Recenze

  • Mayhem – Esoteric Warfare

    30.6.2014

    H.

    Mayhem - Esoteric Warfare

    Pokud bychom chtěli jmenovat nejlegendárnější kapely black metalového žánru, není vůbec o čem diskutovat – ať si o jejich tvorbě myslíte cokoliv, jméno Mayhem prostě zaznít musí. Podle mě je to jednoznačně nejvíc zásadní skupina proslulé druhé vlny black metalu… jasně, někdo by mohl oponovat s Burzum, ale z mého pohledu stojí Mayhem co do vlivu ještě o stupínek výš (čímž nutně neříkám, že mám jejich tvorbu radši). Základy žánru sice už před nimi položily formace jako Venom, Celtic Frost (Hellhammer) a především Bathory, ale osobně si myslím, že to byli právě Mayhem, kdo celému stylu vtiskl tu jeho typickou podobu a estetiku, jíž dnes chápeme jako klasický black metal. Zároveň s tím ovšem platí, že Mayhem nikdy nebyli obyčejnou a průměrnou kapelou, ...

  • Mirzadeh – Desired Mythic Pride

    29.6.2014

    H.

    Mirzadeh - Desired Mythic Pride

    Finové Mirzadeh nejsou zrovna nějak zvlášť známou kapelou, obzvláště my z České republiky se k jejich jménu dostaneme asi jen stěží, když je to v podstatě jen jedna další finská metalová skupina z tisíce. Přesto se mi na ně před pár lety povedlo nějakým (a vážně už si nevzpomínám jakým) způsobem narazit. No, ono to vlastně tak úplně pár let není, ve skutečnosti je to už nějaký ten pátek… S Mirzadeh jsem se totiž poprvé setkal, když vydali svou druhou řadovou desku “The Creatures of Loviatar”, což se stalo v roce 2006. Jenže poté se Finové nějak sekli a se třetí dlouhohrající plackou “Desired Mythic Pride” se vytasili až letos, tedy po dlouhých osmi letech. Nejsem si úplně jistý, proč příprava nového alba trvala takovou dobu… před několika lety jsem s jedním ze členů Mirzadeh ...

  • Semargl – Love

    29.6.2014

    H.

    Semargl - Love

    Semargl jsou svým způsobem strašně divná kapela – především tím stylovým vývojem, jaký během doby svého působení prošla. Pokud byste nějakému laikovi pustili třeba “Poison”, druhý singl a úvodní song nového alba “Love”, asi by nikdy v životě netipoval, jak Semargl začínali. Tahle ukrajinská parta totiž na svých prvních třech deskách “Attack on God” (2005), “Satanogenesis” (2006) a “Manifest” (2007) drhnula dost rychlý (symphonic) black metal, který vlastně ani nebyl špatný. Se čtvrtou nahrávkou “Ordo Bellictum Satanas” se už však Semargl začali výrazně změnit. Svou hudbu značně zpřístupnili, začala být chytlavější, objevil se náznak tanečnějších kláves, v klipech se to najednou začalo hemžit spoře oděnými kočkami (těmi dvounohými) a dokonce nechyběly ani vtípky jako záběry na prsa bubenice.

  • Near Death Condition – Evolving Towards Extinction

    28.6.2014

    Stick

    Near Death Condition - Evolving Towards Extinction

    Nejenom ze Celtic Frost, Coroner a Darkspace živo je Švýcarsko jako metalová země. Kapel známějších i méně znamějších všech možných žánrů má relativně na rozdávání. Avšak ta death metalová scéna tam asi zas tak prorostlá nebude, protože kromě aktuálně recenzovaných Near Death Condition si nějak nemůžu žádný čistě death metalový akt z tohoto koutu Evropy vybavit. Ale to je spíš vlastní blbost, než že by tam ty kapely nebyly. Trojice (studiově, naživo mají navíc baskytaristu) letos servíruje svou třetí fošnu s názvem “Evolving Towards Extinction” a rovnou zkraje můžu říci, že si rozhodně ostudu neutrhli. Deska opět vychází u labelu Unique Leader, jenž má pod svými perutěmi nejednu kvalitní death metalovou smečku ať už z Evropy či ze zámoří. Deska je dotažená do všech detailů, ...

  • Elvenking – The Pagan Manifesto

    28.6.2014

    Atreides

    Elvenking - The Pagan Manifesto

    Elvenking jsou pro mě kapelou, o kterou jsem tu a tam zakopl na metalových fórech jednak prostřednictvím videoklipů, jednak díky nadávání na snižující se laťku posledních počinů. Jak si však stojí tvorba Elvenking, to vpravdě netuším, neboť většinou jsem měl sám dost nové hudby k poslechu, a když už jsem hledal odpočinkový power metal, raději jsem sáhnul po Dragonland nebo Powerwolf. Nový počin italských fantasáků jsem tak pojmul jako první výraznější seznámení s kapelou a v případě úspěchu i pozvánku do zbytku diskografie. “The Pagan Manifesto” mi však hned na úvod způsobilo mírný zásek srdce při pohledu na tracklist. Vážně si věří kapela natolik, aby dokázala nahrát power metalovou desku, co má přes hodinu, natož aby hned druhý song měl bez dvou minut rovnou čtvrthodinu?

  • SadDoLLs – Grave Party

    27.6.2014

    Ježura

    SadDoLLs - Grave Party

    My tady v redakci máme takový obřad. To si vždycky uděláme kafíčko, zakousneme k němu nějakou tu máslovou sušenku, sedneme si k počítači a začneme licitovat o to, kdo si vezme jaké recenze. Je to vcelku zábavná činnost, člověk se naučí spoustu nových nadávek a ve výsledku si alespoň připadá důležitý, když se nakonec stejně nechá ukecat k recenzování desek, do nichž se mu vlastně vůbec nechce. Sem tam se ale stane, že se mezi těmi nepřebernými hromadami anonymního promo materiálu najde počin, který se i takhle na první pohled a bez bližšího ohledání tváří vcelku zajímavě. No, a přesně takhle se mi dostala do ruky deska “Grave Party” od řeckých SadDoLLs, neboť při pohledu na avizovanou škatulku jsem si totiž řekl, že by nakonec nemuselo být úplně od věci taky jednou zkusit něco, co se motá okolo ...

  • Stoic Dissention – Autochthon

    26.6.2014

    H.

    Stoic Dissention - Autochthon

    Formace s lehce nezvyklým jménem Stoic Dissention pochází z Colorada ze Spojených států amerických a na scéně se nepohybuje nijak zvlášť dlouhou dobu – její vznik se datuje teprve do roku 2010. Přesto se nejedná o záležitost, při jejímž poslechu byste si pomysleli něco o nezkušenosti a podobně, v čemž do jisté míry určitě svou roli hraje i fakt, že přítomní muzikanti již nějaké zkušenosti z dřívějška mají (byť ani jeden z nich nehrál ve vyloženě známé kapele, tudíž se s tím nemá cenu zdržovat). Přesto jejich druhý dlouhohrající počin “Autochthon” není až tak silnou záležitostí, jak jsem čekal a doufal… Ačkoliv s pilotním minialbem “Senium” z roku 2011 a o rok mladším regulérním debutem “Relinquished (A Crumbling Monument Witnessed by None)” jsem tu čest neměl, na poslech “Autochthon” jsem se vlastně dost těšil. Chcete znát důvod?

  • Die apokalyptischen Reiter – Tief.Tiefer

    26.6.2014

    Zajus

    Die Apokalyptischen Reiter - Tief.Tiefer

    Po devatenácti letech existence a devíti dlouhohrajících albech mohou být Die Apokalyptischen Reiter právem považováni za německou metalovou stálici. Původně death metalová kapela s folkovým nádechem si postupným vývojem vytvořila charakteristický zvuk, v němž stále narůstající roli nesou melodie, zatímco agrese zůstává čím dál častěji v pozadí. Kapela s takovouto historií tak má právo bilancovat a přesně to na novince Die Apokalyptischen Reiter dělají. “Tief.Tiefer” je totiž dvojalbum, ovšem nejde o žádnou koncepční velkolepost, tajemství druhého disku je totiž jiné a věnovat se mu tak budu až za několik odstavců. Začněme tak u disku prvního, který je naprosto plnohodnotným albem sám o sobě. V recenzi “Moral & Wahnsin”, alba, které dnes recenzovanému “Tief.Tiefer” předcházelo, použil kolega Ježura k popsání hudby Die Apokalyptischen Reiter snad všechny možné žánry.

  • Powerman 5000 – Builders of the Future

    25.6.2014

    nK_!

    Powerman 5000 - Builders of the Future

    Powerman 5000 není v našich končinách úplně nejznámější kapelou, ale své místo těsně pod vrcholem industriálně-metalového Olympu si jistě zaslouží. Tahle americká sebranka má za sebou již třiadvacetiletou kariéru a deset studiových alb, z nichž to poslední si dnes představíme. Hlavním mozkem a zároveň frontmanem Powerman 5000 (někdy označovaných také PM5K) je jistý Spider One (vlastním jménem Michael Cummings), mladší bratr Roba Zombieho. Je také jediným stále aktivně hrajícím zakládajícím členem. V řadách Powerman 5000 se vystřídala již pěkná řádka hudebníků a současná sestava funguje teprve od loňska. Jak bylo již řečeno, Powerman 5000 se pohybují v industriálně-metalových vodách. Zaměřují se především na silné, chytlavé refrény a melodie, které jsou živé, zábavné a snadno se pamatují. Nejinak je tomu i na “Builders of the Future”, které je pravděpodobně ...

  • Burning Flesh – New Chaos Order

    25.6.2014

    Kaša

    Burning Flesh - New Chaos Order

    Pokud by někoho zajímalo, jak by dopadlo švýcarsko-francouzské spojenectví na poli death metalu, tak pro tyhle případy je tady mladá sebranka Burning Flesh se svým posledním studiovým zářezem, kterému byl nadělen titul “New Chaos Order”. Nebudu chodit kolem horké kaše a napínat vás jako gumu u trenek, takže hned zkraje vypálím hodnocení počinu této mladé pětice. A jak že to dopadlo? Dost dobře. “New World Order” splňuje to hlavní, co já osobně od neinvenčních death metalových alb očekávám, takže není důvod propadat panice a spílat nad nudnou tuctovkou. Ale k těm kladům se ještě dostanu později, protože nemůžu vystřílet úplně všechny náboje v samém úvodu recenze, to snad chápete… Už nějakou dobu frčí různé retro výlety do let, kdy idolové dnešních mladých kapel byli ...

  • Ilya – In Blood

    24.6.2014

    H.

    Ilya - In Blood

    Na naší planetě v současné době žije přes sedm miliard lidí, což je už opravdu hodně… není tedy divu, že se mezi nimi nachází i mnoho hudebníků. Další souvislosti jsou myslím docela zřejmé, takže už řeknu jen ten důsledek – dnešní hudební průmysl (v širším slova smyslu, včetně DIY undergroundu) vypadá tak, že každý týden vycházejí stovky a stovky desek (a to se s tím řádem nejspíš ještě dost držím při zemi). Je zřejmé, že není v silách jednoho konkrétního člověka to všechno poslouchat, takže se snad všichni pohybujeme jen v relativně úzkém žánrovém segmentu (někdo ho má širší, někdo zase užší, ale zase víc do hloubky, to už je jedno)… tak jako tak ani v tomto omezeném rámci nelze ani zdaleka stíhat všechno… Úplně nereálné už ...

  • Mushroomhead – The Righteous & the Butterfly

    23.6.2014

    nK_!

    Mushroomhead - The Righteous and the Butterfly

    Je neuvěřitelné, jak neúprosně ten čas na světě letí. Před třemi a půl lety jsem na Sicmaggot psal svůj první článek a vůbec jsem netušil, jak dlouhý je poločas rozpadu běžného redaktora. Můj se naštěstí ke konci nechýlí, takže můžu ohodnotit pokračovatele desky, která byla mojí pisatelsky první. Ano, “Beautiful Stories for Ugly Children” nastartovalo v roce 2010 mou redaktorskou kariéru a tehdy jsem hodnotil poměrně vysokou osmičkou, kterou bych s odstupem času spíše o jedničku snížil. Jak tedy dopadla novinka “The Righteous & the Butterfly” émerických Mushroomhead? Musím říci, že za mě dobrý. Mushroomhead jsou často připodobňovaní svým iowským sousedům Slipknot. Stylem vystoupení, počtem muzikantů (kterých je tedy také jako psů), muzikou a v neposlední řadě i maskováním jednotlivých členů. Jedni říkají, že Mushroomhead kopírovali ...

  • Lord – 1000 poschodí

    23.6.2014

    H.

    Lord - 1000 poschodí

    Já vím, že je to z obecného hlediska vlastně docela nespravedlivé, ale nemůžu si pomoct – jakmile narazím na nějaký český hard rock (rock, heavy metal, power metal,…), už předem tak trochu očekávám brutální agro. Nicméně má čistě empirická zkušenost mi nedává na výběr, protože drtivá většina takových kapel tuto domněnku do posledního puntíku potvrzuje a naopak si tak nějak si z hlavy nevzpomínám na skupinu, jež by mě dokázala přesvědčit o tom, že bych si to myslet neměl. Jistě už víte, kam tím mířím – kapela Lord pochází z Klatov a hraje hard rock. Zkuste hádat, co jsem asi tak očekával, že se na mě z reproduktorů vyvalí, když jsem si poprvé pouštěl jejich letošní cédéčko “1000 poschodí”. Jasně, hádáte správně – myslel jsem si, ...

  • Insomnium – Shadows of the Dying Sun

    22.6.2014

    Ježura

    Insomnium - Shadows of the Dying Sun

    Celkem živě si pamatuji, že když jsem necelé tři roky nazpět dal Insomnium šanci, aby mě o svých kvalitách přesvědčili prostřednictvím tehdejší novinky “One for Sorrow”, dopadlo to celkem tristně a deska mě po většinu času těžce nebavila. S odstupem času vážně nechápu, odkud jsem pro takové dílo vyhrabal šest a půl bodu, a vidina, že podrobím inspekci jeho nástupce, mě nijak přehnaným nadšením určitě nenaplňovala, protože jsem neměl nejmenší důvod čekat, že by se něco mělo měnit k lepšímu. Jenže ono se to nakonec přeci jen trochu k lepšímu pohnulo… Jenže zpočátku tomu nic moc nenasvědčovalo. “Shadows of the Dying Sun”, jak Insomnium tohle svoje album pojmenovali, totiž proti svému předchůdci nepřináší v zásadě nic nového. Pořád jde o klávesami nadopovaný a na melancholických kytarách ...

  • Diligence – Amendment

    22.6.2014

    H.

    Diligence - Amendment

    Pokud by měla každá správná recenze začínat pořádnou úvodní omáčkou, v níž se čtenář dozví nějaké zasvěcené informace z dosavadní historie recenzované kapely, v případě pražské death metalové drtičky Diligence by nám ta omáčka moc místa nezabrala. Kapela se na scéně vyloupla dva roky zpátky, kdy také vydala svůj první digitální singl “Claws of the Incomplete”… pak přišlo nějaké to koncertování a aktuálně vyšlo debutové EP s názvem “Amendment”. A to je vlastně z historického okénka vše, jelikož právě “Amendment” je předmětem našeho dnešního povídání. Vlastně by možná v tom úvodu mohla padnout ještě jedna věc, a to že veškeré ty hrubé vokály (a jiné než hrubé tam ani nejsou) u Diligence neobstarává žádný dvoumetrový řízek, ale mladá slečna… jasně, v roce 2014 už holky v extrémních ...

  • Die Antwoord – Donker Mag

    21.6.2014

    H.

    Die Antwoord - Donker Mag

    Když jsem na Die Antwoord narazil poprvé, ani mě nenapadlo je brát jinak než jako úplně obyčejný bizár. Co si ale taky myslet, když se na ně člověk podívá… úchylně vypadající čahoun Ninja se svou sbírkou těch pravděpodobně úplně nejhorších tetování na světě působí ještě vcelku sympaticky vedle své kolegyně (a také partnerky – mají spolu dceru) Yo-Landi Vi$$er, jíž byste i v jejích 30 letech tipovali maximálně tak 14 roků a která rapuje dětským hláskem v outfitech, vedle nichž se i pornoherečky na předávání pornooscarů oblékají cudně. Ani nemluvě o jejím účesu, který by se normální člověk styděl nosit i na zadku, natožpak na hlavě. Holt umělci… O to větší ovšem bylo překvapení, když jsem zjistil, že mě tenhle zdánlivý bizár z Jihoafrické republiky začal setsakra bavit. Rozhodně se jim totiž musí nechat ...

  • Architect of Seth – The Persistence of Scars

    21.6.2014

    Kaša

    Architect of Seth - The Persistence of Scars

    Není úplně běžným zvykem, aby v řadách technické death metalové kapely stála pouhá dvojice hudebníků namísto běžnější čtveřice až pětice, ale francouzští Architect of Seth jsou výjimkou. Tohle duo, jehož členové Paul Rousseaux a Yohann Kochel se dali dohromady v roce 2006 ve francouzském Caen, si vystačí samo a jeho tvorba tím zdánlivě vlastně vůbec nijak netrpí. To, jak album hodlají prezentovat živě, už je jiná věc, nicméně minimálně v té studiové podobě není na první poslech “The Persistence of Scars” žádný nedodělek. Proč nedodělek? Na rovinu, když se řekne, že kapelu tvoří dva hudebníci, tak první, co mne napadne, je, že jsou to oba multiinstrumentalisti, kteří si holt všechno obstarají sami, anebo že se někde začne šidit. Zpravidla na postu bubeníka, kterého nahradí bicí ...

  • Grace Disgraced – The Primal Cause: Womanumental

    20.6.2014

    Stick

    Grace Disgraced - The Primal Cause Womanumental

    Grace Disgraced z Ruska přicházejí se svým druhým počinem “The Primal Cause: Womanumental”. Zvláštní to název, že? Podle informací na internetu jsem tak nějak dal dohromady, že nakonec album zastřešuje koncept, týkající se jakéhosi vyššího principu ženství. Tady se asi projevuje fakt, že jediným zakládajícím členem kapely zůstala drobná zpěvačka Polina Berezko. Kytarista a hlavní skladatel Alexandr Klaptzov se přidal o rok později. Zbytek sestavy působí v bandě méně jak čtyři roky. Byť jsem u Moskvanů již několikrát zahlédl nálepku brutálního death metalu, věřte mi, že se nejedná o žádnou mlátičku. Hlavním výrazivem je zde technické pojetí death metalu, jaké předváděli v dobách největšího rozpuku slovutní Death. Odkaz Chucka Schuldinera je tu enormní, vskutku chvílemi fakt spíš nevím, jestli to nemám přímo nazvat vykrádačkou, až tak jsou ...

  • Lord Mantis – Death Mask

    20.6.2014

    Atreides

    Lord Mantis - Death Mask

    Kdyby neznalá osoba prvně viděla přebal dnes recenzované desky, nejspíš by si řekla, že to bude nějaký pěkně zvrhlý grind. Pěkně šeredná shemale zombie se zjizveným tělem a maskou smrti na obličeji, to se koneckonců běžně nevidí (mimochodem kapele a autorovi artworku Jeffovi Whiteheadovi, kterého můžete znát z Leviathan nebo Hate Meditation, patří dík za to, že přebal alba neopatřili žádným logem nebo názvem desky a dali tomu kousku hnusu krásně vyniknout). Nicméně chyba lávky – “Death Mask” má na svědomí parta z amerického Chicaga, která drtí nekompromisní sludge s řádnou příměsí blacku. A popravdě se divím, že jsem o Lord Mantis nezakopl někdy dřív, když zrovna ze sludgových a dronových bahen se v posledních několika letech rekrutují mé nejoblíbenější spolky. Přitom Lord Mantis se dvěma předchozími alby na kontě ...

  • Aktarum – Game of Trolls

    19.6.2014

    Skvrn

    Aktarum - Game of Trolls

    Zamlouvat si recenzi s pocitem, že ona hodnocená deska bude balancovat na hranici poslouchatelnosti a na kapele nejspíš nenechám nit suchou, asi není ten nejchvályhodnější přístup, ovšem někdy se to takhle prostě sejde. Jednak nevím o nikom z redakce, kdo by zobal folk metal toho nejtuctovějšího kalibru, druhak si to někdo na recenzi vzít musí. Nakonec jsem si tedy o nové EP kapely slyšící na jméno Aktarum, řekl z neznámého důvodu sám. Jak jsem naznačil, nějakými vysokým očekáváními jsem rozhodně neoplýval, a i když by člověk neměl na prvotní dojem a s ním spojené předsudky dát, u Aktarum jsem tak nějak neměl na výběr. Už jen obal (ten je ještě v rámci scény docela únosný) a název ve mně vzbuzoval špetku nedůvěry, a když jsem se podíval, jací to pánové za Aktarum stojí, tušil ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy