Recenze

  • Whoredom Rife / Taake – Pakt

    7.5.2020

    H.

    Whoredom Rife / Taake - Pakt

    Taake mám docela rád. Muzika tohoto, nebojím se říct dnes již kultovního norského projektu se mi vždycky líbila. První tři řadovky jsou jednoduše skvosty, které se můžou postavit na roveň největším albům blackmetalové historie. Následující desky se už sice ranou trilogii nedotahují, ale pořád mi přijdou dobré a osobně mě baví. Na druhé straně bych ale netvrdil, že Taake patří k vyloženým srdcovkám. Je to super kapela, občas si její muziku pustím s obrovskou chutí, ale v pomyslném žebříčku oblíbenosti u mě nepatří na nejvyšší příčky, v důsledku čehož si vystačím s dlouhohrajícími alby. Ta poslouchám docela poctivě (snad jedině na „Stridens hus“ jsem ve své době moc času nenechal, ale ne nutně kvůli kvalitě samotného počinu), neřadové nahrávky však většinou nechávám bez povšimnutí.

  • Cénotaphe – Monte verità

    6.5.2020

    H.

    Cénotaphe - Monte Verità

    Na jméno Cénotaphe pravidelně narážím už nějakou dobu, přestože francouzské duo aktuálně vydalo teprve svou první dlouhohrající desku, jež nese název „Monte verità“. Obaly jejich starších neřadových nahrávek „Horizons“, „Empyrée“ a splitu se Circle of Ouroborus totiž na člověka čumí prakticky v každém větším německém blackmetalovém distru. Tedy alespoň v těch, odkud pravidelně objednávám jako Amor Fati nebo Iron Bonehead. Musím říct, že první ukázka z „Monte verità“ (tuším, že šlo o skladbu „Aux cieux antérieurs“, ale nejsem si jistý) mě nijak zvlášť nezaujala. Přesto jsem se rozhodl dát Cénotaphe šanci, abych zjistil, jestli to teda za něco stojí, když na skupinu narážím tak často…

  • Black Curse – Endless Wound

    5.5.2020

    Sicmaggot

    Black Curse – Endless Wound

    Dobře si pamatuji, jak mi demo amerických Black Curse hned po prvním poslechu ustřelilo prdel. „Endless Wound“ (demo sdílí jméno s debutem) totiž lechtá onen pověstný sladký bod každého, kdo si hoví v nejzanesenějším hudebním kanálu. Daří se mu to, protože si půjčuje elementy z těch nejzhnisanějších metalových útrob a pojí je do jednoho nestabilního, tlejícího, ale funkčního šlemu. O tom, že Black Curse nevyrábí chaotickou mrdku bez hlavy a paty, není pochyb již poté, co jeden odhalí soupisku kapely. Celý projekt je vlastně takovým milostným dopisem členů Blood Incantation, Primitive Man, Spectral Voice a Vasaeleth adresovaný dřevnímu / zčernalému metalu smrti.

  • Lamp of Murmuur – The Burning Spears of Crimson Agony

    4.5.2020

    Dantez

    Lamp of Murmuur - The Burning Spears of Crimson Agony

    Nedávno jsem zaznamenal britský label Death Kvlt Productions, který se soustředí na vydávání černé metalové primitivity. Mezi zvučnější jména, která label neperiodicky hostí, patří třeba Autokrator. Většinu prostoru však věnuje novějším projektům, které si striktně hoví v lo-fi zvuku a black metalu druhé vlny. Vedle kvalitních projektů jako Sadisme nebo Mal du siécle sem patří i Lamp of Murmuur. Washingtonský one-man-band pracuje se dvěma polohami – s black metalem navazujícím zejména na americkou zetlelost. V druhém případě jsou to ambientní plochy, které si půjčují temné aspekty z temného dungeon synthu.

  • Protijed – Stres

    3.5.2020

    Cnuk

    Protijed - Stres

    Kolika kapelami prošel Banán, netuším, ale vím, že když už jsem si nějakou poslechl, tak to stálo za to. I ostatní členové Protijedu, Honza, Marián a Šaman, za sebou mají několik známých jmen české scény, ať už v hardcoru nebo třeba elektronice. On to na tom českém rybníčku není zas takový problém, provázanosti lze najít na každém kroku. S Protijedem se šlo poprvé setkat před třemi lety, kdy digitálně vydali čtyřpísňové eponymní épéčeko. A tyto čtyři skladby nyní tvoří druhou půlku jejich dlouhohrající prvotiny „Stres“. Protijed se od kapel jako Balaclava, I Am Pentagon nebo Kovadlina liší tím, že do svého hardcoru přimíchává také dost z metalu, nicméně nazývat to metalcorem by už asi bylo zavádějící.

  • Thorns Inside – EP 2018/2019

    30.4.2020

    H.

    Thorns Inside - EP 2018/2019

    Thorns Inside je začínající blackmetalový projekt z Rýmařova. Dle nejlepších žánrových tradicí se samozřejmě jedná o jednočlennou záležitost, za níž stojí mladý muzikant Kryštof Janoušek. Formace dle informací na jejích internetových portálech vznikla již v roce 2018 a na sklonku loňského roku zavěsila na internet svou první nahrávku. Minialbum s všeříkajícím názvem „EP 2018/2019“ (ačkoliv na obalu je uvedeno „Demo 2018/2019“, tak si asi vyberte, co vám líbí víc) nabízí bezmála 35 minut hudby rozdělených do pěti stop. Ípko na první pohled nevzbuzuje nějaká zásadní očekávání, protože sám autor často upozorňuje, že se jedná o „do it yourself“ počin, a přinejmenším na obalu je tato skutečnost dost znát.

  • Testament – Titans of Creation

    29.4.2020

    Cnuk

    Testament - Titans of Creation

    Určitě je vždycky plusem, když si kapela najde svůj vlastní ksicht. Testament ho bezesporu měli už od samého začátku svého počínání. Desky „The Legacy“ a „The New Order“ patří mezi klenoty thrashmetalového žánru. Daří se jim snoubit tradiční prudkou agresi s technickým fortelem a potřebným hráčským charismatem. O to víc překvapilo pozdější směřování party kolem Chucka Billyho a Erica Petersona, kdy namísto čechrání svých předností ustoupili, a zřejmě pod nátlakem vydavatelství Megaforce se začali hnát za slávou na MTV. Podobně jako ostatní začali podkuřovat stále populárnější Metallice vkládáním melodických postupů do dříve zuřivého thrashe. I toto období je z dnešního pohledu považováno za klasické, však také „Practice What You Preach“ není žádný škvár. V letech následujících je ovšem neminulo opětovné hledání sebe sama a novinka „Titans of ...

  • Shitfucker – Sex with Dead Body

    28.4.2020

    Dantez

    Shitfucker - Sex with Dead Body

    Nejen název, ale celková stylizace detroitského tria Shitfucker může snadno svádět k myšlence, že jde o další hašteřivou porngrindovou kokotinu. Po bližším prozkoumání však lze zjistit, že tato hovada mají daleko blíže k GG Allinovi než k pokleslému hrození hajzlštětkou – jak hudebním laděním, tak prováděním všemožných lumpáren. Kluci ze Shitfucker se nebojí stavět na odiv své skupinové hrátky s genitálem nebo exhumovanými ostatky. Rovněž jim nedělá problém pokoušet hranice únosnosti v politickém kontextu. Důkazem budiž přetvoření svastiky do kapelní sigily, která zdobila obal předešlé desky, teda alespoň do té doby, než se Hells Headbangers rozhodli vizuál vyměnit.

  • Turia – Degen van licht

    27.4.2020

    Sicmaggot

    Turia - Degen van Licht

    Před dvěma lety vydaly nizozemské skupiny Turia a Fluisteraars společný split „De oord“. Letos obě spřízněné formace (sice spolu nesdílí členy, ale muzikanti z obou kapel se potkávají v množství jiných projektů jako Nusquama či Solar Temple, plus nelze opomenout ani napojení obou na label Haeresis noviomagi, jejž ostatně vlastní O z Turia) možná až symbolicky vydaly svá nová alba prakticky v tutéž dobou – stejný měsíc, jen rozdíl čtrnácti dnů. Ani nemluvě o tom, že „Bloem“ i „Degen van licht“ pustili do světa němečtí Eisenwald; kazetové verze obou nahrávek pak vyšly u již jmenovaných Haeresis noviomagi. Nejspíš náhoda, ale i kdyby ano, je docela zábavná. O „Bloem“ už jsme si tu každopádně povídali, takže nyní přišel čas, abychom zaostřili pozornost také na „Degen van licht“.

  • Yaldabaoth – That Which Whets the Saccharine Palate

    26.4.2020

    H.

    Yaldabaoth - That Which Wets the Saccharine Palate

    Yaldabaoth pravděpodobně zaujmou svým původem. Což o to, metalových kapel ze Spojených států amerických jsou hromady, ale Spojené státy americké jsou docela široký pojem a dost záleží, o jaký americký stát konkrétně jde. Domovinou Yaldabaoth je totiž Aljaška. Nevím jak vy, ale já osobně moc skupin z Aljašky neznám, takže už jen proto mi přijde docela zajímavé si pustit nějaké blackmetalové zlo právě odsud. O dost méně už ale Yaldabaoth zaujmou svým zaměřením na okultismus a esoterismus. To rozhodně není ničím, z čeho by se měl posluchač posadit na prdel, poněvadž za poslední dekádu a něco se tohle pojetí black metalu neskutečně rozmohlo a z okultního náhledu na černý metal se stal trend.

  • Raspberry Bulbs – Before the Age of Mirrors

    25.4.2020

    Cnuk

    Raspberry Bulbs - Before the Age of Mirrors

    Narůžovělí pankáči Raspberry Bulbs nejsou žádní novici. Však nedávno vydané „Before the Age of Mirrors“ je už jejich čtvrtou řadovkou. Při ohlédnutí za dosavadní dráhou těchto Amíků lze zjistit, že se nikdy moc nikam neposouvali. První demáče vycházely stylem, co si sám neuděláš, to nemáš, a dlouhohrající nahrávky zaštiťovaly dvě podzemní vydavatelství, tedy noisový Hospital a později elektronický Blackest Ever Black. Nyní ale… nyní si je vzal pod svá křídla gigant extrémního metalu Relapse. Vzhledem k tomu, co tito kořeni hrají, mi k nim ten dřívější zapadlý styl fungování seděl lépe, hlavně jejich hudbu skvěle vystihoval, ale samozřejmě chápu, že s větším labelem, který je navíc takto zaměřený, se na kapelu upoutá také daleko větší pozornost, o což jim asi jde především.

  • Kvelertak – Splid

    24.4.2020

    Cnuk

    Kvelertak - Splid

    Prvotinu norských Kvelertak vnímám jako jeden z nejvýraznějších debutů uplynulého desetiletí. Moc dobře si vzpomínám, když jsem je slyšel prvně prostřednictvím videoklipu ke skladbě „Mjød“. Do hardcoru jsem se teprve dostával a právě deska „Kvelertak“ mi tento žánr dost přiblížila. Dodnes ze svého kouzla nic neztratila. Všechny ty energií nabité hymnusy, kterým nechybí nakažlivé melodie ani typická punková agrese stále dokáží rozvířit pořádnou párty v hlavě. A nejenom v hlavě, jak jsem se dokázal přesvědčit před lety na koncertu v Lucerně. To už za sebou Kvelertak měli tři alba a právě křižovali Evropou na podporu toho posledního, „Nattesferd“. Jak se říká, třetí album ukáže, jak to s kapelou bude do budoucna. V případě Kvelertak to nebyly zrovna příznivé výhledy.

  • Osi and the Jupiter – Nordlige rúnaskog

    23.4.2020

    H.

    Osi and the Jupiter - Nordlige rúnaskog

    Asi se budu trochu opakovat s tím, co jsem psal vloni v malé recenzi na singl „Grå hest“, ale přijde mi, že v případech jako Osi and the Jupiter má smysl o takových věcech diskutovat. Myslím si totiž, že u projektu, jehož tvorba se točí okolo nějaké místně specifické tématiky, ale ve skutečnosti pochází úplně odjinud, vždycky vyskočí otazník, nakolik je jeho tvorba autentická. Osi and the Jupiter hrají typický severský folk a i tématicky se jejich muzika zaobírá nordickou mytologií. Na čemž by v zásadě nemuselo být nic špatného, kdyby tu nebyl jeden malý detail, a sice že formace pochází z amerického státu Ohio, což působí přinejmenším zvláštně.

  • Borgne – Y

    21.4.2020

    H.

    Borgne - Y

    V dobové recenzi na minulé album Borgne jsem o tomhle hovořil relativně smířlivě. Už tehdy mi sice bylo jasné, že to není úplně ono a že jakýsi posun k větší melodičnosti mi úplně nevoní, což jsem také v onom článku diskutoval, ale úplně ostře jsem desku nevypičoval. Přesto je evidentní – a s odstupem času obzvlášť – že o mírné zklamání šlo. Letošní novinka s opětovně úsporným názvem „Y“ sice do určité míry navazuje na vyznění svého předchůdce, ale naštěstí to dělá o dost zajímavěji a zábavněji. Nebo ještě lépe řečeno: „Y“ staví primárně na tom, co bylo minule dobré, a prakticky úplně vynechává to, co mě na předešlé řadovce nebavilo.

  • Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand / Skullflower – A Collaboration

    20.4.2020

    H.

    Der Blutharsch / Skullflower

    Albin Julius a jeho kultovní partička aktuálně známá jako Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand (tenhle název mám fakt rád – dobře se na něm honí znaky pro dostatečnou délku recenzí, haha) si čas mezi vlastními řadovkami rádi a pravidelně krátí prostřednictvím kolaboračních počinů. Na kontě už jich mají slušnou řádku, tak asi nemá valného smyslu tu na všechny vzpomínat – beztak si myslím, že příznivci skupiny mají najeté, co je zajímalo, a laici by asi měli přednostně sáhnout po standardních počinech. Pomalu se tedy můžeme vrhnout na ten nejnovější, jejž si Der Blutharsch and the Infinite Church of Leading Hand připsali v letošním roce…

  • Black Magick SS – Rainbow Nights

    19.4.2020

    H.

    Black Magick SS - Rainbow Nights

    Esesácká psychedelie Black Magick SS mohla zpočátku vypadat jako obskurní sranda anebo pekelný trolling. Co jiného by taky člověka mělo napadnout, když narazí na kapelu, která ve své grafice kombinuje křiklavé barvičky, okultismus a neonacistickou symboliku. Oukej, kromě vykutálených humoristů by mohla připadat v úvahu i možnost, že jde prostě a jednoduše o homosexuální nágly… Jakkoliv to ale pro nezasvěceného může na první pohled vypadat jako obskurní prdel, ve skutečnosti si Black Magick SS nezaslouží, aby na ně bylo pohlíženo jako na obyčejnou sranda-skupinu. Sám si sice nejsem jistý, nakolik to je humor a nakolik si borci stojící za Black Magick SS skutečně myslí, že Hitler byl docela fajn chlápek, ale smysluplnost jejich existence dostatečně obhajuje hudební stránka věci.

  • Bezwering – Aan de wormen overgeleverd

    18.4.2020

    H.

    Bezwering - Aan de wormen overgeleverd

    Primární důvod, proč má smysl Bezwering věnovat svou pozornost, vám je asi jasný, pokud máte nějaké základní ponětí o tom, co je tahle nizozemská formace zač. Bezwering totiž navazují na tradici Wederganger, což byla zajímavá kapela, která toho ale po sobě zas tak moc nezanechala. Posluchačům odkázali jedno krátké demo, jeden full-length „Halfvergaan ontwaakt“ a tři splitka s Laster, Kjeld a Urfaust. Wederganger svou činnost ukončili na jaře 2018. Od té doby se pár spřízněných projektů objevilo, přičemž aktivní byli zejména oba někdejší zpěváci Wederganger. Botmuyl se přesunul do kapely Hellehond, jíž na sklonku loňského roku vyšel debut „Verslonden“ na značce Iron Bonehead Productions.

  • Hexvessel – Kindred

    17.4.2020

    Dantez

    Hexvessel - Kindred

    Obliba pohansky laděné muziky roste v poslední době místy do totální debility. Jako by lidem už nestačila evokativní muzika vycházející z folkových a rockových klasik a muselo se jít dále, někdy až přes retardované mrtvoly. Toto vnuknutí jsem dostal na loňském Brutal Assaultu, konkrétně při vystoupení Heilung, kdy v jedné chvíli na pódium přicupitalo komando umazaných válečníků. Jejich podíl na vystoupení tkvěl v dělání grimas na publikum, zatímco zbytek kapely mlátil do bubnů ze zvířecích kůží a klepal drůbežími kostmi o jelení paroh. Hexvessel naštěstí patří mezi skupiny, které dokážou tvořit evokativní hudbu bez zacházení ke grotesknosti. Akusticky laděné pasáže vycházejí z těles jako Current 93 a Sol Invictus.

  • Sweven – The Eternal Resonance

    15.4.2020

    Cnuk

    Sweven - The Eternal Resonance

    Jestliže někdo sleduje dění na deathmetalové scéně, určitě musel před pár lety narazit na jméno Morbus Chron. Ti sice začali jako klasická švédská rubačka uctívající nejen tamní žánrové legendy a zombie kulty, ale nedlouho po vydání prvotiny „Sleepers in the Rift“ už se začali poohlížet po něčem docela jiném. Jemné progresivní vlivy na EP „A Saunter Through the Shroud“ ještě nedávaly moc tušit, s čím Morbus Chron nakonec přijdou na další řadovce nazvané „Sweven“. A právě toto album položilo základy dnešní stejnojmenné kapele – Sweven. Morbus Chron se v roce 2015 rozpadli. Zatímco se kytaristé z poslední sestavy, Edvin Aftonfalk (nevlastní bratr Nickieho Anderssona) a Dag Landin, uchýlili ke speedmetalovému Tørontu a bubeník Adam Lindmark přesedlal do rockového uskupení Dead Lord, hlavní skladatel, kytarista a zpěvák Robert Andersson založil kapelu ...

  • Venomous Skeleton – Drowning in Circles

    14.4.2020

    Metacyclosynchrotron

    Venomous Skeleton - Drowning in Circles

    Venomous Skeleton z Izraele mě na první pohled, kvůli přitroublému názvu kapely a banálnímu obalu „Drowning in Circles“, vůbec nezaujali a demo „Arcane Chants of Death“ (2016) mě minulo. Stačilo ale zjistit, že se tu sešli lidi ze Sonne Adam a hned měli pánové mojí úplnou pozornost – na jejich novou nahrávku marně čekám už osmým rokem. Ne, že by vydávali materiál mistrovských kvalit, ale pár silných hymnů, ze kterých bylo úzko a běhal mráz po zádech, mají. Poslední EP „Doctrines of Dark Devotion“ bylo navíc výrazné svou opresivní, temnou atmosférou. A někoho možná zaujme i fakt, že mozek Sonne Adam a zdejší bubeník rovněž působil v Tsorer nebo Hell Darkness.


Od hudebních fandů pro hudební fandy