Recenze

  • Pergamen – Crudus amuera

    10.2.2016

    H.

    Pergamen - Crudus amurea

    Pro dnešek bych si trochu netradičně dovolil začít texty. Právě ty se totiž pro Pergamen v posledních letech staly jedním z jejich poznávacích znamení. Lyrická stránka téhle kapely s nese v příjemně svojském provedení a ukazuje, že i  black metalová témata lze uchopit zajímavým způsobem a s pomocí zajímavých obratů a hezké slovní zásoby; zároveň je super, že tahle smečka okolo Benyho zpívá česky, protože tím spíš si pak člověk ty texty užije. V tomto ohledu „Crudus amuera“ vcelku úspěšně navazuje na své dva předchůdce „Per somnum“ a „Nuber atra“. Stejně tak „Crudus amuera“ na své předchůdce navazuje ještě v jedné věci, díky níž ty tři počiny dohromady tvoří cosi jako volnou trilogii. Tím je zajímavá grafická úprava a zejména balení CD nosiče, který je opětovně ...

  • Steven Wilson – 4 ½

    9.2.2016

    Kaša

    Steven Wilson - 4 1/2

    O tom, že Steven Wilson má za sebou mimořádně úspěšný rok netřeba diskutovat. Vydal velmi dobře přijatou desku „Hand. Cannot. Erase.“, vyrazil na úspěšné turné a na přelomu loňského a letošního roku začal sbírat jedno ocenění za druhým v žebříčcích nejlepších alb sezóny, a to nejen v oblasti progresivního rocku. Od vydání posledního alba Porcupine Tree uběhlo koncem roku 2015 již dlouhých šest let a vzhledem k tomu, v jaké pozici se tento britský umělec aktuálně nachází, nelze očekávat, že by se na hybernujícím stavu, k němuž byla jeho kdysi domovská kapela uložena, mělo něco měnit. Ostatně i on sám v jednom loňském rozhovoru uvedl, že ačkoli není motivován penězi a úspěchem jako takovým, tak jeho sólových desek se prodává víc než kteréhokoli jiného alba Porcupine Tree v minulosti. I když mu v tomhle ...

  • Monolithe – Epsilon Aurigae

    8.2.2016

    Skvrn

    Monolithe - Epsilon Aurigae

    Francouzské těleso Monolithe lze bez větších pochyb řadit ke stálicím pohřebně doom metalové scény. Jistě, že o proslulosti funerálních Skepticism či Esoteric, případně doom / deathových My Dying Bride nemůže být řeč, nicméně o stabilní článek scény rozhodně jde, vždyť Monolithe hrají již od roku 2001. Rozjezd měli tehdy Francouzi takřka ideální. Brzy po založení vyšly první dvě řadovky s jednoduchými názvy „Monolithe I“ (2003) a „Monolithe II“ (2005), přičemž co bylo zajímavé – obě desky obsahovaly jednu jedinou skladbu. Ačkoliv se poté chod kapely mírně zadrhnul, rok 2012 znamenal smělý návrat k potentním začátkům. Od tohoto roku Monolithe vyrukovali hned se třemi dlouhohrajícími deskami a na této vlně se vezou dodnes. Zatímco minulé album („Monolithe IV“, 2013) ještě drželo vytyčené názvosloví a stejně jako všechny předchůdkyně obsahovalo jedinou ...

  • Megadeth – Dystopia

    7.2.2016

    Kaša

    Megadeth - Dystopia

    Nová alba s sebou vždy přinášejí celou řadu emocí mezi fanoušky kapely, spoustu diskuzí a spekulací, jestli je novinka lepší nebo naopak horší než minulý kotouček. A platí to dvojnásob, bavíme-li se o opravdu velkých kapelách. Příkladně o kapelách velikosti Megadeth. Sebrance kolem lídra Davea Mustaina, legendární postavě thrash metalu, která patří již tři dekády k tomu největšímu, co lze na této scéně najít, a která si své místo mezi „Velkou čtyřkou“ thrash metalového hnutí zaslouží. Tedy, pardon, zasloužila, protože kdybych chtěl být opravdový hnidopich, tak si myslím, že v současné době na základě kvality aktuálních alb by místo všech čtyř obsadila jména zcela jiná, ale z takového toho historického hlediska je to prostě fakt, který nabubřelému zrzkovi a jeho partě už nikdo neodpáře. ...

  • Dolven – Navigating the Labyrinth

    6.2.2016

    H.

    Dolven - Navigating the Labyrinth

    V dnešní recenzi se podíváme na jednu hodně zajímavou formaci, jejíž muzika stojí za pozornost i navzdory tomu, že prostřednictvím „Navigating the Labyrinth“ debutuje. Nicméně se jedná pouze o debut samotného projektu Dolven, nikoliv o první desku, na níž se zúčastnění muzikanti podíleli, protože to jsou naopak zkušení pardálové, kteří toho za sebou mají poměrně dost. V kapele se scházejí muzikanti motající se okolo portlandské metalové scény. A ano, tušíte správně, jedním z těch, kdo se na Dolven podílejí, je i člen místní veličiny náladotvorného metalu. Svou baskytarou totiž na „Navigating the Labyrinth“ přispívá Jason William Walton z Agalloch a další člen Agalloch, kytarista Don Anderson, si zde zase zahostoval v rámci kytarového sóla v úvodní skladbě „Inhale“. Za bicími sedí Tim Call, jenž má za sebou množství kapel – mně osobně přijdou nejznámější The Howling Wind (resp. ...

  • Nyx – Home

    5.2.2016

    H.

    Nyx - Home

    Co se ženského black metalu týká, tak se poslední měsíce točily především okolo Myrkur a s ní související diskuzí, zdali je slečna stojící za tímto projektem hanebně pozérskou ostudou žánru, anebo novým a dosud nevídaným pohledem na black mwetal. Když už jsme u toho, já osobně mám blíže spíše k tomu prvnímu táboru, byť jsem celý debut „M“ neslyšel, ale už jen ukázky mi přišly diplomaticky řečeno nedobré a obecně z téhle záležitosti a její prezentace nemám moc dobrý pocit. O tom jsem ale mluvit nechtěl – šlo totiž jen o úvod k tomu, že co do black metalových formací, jejichž sestavu tvoří čistě to něžnější pohlaví, to loni zdaleka nebylo jen o jmenované nahajpované tlačence velkého labelu. Své novinky totiž do světa pustily třeba Švédka Nachtlieder, třetí desku ...

  • Sol – The Storm Bells Chime

    4.2.2016

    H.

    Sol - The Storm Bells Chime

    Občas v recenzích dává smysl nevyzradit verdikt hned zpočátku a nejdřív se věnovat nějaké omáčce, objektivnímu popisu hudby a až následně to takříkajíc rozseknout finálním subjektivním povídáním o vlastních kvalitách alba, které tu nahrávku odsoudí do horoucích pekel, anebo pošle na hudební Olymp (anebo cokoliv mezi tím). Jindy ale zase dává smysl jít na to z druhé strany a naopak vybalit hned na začátku, jestli je ta daná deska dobrá, špatná, průměrná nebo cokoliv jiného. V případě „The Storm Bells Chime“ mi cosi říká, že bych měl zvolit ten druhý přístup a že bych měl už teď v prvním odstavci na plnou hubu zakřičet, že tahle nahrávka je bez přehánění excelentní a rozhodně stojí za slyšení. Nicméně, zas tak jednoduché, aby šlo „The Storm Bells Chime“ doporučit každému ...

  • Fractal Generator – Apotheosynthesis

    3.2.2016

    H.

    Fractal Generator - Apotheosynthesis

    Formální definice fraktálu zní na první pohled vcelku stručně jednoduše: jedná se o útvar, jehož fraktální dimenze je ostře větší než jeho topologická dimenze. Definice oněch dimenzí je již poněkud složitější – obecně sice ne nějak zvlášť, avšak pro naše účely je vcelku zbytečné tu zavádět fraktální dimenzi skrze soběpodobnostní dimenzi. Mnohem více se nám bude hodit taková ta, řekněme, laičtější definice fraktálu, jež říká, že se jedná o útvar, který je takzvaně soběpodobný. To v překladu znamená, že ať už se na tento útvar koukáme v jakémkoliv měřítku, stále se jedná o tentýž motiv. Mezi nejznámější fraktální množiny patří kupříkladu Kochova vločka (což je jen tak mimochodem jeden z prvních popsaných fraktálů), Sierpińského trojúhelník, Sierpińského koberec nebo obzvláště profláknutá Mandelbrotova množina. Fraktální útvary se ovšem přirozeně vyskytují i v přírodě – ...

  • The Morganatics – We Come from the Stars

    2.2.2016

    Atreides

    The Morganatics - We Come From the Stars

    S francouzskou smečkou The Morganatics jsme tu už jednou měli co do činění. Dva roky a kousek starý debut „Never Be Part of Your World“ si tehdy neodnesl zrovna nejhorší ohodnocení a vlastně se mi i docela líbil, takže otázka, jak bude znít jeho následovník, byla v případě „We Come from the Stars“ v podstatě samozřejmá. Ne, že bych od novinky nějaká přehnaná očekávání, spíš jsem byl zkrátka a dobře jenom zvědavý. No, možná jsem zvědavý být neměl. To nezní zrovna pozitivně, že? Nu, není se co divit, protože dvakrát pozitivní nejsou ani moje dojmy z alba. Pokud mě uskupení shromážděné kolem ústředního tria Nico–Chris–Sebastien docela bavilo, tentokrát je to docela jiný šálek kávy. Nebo čaje, zkrátka jedu dle chuti. Důležitá je skutečnost, ...

  • Secrets of the Moon – Sun

    1.2.2016

    H.

    Secrets of the Moon - Sun

    Němcům Secrets of the Moon se od svých syrovějších a nebojím se říct, že do jisté míry i konvenčnějších počátků, které reprezentuje zejména hodně podzemně znějící debut „Stronghold of the Inviolables“ a zčásti i druhá deska „Carved in Stigmata Wounds“, v posledních letech vypracovali na pozici obecně uznávané formace v oblasti jakousi alternativou a mírnou progresí líznutého black metalu. Zejména po vydání posledních dvou nahrávek „Privilegivm“ (2009) a „Seven Bells“ (2012) jejich kredit na scéně značně stoupl a nutno dodat, že ne neprávem, jelikož se v obou případech jedná o výtečné počiny. A vzhledem k tomu, jak vysokou laťku si Secrets of the Moon doposud drželi (ony ani ty staré počiny nejsou špatné, a i když jsem jim svého času nějak nepřišel na chuť, zpětně mě začaly bavit i ty), nebylo sebemenšího důvodu ...

  • Yuri Gagarin – At the Center of All Infinity

    31.1.2016

    H.

    Yuri Gagarin - At the Center of All Infinity

    Není to zas tak dávno, co jsme se zde poprvé setkali se švédskou skupinou, jež se pojmenovala dle jednoho z nejslavnějších kosmonautů naší historie, Jurije Gagarina, který je znám jakožto první člověk, jenž vzlétl do vesmíru. Yuri Gagarin, jak si ona kapela říká, totiž v září vydali dvouskladbové sedmipalcové EP „Sea of Dust“, na nějž jsme si svého času posvítili v minirecenzích. „Sea of Dust“ by však šlo svým způsobem brát jen jako takovou upoutávku na druhou dlouhohrající desku Yuri Gagan, která vyšla o pouhé tři měsíce později, byť ani jedna skladba z EP, tedy titulní „Sea of Dust“ a „Psychological Discontinuity“, se na novince nenacházejí. Yuri Gagarin vydali svůj bezejmenný debut v říjnu 2013 a představili se na něm jakožto instrumentální a vlastně typicky space rocková kapela. Čtyři délemetrážní skladby, ...

  • Blues for the Redsun – Waiting for Enlightenment

    30.1.2016

    H.

    Blues for the Redsun - Waiting for Enlightenment

    Je to zvláštní, jak se člověku občas povede si nějakou hudbu spojit s nějakou další, úplně nesouvisející věcí. Já osobně třeba poslouchám muziku i při hraní počítačových her a tímhle způsobem už se mi podařilo si vytvořit pár takových spojení, kdy si už asi do konce života při poslechu alba / songu vždycky vzpomenu na tu hru a při hraní té hry si zase vzpomenu na to album / song. Klidně se smějte, ale takhle mám třeba už napořád spojené „Temple of Depression“ od Celtic Frost s jedním levelem staré králičí skákačky Jazz Jackrabbit 2. A něco mi říká, že podobně nepochopitelné spojení jsem si vytvořil i u demosnímku od Blues for the Redsun, navíc docela paradoxní, jelikož ta muzika je ultra-pomalé bahno a já u toho hrál zběsile akční autíčka… No, ...

  • Amiensus – Ascension

    29.1.2016

    Skvrn

    Amiensus - Ascension

    Činnost amerického progresivně blackového tělesa Amiensus jsem registroval již před třemi lety. Právě v oné době kapela vydávala svůj dlouhohrající debut „Restoration“ a za sebou měla rovněž vypuštění jednoho (už tehdy) postaršího minialba. K samotnému poslechu však ani v jednom případě nedošlo a Američany jsem pouze zařadil do pomyslného seznamu na šanci čekajících šťastlivců. Ani podruhé, to když se Amiensus na splitu potkali s kolegy Oak Pantheon, se nezadařilo a opět jsem poslech odložil na dobu neurčitou. Její trvání bylo nakonec úspěšně ukončeno až při příležitosti vydání druhé řadovky „Ascension“, které se dnes budeme věnovat. Jak padlo výše, loňské „Ascension“ se dostalo do s kapelou se seznamující role, nicméně aniž bych od Amiensus musel slyšet jediný tón, mohu prozradit, že sestava Američanů se od vydání debutu poměrně zásadně proměnila. Kolonek vyhrazených plnohodnotným členům je nyní vyplněných ...

  • Psy – Chiljip Psy-da

    28.1.2016

    H.

    Psy - Chiljip Psy-da

    Pokud se vás někdo zeptá, jestli znáte nějakého kořena, co si říká Psy, tak samozřejmě všichni budete vědět, o koho se jedná. Hvězda tohohle jihokorejského zpěváka na mezinárodním poli vyletěla takřka přes noc díky celosvětovému megahitu „Gangnam Style“, jenž vyšel v červenci 2012 a od listopadu téhož roku drží titul nejsledovanějšího videa na serveru YouTube vůbec. Nicméně, Psyho hudební historie se táhne mnohem dále do minulosti (svůj debut „Psy from the Psycho World!“ vydal už v roce 2001) a v Jižní Koreji se dokázal etablovat a slavit solidní úspěch dávno předtím, než přišel raketový start ke hvězdám po vydání „Gangam Style“. Na druhou stranu, jak se dnes ukazuje, „Gangam Style“ byl typickým sezónním rychlokvašným hitem – možná v monstróznějším měřítku, než je běžné, ale ve své podstatě byla sláva tohoto singlu relativně pomíjivou ...

  • Witchcraft – Nucleus

    27.1.2016

    Kaša

    Witchcraft - Nucleus

    Švédští Witchcraft patří do té sorty kapel, které v posledních letech začaly oprašovat to největší retro ze 70. let. Vybraly si záměrně dobu, kdy se teprve rodil heavy metal na prvních albech Black Sabbath a velký vliv měly progrockové, potažmo psychedelicky rockové skupiny, které si naopak libovaly v atmosféricky dotažených a rozmáchlých kompozicích a tvořily tak jakýsi opak k zrovna vznikajícímu tvrdě kytarovému hnutí. A právě švédští Witchcraft jsou jednou ze skupin, které si na kombinaci rockové psychedelie s původním sabbathovským heavy metalem v doomovějším podání přímo libují a postavily na tom svojí kariéru. Witchcraft, kteří aktuálně vystupují jako trojice, jsou jednou z prvních mladších kapel, které se k tomuto kroku odhodlaly, a nelze je tak obviňovat z cíleného vezení se na módní vlně, ačkoli to, že měli obdobný nápad o něco dřív, z nich nedělá ...

  • Dalkhu – Descend… into Nothingness

    26.1.2016

    H.

    Dalkhu - Descend… into Nothingness

    Dalkhu na první pohled působí jako docela nová akvizice na scéně, což je poměrně logické, protože nějakou bohatou studiovou tvorbu za sebou tahle slovinská sebranka nemá. Přesto však má toto aktuálně duo na křížku více jak dekádu, protože vznik Dalkhu se datuje do roku 2003. První nástřel toho, co by mohlo následovat, přišel o tři léta později, když vyšel demosnímek „Ars Goetia“. Na ten pak v roce 2010 navázal dlouhohrající debut s názvem „Imperator“, díky němuž už někteří pilní hledači podzemních špeků mohli na Dalkhu narazit, nicméně mně tento počin minul. Já sám jsem se k poslechu těchto Slovinců dostal až v loňském roce, kdy se objevila druhá studiová deska s názvem „Descend… into Nothingness“, o níž si nyní v rychlosti popovídáme. A o tom, že jistě bude o čem povídat, svědčí už jen fakt, ...

  • Burweed – Hide

    25.1.2016

    Atreides

    Burweed - Hide

    Hudebních kapel je jako hub po dešti, nicméně stále nové objevy snažící se prosadit na (mezi)národní scéně ukazují, že místo se očividně ještě najde. Tím spíš, když nahrát a vydat desku alespoň digitálně dneska v zásadě není žádný problém. Při takové kvantitě tak jediným měřítkem zůstává pochopitelně kvalita, která je ovšem v rámci hudby až na několik výjimek (produkce, post-produkce, technická zručnost) poměrně subjektivně vnímanou záležitostí. A vzhledem k tomu, že ty objektivně vnímané není problém (zejména ze strany zvuku) vypilovat, musí ke slovu přijít logicky subjektivní měřítka. Burweed, čistě mužské trio z finské Karhuly, se hrdě hlásí k toliko oblíbené kombinaci post-metalových stěn a slugdového bahna, přičemž výsledkem budiž atmosférický počin, který na posluchači nenechá nit suchou. Alespoň na papíře. A právě mimo ten papír začíná být hodnocení jejich debutu ...

  • Helllight – Journey Through Endless Storms

    24.1.2016

    H.

    Helllight - Journey Through Endless Storms

    Nabízí se otázka, proč by měl člověk z té bezejmenné hordy (funeral) doom / death metalových kapel věnovat pozornost právě Helllight. Abych ale pravdu řekl, já vám na to neodpovím. Já sám jsem totiž ten důvod na jejich aktuálním albu „Journey Through Endless Storms“ prostě nenašel… Jak asi správně tušíte, vlastně jsem tím hned na začátku trochu eufemisticky prozradil, že produkce Helllight bude poměrně tuctové cvičení na doom / death metalové téma – přesně takhle to totiž ve skutečnosti je. Je pravda, že muzika téhle party se táhle tak pomalu a pohřebně, až bych se nestyděl k tomu přidat i přídomek funeral, ale to je ve finále spíš jen takový kosmetický a formální fakt, protože v reálu to dojem z „Journey Through Endless Storms“ stejně nikam neposouvá. A přitom ...

  • Viranesir – Children’s Suicide Music ((Ritual of (Love) Is the Key))

    23.1.2016

    H.

    Viranesir - Childrens Suicide Music

    Možná si vzpomenete na jednu nedávnou recenzi, která se točila okolo nahrávky s velice roztomilým názvem „You Jewish Bastards“, jejž ještě korunoval hákový kříž na přebalu. Jednalo se o desku původem tureckého projektu Viranesir, za nímž stojí jistý Emir Toğrul (v současné době žijící ve Velké Británii), což je velice činorodý chlapík. Točí filmy, angažuje se v několika hudebních projektech (vedle Viranesir ještě Blliigghhtted a Yayla) a také řídí label Merdümgiriz, přičemž všechny nosiče, jež pod tímhle nakladatelstvím vyjdou, vyrábí ručně. Samotná muzika Viranesir je především o hodně perverzním black metalu, který se pohybuje někde na hranici mezi chtěným amatérismem a řízeným chaosem, výsledkem čehož je patřičně šáhlá atmosféra. Tu navíc korunuje hodně specifický smysl pro humor, jenž si s politickou korektností suverénně vytírá prdel (ostatně, co čekat od kapely, která si ...

  • Baroness – Purple

    22.1.2016

    Kaša

    Baroness - Purple

    Jen málo mainstreamových metalových (pokud se tak dá o Baroness vůbec hovořit, ale myslím si, že do undergroundu už mají daleko) kapel si toho v posledních letech – v jejich případě od vydání poslední dvojplacky „Yellow & Green“ z roku 2012 – zažilo tolik co Baroness. Chvíli poté, co vydali zmíněné třetí album, jež se od prvních chvil tvářilo jako to největší a nejzásadnější, s čím tito sympaťáci z Georgie přišli, bylo jejich turné přerušeno děsivě vzhlížející autonehodou ještě dřív, než pořádně začalo. Zraněno byli hned tři členové tehdejší sestavy kapely, přičemž oba členové rytmické sekce, Allen Blickle a Matt Maggoni, utrpěli zlomeninu v oblasti páteře. Psychická a fyzická kondice se u obou ukázala natolik pošramocená, že oba kapelu v roce 2013 museli opustit a pro Baroness tak začala nová kapitola. ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy