Spectral Wound – A Diabolic Thirst 15.5.2021 Dantez  Z kanadského Quebecu se od roku 2015 ozývá tradiční black metal s citem pro balancování melodičnosti a agrese. Zvuk vycházející z desek ověřených stálic jako Sargeist nebo Horna i mladších kapel jako Mgła tvoří pětičlenná úderka se jménem, které podstatné slovo Wound doplňuje adjektivem Spectral. Výsledkem je fakt, že kapelu pořád zaměňuji se Spectral Voice a Spectral Lore. Oproti zmíněným se přitom Spectral Wound podstatně liší. „A Diabolic Thirst“ navazuje na tři roky starou řadovku „Infernal Decadence“, která sice začerstva sklízela chválu, ale s časem trochu vyšuměla. Deska byla fajn derivátem finského black metalu s burcujícím tempem a solidní porcí kvalitních melodických riffů, poslech však trochu splýval a neskrýval nic, co by probublalo na povrch po četných rotacích.
Alexander – I 14.5.2021 H.  Kanadský muzikant Kyle Alexander McDonald a německý muzikant Jörg Alexander Schneider mají na první pohled společnou jednu věc – prostřední jméno. Evidentně to jsou navíc bystří hoši, takže si téhle shody všimli také, a dokonce si Alexander zvolili i jako název svého společného projektu. Společnými silami pak na dálku dali dohromady desku s prostým názvem „I“, která vyšla loni v listopadu. Právě na ni se dnes podíváme. Nejprve ale menší představení obou zúčastněných frajerů. Přece jenom, název alba sestává jen z jednoho písmenka, takže se mi budou těžko nahánět znaky do recenze. Člověk musí využít čehokoliv, co se nabízí!
Undergang – Aldrig i livet 12.5.2021 Cnuk  Co se týče nechutného death metalu, patří Undergang v současnosti k jeho hlavním představitelům. Na poměry „nových“ deathmetalových kapel fungují už docela dlouho, od roku 2008, kdy se v dánské Kodani dali do kupy. Podařilo se jim z tohoto žánru vykřesat zajímavý styl, který spočívá v tom, že je to ve zkratce řečeno death metal pro fanoušky goregrindu. Svým pojetím Undergang nejvíce připomínají Autopsy, Demilich nebo Incantation v jejich nejzapáchavějších obdobích. Nedisponují sice kdovíjakou hráčskou bravurou, ale daří se jim přidávat i lehce mrazivé momenty odkazující k finské deathmetalové škole, což výsledku také dokáže přidat na působivosti. Signifikantním na jejich zvuku je nepochybně rovněž hrdelní zpěv a vyluzování mrtvolných skřeků Davida Torturdøda. Jeho zatuchlost obohacuje Undergang na atmosféře, ne nepodobné třeba raným Carcass. Vše z právě zmíněného platí i na „Aldrig i livet“, pátou řadovou desku Undergang.
Inferno – Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity) 11.5.2021 Sicmaggot  „Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“ je osmou řadovou deskou karvinských Inferno, první vydanou pod labelem Debemur Morti Productions a zmixovanou ve Studiu Emissary, které poskytlo péči klenotům jako „Flesh Cathedral“, „Aphotic Womb“ nebo „Tabernaculum“. Navzdory studiovým a vydavatelským změnám je návaznost na předešlé „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“ a „Omniabsence Filled by His Greatness“ znatelná. Zachování linky vítám. Předchozí dvě desky Inferno totiž lze řadit mezi to nejlepší, co česká blackmetalová scéna kdy vyvrhla. Ani po delší době pozitivní dojem z „Omniabsence Filled by His Greatness“ a „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“ nepolevil, spíše naopak.
_R_K_ – Harshvec Noise 7.5.2021 H.  Pod prapodivným názvem _R_K_ se ve skutečnosti neukrývá nikdo jiný a nikdo menší než sám Radek Kopel, matador, pilný tvůrce a neúnavný pěstitel noisu v české kotlině. Svoje hluky vyrábí již někdy od poloviny devadesátých let a nic nenasvědčuje tomu, že by s tím někdy hodlal seknout. Což je vlastně dobře, protože kdo má zájem si potrápit uši muzikou, již většina lidí za muziku nepovažuje, tak ví, kam sáhnout, protože Radkovy projekty bývají sázkou na jistotu. Těch projektů a kapel, dá-li se to tak nazvat, má Radek na triku víc, ale jeho o jeho nejznámějších atentátech na ušní ústrojí náhodných kolemjdoucích asi netřeba dlouho přemýšlet. Býval členem Napalmed, které lze na domácí noisové scéně označovat za kult…
Youth Code & King Yosef – A Skeleton Key in the Doors of Depression 4.5.2021 Dantez  Desku navazující na „Commitment to Complications” od Youth Code vyhlíželi fanoušci EBM a temného elektra s velkým očekáváním. Není divu. Americká dvojice – Sara Taylor za mikrofonem, Ryan George za mašinama – vytvořila tvrdý, rozmanitý a skvěle vyprodukovaný počin, který se tahem na bránu přiblížil starým žánrovým kultům jako Skinny Puppy nebo Front Line Assembly. Málokdo si představoval, že jako follow-up dostane zrovna „A Skeleton Key in the Doors of Depression“ – svépomocí vydanou kolaboraci s Kingem Yosefem. Přizvaná strana do hudebního spektra Youth Code na první pohled úplně nezapadá. Lze ho totiž hledat pod štítkem hip-hop / rap.
Yoth Iria – As the Flame Withers 29.4.2021 H.  Hlavní tahák Yoth Iria je asi jasný. Jedná se totiž o návrat člověka, jenž kdysi stál u zrodu helénského black metalu a hrál na obou albech, která tento subžánr definovala. Oním člověkem je Dimitris Patsouris známý též jako Mutilator. Baskytarou a texty kdysi přispěl jak na „Thy Mighty Contract“ (1993) od Rotting Christ, tak „His Majesty at the Swamp“ (1993) od Varathron. Mutilator se v obou kapelách angažoval v první polovině devadesátých let a posléze zmizel z očí. Prostřednictvím Yoth Iria se k black metalu vrací. Když se ale bavíme o sestavě Yoth Iria, rozhodně by nebylo fér opomenout další zúčastněné. Druhým členem formace totiž není nikdo jiný než George Zacharopoulos nebo také Magus Wampyr Daoloth případně The Magus, jedna z ústředních postav dalšího řeckého kultu Necromantia a dále také člen ... Gatecreeper – An Unexpected Reality 28.4.2021 Cnuk  Sledovat vývoj Gatecreeper je zábava. Možná ještě větší než jejich hudba samotná. Tito brousci ze Sonorské pouště patří mezi ty kapely, u nichž nevíte, jestli se jedná o hardcoristy mající v oblibě švédský death metal, nebo deathmetalisty ujíždějící na americkém hardcoru. Ať už tak či tak, oba tyto žánry se v jejich hudbě prolínají. Prvotina „Sonoran Depravation“ je hodně do hardcoru, následující „Deserted“ postoupila více do dřevně doomového death metalu. Z dnešního dění se dají připodobnit ke smečkám jako Creeping Death nebo Spinbreaker, které rovněž splývají na pomezí těchto dvou stylů. Jak ale ukazuje i novinkové épéčko „An Unexpected Reality“, Gatecreeper jsou přeci jenom progresivnější. Nahrávka „An Unexpected Reality“ byla opravdu neočekávaná. Nějaké zvěsti o čemkoliv novém z líhně Gatecreeper jsem vůbec neregistroval. Tohle EP zkrátka přišlo zčistajasna. A stejně tak překvapivě také ... Begräbnis – Izanaena 26.4.2021 H.  Japonští Begräbnis fungují už nějakých deset let, se započítám inkarnace pod dřívějším názvem dokonce o něco déle, ale věnovali se primárně vydávání krátkých počinů. A ani těch se za ty roky neukázalo nějak moc. Objevilo se mezi nimi třeba splitko s dánskými Sol, což asi z formálních důvodů za zmínku stojí, ale jinak mi to při zběžném prolétnutí nepřišlo jako něco, co bych potřeboval nutně studovat. Tím pádem není divu, že Begräbnis k nijak známým jménům nepatří. Každopádně, v loňském roce se Japonci dohrabali k první řadovce „Izanaena“ a to je přesně ten moment, kdy jsme na sebe narazili. O výsledku tohoto nárazu vás nyní hodlám zpravit. Desku mimochodem vydali Weird Truth Productions, tedy jeden z těch známějších japonských labelů, což by někoho z vás mohlo zaujmout.
Eternal Champion – Ravening Iron 23.4.2021 Cnuk  Plamen pravého metalu stále hoří. A silně. Daří se mu zejména v jeho rodišti, tedy Spojených státech amerických, kde za uplynulou dekádu povstalo hned několik bojovníků, kteří ho střeží a udržují pro současné generace. Mezi ty nejvýraznější patří Demon Bitch, Eternal Champion, Satan’s Hallow, Sumerlands nebo Visigoth. Nelze opomenout ani legendy žánru, které jednak pomáhaly tento plamen zažehnout, ale také ho dokonce v nedávné době pořádně rozdmýchaly. Samozřejmě mám na mysli Cirith Ungol a jejich návratovou desku „Forever Black“. Občas se s novou nahrávkou ale vytasí i Manilla Road či Omen. V epickém heavy metalu se zkrátka stále něco děje, jen se na něj trochu pozapomenulo, což mu zdá se jenom přidává na síle. Za současné vůdce považuji Eternal Champion. Splňují totiž všechny náležitosti. Tak za prvé, mají super jméno. Věčný šampión, co ... Budeč – DCCCXCV 22.4.2021 H.  Ačkoliv mám psychedelickou muziku moc rád a ačkoliv i navzdory své snaze o nezaujatost stále patrioticky trpím neopodstatněnými sympatiemi vůči lokálním kapelám, Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip jsem se nikdy nedokázal naučit poslouchat. Několikrát jsem to zkoušel, ale něco mi na té muzice prostě nesedí a vlastně mě to nebaví. No, kolegové na konkurenčních zinech to typicky vychvalují až za roh, takže třeba jsem jenom vemeno, ale tak nemůže se mi líbit všechno, že jo. Nicméně Budeč, to je jiná káva. Tenhle vedlejší projekt Olafa Olafsonna, respektive tedy jeho první deska „DCCCXCV“, mi přijde fakt super. Nejprve pojďme ztratit nějaké to slovo ohledně okolností. Budeč je hradiště v kladenském okrese a společně s místním Kostelem svatého Petra a Pavla patří k národním kulturním ... Siege Column – Darkside Legions 20.4.2021 Cnuk  Nestává se často, aby kapela, která tak výrazně čerpá z dob dávno minulých, zároveň zněla tak moc svěže. Siege Column toho ale dosahují. Už podruhé a tentokrát ještě silněji. „Darkside Legions“, jejich druhé studiové album, je troufám si říci pozapomenutým klenotem uplynulého roku. Stejně jako jejich tři roky stará prvotina „Inferno Deathpassion“, ani novinka se nikde moc neukazovala. Siege Column tak nadále zůstávají schováni v prostorách chladného žaláře, kde nad svými zfanatizovanými příznivci ani nemusejí vznášet žádné soudy, jelikož se k rozčtvrcení popravčí sekerou hlásí zcela dobrovolně. Siege Column jsou z New Jersey a posluchače zdárně porcují od roku 2016, kdy vydali první dema, a objevili se také na splitu „New Jersey Metal Attack Vol. 1“, jenž je tvořen výhradně z tamního bordelu a má i svá ... Hulder – Godslastering: Hymns of a Forlorn Peasantry 17.4.2021 H.  Ty vole, jako nevím no… přijde mi, že se o Hulder za poslední rok, dva poměrně mluvilo. Na tituly téhle kapely jsem pravidelně narážel prakticky v prakticky každém říšském distru, Iron Bonehead vydali na různých formátech skoro všechen kus muziky, co vydat mohli, a obecně se mi zdálo, že se to docela hajpovalo. Osobně jsem ale nikdy moc nenašel odvahu si Hulder pustit. Ne snad, že bych byl nějaký šovinista (říkejte si, co chcete, ale že mám rád kozy, ještě neznamená, že jsem šovinista!), je mi buřt, že autorka nemá mezi nohama klobásu. Naopak, jsem staromódně heterosexuální, tak proč by mi mělo vadit, že to hraje nějaká roštěnka, že jo. Spíš mě prudce odrazovala prezentace. Nejsem si totiž vůbec jistý, jestli potřebuju v dnešní ... Frozen Soul – Crypt of Ice 16.4.2021 Dantez  Snahu o převedení třeskutosti mrazu do hudební formy jde nejčastěji slyšet v black metalu – od dovádění v Blashyrkhu, přes Paysage d’hiver, třeba až po poslední desku ukrajinských Ygg. Výraznější počin s podobnou tématikou v nedávné době vydali texasští Frozen Soul. PodrobilIi ji ovšem deathmetalovému filtru. Frozen Soul berou zimu opravdu vážně – odpovídající název doprovází úměrně chladné texty, do modra nasvícené videoklipy i promo fotky. Debut nastolené rozvíjí. „Crypt of Ice“ je protkána ledovou tématikou naskrz – doběla laděný cover se snoubí s názvy tracků, které taky s chladnými synonymy nešetří. Hudbu pak doplňují obligátní samply vichrů, šumů, poryvů, občas skladbu otevře či uzavře úměrně studený synth. Je celkem prdel, že ve stejném časovém rozpětí, kdy kapela debut vydala, Texas pokryla nevídaná vrstva sněhu.
DomJord – Gravrost 14.4.2021 H.  Mortuus z Marduk / Arioch z Funeral Mist (vyberte si) se loni na jaře blýsknul debutovým albem svého ambientního vedlejšáku DomJord. „Sporer“ mně osobně zachutnalo fakt hodně, a dokonce jsem desku nakonec umístil i do nejlepší pětky za rok 2020. Po tomhle asi nemusím dodávat, že se mi nahrávka dost líbila. Trochu mě každopádně překvapilo, že vydání jejího pokračování s názvem „Gravrost“ netrvalo ani půlroku. Kdo by si ale myslel, že Daniel Rostén, jak zní Mortuusovo občanské jméno, dal nový materiál dohromady takhle rychle, ten se mýlí. Už „Sporer“ vznikalo průběžně mezi lety 2012 a 2019. „Gravrost“ je nemlich ten samý případ. Rostén desku nahrával průběžně mezi lety 2013 až 2020. O nějaké uspěchanosti tedy nemůže být ani řeč, vlastně spíš naopak.
Cryptae – Nightmare Traversal 13.4.2021 Cnuk  Jsou kapely, jejichž tvorba dokáže přinášet i daleko více než jen „pouze“ dobrou hudbu. Umějí navodit i pocity. Pakliže se bavíme o death metalu, dá se očekávat, že tyto pocity budou temnějšího charakteru. Přesně tak se děje v případě nizozemských Cryptae, jejichž loňská nahrávka „Nightmare Traversal“ patří k nejvíce zneklidňujícím počinům, jaké jsem měl v uplynulém roce možnost slyšet. V řadách Cryptae jsou pouze dva muzikanti – Kees Peerdeman a René Aquarius. Oba společně dále tvoří také zatím nepříliš rozvedenou noiserockovou formaci Heavy Natural, avšak druhý jmenovaný působí hned v několika dalších, daleko povědomějších kapelách. Zdejší čtenáři už mohou tušit, odkud vítr vane, jelikož tomu není tak dávno co jsme zde Aquariuse zmiňovali prostřednictvím DungeönHammer, Imperial Cult či Plague Organ.
Mäleficentt – Night of Eternal Darkness 10.4.2021 Dantez  Americký one-man projekt Mäleficentt zastřešuje label Night of the Palemoon. Kapely pod touto značkou spojuje, kromě žánrového vymezení, soupiska – v téměř každé z nich působí člen vystupující pod iniciály Y. E. Mäleficentt je ze všech projektů nejvýraznější, byť netvoří nic moc revolučního. Kapela donedávna navazovala po mnoha stránkách na francouzské legie. V rámci vizuálu jde o sigily a zašlý černobílý kontrast. Les légions noires nešlo jen vidět, ale i slyšet na debutu „Night of the Crimson Stars“, který ksichtem i obsahem nejvíc vzdával hold právě kapelám jako Mütiilation, Belketre nebo Vlad Tepes. V závěru šlo o ucházejí debut s fajn spádem, který si dost pomáhal útlou, ani ne půlhodinovou délkou. Z nové „Night of Eternal Darkness“ jde cítit lehký pokrok, zejména díky tomu, že se Mäleficentt odpoutává od snahy ... Furia – W śnialni 8.4.2021 Sicmaggot  16. března 1901 byla uvedena – na svou dobu skandální – hra zvaná „Veselka“ v krakovském divadle. Její autor, všestranný umělec Stanisław Wyspiański v ní satiricky vystavěl zeď tehdejší polské společnosti. Roku 1956 se Stalinogród ocitl v zasloužené anonymitě dějin a stal se zase Katovicemi. A nevím přesně kdy, snad na podzim 2007, přišel jednomu mladému redaktorskému uchu e-mail s podezřele pojmenovaným souborem a průvodním dopisem „Z toho se posereš, kurevská povinnost!“. A tak mladé redaktorské ucho napsalo (zřejmě) svou třetí recenzi v životě. Co mají tahle tři zdánlivě nesouvisející konstatování společné? Fenomén zvaný Furia. Právě Furia, stejně jako další projekty pod záštitou Let the World Burn, nese v sobě už léta cosi velice čarokrásného a neotřelého, co ji vyvyšuje nad „jen“ kvalitní blackmetal.
Skeletal Remains – The Entombment of Chaos 7.4.2021 Cnuk  Po třech povedených deskách už lze vnímat Skeletal Remains jako zavedenou kapelu. Daří se jim totiž stále pevně držet nad laťkou průměru, ba co víc, s každou další deskou se ještě zlepšují. Zlomovým pro ně byla ta donedávna poslední studiová nahrávka „Devouring Mortality“ z roku 2018, kde svůj death metal, v němž je notně otisknuta stopa legend tohoto žánru, dokázali vypilovat, zdá se, do své finální podoby. Kromě čím dál kvalitnější skladatelské práce na tom měla ohromný podíl také práce produkční, již obstaral mozek Edge of Sanity či Pan.Thy.Monium, všeuměl Dan Swanö. Vše navíc bylo zabaleno do parádní malby z dílny dalšího zkušeného borce Dana Seagravea, zkrátka na „Devouring Mortality“ se to sešlo úplně všechno. No, a jak známo, vítězný tým se nemění. Novinka „The Entombment of Chaos“ tedy ... Occult Burial – Burning Eerie Lore 2.4.2021 Cnuk  Speed metal nikdy nepatřil k těm nejpopulárnějším pod žánrům metalu. Je úzce spjatý s obdobím první poloviny osmdesátých let a nějaké obměny v jeho existenci nebyly zaznamenány. Spojení jako moderní speed metal je snad až oxymóron. Navíc o tenhle vývoj snad ani nikdo nestojí. Speed metal je prostě synonymum pro staré časy. Ten žánr vznikl a ustrnul v čase. Je tedy jasné, že když o kanadské tlupě Occult Burial napíšu, že hrají právě speed metal, tak zní jako čtyřicet let stará vykopávka. Trojice Occult Burial rozhodně není jedinými kopáči na speedmetalovém pohřebišti. V posledním desetiletí na sebe upozornilo hned několik kapel vyznávajících podobné archiválie. Nejčastěji se tito zpátečníci soustředí na špinavou až kanálovou produkci a silné uctívání prvního black metalu.
|
