Balance Interruption – Door 218 27.12.2016 H.  Ukrajinské formaci Balance Interruption jsem nikdy příliš pozornosti nevěnoval. Sice o nich vím už delší dobu, ale jaksi jsem nikdy neměl potřebu je poslouchat nějak zevrubněji. Vzpomínám si, že jsem kdysi slyšel druhé album „Era II: Deserts of Ashes“ z roku 2011, ale i přes několik relativně slibných momentů jsem neměl chuť to zkoumat podrobně a šel zase o dům dál. Letos Balance Interruption vydali svou třetí dlouhohrající desku „Door 218“ a při této příležitosti jsem si řekl, že už Ukrajincům zkusím dát šanci, aby mohli ukázat, jestli v nich něco je a případně co přesně v nich je. Navzdory snaze nechat album pořádně uzrát a dát mu čas to ovšem dopadlo v podstatě stejně jako v případě „Era II: Deserts of Ashes“. Což ... Barbarian Swords – Worms 26.12.2016 H.  Od kapely, která sama sebe pojmenuje Barbarian Swords (pokud by se náhodou našel nějaký negramota nerozumějící jazyku englickému, nechť si ten název mrdne do libovolného translátoru), asi nelze očekávat nějaké homo-pidlikání. Pokud jste při přečtení onoho jména začali očekávat nějakou kurevsky nasranou, neotesanou a barbarskou hudbu, pak jsou vaše očekávání zcela správná. Barbarian Swords nejsou žádní veteráni. Svůj první demosnímek „Crusaders of the Apocalypse“ vydali v roce 2012 a o dva letopočty později na něj navázali dlouhohrajícím debutem „Hunting Rats“, prostřednictvím něhož jsem se s kapelou poprvé setkal. Nebudu vám nijak podrobněji vykládat, co přesně se na „Hunting Rats“ odehrávalo, poněvadž letošní novinka „Worms“ pokračuje v obdobném duchu, tudíž si to schovám až k ní. Můžu říct jen to, že mě Španělé na své řadové prvotině docela bavili ... Mesarthim – .- -… … . -. -.-. . 25.12.2016 H.  Australané Mesarthim na sebe prvně upozornili v loňském roce vydáním debutové desky „Isolate“. Ta nabídla relativně zajímavé pojetí vesmírného atmo/post-black metalu. Namísto neprostupné dusivé nálady a industriálních ruchů se totiž vydali stravitelnější cestou a hlavně zaujali poněkud zvláštní náladou, která byla v jejich případě… no, pozitivní. Nešlo o žádný velký zázrak a trvanlivost materiálu nebyla nijak závratná, ale jako celek to mělo svůj vnitřní smysl a tehdy jsem si říkal, že do budoucna by se z Mesarthim mohla vybarvit vcelku pěkná záležitost. Kdybych jen tušil… Samozřejmě, není úplně košer, když vydáváte jedno album za deset járů; je žádoucí své příznivce zásobovat nějakým materiálem – v rozumné míře. Mesarthim se ovšem vydali do opačného extrému a v letošním roce rozjeli takovou přehlídku vydávaných počinů, až to přestává být hezké. ... Bestial Raids – Master Satan’s Witchery 24.12.2016 Metacyclosynchrotron  Kdyby mě dříve někdo požádal o tip z ranku bestiálního black metalu (nebo war metalu, chcete-li), tak vím, že Bestial Raids bych nejspíš nezmínil. Ne, že by alba „Reversed Black Trinity“ a „Prime Evil Damnation“ byla úplně marná. Pár solidních nápadů měla a jejich provedení bylo dost slušné, ale celkový dojem degradovaly různě roztroušené debilní riffy, které zněly jako bez přípravy a bez rozmyslu z fleku splácané ve zkušebně. Ale přeci na těch Polácích něco bylo, minimálně naživo, a snad proto se drželi na dosah všem zájemcům o temný a násilný black metal. Třetí album trojice Sadist, Necron, Desolator zvané „Master Satan’s Witchery“ je suverénně nejlepším titulem kapely. Pokud na dřívějších nahrávkách vyčnívaly maximálně 2-3 skladby, ke kterým jsem se byl ochotný občas vracet a o jejichž kreditu svědčí i to, ... Root – Kärgeräs – Return from Oblivion 23.12.2016 H.  O Root již v našich zeměpisných šířkách byly popsány stohy papíru, toho skutečného i toho imaginárního v počítači, a další stohy na své popsání ještě čekají. Ale tomu se není co divit. Ať si totiž o Root myslíte cokoliv a ať už jejich ústřední persónu považujete za ikonického frontmana nebo egoistického senilního dědka, jedna věc se téhle kapele upírat nedá – za legendy jsou považováni právem. Jakkoliv se jejich poslední tvorba ubírá jakýmkoliv směrem a jakkoliv kvalita desek objektivně padá, Root už navždy budou zapsáni v kronice českého metalu na jednom z čestných míst. Zatímco třeba u různých (věkových) souputníků jako Törr či Asgard lze docela úspěšně polemizovat o tom, nakolik jejich domnělá legendárnost plyne z kvalitní hudby, anebo čistě jen ze skutečnosti, že ty kapely hrají dlouho, u Root není pochyb o tom, že ... Project Pitchfork – Look Up, I’m Down There 22.12.2016 H.  S počtem odsloužených let na hudební scéně se povětšinou snižuje kadence nových desek a mezery mezi jednotlivými dlouhohrajícími položkami diskografie se prodlužují. Důvodů může být mnoho – klesající invence a skladatelská potence, rozvaha a snaha přijít s vyzrálým materiálem nebo kupříkladu nepotřeba se hnát honem kupředu, když už máte svoje pozice vydobyté a vaše kapela má nějaké jméno. Může jít o kombinaci vícera možností, klidně může jít i o něco dočista jiného a nic z právě jmenovaného nemusí být pravdivé. Přesto se zdá, že ono pořekadlo o menším počtu nahrávek s přibývajícími roky je takřka obecně platné a většina skupin jej splňuje. Výjimky se však samozřejmě najdou a Project Pitchfork mezi takové zcela jistě patří. Němci právem už dávno patří mezi legendy elektronické muziky, dali této scéně množství ... Madder Mortem – Red in Tooth and Claw 21.12.2016 H.  Norští Madder Mortem si se svou novinkou dali docela načas. Vždyť minulé „Eight Ways“ vyšlo už před sedmi lety. Dobrá, po něm se ještě objevilo minialbum „Where Dream & Day Collide“, ale to je jen o rok mladší, tudíž i od něj uplynulo již šest let, během nichž Madder Mortem nevydali vůbec nic. Byl tedy nejvyšší čas na další desku. Kdo si počká, ten se dočká, protože mu kolikrát nic jiného nezbývá, což je samozřejmě i tento případ, ale lepší pozdě nežli vůbec. Tak či onak, „Red in Tooth and Claw“ už je tady, tak se na něj pojďme podívat… Už mnohokrát jsem v recenzích napsal, že radši si počkat delší dobu a dostat skutečně kvalitní nahrávku, než když to kapely do lidí hrnou pod tlakem každé dva roky (nebo ... Void Meditation Cult – Utter the Tongue of the Dead 20.12.2016 Metacyclosynchrotron  Výhoda recenzování „anonymních“ (či lépe řečeno obskurních) kapel spočívá v tom, že v úvodu není třeba vypisovat romány. Jakoby nestačilo vědět jen to opravdu základní info, že Void Meditation Cult původně předcházela kapela Sperm of Antichrist. V ní Desolate Defiler působil i s jednou „neznámou“ dámou (která údajně vedla již neexistující label Crush Until Madness), ale ta byla po vydání jediného dema „Blight and Darkness“ a odehrání jednoho či dvou koncertů stejně odejita. Desolate Defiler s novým názvem a již vlastními silami stvořil demo „Sulphurous Prayers“, které (nejenom) mně v době vydání (2009) uhranulo svou naprosto zvrácenou atmosférou. Těžko se dopočítat momentů, kdy mi z éterických linek hrozila zástava srdce a pominutí smyslů. Těch pět let čekání nebylo úplně jednoduchých, rovněž i díky tomu, že Void Meditation Cult ... Eldamar – The Force of the Ancient Land 19.12.2016 H.  Tolkienův fantasy svět metalové kapely vždy lákal. Bylo to už dávno předtím, než se strhla obrovská celosvětová Pánoprstenovská mánie zapříčiněná natočením velkolepé adaptace knih, a je to tak i v době, kdy už tato mánie opadla a pozornost mainstreamového publika potažmo filmového průmyslu se přesunula jinam. Eldamar je další do rodiny podobně laděných projektů, přičemž je zajímavé, že mnohé tyto skupiny spojuje nejen tématika, ale i podobný zvuk. Pokud tedy slyšíte na jména jako Caladan Brood, pro mě za mě třeba Emyn Muil a samozřejmě v první řadě především Summoning, pak jste u Eldamar na správné adrese. Eldamar konkrétně pochází z Norska a jedná se o jednočlennou formaci, jejíž hlavní postavou je Mathias Hemmingby. Jedná se o mladého muzikanta (Metal-Archives udává, že mu je rovných dvacet let), pro něhož je Eldamar první hudební ... Sodoma Gomora – Multikill 18.12.2016 H.  Nekorunovaní králové českého horrorcoru se za poslední rok v moc dobrém světle nepředvedli. Poslední sólovky Řezníka i DeSada jsou těžká slabota a patří k tomu nejhoršímu – nejsou-li dokonce tím úplně nejhorším – co kdy pod jejich jmény vyšlo. A vlastně nebyli sami, protože ani další kolegové ze stáje ZNK letos nezabodovali, třeba Dead Team navazující na tradici Terror Crew a jejich rozpačitý debut „Nebezpečná aktivita“. O to větší ale byla zvědavost, jak si ústřední dvojice ZNK povede ve společném projektu Sodoma Gomora – jestli půjde o další slabou nahrávku, po níž by se už definitivně začaly vkrádat myšlenky o úpadku, anebo to naopak bude návrat v plné parádě. I když slovo návrat asi nebylo úplně nejšťastnější, poněvadž už předem bylo jasné, že se Sodoma Gomora na „Multikill“ nehodlá vracet do minulosti a ... Solitvdo – Hierárkhēs 17.12.2016 H.  Původně jsem tak úplně neměl v plánu novou desku Solitvdo poslouchat. Nicméně ne nadarmo se říká, že člověk kupuje očima – nakonec mě přesvědčil lákavý obal „Hierárkhēs“. Tenhle druh grafiky mám rád a líbí se mi; klidně se můžete smát, že je to pěkně debilní důvod, proč nějakému albu věnovat svůj čas, ale co už. Byly i nahrávky, které jsem si pouštěl z mnohem zhovadilejších důvodů. Tak či onak, já asi nejsem tím důvodem, proč jste na tuhle recenzi klikali (alespoň tedy doufám), takže se pojďme věnovat Solitvdo resp. nějakým těm obligátním úvodním kydům, bez nichž se to asi neobejde, máme-li se bavit o nepříliš známé kapele. Jedná se o jednočlenný projekt, v jehož čele stojí jistý D. M. pocházející z Itálie. Pokud je mi správně známo, Solitvdo je jeho jediným působištěm. ... Queen Elephantine – Kala 16.12.2016 H.  Snaha znít zvláštně a v ideálním případě trochu jinak, než je všude okolo běžné, je samozřejmě sama o sobě chvályhodná a měli bychom si jí u hudebních skupin cenit. Ne nutně vždy bychom ji však měli i chválit. Průměrnost je jistota a pro náročnějšího posluchače záležitost nudná, odpudivá a nehodná pozornosti, ale člověk ví, co dostane, a leckdo – zjevně je jich většina – to tak má raději. Naopak odlišnost bývá víc vzrušující, pokud se povede, ale je mnohem riskantnější, poněvadž se mnohdy prostě nepovede… Queen Elephantine se o nějakou zvláštnost zcela určitě snaží. Když jsem si poslechl ukázku z jejich letošní desky „Kala“, takřka okamžitě jsem věděl, že mám chuť to slyšet celé a že chci útroby téhle nahrávky prozkoumat. Tak se také stalo, ale ... Predatory Light – Predatory Light 15.12.2016 H.  Bezejmenná fošna Predatory Light pro mě osobně byla jedním nejočekávanějších debutů letošního roku. Důvod je nasnadě a člověk zrovna nemusí mít doktorát, aby na něj přišel – pes je samozřejmě zakopaný v dřívější neřadové demo tvorbě Predatory Light. Poprvé jsem se jménem téhle zámořské smečky potkal v loňském prostřednictvím splitka s krajany Vorde a musím se přiznat, že mě tahle nahrávka docela slušně rozštípala. Do té doby jsem neznal ani jednou ze dvou přítomných formací, ale o to větší pak bylo překvapení, když se z toho vyklubala kurevsky skvělá muzika. A byli to právě Predatory Light, kdo mě zaujal o trochu víc. Jakmile se tedy začaly objevovat kusé zprávy o tom, že se blíží i první dlouhohrající deska Predatory Light, hned jsem začal větřit další zajímavou záležitost. Jenže… znáte takové to pořekadlo, ... Deathspell Omega – The Synarchy of Molten Bones 14.12.2016 Sicmaggot  Vliv, jaký ta která kapela má či měla na scénu, se dá posuzovat i podle toho, kolik následovníků kráčí v jejích šlépějích a kolik ostatních se snaží její styl napodobit. V aktuálním tisíciletí není moc skupin, které by v tomto ohledu mohly na blackmetalovém kolbišti konkurovat francouzským Deathspell Omega. Tvorba této formace se v průběhu let stala etalonem toho, jak by měl znít moderní avantgardní black metal – aby také ne, když to jsou právě Deathspell Omega, kdo měl lví podíl na spuštění současné vlny chaotické odnože žánru. Dříve Deathspell Omega pouštěli do světa nové počiny docela pravidelně, ale v posledních jednotkách let se trochu odmlčeli – doposud poslední nahrávkou bylo minialbum „Drought“ z roku 2012. V mezičase sice vyšlo hned několik vinylových reedic staršího materiálu, ale co do nové muziky bylo čtyři ... Calf / Uncle Grasha’s Flying Circus – The House of Thousands Testicles 13.12.2016 H.  Mohlo by se zdát, že počin s názvem „Dům tisíců varlat“ bude nějaká gay porno parodie na „Dům tisíce mrtvol“, ale realita je trochu jinde – byť platí, že z filmu se zde vycházelo. Za svůj předobraz si však Uncle Grasha’s Flying Circus vzali poněkud serióznější dílo a už vůbec jej neparodují. Jejich strana splitu totiž vychází ze snímku „La montaña sagrada“ (neboli „Svatá hora“ v českých zemích) od chilského režiséra Alejandra Jodorowskyho známého jako tvůrce snímků z kategorie pro náročného diváka. Což vlastně sedí, protože i „The House of Thousands Testicles“ spadá do šuplíčku pro náročnějšího posluchače. To ovšem neplatí jen o Uncle Grasha’s Flying Circus, ani druhá strana splitu v tomto ohledu nijak nezaostává a taktéž nabízí půlhodinku, která má daleko k odpočinkovému poslechu. Tato nese název „A Lowness Salute to the ... Cryfemal – D6s6nti6rro 12.12.2016 H.  Cryfemal je kapela, která na jednu stranu děsně vtipná a na druhou stranu je zároveň hodně dobrá. Z ultimátně pošukaných obrázků jsem si dělal humor již v dobové recenzi na „Malicioso sonido putrefacto“, tudíž se moc opakovat nebudu a pouze dodám, že ke kultovním fotkám jako „visím na obráceném kříži“, „lezu do rakve a tvářím se u toho jak kokot“, „hraju si na hrobníka“ nebo „vykuř mi párek, bejby“ nyní Ebola, lídr skupiny, přidal neméně dementní vystupování ve spoďárech. Zvlášť když si na ně napíše „RIP“, hnáty ověsí tunami hřebů a jde v tom hrát živě. Jo, přesně kvůli tomu je Cryfemal tak směšná záležitost. Nicméně hudebně je to docela jiné kafe. Jakkoliv se Cryfemal na první pohled zdálky tváří jako strašná píčovina, v reálu je ta produkce výborná – samozřejmě jen z určitého ... Obscure Sphinx – Epitaphs 11.12.2016 Sicmaggot  Polští Obscure Sphinx si za poměrně krátkou dobu dokázali vybudovat solidní renomé na post-metalovém kolbišti – stačila jim k tomu dvě alba a hojná koncertní činnost. Samozřejmě, nejsou to žádné superhvězdy, bavíme se v relativním měřítku, ale to nic nemění na tom, že je o nich docela slyšet. Ostatně, své jméno mají i u nás v České republice, k čemuž jim vedle několika klubových akcí notně dopomohlo i vystoupení na Brutal Assaultu. Vem ale čert, s kým a kde Obscure Sphinx vystupovali, jaké soutěže vyhráli (a nějaké opravdu vyhráli), kolik lajků mají na Facebooku, kolik zhlédnutí mají na YouTube, do pekla se všemi těmihle píčovinami. Hlavní slovo má totiž muzika a právě ta je také důvodem, proč téhle talentované polské partě věnovat pozornost. Debutové „Anaesthetic Inhalation Ritual“ z roku 2011 a především excelentní dvojka ... Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – Sucht & Ordnung 10.12.2016 H.  Der Blutharsch – anebo také Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand, chcete-li – je kapela, která se dnes bezesporu může chlubit kultovním statusem. Ačkoliv formálně vzato nefunguje zas až tak dlouho – letos je tomu přesně dvacet let od doby, co vyšla první bezejmenná deska –, o jejím vlivu a významu snad není nutno pochybovat či diskutovat. A to vše se navíc povedlo i navzdory tomu, že Albin Julius se svými kumpány v průběhu let razantně změnili styl. V jistém momentě opustili martial industrial a další experimentální žánry a elegantně sami sebe transformovali v psychedelicky rockovou jízdu. Naopak by se dalo diskutovat spíš o tom, zdali Der Blutharsch v téhle poloze nejsou snad ještě poutavější než kdykoliv předtím. Přijde mi, že letošní novinka „Sucht ... eE eS eM – ByloNebyloRybaNaruby 9.12.2016 H.  Hlukový matador Radek Kopel a jeho kumpáni jsou neúnavní. Od doby svého vzniku Eine Stunde Merzbauten posluchače nijak nešetří a každý rok nabídnou minimálně jednu nahrávku, přičemž každá jedna z nich je více než vhodná k zodpovědnému trýznění sluchovodů a snad nejen jich. Člověk se ještě ani pořádně nestačil vzpamatovat z dubnového počinu „E.S.M.“ vydaného pod lehce pseudonymem ExSxMx a už je tu další dávka zvukového arcipekla – a opět pod trochu jiným jménem, tentokráte jako eE eS eM. Ale není se čeho bát, na svou dávku noisu si přijdete, ať už se to jmenuje jakkoliv. Nějaký laik by si při pohledu zdálky mohl snad i pomyslet, že se na „ByloNebyloRybaNaruby“ ukrývá nějaký koncept – zcela evidentně rybí koncept. Ale zasvěcení vědí, že očekávat něco takového by ... Siva Six – Dawn of Days 8.12.2016 H.  „Dawn of Days“ je deska, na níž jsem čekal nedočkavě a vlastně i relativně dlouho – celých pět let uběhlo od vydání předchozího počinu – a také jsem toho od ní dost očekával. Důvody, jak už tomu tak bývá, je nutno hledat v minulosti. Dřívější tvorba Siva Six je totiž výtečná, především našlapané „Black Will“ z roku 2006 a majestátní „The Twin Moons“ z roku 2011. Právě díky nim se tihle Řekové zařadili k mým nejoblíbenějším formacím z oblasti temnější taneční elektroniky. Nefalšovaně stupidní přebal „Dawn of Days“ mě ovšem rychle zchladil – oproti jednoduchému, leč elegantnímu artworku „The Twin Moons“ to je bolestivá změna. I ona kreatura na „Black Will“ od Setha ze Septicflesh, který ty svoje příšerky seká jak Baťa cvičky a všechny na jedno brdo, byla lepší ...
|
