co si nějaká kapela frkne na obal. Já si naopak myslím, že přebal důležitý je a že v nezanedbatelné míře ovlivňuje nejen to, jak posluchač tu kterou nahrávku vnímá, ale dokonce i to, zdali ...

  • Heiden – Na svůj příběh jsme sami

    25.11.2015

    Atreides

    Heiden - Na svůj příběh jsme sami

    V rámci domácí scény bych našel hned několik uskupení, které bych se nebál zařadit mezi srdeční záležitosti, a nijak se netajím tím, že Heiden mezi ně již několik let patří. Láska na první poslech byla jasná hned, jak jsem přičichl k „Obsidianu“ a následně i „Dolores“, přičemž předloňský počin „A kdybys už nebyla, vymyslím si tě“ ji jen stvrdil. Zasněná melancholie, stíny rušných ulic i městských zákoutí a především osobitý hudební projev, o jaký díky specifickému výrazivu a procítěnosti podání na ulici jen tak nezakopnete. Asi vám tedy nemusím moc vyprávět, že jsem se na počin, opět poněkud smutně pojmenovaný „Na svůj příběh jsme sami“, těšil a byl náramně zvědavý, kam se Heiden pohnou tentokrát. S každým dalším albem byl očividný posun směrem k rockovějším, měkčím polohám a ...

  • Norot – Nathrach

    24.11.2015

    H.

    Norot - Nathrach

    Za tu dobu, během níž obtěžuji svět svými psacími výpotky, jimž s jistou dávkou rezervovanosti říkáme recenze, jsem se tu zaobíral již obrovským množstvím tuze neoriginálních skupin. A nespočetněkrát jsem v takových recenzích prohlásil cosi v tom smyslu, že sama neoriginalita ještě tomu danému albu nutně nemusí zlomit vaz (pokud to tedy není fakt férová vykrádačka, ale to už je zase jiná věc) a že lze vytvořit kvalitní záležitost i s tímto břemenem, je-li to vyváženo jinými přednostmi. Když ale něco takové říkám, většinou je to kvůli tomu, abych mohl vzápětí zasadit zdrcující úder v podobě prohlášení, že právě recenzovaná nahrávka takovým případem není. Dnes to ale bude přesně opačně, jelikož si povíme o desce, jež sice příliš originality nepobrala, přesto funguje a ...

  • Embrace of Thorns – Darkness Impenetrable

    23.11.2015

    H.

    Embrace of Thorns - Darkness Impenetrable

    Promo fotky Embrace of Thorns jsou sice trošku vtipné, ale i tak jsem se na poslech nejnovějšího alba téhle řecké smečky relativně těšil – přestože nesoudná vizuální prezentace bývá jednou z věcí, které mě obvykle dokážou od poslechu úspěšně odradit a přestože jsem jméno těchto neznabohů až doposud neznal. Nicméně, helénský black metal mám obecně vzato v docela solidní oblibě a navíc se v Embrace of Thorns angažuje bubeník (zde působící pod nádherným pseudonymem Nuctemeron Bestial Ravisher of the Divine Harmony) z Burial Hordes, jejichž poslední fošna „Incendium“ se mi poměrně líbila, a také ze skvělých Heretic Cult Redeemer. A aby toho nebylo málo, hrají zde i další borci z řeckých formací, jejichž jména mi neznámá nejsou (z toho, co jsme zde už někdy recenzovali, lze zmínit War Possession), ...

  • Shining – International Blackjazz Society

    22.11.2015

    H.

    Shining - International Blackjazz Society

    Norští Shining a jejich historie představují takový typický scénář skupiny, jejíž zvuk je specifický, jasně rozpoznatelný a vlastně by šlo říct, že do jisté míry i originální. První roky se nesou ve znamení prudkého vývoje (ostatně, Shining přece začínali jako čistě jazzový kvartet, takže ti za svou kariéru vlastně stihli kompletně vyměnit žánr), který posléze vyvrcholí v jedné přelomové desce, na níž je styl vypilován k dokonalosti a která mnohdy i znamená proražení do širšího povědomí. A od tohoto alba dál už pak skupina rezignuje na další progres a spíše jen brousí ten svůj daný sound i svou prezentaci a jakékoliv další změny se odehrávají pouze na úrovni kosmetických úprav. Onou přelomovou deskou v případě Shining byla nahrávka „Blackjazz“ z roku 2010. Na ní Norové seskupení okolo zpěváka, kytaristy a saxofonisty Jørgena Munkebyho ...

  • Leere – Bleak

    21.11.2015

    H.

    Leere - Bleak

    Popravdě řečeno, k poslechu desky jako „Bleak“ jsem rozhodně nepřistupoval s tím, že dostanu něco převratného nebo snad nedejbože originálního. Ve skutečnosti tomu bylo přímo naopak… jistě, nabízí se otázka, proč se člověk vůbec žene do poslechu alba, u něhož už předem předpokládá cosi krutě neoriginálního, avšak neoriginalita – přestože ji samozřejmě nelze brát jako nějaké pozitivum – ještě nutně nemusí znamenat, že by ta muzika měla být špatná. Když jsem tak mrknul na přebal „Bleak“ a prezentaci Leere, kteří jsou autory tohohle dílka, nabyl jsem dojmu, že by mohlo o docela solidní syrový black metal burzumovského střihu, což je hudební forma, již mám vcelku v oblibě, tudíž jsem si řekl, že to jednoduše zkusím… Inu, tak jsem tedy zkusil a po absolvování několika poslechů mohu ...

  • Dystopia Nå! – Dweller on the Threshold

    20.11.2015

    H.

    Dystopia Nå! - Dweller on the Threshold

    Pod poměrně zvláštním názvem Dystopia Nå! se skrývá čtyřčlenná formace, jejímž domovem je hlavní města Norska. V tomto případě ovšem není na místě očekávat další syrovou severskou black metalovou vichřici, která ničí vše, co jí přijde do cesty, dřevěné křesťanské kostely obzvláště. I když… něco málo společného s černým kovem Dystopia Nå! mají. Jen to má hodně daleko do právě zmiňované formy – jednoduše řečeno je to ten druh black metalu, jejž ortodoxní příznivci starých pořádků za black metal vůbec nepovažují. Vlastně je ta hudba Dystopia Nå! od oné základní žánrové formy natolik vzdálená, že je rozhodně na místě tomu říkat spíš post-black metal anebo progresivní black metal pro mě za mě. Nicméně, není příliš velkým problémem zde vystopovat i vlivy rocku nebo s přimhouřením oka (respektive spíš ucha) ...

  • Leviathan – Scar Sighted

    19.11.2015

    H.

    Leviathan - Scar Sighted

    Musím se přiznat, že Leviathan byla po dlouhou dobu kapela, které jsem z nějakého důvodu nemohl přijít na chuť… je tedy pravda, že jsem tomu tehdy asi nevěnoval takové úsilí, jaké by si podobná hudba zasloužila, protože o záležitost, která by člověka zaujala na první poslech, se skutečně nejedná, ale to nic nemění na tom, že mi trvalo dost dlouho, než jsem si k Leviathan konečně našel cestu. Ten zlom nastal v roce 2011 s deskou „True Traitor, True Whore“ (po jejímž vstřebání jsem se posléze konečně dostal i do starší tvorby), s níž se tehdy tento projekt vrátil na scénu. V roce 2008 začal totiž mít Wrest, lídr Leviathan (vzhledem k tomu, že kapel tohoto jména běhá po světě asi tak milión, by se asi z formálních důvodů slušelo zmínit, že se samozřejmě bavíme o jednočlenném black metalovém projektu ...

  • V-Anger – In Shovel We Trust

    18.11.2015

    Kaša

    V Anger - In Shovel We Trust

    Nebudu chodit kolem horkých pokrmů a hned v úvodu prohlásím, že tímhle albem mi V-Anger udělali fakt radost. Tahle parta z italského Milána se na scéně pohybuje pouhé tři roky a na svém debutovém albu „In Shovel We Trust“ zní jako ostřílení mazáci, kteří studiové placky sekají jako Baťa cvičky za minulého režimu. A proč mi udělali pánové radost? Ono při pohledu na žánrové zaměření, jímž se V-Anger zabývají, je vcelku jasné, že není vhodné očekávat nějakou osvětu, ale ta deska je tak příjemně vlezlá a chytlavá, že se jsem jí propadl hned na první poslech. „In Shovel We Trust“ je z jistého úhlu pohledu tou nejnaivnější sázkou na jistotu, kterou začínají kapela může nahrát. Jak jinak se dívat na skoro až laciné míchaní osvědčených postupů profláknutých jmen jako Hatebreed, ...

  • Blliigghhtted – No Temple

    17.11.2015

    H.

    Blliigghhtted - No Temple

    Je tomu sotva pár měsíců, co jsme si tu povídali o debutové desce „Zeroes“ experimentálně black metalové smečky Blliigghhtted. Tohle album vyšlo letos v březnu, ale už v červenci se objevilo jeho pokračování v podobě další dlouhohrající placky „No Temple“, na niž se nyní podíváme. To je poměrně malý rozestup, nicméně tihle šílenci okolo labelu Merdümgiriz (dále třeba projekt Viranesir, pod jehož hlavičkou už letos vyšla rovnou čtyři alba a navrch jedno splitko) opětovně potvrzují, že kadence nahrávání nové muziky je v jejich případě vpravdě vražedná. Což ostatně potvrzuje i fakt, že než jsem se stačil dostat k poslechu „No Temple“, dokázali Blliigghhtted vyflusnout další počin v podobě splitu s italskými Red Bible Black, kam přispěli další půlhodinou nového materiálu. Na „No Temple“ jsem byl vlastně docela zvědavý, protože ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy