Recenze

  • Powerwolf – Bible of the Beast

    20.12.2009

    H.

    Powerwolf - Bible of the Beast

    Velice často se stává, že se člověku určitý žánr vůbec nelíbí, přesto jej z tohoto ranku nějaká kapela zaujme. Já osobně třeba neposlouchám deathcore, ale na takových Winds of Plague docela solidně ujíždím. Thrash metal taky zrovna nemusím, ale Testament, to je žrádlo. Stejně tak nemám rád ani power metal, Němce Powerwolf jsem si však z nějakého neznámého důvodu opravdu oblíbil, zvláště pak jejich aktuální řadovku „Bible of the Beast“, která vyšla letos v dubnu. Celkem paradoxní je, že jsem si oblíbil zrovna Powerwolf. Co jsem si totiž už dřív projížděl nějaké názory na ně, tak z toho kapela nevycházela zrovna dobře. Spíše se o ní hovoří tak trochu jako, ehm… o průměrné formaci, která je možná zajímavá svojí image a postavou zpěváka Attily Dorna (ještě ...

  • Oranssi Pazuzu – Muukalainen puhuu

    16.12.2009

    H.

    Oranssi Pazuzu - Muukalainen puhuu

    V posledních letech se nám tu začal objevovat jeden velice pěkný „trend“, kdy se v každém roce objeví nějaká nová, neznámá a neokoukaná kapela, jejíž debut je absolutní skvost aspirující minimálně na jednu z desek daného roku. Například loni to byli finští soudruzi Курск se svým sovětským doom metalem „Черно“. O rok dříve si zase pro sebe titul začínající kapely s dokonalou hudbou uzmuli avantgardně-progresivní Norové In Vain. A letos? Letos tato pozice připadá na další finské uskupení Oranssi Pazuzu. Курск loni zaujali svou naprosto originální prezentací a image podpořenou vskutku výsostným doomem. In Vain zase svého času vyráželi (a vlastně stále ještě vyrážejí) dech inteligentní a promyšlenou kombinací různých žánrů, čímž vytvořili uhrančivou paletu různorodých nálad a pocitů. A čím jsou originální Oranssi Pazuzu? ...

  • Septicflesh – Communion

    11.12.2009

    H.

    Septicflesh - Communion

    Že bych si střihnul recenzi na doposud poslední opus řeckých bohů Septicflesh, jsem přemýšlel už dlouho. A protože mě vycházející desky letošního prosince zajímají asi stejně jako volební práva kleštěných vrabců, je čas na dohánění restů. A že si „Communion“ prostor opravdu zaslouží, to mi věřte. První kontakt s „Communion“ se rovná bombě do držky. Z reprobeden se na vás vyvalí totální chaos a tolik šíleností, že nebudete vědět, kde vám hlava stojí. Chaos je však jen zdánlivý, když totiž překonáte počáteční šok a do desky se pořádně ponoříte, objevíte, že nejenže má „Communion“ hlavu a patu, ale ta hlava má dokonce i mozek a obě paty jsou prosty jakýchkoliv genetických poruch. Septicflesh jsou schopni narvat do jedné skladby tolik nápadů, že by to normální kapele stačilo ...

  • Secret of Darkness – …and the Dark Begins

    7.12.2009

    H.

    Secret of Darkness - ...and the Dark Begins

    Debutové minialbum “…and the Dark Begins” od severočeské kapely Secret of Darkness z Varnsdorfu sice vyšlo už loni touto dobou a do mých pracek se dostalo se začátkem roku letošního, jenže H. je lemra líná, která místo aby sepisovala recenze na podporu začínajících kapel, radši sedí v přilehlé putyce, kde svlažuje svůj trávicí trakt hektolitry ohnivé vody a pivního moku. Ale jak se říká, lepší pozdě než vůbec, a tak se alespoň teď podíváme na to, jak se Secret of Darkness jejich prvotina vyvedla. Vzhledem k tomu, že se na EPčku vyskytuje šest songů, můžeme se jim se jim klidně věnovat všem postupně. Snad to nikoho nezabije. Nejdříve nás přivítá krátké klávesové intro “Gate to Obscurity”. Zní to v pohodě, ale uvidíme, co na nás vybafne dál. Hned za rohem číhá první klasický song ...

  • Dark Funeral – Angelus exuro pro eternus

    29.11.2009

    H.

    Dark Funeral - Angelus exuro pro eternus

    Takže, po čtyřech letech tu máme novou porci blasfemie od švédských pekelníků Dark Funeral, kteří již nějaký ten pátek platí za osvědčenou kvalitu svého žánru. Pravda, své nahrávky možná nesekají v extra rychlém sledu, přesto s železnou pravidelností atakují ušní ústrojí posluchačů svým rychlopalebným black metalem. Můj osobní názor je ten, že s přibývajícími lety vydává kapela lepší a lepší nahrávky (tudíž ano, chápete správně, předchozí „Attera totus sanctus“ je pro mě jejich dosavadním vrcholem). Důležitou a zřejmě tou nejdůležitější otázkou naší recenze tak je, jestli novinka „Angelus exuro pro eternus“ dokázala opět onu pomyslnou laťku posunout o nějaký ten stupínek výše… „Angelus exuro pro eternus“ jsem do svých ušních bubínků napumpoval již mnohokrát. Placka již provětrala moje reproduktory u počítače, mechaniku mini-věže, prohnala se také mou osobní ...

  • Nile – Those Whom the Gods Detest

    14.11.2009

    H.

    Nile - Those Whom the Gods Detest

    Nile u mě vždycky platili za jednu z nejoriginálnějších deathmetalových band, která s bravurou snoubí brutalitu s atmosférou. Každé jejich album pro mě vždy znamenalo jeden z vrcholů roku ve svém žánru a nebyl důvod se domnívat, že by tomu u „Those Whom the Gods Detest“ mělo být jinak. Klasickým kecům o nejvyzrálejší, nejpůsobivější a nejlepší nahrávce z úst muzikantů jsem nevěnoval pozornost a podíval se radši na desce na zoubek sám. Ještě musím předznamenat, že čím novější nahrávka Nile, tím je podle mě lepší. Každému je ale jasné, že tato úměra nemůže platit donekonečna a že se jednou kapela musí někde zastavit. A stalo se tak právě nyní, s novinkovým počinem. Ne, že by „Those Whom the Gods Detest“ bylo nějak výrazně horší než jeho dva starší předchůdce, je „jen“ stejně dobré, ...

  • Gorgoroth – Quantos possunt ad Satanitatem trahunt

    25.10.2009

    H.

    Gorgoroth - Quantos possunt ad Satanitatem trahunt

    Od posledního řadového alba „Ad majorem Sathanas gloriam“ z roku 2006 se toho v táboře Gorgoroth událo opravdu hodně. Na pouhá tři léta možná až moc. Kapela stihla odjet turné, rozhádat se, vyhodit posledního zakládajícího člena Inferna a ještě se pak mezi sebou soudit. Jak soud dopadl, všichni víme – vyhrál ho právě Infernus na úkor dnes již bývalých členů Ghaala a Kinga. A mezi těmi všemi „aktivitami“ si Infernus ještě našel čas na složení nové desky – „Quantos possunt ad Satanitatem trahunt“. Na poli black metalu se toho v letošním roce událo opravdu hodně – studiové comebacky kapel jako Immortal nebo Absu, nová alba Old Man’s Child, Behemoth, Marduk nebo 1349, a to ještě nemluvím o tom, že nás do konce roku čeká nový počin Dark ...

  • Dream Theater – Black Clouds & Silver Linings

    16.10.2009

    Earthworm

    Dream Theater - Black Clouds & Silver Linings

    Už je to nějaký čas, co jsem nasliboval recenzi na novou desku Dream Theater, a taky už to bude pár neděl, co album spatřilo světlo světa. Jak ale moudré tetky praví – dočkej času jako husa klasu! Tak ale teď k věci – fandové této bandy, stejně jako vždy před vydáním nové desky, diskutovali o tom, jestli bude něco nového, jestli to bude tvrdší, jestli se vrátí ke kořenům, jestli to bude nuda, jestli to bude to samé, co už jsme slyšeli předtím, a tak dále, a tak dále. Tento kousek je asi nepotěšil. Nebudu to nechávat na konec, vlivy (dokonce i víc než to) z jejich předchozích počinů vám dýchají na záda každou chvíli. Dokonce se mi u některých částí zdá, že „tenhle riff už na nějakém ...

  • Tenacious D – The Pick of Destiny

    16.9.2009

    Seda

    Tenacious D - The Pick of Destiny

    Tenacious D je velice zvláštní skupina, která je vedena spíše herci než muzikanty. Kapela se do podvědomí fanoušků dostala až svým filmem, vydaným v roce 2006. Na svém kontě má Jack Black a Kyle Gass (nebo zkráceně JB a KG) dvě alba, film a DVD se záznamem ze svého koncertu. Tenacious D fungují už od roku 1994, v té době například měli svoji stejnojmennou show na televizní stanici HBO. S debutovým albem přišli v roce 2001, této práci se dostalo velice dobré kritiky, přestože songů tam máte asi jen pět, ostatní jsou jakési proslovy, různé situace a podobně. Tenacious D dokonce vystupovali i s legendární Metallicou na jednom koncertě, kde jí dělali předkapelu. „The Pick of Destiny“ je vlastně soundtrack k jejich filmu. Film pojednává o vymyšleném vytvoření a vývoji jejich skupiny. ...

  • Five Finger Death Punch – War Is the Answer

    7.9.2009

    Maggot

    Five Finger Death Punch - War Is the Answer

    Možná jste zaspali několik posledních měsíců, možná prostě nemáte rádi změny a možná se vůbec nezajímáte o řadu moderních thrashmetalových kapel, kterých na svět vyskakuje v poslední době více a více. Ačkoli se může na první pohled zdát, že právě neo-thrash hudebních formací spíš ubývá, pořád jsou mezi námi takové kousky, na něž se prostě nevyplatí zapomínat. Příkladem budiž Five Finger Death Punch, kteří v roce 2007 vyskočili odnikud a způsobili kalamitu v hudebních žebříčcích, přehrávačích a hlavách. Jejich debutová deska „The Way of the Fist“ byla plná chytlavého materiálu, jenž byl velice precizně sestaven. Zároveň se ale posluchači dělili spíš na dva tábory – buďto je miluješ, nebo nenávidíš. Rok se s rokem sešel, nedočkavci nedočkaví jak panicové začali pořizovat adventní kalendáře a my máme tu čest znovu ...

  • Heiden – Obsidian

    6.9.2009

    H.

    Heiden - Obsidian

    Tak jsem se konečně dokopal k tomu, abych si sehnal nové Heiden. A nebyl bych to já, kdybych se o to s vámi nepodělil. Na nahrávku „Obsidian“ se ze všech stran sypou samé kladné až nadšené reakce (zatím jsem narazil jen na jednu negativní recenzi). Záměrně jsem si ale nepouštěl na internetu žádné ukázky nebo něco takového, abych k albu mohl přistupovat s relativně čistou hlavou, ale zároveň s očekáváním. A první dojem? Naprosté nadšení! Začalo to jen letmým prohlédnutím obalu a bookletu, pokračovalo vložením samotného disku do přehrávače. Na poprvé mě to opravdu sebralo. Ta atmosféra, panečku. Jen se placka dotočila, hned jsem pustil znovu. A znovu. A znovu a znovu… Když prvotní nadšení opadlo, začal jsem se na „Obsidian“ dívat střízlivějšíma očima a uviděl několik mušek. Nechápejte mě špatně, je to ...

  • Leaves’ Eyes – Njord

    28.8.2009

    H.

    Leaves' Eyes - Njord

    Kýč. Toto slovo mě napadá vždycky, když poslouchám nové album Leaves’ Eyes – také to bude asi nejfrekventovanější výraz recenze. Nechápejte mě špatně, není to ani tak nějaké negativum, spíš to tady zmiňuji, abyste si dokázali představit, jak „Njord“ zní. Ale nebývalo tomu tak vždycky, právě naopak. Pět let starý debut „Lovelorn“ byl svěží, symfonický metálek, nic objevného nebo výjimečného, ale příjemně se poslouchající album na dobrou náladu. Do kýče začali padat paradoxně až s příchodem druhého vokálu Alexandera Krulla (Atrocity) a druhou deskou „Vinland Saga“. Chvílemi až mírně trapné hraní si na vikingy (já si teda vikinga nepředstavuju jako blondýnku v korzetu, i když je to docela luxusní blondýnka :)) a věčné opěvování severu (už zase nebo ještě pořád? dneska to ...

  • Winds of Plague – The Great Stone War

    26.8.2009

    H.

    Winds of Plague - The Great Stone War

    Hned ze začátku vás musím upozornit na jednu věc – deathcore není zrovna hudba, kterou bych nějak extra žral, a tudíž ani nejsem přeborník v tomhle žánru. Na koncertech bývají tyto kapely hodně dobré smaženice, ale v přehrávači se mi jejich placky zrovna často netočí. Jestli se proto vyskytnout v recenzi nějaké nepřesnosti, omluvte to prosím. Správně ale tušíte, že teď přijde zápletka – ona pověstná výjimka, která toto pravidlo potvrdí. A těm bystřejším už jistě došlo, že tou výjimkou jsou v mém případě právě recenzovaní Winds of Plague. Winds of Plague dokázali najít recept, jak být na dnešní přecpané deathcorové scéně originální – do brutálních zasekávaček a podobných vylomenin naroubovali hutnou porci symfoniky. Osobně neznám jinou kapelu, která by dělala něco podobného… ale jak sem ...

  • Chthonic – Mirror of Retribution

    18.8.2009

    H.

    Chthonic - Mirror of Retribution

    Chthonic mají tu výhodu, že ani nepotřebují hudbu, aby byli nesmírně zajímavou kapelou. Nejvíce na sebe strhává pozornost už jejich původ. Vždyť kolik znáte blackmetalových kapel z Taiwanu? Moc jich asi nebude… Chthonic naštěstí nejsou hloupí a vlivy jejich rodné země jsou u nich hodně cítit, což jejich muziku činí ještě zajímavější. To ale není všechno. Když se kapele podíváte blíže na zoubek, zjistíte, že někteří členové jsou aktivní i politicky, a to skoro ve stejné míře jako hudebně. Bojují za úplně osamostatnění Taiwanu, což hraje svou roli i na novém albu, ale o tom až později. Ne nadarmo jsou v Číně natvrdo zakázaní. Aktivně podporují rovněž Tibet (další záporné body u Číny), podílí se na zachraňování ohrožených medvědů panda, na kontě mají setkání s Dalajlámou, točí dokumenty nebo hrají ve filmech. A ...

  • Behemoth – Evangelion

    14.8.2009

    H.

    Behemoth - Evangelion

    Behemoth jsou dnes už velkou kapelou. Dávno přerostli všechno, co se kdy v Polsku urodilo (včetně Vader), a drápou se na samotný trůn extrémního metalu. Jejich hudba ve své podstatě nemá obdoby. Jsou v pozici, kdy si žádný úlet dovolit nemohou. Přesto je první poslech “Evangelion” zklamáním. Po atmosférou nadupaném a barvitém “The Apostasy” přichází… nářez. Pokud budete od “Evangelion” čekat druhé “The Apostasy”, dostane se vám stejného zklamání. Když jsem tohle pochopil, došlo mi, že Behemoth stvořili další výjimečnou desku. Moje nadšení s každým novým poslechem stoupá a stoupá. Behemoth pro mě stojí na samotném vrcholu deathmetalového piedestalu a jen těžko si hledají konkurenci. Oproti “The Apostasy” je “Evangelion” o hodně techničtější a agresivnější, možná nejagresivnější deska, jakou kdy Behemoth stvořili. Tentokrát se kapela obešla bez sborů nebo orchestrů ...

  • Divine Heresy – Bringer of Plagues

    7.8.2009

    Seda

    Divine Heresy - Bringer of Plagues

    Divine Heresy je na první pohledmožná trochu neznámá skupina, ale po představení jejích členů vám dojde, že se nejedná o žádné amatéry. Nejznámějším z kapely bude určitě robustní kytarista Dino Cazares (Fear Factory), který celou formaci táhne a dokazuje, že je pro ni nepostradatelný. Už jen tím, že si místo klasické šestistrunné kytary vybral nástroj s osmi strunami, na který to zvládá stejně dobře. Někdo takový by se těžko nahrazoval. Mikrofonu se chopil Travis Neal (ex-The Bereaved, Pushed), který je pro toto album nový a nahradil dosavadního Tommyho „Vexta“ Cummingse. Za bubny usedá excelentní Tim Yeung (ex-Nile) a na basu hraje Joe Payne (ex-Nile). “Bringer of Plagues” je teprve druhým studiovým albem, takže Divine Heresy je poměrně mladá skupina. Prvním albem bylo „Bleed the Fifth“ a vyšlo taktéž ...

  • Ahab – The Divinity of Oceans

    30.7.2009

    H.

    Ahab - The Divinity of Oceans

    Abyste správně pochopili smysl této recenze, musím vám nejdříve objasnit můj vztah k Ahab a jejich hudbě. Novinka „The Divinity of Oceans“ byla pro mě jednou z nejnetrpělivěji očekávaných desek letošního roku, což je vzhledem k opravdu velké konkurenci samo o sobě úspěchem. Důvod je jednoduchý. Debut „The Call of the Wretched Sea“ mi k srdci přirostl jako málokteré album a postupem času jsem si k němu vypěstoval až osobní vztah. Mé nároky vůči „The Divinity of Oceans“ byly více než hodně vysoké. Očekával jsem, že mě novinka naprosto uzemní, že se z ní ještě dlouho nevzpamatuju, očekával jsem čirou dokonalost. Jenže vzrušení při prvním stisku „play“ bylo záhy vystřídáno zklamáním… Naštěstí jsem si byl vědom faktu, že Ahab prostě nehrají hudbu na jeden nebo dva ...

  • Heaven Shall Burn – Iconoclast

    3.7.2009

    Seda

    Heaven Shall Burn - Iconoclast

    O Heaven Shall Burn zde na Sicmaggot moc novinek ani recenzí nebylo, takže si je krátce představíme. Jedná se o pětičlennou německou metalcorovou, až trochu melodicky deathmetalovou skupinu. Vznik se datuje na rok 1996. Marcus Bischoff (zpěv) a jeho parta se nám letos představí během jednoho z největších českých metalových festivalů Masters of Rock, na kterém by nikdo neměl chybět. Album, které zde recenzuji, vyšlo minulý rok v únoru. Tato práce je pouze první částí ze dvou vydaných věcí – „Iconoclast (Pt. 1: The Final Resistance)“ je klasické studiové album. Minulý měsíc, v květnu tohoto roku, vyšla druhá část, která nese název „Bildersturm – Iconoclast II (The Visual Resistance)“. „Bildersturm“ je DVD, které obsahuje záběry jak z koncertů, tak i ze zákulisí. Záběry pochází z Vídně v Rakousku a z německého festivalu ...

  • Killswitch Engage – Killswitch Engage

    2.7.2009

    Maggot

    Killswitch Engage - Killswitch Engage

    Co přiměje kapelu, aby pojmenovala svou desku stejně jako v minulosti? Těžko říct, co k tomu vedlo takové Killswitch Engage s jejich novou stejnojmennou fošnou, která se snaží razit cestu skrze metalcorové pole. Jenže ne vždycky se vše vyvede, jak má, a Killswtich Engage spíš dělají své první desce ostudu. Kam se vytratil duch starých Killswitch Engage, kteří hráli nekompromisní hudbu? Nebojte se, nové album je po technické stránce naprosto výborné, ale pokud čekáte ten pravý metalcorový nářez, díky němuž se budou vaše uši zmítat v orgasmických křečích, čekáte na špatné adrese, ačkoli je deska typicky stavěná na řadové posluchače. Škoda promarněné příležitosti, která mohla vyústit v přeci jen lehce přesvědčivější výsledek, než je další, s nadhledem řečeno, obyčejná nahrávka, jichž je v poslední době jako rozježděných slimáků po dešti. ...

  • Suicide Silence – No Time to Bleed

    29.6.2009

    Maggot

    Suicide Silence – No Time to Bleed

    V dnešní době se nevyplatí zastavovat. Pokud jen trošku zaváháte, budete nemilosrdně smeteni vlnou pokroku, kterou si prošel i celý hudební průmysl za posledních několik let. Suicide Silence tvrdí to samé: „Není čas krvácet!“ Zástupci moderní vlny deathcoru se vyšvihli z ničeho a vypracovali se na samotný vrchol potravního řetězce z prachu, špíny a hniloby. První deska „The Cleansing“ byla a v podstatě stále je precizně nahraná, její následovník, čerstvě narozené album „No Time to Bleed“, se vrací spolu s celou kapelou daleko silnější, nacpaný steroidy, ovšem stejně tak daleko smyslnější. Při poslechu si uvědomíte, kdo je tu vlastně král deathcoru. Pokud se vám tedy líbila předchozí deska, nebudete na tom jinak ani s „No Time to Bleed“. V dnešní době je velice obtížné nahrát takový počin, který se bude líbit všem. ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy