Thaclthi – …erat ante oculos 21.12.2013 H.  Osobně se považuji za poměrně otrlého posluchače, který nemá problém skousnout v podstatě cokoliv, vlastně se v poslechu všemožných zvukových zvrhlostí docela vyžívám, ale i tak se občas najde deska, která mě docela překvapí tím, o jak těžký poslech se jedná. Samozřejmě je to případ i jistých Thaclthi, kteří jsou kdovíodkud a hraje tam kdovíkdo, a jejich první desky “…Erat Ante Oculos”… Dobrá, s tím, že jsou kdovíodkud a hraje tam kdovíkdo, jsem to možná malinko přehnal. O Thaclthi se sice říká, že je to “skupina beze jmen, bez tváře a bez minulosti”, ale pokud je mi známo, formace pochází z Itálie, občanská jména sice tak trochu neznámá opravdu jsou, ale pokud vám stačí pseudonymy, hrají zde jistí Hinthu, Thaurx a Rathlth, přičemž druhé zmiňované jméno by mělo patřit ženě, ale ... Queensrÿche – Frequency Unknown / Queensrÿche – Queensrÿche 20.12.2013 Ježura  Když se loni v létě Queensrÿche rozdělili na dvě stejnojmenná tělesa, bylo okolo toho velké haló. Zpěvák Geoff Tate zjevně neunesl fakt, že jeho bývalí spoluhráči nejsou jen nájemní muzikanti, kteří skáčou tak, jak on píská; pánové Wilton, Rockenfield, Jackson a Lundgren zase těžce snášeli, jak se Queensrÿche pod Tateovým vedením po hudební stránce mění v něco, co má s takřka legendární progresivní kapelou společného už jen málo, a tak uvnitř skupiny stoupal tlak, až tenhle hrnec bouchnul a výsledek všichni známe – dvě verze Queensrÿche a soudní tahanice o to, kdo může zavedené jméno dál používat. Nechci tu ale rozebírat detaily téhle smutné historie, protože do toho stejně nikdo pořádně nevidí, a raději se pokusím trochu nastínit, jak si na tom obě verze Queenrÿche stojí ... Locomuerte – Traición Bendición 19.12.2013 Kaša  Dovolím si tvrdit, že Francie není zemí zaslíbenou hudebním stylům, jako je hardcore či crossover. Tyto vždy patřily k výsadám zámořské velmoci, kde se tamní scéna New Yorku dokázala vyšvihnout do takových výšin, že si o tom nikdy ani nesnila. Nedivte se tedy, když jsem na Locomuerte koukal, jako na malé zjevení, zvlášť když se na obou dosavadních albech kapela uchýlila k nezvyklé španělštině, jakožto jazyku svých textů. Hned na úvod přiznám, že právě španělštiny, jejímž fanouškem jsem v metalové hudbě nikdy nebyl, jsem se dost bál, ale zpětně říkám, že zcela neoprávněně, protože do skladeb padne jako ulitá. Jen pro úplnost nezbytného úvodu ještě dodám, že debutové album “Máguina de Guerra” vyšlo této čtveřici ve vlastním nákladu v roce 2011 a po dvou letech jsou tady zpět, tentokrát již s vydavatelstvím a profesionálním zvukem ... Avatarium – Avatarium 18.12.2013 H.  Švédové Candlemass patří k nejstarším doom metalovým kapelám a bez nějakých větších debat se dají zařadit mezi ty, kteří sehráli významnou roli v pokládání základních stavebních kamenů svého žánru v jeho čistokrevné podobě. Na podzim roku 2011 ovšem Candlemass ohlásili, že tehdy chystaná deska bude jejich posledním dlouhohrajícím počinem vůbec – a tato deska už z dnešního pohledu dávno vyšla – v červnu 2012 pod názvem “Psalms for the Dead”. Skupina sice nekončí nadobro a nadále bude pokračovat v nárazovém živém hraní, ale nebude již natáčet další alba. Na druhou stranu se asi dalo docela očekávat, že Leif Edling, baskytarista a hlavní skladatel Candlemass, nejspíš nebude jen tak sedět se založenýma rukama, nic nedělat a nic netvořit, což se nakonec opravdu nestalo. Vcelku logicky to vedlo k založení zbrusu ... Five Finger Death Punch – The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell Volume 2 17.12.2013 Ježura  Na naší skromné stránce se jméno Five Finger Death Punch neobjevuje zdaleka poprvé, ale kdyby se tu náhodou našel někdo, komu to stejně nic neříká, zkusím kapelu trochu uvést. Tak tedy… Five Finger Death Punch jsou kapela, která zejména v zámoří požívá ohromné popularity a o které její fanoušci neřeknou jediné křivé slovo. Spíše je pravděpodobnější, že se od těch fanatičtějších z nich doslechnete něco ve stylu, že jsou Five Finger Death Punch noví Iron Maiden, nejnašlapanější moderní kapela a tak dále a tak dále. A tito příznivci kapely mají letos opravdu hody, protože milí muzikanti stihli v druhém pololetí vydat hned dvě desky, nebo lépe řečeno dvě části jedné desky jménem “The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell”. Její ... Mord’A’Stigmata – Ansia 17.12.2013 H.  Nějakých dejme tomu třicet roků nazpět to nebyla žádná brnkačka založit kapelu, tudíž jich také bylo docela málo. S rozvojem technologií se hudební scéna dostala do stavu, když si v podstatě kdokoliv z nás může založit kapelu a začít dělat muziku u sebe doma v obýváku a teď hned, což se vlastně do jisté míry i děje. Jak už to tak bývá, to s sebou nese jistá pro i proti, přičemž jedním z těch proti je i to, že dnes po světě běhají doslova statisíce kapel, mezi nimiž se nachází jak spousta dobrých, tak i spousta hnoje, jehož existence vzhledem ke kvalitě opodstatněná opravdu není. Tento obrovský počet skupin však zákonitě znamená také to, že obyčejný posluchač, jako jsem například já, zdaleka nemůže znát úplně všechny kapely, které by znát chtěl. Jistě to znáte ... Ephel Duath – Hemmed by Light, Shaped by Darkness 15.12.2013 Atreides  Italské město Padova ve světě neproslavil pouze William Shakespeare s jeho hrou “Zkrocení zlé ženy”, jež se v něm odehrává. Již drahnou dobu své rodné město na koncertních šňůrách propaguje i avantgardní smečka Ephel Duath. A popravdě ani nevím proč, ale až do letošního listopadu se mi kapela vyhýbala jako čert kříži – anebo já jí, přičemž ani jedno není nijak oprávněné. Jednak proto, že podobně laděnou hudbu opravdu můžu, experimentování a objevování není nikdy dost. A jednak proto, že Ephel Duath jsou kapelou, která si pozornost bez řečí zaslouží. Nejen proto jsem se rozhodl podívat se jejich aktuální tváři sestávající se z metalu a jazzu na zoubek. Listopadová fošna “Hemmed by Light, Shaped by Darkness” už se některým z vás jistě točí v přehrávači. Já jsem si před jejím pečlivým náslechem dal ... Dragonhammer – The X Experiment 14.12.2013 Ježura  Tak si říkám, co je to poslední dobou za módu nahrávat power metalové desky se sci-fi tématikou. Není to tak dávno, co se tu objevila recenze na eponymní (a dlužno dodat, že údajně dost sračkový) debut kapely Lunar Explosion, a nyní přicházejí se svou troškou do mlýna další Italové, Dragonhammer z Říma. Úplně vidím, co si teď asi o desce musíte myslet. Kapela s ultra kýčovitým názvem vydá album s ještě kýčovitějším názvem, a pak to tu dávám do kontextu s deskou, která dvěma redakčním kolegům div že nepřivodila zdravotní potíže. A takhle na první pohled to pro Dragonhammer skutečně nevypadá vůbec růžově, jenže věřte nebo ne, ono nakonec není zase tak zle… “The X Experiment”, jak se nové dílo Dragonhammer zove, je sice teprve třetí deskou kapely, ovšem pánové ... Ragestorm – The Thin Line Between Hope and Ruin 14.12.2013 Kaša  Parta makarónců fungujících pod jménem Ragestorm si nezvolila své jméno jako slepenec “hněvu” a “bouře”, jak zní překlad tohoto spojení, jen tak náhodou. Jejich debutové album “The Thin Line Between Hope and Ruin”, totiž přesně naplňuje představu, která se člověku s těmito slovy může hudebně asociovat. Pětice z italské Aosty se v uplynulých devíti letech, během nichž se počítá jejich aktivní historie, vyhrála prostřednictvím několika demosnímků a předloňského EP “The Meatgrinder Manifest” v masivní lokomotivu, která nejede na uhlí či páru, ale jejím hnacím palivem je našlapanost, energie a agrese. Jakkoli je “The Thin Line Between Hope and Ruin” počin skrz naskrz prošpikovaný těmi nejobyčejnějšími rychlejšími rytmy, kytarovými riffy a vyřvávanými refrény, tak má jejich melodický death/thrash neuvěřitelnou schopnost strhnout posluchače na svou stranu. První ... Alghazanth – The Three-Faced Pilgrim 13.12.2013 H.  Finská smečka Alghazanth rozhodně nepatří mezi nějaké cucáky, kteří se sotva vyštrachali z nory, aby do světa šířili svoje black metalové poselství, jelikož ti ze svého doupěte vylezli už někdy v polovině 90. let a od té doby na své konto nastřádali pěkných pár desek. Přesto se musím přiznat, že ani jednu z nich neznám, byť mi jméno Alghazanth není neznámé v tom smyslu, že bych o té kapele doposud vůbec netušil. Tak či onak je čerstvá novinka “The Three-Faced Pilgrim” mým prvním zevrubnějším setkáním s jejich tvorbou, tak se na to pojďme společně podívat, co se skrývá pod obálkou se dvěma labutěmi, což je na poměry black metalové žánru motiv poměrně nezvyklý. Jak známo, přestože byl black metal svého času značně ortodoxním stylem, v dnešní době patří naopak k těm nejrozmanitějším, tudíž je hned první ... Cordyceps – Cordyceps 12.12.2013 Kaša  Ačkoli to tak úplně na první pohled nevypadá, Cordyceps nejsou naprosto tuctová death metalová kapela, jak by se při letmém poslechu mohlo zdát, protože přesně takhle na mě z ukázek působili. Death metalové ingredience sice tvoří podstatné gró jejich tvorby, takže to není úplně od věci, ale neznamená to, že by nezbylo místo na nic jiného. Italská kapela, která svůj podivný název převzala dle asijské cizopasné léčivé houby, by se s přimhouřením obou očí dala označit jako plod spojení klasického deathu a technického a prstylámavého math metalu. Kombinace to sice není nikterak originální, ale přesto v konečném výsledku působí jako příjemné osvěžení mezi hordou part, které se drží spíše klasického a mnohem úspěšnějšího modelu. Při zamyšlení nad tím, co tahle skupina vlastně hraje, se dere na mysl otázka, jestli ... Hail of Bullets – III: The Rommel Chronicles 11.12.2013 Ježura  Pro ty z vás, kteří jsou dějinami nepolíbení, si dovolím recenzi uvést v trochu netradičním duchu, konkrétně malou lekcí dějepisu. Erwin Johannes Eugen Rommel byl německý důstojník proslulý zejména velením takzvaným Deutches Afrika Korps, tedy tankové armádě, která mezi lety 1941 a 1943 operovala v severní Africe. Velké uznání si vysloužil již v roce 1917, kdy byl za fatálně úspěšnou pěší ofenzívu v rámci bitvy u Caporetta oceněn nejvyšším německým vojenským řádem Pour le Mérite, dále sehrál klíčovou roli při obsazení Francie v únoru 1940, kdy se 7. tankovou divizí, takzvanou “divizí duchů”, prolomil francouzskou obranu a připravil půdu postupující německé invazi. V rámci afrického tažení si v hodnosti polního maršála vysloužil přezdívku “pouštní liška” a po stažení německých vojsk z Afriky byl pověřen inspekcí Atlantického valu, tedy opevnění, které ... Gate of Illusions – Gate of Illusions 10.12.2013 Kaša  Rokycanská parta Gate of Illusions vznikla v roce 2008 na ruinách tehdy zaniknuvších Eternal Hate, z jejichž řad pochází všichni současní členové kapely, kteří se po personálních změnách aktuálního působiště v uplynulých letech dali takto znovu dohromady. Při pohledu na propagační foto jsem byl překvapen mladistvým vzezřením aktuálně tříčlenného souboru ve složení Marek Opatrný, Adam Šterner a David Kalaš, které doprovází dočasný bubeník Tomáš Mařík. O to větší šok jsem pak zažil, když jsem zjistil, že věk jednotlivých členů nepřesahuje 21 let, a přesto dokázali na svém eponymním EP vyrukovat s vyrovnaným, a když to vezmu kolem a kolem, tak i vyspělým materiálem… materiálem, jenž se necharakterizuje zrovna lehce. Vlivy se čerpaly z tolika různých zdrojů, že je až s podivem, jak kompaktně to ve výsledku zní. Považte sami. Kytary metalově drtí, blackově ... Non Opus Dei / Morowe – Dziwki dwie 10.12.2013 H.  Split alba jsou taková svým způsobem trochu prapodivná kategorie nosičů a vlastně existuje hned několik různých důvodů, z jakých splitka vznikají. Hned na ráně je třeba přátelství nebo i personální spřízněnost mezi zúčastněnými kapelami, kterou muzikanti chtějí nějakým způsobem deklarovat i veřejně, tak proč ne společným nosičem. Nezřídka se objevují i splity, kdy známější kapela pomáhá té méně známé ke zviditelnění… jsou třeba kultovní black metalové formace, které mají na milión splitek s no-name smečkami… kult to nebolí, hodí na to nějakou demo verzi nebo zapadlou archiválii, která se jinde nedá použít, a split je na světě. Další kategorií splity jsou spíš kompilačky klidně i o 50 kapelách, což frčí hlavně grindcoru a pro mě osobně je to ten nejmíň pochopitelný a nejzbytečnější druh split alb. Naopak za ten nejzajímavější považuji ... Leaves’ Eyes – Symphonies of the Night 9.12.2013 Ježura  Když se Leaves’ Eyes před dvěma lety vytasili s deskou “Meredead”, bylo to velice příjemné překvapení pro všechny, kteří po mírně řečeno vyčpělém “Njord” čekali novinku s obavami. “Meredead” byla a pořád je svěží a velmi zdařilá odbočka od krapet kýčovitého symfonického gothic metalu k mnohem folkovějšímu výrazu a Leaves’ Eyes tehdy vrátila zpět do zorného pole i těch posluchačů, kteří nejsou fanatickými příznivci žánru respektive kapely. S takovým albem na kontě by pak nebylo nijak překvapivé, kdyby se Leaves’ Eyes na jeho nástupci buď rozhodli folkovou složku ještě víc zdůraznit, nebo se naopak vydat zase někam jinam a svůj výraz zase posunout trochu dál… jenže těžkou ránu těmto spekulacím zasadilo už zveřejnění názvu alba a později i jeho obálky. Titul “Symphonies of the Night” a kýčovitý artwork, kterému dominuje nelidsky ... Phobonoid – Orbita 8.12.2013 H.  “Ty vole, tak to je kurva nářez” – přesně tohle byla ta úplně první věc, která mě napadla při seznamovacím poslechu minialba “Orbita” od italského jednočlenného projektu Phobonoid. Nebudeme však předbíhat, nejprve nastíním situaci… Představte si, že jsou dvě ráno, do oken mlátí prudký vítr, celý dům už spí. Vy ovšem stále sedíte u počítače, mordujete se s novinkami pro jednu nejmenovanou stránku a k tomu vám hraje nová deska Lady Gaga. Píšete, píšete a najednou album skončí, což se občas stane každému albu, jelikož jak známo, kapacita nosičů není nekonečná. Přestanete na chvíli psát a začnete zasvěceně dumat nad tím, co si pustit dál. Po příjemném popíku máte chuť na nějaké to black metalové zlo, k tomu vám na harddisku visí několik desítek alb na poslech na recenze a hodnocení, ... Thorax – Proč věštírny mlčí 8.12.2013 Kaša  Nemůžu jinak, než takhle zkraje recenze počinu “Proč věštírny mlčí” české bandy Thorax uvést kapelu parafrází názvu slavného seriálu a přestavit je jako “mladí a nezkušení”. Takhle to vypadá, i když, jak už to tak bývá, pravda je nakonec někde jinde. Vznik pražských Thorax se totiž oficiálně datuje k roku 2012, takže se samozřejmě nabízí asociace s nezkušenou kapelou plnou skladatelské naivity a průhlednosti. Kapela však vznikla jako spojení pětičlenného komanda, jehož členové již za sebou mají zkušenosti ze svých předešlých působišť, takže se mě záhy zmocnila naděje, že bych od jejich debutového alba mohl dostat porci slušného heavy metalu, ke kterému svádí ne zrovna povedený obal. Což o to, ten heavy metal, který se občas sklouzne na vlně thrash metalové agrese, tam je. A v míře vrchovaté. Ačkoli ... Pestilence – Obsideo 7.12.2013 Kaša  Nizozemští Pestilence na konci osmdesátých let nejenže vzešli, ale hlavně pomáhali formovat žánrovou škatulku technického death metalu, v rámci kterého se rychle stali jedněmi z hlavních představitelů a udávali směr na tomto dosud neprobádaném území. Samozřejmě, že na to nebyli úplně sami, ale v pomyslné skupině, která všem ostatním ujela z dohledu, byli vždy v popředí spolu s dvojicí Cynic a Atheist. Trojicí nesmrtelných opusů – “Malleus Maleficarum” počínaje a “Testimony of the Ancients” konče, se zapsali do hudebních dějin tak hluboko, že už by nemuseli nikdy nic vydat a jejich status by byl navždy neotřesitelný. Každá mince má však i svou druhou stranu, takže pod tíhou vlastní výjimečnosti nakonec Pestilence rozklížily personální spory, což vedlo v roce 1994 k rozpadu. Toliko krátké historie, kterou jsem chtěl uvést recenzi “Obsideo”, ... Asgard – Eleonora: Odhalení jinotaje 6.12.2013 H.  Asgard by se s trochou nadsázky vlastně dali označit i za legendární skupinu, byť legendární ve značně lokálním (doslova městském) měřítku… ale to není myšleno nijak hanlivě. Dokážu si živě představit, že když zpěvák Míra Horejsek přijde v Brně do hospody, řekne zkušenější kolega metalovému mlíčňákovi, který je poprvé na pivu v rockové knajpě, něco jako: “Čum, vole, to je Míra Horejsek z Asgard, Míra je kult!” Co do širšího věhlasu po hudební stránce je to však už trochu diskutabilnější… Rádoby vtipné intro se smyšlenou historkou z města, ve kterém jsem snad ani nikdy nebyl, pokud si správně pamatuji, je nutné brát s nadsázkou, mělo to sloužit pouze jako takový kostrbatý úvod, když pořádně nevíte, jak začít, když chcete pořád zůstat diplomatičtí, ale zároveň říct, co si myslíte. Samozřejmě proti Asgard ... Inquisition – Obscure Verses for the Multiverse 5.12.2013 H.  Na metalové scéně je poměrně běžné kdekoho nazývat legendou, a to i v případech, kdy je to přinejmenším diskutabilní nebo dokonce úplná blbost. Například takoví pořadatelé koncertů jsou kolikrát v rámci co nejlepšího proma schopni tímhle přídomkem častovat i skupiny, které fungují sotva pět let a mají za sebou třeba jedno, dvě alba. Tak trochu výjimkou je v tomhle black metal, protože zde nejsou kapely označovány jako legendární, nýbrž jako kultovní. Dneska se tak mluví skoro už o každém druhém projektu, kulty létají vzduchem s větší kadencí než zákusky při dortové bitvě a dost často jde i o samozvaný kult, kdy to o sobě rozhlašují spíš samotní hudebníci. Díky tomu všemu podobné pojmy už dávno ztratily na údernosti, ale i přesto jsou naštěstí stále kapely, jež můžete bez sebemenších problémů za kult ...
|
