Recenze

  • Semargl – Satanic Pop Metal

    23.3.2012

    H.

    Semargl - Satanic Pop Metal

    U alb jako “Satanic Pop Metal” zjišťuji, že se občas můj vkus sám vydává natolik klikatými a nepředpokládatelnými cestičkami, až to chvílemi hraničí s idiotismem. Oč jde, to vysvětlím dřív, než stačíte říct švec. Semargl jsou totiž kapela, která v současné době hraje hudební kombinaci nebetyčně hrůznou, že si to přímo říká o to, aby to člověk v recenzi totálně zničil, sestřelil, potopil a absolutně ponížil. A nikdo by na to nemohl říct vůbec nic, protože technicky vzato je to opravdu neskutečný blábol – to říkám rovnou a na rovinu. Ale co já? Já místo toho, abych nabrousil svojí kritickou katanu a setnul čtyři ukrajinské hlavy (no dobře, tu fešnou bubenici bych asi i tak ušetřil (smích)) rekordem v počtu vulgarismů na větu, jsem dopadnul ...

  • Rage – 21

    22.3.2012

    Ellrohir

    Rage - 21

    Vsadím se, že každý z nás má nějakou “notoricky známou” kapelu, od které ještě nikdy nic neslyšel. U mě to vedle jmen jako Anthrax nebo Cannibal Corpse (kde se ovšem můžu aspoň vymlouvat na to, že příliš neholduju thrashi a deathu) do této recenze byli němečtí Rage. Jméno mi samozřejmě neznámé nebylo, ale přestože se považuju za fandu heavy a power metalu, vyhýbala se mi dosud jakákoliv ukázka z jejich tvorby. Z reakcí znalých fanoušků mi vyplývá, že nová deska “21” asi nebylo úplně nejšťastnější první setkání, protože prý zdaleka nedosahuje kvalit děl předchozích. Nedovedu to posoudit, hodnotit můžu jenom tento počin. Předchozích alb bylo celkem 19 pod hlavičkou Rage a ještě jedno v roce 1985 pod jménem Avenger, čímž se dostáváme k početu jedenadvacet a odkrýváme první rovinu ...

  • Goatwhore – Blood for the Master

    21.3.2012

    H.

    Goatwhore - Blood for the Master

    Na “Blood for the Master”, pátou desku zámořských neznabohů Goatwhore, jsem byl vcelku dosti zvědavý – a to i navzdory faktu, že má zkušenost s jejich předcházející tvorbou byla spíše menší než větší, s výjimkou nějakého toho letmého zaslechnutí pár vybraných válů v podstatě nic. Jenže na Goatwhore a jejich muziku už nějakou dobu slýchávám docela chválu a rovněž se jejich jméno nacházelo na mém pověstném seznamu toho, co všechno si hodlám v budoucnu prohnat ušním aparátem, neb by to mohlo býti poslechuhodné. “Blood for the Master” jsem tedy bral jako příležítost to s Goatwhore konečně zkusit a podívat se jim zoubek… či snad spíš zčernalý a zpola-vypadaný chrup? Těžko říct… Kapela před samotným vydáním nešetřila siláckými kecy o kvalitě svého nejnovějšího záseku, což jsem samozřejmě bral jako ...

  • Napalm Death – Utilitarian

    20.3.2012

    Kaša

    Napalm Death - Utilitarian

    Je skoro až s podivem, že i po 30 letech přicházejí Napalm Death se svým nejnovějším zásekem “Utilitarian” s tak obrovským nasazením a dávají jasně najevo, kdo je na metalové scéně a ještě pěknou řádku let bude za největší grind metalovou legendu. Přiznám se, že mi dalo trošku zabrat rozluštit název alba, a tak jsem musel googlovat abych si vůbec našel přesný význam slova “Utilitarian”. Tento výraz vyjadřuje snahu dosáhnout vlastního prospěchu s omezením pocitu bolesti a utrpení. Zajímavá filozofická myšlenka, která mi ovšem s Napalm Death moc dohromady nejde, když právě bolest a utrpení z jejich skladeb jen číší. Ovšem jako textový námět pro album určitě zajímavé téma. Album zdobí skvělý cover – taková ta klasická protispolečenská koláž trošku ve stylu legendárního “Scum” či “From Enslavement to ...

  • Drudkh – Вічний оберт колеса

    19.3.2012

    H.

    Drudkh - Вічний оберт колеса

    Drudkh jsou svým způsobem zvláštní kapela. I přes absolutní ignoraci jakékoliv propagace, absenci oficiálních stránek nebo dnes tak populárních profilů, neexistenci fotek, odmítání koncertů a neposkytování rozhovorů mají tito Ukrajinci již několik let doslova neotřesitelnou pozici v rámci evropského black metalu, vydávají pod jednou z nejrenomovanějších firem současnosti a mají ne zrovna malou základu příznivců – a to se bavíme o formaci, která vznikla roku 2002 a první počin vydala o rok později. Jak je tohle vůbec možné v dnešní době, kdy skupiny získávají největší kredit ne hudbou, ale spíše promo kampaní? Mne osobně napadá pouze jediné vysvětlení a nepochybuji o tom, že je správné – kvalita samotné hudební produkce… Že je toto tvrzení správné, usuzuji z toho důvodu, že jsem k němu došel především ...

  • Asphyx – Deathhammer

    18.3.2012

    Ježura

    Asphyx - Deathhammer

    Když v roce 2009 nizozemští Asphyx vydali reunionové album “Death.. the Brutal Way”, byla to velká událost. Nejen proto, že se prostřednictvím desky vrátila na scénu legenda prvního formátu, ale co víc – po devíti letech první řadovka se vydařila vskutku mimořádně a nenechala nikoho na pochybách, že s Asphyx je třeba opět počítat. Od té doby ale uplynuly tři roky a fanoušci po celém světě se mohli jen dohadovat, jestli se kapele podařilo formu udržet. Nebudu zapírat, deska “Death… the Brutal Way” mě srovnala do latě takovým způsobem, že jsem v koutku duše také živil obavy o výsledek nového alba. Jenže jak lépe se pochyb zbavit než poslechem čekávané novinky, která se honosí titulem “Deathhammer”… Popravdě, když kapela zveřejnila titulní singl, i přes jeho kvality jsem se trochu bál, aby velkohubá prohlášení ...

  • Marnost / Seeds in Barren Fields – Svůdcové lidstva / Beneath the Somber Halls

    17.3.2012

    H.

    Marnost / Seeds in Barren Fields - Svůdcové lidstva / Beneath the Somber Halls

    Tajuplná formace s lehce nezvyklým jménem Marnost mne velice zaujala už svým loňským prvním demosnímkem “Pukající svět”. Ačkoliv, říct, že mě počin zaujal, je možná ještě trochu slabé a nedostačující pojmenování, popravdě mě vlastně tato nahrávka svého času opravdu položila na kolena neskutečně silnou atmosférou, s níž kapela (projekt?) vyrukovala. Není tedy asi divu, že jsem si jakékoliv další počiny začal hlídat. Jenže to jsem v té době ještě netušil, že to hlídkování bude trvat tak krátce, neboť ještě ten samý rok, co vyšel “Pukající svět”, se objevila i druhá kompozice “Svůdcové lidstva”, která je opět značně delšího rázu (plus mínus zase čtvrthodinka), která vychází v podobě společného splitu se švédskými Seeds in Barren Fields, jejichž příspěvek byl pojmenován “Beneath the Somber Halls”. ...

  • Terrorizer – Hordes of Zombies

    16.3.2012

    Ježura

    Terrorizer - Hordes of Zombies

    Ke kalifornským death grindovým veteránům Terrorizer jsem se dostal tak trochu jako slepý k houslím. Poslechu jejich aktuálního počinu “Hordes of Zombies” ale předcházely jak zvěsti o kultovní formaci, tak vědomí, že se v řadách kapely realizují členové neméně slovutných Morbid Angel. K desce jsem tedy přistupoval s očekáváním přinejmenším kvalitního zážitku, jenže zdaleka ne všechna očekávání dojdou naplnění a tento osud nakonec stihl i “Hordes of Zombies”. Ale nepředbíhejme… Když jsem si desku pustil poprvé, chvíli jsem nevěřil vlastním uším. Přibližně v polovině bezmála čtyřicetiminutové stopáže mi však došlo, že se mi to nezdá, nevěřícnost vystřídalo pusté znechucení a album jsem ani nedoposlouchal. Tak extrémní reakci má na svědomí jediná, zato však zcela zásadní skutečnost. “Hordes of Zombies” je totiž na můj vkus zoufale jednotvárný počin. ...

  • Freedom Call – Land of the Crimson Dawn

    14.3.2012

    Ellrohir

    Freedom Call - Land of the Crimson Dawn

    Dnes si na své přijdou příznivci tzv. “happy metalu”, jak se také někdy tvorba Freedom Call označuje (alespoň jsem to z několika míst slyšel). Jejich power metal vychází z tradic moderního evropského stylu, kteří někteří milují a jiní nesnáší, je ovšem navíc doveden do naprostých extrémů optimismu a veselosti. Tak je tomu už od roku 1999, kdy kapela vtrhla na scénu albem “Stairway to Fairyland”. Z původní sestavy už sice zůstal jen zakladatel, kytarista a zpěvák Chris Bay, když line-up po vydání minulé desky opustil bubeník Gamma Ray, Dan Zimmermann, ale na značku Freedom Call je stále spoleh. Sice nastal drobný ústup ze slávy koncem prvního desetiletí nového milénia, když se zejména “Dimensions” poněkud velmi nepovedlo, ale kapele se podařilo s daším počinem přeci jen trochu zvednout a obrození plně ...

  • The 11th Hour – Lacrima mortis

    12.3.2012

    H.

    The 11th Hour - Lacrima mortis

    Uskupení s možná trochu nezvyklým jménem The 11th Hour mne zaujalo už před nějakými třemi lety se svým tehdy aktuálním debutem “Burden of Grief”, který nabídl velice dobrý doom metal se znatelnou příměsí deathu, a to dokonce aniž jsem věděl, že je The 11th Hour dílkem známého hudebníka Eda Warbyho, jenž se prohání či proháněl v kapelách jako Gorefest, Hail of Bullets, Demiurg, Ayreon nebo Star One, což jsem paradoxně zjistil až při bližším průzkumu po poslechu “Burden of Grief”. Každopádně tato situace – mám tedy na mysli to, že se mi první album líbilo – vedla k tomu, že když bylo ohlášeno vydání druhé desky s názvem “Lacrima Mortis”, tak jsem se na ni i vcelku těšil. Asi to nebude příliš originální, když řeknu, že novinka “Lacrima Mortis” ve své podstatě ...

  • Master’s Hammer – Vracejte konve na místo

    11.3.2012

    H.

    Master's Hammer - Vracejte konve na místo

    Upřímně, já jsem se zpočátku dost bránil tomu, aby tu Master’s Hammer byli recenzováni – ostatně proto tu svého času nebyla recenze ani na předchozí “Mantras”. Nechápejte mne špatně, v žádném případě to nebylo proto, že by si to nezasloužili, nýbrž naopak protože si to zaslouží možná až moc, abych tak řekl. Důvod to má jednoduchý a složitý zároveň. Master’s Hammer jsou totiž nejenže jednou z mých nejoblíbenějších kapel vůbec, ale také… víte, kdybych opravdu musel zvolit jen jednu jedinou skupinu jako tu v mých očích úplně nejlepší, volil bych (a to prosím bez delšího přemýšlení) právě Štormovo komando. Kdo mne trochu zná, ten asi ví, že jsem do muziky Master’s Hammer naprostý fanatik a již delší dobu se snažím posbírat úplně vše, co kdy vydali, ...

  • Psycroptic – The Inherited Repression

    10.3.2012

    Zajus

    Psycroptic - The Inherited Repression

    Tasmánské techniky Psycroptic jsem si nikdy neoblíbil. Nebylo to snad tím že bych neměl rád podobnou hudbu obecně. Jejich hudba mi však přišla zmatená a nečitelná. Proto jsem žádné z jejich alb dosud nenaposlouchal tak dobře, abych mohl tvrdit že je doopravdy znám. Jenže s “The Inherited Repression” to bylo úplně jinak. Když asi měsíc před vydáním alba kapela zveřejnila skladbu “Carriers of the Plague” zvědavost mi nedala a já si ji musel poslechnout. To se ukázalo jako dobrá volba, protože jsem si ji rychle zamiloval. Rozhodl jsem se tedy, že si “The Inherited Repression” nemohu nechat ujít. A právě “Carriers of the Plague” je úvodní skladbou páté desky této rychle rostoucí kapely. Při jejím poslechu si připadám, jako by mě ...

  • Cadaveria – Horror Metal / Opera IX – Strix – Maledictae in aeternum

    9.3.2012

    H.

    Opera IX - Strix - Maledictae in aeternum

    Hned na začátku si musíme položit otázku, proč jsou recenze na novinky Cadaveria a Opera IX spojeny do jednoho článku, když se navenek jedná o dvě naprosto rozdílné skupiny – o ony to vlasntě naprosto rozdílné skupiny opravdu jsou. Avšak nemám pochyb, že zasvěceným to je zcela zřejmé a ti, kteří zasvěcení nejsou, zcela jistě zdatně zvládají použití moderního vynálezu internetu, díky němuž si to mohou zjistit. Přesto – čistě z principu – to osvětlit musím, aniž bych chtěl milého čtenáře jakkoliv podceňovat v jeho hudebním vzdělání na poli italského black metalu. Budeme tedy na chvíli předstírat, že zasvěcení jsou také trochu zapomnětliví a nezasvěcení zas líní, aby hledali… Náš příběh se začíná odvíjet v roce už někdy v hluboké minulosti na přelomu 80. a 90. kdy v severoitalském městě Biella vzniká ...

  • Stam1na – Nocebo

    8.3.2012

    Zajus

    Stam1na - Nocebo

    Jakkoliv se vám jméno Stam1na může zdát neznámé, vězte že v domácím Finsku platí tato kapela za hvězdu velkého formátu. Na rozdíl od jiných úspěšných finských kapel má totiž v rukávu jednu zásadní výhodu. Tou jsou národním jazykem psané texty. Proto také ona izolace od zahraničí, která se však v posledních letech začíná probourávat a Stam1na si tak pomalu buduje jméno na celosvětové scéně. Ačkoliv se založení kapely datuje již na rok 1996, první album pojmenované jednoduše “Stam1na” spatřilo světlo světa až o devět let později. Od té doby však vychází nové album nejméně každý druhý rok, a tak je “Nocebo” již pátým počinem kapely. Co nám tedy tento finský zázrak přináší? Inu, to je jednoduché. Energickou dávku nesmírně osobitého thrash metalu. A když říkám osobitého, tak to tak ...

  • Wolfsbane – Wolfsbane Save the World

    7.3.2012

    Ellrohir

    Wolfsbane - Wolfsbane Save the World

    Osobu britského zpěváka Blaze Bayleyho mají alespoň průměrně informovaní fanoušci zřejmě spojenou především s jeho šestiletým angažmá u Iron Maiden. Názory na toto období se různí, z mého pohledu měl Blaze jediný závažný nedostatek – prostě to nebyl Bruce Dickinson. Každopádně spolupráce asi nefungovala tak, jak by bylo záhodno, a v roce 1999 se cesty “Železné panny” a Blaze Bayleyho rozešly. Blaze to nezabalil a pokračoval se sólo projekty pod hlavičkou svého jména. V roce 2007 se pak pomalu a nesměle začalo znovu scházet kvarteto, které před Blazeovou štací u Maidenů tvořilo kapelu Wolfsbane. Zprvu jen příležitostně v rámci izolovaných festivalových vystoupení, ale časem byla obnovena plnohodnotná spolupráce a k ledu uložené jméno se po nějakých šestnácti letech hibernace probralo zpět k životu. Uvedli se loňským čtvrthodinovým EP “Did It for the Money” ...

  • Les discrets – Ariettes oubliées…

    5.3.2012

    Zajus

    Les discrets - Ariettes oubliées...

    Les Discrets jsou často srovnávání s Alcest, a byť bych se tomuto zvyku rád vyhnul, je to v podstatě nemožné. Obě kapely mají totiž společnou minulost a v jistém ohledu i současnost. Kapela Amesoeurs, ve které se členové obou výše zmíněných kapel setkali, se v roce 2009 rozpadla a za sebou zanechala jen jedno dlouhohrající album. Kytarista a zpěvák Neige i basák Fursy se tak vrátili ke svým domovským kapelám. Jak jistě tušíte, v prvním případě šlo o Alcest a v druhém o Les Discrets. Jedině bubeník Winterhalter dodnes působí v obou přeživších formacích. V roce 2009 ještě kapely vydaly společný split, dále se však jejich historie rozdělila. O rok později vyšla prvotina Les Discrets, “Septembre et ses dernières pensées”, která vyvolala v užších kruzích poměrně nadšené reakce, ovšem do povědomí širší hudební veřejnosti se nedostala. Nyní Les Discrets ...

  • Lord Wind – Ales Stenar

    3.3.2012

    H.

    Lord Wind - Ales Stenar

    Robert Fudali, známý také pod pseudonymem Rob Darken, je vpravdě kontroverzní osobou se vším všudy, co k tomu patří. A to to ještě říkám hodně diplomaticky – kdo někdy četl nějaký rozhovor s ním, jistě ví, co všechno tento pán zvládne vypustit do světa. Ovšem do filozofování zrovna o tomhle bych se nerad pouštěl, byť bych si to nyní vlastně dovolit mohl, když tento článek nespadá pod klasické recenze, ale – vzhledem k žánrovému zařazení nahrávky – do naší poněkud volnější rubriky, kde by se nějaká ta myšlenková stať klidně neztratila . Jenže jde o natolik ošemetnou záležitost, že radši dám přednost tomu, abychom to protentokrát nechali plavat. Hlavní je přece jenom hudba ...

  • Van Halen – A Different Kind of Truth

    2.3.2012

    Ellrohir

    Van Halen - A Different Kind of Truth

    Po dlouhých 14 letech se na scénu vrací americká hard rocková legenda Van Halen. A to v sestavě z jedné čtvrtiny staronové a z jedné čtvrtiny úplně nové. Tedy “nové” – oni spolu takhle fungují a koncertují už od roku 2007, ale teprve nyní nás kvarteto poctilo plnohodnotnou hudební nahrávkou. Co nám tedy rodinná sešlost Van Halenů doplněná o zpěváka Davida Lee Rotha přináší? Předně velké pozvdižení a spoustu mediálního humbuku, jaký nevyhnutelně provází takovou událost, jako je dalo by se říct “comebackové” album skupiny tak známé a slavné. Van Halen byli jako mnohé jiné kapely na samém vrcholu v 80. letech. A já jsem tedy bohužel upřímně přesvědčen, že dnes v 21. století stínu své někdejší slávy ani zdaleka nedosahují. Deska “A Different Kind of Truth” přináší ...

  • Swallow the Sun – Emerald Forest and the Blackbird

    28.2.2012

    Zajus

    Swallow the Sun - Emerald Forest and the Blackbird

    Swallow the Sun jistě není třeba nijak dlouze představovat. “Emerald Forest and the Blackbird” je jejich pátá dlouhohrající deska a během čtyř předchozích si dokázali získat nemalé množství fanoušků. Daří se jim zejména v domácím Finsku, jejich desky se zde pravidelně umísťují v Top 10 žebříčku nejprodávanějších alb, ovšem ani za hranicemi této severské kolébky metalu nejsou neznámou veličinou. Sám mám Swallow the Sun v oblibě, přestože jsem si k ani jednomu z jejich předešlých alb nevytvořil silnější vztah. To se bohužel nezměnilo ani s novinkou “Emerald Forest and the Blackbird”, přestože jsem k tomu měl tentokrát opravdu blízko. Ale vezměme to popořádku. Moje seznamovací oťukávání s albem trvalo nezvykle dlouho. První náznaky pochopení, o čem “Emerald Forest and the Blackbird” vlastně je, se dostavily až po pěti posleších. Jedno ...

  • Appalachian Winter – Appalachian Winter

    27.2.2012

    Ellrohir

    Appalachian Winter - Appalachian Winter

    Občas člověk narazí v hlubinách internetu na něco, co prostě stojí za povšimnutí. Právě tak je tomu u tohoto amerického one-man projektu z východního pobřeží – tedy samozřejmě ne přímo z pobřeží, nýbrž ze srdce Appalačského pohoří v Pennsylvánii, ale jistě si rozumíme. Tento počin mi stál zato natolik, že jsem se ujal jeho recenzování mimo standardní “ediční plán”, a tak ho máte tu. První věc, které je třeba si na Appalachian Winter povšimnout, je fakt, že veškerá její hudební tvorba je k dispozici zcela zdarma a hlavně zcela legálně na webu. Konkrétně se na odkazy ke stažení dá proklikat z Facebook profilu či ze stránky kapely na Bandcampu. Že je něco zdarma, to ještě samo o sobě nezaručuje kvalitu, často tomu bývá spíše naopak. Zvlášť proto, že člověk nezpoplatněné tvorbě třeba i leccos odpustí, protože ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy