Recenze

  • Cadaveria – Silence

    14.1.2015

    H.

    Cadaveria - Silence

    Kdo to je Cadaveria a odkud se tato osoba vzala, to předpokládám, že snad všichni víte. Pokud by se však přece jenom našel někdo neznalý těch nejprofláklejších poměrů italského black metalu, radši si to povíme… pokud tu historii znáte, tak vás těch pár vět navíc snad nezabije. Tak či onak, chceme-li se dopátrat hudebního původu této zpěvačky, jejíž občanské jméno z ní Raffaella Rivarolo, musíme hledat u skupiny s názvem Opera IX. Kdo to jsou Opera IX… no, pokud někdo neví ani toto, asi měl na nejbližší pobočce odevzdat svojí průkazku fanouška metalového undergroundu, protože nevědět o existenci téhle italské kultovky, to je asi jako kdybyste se považovali za odborníka na pornografii a neměli tušení, kdo to je Rocco Siffredi.

  • Saiga – Steppenlord

    13.1.2015

    Atreides

    Saiga - Steppenlord

    Jméno Saiga někteří z vás určitě znát budou – nicméně hádám, že většina z vás jej bude znát jako ruskou pušku, případně jako prapodivnou antilopu prohánějící se na euroasijských stepích… a jejíž trofej má dnes recenzovaná deska “Steppenlord” nádherně vyobrazenou na přebalu. Tahle prvotina tria pocházejícího ze Sibiře, jež už podle všeho nějakou dobu přebývá v Praze, toho však naštěstí nabízí mnohem víc než jen povedený, šamansky laděný artwork od Matouše Svěráka. Když nepočítám, že počin kromě digitální distribuce vyšel i jako 99kusová limitka na kazetě, kterou prostě chcete mít doma, tak už další pohled je velmi slibný.

  • Bloodbath – Grand Morbid Funeral

    12.1.2015

    Kaša

    Bloodbath - Grand Morbid Funeral

    Když před dvěma lety řady hvězdných seveřanů Bloodbath opustil vokalista Mikael Åkerfeldt, byla tahle parta, která funguje spíše jako vedlejší projekt a místo odpočinku členů Katatonia či Opeth, v nelehké situaci. Změna zpěváka je vždy obtížná a v případě Mikaela Åkerfeldta to platí dvojnásob, protože bez jeho znamenitého growlingu byla budoucnost kapely ještě před pár lety něčím nemyslitelným. Nicméně, Mikael se nechal slyšet, že death metal jej už nezajímá a zaměřil se pouze na své domovské Opeth, s nimiž death metalovou škatulku už před lety opustil. Bloodbath nezaháleli a takřka okamžitě začali pracovat na nástupci šest let starého “The Fathomless Mastery” s novým zpěvákem, jehož identita byla dlouho utajována.

  • Primordial – Where Greater Man Have Fallen

    11.1.2015

    Atreides

    Primordial - Where Greater Man Have Fallen

    Loňský rok byl pro pagan metal docela krušný – kromě nové (a mimochodem výborné) desky skotského projektu Saor to je docela bída. Je proto vcelku logické, že za takových podmínek je novinka irských velikánů Primordial takřka vymodlená. Když ale pominu, že deska přišla na světlo světa v téměř ideálních podmínkách, mě samotného potěšilo, že kapela přišla s albem dřív než po nějakých čtyřech letech, jako tomu bylo v případě “Redemption at the Puritan’s Hand”. Jak jsem již naznačil v eintopfu, trochu ve mně hlodaly obavy z toho, že by se Primordial mohli zakonzervovat v jedné poloze, ustrnout a nehnout se dál – čemuž předchozí album trochu nasvědčovalo. Byť bylo rozdílné, posun oproti “To the Nameless Dead” nebyl zas tak výrazný.

  • Aneta Langerová – Na Radosti

    10.1.2015

    Ježura

    Aneta Langerova - Na Radosti

    Abych pravdu řekl, k téhle desce jsem se dostal jako slepý k houslím. Autorskou tvorbu ani jiné aktivity Anety Langerové jsem nikdy nesledoval, nechávala mě chladnou i v dobách, kdy z ní byla dobře půlka národa na větvi díky jejímu vítězství ve vůbec prvním ročníku místní mutace Superstar, a i když jsem později přistoupil na to, že zrovna ona asi nebude další z řady plytkých rychlokvašek českého zdegenerovaného showbysnysu, pořád jsem neviděl jediný důvod, proč bych měl její muzice věnovat větší než žádnou pozornost, a to málo, co se ke mně doneslo z rádia, prostě prohučelo kolem. Když by se mě tedy někdo zeptal, proč jsem před časem kliknul na článek, v němž se povídalo o desce “Na Radosti”, jejíž vydání tehdy bylo na spadnutí, odpovědět bych nedokázal.

  • Nickelback – No Fixed Address

    9.1.2015

    Kaša

    Nickelback - No Fixed Address

    Nebudu si dělat naděje a doufat, že by snad kanadští “rockeři” Nickelback byli u vás, čtenářů našeho skromného plátku, nějak oblíbenou kapelou. Spíše bych očekával spršku plivanců a zdvižených prostředníčků, protože tahle čtveřice se již léta těší mezi příznivci kytarové hudby dosti nezáviděníhodné pozice. Ne, že by si za to Chad Kroeger a spol. nemohli sami, protože jejich alba mají už léta značně sestupnou tendenci a na křivce kvality se dostali na samé dno mainstreamové rockové hudby, ale obecně vzato se stali spíše terčem posměchu než kapelou, kterou lze brát alespoň trochu vážně. Důvod, proč jsem tyhle Kanaďany uvedl jako rockery v uvozovkách, je právě novinkové album “No Fixed Address”, protože po jeho poslechu je jasně slyšet, kam pánové míří. A rocková hudba to ...

  • Ascendancy – The Amazing Ascendancy versus Count Illuminatus

    8.1.2015

    Ježura

    Ascendancy - The Amazing Ascendancy

    Vsetínská partička Ascendancy se v tom našem metalovém rybníčku sice cachtá teprve circa šestým rokem, ale i když to tak z pohledu neobeznámeného kolemjdoucího nemusí vypadat, pánové mají za sebou poměrně zajímavou historii. Dosáhli velmi solidního umístění v několika soutěžích kapel, předskakovali zvučným jménům domácí i světové produkce a na skoro čtyři roky starém debutu “Out of Nowhere” jim dokonce hostovala taková jména jako Tom S. Englund (Evergrey) nebo Marco Sfogli (sólová kapela Jamese LaBrie). Těžko říct, co všechno za tím stojí, ale i když zmiňovanou prvotinu neznám, jen sotva by se Ascendancy podařilo dosáhnout na takové, pro mnoho ostatních nedostižné mety, kdyby hráli tužku. Veden touto brilantní dedukcí (konec sarkasmu) jsem se tedy poměrně ochotně pustil do desky druhé, kterou Ascendancy pokřtili jménem “The Amazing Ascendancy versus Count Illuminatus”. ...

  • Soen – Tellurian

    7.1.2015

    Kaša

    Soen - Tellurian

    Když švédská sebranka Soen před třemi lety vydávala svůj debut “Cognitive”, tak pro spoustu příznivců kytarové hudby (mou maličkost nevyjímaje) to byla jedna velká neznámá, na kterou se nahlíželo jako na partu, v níž se za bicí usadil Martin Lopez. Ano, správně. Přesně ten Martin Lopez, který léta jistil záda spoluhráčům v řadách slavných progresivců Opeth, s nimiž zažil jejich nejlepší léta. “Cognitive” bylo velkým překvapením a z toho důvodu je novinka “Tellurian” ve značně odlišné pozici a tak jsem k ní taky přistupoval. S očekáváními v podobě minimálně vyrovnání vysoké kvalitativní laťky, kterou pánové na debutu nastavili. Pojďme se tedy podívat, jak se druhé album Soen povedlo.

  • Cavalera Conspiracy – Pandemonium

    6.1.2015

    Kaša

    Cavalera Conspiracy - Pandemonium

    Trochu škarohlídsky by se dalo říct, co že by to bylo za rok, kdyby se na pultech obchodů neobjevilo album, pod jehož vznikem je podepsán Max Cavalera. Tato legenda tvrdě metalové scény, která kdysi řádila v řadách Sepultury, se po svém odchodu na dlouhá léta zaměřila pouze na novou domovinu Soulfly, již následně doplnili Cavalera Conspiracy. Letos pak řady Cavalerových dítek rozšířili ještě Killer Be Killed, kde však Max netřímal hlavní skladatelské otěže, a na jeho obranu musím říct, že výsledkem byl příjemný a svěží eponymní debut. Nicméně, pokud se zaměříme pouze na Soulfly a Cavalera Conspiracy, tak si fanoušci můžou být jistí, že v pravidelných cyklech dostanou alba dvou formací, která jsou si vzhledem k omezenému kompozičnímu potenciálu hlavní persóny značně podobná a která se s růstem kvantity potýkají s nemalým ...

  • Bloodshot Dawn – Demons

    5.1.2015

    Kaša

    Bloodshot Dawn - Demons

    Když jsem si na internetu doplňoval vzdělání v oblasti historie pro mne naprosto neznámé party Bloodshot Dawn, tak jsem v počátcích nezjistil vlastně nic zajímavého nebo překvapivého. Tahle čtveřice z anglického Portsmouthu vznikla v roce 2003 a na svém kontě má dvě studiová alba, demo “Coalition of Terror” z roku 2007 a EP “Slaves to the Lie”. Pozastavím se samozřejmě u těch regulérních alb, protože o jednom z nich, konkrétně o “Demons”, které navazuje na dva roky starého předchůdce “Bloodshot Dawn”, si budeme povídat. Zpět ale k počátku. Při procházení informací o této partě jsem narazil na nemálo nadšených recenzí a ohlasů na jejich debutový zářez, a novinka tak ve mně začala vzbuzovat naděje, že bych se mohl dočkat něčeho jiného než jen další průměrné no-name death metalové party, jak jsem na Bloodshot Dawn zprvu nahlížel.

  • Emigrate – Silent So Long

    4.1.2015

    Zajus

    Emigrate - Silent So Long

    Richard Kruspe je asi jedno z těch jmen, které zná každý, kdo měl někdy zálibu v komerčnějším (a to nemyslím jakkoli urážlivě) metalu. Kruspe dokázal v řadách Rammstein vystoupat na vrchol prodejních žebříčků a zároveň si zachovat integritu i vysokou hudební kvalitu. Ačkoli je to spíše frontman Till Lindemann, kdo kapele zajišťuje trvalou popularitu, jsou to právě některé z Kruspeho riffů, které se staly v určitých kruzích ikonickými. Není proto divu, že po letech strávených na největších světových pódiích lákala německého kytaristu myšlenka na hudební projekt, ve kterém by měl větší tvůrčí svobodu než v Rammstein, jejichž zvuk už je víceméně jasně definovaný. Příležitost dostal při pauze kapely po jejím pátém albu “Rosenrot” a výsledkem byl debutový eponymní počin Emigrate.

  • Devin Townsend – Z2

    3.1.2015

    Zajus

    Devin Townsend Project – Sky Blue

    Devina Townsenda asi není třeba představovat. Tenhle sympatický Kanaďan má za sebou již řadu nahrávek, díky nimž je považován za jednu z ústředních postav současného progresivního metalu. Je také neúnavným skladatelem, a tak se jen málokterý rok obejde bez nahrávky, na které by se podílel. Během loňska jsme se tak dočkali hned dvou: v květnu Devin představil první počin nového projektu Casualties of Cool a v říjnu pak přidal rovnou dvojalbum: dlouho očekávané “Z2”. V něm nalezneme hned dvě alba, jež však nejsou podobně spjatá, jako bývají jiné dvoudiskové počiny. Více už ale v samostatných recenzích: začneme samozřejmě diskem prvním, “Sky Blue”.

  • Porcupine Tree – Lightbulb Sun

    1.1.2015

    Zajus

    Porcupine Tree - Lightbulb Sun

    Předpokládám, že každý z vás má nějakou kapelu, kterou se nebojí označit za číslo jedna. Kapelu, která ho ani po letech nezačala nudit a na kterou nezapomene do konce svého života. Kapelu, kterou si pouští vždy, když si potřebuje spravit náladu. Můžete vyjmenovat deset či více bezvadných skupin a všechny označit za dokonalé, ale vždy tu bude jedna o stupínek výše. A nemusí to být ani kvalitou hudby samotné, jako spíše vaším vztahem k ní. Jak asi tušíte, pro mě jsou touto kapelou Porcupine Tree. Když jsem v roce 2007 slyšel poprvé jejich “Fear of a Blank Planet”, otevřelo mi to oči a ukázalo cestu k jiné než jen metalové hudbě.

  • Ne Obliviscaris – Citadel

    31.12.2014

    Zajus

    Ne Obliviscaris - Citadel

    Když jsem tu před dvěma roky do nebe vynesl debut australských Ne Obliviscaris, neměl jsem tušení, jak velký ohlas toto album vyvolá. Rozhodně jsem totiž nebyl jediný, kdo zaregistroval a dokázal ocenit jeho vysoké kvality. Že kapela na tuto nově vzniklou poptávku odpoví co nejrychleji další hudbou, je logické, jistá obava však byla na místě. Ačkoli debut “Portal of I” nabízel přes hodinu hudby, tři z celkových sedmi skladeb byly převzaté z předchozího dema, z čehož vyplývá, že ke vzniku zbývající čtyř písní kapela potřebovala přes pět let. Jistě, tenkrát měli pánové prostě smůlu a problémy se vršily na více frontách, i tak jde ale o dost pomalé tempo. Novinka “Citadel” však vyšla jen dva a půl roku po svém předchůdci, a tak bylo otázkou, zda se za tuto relativně ...

  • Adimiron – Timelapse

    30.12.2014

    Zajus

    Adimiron - Timelapse

    A je tu čas na další italskou partičku spadající pod vydavatelství Scarlet Records, jež nás poslední dobou hudbou ze země ve tvaru boty zásobuje opravdu vydatně. Jenže, kvantita není kvalita, a tak při pohledu na kapely pod tuto firmu patřící nalézám jen minimum takových, na jejichž hudbu bych měl dobré vzpomínky. Dobrou zprávou je, že tentokrát se to Scartlet Records podařilo a s “Timelapse” vydali album, které jednoznačně stojí za to poslouchat. Adimiron svou hudební pouť začali těsně před koncem 20. století a na svém debutu z roku 2004 se prezentovali nikterak zajímavým melodickým death metalem.

  • Last Minute to Jaffna – Volume III

    29.12.2014

    Atreides

    Last Minute to Jaffna - Volume III

    Jména některých kapel jsou občas poněkud krkolomná a zbytečně dlouhá, což je tak trochu případ i dnes recenzované bandy. Nicméně v případě italských sludgerů Last Minute to Jaffna mě na první pohled zarazil spíš bordel v diskografii. Rychlý pohled naznačil, že banda má od svého vzniku v roce 2006 na kontě jeden demáč, jednu desku “Volume I” a dnes recenzovaný počin “Volume III”, který ovšem není řadovkou, nýbrž kompilací skladeb. Taky z toho máte dojem, že nový způsob počítání s defaultním přeskakováním některých číslic se Microsoftu podařilo nějak nezdravě rozšířit? Jestli ano, jsme na tom podobně. Detailnější průzkum však ukazuje, že celá situace je poměrně komplikovanější. “Volume III” totiž obsahuje skladby z předchozích dvou dílů… přičemž ten druhý je teprve na cestě a má vyjít do konce letošního roku. ...

  • Foo Fighters – Sonic Highways

    28.12.2014

    Kaša

    Foo Fighters - Sonic Highways

    Se “Sonic Highways” to snad ani nešlo jinak a muselo se k němu přistupovat s velkými očekáváními. Samozřejmě si za to můžou Dave Grohl a jeho Foo Fighters sami z několika důvodů. Poslední studiovka “Wasting Light” byla prostě skvělá a třeba já ji řadím k tomu úplně nejlepšímu, s čím Foo Fighters ve své kariéře přišli. Navázat na takto úspěšné album není nikdy jednoduché, a přestože jsem se v tomto ohledu “Sonic Highways” zprvu obával, tak tahle parta už léta dokazuje, že mainstreamový rock se dá dělat i zatraceně kvalitně, takže nakonec nebyl důvod čekat, že by se na tomto letitém pravidlu mělo něco měnit.

  • Sumia – Until We Shine Again

    27.12.2014

    Zajus

    Sumia - Until We Shine Again

    Jestli se někomu letos povedl opravdu hezký obal, pak je to finská Sumia. Možná vám “motiv kůň” nepřijde příliš mužný, ale rozhodně je působivý, zvlášť když ho doplňuje velice jednoduchá grafika. Mnoho toho nenapovídá o hudebním obsahu, a pokud bych měl jen na jeho základě tipovat, co Sumia hraje, asi by mě napadl post-rock. To bych se však moc netrefil, i když by šlo tipovat i hůř. “Until We Shine Again” je sbírka skladeb, které se s menší či větší tolerancí točí okolo alternativního rocku, a byť místy zavítají tu blíže k nu-metalu, jindy se zase zatoulají až do mělkých progresivních vod, vždy se ke svému mateřskému žánru zase vrátí.

  • Memory in Plant – An Epic Triumph

    26.12.2014

    Atreides

    Memory in Plant - An Epic Triumph

    Pokud mě paměť neklame, je to snad poprvé, co se ke mně dostala kapela z Izraele. Ne, že by na tom vyloženě záleželo, ostatně Izrael rozhodně není mezi zeměmi, kde by o kapely byla nouze, spíš to beru jako zajímavost. Důležitější je, co je tahle smečka říkající si Memory in Plant, vlastně zač. Tahle tříčlenná parta funguje od loňského roku a na kontě má zatím jeden singl, který letos vypustila do světa. Nedávno přišla s prvním větším zářezem v podobě EP “An Epic Triumph” – a co něm hraje nebo jestli je v něm skryto něco zajímavého, to se dozvíte z následujících řádků.

  • Saille – Eldritch

    25.12.2014

    H.

    Saille - Eldritch

    Belgičané Saille mě se svojí minulou nahrávkou “Ritu”, která vyšla v lednu loňského roku, docela bavili. Je pravda, že s odstupem času si myslím, že byla známka 8 hodně přestřelená, a stejně tak je pravda, že po napsání recenze jsem si už album snad ani jednou nepustil, avšak i přesto mám tu desku v paměti zapsanou jako docela povedenou záležitost někde na pomezí symfonického a melodického black metalu. Tím pádem nebyl důvod se nějak vyhýbat dalšímu albu, které bylo pojmenováno “Eldritch” a které přichází pouhý rok a půl po svém předchůdci. Jistě se nabízí otázka, co se během toho roku a půl změnilo – jestli vůbec něco. Inu, v kapele došlo k výměnám na postech baskytaristy a bubeníka a zelenou skálu tentokrát na obálce vystřídal šedivý hybrid mezi hradem a ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy