Recenze

  • Mean Messiah – Let Us Pray

    28.9.2016

    Kaša

    Mean Messiah - Let Us Pray

    Když Mean Messiah vydávali v roce 2013 své debutové album „Hell“, byla kapela ve zcela odlišné pozici, než v jaké se nachází aktuálně. Před třemi lety se o nich ještě nedalo hovořit ani tak jako o kapele, jako spíš o sólovém projektu Dana Frimla, jenž se na zmíněném albu postaral snad úplně o vše. Sám si napsal osmičku excelentních válů, které si taky ve studiu sám nahrál, a výsledkem bylo dle mého nejlepší tuzemské album roku, jež se během těch tří let naplno usadilo mezi mými nejoblíbenějšími plackami, které na naší scéně vznikly. Důvod? Chytrý mix industriálně laděného thrash metalu s deathmetalovými prvky ve formě, že by se za ní nemusela stydět leckterá zahraniční parta. Čekání na nástupce „Hell“ se nám Dan snaží zkrátit alespoň krátkohrajícím počinem „Let Us Pray“, jenž pokračuje tam, kde se na „Hell“ skončilo. ...

  • Orewoet – Afrodisiacum der vroomheid

    27.9.2016

    Onotius

    Orewoet - Afrodisiacum der vroomheid

    Jakkoliv občas bývá black metal nosnou lodí různých experimentů bořících dosavadní hudební hranice, jeho prapůvodní základ je stále velmi konzervativní. Řekne-li se ryzí black metal, představíte si syrové riffy, zběsilé bicí a rituální či hnilobnou mrazivou atmosféru. A v takové konzervativní rovině se pohybuje i kapela Orewoet. Pravda, nejde o takový ten oldschoolově až punkově špinavý blackmetalový nářez, avšak přesto jsou tihle Nizozemci celkem raw a na nějakou přehnanou sofistikovanost si zrovna nepotrpí. Kdybych měl popsat hudbu Orewoet co nejjednodušeji, tak bych to asi nazval: ta trochu modernější verze Horna s prvky Baptism. Orewoet jsou v jistém smyslu takovou trochu noční můrou recenzentů, neboť zřejmě v rámci zachování autenticity celkem kašlou na webové stránky, sociální sítě, ba ani nemají profil na metalových archivech apod., což samo o sobě ...

  • Devin Townsend Project – Transcendence

    26.9.2016

    Kaša

    Devin Townsend Project - Transcendence

    Devin Townsend je prostě a jednoduše k nezastavení. Nevím, jak lépe vystihnout jeho hudební apetit, díky němuž si vysloužil pověst hudebního génia. Od doby, co se tenhle multitalentovaný Kanaďan vrátil v roce 2009 po krátké pauze na scénu pod hlavičkou Devin Townsend Project, překypuje energií, již pravidelně přetváří ve stále nové hudební poutě po vesmírných dálkách progresivního metalu. Což o to, Devin s hudbou nikdy nešetřil, ale přijde mi, že v poslední pětiletce je evidentně při chuti, a své fanoušky tak zásobuje průměrně jedním albem ročně, což není zrovna malá porce. Pokud k tomu přičtu ještě působení v bočním projektu Casualties of Cool, jehož druhá studiovka by měla dle prvních indicií vyjít ještě letos, tak i nezaujatý hudební fanoušek musí uznat, že tohle je úctyhodná bilance. Avšak není zárukou, že ...

  • Crippled Fingers – Mass of Terror

    25.9.2016

    Kaša

    Crippled Fingers - Mass of Terror

    Crippled Fingers se s tím na svém debutu „Mass of Terror“ nijak nemazlí, takže nemá smysl to oddalovat úvodními řečmi a místo toho na rovinu hlásím, že tohle album má koule. Čtveřice z České Lípy sice nevymyslela nic nového pod sluncem, ale v tomto případě to vlastně vůbec nevadí. A když pohlédnete o pár řádků níž na seznam kapel, k nimž mají pánové stylově blízko, tak pochopíte, že to snad ani nejde, protože pohybovat se v mantinelech metalického hardcoru, to znamená být téhle hudbě oddaný, srát na všechny trendy a místo toho drtit kosti. A Crippled Fingers se toho drží jak malý capart matčiny sukně. Novinka „Mass of Terror“ je vůbec prvním albem této mladé sebranky, která dosud vydala singl „Bitter Pills“ v roce 2013, jejž následoval o rok později ...

  • Gjendød – Gjendød

    24.9.2016

    H.

    Gjendød - Gjendød

    V jednu chvíli začalo být dobrým (?) zvykem tvrdit, že norská blackmetalová scéna ustoupila ze své vrcholné pozice a nejvyšší místo na piedestalu černého kovu přenechala jiným zemím (typicky se hovoří o Francii či Polsku). Asi by o tom šlo diskutovat a polemizovat, jak to je ve skutečnosti, ačkoliv nějakého objektivního konečného výsledku bychom se nejspíš nedobrali. Tak či onak, faktem zůstává, že Norsko úplně do hajzlu neodešlo a takovéhle tvrzení mi přijde poněkud přehnané. I kdyby už země nebyla první (jakkoliv měřeno by to bylo), nelze popřít, že se stále jedná o žánrovou velmoc, jež do světa chrlí nové smečky s dost solidní kadencí. Dnes si o jedné takové nové smečce popovídáme. Gjendød je duo z Trondheim, které letos vydalo svůj pilotní demosnímek. Oba muzikanti mají jen tak mimochodem parádní pseudonymy ...

  • Sodom – Decision Day

    23.9.2016

    Kaša

    Sodom - Decision Day

    Vždy když sepisuji recenzi na album skupiny, jejíž předchozí zářez jsem si vzal na paškál taktéž, tak si jen tak cvičně svůj dobový výtvor alespoň letmo pročtu. Ne snad, že bych chtěl opisovat, ale právě naopak se snažím vyhnout tomu, abych kapelu uváděl stejným způsobem, případně ji častoval týmiž přívlastky. Jsou však výjimky, u nichž to nemá žádné velké opodstatnění, protože stejně jako se hudba dané kapely nikam nevyvíjí, tak nemá smysl v ní hledat něco, co jsem minule přehlédl, a vymýšlet nové věci. Řeč je samozřejmě o Sodom a jejich nové placce „Decision Day“, o níž se dá říct úplně totéž, co jsem před třemi lety uvedl na adresu předchůdce „Epitome of Torture“. Nakolik je tento fakt v pořádku, nechám na každém posluchači a jeho osobních preferencích, ...

  • Fange – Purge

    22.9.2016

    H.

    Fange - Purge

    Francouzští Fange na sebe doposud upozornili dvěma minialby „Poisse“ a „Skapheusis“, která vyšla v letech 2014 respektive 2015. V kadenci jedné nahrávky za rok pak pokračují i letos, nicméně tentokrát už se nejedná o pouhé EP, nýbrž o dlouhohrající fošnu. Byť zůstává paradoxem, že řadový debut „Purge“ je asi o dvě minuty kratší než první ípko „Poisse“. Rozhodně je tu jedna skutečnost, jež napovídá, že by Fange mohli být vítaným hostem v přehrávači těch posluchačů, kteří si libují v nehezké hudbě. Mám tím na mysli jméno, jaké se nachází v kolonce vydavatele „Purge“. Throatruiner Ṙecords totiž nejsou žádné vyměklé moče – fakt, že ve svém portfoliu mají skupiny typu Cowards či Plebeian Grandstand, jasně ukazuje, že se toho tenhle francouzský label nebojí. A nebudu vás napínat – Fange tento předpoklad bez větších problémů ...

  • Psicotaxi – Effect of the Head’s Mass

    21.9.2016

    H.

    Psicotaxi - Effect of the Head's Mass

    Dnes se podíváme na jednu záležitost již trochu staršího data, ale jsou případy, kdy není kontraproduktivní se ohlédnout nějaký ten měsíc do minulosti a popovídat si o nahrávce, která není tak nová, aby byla ještě aktuální, ale ani tak stará, aby ji šlo považovat za retro článek. Přinejmenším tedy mě Psicotaxi zaujali takovým způsobem, že jsem ochoten jim tu takto zpětně věnovat nějaký ten prostor (jakožto hlava pomazaná a svrchovaná v rámci tohoto plátku si to mohu s klidem dovolit). Ve slušné společnosti je samozřejmě dobrým zvykem nejprve nově příchozího představit. A protože my jsme zkurveně slušná stránka, pojďme splnit společenskou povinnost. Psicotaxi jsou italská parta, jejíž vznik se datuje k roku 2010. Nejdřív se borci prezentovali bezejmenným ípkem o třech skladbách, v jejichž rámci prvně představili své pojetí ...

  • Vader – Iron Times

    20.9.2016

    Kaša

    Vader - Iron Times

    Jestli se polským velikánům Vader a zejména jejích lídrovi Peterovi nedá něco upřít, tak je to neúnavnost a pracovitost, s jakou ke své kariéře přistupují. Takto pracovitou partu, jež své fanoušky pravidelně zásobuje novými (i když ne řadovými) alby, byste na poli mainstreamového death metalu hledali jen těžko. Od vydání poslední řadové desky „Tibi et igni“ uběhly zhruba dva roky, vydání nového počinu „The Empire“ je na dohled, a přesto Vader přispěchali s EP „Iron Times“, jež je další z řady menších výplní jejich bohaté diskografie a kterému se podívám na zoubek. Když už jsem nakousl onu pracovitost, tak je nutno říct, že Vader již koncem loňského roku vydali album předělávek „Future of the Past II – Hell in the East“, v němž se na rozdíl od prvního dílu z roku ...

  • Inquisition – Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith

    19.9.2016

    Sicmaggot

    Inquisition - Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith

    Inquisition jsou samozřejmě kapelou, jakou není nutno představovat. V rámci blackmetalové scény to platí už dlouho, v rámci metalové scény obecně to v posledních letech začalo platit rovněž. Možná je to jen můj subjektivní pocit, ale zdá se mi, že od doby, co Inquisition přešli pod značku Season of Mist (a tento přechod s tím jistě bude souviset), tak je o nich mnohem víc slyšet a pronikli i k posluchačům, kteří se nerekrutují z fanatických uctívačů černého kovu. Takový stav se samozřejmě nemusí nijak podepsat na kvalitě vlastní tvorby. Přesto se nemohu zbavit neodbytného pocitu, že alba Inquisition, která vyšla už pod hlavičkou Season of Mist, jsou prostě o něco slabší než opusy, jaké duo Dagon-Incubus vydávalo těsně předtím. Jistě je možné, že nástup k větší firmě (přeci jen – před Season ...

  • Hyponic – 前行者

    18.9.2016

    H.

    Hyponic - 前行者

    Některé kapely to mají ve vzbuzování pozornosti poměrně jednoduché. Stačí jim jen základní kombinace žánr + místo původu, aby to člověka zaujalo. U mě k takovým případům patří i Hyponic. Ptáte se proč? Inu, odpovězte si sami, jestli jste nebo nejste zvědaví na funeral doom metal z Číny… Tahle parta z Hong Kongu rozhodně nejsou žádní zelenáči. Ke vzniku kapely, jejíž sestavu aktuálně tvoří dvojice Roy a Wah, totiž došlo již v roce 1996, tedy před rovnými dvaceti lety. Za tu dobu to ovšem Hyponic s nějakou extrémní aktivitou příliš nepřeháněli, takže za dvě dekády nastřádali jen tři alba – „Black Sun“ (2001), „The Noise of Time“ (2005) a nakonec nejnovější „前行者“ (neboli v přepisu „Qian Xingzhe“), které vyšlo minulý měsíc. V tvorbě Hyponic lze napříč trojicí desek pozorovat znatelné „doomovatění“ ...

  • Ironhand – Hello, Operator

    17.9.2016

    H.

    Ironhand - Hello, Operator

    Ironhand je zámořský projekt (konkrétně z New Jersey, abychom to neměli tak obecně), který má za sebou již dekádu fungování. A nutno dodat, že za těch deset let toho Heretic Prime, lídr formace, stihl opravdu dost. Když se totiž člověk podívá na Bandcamp Ironhand, najde zde celých 19 nahrávek, což je dost velké číslo. Vedle nadprodukce Ironhand provází i větší počet stylových škatulek. Asi tou nejzákladnější je industrial metal, k jehož podrobnější definici se ještě dostaneme. Vedle toho lze ovšem v diskografii najít i hromadu písní, které jsou oproti agresivnímu hlavnímu proudu stravitelnější EBM, jinde je to zas čistý industrial, onde se Ironhand vydává až někam k ambientu či dokonce dark ambientu. Nadstandardně vysoká kadence ve vydávání hudby a skákání mezi styly asi příliš nadějí na kvalitní posluchačský zážitek nevzbuzuje, ...

  • Helleborus – The Carnal Sabbath

    16.9.2016

    H.

    Helleborus - The Carnal Sabbath

    Helleborus se na první pohled tváří jako mladá formace, ale jak už tomu v mnohých případech bývá, za novým jménem nestojí úplní zelenáči. Abychom se dopátrali původu téhle chásky, musíme si představit formaci Akhenaten. Ta sice taktéž nepatří zrovna mezi veterány, ale pár let již funguje a na kontě má dvě alba – to aktuální nese název „Incantations Through the Gates of Irkalla“ a vyšlo loni. Tuhle smečku tvoří bratrská dvojice Jerred a Wyatt Housemanovi. No, a Helleborus je jejich dalším projektem. Akorát teda když už dělají novou kapelu, mohli si alespoň vyrobit nové fotky, protože používat v obou formacích jeden a ten samý fotoset mi přijde jako nesympaticky lenivé ojebávání… Samozřejmě se nabízí otázka, v čem se Helleborus a Akhenaten liší, když sestava je ...

  • Mare di Dirac – Fumes

    15.9.2016

    H.

    Mare di Dirac - Fumes

    Co všechno lze ještě považovat za hudbu? Padnou-li hranice tradiční písničkové struktury sloka-refrén, padne-li hegemonie běžných nástrojů a nastoupí-li nejisté nekonečno možností, co za zvuky je ještě možno vyloudit, kde se fantazii meze nekladou a kde pouze lidská představivost je jedinou zábranou… dá se to ještě považovat za hudbu? Anebo je to právě tato nejasná hranice, kde končí pouhá zábava a skutečná hudba naopak teprve začíná? Mare di Dirac patří mezi formace, jaké podobné otázky nutně musejí provokovat. Je schopnost zhudebnit ticho uměním, anebo jen laciným hraním si na experiment? Odpověď je stejně nejednoznačná jako to, co Mare di Dirac produkují za… hudbu? Nebo snad radši zvukovou performanci? Mare di Dirac jsou určeni lidem, kteří chtějí slyšet nikoliv neslyšené, nýbrž neslyšitelné. ...

  • Russian Circles – Guidance

    14.9.2016

    Atreides

    Russian Circles - Guidance

    O post-žánrech se u nás na webíčku poslední dobou píše často – ještě aby ne, když si v nich libuje dobře polovina redakce. Nu, tahle recenze, jak napovídá nadpis, nebude výjimkou, protože řeč nebude o nikom jiném než o Russian Cirlces a jejich poslední řadovce – což je, pokud mě paměť neklame, recenzní premiéra, neboť předchozí (a zároveň první) povídání se týkalo perfektního vystoupení v někdejším Podniku, budiž mu země lehká. Věřím, že to bude zajímavé počtení, protože oproti předchozí diskografii čítající dobře pět zářezů je novinka „Guidance“ v lecčems odlišná – třeba už jen tím, že jsme na ni čekali o rok víc než na předchozí počiny, přičemž se nabízí vcelku jednoduchá otázka: stálo to za to? Než se však doberu odpovědi, stálo by možná trochu zmínit, co jsou ...

  • Dead Team – Nebezpečná aktivita

    13.9.2016

    H.

    Dead Team - Nebezpečná aktivita

    Ačkoliv jejich diskografie není nijak rozsáhlá, Terror Crew si za dobu svého fungování na domácí horrorcorové scéně dokázali vybudovat status kultu. Zdali je to oprávněné nebo ne, to ponechám na vašem vlastním uvážení. Neoddiskutovatelným faktem ovšem zůstává, že Terror Crew nějaké jméno měli, a i když byl původně počet členů větší, postupem času situace vykrystalizovala do stavu, že většina lidí má s touto skupinou spojenou především dvojici Evil Dope a Haades. Jak ale známo, činnost Terror Crew už skončila a sólové ambice obou členů, které ventiloval nejdříve Haades v roce 2013 prostřednictvím „Duševního bankrotu“ a jeho kolega o rok později skrze „Produkt doby“, v tom moc prsty neměly. Jestli něco, tak se na postupném vyhnití Terror Crew podepsala spíš Haadesova obliba v jistých substancích (v červenci byl jen ...

  • Gespenst – Forfald

    12.9.2016

    H.

    Gespenst - Forfald

    Může se zdát, že hraní čistokrevného black metalu už dnes není ničím jiným než pouhým nošením dříví do lesa a opakováním toho, co bylo již dávno řečeno. A nebudeme si nic nalhávat, tuny neinvenčních a průměrných až podprůměrných skupin a projektů tuto tezi jen podporují. Nicméně jsou i smečky, jež hrají černý kov v jeho mantinelech, jaké byly nastaveny před mnoha lety, neposouvají žánrové hranice ani hudebně, ani zvukově, a přesto je jejich produkce kvalitní a nezaslouží si odsouzení. V dnešní recenzi si o jednom takovém případě povíme. Gespenst rozhodně nepatří mezi známá jména. Ostatně, jejich debut je venku jen lehce přes měsíc a před ním vydali pouze jednu píseň, s níž se objevili na jakési vinylové kompilaci. Začínající formace ovšem nemusí nutně znamenat začínající hudebníky, ...

  • Pragnavit – Skarby zmiainaha karala

    11.9.2016

    H.

    Pragnavit - Skarby zmiainaha karala

    Mé znalosti folkové scény stále bohužel nejsou tak rozsáhlé, jak bych rád, aby byly. Díky tomu jaksi nejsem úplně objektivně schopen posoudit, nakolik běloruští Pragnavit jsou či nejsou legendou, jak je kdesi proklamováno. Jednoduše proto, že až doposud mi toto jméno unikalo; album, o němž si v následujících řádcích budeme povídat (obrazně řečeno – já budu psát a vy v ideálním případě číst), je prvním počinem, jenž se mi dostal do rukou. Zůstává ovšem neoddiskutovatelným faktem, že historie Pragnavit není úplně krátká. Však příští tomu bude již dvacet let od doby, kdy Bělorusové začali fungovat. Na druhou stranu, vcelku záhy po svém založení se rozpadli a necelou dekádu spali zimním spánkem bez známky jakýchkoliv aktivit. K probuzení došlo až v roce 2007, kdy také vyšlo nové album „Svietacjam“. ...

  • Nocte Obducta – Mogontiacum (Nachdem die Nacht herabgesunken)

    10.9.2016

    H.

    Německý black metal často bývá považován za poněkud méněcenný vůči žánrovým školám z jiných evropských zemí. A rozhodně je taky pravda, že se zde nachází množství ultimátních sraček, jejichž kýčovité pejgn melodie mají snad původ ve všeobecně známém zalíbení německého lidu v kýči. Nicméně podprůměr lze nalézt a odsuzovat šmahem všechny blackmetalové kapely z Německa je poněkud krátkozraké; není problém najít spousty příkladů toho, že i Němci dokážou kutat setsakra kvalitní černý kov. Jedním z těchto příkladů může dozajista být i Nocte Obducta, byť je pravda, že není typickou žánrovkou drtící syrové riffy s pověstným blastbeatem v pozadí. Jste-li ovšem příznivci blackmetalové avantgardy, pak tohle jméno za pozornost rozhodně stojí – tedy pokud jej ještě neznáte. Nocte Obducta se co do vydavatelské činnosti nikdy moc neflákali. Však od roku 1999, ...

  • Inter Arma – Paradise Gallows

    9.9.2016

    Atreides

    Inter Arma - Paradise Gallows

    O americké skvadře Inter Arma se tu již v minulosti psalo – hlavně v souvislosti s jejich koncertem v kultovní Sedmičce, který se odehrál před necelými dvěma lety, kdy u nás představili svoji tehdy aktuální desku „Sky Burial“, jíž se nesmazatelně zapsali do mého povědomí. Richmondská pětice nastavila svým jižanským sludgem laťku hodně vysoko, takže asi nepřekvapí, že jsem byl zvědavý, jak se si povede album letošní – již třetí v pořadí. Do třetice všeho dobrého a zlého? Toť téma následujících odstavců! Letos narozený potomek veselého názvu „Paradise Gallows“ vás přivítá především pestrá obálka v psychedelických barvách. Vrak lodi dekorovaný umrlcem visícím z čnělky na kusu potrhané takeláže zmítá příboj poblíž tajuplně vyhlížejících skal… a pokud se do přebalu zahledíte po několika posleších znovu, zjistíte, že k náladě počinu sedí jedna ku jedné. Šibeniční ráj ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy