Recenze

  • The Levitation Hex – The Levitation Hex

    4.3.2013

    Kaša

    The Levitation Hex - The Levitation Hex

    Při prvním seznámí se s kapelou, a následném poslechu, pro mě byli The Levitation Hex pouze další no-name kapelou, o které jsem do té doby neměl páru. Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem se začal pročítat biografií a zjistil, že hlavním tahounem této australské party je Adam Agius, který stál dlouhá léta v čele progresivních death metalistů Alchemist. Ti se sice nedokázali prosadit v absolutní modly žánru, ale orientálními motivy načichlá tvorba, kterou produkovali, mi nebyla úplně cizí. Zejména jejich labutí píseň v podobě alba “Tripsis” z roku 2007 mě svého času dost bavila. O rozpadu kapely jsem neměl vůbec ponětí, takže nové jméno, které vzniklo do jisté míry jako pohrobek této party, pro mě bylo docela překvapení. Agius se v nové kapele obklopil bývalými členy Alarum a Aeon of Horus, přesněji ...

  • Crest of Darkness – In the Presence of Death

    3.3.2013

    H.

    Crest of Darkness - In the Presence of Death

    Norsko, black metal – víc asi netřeba říkat, aby měl úplně každý více či méně představu, oč zde běží. Crest of Darkness jsou opravdu další black metalovou formací z této skandinávské země, kolikátou už, to je nad lidské síly spočítat, až by se občas mohlo zdát, že těch žánrových kapel je tu tolik, že v tom Norsku snad nikdo jiný než black metaloví hudebníci být nemůže. Nutno ovšem jedním dechem dodat, že ačkoliv Crest of Darkness nejsou nějakým vyloženě zavedeným jménem v tom smyslu, že by o jejich existenci věděl snad úplně každý, jak tomu je u nejlegendárnějších místních jmen, žádní cucáci to také nejsou. Ve skutečnosti se jejich zrod datuje do roku 1993, čili do nejslavnějšího období black metalu (i když… nejslavnější z dnešního poněkud zidealizovaného pohledu, ...

  • Primordial – Redemption at the Puritan’s Hand

    3.3.2013

    Atreides

    Primordial - Redemption at the Puritan's Hand

    Nebudu se nijak tajit faktem, že “hejtuju” většinu folk metalové scény a na většinu folk či pagan metalu jsem alergičtější než na lidskou blbost. Důvod je prostý, žánr folk metalu je z valné většiny vyčpělý, vyčerpaný a pohled na něj působí dojmem opotřebované nafukovací panny. Nebudu tu na nikoho házet vinu – s příchodem větší popularizace žánru je takový stav ve výsledku nevyhnutelný a dá se očekávat, že na vlně popularity tehdejší “nové vlny folk metalu” se bude chtít svést každý, kdo umí na sladké dřevo vydrnkat alespoň jednu lidovou odrhovačku. Výjimek, které naopak adoruji a nedám na ně dopustit, je míň než šafránu – a mezi ně počítám právě i Primordial. Ti před dvěma lety vydali svůj zatím poslední počin nesoucí název “Redemption at the Puritan’s Hand”, který by měl navázat ...

  • Kaviar Kavalier – Musik aus Ordinationen

    2.3.2013

    H.

    Kaviar Kavalier - Musik aus Ordinationen

    Tomáš Kohout, známý spíše pod gangsterskou přezdívkou Necrocock, bezesporu patří mezi nejvíce svérázné postavy domácí metalové scény… i když, jestli stále ještě metalové, to by mohlo být poněkud diskutabilní. Samozřejmě, jde o člověka, jenž tvoří jednu část klasické sestavy mocných Master’s Hammer, kteří jsou dle mého skromného názoru jednou z nejdůležitějších extrémně metalových skupin v celé historii české tvrdé hudby (fakt, že se zároveň jedná o jednu z mých největších srdcovek, s tímto tvrzením má co do činění jen minimálně, možná vůbec), mimo Master’s Hammer se však Necrocock téměř vždy prezentoval poměrně odlišnou muzikou… Pokud nepočítáme stařičký demáč “Praktiky pohřebních ústavů”, který vznikl ještě v éře aktivních Master’s Hammer a který byl posléze o mnoho let později exhumován i na CD, plula Necrocockova tvorba, ať už sólová nebo pod hlavičkou kapely Kaviar ...

  • Panikk – Unbearable Conditions

    1.3.2013

    Kaša

    Panikk - Unbearable Conditions

    Thrash metal ze Slovinska? Nedělejte si ze mě srandu, říkal jsem si. Kdybyste mě mučili, tak bych z této země nedokázal určit jedinou kapelu, která by se nějak blízce dotýkala rockové, potažmo metalové hudby. Mé hudební znalosti z této oblasti končí u elektronických Laibach, kteří jsou ale stylově mimo. Nyní můžu říct, že jsem zase o něco chytřejší a můžu si na evropské mapě zařadit talentované mladíky Panikk, což je čtveřice, která vznikla teprve nedávno, přesněji řečeno v roce 2008. Má za sebou jedno demo z následujícího roku a teprve letos, předpokládám, že po ustálení sestavy, protože ¾ kapely jsou jejími stálými členy necelé dva roky, se odhodlali k řadovému albu, jež dostalo do vínku titul “Unbearable Conditions”. Teď ještě zbývá dodat, kam Panikk vlastně zařadit, do jaké škatulky? Thrash metal. ...

  • En Nihil – The Approaching Dark

    28.2.2013

    H.

    En Nihil - The Approaching Dark

    Muziku samozřejmě běžně dělíme na žánry, což je asi nejpřehlednější a nejsnáze představitelné. Kdyby na to ovšem přišlo, klidně bychom mohli hudbu dělit i trochu abstraktněji, dejme tomu třeba standardní a nestandardní produkci. Na Sicmaggot se v drtivé většině případů setkáváme s tím prvním případem – ačkoliv jde nezřídka o bezesporu extrémní a nepříliš lehce stravitelné věci, přesto bych – měřeno čistě mou osobní optikou – označil 99% metalové hudby za standardní produkci, tvořenou konvenčními prostředky, mohli bychom říct. Pak tu jsou ovšem záležitosti na samém okraji hudebního spektra, vymykající se běžnému pohledu na to, jak by muzika měla vypadat a znít, až by se vlastně v nejednom případě dalo vcelku úspěšně polemizovat o tom, zdali se ještě vážně jedná o hudbu. Kdysi dávno jsem pro osobní potřeby vymyslel pojem “umělecká performance”, což ...

  • Ov Hollowness – The World Ends

    27.2.2013

    Stick

    Ov Hollowness - The World Ends

    S kanadským one-man projektem Ov Hollowness jsem se seznámil nedávno díky albu “Drawn to Descend” z roku 2011. Byla docela příjemná náhoda, když jsem dostal nabídku zrecenzovat zbrusu nový počin “The World Ends”, jelikož nadšení z předchozí tvorby je u mě celkem enormní. S letošním počinem moje víra v kvality tohoto projektu rozhodně vzrostla, už jen při pohledu na obálku jsem byl skutečně natěšený. Do poslechu jsem se ale pouštěl s mírnými obavami, jelikož album při deseti skladbách obsahuje více jak sedmdesát minut muziky, což jak známo, i u největších mistrů bývá daleko za hranicí poslouchatelnosti. Libuju si v takzvaných atmosférických black metalových vodách, za což by mě asi kdejaký pravověrný satan mohl ukřižovat, ale už je to tak. Black metalová muzika totiž pokrývá celé spektrum hudebního vyjadřování, a z každého jejího zákoutí ...

  • Agalloch – The White

    26.2.2013

    Ježura

    Agalloch - The White

    Víte, my se v redakci Sicmaggot děsně nudíme, takže samou nudou vymýšlíme hovadiny. A při jednom takovém záchvatu nudy z našich pomazaných hlav vzešel nápad, že by nebylo vůbec ke škodě tu a tam oprášit nějakou starší nahrávku, která si to zaslouží a jejíž recenze se na Sicmaggot v ideálním případě ještě neobjevila, a podrobit ji stejné péči, jaké se zde dostává žhavým novinkám. A tušíte správně, dnes přesně na takový materiál dojde. A abych netroškařil, moje volba padla na jeden z mých vůbec nejmilejších titulů… Fenomenální a zcela jedinečné zámořské těleso Agalloch asi zdejším čtenářům není třeba příliš představovat, takže se zdržím obšírnějších popisů nezaměnitelného rukopisu a zádumčivé atmosféry, které této portlandské legendě udělaly jméno, a začnu z trochu jinačího soudku. Jak známo, Agalloch mají za svou kariéru na kontě ...

  • Steven Wilson – The Raven That Refused to Sing (and Other Stories)

    25.2.2013

    Kaša

    Steven Wilson - The Raven That Refused to Sing (and Other Stories)

    Na prstech jedné ruky bych spočítal hudebníky, jejichž tvorbu považuji za geniální. Správně tušíte, že bych takhle nezačínal recenzi třetího sólového alba Stevena Wilsona, kdyby britský mág nebyl jedním z těch, kteří si mě podmanili a jejichž studiová tvorba je pro mne vždy událostí roku. “The Raven That Refused to Sing (and Other Stories)” je třetím sólovým zářezem na jeho pažbě a po klasičtějším “Insurgentes”, o něco víc experimentálnějším “Grace for Drowning”, byla očekávání opravdu nemalá, protože v obou případech se jedná o skvělé desky, které na straně jedné citují klasické progrockové postupy a na straně druhé Wilson přidal něco ze své vlastní vize, která je stavěna na melancholických, náladotvorných rozmáchlých plochách, z nichž (zvláště pak při spojení s jeho charakteristickým zpěvem) můžete cítit atmosféru, kterou se snažil vyjádřit, jak vám takřka ...

  • Appalachian Winter – Ghosts of the Mountains

    24.2.2013

    Ellrohir

    Appalachian Winter - Ghosts of the Mountains

    Než z vrcholků Apalačského pohoří slezl sníh, než se stráně hor znovu zbarvily zářivou paletou podzimních barev a než se pensylvánské hory znovu zahalily do bílého hávu, stihl D.G. Klyne připravit, nahrát a namixovat nové album svého projektu Appalachian Winter. Téměř přesně na den před rokem tu byla má recenze na předchozí počin pojmenovaný “Appalachian Winter”, dnes se podíváme na zoubek novince nazvané “Ghosts of the Mountains”. Fyzicky sice album vyjde až 9. března, nicméně je to v historii projektu poprvé, kdy se objeví CD, čtyři předchozí alba existovala pouze v elektronické podobě, které jsou k dispozici k naprosto legálnímu stažení, protože autor si na volné dostupnosti své tvorby skutečně velmi zakládá (a neopomíná to stále dokola opakovat). Ani nejnovější album není výjimkou, vyjde sice CD, ale v online verzi novinka existuje ...

  • Bullet for My Valentine – Temper Temper

    22.2.2013

    Stick

    Bullet for My Valentine - Temper Temper

    Nejsem vyloženě hater Bullet for My Valentine. Spíš mi zní jako prostý produkt své doby. V době vydání debutového alba “The Poison” se vezli na vlně populárního metalcoru s teplými emařskými melodiemi, který tehdy ovládal tvrdou hudební scénu. Tento trend ovšem pominul a s tím bylo nutno změnit i hudební škatulku Bullet for My Valentine. Nyní hrajou takový neurčitý styl, který se tváří rádoby drsně (i stylizace image tomu nahrává), ale přesto je to naprosto neškodná cukrová vata. Vezměte si nejklišovitější texty, které může moderní kapela zpívat; vezměte si kýčovité riffy a provařené melodie do jednoho rendlíku. Pěkně to provařte a vypadne na vás nová deska “Temper Temper”. Samozřejmě, deska se tváří na úrovni (no, i když ten obal…), křišťálová produkce, propagace a podobně. Instrumentálně to taky nikdy ...

  • Hatriot – Heroes of Origin

    21.2.2013

    Kaša

    Hatriot - Heroes of Origin

    Jmenují se Hatriot, ale klidně by si mohli říkat The Souzas. Důvod? Těm, kteří se v thrash metalu alespoň trochu orientují, nemusím jméno Steve “Zetro” Souza nijak dlouze představovat. Legendární zpěvák, který si svůj status vydobyl v řadách Exodus, se kterými zažil jejich nejklasičtější období. A proč The Souzas? No protože krom něj působí v této kapele i jeho synové Nick, který hraje na bicí, a Cody, jenž má na starosti baskytaru. Do plného počtu pěti členů nám tak schází dvojice kytaristů Kosta V. a Miguel Esparza, jejichž výčtem jsme se dostali k sestavě, která má album “Heroes of Origin” na starosti. Zetro se tentokrát rozhodl obklopit mládím a elánem a na výsledné podobě je to znát, protože zní, jako by nikdy Exodus neopustil a předvádí se v neskutečné formě. Po dvou albech ...

  • Bauda – Euphoria …of Flesh, Men and the Great Escape

    20.2.2013

    Ježura

    Bauda - Euphoria ...of Flesh, Men and the Great Escape

    Chilané Bauda jsou pro nemalou část evropských fanoušků asi velkou neznámou, a nehodlám zastírat fakt, že dokud mi na stole nepřistála jejich nová deska, nejinak tomu bylo i v mém případě. Následující průzkum hodnověrných zdrojů však ukázal, že Bauda rozhodně nejsou až tak mladou nezkušenou kapelou, jak by se třeba mohlo zdát, a že na kontě už nějaký ten nosič mají. To v kombinaci s krásným artworkem a výsostně netradičním konceptem v mých očích přidalo tehdy ještě neslyšenému albu “Euphoria …of Flesh, Men and the Great Escape” (dále jen “Euphoria”) docela významným způsobem na atraktivitě. A nakolik se slibná očekávání ukázala být oprávněná, to se pokusím nastínit níže… Pokud před prvním poslechem neznámé kapely nejprve zamíříte na Encyclopaedii Metallum, v tomto případě se nenechte zmást, neboť žánr folk metal, který je ...

  • Portal – Vexovoid

    19.2.2013

    H.

    Portal - Vexovoid

    Nemá cenu jakkoliv zastírat, že “Vexovoid” pro mne byla jedna z nejočekávanějších desek letošního roku. Důvod je ve své podstatě prostý, v zásadě však velmi důležitý. Mocní Australané Portal totiž patří mezi těch nemnoho skupin, u nichž bych se rozhodně nebál vytahovat slova jako originalita či unikátnost. Řečeno ve zkratce, tato skupina má vše, co já osobně od hudby požaduji – naprosto nezaměnitelný a neotřelý sound, dech beroucí atmosféru, inteligenci a fenomenální nápady… Fanoušci death metalu mi snad prominou, ale tento žánr – ačkoliv nepopírám, že do něj spadá nemalý počet mých oblíbenců – za příliš originální nepovažuji. Samozřejmě, že zde jsou i kapely s jasně rozpoznatelným zvukem a rukopisem, ale není jich moc a navíc to jsou většinou staré páky, jejichž muzika byla něco neokoukaného (resp. neslyšeného) ...

  • Audrey Horne – Youngblood

    18.2.2013

    Kaša

    Audrey Horne - Youngblood

    Zdání klame. V případě Audrey Horne určitě. Pro mě donedávna velká neznámá by při výčtu personálního obsazení mohla vést k závěru, že norská pětice je hudebně zakořeněna v hloubi severského black metalu. Na kytaru to totiž v jejich řadách drhne Arve Isdal (aka Ice Dale), jehož můžete znát z Enslaved, a pár let dřímal v ruce baskytaru sám King ov Hell (ex-Gorgoroth, God Seed). Pánové se však tentokrát vydali směrem ke svým kořenům, tedy rozuměj těm, na kterých vyrůstali, těm, jež jsou ovlivněny rockovými legendami jako Kiss či Deep Purple. Jejich čtvrté album “Youngblood”, které (soudě dle úryvků z minulých alb, jež jsem slyšel) pokračuje v tradici svých předchůdců a servíruje slušnou porci solidního a upřímného hardrocku, který staví na klasických základech a podává je v moderním, velice slušivém kabátku. Teď budu ...

  • Hate – Solarflesh: A Gospel of Radiant Divinity

    17.2.2013

    Ježura

    Hate - Solarflesh: A Gospel of Radiant Divinity

    Pokud má člověk alespoň letmé povědomí o polské death metalové scéně, jméno Hate mu zcela určitě není neznámé. Vedle slovutných Vader a Behemoth jsou to totiž právě Hate, kdo doplňuje velkou žánrovou trojku v rámci polské scény. Jenže ti samí Hate mají oproti oběma svým zmíněným souputníkům poněkud odlišnou a troufám si říci ne až tak záviděníhodnou pozici. Přes všechny své poctivě odsloužené roky a hromadu práce, kterou za sebou zanechali, se jim doposud nepodařilo překročit stín Behemoth, z jejichž vykrádání jsou často a neprávem obviňováni, a je smutnou skutečností, že když se řekne Hate, asi první věc, která člověka napadne, je něco ve smyslu “ti druzí Behemoth”. Už to samotné zařazení na druhou pozici a náznak zaměnitelnosti produkované hudby pak mají nutně ...

  • Project Pitchfork – Black

    16.2.2013

    H.

    Project Pitchfork - Black

    Německá industriální legenda Project Pitchfork opět zasahuje s novým album, tentokrát již, pokud mě mé chatrné počty nezradily, patnáctým. Samozřejmě při takovém číslu vždy vyvstává otázka, zdali se kapele podaří udržet laťku, tím spíš při tak velké kadenci desek v posledních letech. Možná si řeknete, že dva roky od předcházejícího počinu “Quantum Mechanics” nejsou přece zas tak hrozné, avšak v té době vydali Project Pitchfork tři alba ve třech letech. A fakt že všechny tři, i “Dream, Tiresias!” a “Continuum Ride”, jsou velmi kvalitní počiny, je dalším důvodem, proč se ptát, jestli novinka dostojí věhlasu svých tvůrců. Ona poznámka o nadprodukci však byla myšlena spíše ohledně hlavního mozku kapely, ikonického frontmana Petera Spillese, jenž v mezičase ještě řádně provětral i svůj tanečnější vedlejší projekt Santa Hates You, s nímž ...

  • Bornholm – Inexorable Defiance

    15.2.2013

    Ellrohir

    Bornholm - Inexorable Defiance

    Před nějakým časem jsem byl pověřen hodnocením předchozího počinu této maďarské kapely. Že ten čas ale letí! Minulému albu s názvem “March for Glory and Revenge” byly v říjnu už tři roky. Nebudu zabíhat do detailů, protože zmíněná recenze nevyšla zde na Sicmaggot, přesto mi dovolte zde odcitovat alespoň svou tehdejší nosnou myšlenku – že je totiž pětičlenná parta Bornholm cosi jako “Moonsorrow východu”. Finské velikány viking folk metalu snad představovat nemusím, leda bych se znovu odkázal na svou jinou (ještě starší) myšlenku, že “když hrají Moonsorrow, tak se Valhalla otřásá v základech”. Nejspíš jsem se tehdy nechal unést víc, než co by si album bývalo zasloužilo, ale rozhodně jsem byl nadšen, tudíž není divu, že jsem podobně nadšeně skočil po možnosti recenzovat také novinku. ...

  • Black Light Burns – Lotus Island

    14.2.2013

    Kaša

    Black Light Burns - Lotus Island

    Není to tak dávno, co jsme recenzovali loňskou desku “The Moment You Realize You’re Going to Fall” seskupení Black Light Burns. Ti zasvěcení ví, že se jedná o partu kolem Wese Borlanda, který se dostal do širšího povědomí jakožto kytarista nu-metalových hvězd Limb Bizkit. V případě loňské desky jsme se s kolegou shodli na faktu, že se jedná o velké zklamání a neskutečně špatnou a nudnou desku. Své povídání jsem tehdy zakončil slovy, že si na další album, na kterém se Wes bude podílet, dám pořádného majzla, protože poslech předchozí, pouze šest měsíců staré desky, bylo opravdu utrpení. Jsem nenapravitelný, a proto jsem se rozhodl dát mu ještě jednu šanci, takže jsem se se zájmem zaposlouchal do aktuální “Lotus Island”. A to, co jsem slyšel, mě naprosto odzbrojilo. Co bylo na “The Moment ...

  • Into Darkness – Into Darkness

    13.2.2013

    H.

    Into Darkness - Into Darkness

    Pokud by se hlasovalo o nejvíc klišé jméno všech dob, kapela s názvem Into Darkness by jistě stála ve frontě největších favoritů. Pokud si někdo vybere takovéhle jméno, je zřejmé, že má buď nedostatek fantazie, aby vymyslel něco méně předvídatelného, nebo chce mermomocí deklarovat svou příslušnost ke staré škole. V tomto případě se naštěstí jedná o tu lepší možnost, čili tu druhou, ale to trochu předbíháme, jelikož si nejprve musíme říct, co jsou tihle Italové vlastně zač. Pokud jste o této skupině až doposud neslyšeli, nemusíte zoufat, já taky ne, přičemž ani já, ani vy se za to nemusíme stydět, jelikož Into Darkness toho za sebou moc opravdu nemají. Stejnojmenný demosnímek “Into Darkness”, který je předmětem dnešní recenze, je totiž vůbec prvním počinem kapely. V říjnu loňského roku ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy