Recenze

  • Destructive Explosion of Anal Garland – Tour de Anal

    29.5.2014

    Stick

    Destructive Explosion of Anal Garland – Tour de Anal

    Že je česká grindcorová scéna velice silná, o tom není pochyb. Je u nás mnoho kapel a ještě více fanoušků, kteří jsou ochotni na svůj náklep jezdit i do nejrůznějších destinací. Stejně tak mnoho českých kapel má to štěstí, že si dokázaly vybojovat takovou pozici, že se na jejich koncerty chodí třeba i v Mexiku. Grind má u nás zkrátka silnou pozici a k životu se probudila další drtička koulí, ve které figuruje Burák, jinak basák Jig-Ai (v tomto případě i vokalista) a Brutally Deceased. Tentokrát ale obsluhuje bicí artilerii, kterou tedy ovládá taky více než slušně. Je zde řeč o Destructive Explosion of Anal Garland. Ti stejně jako kolegové z Jig­-Ai přicházejí po šesti letech s novou fošnou, pojmenovanou stručně a jasně “Tour de Anal”. Na celkové prezentaci si těleso dalo záležet, tudíž barvičkový ...

  • Swans – To Be Kind

    28.5.2014

    Atreides

    Swans - To Be Kind

    Jsou v zásadě dva způsoby, jak psát o Swans. První volbou je napsat hutný sloh a rozebrat desku řádně do hloubky. Probrat ji nejen po stránce technické, hudební či umělecké, nebo ji porovnat s předchozími počiny, ale dotknout se při její charakteristice filosofie existencialismu, přihodit trochu nihilismu a Nietzscheho nadčlověka. To kdyby nestačilo, že samotná hudba Swans, zejména na posledních albech, je dost komplikovaná a neschůdná sama o sobě. Vstříc práci, která by vydala na kvalitní seminárku o pár desítkách stran, stojí druhá možnost, totiž vysrat se na tohle všechno spisování a říct vám, ať si to poslechnete, že Swans beztak nejdou slovy pořádně popsat, a i kdybych se snažil sebevíc, stejně si z nějakého textu s největší pravděpodobností odnesete hovno. Jenže jak jistě tušíte, v takovém případě bychom mohli rovnou zavřít krám a ...

  • Dancing Deadlips – Song of the Flight

    28.5.2014

    H.

    Dancing Deadlips - Song of the Flight

    Projekt Dancing Deadlips je v podstatě jednou velkou neznámou. Stojí za ním polská dívčina vystupující buď pod tímto pseudonymem nebo coby Dee RJ, a ať jej posuzuji z jakéhokoliv úhlu pohledu, je to underground jako prase. Mezi lidmi v podstatě neznámý. Informací pomálu nebo ještě lépe téměř žádné. Hudebně se tahle pohledná slečna pohybuje hluboko v experimentální tvorbě a myslím, že pokud se alespoň trochu hrabete v nekonečných pokusech, dark ambientu, minimalismu a poesii, měli byste zbystřit a věnovat tomuhle článku alespoň trochu pozornosti. Poměrně nedávno jsme tu recenzovali reunionový počin Lux Occulta, který experimenty a hudebními hrátkami přímo překypoval. Na první pohled není porovnání s těmito protřelými Poláky zcela namístě, neboť “Kołysanki” nabízí tisíc a jeden dechberoucí moment a posouvá hudbu do zcela nových dimenzí.

  • Amon-Sethis – Part II: The Final Struggle

    27.5.2014

    Kaša

    Amon-Sethis - Part II The Final Struggle

    Dám vám na úvod jednoduchou hádanku, jejíž rozluštění vám sice nezaručí žádnou výhru, ale mně to usnadní představení Amon-Sethis, respektive jejich hudební orientace. Takže… Víte, co mají společného kapely jako Melechesh, Orphaned Land a třeba právě Amon-Sethis? No, hudba jako taková to nebude, protože první jmenovaní se nebojí black metalu, Orphaned Land jsou (no, spíš byli) zase mnohem víc zakořenění v death metalu a Amon-Sethis bych viděl někde na pomezí progresivního metalu a heavy metalu. Texty to taky tak úplně nebudou. Melechesh se brodí v řekách staré Mezopotámie, Orphaned Land v prachu arabské pouště a Amon-Sethis se nebáli vydat se na pouť starověkým Egyptem. Už teď asi správě tušíte, že tím společným jmenovatelem je právě onen příklon k orientu, který se nutně musí projevit taky v hudbě, takže ...

  • The Cloudycators – Land of the Cloudycators

    26.5.2014

    Ježura

    The Cloudycators - Land of the Cloudycators

    Jsou kapely, které nemusíte znát, abyste dovedli celkem přesně říct, jakou muziku tvoří – ostatně už jen na těchto stránkách se jich objevilo tolik, že se to fakt blbě počítá. Jenže občas je to zkrátka děsná loterie, protože prostě netušíte, co od dotyčné skvadry můžete čekat. Finští The Cloudycators jsou přesně ten případ, a kdykoli přeběhnu očima jejich název, vyskočí na mě pocit, že se za takovým názvem musí skrývat nějaká pošahaná variace na padesátkový surf rock a zástupy kapel, které začínaly určitým členem a končily vyjádřením plurálu. Jenže jak už to tak bývá, realita je samozřejmě někde úplně jinde… Tahle partička z finského Tampere proti všem předpokladům drhne cosi, co se pohybuje na hranicích rocku a metalu, a aby těch překvápek nebylo málo, ještě to ...

  • Eyes of Verona – Ex-Voto

    25.5.2014

    Ježura

    Eyes of Verona - Ex-Voto

    Od té doby, co mi pár měsíců nazpět přistála v klíně nahrávka “Man Is a Lonely Soldier” od francouzských Mils a já jejímu kouzlu velice rychle propadl, slovní spojení francouzský alternativní rock ve mně vzbuzuje vcelku vydatná očekávání. Když se mi tedy naskytla možnost vzít si do parády desku, na jejíž vizitce stálo přesně tohle, věru jsem moc neváhal. A i když se z řadového debutu mladičké formace Eyes of Verona vyklubalo něco odlišného, než jsem čekal, “Ex-Voto”, jak se deska jmenuje, si mě omotala okolo prstu. Eyes of Verona skutečně žádní ostřílení harcovníci nejsou. Kapela je na scéně teprve druhým rokem a kromě “Ex-Voto” vydala zatím jen po jednom singlu a EP. Tím větší překvapení pro mě byl první a vlastně i každý další poslech, protože “Ex-Voto” je ...

  • Enthroned – Sovereigns

    25.5.2014

    H.

    Enthroned - Sovereigns

    Nejsem sice žádný black metalový fanatik, takže to nemohu tvrdit s určitostí a jistotou, ale přesto mi připadá, že belgičtí Enthroned ani v rámci svého žánru nepatří k nějak zvlášť provařeným kapelám. Přesto už ale na scéně figurují přes dvacet let a za tu dobu stihli nahrát hromadu neřadového materiálu plus deset plnohodnotných desek navrch, takže jde rozhodně o kapelu zkušenou. Kulatou desátou desku vydali Enthroned letos, dali jí do vínku jméno “Sovereigns” a asi není moc složité si z těchto indicií dovodit, že právě “Sovereigns” se pokusí trochu rozebrat recenze, která začíná prááááávěěěěě….. teď! Fajn, dost bylo citací kultovního díla “Pár pařmenů”, teď trochu vážněji. Jak jsem psal už o odstavec výše, nejsem žádný black metalový fanatik, takže není žádné překvapení, že pomyslná stránka ...

  • Edguy – Space Police – Defenders of the Crown

    24.5.2014

    Ježura

    Edguy - Space Police - Defenders of the Crown

    Němci Edguy jsou jednou z těch kapel, které prostě znáte, ať chcete nebo ne – a dokonce k tomu nepotřebujete slyšet byť jediné jejich album. Říkáte si, že jsem si tím nějak moc jistý? No, on je to totiž tak trochu můj případ, a “Space Police – Defenders of the Crown” je skutečně první album Edguy, se kterým mám tu čest trochu důkladněji. Zvěsti o tom, jak dříve skvělá kapela nabrala kurz do kytek (míněno co do kvality tvorby, neboť o popularitě to opravdu neplatí), ale samozřejmě dolehly i k mým uším, takže jsem byl dost zvědavý, jak u mě “Space Police – Defenders of the Crown” pochodí, protože rozhodně nepatřím k těm, kteří by špatnému power metalu dali něco zadarmo. Prakticky nulová očekávání ale znamenají, ...

  • Mind – Save Yourself from Hell

    23.5.2014

    Kaša

    Mind - Save Yourself from Hell

    Přestože jsem o německé formaci Mind nikdy v životě neslyšel, tak novinka “Save Yourself from Hell” má být jejich velkým návratem po desetileté odmlce, o jejímž důvodu historie kapely a propagační řečnění vydavatelství mlčí. Ona ani ta historie není na zrovna dlouhé povídání, protože se ví pouze to, že dvojice Mind vznikla v roce 1995 v Německu a jejími členy jsou Dzuma a Arek. Pánové vydali nějaká splitka, dema a EP, nicméně o plnohodnotném albu nikde ani zmínka, takže předpokládám, že novinka je počinem debutovým. I když, na tom stejně nezáleží, protože Mind se pohybují v tak špinavých sférách hudebních podhoubí, že i kdyby za sebou měli desítku alb, tak to jedenácté bude znít beztak stejně neústupně jako “Save Yourself from Hell”. Co jiného taky čekat od desky, která si s sebou ...

  • Killer Be Killed – Killer Be Killed

    22.5.2014

    Kaša

    Killer Be Killed - Killer Be Killed

    Přestože oficiálně Killer Be Killed vznikli někdy v průběhu roku 2011, tak pomyslné základy byly položeny už v roce 2010 skladbou “Rise of the Fallen” z tehdy aktuální fošny “Omen” groove thrashových Soulfly, kdy se mimo ikonického frontmana Maxe Cavalery chopil mikrofonu jako host Greg Puciato z řad The Dillinger Escape Plan a výsledkem byla nejlepší skladba z jinak zašedlého alba Cavalerovské hoblovačky. Chemie zřejmě zafungovala do takové míry, že zanedlouho už obě persóny krmily veřejnost řečmi o plánu nahrát společné album v duchu “Point Blank” projektu Nailbomb, s nímž v polovině 90. let vyrukoval Max Cavalera a Alex Newport z Fudge Tunnel. Očekávat vyložené vzkřísení Nailbomb po hudební stránce bylo naivní, nicméně i tak jsem si už v té době říkal, že by to nemuselo být úplně špatné spojení. Uběhl ...

  • Pontiak – Innocence

    21.5.2014

    Atreides

    Pontiak - Innocence

    Mé seznámení s Pontiak proběhlo stejně jako s řadou jiné dobré hudby na doporučení kamaráda. Že by se mi to prý mohlo líbit. Tak jsem se někdy v březnu dostal k jejich poslední desce “Innocence”, která vyšla u labelu Thrill Jockey ke konci ledna a kterou jsem se se zpožděním rozhodl zrecenzovat. Tenhle kousek si totiž plnou recenzi nanejvýš zaslouží, i když už od jeho vydání nějaký ten pátek uplynul. Ptáte se proč? Odpověď na tuhle v zásadě prostou otázku není tak docela snadná, a tak to bude poněkud obšírnější. Prve by bylo vhodno vysvětlit, co jsou vlastně Pontiak zač. Kapelu si založili tři bratři – Jennings, Van a Lain Carneyovi. Ti spolu žijí v jakési díře v americké Virginii, kde si v klidu farmaří, vaří pivo a krom toho sem tam spáchají nějakou ...

  • Tomorrowillbeworse – Down the Road of Nothing

    20.5.2014

    Atreides

    Tomorrowillbeworse - Down the Road of Nothing

    V poslední době trpím dost nepěkným předsudkem – který je ale vzato kolem dokola docela pochopitelný, neboť člověk se tak obvykle vyhne hromadě hudby, kterou ve většině případů nechce slyšet. Tak nějak jsem se naučil, že cokoliv, co se vyznačuje přehnaným názvem, obvykle mívá barvitější obal než obsah, který naopak stojí většinou za starou belu. Ať je to již jméno zbytečně zkomolené, přehnaně emocionálně zabarvené, případně až příliš vyumělkované (dobře, to je hodně subjektivní, ale hádám, že víte, co tím myslím), zkrátka cokoliv, co zní dost divně nebo trve evil na to, aby mohlo už jen názvem přitáhnout případného posluchače, je pro mě ve většině případů varovným majáčkem. Přesně z toho důvodu jsem se měl na pozoru i před Tomorrowillbeworse, kteří mi ukázali, že předsudek je pořád jen ...

  • Sebastian Bach – Give ‘Em Hell

    19.5.2014

    Kaša

    Sebastian Bach - Give 'Em Hell

    Trvalo to dlouho, než se bývalý frontman glam metalových Skid Row, Sebastian Bach, postavil na vlastní sólové nohy. Vlastně více než deset let, protože od svého odchodu v roce 1996 se na pořádný autorský počin pod jeho jménem čekalo až do roku 2007, kdy vyšlo jeho třetí oficiální sólové album, které je obecně považováno za jeho sólový debut, protože první dva počiny vlastně ani nestojí za řeč. “Bring ‘Em Bach Alive” z roku 1999 sice přineslo pět nových studiových skladeb, ovšem zbylé dvě třetiny stopáže jsou živé verze nejslavnějších písní z období jeho působení v řadách Skid Row a následující “Bach 2: Basics” je zase kompilace coverů z různých tributů, kde se Sebastian předvedl coby zpěvák, takže nová píseň vlastně žádná. Po letech působení v divadle, televizi a kdo ví, kde ...

  • Norse – Pest

    18.5.2014

    H.

    Norse - Pest

    Je to svým způsobem docela zábavné, ale i když se Norse jmenují Norse, tak to nejsou Norové… dokonce nejsou ani ze severu… vlastně dokonce nepocházejí vůbec ze severní polokoule naší planety. Norse jsou totiž Australané… a aby to byla ještě větší sranda, tak samozřejmě nesídlí v severní části kontinentu, ale v té jižní. Dost ovšem bylo zeměpisu, pojďme na hudbu. Já osobně jsem se se jménem Norse poprvé setkal prostřednictvím jejich druhé desky “All Is Mist and Fog”, která vyšla v listopadu 2012 vlastním nákladem. A ve skutečnosti to vlastně bylo o dost zajímavější, než by člověk čekal. Když se řekne, že někdo kombinuje death metal a black metal, tak asi většina z nás nepomyslí nic o nějaké přehnané originalitě, ale i přesto Norse dokázali, že lze v tomto relativně úzkém rámci ...

  • Triptykon – Melana Chasmata

    18.5.2014

    H.

    Triptykon - Melana Chasmata

    Patříte-li mezi pravidelnější čtenáře našeho skromného plátku, asi už to dávno víte, protože tohle jsem tu už v průběhu těch let psal asi tak padesátkrát, ale pro jistotu to ještě jednou zopakuji i pro nově příchozí a náhodné kolemjdoucí, ať máme čistý stůl – pokud bych měl vyjmenovat muzikanty, k nimž mám ten největší respekt, Thomas Gabriel Fischer, lídr Triptykon (a Celtic Frost a Hellhammer), by se umístil na nejvyšších pozicích. Až na naprosté výjimky (třeba jako přešlap “Cold Lake” z roku 1988) absolutně uctívám všechno, pod čím je tenhle člověk podepsaný, a jeho tvorba jednoduše patří do té nejužší a nejlukrativnější sorty toho, co můžu označit svou úplně nejoblíbenější muziku. Je ovšem pravda, že si Fischer tuhle pozici bezesporu zaslouží, hudebně i tím, co má ...

  • Ritual Aesthetic – Decollect

    17.5.2014

    H.

    Ritual Aesthetic - Decollect

    Tohle je recenze, která by formálně s tím, jak to tu máme nastavené, asi měla spíš patřit do minirecenzí, kam sypeme nahrávky mimo náš základní žánrový rozsah. I když na druhou stranu, v tomhle případě asi záleží trochu na úhlu pohledu… Ritual Aesthetic je totiž elektronická muzika… v základě. Ne úplně bezvýznamnou část zvuku ovšem tvoří i industriální metal. Kapel, které ve své tvorbě spojují tvrdou elektroniku (a tím myslím opravdovou elektroniku, ne jenom jeden rádoby industriální sampl) a tvrdý metal, vlastně není zas tak málo. Z těch, o nichž se tu už alespoň trochu psalo, lze jmenovat třeba Francouze Herrschaft, feťácký cirkus Psyclon Nine (zdravím Nero Belluma… ještě pořád mi dlužíš desku, ty parchante… snad ten fet za moje prachy aspoň chutnal) nebo třeba Dawn of Ashes. ...

  • The Body – I Shall Die Here

    17.5.2014

    Atreides

    The Body - I Shall Die Here

    Kapely, z jejichž poslechu mám respekt, bych spočítal zhruba na prstech dvou rukou. Většinou jde o uskupení, kterým jde o víc než o hudbu samotnou, spíš o její prožití do posledního tónu. Prožití tělem, kdy vám brutální muzika tak propláchne uši, že na to jen tak nezapomenete, stejně jako prožití duševní, které ve vás zanechá hluboký přesah, to něco, co vás fascinuje, ale ne vždy tomu rozumíte. Přesně do téhle škatule kapel se řadí i americké duo The Body, jež nás už nějaký ten pátek zásobuje těžkotonážním sludgem. Jenže i to jim přijde málo, takže spřáhli síly s Haxan Cloakem, mágem dark ambientu a dronu, a vypustili do světa desku “I Shall Die Here”. Loňská deska “Christ, Redeemers” se vyznačovala hlavně těžkou, hypnotickou atmosférou, z níž prosvítají čisté sbory a smyčcové party coby ...

  • Delain – The Human Contradiction

    16.5.2014

    Ježura

    Delain - The Human Contradiction

    Ať už si o Delain myslíte cokoli, nedá se jim upřít dlouhodobé a poctivé úsilí, díky němuž jméno kapely stále roste. Jestli tedy před pěti lety mohli být rádi, že je s sebou na turné vzala větší kapela a na koncertu oslovili pár lidí, dnes už za sebou mají nějakou tu šňůru v pozici headlinera, jejich jméno vešlo v obecnou známost a smýšlí se o nich jako o solidní žánrové kapele. Poslední deska “We Are the Others”, se kterou Delain konečně dosáhli viditelného úspěchu, mě sice minula, ale tím spíše zajímavé bude srovnání s počiny staršími, které jsem onehdá sjížděl celkem poctivě… Rozdíl je to vážně nepřehlédnutelný, a to z jednoho prostého důvodu – od vesměs pohodové a chytlavé muziky, která však sem tam docela koketovala s kýčem případně na ní byla znát ...

  • Janvs – Nigredo

    15.5.2014

    H.

    Janvs - Nigredo

    Janvs (nebo také Janus, chcete-li) patří k těm skupinám, o jejichž existenci a +/- i hudebním směřování mám už delší dobu nějaké ponětí, ale doposud jsem se ještě nedokázal donutit k tomu, abych se na jejich tvorbu podíval podrobněji. A to i navzdory pocitu, že by se mi to mohlo líbit. Pokud jste na tom stejně a muziku Janvs doposud podrobněji neznáte, alespoň se na to poprvé podíváme spolu. Takže hurá na věc… Janvs fungují nějakých deset a hned v roce 2004 přišli se svým prvním demosnímkem “Nigredo”, který zde nezmiňuji náhodou, protože jak se záhy ukáže, tahle nahrávka dnes pro nás bude důležitější, než se na první pohled může zdát. Tak či onak, uběhla další tři léta a Italové přišli s dlouhohrajícím debutem “Fvlgvres” a hned následující rok s druhou deskou “Vega”. Poté se opět na šest let ...

  • Austrian Death Machine – Triple Brutal

    15.5.2014

    Kaša

    Austrian Death Machine - Triple Brutal

    Patříte k fanouškům starých akčních klasik z osmdesátých let, v nichž excelovala rakouská hora svalů známá též jako Arnold Schwarzenegger? Určitě jo, na těhle filmech z ohraných VHS kazet vyrůstal snad každý klučina, kterému je aktuálně víc než dvacet let. O tom, že filmy jako “Terminátor”, “Komando” nebo “Predátor” jsou dodnes nepřekonatelné kulty, nehodlám diskutovat a zřejmě bych si tak padl do noty s Timem Lambesisem, jinak frontmanem As I Lay Dying (v poslední době též znám jako ten týpek, co si objednal a plánoval vraždu své manželky), jehož fascinace těmito filmy a jejich ikonickým hlavním představitelem vygradovala až do té fáze, že si založil parody one-man kapelu Austrian Death Machine, která i přes aktuální vězeňskou indispozici ústředního mozku vydává své třetí album “Triple Brutal”. Bohužel se čím ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy