Recenze

  • Fyrnask – Fórn

    14.7.2016

    H.

    Fyrnask - Fórn

    Spiritualismus a rituály se v posledních letech staly blackmetalovým trendem. Bohužel. Nyní už jde o zprofanované pojmy, k jejichž užívání se hrne každý pozérský výmrdek, aniž by měl ponětí, o čem mluví. Všude je najednou okultistů jak nasráno, každý hraje v kápích, na pódiu má lebky a svícny, nikdo už nehraje koncerty, všichni musejí provádět rituály. Je to obrovská škoda, že se tato žánrová větev zvrhla v takovou módní záležitost, neboť black metal, je-li podán s patřičným zanícením a těmi správnými jedinci, skutečně může mít a mnohdy i má silný spirituální nádech a schopnost uhranout a pohltit. I navzdory současné poněkud neutěšené situaci však naštěstí stále existují tací, v jejichž rukách rituální a spirituální black metal opravdu naplňuje to, co si člověk pod takovým pojmenováním představí. Fyrnask k takovým dozajista ...

  • Romuvos – Infront of Destiny

    13.7.2016

    H.

    Romuvos - Infront of Destiny

    Romuvos je stále poměrně nové a ještě nepříliš zavedené jméno na metalové scéně. Přesto s letošním albem „Infront of Destiny“ nedebutuje. Dlouhohrající odpanění tohoto projektu proběhlo již před dvěma lety za pomoci nahrávky „Romuvan Dainas“. Její vnějšek zdobil obal s rytířem a její vnitřek zase epický folk / pagan metal s příjemnou atmosférou a hlavně velice příjemnou poslouchatelností. A to je vlastně vše podstatné, co se v historii Romuvos událo. Velnias, lídr tohoto jednočlenného projektu, jenž pochází z Litvy, ale již od dětství prý žije v Izraeli, sice dle svých slov v minulosti působil v nějakých blackmetalových kapelách, z nichž ale žádná to nedopracovala k jakékoliv nahrávce. Romuvos možná není black metal, ale je vidět, že tentokrát jde o seriózní záležitost. Jak fungování kapely (už došlo i na první koncert – minulý měsíc ...

  • Plebeian Grandstand – False Highs, True Lows

    12.7.2016

    H.

    Plebeian Grandstand - False Highs, True Lows

    S francouzským bincem v podání Plebeian Grandstand jsem se poprvé dostal do kontaktu před dvěma lety, kdy kapela vydala svou druhou dlouhohrající desku „Lowgazers“. Šlo o náročnou blackmetalovou temnotu stojící na chaotickém vyznění a čerpající letmé vlivy i z dalších extrémních žánrů. Tyto vlivy mi ovšem nikdy nepřišly natolik výrazné, aby bylo nutné v souvislosti s Plebeian Grandstand mluvit o mathcoru či powerviolence, jak se často děje (však vono je to napsané na Metal-Archives, tak to všichni vopíšeme jak nic, že jo). To ovšem nemyslím jako výtku vůči samotné skupině. Naopak mě „Lowgazers“ bavilo takovým způsobem, že zanedlouho do mé sbírky z Francie připutoval vinyl i audiokazeta. „False Highs, True Lows“ nebyla nahrávka, před jejímž vydáním bych nemohl dospat – takové tvrzení by z mojí strany bylo tuze přehnané. Ale docela jsem se těšil, protože ...

  • Candlemass – Death Thy Lover

    11.7.2016

    H.

    Candlemass - Death Thy Lover

    Abych řekl pravdu, současné situaci v Candlemass ne úplně rozumím. Kapela před vydáním posledního alba „Psalms for the Dead“ ohlásila, že toto bude úplně poslední a že tímto počinem bude ukončena studiová kariéra skupiny. Již od počátku však bylo jasně řečeno, že jen nebude vznikat nová muzika, ale koncertování bude probíhat i nadále. V pohodě, to beru, i když mě to hodně mrzelo, protože pro Candlemass jsem měl vždycky slabost a tahle kapela má u mě prostě trochu speciální místo. Sice jsem už několikrát prohlásil, že mám metalovou scénu u prdele a zajímá mě jen tak muzika, ale je to pravda jen napůl. Tenhle žánr mě přece jen provází skoro celý můj život, tudíž k tomu mám poněkud sentimentální vztah, a tak je mi prostě ...

  • James Cole – Orfeus

    10.7.2016

    H.

    James Cole - Orfeus

    Občas se říkává, že studium Filozofické fakulty mění lidi. Jasně, studium vysoké školy člověka nějakým způsobem poznamená vždycky. Nehledě na fakt, že někdo by mi tu jistě mohl vpálit slavný Lorenzův motýlí efekt – když mávnutí motýlích křídel v Brazílii prý může vyvolat tornádo v Texasu, tak je jasné, že takový zásah do života jako absolvování univerzity člověka změní. Nicméně zrovna o Fildě kolují vtipy, že z cynických parchantů, kteří se baví nad vtipy o židech a holocaustu, do roka udělá sluníčkáře (dneska je tenhle pojem populární, tak musím jít s dobou a taky ho občas použít, žejo). Samozřejmě, vtip je vtip. Ale na každém šprochu pravdy trochu. A když se člověk podívá na současného Jamese Colea, jenž výše jmenovanou fakultu studuje, tak se chtě nechtě vkrádá myšlenka, jestli to ...

  • Panychida – Haereticalia – The Night Battles

    9.7.2016

    H.

    Panychida - Haereticalia - The Night Battles

    Vzpomínám si, že když Panychida svého času vydávala svůj debut „Paganized“, takřka okamžitě se začalo mluvit o nadějné kapele. Mě osobně však to album moc nebavilo a nepřijde mi nijak zvláštní. Musím ovšem uznat, že Panychida dokázala vyzrát a v rámci následujících počinů se vypracovat do podoby, která skutečně je zajímavá. A potvrzení tohoto faktu a také vzestupného trendu jsem očekával i od jejich čtvrté řadové desky „Haereticalia – The Night Battles“. Je rozhodně příjemné, že se Panychida vyvíjí a na každé nové desce zní malinko jinak. Zatímco „Měsíc, les, bílý sníh ~ Moon, Forest, Blinding Snow“ bylo hitové a přineslo nejednu regulérní hymnu, následující „Grief for an Idol“ se vydalo cestou monolitičtějšího pagan black metalu postaveného na výborné kytarové práci. Ladění „Haereticalia – The Night ...

  • Mozek Krang – Teorie velkého mozku

    7.7.2016

    H.

    Mozek Krang - Teorie velkého mozku

    Na první pohled se může zdát, že veškeré horrorcorového dění v Čechách se – obzvláště teď po neblahém konci Masových wrahů (jejichž jméno si jen tak mimochodem v dnešní recenzi ještě svou roli zahraje) – točí okolo značky ZNK, která je prostě nejvíc na očích. V reálu tu však fungují i další jména, z nichž některá jistě mají svou kvalitou. A jedna z těch zajímavějších věcí vyšla loni bez nějakého většího ohlasu. Což je škoda, protože „Teorie velkého mozku“ posledním počinům z dílny ZNK těžce nakopává kaďák a na rozdíl třeba od nedávno recenzovaného Hewitta to ani není opisování od známějších jmen. Mozek Krang je ve své podstatě první sólová deska Kranga, jenž si ostruhy vydobyl již pod vlajkou MRZK alias Mravních zkaženců. Jejich tvorbu znám já osobně jen velmi povrchně, ...

  • Narvik – Ascension to Apotheosis

    6.7.2016

    H.

    Narvik - Ascension to Apotheosis

    Vlastně ani nevím, proč jsem se do alba „Ascension to Apotheosis“ pouštěl, když jsem už tak nějak v předstihu očekával, že nepůjde o nějaký opus, na nějž pak v recenzi budu muset pět chválu. Ani jeho obálka se mi nelíbí (a to jakože vůbec), ukázky mě zas tak nezaujaly… snad jedině z nudy jsem se toho ujal, což je trochu paradoxní, protože zrovna já jsem se nenudil už pěkně dlouho. Přesto všechno jsem „Ascension to Apotheosis“ zkusil. A aniž bych se chtěl nějak přehnaně chvástat, to album je skutečně takové, jaké jsem jej čekal – poslouchatelné, leč nevýrazné. Jinými slovy, žádné zázraky se v rámci nabízených 40 minutách nekonají, takže pokud recenze čtete, abyste hledali tipy na zajímavou muziku, protentokrát můžete rovnou přestat. Tedy za předpokladu, že vám nepřijde zajímavý ...

  • Tomáš Kočko & Orchestr – Velesu

    5.7.2016

    H.

    Tomáš Kocko & Orchestr - Velesu

    Tomáš Kočko je člověk, jehož většina našich čtenářů nejspíš bude znát díky produkci počinů „Relic Dances“ (2004), „Osamělí“ (2006) a částečně i „Návaz“ (2011) od moravských folk/doommetalistů Silent Stream of Godless Elegy. Tenhle muzikant původem z Frýdku-Místku má ovšem na kontě i vlastní a rozhodně ne nezajímavou tvorbu, k níž aktuálně přidal novou desku „Velesu“. A právě o té si nyní na chvíli pohovoříme. Nebudu vás tahat za fusekli – nejsem žádný vyslovený expert na to, co Tomáš Kočko se svým orchestrem nahrál v minulosti. Několik málo alb jsem však slyšel a ve všech případech se mi to v zásadě líbilo. Akorát se zde vždy vyskytovala nějaká písnička, která mě neoslovila, poněvadž byla na můj vkus až moc veselá. Taková výtka pravidelného čtenáře jistě překvapit nemůže, jelikož jsem se nikdy netajil tím, že ...

  • True Black Dawn – Come the Colorless Dawn

    4.7.2016

    H.

    True Black Dawn - Come the Colorless Dawn

    Vydávat novou desku po dlouhé době je vždy spojeno s velikými očekáváními. Už po pětileté pauze se mnozí ptají, co se děje, natožpak když mezera mezi dvěma alby trvá dekádu nebo více. A právě v takovéto pozici jsou nyní finští True Black Dawn, jejichž předchozí dlouhohrající nahrávka „Blood for Satan“ vyšla v roce 2001 a předchozím počinem jakéhokoliv typu je split „O.B.C“ z roku 2005, kde se objevili po boku personálně spřízněných formací Enochian Crescent a O. Jistě se shodneme na tom, že více jak deset let bez jediné nové skladby je prostě hodně. Očekávání je pak v případě True Black Dawn o to větší, že se kapela navzdory své sporadické aktivitě v některých kruzích těší kultovnímu statusu. „Blood for Satan“ možná nebyla vysloveně geniální deska, ani se nejedná o počin, jenž by výrazněji ...

  • Grausame Töchter – Vagina Dentata

    3.7.2016

    H.

    Grausame Töchter ‎- Vagina Dentata

    Nevím, kolikrát jsem tu už psal, že jsou mi strašně sympatické kapely, které jsou nějakým způsobem ujeté a nenormální. A tím fakt nemyslím, že si někdo flákne na obal alba pentagram, to je píču rebelie a vyděsí to leda tak vaši babičku, možná ani tu ne, protože dnes jsou už i ty babičky docela otrlé. Mám tím na mysli skupiny, jež se toho vážně nebojí a jdou ve své prezentaci o kousek dál než ostatní. Jako třeba Grausame Töchter. Neříkám, že jsem ten úplně největší znalec hudebních úchylností pod sluncem, ale pár vypečených kultů, z nichž bych se každý správný moralista opotil až na řitním věnci, přece jenom znám. Nicméně si nevzpomínám na někoho, kdo by v hudbě dotáhnul image zvrhlého sexu, nahoty, fetiše, latexu, bondage, ...

  • Drought – Rudra Bhakti

    2.7.2016

    H.

    Drought - Rudra Bhakti

    Mám velice rád kapely, které jsou zajímavé nejen hudebně, ale i co do těch záležitostí okolo. A zdá se mi, že Drought se právě do této sorty řadí. Ostatně se stačí podívat jen na koncept debutového EP „Rudra Bhakti“, jenž mi přišel natolik pozornostihodný, že jsem si dovolil převzít jeho nastínění a začít s ním recenzi. Pokud jste ty dva úvodní anglické odstavce přeskočili, tak se k nim vraťte a vážně je přečtěte. K tomu lze dále přidat, že Drought prý tvoří „antikosmické mantry ke konci věků“ nebo že se „soustředí na kvintesenci tantrické a jogínské koncepce“. Ono se stačí jen podívat na názvy skladeb, aby bylo okamžitě jasné, že zde nepůjde o kýčovité vzývání Satana. K tomu přidejte třeba skutečnost, že o Drought nelze sehnat jakékoliv další informace – sestava neznámá, počet členů ...

  • Apokathilosis – Where Angels Fear to Tread

    1.7.2016

    H.

    Apokathilosis - Where Angels Fear to Tread

    Apokathilosis patří k těm smečkám, u nichž je docela zajímavé rozklíčovat původ. Zdánlivě se jedná o formaci z Irska, kde aktuálně tohle duo operuje. Oba muzikanti ovšem rodilí Irové nejsou – narodili se v Brazílii, kde dle všeho také prožili velkou část svého života. No, a aby toho kosmopolitismu náhodou nebylo málo (však je to také v dnešní době v kurzu být multi, že jo), tak za svůj vzor si hoši vytyčili Řecko. Respektive tedy kultovní řeckou blackmetalovou scénu z 90. let. No, a prvním výsledkem čerpání inspirace z helénského black metalu pak je deska „Where Angels Fear to Tread“, jež vyšla už v loňském roce (v říjnu digitálně, o měsíc později i jako digipak CD). A právě o tom, jak tato dopadla, si nyní něco málo povíme. Hned na začátek si lze povšimnout ...

  • Vektor – Terminal Redux

    30.6.2016

    H.

    Vektor - Terminal Redux

    Já vím, že je to poněkud debilní začínat recenzi na thrashmetalovou desku prohlášením, že thrash metal poslouchám tak okrajově, až skoro vůbec, ale realita taková skutečně je. Když dostanu na tenhle žánr náladu, tak si vlastně vystačím s několika konkrétními oblíbenci, kteří se rekrutují z řad veteránů a stylových kultovek a jejich počet se pohybuje v řádu jednotek. Vlastně bych si sám myslel, že pravděpodobnost, že se nějaká (relativně) nová thrashmetalová smečka zařadí mezi moje oblíbence, je tak mizivá, až je to ve skutečnosti nemožné. A stejně se to Američanům Vektor povedlo. Podobně jako thrash metal obecně vzato nemusím ani technicky vymakanou muziku… radši dávám přednost hře na atmosféru nad instrumentální ekvilibristikou. Jenže výjimka potvrzuje pravidlo, a když Vektor svého času vydali druhou desku „Outer Isolation“, ...

  • Katatonia – The Fall of Hearts

    29.6.2016

    Onotius

    Katatonia - The Fall of Hearts

    Melancholičtí švédští tuláci Katatonia se vydávají na další, nyní jubilejní desátou pouť. Pravda, technicky by se dala za desátou desku považovat akustická „Dethroned & Uncrowned“, avšak vzhledem k tomu, že se jednalo pouze o předělávky skladeb z přechozí řadovky „Dead End Kings“, považuji za korektnější považovat za album honosící se tímto pomyslným titulem až čerstvé „The Fall of Hearts“. Ačkoliv se mi „Dead End Kings“ zamlouvalo (za důkaz čehož může sloužit má dobová recenze), v rámci čekání na nové album se ozývaly spíš obavy. Katatonia je totiž jednou z těch kapel, jež po významné transformaci žánru zabředly do stylu, jejž na jednu stranu lze nazývat charakteristickým, na druhou stranu občas místy balancuje na hranici předvídatelnosti. A ačkoliv si až na výjimky („Night Is the New Day“) skupina stále drží relativně poměrně vysoký standard, přeci jen jisté opakování patrné ...

  • Sojourner – Empires of Ash

    28.6.2016

    H.

    Sojourner - Empires of Ash

    Atmo blacku se v posledních pár letech docela daří. Ne, že by snad šlo o vyložený boom a trend, jako je tomu v případě hipsterstého post-(pseudo)blacku, ale je tu patrná jakási nová vlna kapel libujících si v atmospheric black metalu, jimž se dostává poměrně solidního ohlasu z řad posluchačů. Je pravda, že ti opravdu velcí vydavatelští hráči a velké festivaly tuhle větev vesměs přehlížejí, což ale nic nemění na tom, že zde tyto tendence jsou a že své publikum mají, ačkoliv jsou ty formace třeba v pozici debutantů. A zdá se, že k takovému (relativnímu) úspěchu mají nakročeno i jistí Sojourner. S původem Sojourner se to má docela složitě. Kapela o sobě tvrdí, že její kořeny jsou částečně na Novém Zélandu a částečně ve Švédsku, ale současným působištěm je Skotsko, přičemž ...

  • Combichrist – This Is Where Death Begins

    27.6.2016

    H.

    Combichrist - This Is Where Death Begins

    Byly doby, kdy pro mě byla elektronická hudba sprostým slovem. Jednoduše jsem kdysi býval typická ortodoxní metalová píča a neuznával jsem nic jiného než riffující kytary. Ale to už se změnilo, sice možná až příliš pozdě, ale lepší nežli nikdy. A zrovna Combichrist patřili k těm, kteří tohle měli na triku, protože to byla právě jejich alba, do nichž jsem se tehdá zažral a nemohl se od nich odtrhnout. Už jen z tohohle důvodu u mě budou mít Combichrist speciální postavení a jejich desky budou mít v mojí polici čestné místo (ale jen obrazně, protože v reálu to mám všechno seřazené dle abecedy, ha!). O to víc je pro mě paradoxní, že se Combichrist posléze začali odvracet od někdejšího aggrotechového soundu a namířili si to do metalu. První vlaštovkou byl v tomhle ohledu ...

  • Aeon Winds / Concubia Nocte – Poslední vlci

    26.6.2016

    Metacyclosynchrotron

    Mám takový pocit, že jsem si na sebe s těmi splitky upletl bič. No, než abych tu zase mudroval o jejich smyslu, pojďme rovnou k věci, a to společnému titulu slovenských Aeon Winds & Concubia Nocte zvaném „Poslední vlci“. To je s ohledem na historii obou kapel vcelku příhodný název, kvůli participaci členů v takzvaném U.B.M.R., což bývalo uskupení spřízněných slovenských pagan/black kapel s cílem „zvelebit“ tamější scénu (teda, tak nějak si to pamatuji z jednoho článku o slovenské scéně, který se před lety objevil na Mortemzine). Kvalita zúčastněných spolků byla dosti kolísavá, i když žádný ostudný fail typu Slavjane se tam neobjevoval, nebo jsem na něj alespoň nenarazil. Avšak nejvýrazněji na mě zapůsobila činnost labelu Tryzna Production spravovaném některými členy Aeon Winds a Concubia Nocte. O ofišl tributu Emperor musel u nás slyšet ...

  • Neolunar – Neolunar

    25.6.2016

    H.

    Neolunar - Neolunar

    Hudební solitéři, kteří tvoří jen sami za sebe a na sebe v rámci svých jednočlenných projektů, často mívají sklony k nebývalé nadprodukci. S nikým se nemusejí hádat, nemusejí dělat kompromisy vůči zbytku kapely, nemusejí chodit na pravidelné zkoušky ani pravidelné kapelní pokecy nad pivem, (většinou) neřeší žádná nekonečná turné… jednoduše mohou jen tvořit. Absolutní tvůrčí svoboda je skvělá, ale mnozí ji nedokážou užívat s rozumem a zvrhne se jim v to nekonečnou řadu takřka stejných a rychle po sobě jdoucích desek. Kvantita zvítězí nad kvalitou a i toho největšího posluchačského nadšence to za čas asi přestane bavit. Tamás Kátai do téhle sorty ovšem nepatří. Tenhle maďarský sympaťák aktuálně žijící ve skotském Edinburghu svou muziku vždy dávkoval relativně střídmě. V poslední dekádě prostřednictvím značky Thy Catafalque jednou za čas vydal tuze nádherné album ...

  • Germ – Escape

    24.6.2016

    Skvrn

    Germ - Escape

    Tima Yatrase lze v rámci australské post-blackové scény považovat za jednu z nejstěžejnějších a nejčinnějších osob. Projektů a kapel, jimiž navzdory svému stále nízkému věku prošel, je věru nemálo. Také nástrojově to měl Yatras vždycky pestré. Ačkoliv jde primárně o bubeníka, v některých projektech má své pevné místo nejen vzadu za škopky. A ani takových spolků není málo. Z těch neaktivních zřejmě postačí jméno jediné – Austere; ze současných třeba Autumn’s Dawn, kde Tim spolu s jistým Anguishem vaří post-rockové sladkosti (co jsem měl čest slyšet, tak nedoporučuji), a pak samozřejmě Germ – sólový projekt, Yatrasova osobní výpověď. Její letošní podobu, v pořadí již třetí dlouhohrající, představí následující řádky. Ke Germ jsem výrazněji přičichl až na minulém „Grief“, chválený debut „Wish“ jsem slyšel, co si pamatuji, snad ...


Od hudebních fandů pro hudební fandy