Recenze

  • Windbruch – No Stars, Only Full Dark

    29.3.2014

    H.

    Windbruch - No Stars, Only Full Dark

    Když jsem v květnu loňského roku psal recenzi na split “Silentium!”, na němž se podílely tři ruské formace Depicting Abysm, Windbruch a Gmork, nečekal jsem, že uběhne nějakých deset měsíců a na našem menu recenzí se objeví dvě z těchto tří skupin a navrch jedna spřízněná. Povídání o albech Depicting Abysm a Epitimia (hlavní kapela členů Depicting Abysm) na nás ještě čeká v nedaleké budoucnosti a právě teď se podíváme na to, jak na tom je jednočlenný projekt Windbruch se svou druhou řadovou nahrávkou s názvem “No Stars, Only Full Dark”… V pomyslném žebříčku v rámci výše zmiňovaného split alba jsem Windbruch zařadil na prostřední pozici. Pokud si matně vzpomínám (přece jenom… nemůžu tvrdit, že bych během těch deseti měsíců “Silentium!” protáčel neustále dokola), v některých momentech na mě hudba Mikhailova Rodiona (ano, to je ...

  • Mesetiah – Tesis

    28.3.2014

    Ježura

    Mesetiah - Tesis

    Někteří z naších čtenářů už si za tu dobu, co na tento skromný plátek přispívám, možná stihli všimnout, že mám rád death metal. Fakt jo, dokonce bych se nestyděl tvrdit, že je to můj vyloženě oblíbený žánr. A jako správnému fandovi takhle konzervativního a ještě navíc enormně plodného žánru mi nijak zvlášť nevadí, když kapely dokolečka omílají pětadvacet let staré postupy – stačí mi, když to má hlavu a patu, pěkně to drtí a dobře se to poslouchá, to jsem pak s dotyčnou nahrávkou naprosto spokojený a snad se shodneme na tom, že to jsou poměrně férové nároky, které lze bez nějakých úlev aplikovat i na kapely mladé a nezavedené. A jednou takovou relativně mladou a nezavedenou kapelou, jejíž počin jsem s těmito nároky zkonfrontoval, jsou finští ...

  • Enfeeble – Encapsulate This Moment

    28.3.2014

    Kaša

    Enfeeble - Encapsulate This Moment

    Poté, co metalcore v polovině minulé dekády vystoupal na pomyslný vrchol oblíbenosti napříč posluchačským spektrem, kdy se všechny něco-core bandy, které vlastně zněly jedna jako druhá, těšily obrovskému zájmu, je nyní tento zájem na ústupu a vyklizené pozice získávají tvrdší podobizny jako deathcore, případně neurvalejší post-hardcore. Nicméně, i tak se najde spousta kapel, jež hudební postupy charakteristické pro metalcore ctí dodnes a jednou z těchto jsou i němečtí Enfeeble, kteří si pro letošní rok nachystali své nové album “Encapsulate This Moment”. Přestože se vznik Enfeeble datuje k roku 2007, tak historie této party spadá ještě o šest let hlouběji, kdy fungovala pod jménem The Trashcans, pod nímž se zmohla na jedno EP “Nightmare” z roku 2005. Pod novým jménem Enfeeble pak následoval v roce 2007 debut “Too Ugly to Show It”, na nějž ...

  • Delayhead – Vol. 80%

    27.3.2014

    Atreides

    Delayhead - Vol. 80%

    Pokud jste nikdy neslyšeli o finských Delayhead, nijak si s tím nelamte hlavu. Já o nich v životě taky ještě neslyšel. Na scéně se pohybují zhruba od roku 2010 a na kontě mají kromě dnes recenzované novinky tři roky starou desku “Vol. 40%”. Myslím, že je zbytečné podotýkat, že jsem s ní doposud neměl tu čest. Nicméně pokud je oproti “Vol. 80%” poloviční nejen číslem v názvu, ale i zážitkem, tak snad raději knihu. Finové totiž na své druhé řadovce nenabízí zrovna výstavní kusy. Nenabízí na ní vlastně vůbec nic. Na tom, že Delayhead drhnou cosi na pomezí heavy metalu a hard rocku trochu šmrcnutého groovovými vlivy, není nic špatně. Že kapela postrádá nápady nejen ve větší míře, ale v jakékoliv míře, už je horší, ale i to by se za určitých okolností ještě dalo ...

  • Sado Sathanas – Nomos Hamartia

    27.3.2014

    H.

    Sado Sathanas - Nomos Hamartia

    Ačkoliv jméno téhle kapely na první pohled příliš důvěry nevzbuzuje, protože vypadá spíše jako název nějakého satanic BDSM salónu, a z některých fotek skupiny si nejspíš cvrknete smíchem do textilu, ve skutečnosti jsou Sado Sathanas po hudební stránce více než slušnou záležitostí. Samozřejmě v žádném případě netvrdím, že by šlo o nějakou vyloženou genialitu a že byste si z téhle muziky vyloženě sednuli na zadek, ale určitá kvalita v téhle drážďanské smečce bez debat je… Osobně jsem se se Sado Sathanas poprvé setkal už na jejich debutu “Opus Diaboli” z roku 2010… nemůžu tvrdit, že bych si z toho alba po těch letech pamatoval něco vyloženě konkrétního, nicméně si vzpomínám, že už tehdy se mi muzika Sado Sathanas líbila a ta nahrávka mě svého času poměrně bavila.

  • Dymytry – Homodlak

    26.3.2014

    Ježura

    Dymytry - Homodlak

    Jestli bych měl ukázat na nějakou domácí metalovou kapelu, která v posledních letech na našem lokálním písečku vystoupala strmou cestou zatraceně vysoko, budou to jednoznačně Dymytry. Fanoušků mají mraky, ti jsou z nich patřičně hotoví a mezi lidem se stále dál šíří zvěst o jediné české kapele, která může konkurovat světové produkci. Že to absolutně není pravda už jen z toho důvodu, že takových kapel tu máme celou řadu, jen o nich asi dotyční myslitelé ještě asi neslyšeli, ale teď nechme stranou. Aureolu kapely, na kterou by podle některých měl být český národ být hrdý pomalu ze zákona, totiž kapku narušuje nemalý zástup takových, kteří tvorbu Dymytry naopak považují za vidláckou blbost, která se může zalíbit zase jenom vidlákovi. Že se tihle – jak se dnes s oblibou říká – ...

  • Dope Out – Bad Seeds

    25.3.2014

    Kaša

    Dope Out - Bad Seeds

    Francoužští rockeři Dope Out, kteří v roce 2010 povstali z pozůstatků tehdy zaniknuvších Politics for None, jsou jednou z part, které se zhlédly v zámořském hard rocku, jenž netrpí na nedostatek energičnosti, a podle toho taky debutové album “Bad Seeds” zní. Je pravda, že pojmenovat tvorbu této čtveřice jako hard rock, případně heavy rock, jak tvrdí sama kapela, není úplně do puntíku charakterzující označení, protože u Dope Out si přijde na své i milovník grunge, klasického rocku, punk-rocku, metalu a já nevím čeho všeho ještě. Ačkoli by se mohlo zdát, že to bude nějaká slátanina se snahou zavděčit se co nejširšímu posluchačskému okruhu, tak si buďte jistí, že přestože pánové svou práci dělaji pořádně melodicky a hitově, tak o stupidní pop-rockové rádiovce nepadne ani slovo. “Bad Seeds” si bere ...

  • The Milton Incident – Innocence Lost

    24.3.2014

    Atreides

    The Milton Incident - Innocence Lost

    Francouzská agentura Dooweet k nám v poslední době vychrlila slušnou řádku alb. “Innocence Lost”, které mají na svědomí alternativci The Milton Incident, je jedním z nich. Pro tuhle pětičlennou skvadru z Paříže jde o první album, které se na pulty (internetových) obchodů podívá na konci tohoto měsíce. A jak že se jim novopečená novinka, kterou vlastně ještě ani nevytáhli z trouby, povedla? Na to by měly odpovědět následující řádky. V prvé řadě by bylo vhodné si ujasnit, co od The Milton Incident může posluchač očekávat. Kapela sama o sobě tvrdí, že hraje alternativní metal. Aby to nebylo málo, obsáhlou škatuli, pod kterou se může schovat kde co (a co si budeme nalhávat, především kdejaký paskvil), obohatili o vcelku nic neříkající předponu “dark”.

  • Carnifex – Die Without Hope

    24.3.2014

    Kaša

    Carnifex - Die Without Hope

    “Die Without Hope” je pro mne další z řady alb, díky nimž jsem měl možnost poodkrýt roušku hudební skupiny, o které už léta vím, mám přesnou představu o tom, jak její tvorba bude znít, a přesto jsem byl až doposud dost líný na to, abych se odhodhlal si některé z jejich alb pustit, přestože vím, že by se mi to snad i teoreticky mělo líbit. Američtí drtiči Carnifex jsou pochopitelně jednou z těchto part, k nimž jsem přičichl až s vydáním jejich pátého studiového alba bez hlubší znalosti předchozího čtyřlístku studiových počinů, ovšem věřím, že zas tak o moc jsem nepřišel, protože z těch několika mála ukázek, které jsem si na netu vyslechl, se jedná o tentýž, až na půdu nasraný deathcore, jímž tato pětice ničí vše, co jí stojí v cestě. Předpokládám, že každý, ...

  • The Morganatics – Never Be Part of Your World

    23.3.2014

    Atreides

    The Morganatics - Never Be Part of Your World

    Francouzi The Morganatics jsou jednou z těch relativně nedávno vzniklých kapel, které krátce po svém představení vyplivly do éteru rovnou plnohodnotnou řadovku. To v poslední době sice není kdovíjak vzácný jev, vydat ale takhle z fleku desku, jež je vyzrálá a přestavuje velmi solidní materiál na profesionální úrovni, to už pravidlem zdaleka není. A “Never Be Part of Your World” je přesně takovou deskou. Pětice muzikantů fungování kapely i svoji hudbu přirovnává k alchymistickému dílu, v němž se snaží dosáhnout souladu a silné struktury. Jak se kapele daří v personální rovině, se můžeme jen dohadovat. Myslím ale, že vzhledem ke kvalitě skladeb, ze kterých navrch dýchá i mladistvá dravost začínajících kapel, to Francouzům klape náramně. A s hudbou je to vlastně dost podobné. Pařížané svůj žánr v oficiálních materiálech označují pěkně po francouzsku spleen ...

  • Hiidenhauta – Noitia on minun sukuni

    23.3.2014

    H.

    Hiidenhauta - Noitia on minun sukuni

    Pořádně se podívejte na ten obal vpravo… jen černá a bílá barva, sníh, les, zakuklená postava, která v ruce drží zvířecí hlavu… co myslíte, co asi tak kapela s takovýmhle přebalem může hrát za muziku? Stačí jenom dodat, že tato formace s dost špatně zapamatovatelným jménem Hiidenhauta pochází z Finska, a asi si většina z vás podobně jako já pomyslí cosi o typické blasfemické špinavé a podzemní odnoži black metalu z této země. Finsko se rozhodně nerovná jen heavy/power a melancholicky melodické kapely, právě undergroundový black metal tu má velice silné zastoupení a tradici, jež začala už kdysi dávno u skupin jako Beherit. Je tu spousta extrémně kvalitních ortodoxních smeček, jejichž jmenováním bychom klidně mohli strávit nějaké to odpoledne, ale coby příklad klidně postačí kultovní záležitosti jako ...

  • Reality Grey – Define Redemption

    22.3.2014

    nK_!

    Reality Grey - Define Redemption

    O italské formaci Reality Grey jsem se poprvé dozvěděl až těsně před nabídkou recenzování jejich druhé dlouhohrající desky, která nese název “Define Redemption” (ale to jste z nadpisu určitě sami poznali). Tihle pánové hrají melodic death metal, který jest samozřejmě jedním z mých nejoblíbenějších žánrů, takže jsem po zběžném poslechu na článek přikývl. A nutno podotknout, že ochutnávka to byla nečekaně pořádně masitá! Obvykle se k nově objevivším kapelám stavím docela skepticky. Reality Grey měli donedávna na kontě pouze jedno demo, jednu řadovku a jedno EP… a navíc jsou z Itálie, kde snad ještě nevznikla a nikdy nehrála kapela, která by mě dokázala dlouhodobě zabavit. Být xenofobní se ale nevyplácí, a to obzvláště v hudební branži, protože Reality Grey, jak jsem již výše naznačil, více než příjemně ...

  • Six Degrees of Separation – The Hike & Other Laments

    22.3.2014

    H.

    Six Degrees of Separation - The Hike & Other Laments

    Six Degrees of Separation už dávno nepatří mezi nějaké mladé nebo nadějné skupiny, právě naopak – dnes už se řadí mezi stálice a jistoty českého metalového koloritu. Po minulé anabázi v podobě desky “Of Us” z roku 2010, kterou si kapela vydala sama na vlastní značce Triotus Production, se Six Degrees of Separation v loňském roce opět vrátili po klasický label (v tomto případě Metalgate Records), s jehož pomocí v prosinci vydali svou pátou oficiální desku s názvem “The Hike & Other Laments”… Žádná velká překvapení se v případě novinky nekonají, vlastně by se dalo celkem bez problémů říct, že jestli jste měli někdy v minulosti tu čest s nějakou nahrávkou Six Degrees of Separation, pak vás “The Hike & Other Laments” asi jen těžko nějak zvlášť překvapí nebo šokuje.

  • Cutterred Flesh – Dying in Pieces

    21.3.2014

    Stick

    Cutterred Flesh - Dying in Pieces

    Nikdy bych neřekl, že česká, potažmo západočeská metalová scéna začne disponovat čím dál kvalitnějšími spolky na poli metalovém. I když je to asi dost způsobeno tím, že jsem českou scénu začal sledovat poměrně nedávno, tak je pro mě hromada zavedených spolků novými, ale o to je to příjemnější překvapení. Daří se především na extrémnějším hudebním poli, jak je tomu v případě brutalistů Cutterred Flesh pocházejících z Karlových Varů. Ti loni vydali po třech letech nové album s názvem “Dying in Pieces” a byť s křížkem po funuse, musím uznat, že se jedná o materiál tuze kvalitní. Důkazem toho, že si to myslím nejen já, budiž i zájem ze strany vydavatele Bizarre Leprous Productions, který je jinak zaměřený spíše primárně na grindovou scénu. Kapela má kořeny v americké brutální škole bez moderních příkras. Nejvíc by ...

  • Gandreid – Nordens skalder

    21.3.2014

    H.

    Gandreid - Nordens skalder

    Jsou žánry, v nichž je ta hranice mezi dobrým a špatným velice, velice tenká, mnohdy se dokonce i stává, že čistě co do zvuku znějí nahrávky, které jsou považovány za kvalitní, a nahrávky, které jsou považovány za odpad, takřka totožně. Jedním z nádherných příkladů, kde je to parádně vidět, jsou třeba různé drone/doom/noise/experimental věci. Nicméně, jedním ze stylů, v nichž to taktéž bezesporu platí, je i black metal. Obzvláště se to týká té špinavé a undergroundové formy black metalu v duchu úplně původní podoby tohoto žánru. Mám na mysli veškeré ty garážové projekty s kanálním zvukem, kde znějí kytary spíše jako otvírání rezavé konzervy nebo vrzající schody. V některých případech je to kult, syrová atmosféra a jedná se o pravou esenci black metalu, v jiných, které na letmý poslech znějí zvukově skoro stejně, ovšem ...

  • The Wounded Kings – Consolamentum

    20.3.2014

    Atreides

    The Wounded Kings - Consolamentum

    The Wounded Kings jsou jednou z toho mála (doomových) kapel, při jejímž objevu jsem si připadal jako Alenka v říši H. P. Lovecrafta. Zatěžkané riffy, psychedelická atmosféra plná rozlitého absinthu a drog a nad tím vším hypnotický vokál – to vše jsou ingredience mojí krevní skupiny. K tvorbě kapely jsem se dostal až po masivní proměně jejích členů z roku 2011, z nichž zbyl jen zakládající Steve Mills, znám tedy jen poslední album “In the Chapel of the Black Hand” nahrané již v nové sestavě. To mě z výše vypsaných důvodů naprosto pohltilo a dlouho nepustilo. Nová deska “Consolamentum” tak byla z mého pohledu očekávanou novinkou. A to vlastně i přesto, že jsem se o vydání “Consolamentum” dozvěděl docela pozdě. Člověku se i sebelepší deska časem oposlouchá (jakkoliv se k ní může později vracet) ...

  • ††† – †††

    19.3.2014

    Kaša

    Crosses - Crosses

    Chino Moreno tedy rozhodně nezahálí. Poté, co v roce 2010 příchodem baskytaristy Sergia Vegy tak trochu restartoval se svými kumpány domovské Deftones, vydává v relativně krátkém časovém období další album svého bočního projektu, kterým boří hranice, jež mu udávalo dosavadní působení převážně ve vodách alternativního metalu, protože když už se Chino do něčeho pustí, tak si můžete být jisti, že s Deftones to – krom jeho nezaměnitelného vokálu – mít mnoho společného nebude. Po loňském debutu “Palms” stejnojmenného hvězdného spojení jeho zpěvu a instrumentální složky post-rockových velikánů Isis, jsou tady Crosses, tedy †††, abych byl přesný, protože přesně takhle sebe sama kapela (nebo spíš projekt?) stylizuje. Pojďme si na úvod říct, kdo že za ††† vlastně stojí. Krom China Morena, který je logicky hlavním lákadlem, ...

  • Lenore S. Fingers – Inner Tales

    19.3.2014

    Kaša

    Lenore S. Fingers - Inner Tales

    Myslím, že není nic jednoduššího a trefnějšího, než si takhle z kraje recenze říct něco o samotné kapele, takže přeskočím kecy kolem a pojďme rovnou na věc. Lenore S. Fingers, jak zní jméno této italské pětice z Kalábrie, za sebou nemají nikterak výjimečnou kariéru. Historie sahá teprve do roku 2010, a protože kapela neuvádí ve svém dosavadním hudebním portfóliu žádné demosnímky, EP a jiné neřadové počiny, tak aktuální deska “Inner Tales” je vůbec první možností pro posluchače, jak s jejich hudbou přijít do styku. Jakkoli bych z výše uvedeného očekával další z mnoha nezáživných alb nevyhrané kapely, které stylem “jedním uchem tam – druhým ven” po několika nezbytných posleších odložím, tak říkám, že Lenore S. Fingers se poslouchají natolik příjemně, že mluvit v jejich případě jako o jednom z mnoha není úplně ...

  • Mur – Mur

    18.3.2014

    H.

    Mur - Mur

    Pokud jste naši stránku neotevřeli poprvé v životě asi tak před pěti minutami, asi jste si už všimli, že jestli mám nějaký žánr vážně rád, je to black metal… ne nadarmo recenzuji drtivou většinu žánrových nahrávek, které se zde objeví. Ačkoliv samozřejmě poslouchám i spoustu jiných stylů a poslouchám je hodně rád, black metal pro mě už asi navždy zůstane číslem jedna, můžu jej ve všech jeho formách a bez nadsázky denně. Oproti tomu hardcore mi neříká v podstatě vůbec nic… aniž bych se chtěl dotknout jeho posluchačů, mně ty hardcorové kapely znějí všechny stejně, ale nic proti tomu, posluchačům hardcoru jistě zase přijde black metal jako vymaštěnost, takže je to v pohodě. Jenže mám setsakra rád, když se tyhle dvě věci dají dohromady… Kapel, které ...

  • Stamina – Perseverance

    16.3.2014

    Atreides

    Stamina - Perseverance

    Dlouho jsem přemýšlel, jak tuhle recenzi začít. Opravdu mě nenapadala vhodná slova, jak tuhle neznámou skvadru uvést, ale především jak popsat jejich muziku. V tom mi tahle banda z italského Salerna pořádně zavařila. Podle dostupných informací brázdí metalové vody někdy od roku 2002 a od té doby stihla vydat dvě řadovky a pár demáčů. Letos vydala třetí desku, se kterou jsem měl tu čest. Ačkoliv musím přiznat, že bych ji mnohem raději neměl. O kapele toho o moc víc vědět nepotřebujete, takže nezbývá než rozebrat, co že to mé uši nechtěly střetnout za škvár. Stamina o sobě hrdě prohlašuje něco ve stylu, že se pyšní tuze promyšlenou, progresivní muzikou, která staví na klasickém hard rocku a melodickém metalu a ke všemu je naprosto úžasně chytlavá. Nevím, jak se s progresí ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy