Abkehr – In Asche 17.8.2017 H.  Zámořský label Sentient Ruin Laboratories sice nefunguje nijak zásadně dlouho, ale snad jsme si za těch pět let již zvykli, že se jeho aktivity vyplatí sledovat. Patří totiž k těm nemnoha firmám, které s gustem loví nová neokoukaná jména extrémně hudebního (a nikoliv jen metalového) undergroundu a vytahují je na oči těm, kdo chtějí vidět. A buďme rádi za ten internet, protože co jiného našinci zbývá než jen poslouchat z Bandcampu, když je ta zasraná pošta z Ameriky tak zkurveně drahá. Ehm… to jsem si ulevil, nyní si pojďme představit další kousek, jejž Sentient Ruin Laboratories letos vyslali do světa – dle tradice již standardně audiokazetové podobě. Jedná se o debutové minialbum „In Asche“ německého dua Abkehr. Black metal z Německa může mnohdy budit spíše odpor – ... Somnium Nox – Terra inanis 16.8.2017 H.  Australané Somnium Nox dokázali prvně zaujmout již loni, kdy do světa vypustili vůbec první ukázku své tvorby – šlo o více jak čtvrthodinovou kompozici „Apocrypha“, která kapelu představila v docela slibném světle. U takových prvotních krátkokrajících počinů se dost často opakuje frázička typu „cítím v potenciál do budoucna“, což mnohdy bývá spíš taková zdvořilost, jež nemusí být myšlena úplně seriózně. Ono co si budeme nalhávat, ty skutečně dobré skupiny své kvality většinou zvládnou projevit již na těch prvních neřadovkách, zatímco ty ostatní svůj potenciál, ať už je skutečný nebo jen domnělý, zužitkovat nezvládnou. Jistě v tom má prsty i současný trend nadhodnocování všeho a všech, kdy se čemukoliv tleská za sebemenší hudební výstřik, ale to už je asi na jinou a delší debatu. Chtěl jsem zamířit k tomu, že ... Diĝir Gidim – I Thought There Was the Sun Awaiting My Awakening 15.8.2017 H.  Poslední dekáda je v black metalu plná tajemných projektů, které samy na sebe uvalují informační embargo, esoterismu, okultismu, kosmologie či filozofických traktátů v textech (nebo přinejmenším pokusů o ně). Diĝir Gidim z… odkud vlastně? Místo původu tohoto dvoučlenného projektu ve složení Lalartu (zpěv, texty) a Utanapištim Ziusudra (všechny nástroje, hudba) je neznámé. V první řadě jsem ovšem chtěl říct, že formace přesně spadá do výše naznačeného rámce, k němuž navrch přidávají mýty a historii starověké Mezopotámie – a v rámci svého dlouhohrajícího debutu (a zároveň první nahrávky vůbec) „I Thought There Was the Sun Awaiting My Awakening“ se snaží ukázat, že v téhle vlně nebudou jen následovníky. Tedy, alespoň předpokládám, že se o něco takového snaží, protože kdo by vstupoval do hudebního světa s cílem hrát průměr?
In tormentata quiete – Finestatico 14.8.2017 H.  Italská formace In tormentata quiete se vždy vyznačovala tím, že se ke své tvorbě snažila přistupovat chytře. A snažila úspěšně. Již v recenzi na minulou desku „Cromagia“ jsem se přiznal, že eponymní debut z roku 2005 neznám, což bohužel stále platí, poněvadž jsem líná mrdka a taky mám dost práce s poslechem nově vycházejících počinů plus již známých a oblíbených starších majstrštyků, ale budeme-li se bavit o druhém počinu „Teatroelementale“ a právě „Cromagia“, v obou případech jde o inteligentní metalové nahrávky. Pojil se v nich cit pro příjemnou avantgardu, italskou teatrálnost a jemnější black metal, který je black metalem spíš jen formálně, jelikož s jeho esenciální syrovou nenávistí žánru nemá příliš společného. Zde to ovšem nemyslím v pejorativním slova smyslu. Jinak řečeno, In tormentata quiete měli na svém čtvrtém řadovém počinu na co navazovat. ... F41.0 – Bürde 13.8.2017 H.  F41.0 je lékařské označení pro panickou poruchu. Jde o psychickou poruchu, která se projevuje náhlými záchvaty strachu bez zjevné příčiny. Za těžkou panickou poruchu se považuje stav, kdy se takové záchvaty u člověka objevují alespoň čtyřikrát týdně. Přesně toto označení si jako svůj název vybrala i jedna německá smečka. Ve skutečnosti jde o jednočlenný projekt, za nímž stojí Hysteriis mající na starosti vše od komponování až po nástroje. Pouze na živá vystoupení si přibírá další čtyři chalany. Což dá rozum, protože takový borec, aby zvládl hoblovat na bicí i kytaru zároveň, to určitě není, chacha. Stran názvu F41.0 by se možná slušelo zmínit, že i texty kapely se zaobírají tématem psychických poruch a strachu, tudíž jde o poměrně vhodně zvolený název. Netuším ovšem, jestli má s tímhle Hysteriis i osobní zkušenosti či jestli dokonce podobnou poruchou netrpí.
Rebirth of Nefast – Tabernaculum 12.8.2017 Metacyclosynchrotron  Psát o Rebirth of Nefast jako o skrytém pokladu pro nemnohé by byla pitomost hodná člověka, jenž svůj rozhled poněkud přeceňuje. Přeci jen si mozek kapely a vlastník studia Emissary, Stephen Lockhart (Wann), již zajistil veliké renomé produkováním desek Svartidauði nebo Sinmara, čímž přímo přispěl k tvorbě toho, co dnes vnímáme jako islandský black metal. A za druhé, labely jako Debemur Morti a End All Life / Norma Evangelium Diaboli musí znát každý, kdo se o black metal zajímá trochu vážněji. Ti jistě po Rebirth of Nefast nesáhli náhodou nebo jen z kamarádství. Nebudu předstírat, že by mě první slibné demo „Only Death“ (2006) v době vydání nebo v současnosti nějak extrémně bavilo, ale pozdější split-album „Ex nihilio“ sdílené se spřízněnými Slidhr z roku 2008 je jednoduše impozantní. ... Kant Kino – Kopfkino 11.8.2017 H.  Norští Kant Kino mě poprvé výrazně zaujali před čtyřmi lety s vydáním svého druhého dlouhohrajícího alba „Father Worked in Industry“. Sice mi nějakou dobu trvalo, než jsem jej zvládnul plně strávit, ale navzdory počáteční nedůvěře jsem se s ním nakonec moc skamarádil a určité skladby si z něj rád pouštím dodnes, občas jej otočím i celé. Našel jsem si v tom jakousi zvláštní atmosféru, která mi skutečně zachutnala. Snad i díky tomu, že nebyla lehce zachytitelná a hmatatelná na první poslech, mi deska vydržela takovou dobu a rád se k ní vracím. Pokračování s názvem „Kopfkino“ dorazilo až letos, tedy po čtyřech letech od svého předchůdce. Jak je vidět, album vyšlo již v polovině ledna, nyní máme začátek srpna. Důvod, proč sepsání recenze trvalo takovou dobu, je vcelku nasnadě – ... Arnwald – Primal Expurgation 10.8.2017 H.  V dnešní recenzi zase jednou zabrousíme do minulého roku za albem, které se ke mně dostalo až zpětně. Jsou ovšem případy, kdy stojí za to se ještě ohlédnout, i když už nahrávka není tak nová, aby byla aktuální, ale ani tak stará, aby šlo hovořit o vzpomínkové recenzi. Za projektem Arnwald stojí člověk v metalovém světě známý spíše jako Ahephaim. Jde o belgického bubeníka, jenž má v portfoliu množství kapel, z nichž nejznámější je bezpochyby Enthroned, kde se hvězda této recenze mihla na konci první dekády aktuálního tisíciletí. Kromě toho však Ahephaim hraje či hrál ve skupinách jako Humanitas error est, Necroblaspheme anebo Lebenssucht (byť hudebně dle mého názoru stojí za větší pozornost jen poslední zmiňovaná – recenzi na povedené debutové EP „Fucking My Knife“ na našich stránkách můžete dohledat).
Les chants du hasard – Les chants du hasard 9.8.2017 H.  Na recenzování mě mimo jiné baví to, že jde o skvělou záminku / omluvu / důvod pro zkoušení nových a nových věcí. A přesně to byla i motivace, proč jsem se pustil do bezejmenného debutu francouzského projektu Les chants du hasard, kterýžto pro mě představoval vstup do velmi nejistých vod. Samozřejmě jsem nebyl až takový diletant, abych si předem nezjistil, že půjde o orchestrální záležitost, to jsem věděl, tudíž mě použitá žánrová mozaika nijak nepřekvapila. Nicméně u podobných záležitostí jsem vždy trochu na vážkách – některá taková alba mě dokážou naprosto pohltit a pak je poslouchám strašně dlouho a intenzivně, zatímco jiná mi navzdory své nepochybné zajímavosti nedokážou předat nic hlubšího.
Mrtvi – Negative Atonal Dissonance 8.8.2017 Metacyclosynchrotron  Mrtvi. Jak jednoduchý a efektivní název. Však mě taky loni přitáhl k Bandcampu kapely, abych si bez jakýchkoliv předchozích doporučení jejich hudbu pustil. Disharmonický black metal à la Deathspell Omega nebo Aosoth jsem už tehdy vyhledával podstatně méně aktivněji než dříve, ale debut „Perpetual Consciousness Nightmare“ jsem si prostě pustit musel. A taky jsem poslech po několika skladbách utnul, protože ta hudba zas tak dobrá nebyla, haha. Nejednalo se sice o totální průser, ale nahrávka mi přišla až příliš amatérská. Když k tomu připočtu strašné vokály, tak dá rozum, že jsem desce kvůli pár zajímavým riffům nevěnoval více času. Ani jsem si neudělal mentální poznámečku, že bych měl mít do budoucna Mrtvi v merku, ale o nové album jsem díky intenzivní promo-masáži labelu zakopnul a ... Переплут – В стародавние года… 7.8.2017 H.  Není žádným tajemstvím, že východní Evropa a folk metal patří k sobě. Především Rusko a zčásti i Ukrajina produkují hromady žánrových kapel, nicméně jen zlomku z nich se podaří proniknout za hranice své země a vzbudit alespoň nějaký ohlas i v kontinentální Evropě jako třeba Грай, Алконост či СатанаКозёл. Skutečně prorazit pak dokázal snad jedině Аркона. Folkmetalová scéna je zde ovšem výrazně větší a mnohdy za pozornost stojí. Týká se to i jistých Переплут? Když říkám, že mnohé ruské folkmetalové skupiny stojí za pozornost, možná to tvrdím trochu z nostalgie. Ruské pojetí folk metalu se mi totiž v posledních letech subjektivně vzdálilo a myslím, že i kapely, jaké jsem kdysi občas poslouchal, by se mi dnes už nelíbily (a v některých případech tomu tak skutečně je – jmenovaní СатанаКозёл nebo Алконост budiž důkazem), ... Cult of Erinyes – Tiberivs 6.8.2017 H.  Někomu, kdo dění v blackmetalovém světě sleduje alespoň trochu hlouběji než povrchně, by pojem Cult of Erinyes neměl být neznámý. Belgická formace sice nefunguje nějak zásadně dlouho (ještě tomu není ani deset let) a nevydala zas tolik alb (nyní recenzované „Tiberivs“ je třetí dlouhohrající), přesto určité zaujetí způsobila a její předchozí počiny „A Place to Call My Unknown“ a „Blessed Extinction“ neprošuměly bez povšimnutí. Však ještě aby ne, když různé nosiče kapele pouštěly do světa firmy jako Les acteurs de l’ombre Productions, Caverna Abismal Records nebo Code666 Records, jejichž vydavatelská činnost má své publikum. Ostatně, poslední jmenovaní jsou podepsáni i pod CD verzí „Tiberivs“ a druzí jmenovaní zase obstarali audiokazetu. Jak už název napovídá, „Tiberivs“ patří k nahrávkám, jimiž se prolíná ... Zu – Jhator 5.8.2017 Skvrn  Pamatujete si na Zu? Tři Italové, zapeklitý rock s přívlastky math a noise, občas trochu jazz a hlavně hodně dobré desky. Hravé, energické, nápadité, instrumentálně vybroušené, přesto neexhibující a jdoucí po emocích. Vzpomínáte, poslouchali jste, posloucháte? Jestli ano, od letošního přírůstku „Jhator“ nechtějte to samé, z typického světa Zu totiž nenabízí prakticky nic. Novinka Italy zachycuje ve velmi odlišné podobě, charakteristické rysy povětšinou beze zbytku mizí a vzpomínky na tóny dříve složené se objevují jen ve formě nepatrných záchvěvů. Čím vůbec novinková deska je? Na položenou otázku lze odpovědět všelijak, ze všeho nejvíce je ale „Jhator“ výzvou. Zu proměnili svou hudební tvář opravdu radikálně. Pryč jsou spletité polyrytmy a saxofonová volnost, naproti nim je třeba přivítat dvě táhlé skladby s meditativními parametry, skladby svou náladou a hudebním ... Blood Tyrant / Warden – Duvonde skerfe 4.8.2017 H.  Nizozemské duo Baron Yrch Malachi – The Wampyric Specter souhrnně známé jako Blood Tyrant jsme si zde již představili prostřednictvím recenze na debutovou desku „Aristocracy of Twilight“. Ta vyšla v prosinci loňského roku u Iron Bonehead Productions, ale ani letos se Blood Tyrant neflákají. V roce 2017 se zatím soustředí na split alba a my si nyní představíme to první z nich, na němž se kapela podílela s krajanským projektem Warden. Počin vyšel pod názvem „Duvonde skerfe“ u malého nizozemského labelu The Shadow Kingdom na audiokazetě limitované pouhými 66 kusy (zámořskou edici vydali kanadští Tour de Garde v nespecifikované limitaci). Nejprve se podívejme na stranu Blood Tyrant. Na první poslech se samozřejmě dá říct, že se skupina prezentuje tím, co předvedla o něco dříve na „Aristocracy of Twilight“. Rozdíly zde přesto jsou. Do určité míry má příspěvek ... Dødsengel – Interequinox 3.8.2017 Metacyclosynchrotron  Dødsengel patří k mým srdcovkám a jejich druhé album „Mirium occultum“ (2010) klíďo píďo označím za jednu z nejlepších blackmetalových desek, které kdy v Norsky vznikly. Dvou a půl hodinový opus „Imperator“ (2012) je rovněž výživná porce prvotřídního blackmetalového umění a to nemluvím o různých splitech a EPs, kde duo Kark a Malach Adonai předvedlo excentričtější přístup k žánru. Zvláště na prvních dvou jmenovaných titulech byla kapela schopná stvořit jednoduché a velice silné motivy, ze kterých mi běhal mráz po zádech a není vzácností, že i po letech si je vybavuji a nemám od nich pokoj, dokud důkladně nezasvětím alespoň jeden večer hudbě „Anděla Smrti“. Po zmíněném „Imperátorovi“ a split-albech sdílených s Nightbringer (2012) a Hetroertzen (2014) bylo okolo Dødsengel ticho, které rozčísl občasný koncert.
BVDK – Architecture of Future Tribes 2.8.2017 H.  Dnes si v recenzi představíme skupinu, jejíž hudba by měla zajímat ty z vás, kdo si potrpíte na zvláštní a neotřelé věci. Přesně takoví BVDK jsou, respektive přesně takový je jejich debutový dlouhohrající počin „Architecture of Future Tribes“. Podobné věci jsou mi strašně sympatické – na první pohled nenápadná záležitost, ale když to člověk zkusí a trochu se do toho ponoří, objeví album, které se nebojí experimentu a není svázané tradičními metalovými vzorci. Zní to zajímavě? Možná vás trochu zchladí, až vám prozradím, co znamená ona zkratka BVDK. Jsou to totiž iniciály jména Bree van de Kamp. Také jsem neměl ánung, co nebo kdo to je, tak jsem požádal o pomoc všemocného pana Googla, jenž mi sdělil, že jde o jednu z hlavních postav seriálu ... Опричь – Поветерь 1.8.2017 Mythago  Kdykoliv příliš blízko u sebe vidím slova folk metal a Rusko, naskočí mi husí kůže po celém těle, začnu odvracet zrak, do uší si zarazím hřebíky a vidám se hledat nejbližší útes. Ruský folk metal je pro mne totiž synonymem nevkusem přetékajícího přebujelého klávesového kýče, kterému není rovno. A přece – v okamžiku chvilkového pomatení nebo snad pod vedením jakési masochistické choutky jsem se rozhodl, že zrecenzuji Опричь, kapelu, kterou jsem jaktěživ neslyšel, a tak jsem riskoval, že narazím na právě výše zmíněnou torturu. Опричь mi však připravil jedno milé a nečekané překvapení. Žádné. Klávesy. Sláva! To ale neznamená, že bych tak s celým albem byl automaticky spokojený.
Lvx Hæresis – Descensŭs Spīrĭtŭs 31.7.2017 H.  Lvx Hæresis ze Švýcarska jsou novým přírůstkem do rozsáhlé rodiny začínajících blackmetalových formací, jejichž produkce se na první pohled tváří zajímavě. Jak ovšem známo, první pohled nemusí být a zpravidla také nebývá tím nejdůležitějším. Vizuální stránka, atypické znaky v názvu kapely i desky, římsky očíslované skladby a dokonce i letmý poslech ukázek mohou sice leccos napovědět, ale jen těžko dokážou suplovat informaci, jak na tom ta která skupině hudebně opravdu je a jestli je skutečně zajímavá. Dnes jsme se zde sešli, abychom se pokusili přijít na to, do jaké sorty Lvx Hæresis patří a zdali jejich hudba stojí za hlubší pozornost, anebo se pod zdánlivě atraktivní slupkou skrývá jen nafouknutá bublina. Abychom učinili zadost informativní části recenze, zmiňme alespoň to, že se vznik Lvx Hæresis datuje k roku 2013, kdy kapela ... Julie’s Haircut – Invocation and Ritual Dance of My Demon Twin 30.7.2017 H.  Italská formace Julie’s Haircut už hraje delší dobu – má za sebou cca dvě a půl dekády fungování, což není úplně málo. A navíc má svoje heslo na Wikipedii, což je samozřejmě základní měřítko toho, jestli kapela něco dokázala. Nicméně i navzdory tomu, že dle tohoto důležitého měřítka Italové nejsou žádní nazdárci, osobně mi jejich existence byla až donedávna skryta. Standardní pohádku o aktuálním albu, které prolamuje ledy, si tentokrát nechám pro sebe a radši zkusím říct něco zajímavějšího. Tahle náhodná známost totiž neskončila u jedné promiskuitní noci – z původně nezávazného povyražení se totiž vyklubala láska na první pohled (poslech). Obyčejné Bandcampové ochutnávání záhy přerostlo ve vztah nejtrvalejší možný – zařazení vinylu do osobní sbírky.
Hexis – Tando Ashanti 29.7.2017 H.  Dánská skupina Hexis zaujala již v roce 2014 se svým debutem „Abalam“. Ačkoliv se na jeho přebalu nacházel křížek, nejednalo se o muziku, jakou byste mohli pouštět na srazech křesťanské mládeže. Nebo respektive – klidně byste to zkusit mohli, ale asi by se to u místního osazenstva nesetkalo s přílišným pochopením. Netvrdím, že Hexis na své prvotině hráli úplně špičkovou kombinaci black metalu a hardcoru, určitě bych našel kapely, jejichž tvorbu si cením ještě o něco výš, ale svou kvalitu Dánové určitě předvedli a do dlouhohrajícího světa vykročili pravou novou. Rok po vydání „Abalam“ si ovšem formace prožila klinickou smrt. Tehdy čtyřčlenná sestava se rozpadla a nezůstal z ní kámen na kameni – odešli totiž hned tři muzikanti, díky čemuž v kapele osiřel vokalista Filip. Dle prvotního prohlášení to tehdy vypadalo na konec Hexis, ...
|
