Grace Disgraced – The Primal Cause: Womanumental 20.6.2014 Stick  Grace Disgraced z Ruska přicházejí se svým druhým počinem “The Primal Cause: Womanumental”. Zvláštní to název, že? Podle informací na internetu jsem tak nějak dal dohromady, že nakonec album zastřešuje koncept, týkající se jakéhosi vyššího principu ženství. Tady se asi projevuje fakt, že jediným zakládajícím členem kapely zůstala drobná zpěvačka Polina Berezko. Kytarista a hlavní skladatel Alexandr Klaptzov se přidal o rok později. Zbytek sestavy působí v bandě méně jak čtyři roky. Byť jsem u Moskvanů již několikrát zahlédl nálepku brutálního death metalu, věřte mi, že se nejedná o žádnou mlátičku. Hlavním výrazivem je zde technické pojetí death metalu, jaké předváděli v dobách největšího rozpuku slovutní Death. Odkaz Chucka Schuldinera je tu enormní, vskutku chvílemi fakt spíš nevím, jestli to nemám přímo nazvat vykrádačkou, až tak jsou ... Lord Mantis – Death Mask 20.6.2014 Atreides  Kdyby neznalá osoba prvně viděla přebal dnes recenzované desky, nejspíš by si řekla, že to bude nějaký pěkně zvrhlý grind. Pěkně šeredná shemale zombie se zjizveným tělem a maskou smrti na obličeji, to se koneckonců běžně nevidí (mimochodem kapele a autorovi artworku Jeffovi Whiteheadovi, kterého můžete znát z Leviathan nebo Hate Meditation, patří dík za to, že přebal alba neopatřili žádným logem nebo názvem desky a dali tomu kousku hnusu krásně vyniknout). Nicméně chyba lávky – “Death Mask” má na svědomí parta z amerického Chicaga, která drtí nekompromisní sludge s řádnou příměsí blacku. A popravdě se divím, že jsem o Lord Mantis nezakopl někdy dřív, když zrovna ze sludgových a dronových bahen se v posledních několika letech rekrutují mé nejoblíbenější spolky. Přitom Lord Mantis se dvěma předchozími alby na kontě ... Aktarum – Game of Trolls 19.6.2014 Skvrn  Zamlouvat si recenzi s pocitem, že ona hodnocená deska bude balancovat na hranici poslouchatelnosti a na kapele nejspíš nenechám nit suchou, asi není ten nejchvályhodnější přístup, ovšem někdy se to takhle prostě sejde. Jednak nevím o nikom z redakce, kdo by zobal folk metal toho nejtuctovějšího kalibru, druhak si to někdo na recenzi vzít musí. Nakonec jsem si tedy o nové EP kapely slyšící na jméno Aktarum, řekl z neznámého důvodu sám. Jak jsem naznačil, nějakými vysokým očekáváními jsem rozhodně neoplýval, a i když by člověk neměl na prvotní dojem a s ním spojené předsudky dát, u Aktarum jsem tak nějak neměl na výběr. Už jen obal (ten je ještě v rámci scény docela únosný) a název ve mně vzbuzoval špetku nedůvěry, a když jsem se podíval, jací to pánové za Aktarum stojí, tušil ... Yossi Sassi – Desert Butterflies 18.6.2014 Ježura  Nebylo by překvapivé, kdyby jméno Yossi Sassi někomu nic neříkalo. Jako sólový umělec má na kontě zatím jedno řadové album (přičemž to druhé je předmětem dnešní recenze) a do roku 2012, kdy jeho debut “Melting Clocks” vyšel, o něm nebylo moc slyšet. Jenže zasvěcení samozřejmě vědí, že za jménem Yossi Sassi se neskrývá nikdo menší, než zakládající člen a důležitý tvůrčí prvek přední blízkovýchodní formace Orphaned Land, z jejíchž řad sice v letošním roce vystoupil, ale jak vidno, na muziku rozhodně nezanevřel – ba naopak. Novinka “Desert Butterflies” byla vzhledem ke kvalitám svého řadového předchůdce v příslušných kruzích velmi očekávaným artiklem a nezbývá tedy, než si povědět, jak se Yossimu vydařila. Pokud mě paměť neklame, “Melting Clocks” byla deska s velmi širokým záběrem, která v sobě míchala ne ... Fleshdoll – Feeding the Pigs 17.6.2014 nK_!  Brutal death metalová sebranka jménem Fleshdoll pochází z hlubin slunné Francie a na kontě má zatím tři řadová alba, z nichž si dnes budeme vyprávět o posledním, loni v říjnu vydaném “Feeding the Pigs”. Přechozí tvorbu v podobě alb “” (2005) a “Animal Factory” (2010) jsem zatím neměl tu čest poslechnout, takže nebudu hodnotit v kontextu celé diskografie, ale pouze a jen na základě imprese z aktuální novinky. Francouzská metalová produkce je tradičně hodně drsná a výživná – nejinak je tomu i v případě Fleshdoll. Zapomeňte na nějaká pomalá intra nebo nedomrlé úvody, tihle týpci jdou na věc pěkně bez okolků a hoblují, jako by byl v sázce jejich vlastní život. Stylem bych je přirovnal k belgickým řezníkům Aborted, jejichž tvorbu Fleshdoll, zdá se, napodobují nebo se jí alespoň inspirují. Náplní textů ... Stream of Passion – A War of Our Own 17.6.2014 Atreides  Stream of Passion jsou jednou rybou z toho symphonic metalového hejna, jež se neustále množí a rozrůstá. Kdybyste chtěli vylovit a poznat každou jednu rybu, beztak se vám to nikdy nepodaří a vzhledem k tomu, jak tenhle žánr přetéká originalitou, nejspíše by vás to brzo přestalo bavit. Pár jmen za zmínku určitě stojí, zejména nakoukneme-li do holandských rybníků, kde lze zakopnout hned o několik světových uskupení, nicméně kolem a kolem to žádná sláva není a prorazit v dnešní době na poli symphonic metalu je docela prekérka. A to i v případě, že už máte něco za sebou. Stream of Passion jsou jedním z příkladů kapely, jejíž jméno není kdovíjak známé – a to i přesto, že má na kontě tři alba, fungují skoro deset let a za jejich založením stojí sám ... Arkona – Chaos.Ice.Fire 16.6.2014 Atreides  Vzhledem k tomu, že letos vydává novou desku ruská Аркона, rozhodli jsme se, že zpětně zrecenzujeme desku Arkony polské, na kterou jsme v době vydání tak trochu opomněli. S máslem na hlavně přiznávám, že ačkoliv se polská black metalová mlátička těší mojí oblibě a zejména poslední dvě řadovky mám velmi rád, vydání “Chaos.Ice.Fire” jsem zkrátka prosral a tohle je příležitost, jak to napravit, ačkoliv od její premiéry v prosinci minulého roku již uběhlo pěkných pár měsíců. Zpětně zjišťuji, že nová deska Arkony byla toho času poměrně diskutovaná událost (čemuž se nelze divit, viz níže), tím spíše ale čím dál více přemýšlím nad tím, jak se mi povedlo jejímu vypuštění do světa vyhnout a dozvědět se o něm o dobrých pět měsíců později. Nicméně dost lamentování, je čas si vyklepat ... Breakin’ Down – Miss California 16.6.2014 Kaša  Ne snad, že by to na Breakin’ Down byla ta jediná zajímavá věc, ale kdybych měl tuhle partu někomu představit, tak to udělám tak, že dám dotyčnému tip na kapelu, jejíž původ je sice ve slunné Itálii, ale hudební náplň je tak americká, že by se za to ani zámořské hard rockové sebranky stydět nemusely. “Miss California” je tady evidentně od toho, aby zmizely předsudky, že zeměpisná domovina se v hudbě dané kapely nějakým způsobem odráží, protože na tomhle počinu je všechno pojato tak “světácky”, že není šance přisuzovat národnostní příslušnost Breakin’ Down bez alespoň letmé znalosti její krátké historie. K té historii jen pro pořádek v rychlosti. Breakin’ Down vznikli v roce 1999 na ostrově Sardínie a prvních pár let se potloukali po lokáních klubech a hospodách s předělávkami Rolling Stones a ... Dornenreich – Freiheit 15.6.2014 Atreides  Předchozí počin Dornenreich, “Flammentriebe”, mě před pár lety sebral a unesl kamsi na jih Rakouska, do Tyrol, maloval pro mě do té doby nezvyklou a velmi podmanivou směsicí black metalu a (neo)folku. V průběhu času jsem vyposlechl i několik předchozích kusů a se zjištěním, že “Flammentriebe” je nejvytříbenějším a nejvyzrálejším kusem tohoto tria, jsem u něj po většinu času zůstal a těšil se, co ze sebe Dornenreich vydají na dalším albu. Dlouho ohlašovaný odklon od metalu mě poněkud zklamal, neboť o takhle kvalitní folk/pagan/black metal člověk nezakopává každý den, na druhou stranu mě i naplňoval zvědavostí. Kapelu netvoří žádná ořezávátka a věřil jsem, že se jim podaří vypořádat se i s takovým oříškem, jakým plnohodnotné akustické album bezesporu je. Upřímně můžu říct, že při prvním poslechu jsem se mírně zděsil. Čistě akustická poloha prvních skladeb mě i přes ... Blaze of Sorrow – Fulgida reminiscenza 15.6.2014 H.  Nemám tušení, čím to je, ale poslední dobou nám do redakce chodí na recenze fakt velké množství nahrávek z Itálie… a ano, Blaze of Sorrow jsou další kapelou z Apeninského poloostrova. A do jaké žánrové škatulky že spadají? Jednoduše řečeno, tato dvojice produkuje black metal, v němž se poměrně často objevují melancholické, akustické a neofolkem nasáklé pasáže. Toť základní nástřel… který ovšem není zas až tak pravdivý… Že vám to, co jsem právě řekl, nějak nedává smysl? Samozřejmě se nedivím, protože jsem to řekl jak nějaké čuně, takže to nyní pojďme osvětlit. Onen black metal s akustickými mezihrami sice opravdu je to, čím se Blaze of Sorrow na svých počinech prezentují, nicméně to platí jen v případě předcházejících počinů. Pokud se ovšem budeme bavit o aktuální nahrávce s názvem “Fulgida ... Plum Dumplings – L’épitaphe des papillons 14.6.2014 H.  Plum Dumplings jsou formací, jež na první letmý pohled docela klame tělem. Třeba podle jazyka, jakým zpívají, byste si nejspíš netipli, že pocházejí z Brna, nicméně i přes lyrickou stránku kompletně ve francouzštině tomu tak je. Mimoto i samotný název skupiny nenapovídá tomu, jak vypadá realita… když někdo svou kapelu pojmenuje “Švestkové knedlíky”, očekával bych od toho spíš nějaký sranda grind (ostatně, jedna knedlíková grindovka už v republice je – Smashing Dumplings), ale i to, jak se hned záhy ukáže, je úplně vedle… Samotní Plum Dumplings o sobě tvrdí, že hrají alternativní rock… což vlastně výsledku opravdu odpovídá. Jejich podání rocku je opravdu takové vlastně poměrně nerockové, zcela jistě alternativní a svým způsobem vlastně i poměrně neotřelé, což je samozřejmě plus.
Andromeda – Shock 13.6.2014 Kaša  Ať už to italská Andromeda dělá záměrně či nikoli, tak klame tělem, protože tihle pánové o sobě mluví jako o “obyčejné” metalové kapele, což je ve spojení se zemí jejího původu dosti zavádějící a posluchač tak může čistě papírově snadno nabýt mylného dojmu, kudy že se kroky této čtveřice vydají. Osobně jsem se tak trochu bál dalšího nezáživného melodického metalu na heavy/power metalových základech, nicméně stačí minutka úvodní skladby “Anime Dannate” a všechny domněnky jsou v čudu, protože vše je trošku jinak. Moderní metal plný melodií a hutných kytar je to, oč na “Shock” běží. Je fakt, že mě mohl trknout už ten příšerný přebal, který vypadá jako by si ho pánové půjčili z nějaké nu-metalové desky (ihned mě totiž napadli Limp Bizkit a jejich “Significant ... Master’s Hammer – Vagus Vetus 12.6.2014 H.  Budeme-li se bavit i nejvýznamnějších black metalových (a vlastně nejen black) kapelách České republiky, jen těžko lze na prvních místech nezmínit Master’s Hammer. Jejich prvotní tvorba je dodnes pro spoustu lidí obrovský kult a třeba já osobně řadím první dvě desky “Ritual” (1991) a “Jilemnický okultista” (1992) vůbec k tomu nejlepšímu, co kdy u nás vyšlo… ani více jak dvacetileté stáří těmto majstrštykům nic nesebralo na jejich neopakovatelné atmosféře, jež je i dnes aktuální a stále v ní je ta síla. Jsou lidé, pro něž stojí o něco výš ještě předchozí demo tvorba, ale já mezi ně nepatřím a právě tyhle první dvě řadovky jsou pro mě vrcholem tvorby Master’s Hammer a snad i českého black metalu obecně. Po velice rozpačitých “Šlágrech” z roku 1995 se ovšem nad Master’s Hammer na mnoho let zavřela voda ... Deathrow – The Eerie Sound of the Slow Awakening 12.6.2014 H.  “The Eerie Sound of the Slow Awakening” je z jistého úhlu pohledu hodně příjemná záležitost… tedy, pro recenzenta. Jedná se totiž o album, které vám stačí si poslechnout jednou, a už tu recenzi klidně můžete napsat. Samozřejmě se nemusíte bát, pro jistotu jsem si to pustil víckrát, ale při každém dalším poslechu jsem se v tom jen utvrdil. Deathrow, jak se jmenuje onen italský projekt, jenž má “The Eerie Sound of the Slow Awakening” na triku, totiž neprodukuje nic jiného než “prostě black metal”. Tím je řečeno naprosto vše, protože se jedná o zcela standardní žánrovou záležitost po všech myslitelných stránkách, kolik jich jen vymyslíte – kompoziční, zvukové, pocitové atd. Dokonce i když se podíváte na grafickou podobu nahrávky, ani na vteřinu vás nenapadne si byť i jen náznakem pomyslet, že by tohle nebyl ... Prong – Ruining Lives 11.6.2014 Kaša  Neřekl bych, že se na nové album Prong bude čekat pouhé dva roky, když poté, co se tahle americká veličina v roce 2002 vrátila na scénu, si dávala pravidelně hezky načas. “Scorpio Rising” sice přišlo záhy v roce 2003, ovšem na “Power of the Damager” už se čekalo čtyři roky a na minulé “Carved into Stone” dokonce pět. Letos je ale čas na změnu. Jako by Tommy Victor vycítil, že se zrovna nachází ve skladatelské pohodě a jistotě a rozhodl se tak svojí aktuální formu využít a rychle přišel s devátým zářezem “Ruining Lives”. Pokud jste se, stejně jako já, zprvu báli, že (relativně) krátká pauza mezi minulým a aktuálním albem se nějakým způsobem podepíše na jeho kvalitě, tak Prong si pro nás všechny nachystali jasnou ránu mezi oči, že tohle není ... WAMI – Kill the King 10.6.2014 Kaša  Tak se mi zdá, že hard rockové superkapely, které koketují s bluesovým feelingem, v posledních letech nějak frčí. Máme tady pohrobky úspěšných Black Country Communion, kteří se nyní bez Joea Bonamassy jmenují California Breed. Pak jsou tady loni vzniklí The Winery Dogs s Mikem Portnoyem a Ritchiem Kotzenem v sestavě a v neposlední řadě nejnovější akvizice jménem WAMI. WAMI? Dost divný název, říkal jsem si, ovšem nebudu vás trápit kvízovými otázkami a hádankami a prozradím, že se jedná o zkratku zúčastněných osobností, čili White, Appice, Mendoza a Iggy. Oproti výše jmenovaným partám jsou WAMI přece jen nějak výjimeční a nezapadají tak do škatulky 100% superkapely, protože ne všechna jména, která tvoří jméno kapely, jsou vyloženě profláklá. Doogie White, Marco Mendoza a Vinny Appice jsou samozřejmě velikáni ... Autopsy – Tourniquets, Hacksaws and Graves 9.6.2014 Ježura  Recenzování alb z dílny kapel, na které se alespoň v určitých kruzích nahlíží jako na kultovní, je poněkud ošemetná záležitost. Nasypete tomu nijak extra známku a hned jste za diletanta, ego honimíra a mediální hyenu první kategorie. A tohle všechno je ještě nevyhnutelnější v případě, kdy nejenže nejste znalcem dotyčné kapely, ale recenzovaný počin je vaším vůbec prvním hlubším seznámením s ní. Už mi to začíná být docela trapné, ale ano – mezi mnou a Autopsy panuje přesně takovýhle vztah, a ačkoli jsem se fakt snažil neuvádět tím další recenzi, holt to nějak nevyšlo a zase jsem to na sebe prásknul. Ale když už je to venku, asi by bylo záhodno také povědět, proč že bych to mohl za tuhle recenzi od fandů Autopsy docela schytat. Na obranu ... Process Pain – Outcast of Society 8.6.2014 Stick  O Finsku by se nejspíše dalo říci, že tam hraje na nástroj a v nějaké kapele každý druhý člověk. Když si projedete nějaký seznam jen metalových kapel, tak zjistíte, že je to úplná záplava. A to nemluvím o jiných rockových stylech. Dříve bývalo zvykem, že z Finska lezly především power metalové kapely s občasným zábleskem black metalu a doomu. Kdo ale trochu pronikne pod prvotní vrstvu, zjistí, jak se to skutečnost má a že Finsko skutečně není živo pouze power metalem. Ovšem muziku, kterou produkuje kapela Process Pain, bych asi od kapely z tamních luhů a hájů úplně neočekával. Je to podobné spíše na americkou produkci. Ale ničemu to nevadí. Kapela po osmi letech existence přichází s debutovým albem “Outcast of Society”, čili vcelku tradiční téma. Téměř ... Vampillia – The Divine Move / My Beautiful Twisted Nightmares in Aurora Rainbow Darkness 8.6.2014 Zajus  Dnes přinášíme netradiční dvojrecenzi počinů v Evropě málo známé japonské kapely Vampillia. Proč však dvě samostatné recenze? “The Divine Move” a “My Beautiful Twisted Nightmares in Aurora Rainbow Darkness” jsou oficiálně nezávislé počiny, které však vyšly ve velice krátkém časovém rozmezí a navíc jsou, jak už to u dobrých kapel bývá, v mnohém podobné a v mnohém odlišné. Proto se každému z nich budeme věnovat v separátní plnohodnotné recenzi. Přejeme příjemné čtení. Japonská kultura je z pohledu Evropana jedna velká ujetost. Není to dlouho co na stránkách Sicmaggotu prolétla dětská metalová kapela Babymetal, a to je jen hodně slabý odvárek toho, co Japonci dovedou. Kulturní bariéra je však v mnoha ohledech příliš velká a japonské skupiny tak málokdy v Evropě a Americe opravdu ve velkém uspějí. Ty, které ... Desire for Sorrow – At Dawn of Abysmal Ruination 7.6.2014 H.  Nejsem si jistý, jestli tomu tak bylo vždycky, nebo jsem si toho jenom já začal pořádně všímat až v posledních letech, ale zdá se mi, že je fakt hodně v módě pořád někoho k někomu přirovnávat. V recenzích se většina recenzentů snaží kapely přirovnávat k jiným, což bych ještě bral, když to čtenářům mají přiblížit, ale v hojné míře to svým koňům dělají i samotné vydavatelské firmy, když jim na nosiče lepí nálepky “Pro fanoušky: ”. V některých případech se takhle objevují docela perly… já osobně se například kvalitně pobavím pokaždé, když z police vytáhnu CD “Rengeteg” od Thy Catafalque, na němž je nalepené lejstro, které hlásá, že je to hudba pro fandy ruských folkařů Аркона… oukej no, asi to na Season of Mist slyší trochu jinak… Právě z těchto důvodů podobným ...
|
